čtvrtek 20. října 2011

Začátek školního roku

Tak jsem se rozhodla vám po nějaké době znovu napsat článek, a to o začátku studia na TUL v Liberci.

Co vám budu povídat, být znovu v ČR je poněkud šok, nejednou už jsem se tu rozbrečela. Asi tomu přispívá dost i fakt, že jsem si ke studiu vybrala dvojobor angličtina-španělština (ve vzdělávání) s tím, že španělsky ještě neumím. Ještě je nutno dodat, že jsem se naposledy pořádně učila na maturitu před víc než 3 roky, takže už samotný fakt, že ze situace, kdy jsem žila v zahraničí a byla naprosto samostatná jsem opět závislá na kapesném od rodičů (na jídlo, benzín na víkendy, kredit a případnou maličkost pro radost mám 1000 Kč na měsíc) a mám 'povinnost' sedět nad učebnicí a vrážet si do hlavy informace zázračnou rychlostí...

...ale snažím se dohánět, ač i tak mi přijde, že asi ne dostatečně. Slovíčka si pořádně nepamatuju, kámošky Jíři se neustále ptám na ty samé překlady a z mých všetečných otázek týkajících se španělské gramatiky musí být taky celá nadšená... No, skoro bych řekla, že to je její mínus, páč říká, že jí to se mnou baví a že si to sama taky procvičuje...ale nevím no. Já bych sama sebe už uškrtila asi :D ale při posledním vyplňování domácího úkolu jsem tu určitou gramatiku pochopila skoro hned, ač zadrhával překlad, byla jsem na sebe skoro až pyšná. Jenže pak mě zas dorazí, když ve 3.lekci učebnice Fiesta 1 nejsem kvůli chybějící slovní zásobě schopná přeložit zadané věty z čj do šj. Prostě mě ta slovíčka do šj nějak nenaskakují :-/ a to ani nemluvím o tom, že tu gramaticku po pár dnech už zas nechápu.. No ale zatím se nevzdávám. Dodělala jsem 4.lekci, tudíž bych tento víkend chtěla zvládnout aspoň pátou. Mám být ale na konci sedmé - v hodinách bereme lekci za týden, v pondělí začínáme 8. Háček je taky v tom, že studování Fiesty není to jediné, co mám dělat. Ještě tu mám domácí úkoly na školním webu, mám číst knížku (do zkouškového máme přečíst 8 knih a napsat na každou z nich resumé na A4 ve španělštině!!) a zavázala jsem se k překladu ještě 12-ti stran z předpisů požární ochrany (11 'už' jich mam přeloženo). Mám prostě na jednu stranu pocit, že nestíhám a na druhou pocit, že stejně nedělám dostatečně, že se někdy dost flákám, třeba když si sednu k seriálu Cesty domů. V lepším případě si k učení pouštím jako zvukovou kulisu hudbu, už mi z toho hrabe - jednou jsem si pustila vážnou hudbu, podruhé jsem si stáhla 5 alb Šmoulů a na férovku pohopsávala na židli...ááá! :D
A ještě poznámka k tomu kapesnému.. světácky jsem si od začátku, co jsem si podávala přihlášku, myslela, že dojedu do Liberce, najdu si brigádu a po volnu budu chodit prostě do práce, abych nemusela řešit finance nějak extrémně. Prdlajz. Teď mám totiž pocit, že kdybych si teď našla práci, mohu si na koleji rovnou sbalit saky paky a svým spolužákům a učitelům říct ahoj/bye/adios... A věřte mi, že pocit to není zrovna nejpříjemnější.

Asi vás takové splíny moc nezajímají, co?

Jinak mam teda trošku teplotní šoky...v Liberci máme kolem 8 stupňů přes den, 0 a méně v noci, brr, vždyť je teprv říjen. Ale město je to pěkný, doslova jsem se zamilovala do Radnice. Nádherná budova! (fotky jen z mobilu, sorry)


Zajímalo by vás něco konkrétního? Mě totiž nějak nenapadá, co bych vám mohla napsat. A přitom bych psala tak ráda.

* Kdosi se mě v diskuzi zeptal, co spolubydlící. Dovoluji si tedy dopsat pár poznámek.
Je to sranda. Harcov je 6 kolejních bloků plných tisíců studentů a mě dali na pokoj ke dvoum slečnám, jež obě znám!! Káťu z kdysi z hospody, viděly jsme se asi 4x a ona si mě ani nepamatovala :D a ta druhá slečna je Anča, moje bývalá spolužačka z druhého stupně ZŠ!! Ještě jsme si zrovna spolu od cca dubna psaly, protože ona chtěla pomoct s vyjetím jako summer au-pair do Anglie bez agentury a já se jí vyptávala na studium španělštiny (taky jí studuje). A pak jsem zrovna s ní na pokoji. První dny jsem se z toho vzpamatovávala (v dobrém samozřejmě, byla jsem jen v šoku z té náhody) :-))
Na pokoji jsme tedy 3, vedle na pokoji jsou zatím dvě, ale budou tam také 3, ta poslední jen čeká na vyřízení víz (je to ruska). Toť je naše buňka, máme tam každá skříň, stůl, já spím na vysouvacím lůžku, které mám vysunuté úplně odděleně, mam to prostě jako postel, akorát je to u země, jako jakoby jen matrace položená na zemi - což je pro mě docela blbý, protože jak je známo, u země táhne a já se v noci hrozně lehce nachladím. Takže spím pod fleecovou dekou (ještě že jsi mi jí, Julie, tenkrát dala!x) a i tak už mam první 'chřipku' za sebou.
V chodbě na buňce je malinká kuchyňka, kde máme dvouplotýnkový vařič, holky přinesly konvici a zapékací toastovač, já přinesla ten vyskakovací (mňam mňam, vzpomínka na Anglii) a umyvadlo. Nádobí shaerujem, což je super a snažíme se každý mýt to svoje špinavé :-)) Ještě tam máme lednici, kde je 5 poliček, takže zatím máme každá svou. Musela jsem ale na lednici nechávat cedulku s prosbou, aby holky neotáčelo kolečko na teplotu nad číslo 4, protože má polička je ta nejspodnější a měla jsem všechno zmrzlé - třeba jogurty a nebo okurku - a to se pak nedalo jíst, okurka třeba letěla do koše rovnou :-/  Z vynášení koše taky vědu neděláme, prostě kdo si zrovna vzpomene tak čapne koš a při nejbližší příležitosti ho vezme s sebou ven do popelnice. :)  No a samozřejmě na buňku sdílíme wc a koupelničku s umyvadlem a sprchovým koutem. Systém na WC mě stále zaráží. Jak jsem byla zvyklá bydlet na intru, kde jsme 3 holky bez problémů sdílely toaleťák a střídaly se v jeho kupování, tak tady to nějak nefunguje či co. Každý má tak nějak svůj nebo nevím, já už si tam ten svůj totiž beru při každé návštěvě toalety. Naštvalo mě totiž to, že se mi 3 dny po sobě stalo, že jsem tam ráno dala novou roličku toaleťáku a druhé ráno jsem tam mohla dávat novou... Takhle by to teda nešlo, (bohužel) nejsem milionář... Koupelna mě mile potěšila, respektive sprcháč, protože je větší než typická sprcháčová velikost :) takže i můžem mít uvnitř všechny holky vyskládány své potřeby ke sprchování a místa tam i tak máme pro 3! No dobře, tak pro 2 :-)) Ale i ta koupelna má malý háček, někdo mi totiž používá mé intimní mýdlo. Já jsem na tohle trochu sobec - když se mě nikdo předem nebo aspoň dodatečně nezeptá, dost mi takové jednání vadí. Víte co, myslela jsem si, že je to dočasná záležitost, než si ten někdo nekoupí své mýdlo, ale už to trvá skoro měsíc a já už se příští týden asi ozvu. V dobrém samozřejmě, jen se chci 'omluvit', že tím milionovým kontem opravdu nedisponuji...


Nějaké další dotazy? :-))

neděle 9. října 2011

The last photos from Albania and also some notes

Tak konečně ten slibovaný poslední příspěvek k Albánii. Vzhledem k dnešním teplotám v Mladé Boleslavi a v Liberci (cca 7 stupňů) se mi při pohledu na ty fotky chce brečet - ten den jsem byla v tílku, kraťasech a žabkách..

Byl čtvrtek 22.9. a Láďa mě vzal na výlet na kopec nedaleko Tirany, byl tam krásný výhled. Jen škoda, že tam maj ten neustálej opar, že nebylo vidět úplně do dálky.
Potom jsme vyzvedli i mamku a jeli se podívat ještě naposled k moři do nějakého blízkého městečka.


zas ňákej polo-hrad
a další













i s číšníkem :-))






můžete zkusit najít psa :-D
Láďa v akci
Ty domečky za kopcem je Tirana

chudák nevěsta šlapala nahoru v podpatkách!!

:-O !!! Tohle jsem v životě neviděla a taky jsem podle toho reagovala, hrozně jsem se divila, že vidím želvu a Láďa: "Děláš, jak kdybys nikdy neviděla želvu?!", a já na to: "Želvu jsem viděla, ale rozhodně ne ve volné přírodě!". 


vlevo škola
Ten pán je kameraman, je to poslední auto ze svatební kolony a on takhle i s tou kamerou čouhal celou cestu!!
albánský McDonald's :-D
Jedno vím jistě, ty schody bych šlapat nechtěla ;)
Nevím proč, ale to mě rozesmálo :-))




pět minut procházení se po mělčině
asi jsem si z Albánie přivezla deformaci hledání špatného el.vedení :D

Ještě něco málo k letu druhý den 23.9.2011.
Letěli jsme ve 12 z Tirany do Mnichova. Přes Albánii a Černou horu bylo ještě vidět i na moře, ač teda byl zas ten zamlženej opar všude, pak už ale byla nuda úplně. Let trval asi 2 hodiny, já byla ospalá, ale vzhledem k tomu, že mi mamka uvolnila její místo mezi okýnkem a Láďou, chtěla jsem zůstat vzhůru a kochat se pohledem, aby to bylo fér. A ještě že tak, protože pak v Rakousku jsme letěli nedaleko Alp :-O to bylo nádherný, už měly zasněžený vrcholky! :-)  A během přistávání (když začne letadlo klesat) jsem zas viděla Gloriolu, tu mlhu kolem stínu letadla na mracích, a tentokrát tahle byla obrovská! :-)
V letadle z Mnichova do Prahy (na který jsme čekali asi hodinu a půl) jsem seděla pod křídlem!! Tak jsem koukala na motory a litovala, že při tom letu z nich něco 'nevystřeluje', abych měla zážitek :D
Ale co jsem málem obrečela, ani v jednom letadle jsme neměli obrazovky. Teda v tom druhym tam byly, ale ten let trvá jen kolem 50 minut a tak je nevysunuli :(


tady už jsme nad Černou Horou

tudy asi před chvílí prolétalo jiné letadlo :-))
nádhera


nějaký jezero v Rakousku či kde
to nevim co je, asi nějaká zásobárna vody? :-))
Mnichov

Foceno v přesně stejnou vteřinu, kdy jsme dosedli na runway, se divim, že to neni rozmazaný.. ;-D
a už brzdíme
spodek křídla
Gloriola
můj výhled při zatáčení doleva :D
Vjezd do tunelu, než mi to došlo, divila jsem se, co to maj němci (ehm, češi! :D) za pitomou silnici :D
a Prahaaa



brždění zespod :-))

A musím se přiznat, že se mi v Praze vehnaly slzy do očí. V okamžiku, kdy nás z letadla vyhnali do busu co nás měl odvézt na terminál, jsem se otočila, koukla na to letadlo a v tom mi došlo, že to je realita. Že už jsem v ČR a ne jen na nějakých 10 dní.................
Ač teď zpětně už můžu říct, že mi to docházelo ještě i až za dva týdny po bytí v ČR.