La vida es chula!: Nějaký nápad na originální nadpis?

Je to výhoda nebo nevýhoda, že mam krátké vlasy? Je tak celkem jasné, že nejsem španělka, i teda když si to lidi spojej s tím, že mam světlou pleť. A pak na mě koukaj na zvířátko v ZOO. Ano, přesně tak jsme si s holkama první dny připadaly. Na ulici teda ani ne, ale ve třídě, kde je max. 30 lidí...to se pak na mě/nás otáčely hlavně místní holky......

Ráno tu jsou před barama navezené přenosky s novým pitím. Nechápu, u nás by to hned zmizelo. Občas se za náš národ fakt stydím.

Čistění chodníků a silnic každý den - to je úplně super. Nechápu teda, proč to dělaj, jestli aby tím bylo víc pracovních míst nebo jestli si fakt myslí, že je to nezbytné. Protože pak tady člověk se psem nechá svého miláčky vys*at se přímo doprostřed chodníku v centru města a nic s tím nedělá....a další kolemjdoucí, nejlépe nějaký manager zaneprázdněný telefonním hovorem, do toho šlápne...další ráno je však toto ho*no pryč. Zázrak a vypadá to nádherně, jak je tu ráno čisto. Ale ty lidi "čističe" a jejich trpělivost obdivuju.

Podobné je to s popeláři. To není jako u nás, jednou týdně svoz a jste rádi. Tady jezdí hezky každý večer. Nevím přesně časové rozmezí, ale cca mezi 8-12. I jsem slyšela že po nich jezdí nějaká další četa, která uklízí ty popelnice (nejsou to totiž popelnice, ale takové velké barely) a pak kolem té osmé je zas rozvážejí před vchody domů...ale to už momentálně nevím, co je na tom pravdy a Desiree se zrovna sprchuje, tak se nemůžu zeptat. :D

Mimochodem, Desiree je francouzské jméno, to pro ty, kteří by se chtěli stejně jako já a můj táta divit. ;-)

Měla jsem problém s podprsenkou, to jsem vám asi nepsala, ale pro mě to bylo strašné. Mám košíček 75F a to se blbě shání, člověk musí většinou do obchodů zaměřených přímo na spodní prádlo, protože všude jinde mají podprsenky tak maximálně do košíčku D a ještě k tomu tam většinou mají jen obvod 85 a víc, to by mi drželo možná tak první dva dny, než by se vytáhla. No ale tak k tomu problému. Hned druhý třetí den, co jsem byla tady v Oviedu jsem zjistila, že se mi trhá zapínání na podrpsence. Povolila se nit, která držela jeden ze dvou háčků. Tudíž jsem jí musela přestat nosit, abych háček neztratila a ten druhý nerupnul. Jenže druhou podprsenku, kterou jsem si sem přivezla, jsem vezla jen tak provizorně na dočasné nošení, je mi totiž malá (nosím jí jen, když tuhle pořádnou peru). Po asi 5 dnech hledání šitíčka v obchodech jsem nějak náhodou zjistila, že Janka má nit s jehlou, tak jsem si to půjčila. Jehla ale byla obr, tak jsem se zeptala Desiree, jestli nemá nit...a ona měla celé šitíčko! Jaké překvapení, fakt jsem to od španělky nečekala! :D Takže podprsenka je spravená a já jsem zase happy. :))

Včera jsem tu měla takovou první krizi v pocitu samoty. Měla jsem jedinou výuku dne mezi 12 a 13 hodinou. Přijdu do školy, dokonce hned trefím ke dveřím...a ejhle, na dveřích nápis, že se ta hodina ten den ruší. Venku bylo výjimečně trochu slunce (poslední dobou jen prší a nebo se to teda střídá po 5 minutách s nedeštěm) a já si jen pomyslela, že co teď, že můžu jít stejně leda tak zas domů a nebo teda do parku či se procházet, ale sama... Ale snad si tu nějaké známé a kamarády udělám, nejlíp mezi lidmi z těch mých tříd, že, i pro studijní účely by to bylo fajn...ale netváří se zatím moc přátelsky.

No a jak bylo v Galicii, tedy v Santiago de Compostela a La Coruňa? Fajnově. V Santiagu jsem teda cítila trochu nostalgii z toho, že tam nejsem s Janičkou, jako před rokem a půl. Ale druhý den v Coruně jsem se cítila fajn. Bylo to super tam zas být. Sešla jsem se s Davidem a s Maritzou, s každým teda zvlášť. Bylo neuvěřitelné to, že jsem s obouma vedla konverzaci víceméně v ŠJ. David teda umí anglicky, takže jsem se mohla pokoušet o složitější věty a když jsem něco nevěděla v šj (čehož bylo dost), řekla jsem to slovo/frázi v AJ a bylo to a on mi to ještě řekl v ŠJ. Až jsem si říkala, že je zatraceně velká škoda, že tam nebydlím teď, protože takových 5 rozhovorů s ním by mě rozmluvilo asi mnohem víc, než tady 14 dní bloumání po škole... No a Maritza neumí anglicky, tenkrát před rokem a půl jsme spolu komunikovaly jen přes internetový překladač. Ta byla dobře 'odvařená' z toho, že spolu můžem najednou mluvit a rozumíme si! :D Mělo to pozitivum to, že tu nadšenost na mě přenesla a já si najednou připadala dobře pro to, jaký pokrok jsem v tom jazyce udělala. Sice říkám základní věty, fráze, slovíčka, ale alespoň vůbec něco říkám a španělsky mluvící osoba mi rozumí. Pane jo! :)

Jo a jinak jsem se za ten víkend zkamarádila nejvíc se slovenkou Silvou a bylo super, že jsme na sebe v neděli začaly mluvit i trochu španělsky. Já jsem teda ráda, že je ochotná do toho se mnou jít, páč ona už se učí asi 6 let a už tu byla myslím na rok na erasmu (teď je tu jakože na pracovním pobytu přes univerzitu). Ale právě se mi to zdálo i super, že je taková mně podobná bych řekla, rozuměly jsme si. Přesně mi to připomnělo slovenku Martinu, s kterou jsme se seznámily v Anglii, hlídaly jsme děcka ze stejného ročníku a chodily spolu do třídy na anglinu a pak spolu dělaly i zkoušky...a s tou jsme zase mluvily anglicky, když jsme šly ven. A rozuměly si. Ach ta nostalgie. :-))