Jojo lidi, už je to tak, nějak jsem zapomněla, že tenhle můj deníček vůbec existuje :( :D vzpomněla jsem si na něj až v pondělí a od té doby dostala několik upozornění, abych koukala napsat novej :-D
Já se ani nedivím, že jsem na něj zapomněla, mám totiž novou činnost - sledování Přátel, které jsem si okopčila z DVDček od Nadi, tímto ještě jednou děkuji. Už jsem na konci šesté řady :-)) konečně vím jak na sebe různé historky navazují, je to fajn :) dokonce jsem kvůli Přátelům zapomněla i sledovat Ulici, a to je co říct :D
Takže od začátku nového roku...mimochodem přeju všechno nejlepší :-)
Prázdniny v ČR jsem si užila, stihla jsem většinu co jsem chtěla (bohužel jsem nestihla navštívit všechny co jsem chtěla) a svůj odjezd zpět do UK opět obrečela, ne snad že by se mi sem nechtělo, chtělo, ale přece jen když opouštíte svou rodinu a přátele...ač jsem věděla že do ČR přijedu znova koncem března (co to je 12 týdnů proti 20ti, vždyť je to skoro půlka :D), prostě to chtělo ven :)
Jak asi většina z vás ví, z peněžních důvodů jsem jela tam i zpět autobusem a nakonec jsem si za to gratulovala, nemusela jsem se totiž stresovat kvůli váze mého kufru, mohla jsem mít 30 kg - a měla jsem 28 kg obě cesty :D Můj doprovod k odjezdu byla ségra Zu s Honzou a Honza se mi poctivě dobrovolně s tím kufrem tahal sem tam...nezáviděníhodné :D navíc jsme na Florenc dorazili už kolem půl páte (odpoledne), protože jsem měla zafixován odjezd v pět...ale ouha, odjezd byl v půl šesté, tak jsme si ještě půl hoďky počkali v čekací hale.. Nástup na Florenci byl mnoooohem horší než před vánoci nástup v Londýně (ten byl bez problému až na to, že po odbavení nám hned neotevřeli dveře do busu a museli jsme před ním ještě asi 20 minut čekat v té zimě venku?!).
Tentokrát přijely 2 autobusy s tím, že seznam cestujících byl vypsán jen pro první autobus...Honza se šel zeptat (bez kufru, haha) k druhému autobusu, ale stevardka byla nějaká...ehm, censored. Protože mu řekla, že se tam musim dojít zeptat já osobně a to jedině s kufrem!! Tak se naše tříčlenná posádka a kufr vydali na cestu po kostkách, kterými je pokryto celé autobusové nádraží Praha Florenc...až jsem měla strach, že rozbiju zbytek praktického potřebného umělohmotného systému (při předvánoční cestě k autobusu do Londýna-Victoria Station jsem v metru urazila stojánek, takže kufr sám nestojí). Šli jsme kolem pána řidiče, který už pár lidem nakládal kufry, ale jak jsme zaslechli, byla povinnost nejdřív se nechat odškrtnout u stevardky a pak přijít nalodit kufr. Do toho přišel chytrý druhý pán řidič a dal seznam cestujících na autobus..ovšem do nejužšího místa mezi dvěma autobusy a mimochodem před výfuk prvního autobusu (s běžícím motorem). Tam jsem teda s úlevou vyčetla, že opravdu pocestuji s tímto autobusem, mezitím totiž dorazil autobus třetí a ještě byl na cestě čtvrtý! Mno..musela jsem se tedy prodrat tím davem I S KUFREM ke stevardce, která stála z druhé strany autobusu než řidič nakládající zavazadla - nikdo nechápal, proč nestáli u sebe...jako tenkrát v Londýně?! A jak velké asi bylo mé rozhořčení, když mi stevardka po mém odškrtnutí řekla, že musím dát kufr řidičům a přijít za ní zpět????!!! ÁÁÁÁÁÁ, to byla organizace bagr! Takže cesta zpět k řidičům (chtěl tam jít sám Honza jen s kufrem, ale už jsme nevěřili, že by mu ho jen tak vzali) a ti k našemu překvapení žádný seznam neměli a bez řečí mi kufr vzali a dali nálepku...pro stevardku...takže cesta zase zpět :D Tam už jsem se ale prodrala poněkud rychleji, už jsem byla fakt naštvaná.. No a pak už jsme jen zjistili, že dveře do busu jsou už otevřené, tak jsem mému drahému doprovodu dala sbohem a šáteček, pusu a pac a tradá si sednout na své předobjednané sedadlo číslo 36, levá řada, sedadlo do uličky......
......a jaké bylo mé překvapení, že strastem s mým odcestováním není konec (mamka je mým svědkem díky následnému hovoru), na mém místě totiž již seděl jakýsi podivný muž...řekl mi akorát že jestli bych si nemohla sednout na jeho sedadlo, že je u okna a že oni (s vedlesedící paní) jsou manželé. Mno a to už jsem měla co dělat, neřekl ani pitomé prosím a kdybyste ho slyšeli, jak řekl to "my jsme manželé"?! Tak jsem jen vykvikla že co je mi do toho že jsou manželé, že já jsem si to sedadlo předrezervovala schválně zrovna tam a do uličky kvůli kolenu a teplu (v autobusech vzadu je v létě vedro a v zimě zima), ale přemohla jsem se a zeptala se ho na číslo jeho sedadla - 54. OK, tak jsem tedy došla tam, mimochodem to byla sedačka zrovna před tou poslední pětkou! Grrr! No ale aspoň již zde sedící mladý muž (fousatý slovák 'Satan'-tak se mi představil..) byl tak ochoten a nabídl mi, že mě klidně nechá sedět do uličky, asi jsem předtím byla slyšet, hehe :D
ALE!
To mi tedy zrovna volala mamka, vyprávěla jsem jí zrovna o strastech s odbavením a obsazením mého původního místa, ale že teda už konečně sedim o asi 4, 5 řad dál a do toho přišla česká slečna Pavla, že má sedadlo 55, které mělo být vedle mě, respektive toho času zrovna pode mnou :D A Satan na to řekl, že ve skutečnosti ON MÁ mít sedadlo číslo 54, pročež já už jsem málem kolabovala, ukončila hovor s mamkou a šla za oním manželem, že teda jako sedadlo 54 už je obsazené a že teda ať jde se mnou (i se Satanem) za stevardkou...mno jeho neochotný výraz mi přišel nadmíru proti srsti, ale šel (a chudák Pavla stále stála v uličce obtěžkána jejími zavazadly). Už jsem se bála jak tohle bude ještě pokračovat, ale stevardka zkontrolovala čísla lístků obou pánů a Satanovi sdělila, že on nemá sedadlo 54, nýbrž 59 (za mým místem na pětce). A s tím Satan začal brblat že mu původně řekla 54 a já bych se ani nedivila, byla fakt divná..
Mno..tak tedy rozebrali jsme si svá zavazadla a jelikož já plašila kde si koupím správnou jízdenku (potřebovala jsem jednu specifickou), tak šel Satan s námi (mnou a Pavlou) na nádraží, že mi ukáže kde. Mezitím jsem si vzpomněla že si musím koupit redukci do zásuvky, svou jsem před vánoci zapomněla v tom hotelu kde jsem bydlela, tak mi aspoň měl kdo pohlídat kufr, hehe. Po koupi lístku jsem si nebyla jistá že mám ten správný, ač jsem se na to toho prodávajícího ještě přeptala, furt ve mně hlodal červík pochybností. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem na tabuli odjezdů našla vlak do mé stanice Tonbridge, že jede za pár minut (asi 8?) z nástupiště 6, a to rovnou tam?! To jsem nepochopila dodnes jak je to možné, nacházela jsem se tehdá totiž na Victoria Station a co jsem dostala na nádraží rozpisy odjezdů vlaků, tak tam byla jen zastávka Charing Cross a přes 'viktorku' ten vlak vůbec nejezdil. Takže jsem sice do vlaku nastoupila, ale hrozně jsem se bála, že jedu někam do háje. Až konečně asi 3 stanice před Tonbridge jsem uviděla název stanice co mi byl znám, tak jsem se uklidnila, že fakt dojedu, a to už jsem tedy psala SMS Julii, že budu do půl hoďky na nádraží. A ta mi odepsala, že je to OK a že mně vyzvedne Edward v tolik a tolik u Lidlu (mimochodem, oni neříkaj Lidl ale Lidus!! :D). Ještě že na našem nádru je výtah, jinak nevím, jak bych s tím kufrem vylezla ty schody co tam jsou :D
Měla jsem pár minut čas, tak jsem si skočila do Lidlu pro colu co mě naučil pít švára Pavel (chtěla jsem původně jen zjistit, jestli jí tu taky prodávaj :-D) a šla na parkoviště kde už na mě čekal Edward...a smál se mému kufru, opět, jako při odjezdu :D mno a po cestě mi začal říkat historku o tom, kterak Julie byla s dětmi na výletě na hřišti a když chtěla jedno z nich nějak popostrčit či co, tak uklouzla a má zlomené zápěstí...
...později jsme to spolu probraly (když jsem přijela, tak spala), a že teda mě prosí o pracování více hodin (ale cca jen o 5), ale hlavně taky jestli jsem ochotná tolik řídit (ona nemůže, že). Což ona věděla, že řeknu, že to není problém :-) ale stále se mi za to omlouvá, že jim musim (jí a dětem během týdne, o víkendu je tu Edward) dělat taxi.
Mno, takže tak tu teď "válčíme" a já jsem tak i celkem spokojená, protože za to mám i o dvacku víc peněz. Tak je mi i trochu líto, že jí maj tu sádru za tři týdny sundat :-D
Jinak týden po mém příjezdu jsem přes jinou kámošku dostala facebook (kontakt) na její kámošku, co tu dělá v okolí aupair. Bohužel v termínu kdy mě zvala na sraz jsme tu měli sněhovou kalamitu a já se celý ten víkend nedostala autem ven, vlastně celý ten týden...takže když jsem se asi 9.den po mém příjezdu sem dostala konečně do města, měla jsem chuť slavit :D Opravdu musím říct, že tady to bylo poprvé co jsem řekla, že už nechci aby sněžilo, ať radši prší! Protože tady když sněží, tak to je děs, všechno stávkuje a kord tady jak jsme na vesnici na kopci..ale oni i vlaky nejezdí při 3cm sněhu, no o tom už jsem vám ale, myslím, psala v prosinci. Mno od té doby byla ještě jedna kalamita na pár dní a pak už myslím jen pršelo, hurray! :D
Mno a do toho jsem přes status kamaráda Oty (zatím též jen facebookového, možná jsem o něm psala v prosinci že jsem ho tu našla a že je dokonce z Bolky) co tu taky bydlí někde poblíž, stihla najít další češku odtud, Janu. A s tou jdu zítra zřejmě do kina, tak snad to vyjde, neskutečně se těším na novou tvář! Sice tu jsou všichni na mě milí a usměvaví, ale přece jen to jsou samí rodiče od dětí a nebo Nikki či Heather, obě sice mladé, ale angličanky..už mi tu hrabe, dneska jsem díky bráchovi Vaškovi přeinstalovávala Nod (antivir) a smála jsem se tomu, že je v češtině :D
Celkem to vypadá, že nový rok je rokem více práce..a taky přemýšlení. Více práce proto, že už mám dohodlé dvě stálé výpomoci na hodinu, dvě. První je u jedné rodinky ve vesnici pomoct mamině s ranním chodem a vypakováním dětí (a hlídáním dvou když ona jde s třetím čekat na bus) ve čtvrtek a pátek (dneska jsem tam byla poprvé) a druhá výpomoc je skoro u sousedů, dojít v pátek po třetí hodině (zítra poprvé) pro jejich dceru do školy tady ve vesnici a pak s ní být asi necelé dvě hoďky doma a hrát si. Mimochodem tahle holčička je sice šestiletej jedináček, ale takhle hyperaktivní dítě jste ještě neviděli...kam se na to hrabou ty dvě holčičky z našeho tábora pro epileptiky, plně chápu, proč maj jen jedno dítě... Mno ale minulý týden jsem tam dělala babysitting (večerní hlídání) a Isabel mě překvapila jak mě vzorně poslouchala..možná i díky tomu, že jsem jí nechala o hodinu dýl vzhůru, hrály jsme deskové hry které moje děti nezajímají, takže jsem si to užívala a ona očividně taky :D
Co se jídla týče, tedy co se sladkého týče, přivezla jsem si 3 velké krabice Granka (2 jsem dostala k vánocům, hehe, good job), takže poctivě dlabu na Nesquik a už jsem měla i krupicajdu. Taky jsem se zamilovala do pytlíkových polívek Vitana do hrnečku, silně lituju, že jsem si přivezla jen 2 rajské a 2 hrachovky (nikdy mě instantní polívky příliš nevábily), bohužel už mám jen jednu hrachovku...je to výborná a fakt rychlá 'jednohubka' třeba k večeři nebo třeba během odpoledne když mám hlad.. mno takže už vím, co si sem při další návštěvě ČR musím přivézt :D
A kupodivu mám stále nápady o čem psát (i když velice překotné), ale jelikož už doba pokročila oproti času kdy jsem začala psát a už je za pět jedenáct a já vstávám v půl sedmé (kvůli té ranní výpomoci), tak pro dnešek končím a snad se vrátím dříve, než zas za měsíc :( :D
