neděle 27. ledna 2013

Domingo vago

Nadpis by měl teoreticky znamenat "líná neděle", teoreticky, haha. :D

Že se říká, že angličani se doma nezouvají... Tak moje zkušenost je taková, že v UK jsem se snad ve všech domech zouvala, a že jsem jich navštívila. Tady jsem byla asi ve 4 bytech a ve 3 se nezouvá a v tom jednom se zouvá si myslím jen proto, protože tam bydlej cizinci! :D  Ale mě to trochu deptá, dneska pršelo celý den..tak když jsem přišla zvenčí, bylo mi divné projít po celém bytě (i když tu máme jen jakési lino na podlaze) a pak si nechat boty v pokoji, když nemam ani noviny, které bych pod ně mohla strčit. Tak jsem boty nechala u dveří... A když jsem se odpoledne Desiree ptala, jestli má nějaká pravidla bytu, tak říkala, že jí zrovna nijak nic nenapadá, že mi to řekne spíš až bych něco udělala jinak než dle jejích představ, ale že teda boty se ve Španělsku nenechávaj u dveří a že jestli chci, můžu si je nechávat klidně v koupelně, co mám hned proti dveřím..zvláštní :D
Jinak mi teda řekla, že koupelna (ta fotka, kde je vidět vpravo WC, vlevo moderní umyvadlo a vpředu sprcháč) je pro teď braná jako moje, že ona má svou v ložnici, takže si s ní můžu dělat co chci - z čehož jsem usoudila, že si můžu klidně koupit nějakej kobereček před sprchu, protože stoupat na tu kamenitou podlahu umytou mokrou nohou mi moc příjemné není... A taky si budu muset koupit nějakej sprejovej čistič a houbičku, protože to umyvadlo budu asi šůrovat často. Já jsem na umyvadla v koupelně hrozná, doma i na koleji jsem vždycky omývala každé smítko a prach...a tady na tom skle zůstávaj vidět zaschlé kapky vody!

Můj pokoj, postel už povlečená, kufry nevybalené :))
Moje skříň, nestěžuju si. A zvenčí jsou zrcadla:))
Vůbec nestěžuji co se bytu týče. Nevím, jestli jsem vám to psala, ale původně mi byl nabízen za 250 €. Tu cenu jsem brala vzhledem k modernímu vzhledu bytu, ale já se překonala a napsala jsem tenkrát, že to přijmout nemůžu, že je to na mě drahé, že bych mohla platit 220 € maximálně. Teď si vybavuji, že jsem vám to tu už psala, haha! :D Tak já už mlčim...no prostě za tu cenu je to fakt luxus, dneska mi to potvrdili i dva kamarádi španělé, co ty fotky viděli na facebooku. Nehledě na to, že když já to sama porovnám s bytama ostatních holek, kdy jedna platí 200 a druhá 235 €. Je to opravdu něco, za co jsem vděčná. Protože tady se nebojím, že bych se ve svém pokoji necítila příjemně, a to je v cizině důležité.


Společné prostory, obývák s jídelnou
Kuchyň

Jinak co jsem dělala celý den... vstávala jsem nějak po deváté, docela výkon na to, že jsem šla spát o půlnoci. Je vidět nedospání z minulosti...no ještě že jsem si nezatáhla ty rolety co tu maj snad všichni - roleta stahující se zvenčí a když jí stáhnete pořádně až dolů, je v pokoji TOTÁLNÍ tma! To bych se pak probudila až tak v 11, jak psala Nicola, že vstala asi v jednu a stejně si přišla přejetá, jak měla v pokoji absolutní tmu..
A taky už dost chápu to, že je Desiree oblíbená barva bílá - jak je venku zataženo či déšť, uvnitř v bytu je dost šero, tmavo...tak to ta bílá alespoň trochu rozjasňuje.

Kolem půl druhé jsme si s Markét udělaly těstoviny s boloňskou omáčkou, co jsem den předtím koupila, povedlo se nám to :D a pak jsme hned šly k Jance pro Markétiny věci a šly to přestěhovat do jejího nového bydlení. No ale jak už jsem psala, celý den pršelo, a to že dost, takže do bytu jsme dorazily dost promoklé, já jsem měla nohavice od kalhot zepředu celé mokré od spodu až po kyčle, jen cca 10 cm kolem kolenou bylo suchých!! Tak mi byla po chvíli i docela zima a štvalo mě, že pršet nepřestávalo. No ale chvíli jsem s Markét v jejím bytě pobyla a pak šla rovnou domů, tou nejkratší možnou cestou, trvalo mi to asi 10 minut. A po cestě jsem si koupila churros (čtěte čuros)!! :)) Dost jsem koukala, že měli otevříno, protože jinak je ve Španělsku v neděli všechno zavřeno krom některých restaurací. Dle toho, kolik těch churros pytlíkovali do krabice jsem usoudila, že je asi někam dovážej. Nicméně já si teda koupila několik posypaných cukrem a papala už po cestě do bytu :))  Jo a od Markétiny domácí jsem se dozvěděla, že prý v té mé ulici je výborný podnik s vínem, tak jsem po něm koukala...ale spíš mě zaujalo, že přímo proti mému vchodu je podnik na kokteily :)) Jo a po cestě k bytu jsem si všimla nápisu "Rebajas" na výloze od Vodafone, tak nechápu, jak může mít telef. operátor slevy? :))

Později v bytě jsem se v podstatě jen převlékla do tepláků a sedla k PC, ještě se snažila vyřešit předměty do školy, ale jsem z toho spíš rozladěná, prostě nevim co budu studovat, nějak mě až na jeden dva předměty nic nezaujalo..tak snad zítra přehodnotím svůj názor, ono mi nic jiného nezbyde..

Našla jsem v kufru studentskou pečeť, tak jsem dneska půlku snědla. A co mi tu zatím chybělo z CZ jídla? Já trubička jsem si nepřivezla GRANKO!! A teď mě napadá, že jsem si mohla vzít krupicovou kaši, aaaa :((  No snad tu maj aspoň ovesné vločky. Měla jsem radost už když jsem viděla čočku :-D

Za městem je tahle hora, dokonce tam i lyžují! :))
Pokoušela jsem se mluvit trochu s Desiree, ale jak jsem neměla v zádech Markét a tudíž možnost záchrany komunikace v šj, tak se mi mluvilo nějak ztěžka a nemohla jsem si vzpomenout ani na sloveso "ver"=vidět. Ale to se poddá!!

sobota 26. ledna 2013

Sobotní zážitky

Dneska jsem se konečně vyspala asi po 14 dnech. Nebylo to teda zrovna nic extra, protože jsme s Markét spaly spolu na zemi na matraci, která má asi 90 cm a Markét mi jednou v noci i ugradla mou půlku peřiny :D Ale já jsem na to byla připravená a měla jsem u sebe mikinu, abych měla záda v teple (jinak nemůžu spát).... No jako několikrát jsem se vzbudila a ráno jsem byla rozlámaná, ale jinak i tak slušnej výkon, v posteli cca od půl 12 do 9 ráno, když předchozí noci to bylo v rozmezí spánku 3-6 hodin! :D
Co bylo nejlepší zjištění rána - že venku je modrá obloha a svítí sluníčko! :))) Dle předpovědi má být 12 stupňů, ale asi bude leda tak 10, ale i tak krása, hihi :)) včera večer jsem byla vykloněná z okna, jen v triku :)) Ale to prý máme štěstí, protože poslední 3 týdny tu každý den pršelo.

Můj dnešní status kolem jedenácté hodiny, kdy jsem obdržela SMS od domácí:
‎..."Hola Radka; la habitacion es tuya! (Si aun la quieres)" - překlad: jooooooooooooo, mám bydlení!!!!!! :D :D

Takže fakt super den! Ještě aby dopadlo to ubytování Markétce, ale kdyžtak máme dohodlé, že může přespat se mnou u mě, já bych jí ve štychu nenechala!!

Po 12.hodině pro Niki přijel Tom a odjeli směr Česká republika, skončil jim jejich Erasmus. Bylo divné se s nima před barákem loučit a samy jsme s Markét odcházely s kuframa pryč. Spíš to bylo jak kdybychom zas my jely vy víte kam :D

Šly jsme do bytu k Jance, dát si k ní kufry (děkujeme za to, že jsme se s nima nemusely celý den tahat!) a pak jsme si koupily pečivo a salám a sedly si s ním do takového jakoby parku před budovou školy. Co bylo hlavní, prý po asi 3 týdnech kdy každý den pršelo bylo dneska slunečno - a na tom sluníčku dle mého bylo klidně i 15°C, protože já měla na sobě tílko a košili s krátkym rukávem! Ve dvě jsme se šly podívat na nabídku bytu, Markét to celkem bez váhání přijala (já se popravdě ani nedivím, po tom dni nervů, že jsme bez bytu už jsme nebyly moc nadšené do zdlouhavého hledání..), což paní docela zaskočilo, říkala, že má ještě 3 další zájemkyně co měly dneska taky přijít :D  Ale dohodly se, že teda Markét může přijít zítra ve tři. Dneska tam totiž ještě byla původní holčina, která večer odjela do své země (dle přízvuku hádám, že do Francie).
Po cestě z bytu jsme objevili obchod jménem Primerka, což mi přišlo jako narážka na španělské obchody Alimerka (něco jako česká Jednota) a Primark (obchod původem z UK, kde najdete skoro všechen typ zboží a značkové a většinou za nižší ceny než ve značk. obchodech). Každopádně byl to španělský prototyp "vietnamců" :-)) maj tam všechno, i takový ty číňanský kočky co hejbou rukou...a já si tam koupila peněženku, už jsem chtěla novou déle a tady zrovna měli ten typ co jsem hledala, ale v ČR nevim, jestli a kde tenhle prodávaj.. ;-) No a pak jsme si šly zase sednout do toho jako-parku a seděly jsme tam na sluníčku snad 2 h, dokud nás nevyhnal chlad, kdy zalezlo sluníčko za mraky.

To jsem se mezi tím chytře zkontaktovala s mou domácí, jmenuje se Desiree, abych vám nemusela psát domácí - to slovo mi totiž připomíná mou první hostmum z doby au-pair - indku Suchetu...a to prosím s Desiree nesrovnávat!! No, takže jsem napsala Desiree, co mam v pokoji za typ přikrývky a jak je velká, že si chci jít koupit povlečení. Možná vám ta otázka zní divně, jenže oni tu maj Španělé celkem normální, že spí pod obyčejnými přikrývkami na styl deky! Takže jsem potřebovala vědět, jestli mám shánět "povlečení" na styl prostěradla - prostě kus látky v určité velikosti - nebo jestli shánět fakt povlečení tak, jak ho známe my. Zeptala jsem se taky, kam pro to jít. Byl nám tedy doporučen Carrefour, tak jsem ho našla na google maps a šly jsme. Dostala jsem teda informaci, že mám "un edredón nordico", což mi slovník přeložil jako péřovou peřinu, ale je to taková ta s tim nylonovým nebo jakým vnitřkem, prostě to, co známe například z Ikea. Každopádně jsme teda pak s Markét po asi 20ti minutovém hledání mezi různými nápisy, typy a potisky našly správnou velikost a typ toho, co jsme chtěli aneb povlečení na můj typ přikrývky a na polštář - ale to je taky vtipný, ten polštářový povlak je taková tunelovitá nudle a do ní se prostě z každé strany nacpe jeden polštář a vypadá to celkem vtipně. Pak jsme ještě obě potřebovaly ručník, to jsme našly sadu, co jsme si teda koupily napůl. A já ještě potřebovala odličovací tonikum, zubní pastu (a naprdli mě, že tam měli jen sady po dvou). V závěru jsem tam nechala asi 35 €, to mě moc netěšilo! :-O :-/ Ale zas měla Markét dobrou poznámku, že to mám všechno na celý semestr. No a to už bylo třičtvrtě na 7, když jsme se stavily zase u Janky pro kufry a Desiree mi mezitím psala, že po 7 už by měla být doma, tak můžu přijít. Markét si vzala jen do batohu to nejnutnější a zbytek věcí si nechala tam, protože její byt je celkem nedaleko, tak aby se se svým kufrem nemusela tahat sem tam. Ještě jsme se po cestě stavily opět do stejného obchodu jako předtím odpoledne, koupily si těstoviny s omáčkou na zítra na oběd (Desiree mi chytře prozradila, že v neděli jsou tu všechny obchody zavřené, všechny včetně supermarketů!!!) a šly jsme ke mně, dohodla jsem se s Desiree, že tam Markét přespí.
Zvonky pro odvážné - poznáte, který ja můj? Popis je "escalera derecha, 4° izquierda"! :-)))))
Markét na to čuměla jak puk, já mam štěstí, že už tenhle typ zvonků znám z La Coruňa z bytu Tanji. ;-)

A o bytě vám napíšu zítra, dneska už nemám sílu, jdu spát! :-D

pátek 25. ledna 2013

První zážitky v Oviedu!

Naposled jsem psala z letiště z Barcelony, tenrokrát píšu z bytu Nikči, co tu byla na zimní semestr. Odjžídí zítra. Já jsem tu měla bydlet místo ní a ještě tu se mnou měla bydlet Markét, které též teď vyjela na Erasmus, místo slečny, co odjíždí někdy první týden. JENŽE! Všechno je jinak. Jak už víte, letěly jsme sem ve čtvrtek odpoledne. V noci ze středy na čtvrtek mi Niki psala zprávu, že jí zrovna napsala domácí, že tu s náma nepočítá, že má smlouvu s nějakou zprostředkovatelskou službou a ti jí našli prostě za nás asi někoho, kdo bude víc platit, nebo nevim. Ani jedna z nás to nechápeme. Ale ať se těma penězma třeba udusí, my si najdem určitě lepší bydlení!
Odtud teda musíme odejít zítra někdy po obědě, Nikča už bude odjíždět a my tu tudíž logicky zůstat nemůžem. Markét má ve 2 prohlídku nějakého bytu a já doufám, že mně se ozve jedna paní, u které jsem se dneska byla na jeden pokoj podívat. Našla jsem si jí původně na stránce couchsurfing.com, nevím, jestli to znáte, dá se tam najít ubytování u někoho zdarma. Já už jsem tu o tom psala, když jsem bydlela na měsíc v La Coruňa - bydlela jsem na okraji města a tudíž, když jsem chtěla jít v pátek večer do města, ubytovával mě u sebe David (původem z Latinské Ameriky). Ale to jsem odbočila. Prostě já jí na té stránce našla a jen napsala, jestli by se třeba nechtěla sejít nebo už ani nevím, co jsem jí psala...a ona mi pak poslala i nabídku právě na pokoj v jejim bytě. Byt vypadal z fotek super, až nereálně popravdě, ale stejně byl za 250 € (konečná cena se vším). A já jsem měla už domluvené to ubytování v pokoji po Nikče, že, a mělo to být za 140 € + gastos (což jsou poplatky jako elektrika, voda, teplo, internet..) - což se teda může dostat na 180-190 €, ale třeba teď Nikča platila prý i 220 €. No ale prostě jsem nabídce odolala s tím, že byt je sice úžasný, ale že bych mohla platit maximálně 220 € se vším všudy. A ve středu mi napsala mail, že mě klidně ubytuje za těch 220 €! Tak já na to koukala jak spadlá z višně a začala jsem váhat. A nakonec jsem si řekla, že uvidím, až přijedu sem, jakej bude ten byt tady - a hlavně jaká bude ta třetí spolubydlící, která se sem nově nastěhovala a Niki mi o ní psala, že je divná a že jí nemá ráda. No a v noci už víte co jsem se dozvěděla...že by síla myšlenek?  No a já jsem se teda dneska byla na ten byt a majitelku podívat a super, líbilo se mi to. Akorát musím počkat, jestli se jí do zítra neozve nějaká zájemkyně jiná. Tak jsme s Markét ve fázi hledání bytu, ona teda víc, já počítám s tímhle bytem za 220 €! :-))  Ale byly jsme dneska na studijním university pro cizince a tam nám dokonce dali seznam asi 15 stránek s adresama bytů a jménama  majitelů (a telefonama na majitele), tak jsem to projela, vyredukovala nějaké směšné nabídky za přehnané ceny či byty, které mi nevyhovují svou pozicí...a zbylo mi jich 6, a to jsou všechny s cenama bez gastos, což je nevýhodné, páč nevíte, kolik v závěru prostě budete platit... ale to nějak dopadne, nemám o sebe strach, jsem holka šikovná! Dneska jsem dokonce několikrát promluvila na španěly/španělky - asi 4x jsem se ptala na cestu!!! Dobře já! :))  Holt nějak tu svou odvahu mluvit odpíchnout musím. :-)

Jinak k tomu studijnímu ještě - kam se na to to naše hrabe! Tohle má systém a je fakt funkční. Ženské vědí o čem mluví, kde co mají, co mají cizincům říct... A ta hlavní paní mluví celkem pomalu, takže srozumitelně. Teda všechno jsem fakt nerozuměla, ale hlavní pointy jo. Bylo tam fajn a dostaly jsme takový desky s nějakejma brožurama či co, malou mapou města, ale i s důležitýma papírama jako například papír, který nám má sloužit místo indexu. A prej si máme dojít na policii se nahlásit že tu bydlíme..akorát já furt váhám jestli tam fakt jít, nejen že bych se kvůli tomu musela jít nechat vyfotit a z Coruni mam zkušenost, že tu fotěj šíleně!!!, ale ještě i ti samotní poldové by mě stáhli o asi 12 €. A prý to nakonec nikdo nekontroluje jestli jste se zaregistrovali nebo ne... tak mi na to třeba napiště svoje názory, jestli byste tam radši šli nebo ne. :-))
Nicméně už jsem teda oficiálním studentem Universidad de Oviedo!

Abych dokončila storku s mou českou simkou - už jsem vám psala, že mi včera převáděli tarif na kredit a provázely to problémy, jako že mi nešel dobít online kredit. Ale dneska někdy ve dvě už se to Jíře konečně podařilo mi to dobít a já byla v tu chvíli fakt nejšťastnější na světě, potřebovala jsem zrovna totiž shodou okolností zkontaktovat tu majitelku toho bájo bytu, že teda přijdu...

Jo a ještě storka ke včerejší noci. Přiletěly jsme teda dle plánu ve 23:05, kufry nám přijely celkem hned, bylo jich malinko, většina cestujících měla jen příruční zavazadla. Chvilku jsme čekaly na náš odvoz před letištní halou, až teda Tom dorazil, nacpali jsme do krátké fabie naše 3 obr kufry, jeden příruční kufr a příruční tašku a batoh a samozřejmě sebe a jeli jsme směr Oviedo. Dorazili jsme k Nikče do bytu, Tom měl klíče, Nikča tam totiž nebyla. Protože oni dva, jak zítra odjíždějí, tak měli rozlučkovou party u Toma v bytě v Gijonu (cca 30 km od Ovieda, na úplném severu u moře) a ještě se teda loučila jedna osoba kterou znají. No a já s Markét jsme se rozhodly, že vzhledem k tomu, že stejně nemáme postel na spaní, tak že pojedeme na tu rozlučku s ním. Nicola zůstala v bytě. Tam v Gijónu bylo víc lidí, než vůbec Tom čekal :D  Bylo to fajn, ačkoliv jsme si s Markét občas přišly jak v ZOO, jak nás nikdo neznal, tak nás hrozně okukovali! :D Až jsme je nakonec vypakovaly z obýváku, rozložily se na gauč a snažily se spát.............a ráno jsme vstávaly po půl 8, před 8 odešly z bytu a šly jsme dle mého navigačního systému v hlavě (bezporuchového :-P) na autobusové nádraží autobusů Alza, kde jsme měly už z netu od Toma zjištěno, že v půl 9 nám jede přímý bus do Ovi. (Ještě jsme se po cestě vlastně stavily pro čerstvé croissanty a udělaly jsme dobře, za prvé byly výborné a za druhé pán obsluhující byl moc milý.) Lístky na bus jsme si koupily v automatu, akorát tam nebylo napsané nástupiště (a ani čas odjezdu, asi jsme mohly jet kdykoli bychom chtěly :-O), tak jsem se celkem bez přemýšlení vrhla v ústrety okénku, kde jsem se teda zeptala, odkud nám to má jet. A pak jsme se s Markét podivovaly nad ukázněností španělů - oni stáli všichni vyrovnaní v řadě za sebou a měli mezi sebou i menší rozestupy a působili tak úžasně spořádaně!! :)) V Ovi jsme byli v 9, šly do bytu za Nicol, daly si sprchu, udělaly ze sebe trochu lidi a šly všechny 3 hledat byt, kam se měla Nic nastěhovat. Pršelo a hledaly jsme to docela dlouho, ale hlavně, že jsme to našly. No a pak už zas všechno víte, šly jsme na to studijní, to se k nám přidala ještě jedna slovenka Janka, která si mě našla na facebooku jako členku skupiny ESN Oviedo a já se jí ozvala, že tam do té oficiny můžem teda spolu. Pak jsme si sedly na jídlo, Janka s Nicolou pak odešly a my s Markét šly kouknout na ten můj byt. Poté jsme skočily do Vodafone, koupily si simku se španělským číslem a jednou super službou, můžem se mezi sebou kontaktovat zadara - a co je ještě lepší, řekla jsem o téhle službě Jíře a chce si to taky zařídit, takže budu v častém kontaktu i s ní!! :-))  No a pak už jsme si jen koupily v obchodě něco k véče/snídani a šly do bytu za Niki, tou původní, co zítra odjíždí. Ta právě odešla na poslední meeting s pár holkama odtud, prý se tak za hodinu vrátí, páč už je téždost unavená, tak uvidíme. Jinak my s Markét ještě stále nevíme, jak/kde budem spát, podlaha jsou ledové parkety. Snad se budem vejít na tu rozkládací postel no... :D  A zítra už snad budeme mít lepší podmínky na spaní!

Pro dnešek už končím, ať jdu brzo spát, jsem fakt kaput po tom celodenním chození po městě - a hlavně jsem se za posledních asi 14 dní ještě pořádně nevyspala, nejdřív zkouškové, pak nervy z odjezdu a nakonec teď prostě nemožnost pořádného spaní.... No kdyby vás napadla nějaká otázka, sem s ní! Hasta luego!

Myšlenky z letiště


Jen krátké dopsání o zimním semestru:
Začátkem září jsem se stala studentem druhého ročníku TUL, studentkou 3. semestru. A po tomhle semestru, jestli ještě někdy od někoho uslyším, že peďák v Liberci je lehoučkej, tak ho vlastnoručně uškrtím! Možná tak pedagogika volného času, ta lehká (i dle popisu samotných studentů tohoto oboru) je, ale naše dvojobory maj k lehkosti daleko.
Tenhle semestr jsem studovala 14 předmětů. Jeden jsem teda měla opakovanej z loňska. Mimochodem, byly to dějiny Španělska, učila jsem se na to 5 dní a dala jsem to!!! :)) No ale jinak je tu tak 15 předmětů na semestr úplná norma!! Protože to máte třeba 4 povinný předměty za angličtinu, 4 za španělštinu, plus ke každému z těch oborů si musíte dát aspoň 2 povinně volitelný (=4) a k tomu ještě máte třeba dva tři předměty z obecného pedagogického základu. Krása. Tak jak já jsem byla v říjnu a listopadu vynervovaná, tak jsem nebyla v háji nikdy. A doufám, že už zas dlouho (respektive nejlíp nikdy) nebudu... Jsem totiž byla i dlouhodobě nemocná, problémy s hlasivkami (vy, co mě znáte, umíte si mě představit s nařízeným hlasovým klidem?? :D) a do toho angína.. Naštěstí je to za mnou a jsem zase zdravá jako rybička. :-)

Jak jsem psala, že jsem členkou ESN Liberec, tak k tomu chci jen říct, že letošní erasmáci byli super parta. Až jsem si říkala, že je až škoda, že zrovna teď odjíždím.


Aktualita:

Ti, co jste četli mé minulé příspěvky, byste teď měli vědět, na co narážím, ostatní možná tápají… Já sama jedu odzkoušet jaké to je být Erasmus student. Jedu na 4 měsíce studovat do Ovieda, což je město na severo-západě Španělska. Každý mi závidí teplo a já říkám, že to tam na severu zas až takový rozdíl není…ale vlastně on je rozdíl -6 a +8°C :-P  A kdy že to tam letím? Dneska, 24. ledna 2013!! :D Z Prahy jsem letěla v 15:10 do Barcelony (tam jsem dorazila asi v 17:15) a teď sedím v Barceloně na letišti, a protože tu měli wifi zadarmo jen na 15 minut, využívám času a píšu tenhle zápisek. Let byl klidnej, Alpy z letadla naprosto nádherný! A přistání neuvěřitelně ‚lehké‘, skoro to nezadunělo, nehupslo.. J  a teď čekám na letadlo v 21:35 z Barcelony na letiště Asturias, jak se jmenuje ta oblast (Španělsko má 17 oblastí), kde se nachází mé nové bydliště na příští 4 měsíce, Oviedo. Na letiště by pro nás (letíme spolu 3 holky z naší univerzity) měl dorazit kamarád, který byl na Erasmu na zimní semestr v Gijonu, což je od Ovieda asi 30 km a je tam právě svým autem. Jely bychom z letiště autobusem (do Ovieda je to cca 40 km), jenže poslední z letiště odjíždí ve 23:00 a my máme psanej přílet ve 23:05 + budeme ještě čekat na kufry, že. No a teda doveze nás do Ovieda do bytu Nikči, která byla zase na zimní semestr na Erasmu v Oviedu. Ten pokoj, v kterém totiž ona bydlí, měl být i můj pokoj, měla jsem jí tam nahradit, ale zřejmě je všechno jinak a ani jedna to nějak nechápeme… O tom vám napíšu příště. Každopádně do soboty, kdy Nikča odjíždí dom, mám určitě kde spát a do té doby věřím, že si najdu něco jiného.
Jinak zatím vše probíhá v pořádku, aspoň co se letu týče, protože mě naštval dopoledne Vodafone. Včera jsem si byla zažádat o převedení ze studentského paušálu na kredit…a dneska dopoledne při cestě na letiště v klidu projíždím netem, píšu neomezený počet sms (v tom svém paušálu jsem měla sms zdarma, tak jsem nikdy nehlídala, na kolik sms mi ta ‚jedna‘ doopravdy vyjde) a najednou mi přijde SMS od Vodafone, která mi oznamuje, že mi právě aktivovali připojení na den…wtf?? Že by mi někdo předem zavolal (jak mi bylo řečeno), že mi budou dělat ten převod? Ne… Takže se stalo to, čeho jsem se trochu obávala a číslo mi převedli během toho, co jsem ho měla offline v letadle, takže teď jsem bez kreditu a nemůžu se nikomu ozvat. Ještě že tu mam ty dvě holky s sebou, že třeba tomu kamarádovi, co pro nás jede na letiště, můžu napsat od nich. A možná se ptáte, proč jsem si ten kredit nedobila, když jsem měla 15 minut na netu? Zkoušela jsem to, jenže jako na potvoru má Česká spořitelna, u které má Vodafone účet rozbitý systém online placení, hauuuu. I Jířa se pokoušela mi to nabít a též jí to nešlo… tak třeba na dalším letiště zapnu telefon a zjistím, že se jí to už mezitím povedlo mi ten kredit nabít. J

Teď už končím, vybíjí se mi baterka v noťasu. Příště si snad vzpomenu a napíšu vám historku s ubytováním!

úterý 22. ledna 2013

Koncept z 30.6.2012

Teď jsem tu našla rozepsaný koncept z posledního června 2012, který měl zřejmě za úkol shrnout události prvního půl roku 2012.
Tak vám ke každému bodu něco napíšu, ať už to teda dopíšu, když už jsem začala. :)

1) rozzuzlení vylití čaje na notebook - v příspěvku z června jsem psala, že mi Jířa vylila trochu čaje na netbook a že jsem ho teda nechala vyschnout. Dopadlo to tak, že netbook fungoval a funguje dodnes, jen teda klávesnice nepřežila. Vyřešilo to ale velmi rychle ebay.com a Hong Kong a Jířa mi koupila klávesnici novou, ještě že to jde na Asusu vyměnit tak, že jsem to sama zvládla. :-)) A klávesnice byla sice se španělskými znaky, ale to mi nevadilo. Navíc mi k tomu dokoupila i přelepky. Ale já stejně píšu poslepu... :-)

2) vybíjení baterky blackberry - joo, v té době mi pěkně blbnul Blackberry 9300 co jsem měla, ačkoliv když jsem ho dala na prozkoumání do servisu, bylo mi řečeno, že je telefon v pořádku. Později na táboře se mi ale stalo neuvěřitelné - hned asi první či druhý den na táboře, kde byl budíček v 8 ráno, mi telefon kleknul už někdy v půl 11 dopoledne! Prostě baterka zas odešla do háje nebo co, ale nepřišla mi nafouklá..zatím..tak jsem zašla do pobočky mobilpohotovost, vyhlídla si Blackberry 9780, který byl inzerován jako bazarový a za bazarovou cenu, ale se zárukou na rok (jinak tam mají použité telefony záruku půl roku) a se vším původním příslušenstvím (k použitým telefonům je jinak jen nabíječka). A co víc, telefon vypadal nepoužívaně, byl bez jediného škrábnutí a ještě s původní fólií na displayi. No nekupte to za tu cenu. :)) A hlavně se tak tedy vyřešil můj problém s problémovým telefonem, ačkoliv problémový dle servisu nebyl. Ten jsem teda prodala dál a ať si s ním kdokoli jiný dělá co chce...

3) nový vztah - měla jsem půl roku přítele jakožto partnera, nyní jsme přáteli sami sobě snad ještě cennějšími! Né vážně, to si nedělám srandu, nevím, co bych si bez toho člověka počala. Je málo tak upřímných lidí s tak dobrým srdcem. Díky!

4) přestěhování se do nového domu - táta s manželkou v únoru dostavěli barák do obyvatelné podoby, takže jsem si v únoru stěhovala věci k nim. Teda k nám. Mám tu vlastní pokoj a v srpnu mi do něj koupili obrovskou dvoumetrovou skříň, protože to hafo věcí z Anglie jsem stále ještě měla v kufru (tedy část z toho, ale stejně...)! :D

5) parties na Harcově - tímhle bodem úplně nevím co jsem chtěla v té době říct. Asi že jsem se měla fajn. Teď mě k tomu napadl komentář "Jooo tenkrát v prváku, zlatý časy!" ve smyslu takovém, že jsem měla asi 9 předmětů a nějak se to docházení do školy a zkouškové zvládnout dalo...teď jsem měla v zimním semestru předmětů 14 a měla jsem co dělat, abych se z toho nepo*, hlavně v říjnu, kdy jsem do toho byla permanentně nemocná.

6) členka ESN - jojo, stala jsem se členkou ESN Liberec (http://isc.nakoleji.cz/), což je grupa lidí, která se stará o Erasmus studenty přijíždějící na naší univerzitu. Pomáháme jim s informacemi před příjezdem, vyzvedáváme je na letišti/autobusových nádražích, pomáháme se zařizováním různých potřebností (jako třeba karta na bus)... A já jsem teda byla tenhle zimní semestr i v oficiální pozici Language coordinator, pomáhala jsem s překladama, občas vyřídila nějaký ten mail, o účasti na schůzích asi nemusím ani povídat a ještě jsem zařídila španělskou Café Lingea, aneb posezení v čajovně za přítomnosti 3 erasmáků-španělů, hráli jsme hry a konverzovali španělsky. Tedy v mém případě se o tu konverzaci spíš snažili, musela jsem se furt ptát na nějaká slovíčka... :D

7) tábor? - tak informace o táboře už jsem vám sem psala :))

8) kontakty s mou anglickou rodinkou a stesk - a vidíte to, furt jsem brečela, že se tam chci jít podívat...až jsem se tam v září nakonec konečně podívala. ;-)  A tím 'kontakty' jsem asi chtěla říct, že jsme s rodinkou stále v kontaktu. Asi.

pondělí 21. ledna 2013

Výlet za anglickou rodinkou ♥


Co se mnou bylo po zbytek letních prázdnin - pracovala jsem za kasou v OBI. Práci jsem si vybrala sama, kasa mě baví, horší bylo, že se tam chodilo většinou na dvanáctky třeba 3 dny v týdnu - pro mě by přitom bylo mnohem lepší jít třeba 5 i 6 dní v týdnu, ale na půlden... No a v závěru nebylo ani tolik práce (tolik stálejch pracovníků na dovolený), takže jsem tam ani nebyla tak často jak bych potřebovala, respektive v závěru jsem neměla tolik pracovních hodin (rozumějte peněz) kolik bych mohla pracovat...ale aspoň něco jsem měla. A nakonec se i odměnila vysněným výletem do Anglie za rodinkou!!!

Jela jsem tam v září na asi týden. Návštěva to byla super. Na letišti mě vyzvedla moje princezna Lýdý, díky tomu, že jí Terezka (tu jsem taky poznala ještě během mého au-pair pobytu tam) půjčila auto, to byla velká oběť od obou, protože v UK musí být připojený řidič k autu - tzn. že Lýdý jela nepojištěná a kdyby se cokoliv stalo, byl by průser. Možná vás taky napadlo, proč pro mě teda nedojela Terka - stala se totiž blbá náhoda, že zrovna když jsem já jela na dovču do Anglie, Terka jela na dovču do ČR. Takže jsme se perfektně minuly. :-/
jedna aktuální :)
Jinak jsem za svou krátkou návštěvu tam stihla vidět staré-nové přátele, to zas byla výborná pozitivní náhoda, totiž shodou okolností měla jedna kamarádka rozlučkovou party, kam jsem tedy mohla jít a byla tam většina lidí, co znám i já. Tož to bylo super! :))  Co bylo takové divné, být odkázaná na dovoz - jak jsem byla zvyklá tam mít jako au-pair auto, tak teď jsem ho logicky neměla a z vesnice moc busů nejezdí..tak jsem se vždycky domluvila s Julie, naštěstí věčně jezdí sem tam, tak to nebyl problém zkombinovat. Děcka byla super, z Adama roste hotovej krasavec a z Katie je veselá mladá slečna. Moc mě uklidnilo vidět, že žijou normálně i beze mě, že se maj skvěle i nadále. A teď jsem mnohem víc v klidu, už se mi tolik nestýská. Jo a Juliiny rodiče nás pozvali na nedělní oběd, tak to bylo super, že jsem měla šanci vidět i je. Už jsem to sem na blog totiž minimálně jednou psala, že to jsou asi ti nejlepší prarodiče, jaké si může kdo přát! :))  Akorát jedna velká chyba - zapomněli jsme se všichni dohromady vyfotit...

sobota 19. ledna 2013

Letní tábor 2012

Tak jsem si teď přečetla poslední článek a musela jsem se na konci pousmát nad větou, že vám sem snad napíšu dřív, jak za 4 měsíce...ehm, píši skoro za 7 měsíců!! Nějak to letí...

...až uběhl další semestr a já se momentálně chystám na svůj výjezd na Erasmus. Ale o tom až jindy, nejdřív vám popíšu to, o čem jsem se zmiňovala v posledním článku.


V předchozím článku jsem psala, že se chystám na anglický tábor Eurocamp (u Tábora). Musím říct, že to bylo super a ač jsem tam původně jela hlavně kvůli praxi do školy, když mi asi před 2 týdny přišla na mail nabídka, jestli nechci jet znovu, váhala jsem. Nakonec ale vyhrálo "Ne", neboť peníze, které tam dostane český vedoucí za 10 dnů bych si v OBI vydělala za 2 dvanáctky. A peníze jsem potřeba vždy, takže asi půjdu raději do toho OBI. Ale mrzí mě to, protože se mi to tam fakt líbilo. Ostatní vedoucí byli fajn, i bossové! A dokonce i děti!! :-))
značka co vykouzlí úsměv na rtech
Už dopředu jsem věděla, že budu mít skupinu těch nejstarších děcek, bylo jim nakonec mezi 14-18 - a až na místě jsem se dozvěděla, že ta skupina činí 26 dětí!! To když jsem na místě zjistila, málem to se mnou seklo. :-)) Ale to předbíhám. Nejdříve jsem totiž stihla poznat svého co-leadera, tedy anglicky mluvícího spoluvedoucího mého oddílu. Princip tohoto tábora je totiž takový, že jednu skupinu dětí mají na starosti dva vedoucí, jeden native speaker, to aby to děcka donutilo mluvit anglicky, a jeden česky mluvící, pro případné překlady. Chtěla jsem na ně původně mluvit jenom anglicky, ale v praxi to nešlo. Pár dětí se až tolik nechytalo (a já v jejich věku bych taky netušila co to ta slečna na mě mluví! :D ) a já nechtěla, aby se cítily blbě, že se musejí někoho ptát o překlad. Ale to jsem zase odbočila od svého co-leadera! :D  Když jsme šli všichni vedoucí a děti od autobusů do tábora (šlo se asi 3 km), odvážila jsem se jít právě za skupinkou několika cizinců, abych se skamarádila... Tak jsem se jim představila a sama se zeptala odkud jsou. Jaká radost, když jsem zjistila, že mezi skupinkou američanů a jedné skotky byl brit a ještě k tomu z Brightonu! Tak jsme kecali tak nějak o všem, až jsem se zeptala jestli vědí co budou mít za skupiny dětí - a ejhle, brit z Brightonu byl můj co-leader!!! Tak to jsem fakt jásala, úsměv od ucha k uchu, no prostě osud, ten nejlepší, jaký mě mohl na tom táboře potkat. Kdyby mi teď Carl napsal, jestli s ním zas nechci jít koučovat na tábor, možná bych to i přijala. Troufnu si říct, že naše spolupráce jako co-leaderů byla super, fakt jsme se spolu radili (třeba o činnostech na další den), akceptovali své názory a ačkoliv na děcka jsem byla větší pes já (holt někdo na ně ve 22:15 už musí vlítnout, že večerka byla před čtvrt hodinou) a párkrát jsem si mu i postěžovala, že mě pak děcka nebudou mít ráda, když na ně křičím jen já...nakonec stejně všechno bylo super. Celkem nás poslouchali, autoritu jsme, myslím, měli. Řekla bych, že hodně pomohlo, že jsme ukázali, že nemusíme pořád jen poroučet, ale jsme taky jen lidi se svými city...jednou jsem dostala neprávem sprda od bosse (za to, že jsem neslyšela přes hlučnost oddílů při nástupu, že se máme po nástupu sejít o 10 m níž než jsme ve skutečnosti sešli) a to už bylo někdy po půlce tábora, kdy je člověk celkem nevyspalý a ještě jsem byla nějaká nakřáplá, tak jsem musela utéct za roh to vydejchat..ale pár holek z našeho oddílu mě vidělo a řeklo si to v oddíle mezi sebou a večer při večerce mě až dojalo, jak se mi holky omlouvaly a kluci měli v chatce zhasnuto ještě dřív, než jsme jim poručili... :-) A na konci nám děcka říkala, že bylo fajn, že jsme s nima nedělali jen aktivity co jsme si my vymysleli, ale že jsme je i párkrát nechali vybrat, co by chtěly hrát oni.
Nikdy nezapomenu ta pěkná slova od děcek, nikdy nezapomenu na ten tábor. A hlavně nikdy nezapomenu na Carla. Když jsem nad tím po táboře přemýšlela, bylo mi jasné, že lepšího spolu-vedoucího mi nemohli přiřadit - sice jsem ty ostatní cizince též měla ráda (v podstatě jsem každej volnou chvíli trávila s nima a ne těma českýma vedoucíma), ale s Carlem jsme si sedli prostě nejvíc, a to jak pracovně, tak jako lidi.
Stále jsme v kontaktu, dokonce mě tu i navštívil v Liberci a jeli jsme před Vánoci do Drážďan ještě s pár mými anglicky mluvícími kamarády... Mimochodem je to pokrevně a jménem napůl čech, jeho táta je čech! Ale česky se tedy učí sám teď, protože ho to táta neučil (nepochopim proč ne..). Takže děckám trochu rozuměl, obzvláště když měly blbé komentáře, že nemůžou jen sedět na chatce nad Nintendo či čím (jako co to je za móresy brát si na tábor notebooky a různé herní konzole???). Nebo když ho holky komentovaly když stály vedle něj...my jsme jim totiž neřekli, že je to napůl čech, to až poslední den! :-))

Náš oddíl, jeden kluk se teda schovává.


Moje nejoblíbenější grupa léta!


všichni vedoucí



Takže co mi tábor vzal - pár fufňíků o které jsem mohla mít v OBI za těch 10 dní víc VERSUS co mi tábor dal - zápočet z praxe, nové zkušenosti a zážitky, fajn známé a především jednoho super kamaráda, hádejte, kdo to asi je... ;-)