V pondělí jsem nedělala nic. Škola měla nějakej svátek, takže jsme ani ty předměty nemohly s holkama dořešit. Tak jsme šly odpoledne kouknout se na fakultu pedagogickou kde je a pak do takového obr nákupního centra, kde je i Primark. Tak jsem si koupila deštník, kobereček před sprchu a ve slevě takovou barevnout mikču, z které mám velkou radost. Jsem si totiž chytře doma nechala všechny mikiny až na tu ESŇáckou. Večer jsem byla pěkně unavená a bolelo mě koleno.
A dneska mě bolí snad ještě víc. Ráno jsme šly s Nicol do oficiny (na studijní), docela jsem kulhala. Pak jsme si sedly na lavičku a když jsme vstaly, že jdeme domů, musela jsem to zas rozkulhat. Tak nevím, co se děje, ale bolí to. :-( Jinak v oficině nám toho moc neřekli. Že prý nám má s předmětama pomoct jedna osoba jakožto náš koordinátor z té pedagogické fakulty...jenže ta osoba tam zrovna dneska není, takže stále nic nevíme, ani co studovat, ani jestli je to pro cizince možné splnit (jak je to těžké v porovnání student španěl a student cizinec se základy jazyka), ani žádný rozvrh... jsem z toho taková rozladěná. Zítra teda půjdem za ní. Teda doufáme, že nám odepíše na mail, že můžem přijít, ale asi tam půjdem i tak! :D
Psáno dnes, v pátek...:
Koupila jsem si v ČR speciélně kvůli Španělsku nové tenisky, staré se mi na podzim rozpadly a já nevěděla, jaké jsou ceny bot tady ve Španělsku... Boty jsou super, jenže tlačí, tedy spíš dělají neplechu. Ještě v ČR se mi odírala bota (nebo jak se to říká) nad levou patou a pod pravým kotníkem, musela jsem nosit náplasti. V úterý jsem ale zjistila novinku, a to poněkud horší - měla jsem je na sobě asi půlden, dohromady jsem ušla tak maximálně hodinu cesty po městě - a večer jsem měla puchejř jak prase na levém palci seshora. A boty jsem se do teď neodvážila znova obout. :( Nějaké rady co s tím? Ten otlak se mi udělal v místě, kde se ta bota při chůzi prohýbá. Nevím, jestli má cenu si někde koupit takové to roztahovadlo, mam boty 42 a ty roztahovadla jsou většinou spíš na paty ne?
Jinak koleno mě od úterního večera nebolí skoro vůbec (což je zvláštní, že v út dopoledne bolelo tak moc). Ještě dva dny jsem se na něj při chůzi hrozně soustředila a i jsem nevědomky kulhala, ale dneska jsem si na "mou bolístku" vzpomněla náhodou a byl to fajn pocit, když jsem zjistila, že mě to vlastně nebolí. :-)
Zítra jedu do neděle na výlet do Galicie, tam, jak jsem v létě 2011 (cože, už to budou dva roky??) bydlela. Místní ESN (ESN Oviedo) tam pořádá výlet, konkrétně do měst Santiago de Compostela a La Coruňa.
Ten výlet je za 60 € a v ceně je cesta tam i zpátky (která samotná jinak stojí přes 40 €!) autobusem spolu s ostatními erasmáky (tedy soukromým autobusem), ubytování v hotelu v Santiagu, snídaně, přejezd do Coruni, prohlídka měst s průvodcem - což já teda v Coruně asi nevyužiju a radši se sejdu s Davidem. :-)) Psala jsem i Rafovi, ten má ale doma oslavu 65. narozenin někoho z rodiny, snad dokonce i maminky...
No po víkendu vám napíšu víc.
S Jankou jsme ve středu přišly na plán uděla si langoše. Bohužel jsme to dodnes ještě neuskutečnily. Každopádně byla sranda hledat ve španělském obchoďáku ingredience! :D První bylo na řadě droždí, nejdřív jsme obcházely regály sem a tam, pak jsem se podívala do slovníku v mobilu a ten řekl, že se to jmenuje levadura. Jenže já tomu slovníku v mobilu ne úplně důvěřuju, někdy z něj padaj blbosti, takže jsem se nechtěla ptát a riskovat, že to nebude ono :D Janka se odvážila zeptat zaměstnance marketu snad po 20 minutách hledání. Druhé přišlo na řadu mouka - harina. Tím slovem si byla Janka jistá, takže asi po dalších 10 minutách hledání jsem se zeptala já postaršího páru. Paní byla zaskočena, že tam chodí nakupovat 40 let, ale že najednou neví...nakonec nás ale poslala správně. Na místě byla ještě sranda, neboť muk tam měli samozřejmě několik typů... Pak ještě Janka špekulovala, jestli tam nepatří kypřící prášek, což já už od dob smažení langošů v Anglii zapomněla, tak jsem to chtěla najít na netu...jenže ten měl v tom supermarketu hrozně slabý signál....takže další asi půlhodina? Nevím, byly jsme tam hrozně dlouho. Kypř. prášek jsme nakonec už vzdaly, ani jsme nevěděly jak se to řekne v ŠJ...jaká radost, když mi ten recept u kasy naběhl a zjistily jsme, že tam ten kypř. prášek nepatří! :D
Začíná mi chybět maso.. a vůbec jiná jídla než těstoviny...
V týdnu jsem si sedla večer k TV na chvilku a užívala si pohody...ehm, zapla jsem si kriminálku CSI Las Vegas a pro jistotu se španělskými titulky. Jenže mě mátlo to, že řekli něco jiného, než bylo v titulkách. Jestli jste někdy viděli film s titulkama, obvykle tam bývá obsaženo to, co opravdu herci říkají a pokud to jsou titulky ve stejném jazyce jako film, tak už tuplem. Jenže ŠJ titulky jsou vždycky dost zkrácené, jinak přeformulované, než jak zní originál... No moc jsem toho nerozuměla, tak jsem to asi po půl hodině vypla a šla zpátky k PC. :D
Tenhle týden jsem také zažila pěknou krizovku, a to konkrétně včera, ve čtvrtek. Konečně jsem se dostala do školy jako na výuku, ale... Šla jsem na jeden předmět dvakrát, naschvál. Ráno s Nicol a pak asi za hodinu znovu, protože to měla mít jiná učitelka...která mluvila hrozně rychle. Na druhou stranu ale poutavě a místo prezentací dává studentům k dispozici materiály k vytištění, což by pro mě mělo být lehčí potom k učení. Navíc ta hodina byla taková plná optimismu, studenti spolupracovali. Po hodině jsem za ní šla, původně se zeptat, kde můžu sehnat ty papíry k okopírování...do toho jsem se ale dozvěděla, že jsem asi nechápala systém školy a vůbec jsem nevěděla o jedný přednášce její...učitelka se mě i zeptala do jaký skupiny patřím, jenže to těm učitelům prostě nevysvětlíte, že první dva týdny jen obcházíte předměty (teda někteří z erasmáků) abyste se podívali, jaké ty hodiny jsou a dle toho se rozhodli, co si zapsat, tudíž ještě do žádný skupiny nepatříte... No nakonec jsem z toho vyšla jak debil a chtělo se mi brečet. Mělo to pozitivum v tom, že na mě tu stísněnost poznala jedna holčina z Německa, s kterou už jsem o hodině prohodila pár slov, a pak mi vysvětlila, kde teda najdu tu kopírku s materiálama. No ale to nebylo všechno. Hodina měla končit ve 12 a díky tomu všemu vysvětlování bylo 12:15, když jsem odcházela...a v půlu jsem měla být skoro na opačném konci města v druhém kampusu (fakulty pedagogické), kam se jde normálně cca půl hodiny. Chtěla jsem se tam podívat na předmět znějící cca "Didaktika ústní a psané komunikace". No takže jsem šla rychlochůzí, ještě k tomu to bylo do kopce...ještě jsem si ani nebyla jistá budovou, mělo to být v jižní a já věděla pořádně jen kde je severní..nakonec jsem to našla, i to druhé patro, i tu aulu 24... V 12:35 celá uřícená seberu odvahu, hlasitě oddechnu, zaklepu a otevřu dveře... A tam nikdo!!! Zoufale jsem se otočila, vydýchala se při pohledu z okna a šla dolů zeptat se v infokoutku. Tam ale nikdo zrovna nebyl! Tak to už jsem nevydržela a šla se vybrečet na wc. Potom po 5-10 minutách už tam byla taková milá paní. Jsem se jí zeptala, jestli neví, kde ta hodina je, když v tý třídě ne. Paní pak někam zavolala a zjistila....že ta hodina v ten den vůbec nebyla a není až do 18. února, protože žáci jsou na praxi!! A mně to před ní spustilo nanovo, prostě ze mě ten stres musel ven, nešlo to zastavit, ač ona furt na mě "klid klid". Vypadala trochu paf, ale hlavně vypadala, že mi chce fakt pomoct. Našla ještě v papírech telefon na toho profesora (jehož jméno se dozvěděla během toho telefonátu) a jeho kabinet, ten byl ve vedlejší budově v kanclu číslo 14. Napsala mi to na papírek a že kdybych něco potřebovala, ať znova přijdu. To už jsem natahovala znova, takže jsem rychle poděkovala a vypadla znovu na wc... V druhé budově koukám na ukazatele, jdu chodbou, kde by měl být teda ten kancl 14 a tam nic! Tak jsem si na konci chodby jen kecla do sedačky a brečela nanovo... Asi nějaká pročišťující vlna. :-)) Když jsem se po chvíli sebrala a šla zpátky ke vchodu, potkala jsem tam dvě holky od nás z Liberce co tu jsou též na Erasmu, Báru s Evčou, asi jsem o nich ještě nepsala, nevím. A ty se mě zeptaly jak je a co tam dělám a já jela nanovo :D ale tentokrát už jen tak "nalehko", svěřila se jim se svým problémem, chvíli s nima poseděla, snědla sladkou housku (říkaj tomu mléčný chleba) a šla se znovu podívat na ukazatel - a tam jsem zjistila, že tenhle ukazatel není po řádkách, ale po sloupcích, tudíž když je to Despacho 14 napsáno na ukazateli dole, neznamená to automaticky přízemí, ale musí se člověk podívat pořádně - nahoře byly názvy sloupců jako "sklep", přízemí, 1. podlaží, 2. A Despacho 14 bylo značeno v tom "sklepě". Šla jsem tedy o patro níž do suterénu nebo jak se tomu říká...a hledala 14. A když jsem ten kabinet našla, bylo tam na dveřích napsáno úplně jiné jméno!! :D To už jsem se musela ironicky smát a šla jsem rovnou na informace zeptat se, kde má ten pán sídlit. Prý kancl 222. A tam nebyl. Takže mise byla neúspěšná a já mu před chvíli psala maila a prosila o informace o tom předmětu, abych teda věděla, jestli si ho chci zapsat nebo ne... Dobrá historka, ne? :-D
Jinak to stavění rozvrhu je fakt děs...nejdřív je nejlepší si vybrat z těch kdo ví kolika desítek předmětů ty, co vás nejvíc zaujaly a pak je zkusit nějak zcucnout na užší výběr spolu s tím, že koukáte, jak se vám co hodí do rozvrhu... Jenže je problém, že máme mít 5 předmětů a já mám tedy zatím jen 4 a nevím, co si zapsat jako ten poslední. Tak se příští týden budu muset co nejdřív rozhodnout, protože jak už jsem říkala, profesoři nijak extra uctiví nejsou, když ještě nejste na ten předmět přímo zapsaní...
Ten včerejšek mi ale zachránil Eduardo, což je španěl z Gijónu (cca 30 km severně odtud), který je na Erasmu v Liberci. Je totiž do soboty tady kvůli zkouškám a chtěl mě vyvézt na výlet. Já teda ještě pozvala holky a jeli jsme na výlet k Cabo Peňas, nádherné pobřežní místo, kam se dá dostat jen autem...úplně mi to ten den fakt vylepšilo, bylo tam krásně. A ten klid...
 |
| maják, za pár minut už svítil. :) |
 |
Akorát jsem měla velkej problém - nemohla jsem mluvit jen anglicky! Prostě totální spanglish. Jako snažila jsem se na něj mluvit španělsky, ale prostě někdy nevíte nebo je to rychlejší anglicky...a když jsem chtěla mluvit jen anglicky, furt se mi do toho pletla španělská slovíčka!!! :D Já to teda ani tak neřešila a Edovi to taky asi nepřišlo tolik divný, ale holky se mi smály :)) Jako ono to bylo vtipné...ale když jsem si představila, jak budu dělat v červnu zkoušku z AJ... Holt tu budu muset procvičovat i angličtinu!!
A teď něco na rozloučenou, ve středu jsme měli prezentaci pro cizince-erasmáky od školy, kde mluvil teda nějakej co šéfuje tomu "cizineckému" systému, nějaká paní a dva kluci z dobrovolných studentských organizací. Jedna bylo ESN Oviedo, jak už jsem zmínila, a druhá organizace byla AEGEE, původně francouzská, nyní ale všude možně po Evropě. A ti teda vytvořili krásnou prezentaci o Asturias, což je ta oblast, v které je Oviedo, v které jsem já. :-)
Tak si užijte následující prezentaci a zase snad brzy ahoj.
http://www.youtube.com/watch?v=908Aij5MNW0&feature=share
Žádné komentáře:
Okomentovat