Allo, Navarra

 Ve středu 17/8 jsem spala skoro do 11am! Jsem to nechápala, ač teda spát jsem šla až po jedný :-) Jaime byl doma, tak jsem se nemusela o holky starat krom chvíle, kdy jel na nákup. K obědu jsme dojídali co bylo v lednici z předešlých jídel, holky měly těstoviny, já s Jaimem čočku, byla dobrá. Po obědě jsem si musela zabalit, neboť odpoledne jsme odjížděli do Navarry, konkrétně do vesničky jménem Allo. Je to vesnice s asi 800 obyvateli, Cristinina rodná vesnice, její maminka tam bydlí. No každopádně cesta trvala přes 6 hodin, neboť je to přes 620 km daleko!! Já měla nějakou cestovní horečku nebo co, ten den jsem na slunci nebyla, ale bylo mi zas trochu špatně od žaludku…no úžasné být na 6h zavřená v autě s dvěma dětma, ještě že jsem si s sebou nezapomněla vzít sluchátka…:D

Do Allo jsme přijeli v 22.38 a guess what – šli jsme večeřet!! :D  Měli jsme řízky a co se nestalo, já si k tomu sama od sebe DOBROVOLNĚ dala plátek rajčete!!! Kdo mě znáte, asi nevěříte. Měla jsem se nechat natočit, jak ho jím! :D Unbelievable, jsem fakt vděčná sama sobě a jsem šťastná sama za sebe, že jsem udělala takový obrovský krok. (poznámka pro ty, co mě úplně neznají nebo nečetli všechny mé články: 2 roky dozadu, kdy jsem se ‚odstěhovala‘ do Anglie, jsem ze zeleniny nejedla nic krom okurky, vodního melounu a brambor (doufám, že to všechno je zelenina :D) a byla jsem schopná sníst kousky mrkve s něčím – třeba v polévce, to jsem to mohla spolknout, nebo hlávkové zelí v bagetě – to se ta chuť toho ztratila.

Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že do roka budu jíst mrkev a brokolici (!!) jako nic a za dva roky zkoušet jíst rajče, vysmála bych se mu! :-))

Jinak babička, když mě uviděla, řekla, že jsem moc pěkná holka – já nevim, že se vždycky líbím starým lidem??!! :D

Čtvrtek 18/8

Konečně zas větší postel :D akorát tahle, oproti té anglické, je poněkud tvrdá.

Nemáme tu internet, of course, co by babička z vesnice dělala s internetem… No já mam internet v mobilu zaplacenej s kreditem, naštěstí, to bych tu asi nepřežila popravdě! :D horší je, že mobilní internet funguje jen se signálem a ten tu není všude.

Ráno, když mě babička uviděla na světle, hned řekla, že jsem opálená a jestli jsem už tak do Španělska přijela nebo jestli jsem se opálila až tady (to mi bylo přeloženo samozřejmě, já jí nerozumim), to mě potěšilo, že si konečně někdo myslí, že jsem opálená :D  Janča když mě viděla, tak říkala, že jsem nějaká bílá…ač teda druhý den na světle zjistila, že je bělejší než já - pro ilustraci přikládám fotku :)

Jo a někdo mi něco podával a já řekla „gracias“ a Cristina hned zas říkala, že mám tak super španělskej akcent…já to nechápu, dyť oni snad žádnej akcent nemaj ne? :D  Teda musíte si dávat pozor na výslovnost některých písmen, jako to ‚ci‘ v ‚gracias‘ je takové spíš ‚s‘ nebo bych to asi přirovnala k anglickému ‚th‘.

Dopoledne jsme šli do vesnice, nejdřív na zahájení slavností, které tu měly celý týden být. To zahájení byl sraz na náměstíčku, byla tam vesnická kapela hrající ‚dechovky‘, pár lidí v kostýmech Tří králů (??!) a my všichni ostatní jsme na sobě měli oblečení v červeno-bílých barvách. Prý to jsou typické barvy pro Navarru, tu oblast, kde se právě nacházíme. Prý tam takhle červeno-bíle někteří lidé chodí pořád nebo většinou, ale v tento den by tak měli být oblečeni všichni. A opravdu tak 99% lidí oblečeno bylo, to 1% byli lidé, kteří na sobě měli buď jen bílou nebo jen červenou.

Součástí zahájení bylo také vyhazování plastových míčů z oken pro děcka dole. Nevím proč to, ale prostě se snažili, aby každé dítě chytlo alespoň jeden míč či míček (byly tam různé druhy a velikosti).

Po zahájení se pokračovalo do místního kostelíčka a pak byl rozchod.

My jsme šli do tří barů postupně podél hlavní silnice a v každém jsme si dali drink, oni víno a já colu. Děcka běhala s jinejma po vsi. To bylo super, připomnělo mi to moje mládí, kdy já běhala po Čejeticích. Ne jako v Anglii, kde děcka nevytáhnou paty z domu, sotva se jim chce na zahradu, natož do parku! A když si chtěj hrát s kamarádama, musí si rodiče nejdřív zavolat a domluvit sraz a pak je autem odvezete na místo setkání….děs běs!

V tom třetím baru byl takovej roztomilej děda, nevím, proč mě napadl Dědeček Hříbeček, když jsem ho viděla :)  pak jsem se dozvěděla, že je to tatínek té jedné známé od host-rodičů. Ale dostalo mě, co udělal. Teda ona mi o tom Janča povídala, že se to tak ve Španělsku dělá, ale já to doteď nikdy neviděla – totiž ten děda dojedl svou osmaženou krevetu a ten ocásek odhodil na zem, místo odložení na talířek! :D A pak znova a znova a nebyl jedinej, dle pohledu na zem… No já tu krevetu taky ochutnala, ale ‚odpad‘ jsem odložila na talířek :-))

  Pro představu kde jsem bydlela, toto je cetrum vsi

Oběd jsme měli všichni s rodinky kamarádama, ve věku cca 40-55 let + jejich dětma. Bylo nás dost a byli jsme v jednom baráku (říkaj tomu nějak [čaviske], já si nejdřív myslela, že se bavěj o whisky :D), který prý vlastní asi 28 lidí. Že prý je to ve Španělsku normální, že si kamarádi společně koupí malý dům, kde se pak scházejí. To mi přišlo hezký, ta jídelna (ten prostor dole byl vyplněn kuchyní, barem a prostorem se stoly a krbem) by se i dala využít jako klubovna pro skauty třeba nebo prostě na kroužek pro děcka. K obědu jsme měli salát, rajčata, vzala jsem si od obojího. A dokonce jsem měla steak skoro neudělanej, jak se tomu říká, ‚rare‘? To se líbilo chlapům, že jsem se nad tím neošklíbala jako ostatní ženský, no neříkala jsem jim, že je to poprvé, co to takhle jim :D ale pak se jim nelíbilo, že už nechci přidat!! Začali mě všichni pobízet, ať si dám víc a víc a aj furt ať si dám víno (Španělů nejoblíbenější pití), to se mi vůbec nelíbilo to ‚pobízení‘.  A pak jsme měli nej dezert za poslední dny, ba dokonce týdny – bílou zmrzlinu (vanilka?) prý s mlékem (!) a dole na dně bylo něco jako borůvkový džem. No fakt výborné to bylo!

Ale co už tak výborné nebylo – odpoledne. Totiž po tom obědě jsme zůstávali tam. Host-rodiče se bavili s kamarádama a co já? Se mnou se sem tam snažil někdo promluvit, ale oni anglicky moc neuměli, vlastně až na dva lidi a mé host-rodiče tam nikdo anglicky nemluvil - a já zas né španělsky. Bylo to hrozné! Snad ta nejhorší společenská zkušenost, co jsem kdy zažila. Jsem tam jen mezi nimi seděla, mimochodem ještě ke všemu uprostřed stolu, a nemohla dělat nic jiného, než předstírat, že je se zájmem poslouchám…ehm, po dvou hodinách mě to fakt už nebavilo. A to  jsem nevěděla, že to tam byla ještě sranda – v šest ti dva ‚trošku anglicky mluvící‘ odešli a to to teprve začalo. Ještě jsem tam zahlásila, že jsem nějaká unavená, ale Cris řekla, že TEĎ se ale půjdem dívat na býky – tak jsem to víc neřešila, když teda TEĎ… Omyl, TEĎ znamenalo o 2 hodiny později!!!  Opravdu, ale opravdu se tam se mnou nikdo ty 2h nebavil. Jen jsem seděla a koukala do zdi, na zem anebo s prosíkem v očích na ně. Signál tam není, tak jsem ani na net nemohla hledat drby, chvíli jsem hrála sudoku, ale to mě moc nezabavilo. To bylo už sedm, hodina samoty, ač se skupinka asi 6-ti lidí vedle mě vesele bavila a smála, španělsky. Já jsem pomalu chytala ponorku na španělštinu. A vůbec na ty lidi. Málem jsem se tam před nima v půl 8 rozbrečela.  Jako na jednu stranu chápu, že se ti lidé nevidí každý den, tak si chtěli pořádně pokecat, tak ale na mě mohli aspoň chvílema promluvit nebo mi mohla Cris říct „Teď tu budem dvě hodiny sedět a kecat, tak jestli chceš, můžeš se jít projít“ – a ne že „Teď jdem ale na býky.“! Grrr! A ještě to dodělala, když se mě pak zeptala, jak se mezi nima cítím, že jsem přesně věk mezi jejich a jejich dětma. No jak se asi můžu cítit mezi lidma kolem 45, s kterými ani nemůžu komunikovat?! To bylo to nejhorší, že jsem prostě nemohla začít mluvit na kohokoli, nemohla jsem jít prostě do vsi a najít si vlastní známý. A nemohla jsem ani jen tak sedět a poslouchat, neboť jsem prostě nerozuměla.

V kolem osmé jsem slyšela jednoho chlápka  jak říká, že už bychom se měli přesunout „neboť Radka se asi moc nebaví“, nebo něco v tom smyslu, něco jednoduchého, neboť jsem mu rozuměla. Navíc se na mě všichni otočili. Zrovna v tu chvíli, co už jsem málem brečela s obličejem k zemi. Do toho mě ještě začal dovytáčet Jaime, neboť mi začal říkat něco, co už mi předtím někdo řekl. On tohle vlastně dělá pořád, omlouvá ho fakt, že to dělá nechtíc, nikdy ty lidi neslyší, že už mi to někdo říká. Ale fakt mi někdo něco ukáže/vysvětlí/řekne a za 2 minuty přijde Jaime a jedeme nanovo :-/ :D

Tak jsme šli konečně na ty býky, to znamenalo, že tam ve vsi je jedna úzká ulice, která má z jedné strany dřevěné opevnění, za kterým můžou stát lidi-pozorovatelé. A po té ulici běhají býci a taky chlapi/kluci, kteří se je snaží rozzlobit, aby ten býk běžel právě na ně. ‚Vtip‘ je v tom, že v tu chvíli, kdy ten býk na ně opravdu běží, oni jednoduše vylezou/přelezou opevnění a jsou v suchu. Takže se nikomu nic nestane. Jen teda ti býci si občas ‚rozbijou‘ nos od bouchání do toho opevnění. Mno, byla to docela nuda.

Čekání na býky cca 3-5 minut, proběhnutí býku 30 sec a poté zase čekání....

Odtud jsme pak šli do vsi do ‚centra‘, do deseti tam hrála kapela. Cris udělala chybu – já byla furt taková ‚naprdnutá‘, prostě nešťastná, nešlo se mně tvářit, jako že se nic neděje. A ona se mě zeptala, jestli jsem ještě unavená a Z JAKÉHO DŮVODU?!. Tak jsem jí nejdřív řekla, ať si zkusí sama sebe představit, kdybych jí vzala samotnou do ČR mezi skupinu česky mluvících lidí, kde by nikomu nerozuměla ani se nemohla začít jen tak s někým bavit. Že by jí taky unavilo to poslouchání cizího jazyka a snažení se porozumět aspoň něčemu, když by se s ní nikdo anglicky nebavil – to jsem ale už nedořekla a začla brečet. Nejdřív mi jen ukápla slza a ona na mě vejrala hrozně nechápavě. Měla jsem chuť utéct, aby na mě tak nekoukala. Navíc jsem chtěla doříct větu, brečela jsem víc a ona se začla ptát, co se děje.. Tak jsem jí něco vysvětlila a pak řekla, ať je chvíli potichu a že se srovnám. Tak jsem chvilku vydýchávala. Mezitím mi někdo (asi Jaime) podal Heineken (pivo, nejsem si jistá, že se takhle píše), tak jsem to i zapíjela. A když jsem se uklidnila, tak jsem mou lahví cinkla o Cristininu a řekla jí, že jsem OK a že se omlouvám. Ale nevím, za co jsem se omluvila, to spíš měla ona mě, řekla bych. A nebo nikdo! Řekla bych, že to byla reakce spojená s mou zkušeností u indů. Tam jsem se MUSELA omlouvat i za to, co jsem neudělala. Pak už jsem se s nima docela normálně bavila, hlavně s Jaimem. Mi to pomohlo, že jsem pustila stavidla, jen jsem to chtěla udělat až doma v posteli…

Po kapele tam na hlavní ulici byla zábava pro děti – jeden pán měl na zádech podobiznu býka a ten měl na sobě jakési kolo, z kterého metal ‚oheň‘ jako z velkých prskavek a na závěr dokonce pár malých ohňostrojů. No a před tím býkem právě prchala děcka sem a tam po té ulici, dokud býkovi ‚nedošlo palivo‘. Zajímavá zvyklost, dělo se to každý večer o tom festivalovém týdnu :-))

Po tomto jsme tam ještě chvilku stáli a kolem půl 11 šli domů na večeři. Měli jsme pizzu a nevím, jestli ještě něco. A jedli jsme bez Cris, ta se hned vracela zpátky do vsi, měla domluvenou večeři s těmi kamarády. A co mě překvapilo, holky po véče řekly „dobrou noc“ a šly též ještě do vsi! :D Tak já jsem se šla osprchovat a koukat na Přátele, sice jsem je už jednou takhle shlédla všechny v CZ, ale ještě v Anglii jsem si stáhla všechny díly v originále a ještě se neměla k tomu je shlídnout. Ani jsem nevěděla, jestli budu rozumět, no byla jsem mile překvapená, že jo :) No teda popravdě ne všem slovům, někdy tam řeknou nějaký jejich ‚nářečí‘ (americká výslovnost) nebo prostě mně neznámý slovo. Ale to člověk stejně nakonec nevnímá, že něčemu nerozuměl, protože tomu v celku prostě v pohodě rozumí. To jsem si dobře načasovala, že je znova zkouknu zrovna v ‚tuto dobu‘, dost mě podrželi, aspoň něco mě tam rozesmálo, když bylo nejhůř…

No a když jsem se rozhodla jít spát, tak jsem myslela, že mě vomejou! Zhasnu, otevřu okno, aby mi tam v noci proudil alespoň trochu čerstvý vzduch (jenže bylo dusno, takže moc čerstvý nebyl…) a hádejte co – byla půlnoc, ale v ulici se ‚pařilo‘ po španělsku…opilí lidi tam zpívali „Feliz Cumpleanos“, mimochodem, to zpívali každou noc celý týden! Můj závěr těsně před usnutím byl: Nesnáším španělské party!

Pátek 19/8

Někdy kolem dvanácté přijel Crisin bratr Jorge s manželkou Judith, těhotnou. To mi přišlo vražedné pro ni v tom horku cestovat, ještě k tomu, když termín porodu má v první půlce září. Jo a taky jsem se jich ptala, proč se Judith čte tak, jak se píše, když Jorge se čte [chorche], že to teda není [chudith] nebo něco na ten způsob :-)) no nevyřešili mou otázku :-))  Každopádně on anglicky trochu umí, tak aspoň někdo novej na ‚pokec' :)

Dneska bylo horko, asi 35 na slunci a ve spojení s tou vysokou vlhkostí to bylo vražedný prostředí, chudák Judith. Jo jinak má ségra mi několikrát psala, že to s tou vlhkostí nechápe, že si vždycky myslela, že právě čím větší vlhkost, tím lépe se dýchá – a já musím přitakat, že já si toto myslela taky a taky to tu nechápu, že když udávaj „humidity 100%“, tak je ‚neobývatelno‘. Snad si někdy vzpomenu kouknout na wikipedii, jestli není chytřejší. Nebo jestli mi to někdo umíte vysvětlit??

Oběd jsme měli doma u babičky. Byl to rajčatový salát se sýrem, to jsem si dva kousky vzala! A maso udělané na grilu. No chudák Jorge, jsem ho fakt litovala, protože v tom vedru se ještě starat o hořící ‚gril‘, to bych umřela. Byla jsem s ním na tom dvoře chvíli, ale pak zalezla dovnitř do chládku – jejich gril byly totiž zapálené staré větve od hroznového vína a na nich prostě postavená železná mřížka s masem. A fakt od toho šel žár.

zapalování grilu :D

Maso bylo asi hovězí a pak jehněčí kosti. A já si vzala od každého jen jedno a byla jsem silně zkritizována babičkou, že proč nejím víc, tak se Chris ujišťovala, že to není proto, že by mi nechutnalo, ale proto, že prostě v tom horku nemám hlad?! Pak jsem si teda ještě vzala jednu tu jehněčí kost, bylo to malé a babičce to udělalo radost…

Po obědě jsme zůstávali doma, což bylo super, v tom horku se venku nedalo moc normálně fungovat. Chtěla jsem si na chvíli zdřímnout, ale nepovedlo se mi to, tak jsem si pouštěla další díly Přátel a hrála u toho hru Bejeweled Twist, o které jsem neměla ani ponětí, že jí v PC mám. A bylo to fakt super, vám se to může zdát jako dost nudná náplň odpoledne, ale já se konečně cítila trochu svobodná! Že mám prostě zas nějaký klid sama pro sebe a můžu si v tom pokoji dělat co chci.

Odpoledne kolem sedmé jsme šli do arény na ‚býčí zápasy‘. Šlo o to, že nejdřív proběhla jakási ceremonie lidí, kteří letos slaví 18 let, ti se v převlečení dvakrát prošli v aréně a pak na sebe házeli mouku, vajíčka, kafe, kakao… A pak do arény byli vpuštěni býci, uprostřed arény byla káď plná vody a různí lidé, jak ti mladí, tak ale i ostatní běhali sem tam a prchali před býky. To bylo zábavné prvních 10 minut, pak už to byla trochu nuda…

Tenhle býk je větší

a nedokáže se rozhodnout, na koho se rozeběhnout

Cestou odtamtud jsme se stavili do chavisque [čaviske] (zeptala jsem se Alby, jak se to píše :)) a byli tam s pár jinými španělskými kamarády. Já už ale byla chytřejší, aha, a vzala jsem si…tramtadadá…knížku!!! :D  To jsem na ně ale vyzrála :-)) a měla jsem sama za sebe radost, že se nebudu nudit. Ale popravdě jsem jí snad nakonec ani nevytáhla. Byli tam takoví dva vtipní týpci a snažili se se mnou o španělsko-anglicko-českou konverzaci a ‚vnutili‘ mi pivo.

Po chvíli, snad ani ne půl hodině jsme šli do ‚centra‘ vsi. Tam mi Jorge koupil další pivo a pak další, a navíc si se mnou snažil dost povídat, tak jsem se fakt bavila. Tedy v rámci možností, že, ale oproti večeru v předešlý den to byl obrat v náladě o 200% :-))  Zůstávali jsme tam zas asi do půl 11, kdy v deset dohrála kapela a pak tam zas běhal ten býk za děckama, teda pardon, on je jakože honil :-))

Na večeři jsem šla s Cris a Jaimem do chavisque. Jorge mě ještě zval, že můžu jít s nima mezi skupnu mladších lidí, to bych si ale musela jídlo platit sama a já momentálně u sebe měla asi 3€!! A mohla jsem jít na jídlo domů za babičkou, ale měla jsem dobrou náladu, tak proč to kazit. Sice jsem věděla, že tam bude zas hafo španělů a že se to může zvrtnout, ale zas jsem si říkala, že se můžu kdyžtak najíst a jít domů, no ne? :-)  Ehm, po příchodu mi spadla čelist – totiž, byly tam už nachystané talíře a bylo jich snad 16! Prostě ten obr stůl pro dospěláky plus i půlka stolu, kde ve čtvrtek na oběd seděla děcka. Pfff, radši jsem si dala ještě jedno nabídnuté pivo :D  Jeden chlápek, Florenzo, mi dokonce dal českej lahváč Budweisera!! Ptala jsem se, co tam to pivo dělá, tak jeden jinej chlápek rád cestuje a byl i v ČR a český pivo si zamiloval :)  Mimochodem, když jsem poprvé ve čtvrtek uviděla Florenza, nejdřív jsem si myslela, že jsem tam snad potkala Luboše Odháněla. Pro ty, kdo nejsou z mladoboleslavska, Luboš Odháněl a WIX Na starý kolena byla kapela ‚mého mládí‘, zpívaj takovej folk-pop či co, spíš hudba zaměřená na starší ročníky, ale ty písničky maj chytlavé, takže i kdejaký ‚mladík‘ si je rád poslechne. (btw, proč byla? Protože obměnili sestavu a místo ‚Na starý kolena‘ maj jiný název) Samozřejmě, že to Odháněl nebyl, byl to právě Florenzo :)

Ke stolu jsem si zas sedla s chlapama, jak já to dělám :D Né, na mou omluvu – tentokrát  jsem za to já nemohla, Florenzo mě ukázal, ať si sednu naproti němu. Vedle sebe jsem měla toho druhého vtipného ‚neanglicky mluvícího‘ týpka a vedle Florenza seděl třetí. Ten něco malinko anglicky uměl. A vedle mě si sedla jeho manželka, Pilar, která kdysi 5 let bydlela někde v Holandsku nebo kde a tam mluvila anglicky, takže ta se jen potřebovala trochu rozmluvit a vypadala vlastně docela happy, že může zas mluvit anglicky.

K večeři nám bylo nejdřív naservírování ‚dvě cosi zalité v bílé cosi omáčce‘. Omlouvám se :), ale toť má představa z toho, co jsem viděla, netušila jsem, co to je. Tak jsem se zeptala a prý to byl asparágus v sýrové omáčce. Jen nechápu, že ten asparágus byl bílej, není on zelenej? K tomu byly uprostřed stolů na talířků osmažené koule a oválky, což bylo osmažené různé maso, v jedné kouli jsem například měla dohromady kus kuřete a krevetu. Po tomto tam byl ještě salát, trochu jsem si vzala, ale spíš jen abych neurazila. A po tomto nám ještě přinesly (ženské z kuchyně, ale ne služky, jen normálně ženské z naší společnosti co měly zrovna na starost jídlo) upečené prase, no já myslela, že nevěřím svým očím, já už totiž byla vlastně plná po tom asparagusu! :D Tak jsem si vzala jen kousek, ani bych si bývala nevzala, ale chlapi mi nedali pokoj. A potom oni měli ještě dezert, kousky manga a ananasu. To už jsem vážně nedávala. Jinak jako další pití už jsem si vzala colu, nechtěla jsem to přehnat, aby mi nebylo náhodou blbě, když mé tělo očividně na alkohol zvyklé není. A střízlivěla jsem. Ale byla sranda. Ten večer jsem si fakt užila. Cris s Jaimem seděli u jiného stolu a vůbec to nevadilo, tím, že tam vedle mě seděla ta anglicky mluvící paní a její manžel. Mimochodem ten byl docela pinklej a fakt vtipnej :D vedle něj sedící Lorenzo neuměl anglicky nic a ani nic nerozuměl, ale s tím manželem od Pilar jsme si navzájem překládali. No šla jsem domů dobrovolně už asi v půl 1, kdy jsem já střízlivá začla pozorovat trochu vlezlejší chování více a více opilých chlapíků. Cris se hrozně divila, že už chci domů, když se bavím, ale já se nedala ukecat a poprosila jí o doprovod domů – měli jsme jen jeden klíč. A vtipný bylo, že jsem přišla domů dřív, než děcka, ale jen asi o 5 minut :)

Sobota 20/8

Dnes bylo šíííílené vedro, snad 40 stupňů a to ještě možná ve stínu! Prý to tam vůbec není obvyklé, že prý normálně během tohohle festivalu nosí svetry. A jen tak pro zajímavost, v předpovědi počasí říkali, že v Coruně je jen 23 – co bych za to dala! :D

Bohužel jsem si nenapsala, co jsme měli k obědu, ale tak to asi nebylo nic zajímavého.

Po obědě jsem si dala siestu u Přátel a psaní blogu.

A odpoledne jsme šli zas do ‚centra‘ a já tam viděla zajímavou oslavu – oslavu přijmutí nového člena do skupiny ‚holohlavých‘!!! :D Normálně tam chlápci důchodového věku u kašny polejvali plešku nového člena a říkali u toho nějakou básničku. Prý takhle každý rok někdo nový oplešatí, tak je přijmut mezi ně. Už jich bylo docela dost :-))

V sedm jsme se přemístili do arény, dneska tam vystupovali na začátku lidičky kolem 50tky (i Jaime, kterému je 45) a pak tam byly 4 soutěžní týmy a soupeřili v různých disciplínách, bez býků i s býky a bylo to fakt vtipné :)

Jaime je až v tý poslední řadě v červené paruce

1.disciplína-přenést přes 3 překážky co nejvíc vody v kýblu

2.disciplína - přenést ze středu do stran co nejvíc míčků, býk byl v aréně

3.disciplína - v kostýmu co nejrychleji najít obrázek ležící na zemi související s hrající hudbou

4.disciplína - nachytat od středu co nejvíc míčků, ale dávat pozor na  býka

5.disciplínu plnily za týmy děti - přenášení míčků a utíkání před "býkem" :-)) ten klučík v modrém se ho fakt bál, tak museli běhat s ním :-)

Odpoledne mě taky začaly dost bolet nohy, tak nějak od kolen dolů, po kotníky. Hlavně ale ta kolena, pak navečer i lýtka. Asi to bylo z vedra. Kvůli tomu jsem se rozhodla večer nejít ‚pařit‘, tzn. i nejít s nima na večeři. Ani jsem hlad neměla, doma jsem povečeřela obří nektarinku a bylo to.

Udělala jsem si k dnešku poznámku – jak jsem zvyklá na anglickou zdvořilost, tak si tu přijdu jak u ‚Hujerovic‘. Tady jdete po ulici, Španěl do vás vrazí, div vám nevykloubí rameno a neřekne ani ‚bůů‘! Pro srovnání, v Anglii jdete po ulici, do někoho nechtěně strčíte a ON vám řekne ‚sorry‘! Takže z toho jsem tu ještě mírně v šoku. A taky z toho, že v otázkách neprosí a vlastně ani moc neděkují. Já jsem teda v češtině méně zdvořilá než v angličtině, to se musím přiznat, to „Yes, please.“ a „No, thank you.“ ze mě leze mnohem jednodušeji a tak nějak automaticky. V češtině většinou neprosím, ale jen děkuji. Ale tady častokrát ani jedno. Mi říkala Cris, že to jsou prostě Španělé.

Jo a ještě jedna věc, dnes odpoledne ve vsi umřel nějaký pán na infarkt. Cris ho trochu znala, říkala, že mu nebylo ještě ani 50. A to jsem zrovna dnes na cestě do areny říkala, že tohle počasí je dost nebezpečné pro staré lidi, to jsem ani netušila, že i pro mladší dospělé!

Neděle 21/8

Mám v mobilu pár poznámek. První je ta, že jsem jedla nějaký chapadla od chobotnice.

Druhá je o obědě - měli jsme něco, co bych nazvala 'rýžový salát' - rýže smíchaná se salátem, kukuřicí, nějakým 'krémem', kouskama kuřecího a nevím co ještě tam bylo. Bylo to fakt zajímavá nová chuť a chutnalo mi to.

Třetí vám sem přepíšu, je docela zajímavá:
"Dneska si to rodinka zas po. Oni jsou občas jak bez mozku. Vůbec jim nedochází, že já jem tu na tom hůř, než ty dětí, protože prostě nemůžu jen tak ven za kamarády. A ani domů, protože nemám klíč."

 - bylo to kvůli dalšímu odpoledne v chavisque. Ten den bylo vedro, takže ač jsem chtěla aspoň na dvůj vylézt, nešlo tam být moc dlouho. Naštěstí jsem s sebou měla aspoň knížku, tak jsem si četla. Jenže jsem kolem 5pm nad tou knihou začla usínat. V 6pm jsem v patře (kde si vždycky děti hrály, když byly uvnitř) našla matraci, tak jsem si tam lehla - a usnula. Někdy po půl 7 mě ale vzbudilo volání Cristiny, už tam byla jen s Judith a douklízely - a nevěděly, jestli tam jsem, myslely si, že jsem šla s ostatníma napřed na býky, ale pak uviděly mou tašku ležící na baru.

Jinak v dnešní den jsem prošla tou ulicí, kde běhali býci. Byly jsme s Cris na jiné straně než zbytek od nás a právě nás jeden pán chtěl převést k nim, tak jsme počkali, až býci přeběhli a byli na druhém konci ulice a šli. Ale i tak jsem měla trošku nahnáno a Cris taky :-))

Další poznámka je taktéž zajímavá, rozepsala jsem jí do 2 odstavců:
"Rodinka mě začíná deptat, z více důvodů. Maj prostě jinou psychiku...."

 - například řeknou, že teď jdeme a pak to trvá dalších 20 minut, než fakt jdem - jeden z mnoha příkladů, byla jsem u sebe, oni ke mě přišli, že jdou do vsi, jestli jdu s nima. Tak jsem vstala, vzala tašku a šla na chodbu. Hmm, přišel nějakej pán, všichni si sedli do kuchyně a 20 minut si tam ještě povídali. Já tam chvíli seděla naivně taky, protože jsem nevěděla, že tam budou sedět a kecat..pak jsem se 'naprdle' zvedla a šla zas k sobě. Naštěstí na další zavolání už jsme opravdu šli.

"Dále Španělská výslovnost angličtiny, španělská slovíčka v angličtině"

 - třeba slovo 'incredible', je to opravdu anglické slovo, ale za ty 2 roky jsem ho tam neslyšela nikoho použít. Tady ho používaj (hlavně Cristina) pořád, a to opravdu pořád! Protože oni maj maj to slovo ve španělštině 'increíble', tak prostě automaticky používaj 'incredible' - a se španělskou výslovností, místo [inkredibl] říkaj [inkredíble] a já už skákam hrůzou do stropu pokaždé, když to slyším. Angličani používaj mé oblíbené 'unbelievable'.

Odpoledne jel Jeorge s Judith domů, škoda. Bylo to skoro jako by mi opravdu odjížděl kamarád! Tím, že jsme si celkem dost povídali a on byl vlastně z těch lidí jeden z nejmladších (je mu 39, ale vypadá tak na 36), přirostl mi tam docela k srdci.

Na véču jsem šla zas s rodičema do chavisque, ale hned po véče jsem šla domů. Bylo nás tam méně a nebyli tam 'moji' anglicky mluvící známí, takže jsem si představila, jak by ten večer pro mě asi pokračoval...děkuju, radši budu sedět doma u pc u Přátel. A domů jsem šla sama, Cris mi dala klíč. Úplně jsem po cestě až hopsala radostí, že jdu domů a sama!

Jo a k večeři jsme měli další typ chorriza (maso), tentokrát v nějakém spešl 'nálevu', rajčata pokrájená (španělé je zřejmě velmi milují..) a ještě zbytek z prasete - mno zbytek, bylo toho mrtě.

Pondělí 22/8

K obědu jsme měli řízky, rajčatový salát (nedala jsem si, už jsem měla rajčat plný zuby), nějakou jemnou rybu (bílá a v puse se fakt rozplývala) a ještě zbytek rýžového salátu. Mňam mňam :)

Po jídle jsme zůstali sedět u stolu a oni si povídali a do toho i sledovali TV a co já tam..nudim se, nechápu...nakonec jsem se 'odvážila' a zeptala se, jestli můžu opustit stůl.

Mám napsánu poznámku, že nikdy nechci rozmazlit své dítě, aby si cosi vybrečávalo a vykňučávalo - to mě stoprocentně napadlo ve spojitosti se Sophíou... Mi přijde, že se občas chová hůř než Katie - že prostě působí tak na pět let!

Jinak ani jednou za tu dobu co tu jsme se mě nezeptali, jestli chci něco vyprat. Včera už jsem se sama Cris zeptala, jestli nebudou prát, že bych měla něco na vyprání...její první reakce byla "a nepočkalo by to do úterka odpoledne až budem v Pesues?"! Tak jsem řekla že asi počkalo, že jen už vypadám jak prase. A od té doby se nic nedělo, ani zmínka. Až dnes odpoledne mi teda řekla, že zítra (v to úterý), jen co dorazíme do Pesues, že vyperem.

Další poznámka: všichni tu používají vějíře! Hlavně kvůli tomu, že je tu takové vedro teď, ale asi je to i typicky španělské si myslím :-) u nás v ČR to bývala taková vzácnost, když jsem byla malá, jeden jsme měly a s jednou ségrou se o něj furt hádaly :-))

Celý den jsem vlastně byla doma. Odpočinula jsem si a s Jaimem jsem večer jela do Logroňo odvézt Patricii, Sophiinu kamarádku, kterou tu měla na 3 dny. A přišla jsem si jako nová. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem zas viděla civilizaci nebo tím, že jsem si prostě celý den dělala svoje, ale byla jsem jak znovu nabitá energií a u večeře jsem si chtěla furt povídat :D

Na večeři jsme zůstávali doma, protože chtěli rodiče ráno brzo vstávat - v 9, haha. Měli jsme zas tu jemnou rybu osmahlou a s rýží a Alba nechtěla jíst tu rybu. To bylo snad poprvé, co jsem viděla, že něco nechce. Vždycky takhle kňučí Sophía. No každopádně Jaime kousek uřízl z její ryby, napíchl ho na vidličku a mával jí tím u pusy a ze mě (v té mé super náladě) vyskočilo "Por mamá" ("Za maminku") a ejhle, všichni se tomu zasmáli! :D Tak jsem si přišla hrozně dobře, že jsem udělala vtip a ještě k tomu ve španělštině :D:D

O úterý napíšu až v dalším článku o Pesues :-)