Španělsko mě asi chtělo přivítat :)

...protože celý víkend bylo krásně. Teplota teda jen kolem 23 stupňů, ale slunce pálilo. Trochu foukalo, což bylo dobré na opalování - člověk se necítil jak na rožni :)



Sobota (sábado) 30/7

Tohle ráno mě holky překvapily. Teda nejsem si úplně jistá, kdo vstával první, jestli rodiče nebo holky, ale mam pocit, že holky. A to cca ve tři čtvrtě na 9!!

Začal víkend, tak jsem se válela v posteli dlouho, na snídani šla snad až v půl 11. Deratizace pokračovala, kuchyň jak po výbuchu a ti dva dospělí pobíhali sem a tam, Jaime čistil skříňky, Cristina chytala ty „broučky“ do kapesníku. Prý nesnáší jakékoli brouky, natož tyhle, co lezou ani neví odkud…

Po 12té jsem si šla lehnout na zahradu v plavkách a s knížkou. To se mi líbí, že jsem zas začla číst! Ač je ta knížka fakt divná :D   Jeden poznatek – děcka, jakmile vylezou z moře/bazénu, tak se hned převlíkaj do suchých plavek…takže na pláž si braly každá asi 4 plavky..ty jo, já tu mam jen dvoje?! :D

Na odpoledne jsem si dohodla sraz s Davidem po čtvrté u Obelisku (z fotek taková "socha", věž s hodinama na vrcholu) a ještě měl přijít další týpek z tý stránky couchsurfing.com, Neil.

Jídlo bylo po půl 2, byla to ryba lubina, přikládám obrázek, protože pro mě všechny ryby vypadaj stejně :D a k tomu byly opečené brambory, chutnaly některé fakt jak brambůrky. Na stole byl i rajčatový salát, přísahám, že jsem chtěla zkusit sníst rajče…dokud na to Cris nenakapala ocet..!

Po půl 4 jsem šla na bus, zastávku jsem našla lehce a přišla už jsem si dobře, jak už jsem věděla co v tom buse dělat (jen pozdravit, dát peníze, počkat na vrácení a lístek a jít si sednout, že) :D

David měl malé zpoždění (psala jsem mu smsku že já budu asi pozdě, ale nakonec to bylo jen o 2 minuty), spolu už jsme potkali i Neila. Ten byl na první pohled zvláštní a asi nervózní. On mi to pak i říkal že je nervózní z nových lidí a nemá rád se takhle setkávat, ale právě proto takové situace vyhledává, aby se otrkával... A je fakt, že později už mi tak divnej nepřišel.

No zas jsme chodili po městě, šli na zmrzlinu, koukali na výhled od pláže (já to místo miluju, ač je přeplněné). Pak jsme si sedli na pivo (moje první španělské), Neil si dal pivo s limonádou, to jsem v životě neslyšela!! No dal mi ochutnat a chutnalo to dobře. Je to dobrý pro toho, kdo nemá rád hořkou příchuť piva, ta limonáda to zesladí :-)  Naposled jsme šli zas na ten trh s jídlem (jak jsem minule zveřejnila fotku chobotnice), protože Neil to ještě neviděl.

       David, já a Neil...čí nápad ty korunky asi byl? :D

A to už bylo zas osm večer, ten čas tu ubíhá nějak hrozně rychle. Navíc jak je světlo do cca půl 11... Neil se s náma rozloučil, že jde s přítelkyní na večeři a my jsme s Davidem šli jakoby k mé zastávce. A potkali stánek se španělskými knihami a v tom Davidovi došlo, že jsem chtěla nějakou knížku v angličtině, tak mě vzal do jednoho obchodu. Koupila jsem si jednu knihu od Stephena Kinga a jednu o Natashe Kampusch, to je ta slečna, co byla několik let vězněná nějakým rakušákem v jeho vězení. Jsem tam docela dlouho hledala, jestli maj něco podle pravdivé události a když už jsem to vzdávala, našla jsem tohle, tak jsem to čapla a šli jsme, k Davidově úlevě bych řekla, ač se tvářil statečně :-)) A pak už jsme se rozloučili a každej šel svou cestou, on domů a já na bus. A dohodli se, že jestli bude v neděli stejně hezky, tak se půjdem fláknout na pláž.

V autobuse byl jeden divnej chlap. Mohlo mu být tak kolem 60 a furt po mě koukal. Já udělala tu chybu, že jsem to nejdřív nevěděla a koukla se na něj (jako se normálně cestující po sobě rozhlížej) a on se usmíval, tak jsem se na něj usmála zpátky. A pak už mi očima nedal pokoj, já už se na něj ale nepodívala. Ještě když jsem vystoupila, tak jsem viděla, jak se na své sedačce otočil do směru na chodník a civěl, no fuj!

Domů jsem dorazila před devátou, takže jsem si pak s rodinkou dávala i véču, která byla až kolem desáté. Byla to rýže s masem, které mělo příchuť typickou pro tuhle oblast Galicia, bylo to koření papriky a česnek a ještě něco nahořklého. Tohle bych si klidně posolila, ale snědla jsem to i tak. Jinak co jsem odpozorovala, maj tu ta jídla docela slaná. Oproti tomu, že v UK, kde jsem já sama solila akorát těstoviny a brambory a ještě ne moc, docela nezvyk. A hlavně děcka si můžou solit a docela dost, to v UK maj děcka až zakázáno používat sůl, některá.

Po véče jsem si dala ještě jogurt, asi se mi zvětšuje žaludek nebo co :D a ještě jsme si chvíli povídali s rodičema a Jaime se snaží vtipkovat, třeba jestli jsem dneska studovala a že zamknou dveře ven a nepustěj mě, dokud se nenaučím něco nového :D

Jo a ten den jsem na sobě měla novou podprsenku co jsem si koupila ještě v UK, samodržku, bez ramínek! A tílko bez ramínek a mile mě překvapilo, že se mi skoro úplně doopálily pruhy od ramínek :-)

Neděle (domingo) 31/7

Vlevo je nedělní výhled kolem 9 ráno.
Vpravo je ten samý výhled z pondělka večera.

Nedělní ráno bylo stejně lazy jak sobotní. Vůbec se mi nechtělo vylejzat z postele. Navíc bylo nejdřív zataženo, teda mlhavo.

Ale po desáté zas začlo vylejzat sluníčko, tak jsem se vykopala na zahradu s knížkou...a jak jsem tam tak ležela a opalovala se v plavkách, napadlo mě, jestli pak maj ve Španělsku nuda pláže. Tak mi to nedalo a psala jsem Davidovi zprávu, jak to tu maj. A on mi překvapivě odepsal, že se tu můžou ženský opalovat nahoře bez klidně na normální pláži, že teď třeba co se kouknul z okna (bydlí u té městské pláže), tak jich tam vidí spousty polo-nahých. Tak jsem zajásala, vlastně jsem to ani nechápala, vždycky jsem na tohle byla stydlín :D   možná jsem se trochu otrkala rozhovorama s Marťou Z., mluvily jsme spolu o nuda opalování docela často, protože jsem jí říkala, že se mi moc nelíbí jak je celé tělo opálené a pak dvě určité partie svítěj. Ale ona je schopná se opalovat celá nahá, to já bych asi ještě nedala :D  no každopádně dohodli jsme se na sraz zas ve 4 u Obelisku (Obeliska? nevim jak to sklonit) a že teda půjdem na pláž, jestli počasí vydrží.

Oběd jsme měli opět venku, protože v kuchyni bylo stále nadělení. Původně se plánovalo, že nádobí už se dnes nastěhuje zpět do skříní, ale ráno rodiče našli zas dva broučky, tak se prej počká do pondělí... K obědu bylo něco, co bych nazvala čočkovou polévko-kaší :D Byla to čočka, ale i trochou vody, byla v tom mrkev, cibule a kousky brambor a ještě jsme si tam sami dali kousky salámu (jakoby čabajky). To jsem sama se sebou zas byla spokojená jak šikovná jsem, že už se nebráním novým jídlům tolik jako dřív, u některých jídel mě ani nenapadne, že by mi to mohlo nechutnat a že to snad radši ani nechci zkoušet, a to je sakra změna! :-)

Rodinka jela po půl 4 na pláž, tak mě vzali do centra, ušetřila jsem 1.15€ za bus. Byla jsem tam ještě o 5 minut dřív, tak jsem čekala, než dorazil David a šli jsme na pláž. A když jsme tam dorazili, tak tam bylo spooousta ženskejch nahoře bez! Mladý holky, maminky s dítětem ale i babičky!! Tak jsem si řekla, že když jsem tu jen na měsíc a je to tu stejně normální, tak že do toho jdu taky! Ale záměrně jsem si vybrala místo vedle jiné 'nahotinky', abych se necítila tak divně... :D  Jo a vodu jsem zkusila jednou, vlezla jsem tam jen po zadek a to ještě omylem, sklouzly mi nohy a přišla vlna. Popravdě jsem měla štígro, protože jsem tak tak udržela balanc, abych tam nezahučela celá! Voda byla ledová, no jo, oceán...

Na pláži jsme byli až do 7pm, to jsme začali sklízet, že se stavíme u Davida doma (chtěl si dát sprchu, mně taky nabídl, že se můžu vyspršit, jestli chci, ale já měla špinavá jen chodidla)  a že si zajdem někam sednout. A do toho mu volala kámoška, teď přesně nevim jak se píše její jméno, Tania možná, je to australanka žijící 2 roky tady. A myslím, že tu učí angličtinu, ale nejsem si jistá. Tak to s ní dohodl, že se na osmou sejdem i s ní.

Musím vám napsat o tom jeho bytě. Jak už jsem psala, je přímo u břehu. Bydlí v 10.patře a ten výhled!!!! Má teda jen jedno okno na TEN výhled, ale to bohatě stačí! Jen mě překvapilo, že to okno jde otevřít a přitom tam není žádná zábrana proti vypadnutí...člověku by stačilo zakopnout/uklouznout/trochu víc se naklonit a tragédie je na světě... Fotky jdou rozkliknout pro větší náhled. Foceno v sedm večer.

To může být docela šok pro někoho, kdo u něj přespává na návštěvě, ráno se probudí a první co vidí, je oceán...

              Ten výhled je prostě nádherný!

 

Když jsme se sešli s Taniou, šli jsme si sednout do dvou jiných podniků, mezi tím jsme, pro velký úspěch, znovu zavítali na ten trh s jídlem, protože ona tam ještě nebyla. Popravdě už mě to místo začíná štvát... :D ale tentokrát jsme tam aspoň ochutnali místní cider.. ten, co jsem byla zvyklá pít v Anglii byl mnohem lepší a sladší! :D

Jinak v prvním podniku si ti dva dali hranolky. Je to jak když vezmete hranolku a ještě jí tak roztřetíte, tak se tu podávaj hranolky :D a David k tomu měl něco malého osmaženého, vypadalo to jak rybí prst a Tania je měla polité sýrovou omáčkou (co vypadá jak tekutá majolka). A než jim tohle přinesli, tak nám číšník donesl předkrm, což byly tři kousky chleba, tři krokety (ehm, vypadaly mnohem lépe oproti těm, co jsem v pátek smažila já :D) a, tramtadadá, mou oblíbenou bramborovo-vaječnou omeletu, teda tortillu. Ač mně to jako tortilla nepřipadá, pod tím názvem si totiž představím placku na styl palačinky a tohle má tak 2 cm na výšku. A bylo to víc vaječné než to, co jsme měli doma a chutnalo to ještě lépe! A mimochodem, jako drink jsem si dala to pivo s limonádou :D A psala jsem Cris zprávu, že dnes přijedu až po večeři, tak ať na mě nečekaj. Bylo totiž už nějak půl 9, ale mně se domů ještě nechtělo, bylo mi fajn.

V druhém podniku jsme si všichni dali pivo jménem 1906 nebo tak nějak, bylo docela dobré. A taky docela silné, nebo teda mi takové aspoň přišlo - jsem ho musela vypít během 15-20 minut, neboť jsme tam přišli před desátou a my si mysleli, že poslední bus mi jede v půl 11, tak jsme chtěli v 22.20 nejdýl jít. Poslední bus (co jsme pak zjistili na zastávce) mi v něděli jezdí zřejmě v 11pm podle cedule, ale lepší je mít jistotu... Tak mě doprovodili na bus, teda Tania se odpojila o ulici dřív protože potřebovala chytnout taxi, David má mou zastávkou cestou domu, tak tam se mnou i počkal. Což bylo milé, protože tam mimo mě nikdo jiný na bus nečekal a já byla jaksi nervózní, že co když už mi nic nepojede...

V autobuse bylo docela dost lidí. Domů jsem se dostala bez problémů, trochu opojená, vysmátá, no nevim jestli to na mě rodiče poznali nebo ne :-)) Ještě se mě ptali, jestli jsem jedla a pak jsem jim řekla dobrou noc, šla se ospršit a zalezla do pokoje. Šla jsem spát ale zas až po půlnoci.