Středa - neděle

Středa (miércoles) 3/8

K obědu jsem měla udělat čipsy, teda v češtině hranolky samozřejmě. A k tomu osmažit maso-jednoduše udělat řízky. To by nebyl problém, to jsem už dělala…aleeee, ještě nikdy jsem nesmažila hranolky!!! :D  Doma je rodiče dělali ve friťáku a v Anglii jsme je vždycky dělali v troubě!

Jenže tady jsem měla za úkol osmažit je v olivovém oleji. Nevím proč mi to přišlo až nechutný, že prostě budou šíleně olejový… a taky jsem se popravdě bála, že je osmažit nezvládnu :D  jojo, vaření není má silná stránka :D

No každopádně žádná šílená story se neděla. Maso jsem osmahla na jedničku, nepřipálila ani kousíček. No a hranolky jsem taky osmahla dozlatova, byly dokonce jedlé.. Jen jediné se nevyvedlo, začala jsem je dávat do až moc rozpáleného oleje (nechtěla jsem opakovat to rozblemcané cosi, co mělo být kroketami) a poprskalo mi to tílko a samozřejmě celý, dopoledne uklízečkou perfektně umytý, sporák… :D

Večer jsem měla sraz s Maritzou a její rodinou, brali mě k nim do hospůdky. Byl tam teda i Justin, ale hrál s chlapama kostky, tak vždycky jen přilítl, prohodili jsme pár vět a zas šel. Popravdě už jsem stejně poznala sympatičtější lidi. Jako ne že by byl nesympatickej, to zas ne, furt se usmíval a byl přátelskej, ale nějak mě odpudil první dojem – přišel ke mně s pivem v ruce a už mi přišel trochu pinklej…

Jinak večer to byl docela fajn, ač někdy kolem 11pm jsem začala dost zívat, jak bývá mým zvykem…a ono to asi bylo i tím, že jsem většinu doby seděla s Paulou, Maritzinou 17-ti letou dcerou, u stolu s počítačem (a zaplym google překladačem) a ona mi pak v jednu chvíli začla ukazovat všechny možný fotky, víceméně jí a jejího přítele a všechno to bylo na jedno brdo s padesáti různýma ksichtama, no typická puberťačka, řekla bych… a pak mi i pustila asi dvě videa, kam do POMALÝ písničky nahrála různý fotky sebe, rodiny a přátel…božee, popravdě jsem se modlila ať už to skončí! Ale neměla to srdce jí říct, že už víc vidět nechci… Pak nám Maritza přinesla Burgera v housce, i se salátem (nebo jak se jmenujou ty zelený listy co se do hambáčů dávaj) a rajčetem! A já nad tím rajčetem ani nezaváhala! ;-)   Jinak během večera jsem měla asi tři piva Estrella…ale mam pocit, že mi nedělá dobře.

 Po zavření hospůdky mě hodili domů autem, jak milé J  ani nevím kolik bylo, jen, že něco určitě půlnoci. A doma jsem si přišla jak zloděj, byl to první večer, kdy jsem nebyla doma na večeři a přicházela až po tom, co rodinka byla v postelích…

Čtvrtek (jueves) 4/8

Hmm, je neděle ráno a já si ani nenapsala žádný poznámky.. :-/

Ale pamatuju si jedno, celé dopoledne jsem byla mimo a vlastně až do odpoledne. S Maritzou a spol. jsem dneska neměla vůbec náladu vtipkovat (tak nazývám tu naší komunikaci spolu), byla jsem prostě dost unavená a nevim. Prostě nějak mimo. Možná z toho piva, přijde mi, že je to bolehlavový pivo. A děcka byly kolem oběda na zabití, rozjívený, ukňučený.

Co je tady na Španělsku ale hrozně super, jak vstáváme pořádně až kolem desáté, 12 je fakt dost brzo, kor když děláme úkoly (holky DÚ a já špáninu), tak to uteče ani nevim.. a pak do oběda to už je taky pohoda, já třeba sedim nad knížkou a holky u TV a nikdo nic nehrotí, neřeší.. :D a po obědě je to max. hodina než Cris přijde z práce a já se můžu zdejchnout do pokoje :D

Jinak oběd byl lehkej, měly jsme pizzu, tu jsem dokonce mohla udělat v troubě :D k tomu jsme měly takový krém z rozmixované mrkve a nevím čeho, to připravovala Cristina a do toho kousky osmahnutého chleba. No moc extra to nebylo, ale sníst se to dalo.

Odpoledne jsem šla s rodinkou do města na nějakou show, byli to dva chlápci s namakanou ženskou, která byla akrobatka a podobně. A dost mi vzhledem připomínala bývalou spolužačku ze střední! J Tak ta tam dělala přemety, létala vzduchem…asi byli docela vtipní i tím co říkali, ale bylo to ve španělštině…a pak to zrušili předčasně, protože začlo POPRCHÁVAT!! Ale je fakt, že pak asi za půl h začalo pršet víc…

Večer byl zábavnější, na půl desátou jsme měli sraz s lidmi z couchsurfing. ORG – jsem si teď všimla, že to není .com ale .org, tak snad jsem vás moc nezmátla. Sešli jsme se nejdřív s Davidem ve městě, protože ten sraz nebyl v centru a já neměla ponětí  kde to bylo. Tak jsme tam šli z centra pěšky. Teda David nejdřív říkal, že pojedem taxíkem, ono totiž stále pršelo, já jsem ho ale ukecala, že to dojdem pěšky, že nejsme z cukru. A on měl navíc deštník. Mno, je fakt, že nakonec ta procházka tak super nebylo. Pršelo ze všech stran a jednou mi dokonce voda z deštníku stekla přímo do ucha!! :D  to se mi David začal smát a vtipkoval „Tak pojď, dyť přece nejsi z cukru?!“ :D pak jsme museli do  prudkého kopce…ale nakonec jsme to zvládli. Já teda rudá až na prdeli… A ještě k tomu ten večer byla šílená vlhkost, šíleně dusno a přesně takový to počasí, kdy by nebylo ani tak teplo, ale kvůli té vlhkosti jste se prostě potili i když jste jen stáli na místě!

Při příchodu k tomu baru tam venku kouřil jeden z nás, bohužel zrovna ten jedinej, co neumí anglicky (a naštěstí šel brzo domů)… :D uvnitř byli další tři. Nakonec se nás sešlo dohromady asi 12 a bylo to fajn. Já češka, jeden ital, angličanka a angličan a zbytek ze Španělska, teda když pominu fakt, že David je původem z Kolumbie, že. Nejdřív jsme seděli na sedačkách na konci podniku a povídali si tam. Ve třech skupinkách. Jedna mluvila španělsky, jedna galicijsky a jedna anglicky :D  Pak jsme se přesunuli na sedačky a na stojáka ke dveřím (ke vzduchu), ale zůstali jsme ve 3 skupinách. S tou jednou skupinkou jsem moc nemluvila, stejně mluvili spolu jen španělsky a kdo ví, o čem, nechtěla jsem tam přijít a být jak „tak teď jsem přišla já a musíte mluvit anglicky“. Ač to byli super lidi a nikomu to problém nedělalo přepínat kvůli mně do anj. Druhá skupinka byl Ital Carlo, španěl Javier a španěl Emilio. To byla moje nejoblíbenější skupinka a myslím, že oni mě taky jen tak nezapomenou, haha. Protože Carlo jede brzo cestovat po Peru a Emilio už tam byl. A Javier rád cestuje, tak se zájmem poslouchal, jak Emilio Carlovi vysvětluje podropnosti o Machu Pichu a podobně… to je jedno z mála, co jsem rozuměla, oni si to vyprávěli samozřejmě ve španělštině :D  a já tam vždycky jen „připlula“ a řekla „mluvíte anglicky?“..“a teď?“. Musela jsem být otravná, ale bavilo mě to :D  navíc se Emilio vždycky tak hezky usmál a omlouval se že nemluvěj anglicky, že mu to ale potřebuje vysvětlit a španělsky je to nejrychlejší. Ale mně to právě nevadilo, že mluví španělsky, já tam párkrát schválně šla a poslouchala a zkoušela, nakolik rozumím…mno moc ne.

Domů mě vezla autem jedna španělka Laura, ta mi to nabídla už předtím přes net. V záloze se mi nabídl ještě Carlo. Super lidi! Jo a domů jsem přišla někdy v půl 2, to jsem se cejtila ještě hůř než při mém „vkrádání se“ ve středu.

Pátek (viernes) 5/8

Mimochodem, možná se ptáte, proč tu píšu ty španělský názvy dnů. Není to, že bych chtěla být zajímavá, ale že se je snažim zapamatovat a jiné způsoby, jak si to zapamatovat nějak selhávaj :D

Pátek, pátek, co se dělo v pátek? Ráno jsem byla zase trochu ospalá J

Nejlepší bod dne – už mam booklý letenky a co je na tom nejlepší, nejsou to letenky jen tak ledajaké, ale je v tom zahrnuta cesta za mamkou a step-tátou do Albánie!!! Yipee, I am so excited!! :-))    Myslím, že to za TY peníze stojí. Nehledě na to, že mi step-táta nabídl, že mi půlku za letenky zaplatí. Je skvělej, vůbec by se o nás (jsme tři holky) starat nemusel, ale má nás fakt jak vlastní, a to teď rozhodně nemluvím jen o penězích! Och, slza dojetí :‘)

Spousta lidí si myslí, že Albánie je země nezajímavá, chudá, nebezpečná. Já vím od rodičů i to, že má například hezkou přírodu…a šílenou dopravní situaci na hlavní třídě v Tiraně (hl.město)! :D   A hlavně uvidím naživo, kde a jak teď bydlí! Bych nikdy neřekla, že se do té země podívám…navíc před rokem jsem ani nevěděla, kde ta země přesně leží! :D  Jo a mamky učitelka angličtiny se na mě prý hrozně těší :D a prej jí budu povídat o aupair, abych do toho „dostala“ její dceru nebo co.

Mno, takže 13.9. na mě myslete, neboť strávím celý den na letištích a letadlech. Nejdřív mě jeden ze španělských host-rodičů odveze na letiště do Santiaga. Od tamtud (hej, Microsoft Word říká, že to slovo neexistuje??) poletím s Ryanair do Madridu, letenka stála necelých 60€ a byla MNOHEM levnější, než bus/vlak!!! A taky asi o 6h kratší.. :D  Tam přiletím někdy na půl 11, budu muset vyzvednout kufr a jít se znovu odbavit, protože z Madridu poletím s Lufthansou (gosh, even more exciting, poprvé poletím s normální leteckou společností a ne low costem J). Někam si skočím na oběd a snad budu mít s sebou knihu…protože na let z Madridu budu čekat někdy do tří. Let do Tirany je s přestupem přes Mnichov, možná to bude chtít dvě knihy :D  Každopádně do Tirany finally dorazím v 23.20!! Ale bude to stát za to!

A pak to bude taky sranda, budu se vracet v pátek 23. navečer. A v neděli 25.odpoledne mám nástup na kolej! Řekla bych, že budu mít pořádnej kulturní šok… Naštěstí bude v Liberci Jířa, ta Jířa, s kterou jsem se seznámila v Chelmsfordu, první kamarádka v Anglii. A jsem si jistá, že Ta mě bude chápat - navíc se budem asi držet vzájemně. Ona je teď od března taky au-pair a rodinku opouští někdy kolem 5.září…

No a teď zpátky k pátku :D

Když šly holky dělat úkoly, já jsem si sedla ke španělštině. A seděla jsem u ní snad až do čtyř! Sice s přestávkama, jako třeba na oběd nebo protažení, ale i Cris si mě všimla a řekla, že „dneska studuješ opravdu hodně“. Chtěla jsem totiž dodělat 7mou lekci plnou gramatiky a s nejvíc cvičeními v jedné lekci ze všech. Hodně překladu. Budu si to muset v pondělí zopakovat, minimálně přečíst lekci 5, 6 a 7. Moc a moc gramatiky a nových slovíček (členy rodiny si stále všechny nepamatuju) a já jsem z toho jelen.

A večer jsme byli s Davidem dohodnuti, že mi ukáže La Coruňa z druhé strany, té noční :D   A vzhledem k tomu, že se známe z couchsurfing.org (popisovala jsem vám, proč se tam lidi zaregistrovávaj???), sám mi nabídl, že u něj můžu přespat – btw, u toho okna s úžasným výhledem na oceán! :D  Takže jsem nemusela řešit problém jak se v noci dostat domů a mohla si prostě užívat.

Sešli jsme se po půl 10 u něj, udělali si pizzu a koukali na Simpsonovi, asi do jedenácti, nevim, popravdě jsem čas moc nesledovala. Spíš jsem byla překvapená sama sebou, protože jsem vůbec nezívala! :D

Od něj jsme šli do jedný hospůdky, co se jmenuje „Cinema‘s bar“, nevim proč :D   Tam bývá každý pátek sraz lidí, co uměj anglicky, něco pro mě :D A potkali jsme tam asi 5 lidí z předešlého večera. Hlavně Miriam, ta holka se mi fakt líbí. Je hrozně sympatická a teda i hezká, pořád se usmívá a je moc a moc milá. A má hroznej problém si zapamatovat mé jméno J  Ale popravdě nevím jestli už nebyla trochu pod vlivem, přišla mi chvílema trochu mimo :D S ní jsme šli do jiného baru, potkat nějaký její kamarády. Potkali jsme Carla (toho Itala), Javier prý zrovna odešel do té hospůdky, odkud jsme přišli :D ale sedli jsme si ke stolu ke třem Polákům. Ta jedna Polka v úterý odjíždí po 5-ti letech zpátky do Polska! Gosh, jak těžký to pro ni musí být po 5 letech??!!!  Nevím v kolik jsme odtamtud šli zpátky do toho prvního podniku, ale šli. Miriam tam přišel kamarád, kterej byl sladkej – v tom smyslu, že on moc anglicky nemluví, ale jako základy má a bylo roztomilý vidět jak se snaží J obzvlášť když se zbytek stolu zrovna bavil španělsky, tak on to hned zpozoroval a začal si se mnou povídat anglicky J s Polkou (která se mimochodem představila jako Kinga, ale já jí tak říkat nebudu, se mi to nějak příčí!) jsme tam pak začaly mluvit o českém jídle a říkaly jsme české názvy, třeba knedlíky… David z toho byl nějakej zmatenej, se mě druhý den ptal, jestli jsme si povídali česky nebo co to bylo :D  A potkali jsme tam Davidovu kamarádku Katie, Angličanku (to bylo mimochodem poznat na první pohled podle stylu oblečení!), 21 let, blondýna s modrýma očima…no „ráj“ pro Španěly, kor v těch anglických mini-mini-šatech… J byla už dost opilá a nejdřív mi trochu vadila (asi právě kvůli té opilosti a deptala mě svými vysokými podpatky na kterých jí v tom stavu moc chodit nešlo…). Ale šla s náma do dalšího podniku, chvíli pěšky, pak taxíkem, každopádně trochu zklidnila a pak už byla v pohodě. Navštívili jsme takhle ve třech asi 6 podniků, do dvou jsme ale jen vlezli a zas vylezli, nelíbilo se nám tam :D a do jednoho jsme šli jen na drink nazvaný „Semafor“, mno zajímavá chuť, hlavně já se nejdřív bála napít a Katie to zas nechtěla dopít :D  Jeden z těch podniků se jmenoval „Milk“, byla to pidi místnost s barem a hudbou a vydýcháno, jinak by to fajn. Jo a tam jsme potkali Pabla, s tím už jsme byli v prvním „kinopodniku“. A koupil mi drink, měl to být rum s colou, ale byla to whisky s colou?! Tak mě to docela nakoplo :D  Předtím jsme byli v podniku, který byl docela velkej a s moderní hudbou, ale bylo tam plno. Ale chvíli jsme tam zůstali. A David nám koupil úplně úžo koktejl, jahodovou Margaritu nebo jak se to jmenovalo. A potkali jsme tam Katiinýho šp.kamaráda. Dost mi připomínal kamaráda Lukáše, docela haluz, protože to odpoledne jsem s ním zrovna po delší době mluvila přes skype! :D mno ale choval se jak typickej opilej angličan…. Nejlepší byl poslední podnik, docela velkej, dost tmavej (málem jsem se zabila na schodech), doost vydejchanej, ale hudba super a lidi nic neřešili! Taková ta hudba „všehochuť“, vůbec ne disko, spíš taková funky a prostě fajn. Katie zmizela s Pablem ven na cigáro a už tam zůstali. Řešili totiž vztahy, Pablo je do ní tak trochu zamilovanej, jenže ona má přítele – a Pablo a ten přítel jsou skoro nejlepší přátelé! Když jsme zavelili k odchodu, venku se jim to trochu zvrhávalo, Pablo začal z opilosti říkat jak jí ten přítel nemiluje a jen jí využívá (a to prý není pravda, David ho zná a říká, že to je super kluk) a ona z opilosti „over-reacted“ , reagovala přehnaně…tak jsme je s Davidem mírnili. Katie jsme odvedli na taxíka, Pablo pak šel hned taky dom, uf uf. A my šli dom spát, bylo kolem šestý..já si teda ještě fotila pláž než jsem šla spát, David ze mě nemohl :D

Asi se dám na uměleckou dráhu!! :D

Ty fotky jsou ale mázlý všechny :(

Sobota (sábado) 6/8

Ráno jsem se probrala už v 11 a nemohla znova usnout, tak jsem si dala dva polštáře na sebe a koukala z gauče TÍM oknem ven na oceán a pozorovala lodičky a vlny… :D:D hodinu a půl, než se vzbudil David :D

S tím jsme si pak uvařili polévku k obědu, směj čočky, rajčat (!!!), cibule, brambor a nevím jestli ještě něčeho a bylo to výborný! A když nám trochu slehlo, šli jsme ještě ven na zmrzku a já pak jela domů, byli jsme oba dost unavení , kor já, po 4h spánku… :D

 Ten výhled je prostě úžasnej!

Domů jsem teda dorazila asi v půl 6, rodinka byla někde venku až asi do deseti, takže pohoda jazz. Ani jsem je neviděla, zavřela jsem se v pokoji a chtěla jít brzo spát. Bohužel jsem se asi „pře-nespala“, neboť jsem nemohla usnout až do třičtvrtě na tři!! A to jsem se ještě musela uspat koukáním na film!

Neděle (domingo) 7/8

A vstala už v půl 10! Něco mi říká, že budu dneska večer pěkně kaput.

Nedělám nic a dělat ani nebudu. Chtěli jsme jet s rodinkou na pláž, ráno svítilo slunce…pak se ale zatáhlo a momentálně prší. Takže tak! :D