Celodenní výlet 23.5.2010

Začalo to úplně nevinně. Řekly jsme si s Lýdou, že by bylo fajn podívat se na Stonehenge a jet tam autem, neboť vlak dojede jen několik km odtamtud. A jelikož mělo být krásně již tento víkend, dohodly jsme se na neděli. Že pojedou Marťa s Verčou s námi, o tom nikdo nepochyboval, už zbývalo jen sehnat pátého do party. Ale to též nebyl žádný problém, nakonec by se naplnila nejenom dvě auta… Ale páté a tudíž poslední místo v autě ‚vyhrála‘ Věrka a ukázalo se to jako dobrý výběr :D  Tedy, to byste jí museli znát, ona má nepřekonatelný smysl pro humor, co její hláška, to náš výtlem ;-)

No, a tak jsme tedy v neděli 23.5. v půl osmé ráno vyrážely mým autem v počtu 5ti nadšených ženských na výlet. Jela jsem podle navigátorky Verči (a její mapy), ta se osvědčila, příště jí beru s sebou znovu :-) A navíc nejen že mě správně navigovala na silnice po kterých jet, ale také nám naplánovala ten náš výlet, a to nejen na Stonehenge :)

Jako první jsme jely do vesničky Avesbury, kde je též několik kamínků v přírodě, jako je na Stonehenge. Co se mě týče, já netušila, že jsou v té oblasti ještě jiné známé kameny než přímo Stonehenge, takže pro mě to byla příjemná novinka. A ve zdejším informačním centru jsem si koupila přívěsek na klíče – roztomilou ovečku, udělanou jen z bílého roztřapatěného (jiné, existující slovo mě zrovna nenapadá)  klubíčka s nalepenou černou hlavičkou :-)  Zde jsme byly dohromady asi hodinku a poté, kolem půl dvanácté, už se vyráželo směr další zajímavé místo :o)

To bylo sice trošku jinde než po trase, byla to zajížďka, ale jen cca 15-ti minutová a navíc se fakt vyplatila. No schválně, zkuste si do google map zadat číslo 51.425165,-1.929787 a přepnout na satelitní zobrazení, mělo by vám to vyplyvnout docela zajímavý bod (po přiblížení mapy). Byl to kopec jak hora (to je ale blbé přirovnání :D), kde je kus plochy speciálně upraven a zobrazuje koně (takových bodů je v okolí asi 7) a kousek od něj se na vrcholku kopce tyčí jakási věž. Vlastně ani nevím co to je, jestli nějaký pomník, či prostě jen věž. Ale v tom místě to působí velice hezky, kór ještě s tím koněm a rozkvetlou řepkou pod kopcem :-) A jelikož Lýda se na pár měsíců převtělila do role fotografa a Věra je profesionální fotbalistka, nenapadlo je nic jiného, než že na ten kopec prostě musíme vylézt. No dobrá tedy, sundala jsem si tílko, pod kterým jsem již prozíravě měla oblečen vršek od plavek, a vyrazily jsme :) Tento kopec jsme vyšláply celkem rychle, a to i přes kdo ví kolik stupňů (slunce pálilo, nebe bylo bez mráčku a bylo poledne), ty dvě již zmíněné slečny se předháněly kdo tam bude dřív a já prostě musela jít rychle, abych si to nerozmyslela a nezůstala na ně čekat dole :-D Nahoře jsme si každý nacvakal hrozně moc fotek, vyfotily jsme se i samospouští s koněm v pozadí, bohužel je ale ta fotka trochu mázlá, neboť mi foťák zaostřil na trávu před objektivem a ne na nás :D  Ale never mind, i tak je ta fotka fajn. A poté už se šlo dolů. U auta jsme si daly malý piknik, hlavně řidič do sebe dostal vitamíny v podobě ovoce a spoustu vody a kolem tři čtvrtě na jednu se jelo dál. Tentokrát už opravdu na Stonehenge, kam jsme dorazily o hodinu později.

Když přijíždíte ke Stonehenge, první co uvidíte, je dav lidí a pak teprve ‚kameny‘. To vás trochu znechutí, nás teda určitě. V každém případě nejdřív musíte jet na pakoviště (na druhé straně od silnice než kameny), které je k mému údivu zadarmo a zdejší wc, které je zde lepší než kolikrát v kdejakém podniku, taktéž. Čeho si zde taktéž nedalo nevšimnout, byly tři zájezdové autobusy s českou značkou. Když jsme šly ke vchodu k cestě ke Stonehenge, zůstala jsem očima vyset na dvou kamenech stojících u cesty -  z předešlého večera, který jsem trávila brouzdáním po stránkách geocaching.com jsem věděla, že jsem právě narazila na virtuální kešku!! Takže asi chápete mou radost, začala jsem tam poskakovat jak splašená a vykřikovat že to je ta virtuálka (holky už předem věděly, že tam budu hledat) a když jsem z tašky vylovila mobil a gps modem a nechala se u těch kamenů fotit (to je podmínka najití virtual cache, nechat se ve správném místě vyfotit s vaší navigací), leckterý cizinec na mě čučel s vykulenýma očima a nechápal mou nekončící radost :-)) Ale abych pokračovala.. :-) Verča se od nás odpojila, neboť tu již jednou byla, tak si šla prohlédnout okolí – jsou tam nějaké kopečky, co prý jsou též slavné. Vstup ke Stonehenge mě stál 5.90, pro nestudenty je to o libru víc. No vzhledem k tomu, že na takové místo už asi podruhé nepůjdu, jsem ani nezaváhala a těch 180 Kč za to dala. Aspoň že ta fronta zrovna nebyla tak dlouhá. Za vstupem jsme si ještě vyzvedly anglická mluvítka o historii Stonehenge a pokračovaly ke kamenům. Bylo zde opravdu hodně lidí. Při snažení se zachytit tu pravou fotku bez davu, kdy jsem si já zanadávala na jednu skupinku turistů fotících se ‚mému objektivu v cestě‘ snad 5 minut, se na nás otočil pán říkajíc česky „že nemusím hned nadávat a třeba popojít“, nebo něco v tom smyslu. Tak jsem ho ujistila, že to nebylo na něj a že chci fotku právě z tohoto místa, proto nadávám. Toť vše z tohoto místa. Ještě vlastně jedna věc. Jsou tu ovce a v ten den mi jich bylo opravdu maximálně líto. Byly na přímém slunci, bez místečka stínu. Celé se klepaly, jak se snažily se ochladit, ale moc to nepomáhalo… :-(  No v každém případě při cestě ven jsme vlezly do dárkového obchodu, já si tam koupila další plyšovou ovečku (tentokrát s černým tělíčkem) a dětem každému záložku do knížky, Adam věčně nějakou hledá a Katie aby taky něco dostala, nic jiného levného tam neměli.

A kolem třetí jsme vyrážely na poslední místo naší výpravy, a to k West Lulworth, kam jsme dorazily kolem páté. Když se budete chtít na google mapy kouknout kde to je, můžete to taky najít pod heslem Durdle Door, tak se jmenuje jeden známý skalní otvor co tam je. Teď když na to tak na té mapě koukám, opravdu jsme ten den odjely pěkný kus cesty. A to jsem ještě neřekla, že od toho města West Lulworth jsme šly deseti-kilometrovou procházku směrem k městu Weymouth. Ten ostrov co je (na mapě) pod ním máme dokonce na fotkách. Musím říct, že rozhodně nelituju, že jsme tam jely. A že jsem šla s nimi tu túru. Je to nádherné místo, úžasný výhled, dokonce i s krávami jsme si tam po cestě pokecaly (to mohli někteří vidět na facebooku a asi to dám ještě na picasa) :D  Po cestě teda byly myslím 4 kopce, nepočítám-li ten první, po kterém se na tu ‚vyhlídku‘ k Durdle Door musí vylézt a další menší (byl to nejvyšší bod z toho okolí), který jsem sama vylezla kvůli hezkým fotkám) a daly mi pěkně zabrat. Strmější kopec než co byl zde, jsem snad ještě nezdolávala…anyway, zvládla jsem to. I když po prvním kopci jsem to chtěla vzdát, neboť a poněvadž, doby, kdy jsem chodila do skauta a túry pro mě byly naprosto běžnou víkendovou činností, dávno uplynuly a má kondička šla naprosto do kýble (snad jsem ani nečekala, že až tolik) a v půlce právě už prvního kopce jsem málem chytla hysterák, že dál už to nevyjdu a že ať neblbnou, že je taky někdo musí odvézt zpátky domů a že tímhle tempem já budu na konci procházky naprosto mrtvá a ne zralá na to odřídit ještě 250 kilometrů domů! A málem jsem začala brečet, bez důvodu, prostě asi vyčerpáním či co. Naštěstí jsem to rozdýchala, napila se a pokračovala. A druhý kopec se mi už šel lépe a ty další jsem taky udolala, ač teda s přestávkami, ale udolala :)  K autu jsme se dostaly v devět hodin a rovnou vyrazily dom, pomalu se stmívalo.. Na cestě zpět mě nenavigovala Verča, ale jela jsem dle navigace a cesta byla naprosto v pohodě. Vůbec nechápu, kde se ve mně vzal ten elán, unavená jsem začala být až v Sevenoaks (15 min od Tonbridge), kde jsme vysazovaly Věru. A to jsme po cestě i stavěly na záchůdek a kafíčko a v autě zpívaly písničky od Divokýho Billa :-) než teda holky vzadu usnuly, slabošky :-D   Mno, a to už jsem pak teda zbytek posádky rozvezla po Tonbridge, ještě jsem měla trochu starost o Marťu, která musela řídit z Tonbridge do svého hostdomu, ale zvládla to naštěstí v pohodě.

Ještě jsem zapomněla napsat, že do postele jsem se já dostala v pondělí ve dvě ráno, a to jsem v sedm vstávala! Ale nelitovala jsem ani vteřinu :-)   Usínalo se mi s blaženým pocitem, že jsem prožila nejhezčí den z mého osobního volna tady v Anglii…. A myslím, že to bylo právě během návratu z tohoto výletu, kdy mi Péťa napsala, že Češi vyhráli mistrovství světa v hokeji! :-)

Souhrn na pět stran

Od posledního zápisku se tu děly věci, to vám teda povím :)

Lidé z Baptist Church tu každý pátek pořádají „večerní dýchánek s kávou“ v kavárně Starbucks pro cizince. Člověk tam přijde, dostane slevu na 2 libry při zakoupení kafe, napíše na lepítko své jméno a zemi původu, to přilepí na triko a může si jít dělat, co chce. Teda obrazně řečeno, normální návštěvník tohoto večera si jde koupit nějaké to kafe či cokoliv ze sortimentu Starbucks a pak se jednoduše připojí k nějakému stolu. U každého stolu by měl být jeden angličan, aby byla jistota, že se tam fakt bude mluvit anglicky. Byla jsem tam 2x a je to celkem zábava, mluví se teda o ničem, když to tak řeknu, ale máte kafe a poznáváte nové lidi :) A občas oni pořádají i nějaký sportovní den o víkendu, minule jsem byla na fotbale, sešli se nás teda jen 4 chlapi a já s Lýdou, ale to nevadilo. Statečně jsem si vlezla do brány, teda spíš jsem zdrhla nestatečně z placu.. když jsem viděla totiž různé fígle jednoho němce, tak jsem si řekla, že se tam nebudu ztrapňovat a zacouvala jsem nenápadně do té brány místo toho jednoho „chlapce“..takhle jsem prý byla celkem dobrá a náš tým vyhrál :)

Ještě k tomu Starbucksu, tam to je od sedmi do devíti. A potom se jde do Wetherspoonu, teda kdo chce. To je taková hospodo-restaurace, bych tak řekla :-D Tam si daj někteří pár drinků, povídá se, teda musíte si najít svou skupinu s kterou si chcete povídat, tam už to není jako ten shluk lidí ze Starbucksu, ale každej za sebe a teda spousta lidí ze Starbucks už tam ani nejde.. No a kdo chce ještě pokračovat, tak může před půl dvanáctou dorazit do Mojo clubu, je to teda disco club, takže pro mě něco.. Ale tak když hráli rychlý písničky, tak se na to dá dobře dělat blbiny :-) Ale teda musím vám zmínit jednoho černocha co bývá u vchodu jako security. Totiž já mám zážitek jak stehno z mé první návštěvy Moja. Šli jsme tam asi v pěti, přišli ke vchodu, který byl zamčený. Za chvíli se za sklem objevila jakási silueta, to bylo možno vidět jak odemyká, a pak jen vykoukl hlavou, přejel si nás jednoho po druhém pohledem a řekl „Come in“ a pustil nás dovnitř…ale to prostě kdybyste ho viděli!! Takovej důležitej, já z něj nemohla ještě druhej den, když jsem to vyprávěla kámošce, co tam s náma nešla. To byla prostě hotová Amerika :-D Ptala jsem se na něj teda pak někdy Tibora (SK), co tam v pátek a sobotu dělá security jako brigádu, a ten mi řekl, že to černoch občas trochu přehání, že si tím masíruje ego..tak nevim no :D

Dneska jsem byla poprvé v té škole. Nakonec nemáme tu učitelku Slovenku, přišla jedna učitelka (Angličanka) zpátky po mateřské, tak máme ji, asi jsem nakonec přece jen ráda, že mám Angličanku. Navíc je sympatická a dělá srandičky :) Ale co se mi líbilo nejvíc – přišla jsem do třídy před hodinou a byli tam dva lidi.. ta jedna dokonce Češka Míša. Tak jsem se zeptala po chvíli kolik lidí tam normálně chodí a ona že kolem 5ti!!! To už tam byla i učitelka (Lisette se jmenuje) a ta málem vybublala, že prý má v papíře zaregistrováno asi 20 lidí. No nakonec se nás tam sešlo fakt těch 5! Což mě ale naprosto vyhovovalo, i přes to, že jsme byli lichý počet a já pak musela jednu věc vyprávět přede všema, protože jsem neměla dvojici, co by mě vyposlechla :-D ale teda musím říct, že jsem si tam připadala celkem chytře při mluvení. Ti dva chlápci asi nějak extra anglicky neumí, teda hlavně ten íránec nebo odkud je – má fousy a na hlavě čepičku. Ta češka dělá při mluvení občas takové chyby, že se i já chytám za vlasy, hlavně teda předložky blbne, jinak mluví fajnově a rozumí též v pohodě, takže asi jako já :-) A pak tam byla Francouzka Estelle, a teda na to že je Francouzka, tak se jí dá rozumět :-D Oni totiž Francouzi když se snaží mluvit anglicky, v naprosté většině to stále zní, jak když mluvěj francouzky, ale u Estelle je slyšet i angličtina :) taky jí za to i učitelka pochválila :) a pak tam prý pravidelně chodí ještě Dana nebo nějaké takové jméno na D, to je taky Češka, dneska teda nedorazila, tak nevím co je zač. Mno takže už se těším na středu na další hodinu :) jen budu muset vyjet dřív, tam je peklo parkovat kolem té školy, v areálu je narváno už od devíti a kolem se nikde parkovat nedá, a když už, je to placený…

Mám tu poznámku Sobotní hlídání a Peter Pan…k tomu bych řekla asi tak to, že jsem měla minulou sobotu babysitting u sousedů a ač jsem se snažila Isabel zabavit u Lega, prostě se chtěla jen dívat na Peter Pan, dětský film. A jelikož já to nikdy neviděla, tak jsem nevěděla jak je to dlouhý.. a najednou bylo čtvrt na deset a já začala šílet že jsem jí ještě nedala spát :D ale říkala že už to bude končit..no končilo to až skoro ve třičtvrtě na deset, naštěstí pak šla bez odmlouvání do postele. Teda ještě chtěla zapnout story na CDčku, jenže já vím, že když to má zaplé, tak u toho neusne, tak jsem řekla že good night story byl Peter Pan a že už fakt musí spát a neodmlouvala, uff :) Pak když přišli její rodiče, mamina mi říkala, že o mně Isabel řekla, že jsem striktní. Ale že prý je to dobře, tak aspoň že tak.. ono se prostě musí dítěti říct někdy ne, kord hyperaktivnímu..ale i tak jsem z toho měla smíšené pocity, nechci, aby mě neměla ráda…

                Tibor tu měl nedělní kurzy sebeobrany pro kamarády, bohužel jen 4 lekce..no aspoň 2 jsem stihla, dřív jsem ho neznala.. Ne že bych se z těch dvou hodin něco nějak extra naučila, ale trocha poučení jak se bránit neuškodí. A naposled jsme pak šli do Wedru (to je ten Wetherspoon) na drink a nakonec to dopadlo tak, že já, Tibor, Lýda a Verča jsme odcházeli až při zavíračce o půlnoci. Byla to fakt sranda tam, takhle jsem se dlouho nenasmála. Je mi líto, že to není každý týden. Teda to cvičení, v tom Wedru jsme se sešli i teď, jen já teda odešla už v devět, byla jsem naprosto kaput – ospalá. Byla jsem totiž v sobotu v Londýně na koncertu Horkýže Slíže. Už je teda neposlouchám, nemám je tu v noťasu, ale tak proč tam nejít, kord když Tibor řekl, že vezme auto, takže doprava tam i zpět byla jistá a levněji než vlakem :) Ale teda naštvali mě Horkýžáci! Mělo to začít v devět, pročež v devět jsme stále stáli ve frontě před vchodem….no na podium se uráčili vyjít až kolem jedenácté (!!), takže pro ty, co museli jet dom poslední nočním vlakem před půlnocí, se tento koncert opravdu vyplatil… Koncert sám o sobě byl fajn, normálka. Ale pak mě dostala after party, na které DJ pouštěl diskopísničky, ale kdyby aspoň nějaký český hitovky (jednou zahrál Vondráčkovou a to bylo vše), ale on tam pouštěl samý anglický hnusárny..no jak si někdo může myslet, že člověk co poslouchá Horkýže poslouchá takovej styl hudby co pouštěl..a navíc to měla být CZ-SK party..no nic. Jeli jsme odtamtud v půl 3 a doma v posteli jsem byla v 5 hodin. Docela na dlouho jsme se totiž sekli někde u centra Londýna, byl tam zavřenej tunel co vede pod Temží a nebyla značená objížďka a než se nám něco podařilo najít… Druhý den v neděli jsem vstávala ve 12 a chtělo se mi po hodině opět spát a přepadla mě zimnice, tak jsem se zachumlala do peřiny, ale spát jsem nemohla – čekala jsem na zprávu od Lýdi, ta totiž měla ráno přijet z týdenní dovolené v ČR. No a právě jsem se dočkala, ale až někdy v pět.

                Jinak tu mám jeden celkem nešťastný zážitek s mlékem, řekla bych.. Ono teda v podstatě o nic nejde, jen o to, že tu celou dobu piju vesele mléko PLNOTUČNÉ, aniž bych o tom věděla!! Tenkrát u Indů jsem to pochopila, že to s modrým víčkem je polotučné, zelené odtučněné a červené plnotučné, i mi to tak štymovalo barevně, logicky (nebo ne?). No ale ejhle, modré je plnotučné, zelené je polotučné a červené je odtučněné!!! :D:D No já myslela že padnu, když jsem to zjistila (předtím mě ani nenapadlo se podívat, co na tom mléku píšou, prostě jsem se na to zeptala HM u Indů, tak teď nevím na čí straně vznikl kiks..)!

Někteří z vás, hlavně teda holky z fora z lide.cz a přátelé z facebooku víte, že rodina, respektive Julie (Edward nejede) mi nabídla, jestli nechci s nima jet v srpnu do Francie na asi 10 dní. Ona tam má bráchu, tak k jeho rodině. No to si pište, že jsem bez váhání řekla, že jo, ač teda vůbec netuším, jestli se o prázdninách dostanu do ČR. Jenže odmítněte takovou nabídku, ta rodina jejího bráchy bydlí někde u Alp a už jen výhled z baráku je naprosto úžasný! Takže už teď se těším :) Já to teda nebudu mít úplně jako holiday, samozřejmě budu i pomáhat s dětma, ale zas Julie po mně nechce zaplatit letenku.

V týdnu jsme jeli k Juliiným rodičům na návštěvu, bydlí asi 45 minut autem odtud. Tam řídila Julie, už má sundanou sádru od minulého čtvrtka, ale zpět jsem řídila já, přece jen jí ta ruka, teda zápěstí, ještě bolí. I když ode dneška zas ráno vozí děcka do školy ona, tak už je to asi lepší a lepší :) No každopádně návštěva to byla výborná, Adam se s dědou naučil hrát Scrabble, já hrála s babičkou takový dřevěný kostky, nevím už jak se to jmenuje, ale máte postavenou věž z tří hranolů vedle sebe a do komína a pak střídavě musí každý jeden hranol vytáhnout a položit na vrch, aniž by věž spadla..no nakonec jsme udělaly asi 32 pater a spadlo to babičce, ale už jsem se ani nedivila :D A k večeři jsme měli palačinky a asi mají trochu jiný recept, byly nějaké lepší než naše české (ty mi moc nechutnají). A pak jsme hráli Uno, karty na způsob našeho Prší, ale přece jen jsou trochu odlišné, tak to byla taky sranda. Ani se mi popravdě nechtělo jet domů.

                Při jednom ze svých babysittingů doma jsem zaslechla Katie jak brečí, bylo to poprvé, co se během bejbáče dělo něco jiného, než že by děti spaly… Tak jsem tam šla jí utišit, ale když jsem se ptala co se děje, vůbec nereagovala, jen sebou trochu házela a máchala rukou, druhou měla pod peřinou a taky hlavu válela ze strany na stranu. A u toho kňučela a pobrekávala a to i slzy jí tekly! A to přitom teda spala, reagovala jen na hlas trošičku, když jsem dělala ššššt tak se uklidňovala celkem. A po asi dvou minutách najednou jak kdybych luskla prsty, bylo ticho a klid a Katie ležela jak nemluvňátko… Tak jsem nechápala :-D Pak jsem to říkala Julii a ta říkala, že to Katie občas dělá, když spí po náročném dni, jako že byla hodně unavená, když šla spát.

                Mno a poslední zážitek – v pátek jsem měla day off (pracovala jsem dostatek ostatní dny a navíc si Edward vzal dovolenou, děti měly tenhle týden dovolenou, tak něco v ten pátek podnikali spolu), tak jsem se rozhodla jet do Chelmsfordu. V úterý jsem teda rozeslala maily a vzkazy lidem co jsem chtěla potkat a naštěstí mi to vyšlo, jak jsem chtěla a všechny jsem potkala :) Až třeba na Dianu co jsem znala ze školy, ale to se svět nezboří..

Ráno jsem se jako první stavovala u Indů a naprosto mi vyhovoval fakt, že mi Sucheta do telefonu říkala, že za půl hodiny po mém příjezdu budu muset jít, že pojedou s klukama k GP-doktorovi. Mimochodem, jak mi zavolala, tak se mi úplně sevřelo břicho (udělalo se mi trochu zle) jak jsem jí slyšela po 4 měsících…už nikdy více. Ale pak osobně nebyl žádný problém, naopak byli všichni milí, byl tam i Syia. A Sourish teda dělal opičky, ani hug mi nechtěl dát, a to ani tehdy, když jsem mu dala čokoládová autíčka, měl totiž ve středu narozeniny. Prostě si hrál na stydlína, chvíli mě to mrzelo, ale pak když jsem viděla, že dělal opičky celou mou návštěvu, hodila jsem to za hlavu. Za to Shravan byl úžasný! Jak jsem zaklepala u vchodu, ozval se Shravan: „Kdo je tam?“ a já řekla své jméno a to už on otevřel dveře, ale normálně stál tam s otevřenou pusou a pak se tak hezky usmíval, to bylo tak krásné vidět, že mě rád vidí :) a objal mě hned :) (btw, on nevěděl že mám přijet, ale to jste asi pochopili :) ) A pak mi říkal o škole a tak. Byl milounkej. A Syia hned přinesl foťák a začal fotit..prostě on je na to úchyl nebo co, i kdyby si snad kluk ulomil zub nárazem o stůl, tak to Syia jde hned vyfotit! :D Ale teda v tomhle případě jsem mu byla celkem vděčná, já si je totiž plánovala vyfotit, ale můj foťák zůstal v autě. Ale ještě mi je neposlali, ač slíbili, že pošlou. Tak snad časem :)

Jako další jsem se stavila v Tescu :D moje chelmsfordská droga..musela jsem se tam prostě jít podívat, potřebovala jsem podprsenku a tam maj pěkné (teda já potřebuju jen obyčejné, ale velikostně mi ty jejich perfektně sednou) a navíc levné. Bohužel jsem si mohla koupit jen jednu, druhou neměli v mé velikosti :( a ještě jsem koupila kinder vajíčka, jela jsem totiž zrovna k Joan a Michaelovi, těm postarším věřícím, jak mě u sebe v listopadu nechali na týden bydlet, než si najdu novou rodinu. A věděla jsem, že u nich budou na návštěvě vnoučata, proto ta kinder vejce. Později jsem zjistila, že jsem vybrala úžasně – holka v něm měla tančící hrošici a kluk nějaký auto! No každopádně jsem je všechny viděla hrozně ráda, včetně dětí, bylo vidět, že i ony mě vidí rády a Tom hned dělal tajtrdlíka ze sebe :-D akorát Michael byl u koní nebo kde, takže jsem tam jela pak po šestý po jiném sraze znova, než jsem z Chelmsfordu pro tento den nadobro odjela. A to na mě dokonce čekali s večeří!! A pak mi Michael vytiskl pár papírů na doplňování gramatiky a doporučil nějakou anglickou učebnici, že prý stojí asi 16 liber a je i s CDčkem, tak uvidíme časem jestli si jí koupím.

Po ranní návštěvě u Joan jsem jela na návštěvu do té rodiny, jak jsem tam byla po odchodu od Indů na 3 dny na výpomoc před příjezdem jejich au-pair (na fotce jsem měla Yasemine s králíkem na klíně). A při té příležitosti jsem poznala Zdenku, slovenku, kterou jsem té rodině našla jako aupair. Protože ta stará, kvůli které já tam nezůstala na trvalo, jim o vánočních prázdninách napsala mail, že už se tam jako aupair nevrátí!! Pak po vánocích si tam prý jen přijela pro věci a ještě ten samý den zas odjela a teď je snad v Londýně a učí španělštinu. Ifet (máma) říkala, že si je jistá (a já teda taky), že vzhledem k tomu, že té holce je něco málo přes 30, tak že vlastně nikdy nechtěla být aupair.. Že se jen chtěla dostat do Anglie a pak odtud si najít jinou práci, což se jí teda pěkně hnusně vyčůraně povedlo :-/ Ale já jí teda v podstatě děkuju, protože jsem ráda, že jsem u téhle rodiny, ač Ifetina rodina je taky skvělá, tady je to lepší, tím jsem si jistá. Ještě mě překvapilo, že mi Zdenka říkala, že Ifet o mně tak krásně mluvila a že si mě fakt chtěla nechat.. Ostatně pak mi to Ifet sama řekla, že když jim to tahle aupair napsala s tím, že u nich končí, tak že si nadávala, že jí tenkrát nenapsala, že jí nakonec nechtěj. A Cam (7letej kluk) prý brečel ten večer, jak jsem od nich odešla… Je to milé to slyšet, i když je to na jednu stranu smutné. No každopádně Zdenka tam přijela jen na cca 3 měsíce, chce totiž jet jako aupair do USA, kde už má i přítele, jenže rodiny v USA se hledají podstatně lépe, když už máte nějaké reference odjinud, protože to musí být přes agenturu a ne že vy si vybíráte rodinu, jako to bývá ve většině případů při odjezdu do UK, ale rodina si musí vybrat vás. No a tato rodinka se v květnu/červnu bude stěhovat, a to někam do Karibiku! Tatínek tam totiž dostal dost dobrou nabídku práce, že ani Ifet nebude muset chodit do práce. Nepamatuji si přesně kam, ale prý se můžu přijet podívat! :-D Tak třeba jednou... :-D

Po této návštěvě jsem teda nabrala Zdenku a jely jsme do centra, kde jsme se měly zanedlouho sejít s Peťou a Marťou, holkama mojema, ach, jak mě to setkání dojalo, hlavně s Peťou, s tou jsem toho prožila trošku víc… Mno, tři hodinky utekly jako voda a my se musely opět rozloučit, já odvezla Zdenku zpátky (bydlej dost na okraji Chelmsfordu, to by šla tak hodinu) a pak jela znova navštívit Joan a tentokrát už i Michaela, viz výš.

                A to je asi tak všechno zatím, zas si třeba sem tam napíšu nějakou poznámku a budu to tu mít otevřené 2-3 týdny na liště, než se dokopu k tomu to opravdu sepsat :-/

Ještě jsem si teď vzpomněla, že mi Julie koupila nějaký výživný lak na nehty, po našem rozhovoru o tom, že jsem si 10 let kousala nehty a teď se je snažím opečovávat. Není to teda nijak důležitá informace, jen mě to od ní potěšilo :-)

                A já už teď půjdu fakt spát, je jedenáct a já mám zítra Katie od jedenácti na celý den. Ještě k tomu má horse riding (kam chodím s ní, Julie má na zvířata alergii) a ono má celý den pršet, tak to jsem na to zvědavá, v jakém stavu přijedem domů… :-D

Btw, ve wordu to tu mám napsáno písmem velikosti 11 a je to na 5 stran A4, lol :D

Souhrn

Tak dnešek byl docela krušnej… Ráno jsem musela vstávat v 6:30 kvůli občasné ranní výpomoci v jiné rodině z vyhřáté postýlky do studeného pokoje, a to bylo o to horší, že jsem večer nemohla usnout a usla o půlnoci, né-li dýl…. Vrátila jsem se kolem 8:30, rychle si udělala čaj a cereálie s mlékem a běžela nahoru k internetu, měli jsme mít totiž vypnutou elektřinu 8am-5pm, tak jsem chtěla co nejvíc využít toho, že je ještě zapnutá… Mno, nebyla vyplá ještě ani za hodinu a chvíli před desátou mi došlo že mám jít na interview do školy, rozhodla jsem se totiž (konečně), že do té školy tady taky nastoupím. Mno jenže jsem to nějak nezvládla vypočítat a šla jsem ještě vytřít podlahu, což bylo na půl hodiny, a když jsem řekla Julii že jedu teda do té školy, tak mi připomněla, že Katie končí v půl 12 (což jsem věděla) a jestli teda ještě nechci pro ní připravit packed lunch (sandwich a zelenina/ovoce do krabiček), abych pro ní mohla jet rovnou ze školy. Což byl dobrý nápad, protože jsem zapomněla, že po škole má Tumble Tots, takovej kroužek blbnutí (tancování, lezení přes prolejzačky…) a tudíž by asi umřela hlady :D mno ale to znamenalo další minuty navíc, pak čekání ve škole na recepci… a do místnosti language centre jsem se dostala kolem 11am. Tam jsem měla povídání s jednou učitelkou a pak mi dala test třídy Entry 3, kterou jsem studovala v Chelmsfordu, aby teda zjistila, jestli tam zůstanu i na téhle škole. Mno…celkem jsem ho odflákla, hlavně konec (byly to asi 4 stránky a na konci jsem měla psát o sobě), protože na hodinách bylo za pár minut 11:30 a já už měla být ve škole na parkovišti!! Tak přišla ta paní učitelka (mimochodem fakt milá :)) a já jí celá nervní řekla, že prostě musím jet vyzvednout dítě do školy a jestli bych teda mohla přijít zítra nebo kterýkoli jiný den. To přijala bez problémů, i když mě ještě zdržovala otázkami, které dny bych chtěla chodit (jsou to 2 dny po 2 hodinách výuky)…mno myslela jsem, že se tam na místě rozpustím nervozitou…tak jsem odtamtud běžela (!! Ale spíš se o to snažila :D) na recepci vrátit visitorskou kartičku a během pokračovala k autu. Jinak mimochodem jsem si „chytře“ vybrala kurzy od 12:15, nechápu kde budu parkovat, v tuhle chvíli je to parkoviště před školou kterýkoli den dávno plné… Mno a tak jsem teda celkem pospíchala (ale jen povolenou rychlostí) do té školy..a když jsem přiběhla do třídy a začala se horlivě omlouvat že jdu pozdě, tak ta jedna učitelka vůbec nevěděla, že Katie ve čtvrtek končí tak brzo :D ale ta druhá jí to potvrdila, tak mi Katie vydaly :D Katie měla naštěstí dobrou náladu, kdyby byla ubulená, tak by mě to asi položilo, byla jsem nějaká rozladěná z tý školy, že jsem to tam tak divně usekla (a vůbec nevím jestli ty odpovědi v tom testu jsou správně). Tak jsem jí rozbalila sandwich a spol. a vyrazily jsme směr Tumble Tots. Mno a když už jsme byly dvě ulice odtamtud, vlastně jednu, objevila se za mnou houkající sanitka, zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla zatočit doprava (a teď nezapomeňte, že tady se jezdí vlevo). Mno tak jsem jí uhla doleva na chodník, ta mě předjela, to bylo v pohodě..tak já zařadila zpátečku a mezitím jsem dala indikátor doprava a auto jedoucí odnaproti na mě bliklo a řidička mávla že mě pouští…mno jo, jenže mně se tam ta zpátečka nějak zasekla (respektive páka za zpátečce), tak jsem s tím pár vteřin zápasila (indikátor stále blikal a protijedoucí paní stále čekala) a když se mi to konečně podařilo odblokovat a zařadit na Drive a já se rozjela směr pravo – BUM! Za mnou, vlastně VEDLE MĚ jela postarší paní. Takže jsme se střetly (já zůstala sedět s otevřenou pusou a vykulenýma očima a jen jsem zahlídla tu paní z proti“jedoucího“ auta jak se chytla za hlavu) a já mám trochu promáčklé přední dveře a světle-barevné odřeniny (jenže na obou dveřích za sebou, protože já z toho šoku popojela ve stejném směru, v kterém se naše auta o sebe třely) a ona barevný levý přední roh auta… Mno co vám budu povídat, jak jsem popojela že zaparkuju u strany, tak mě chytal záchvat, ve chvíli kdy jsem zabrzdila, tak jsem automaticky vypla motor, zařadila na Parking a zatáhla za ruční brzdu a ještě otevřela dveře, protože jsem viděla, že ta paní z toho protijedoucího auta, co mi dávalo přednost, vystupovala. To už jsem ale ten záchvat fakt chytla, myslela jsem, že to je snad infarkt…no minimálně jsem dejchala jak při porodu a křečovitě stála na pedálu brzdy. Docela mi trvalo než jsem to alespoň trochu rozdýchala a když jsem vystoupila z auta, že to teda nějak začnem řešit, tak začala brečet Katie – později mi řekla, že si myslela, že mě ty paní odvedou pryč a taky že byla smutná, že já brečím. V tu chvíli jsem věděla, že jí mám ráda. Já teda vůbec nevěděla co dělat, navíc jsem stále trochu brečela, ještě že tam ta „protijedoucí“ paní zůstala, měla jsem svědka, že jsem blikala, ta paní z toho nabořeného auta o tom totiž nevěděla a asi by mi nevěřila.  Tak jsme si vyměnily jména a čísla a já té nabourané slíbila, že jí večer Julie zavolá, já fakt nevěděla co a jak. A svědkyně mi na sebe taky dala číslo, prý kdyby bylo třeba svědectví, nebo cokoli :) byla fakt milá a podporovala mě :)  Mno a když obě šly ke svým autům, já měla největší chuť se rozeřvat znova, navíc jsem měla hrozný nutkání obejmout Katie, která to ze mě vycítila a taky už už natahovala…štěstí že byla přidělaná v autosedačce a ta se objímá blbě :D Julie mi pak říkala, že i kdybych neblikala, tak ta ženská prostě vedle mě (tudíž v protisměru) neměla co dělat, kord když teda v tom protisměru bylo jiné auto, i když stálo, takže to prostě definitivně není má chyba. Jenže..nějak jsem nepochopila co to říkala o tom systému jejich auto-pojištění, ale že prý asi budou muset náhradu tý ženský (asi) zaplatit z vlastních peněz i přes to, že to je její vina…no vůbec nechápu, na co jim to pojištění teda je?! Ale mluvila o částce přes 400 liber!!!!! Takže to mě zdrtilo, a to jsem byla tak nadšená že mi věří a že se usmívá a uklidňuje mě, že je to v pohodě. Ostatně to mi i před mým odchodem na babysitting (jsem u sousedů teď, vzala jsem si noťas a píšu si tohle do wordu a pak to jen překopíruju na net;)) říkala, ať se tím vůbec nezatěžuju, že to prostě není má vina a je to v pohodě a nevim..prostě byla hrozně milá!! No abych dokončila den, tak pak jsem se cítila tak unaveně doma, navíc jak už jsem jednou brečela, tak stačilo na to pomyslet a chtělo se mi znova..tak jsem si musela udělat kafe :D a po třetí jela pro Adama, to bylo všechno v pohodě, aj mi poděkoval za to, že si pamatuju, že bych měla s sebou vzít jeho ds (já nevim jak se to nazývá v ČR, je to jako Nintendo hra do ruky, dvouobrazovková „digihra“, tady to má každý dítě snad), ačkoli jsem ho zrovna s sebou neměla, protože ráno je odvážela sousedka a tak to zůstalo u ní v autě. Tak mě potěšil. A pak už to uteklo rychle až bylo pět a já šla sem na ten bejbáč (Julie mě v pohodě uvolnila dřív!). A tady mě Claire (máma od těch dvou blonďatých holčiček z mých posledních předvánočních fotek) taky dostala jak je milá, koupila mi pizzu a nějakej jejich plněnej koláč (na ten samozřejmě nemám po té pizze kapacitu) a ještě nějaký sušenky mi tu nechala, řekla, že maj v mrazáku zmrzliny… Fakt tu jsou lidi tak milí! :) To jsem zrovna říkala v úterý Julii, že tu poznávám samé milé lidi (teda myšleno většinou maminy od dětí).

To je taky story to úterý… Měla být též vypnutá elektrika celý den (mimochodem nebyla vypnutá ani v úterý, ani ve čtvrtek, ani na vteřinu!) a jelikož Katie úterky končí v 11:30, s Julií jsme se dohodly, že s ní pojedem do play area, abychom nemrzly doma – vyplá elektrika=vyplé topení. Tak se ještě dohodla s Kate, aby vzala její holku (Katieinu spolužačku) a jela tam s náma. A tahle Kate má ještě sedmiměsíční holčičku. Tak jsem jí tam v jednu chvíli pomáhala jí krmit, když šla na wc, jenže mi tenhle prcek po druhé lžičce začal hrozně brečet a že už víc nechce, tak jsem jí musela ze stoličky vyndat a zkusit s ní hopsat po okolí (trochu to zabralo), načež Kate přiběhla z wc a že se hrozně omlouvá že mě s ní nechala samotnou a tak.. Pak mi ještě několikrát děkovala za pomoc :) No a abych pravdu řekla, já jsem nebyla celkově nijak extra nadšená, že tam jsme. Teda bylo to lepší než se Katie snažit zabavit doma, i v normální den kdy se neočekává výpadek proudu, ale v těchhle hracích místech bývá v zimě zima, je to velká průmyslová budova vytápěná jen topením rozmístěným po sloupech (je to takové to topení co vyselo ve vzduchu v dřívějších koupelnách)… Takže já mrzla, ač jsem na sobě měla zimní bundu…ono přece jen jsme tam byly celkem kolem 3 hodin a zima vám začíná být asi tak do třiceti minut…

*jen pár dalších poznámek.

Dostala jsem pokutu za parkování, vlastně svojí první v životě..nj, „poslechla“ jsem další 4 auta a stoupla si na plnou čáru ač jsem věděla, že by se to nemělo…ale když můžou oni… a šmejd policajt přišel k autu asi minutu přede mnou ale už mi to neodpustil, to není jako v ČR :-/ takže tisícovka v háji…naštěstí se mi to vrátilo tím čtvrtečním babysittingem…kéž bych takových měla víc, je to zlatý důl :D

Ale nemá to na poplatek z té mé „bouračky“… jelikož prý naše pojišťovna tvrdí, že to byla chyba té paní a její pojišťovna zas tvrdí, že to byla má chyba, musejí obě strany zaplatit asi 500 liber!!! A pak si ještě budou vzájemně platit škodu, no chápete to???? Já teda ne a už se o to radši ani nepokouším, už tak si připadám hrozně…

                Díky facebooku jsem tu poznala konečně čechy! Našla jsem si tam skupinu mého města a našla tam z tý haldy českých jmen asi pět a napsala jim, tak odtamtud jsme se už sešly s jednou, mimochodem se jmenuje Lýdie, nějak se mi to jméno začíná líbit :) Pak jsem se seznámila s Janou, to už jsem vám minule psala že s ní půjdu do kina.. mno nakonec jsme byli v tom kině 4, ona, já, Ota a Mariana, slovenka, tu jsem ale moc poznat nestihla ale ani mi nějak extra do oka nepadla, nevím proč. No a taky jsem psala o kámoščině kamarádce, to je Verča. A s tou jsem poznala ještě i Blanku a asi tím nejlepším možným způsobem… Totiž dohodly jsme se, že se sejdem ve městě, akorát že holky tam budou dřív, než tam můžu být já, tak že prý půjdou na kafe a pak někam do ulic, tak až budu u obchoďáku, ať se ozvu. Tak mi pak bylo řečeno, že jsou u nádraží, tak jsem šla k nádru..tam jsme se potkaly a na otázku kde byly jedna odpověděla „vyfotit nádraží“ a druhá „lovit“ – načež já hned otevřela pusu úžasem a vykřikla „geocaching“? Takže za zbytek společného dne jsme ulovily 4 kešky a když už Blanka musela dom, já s Verčou jsme si sedly u kafe a já jí vykecala díru do hlavy :-D Btw, od té doby už jsme se zas viděly a přežila, je to dobrý :-D

Mám tu zvláštní poznámku, a to Paní vystupující z Ferrari. To znamená, že jsem vám chtěla veledůležitě svěřit, že když jsem jela kolem jednoho ferrari, zrovna se z něj snažila vystoupit jedna velice široká paní. Bez urážky kohokoli, ale nechápu, proč si takový člověk něco takového kupuje, sportovní nízké auto…ta paní se musela chytnout za střechu zvenčí a pak se natřikrát rozhoupala aby se vyhupla ven…nechápu.

Dále tu mám poznámku Proč jsou Přátelé židi?? No vážně, nechápu to. Nejsem rasista či tak něco, ale od té doby vím jak lidé s židovským vyznáním trápí au-pairky, tak zrovna židy moc nemusím…proto mě zaskočilo, když jsem zjistila, že minimálně Ros a Joey jsou židé?!

Taky jsem během jejich sledování našla chybu, teda pokud to přeložili v přesném znění (mám je nadabované). V 7.řadě 21.dílu říkají Monika s Chandlerem, že se berou za dva týdny a v 22.díle říkají, že za 4! Chá! :D

                Teď v sobotu jsem byla na výletě v Maidstone s mou drahou Kaťulí..mno původně jsme teda vyjely jen lovit, případně kecat u kafe kdyby nevyšlo počasí… jenže jen co jsme vlezly do obchoďáku vykoukl na nás New Look (černé kalhoty za 10 liber, no nekupte to) a potom ještě Samanta’s (tričko s tučňákem)…ale mohlo to dopadnout hůř, kdyby bylo ošklivo. Naštěstí to byl zrovna tak nádherný slunečný den, že to nikdo nečekal, ani předpověď počasí! :D Jen teda bylo kolem nuly, ale to já měla vyřešeno – měla jsem na sobě dvě mikiny :D Takže jsme ulovily 3 keše, 4. je bohužel ukradená, jenže to jsme zjistily až doma u netu, tam jsme se jí snažily najít přes půl hodiny..a že já málem spadla do potůčku, byla jsem obětavá :-D

                Dneska jsem byla ve škole, takže 22.2. definitivně nastupuju na svou první dvouhodinovku na West Kent College :) Nejdřív jsem nadávala, protože má učitelka bude Slovenka. Říkala jsem, že věřím, že její angličtina je skvělá, taky musí, když má povoleno od takové prestižní školy (co jsem slyšela) učit Entry 3 (tak mě tam teda nechali :)), jenže já chtěla pravýho angličana kvůli přízvuku…?! Psala jsem to ale Janě s Verčou, obě na tu školu chodí, a Jana mi napsala, že se můžu radovat, že to je skvělá učitelka jak co se angličtiny týče, ale i výuky a tak. Tak už se docela těším i na ní . A skvělé je, že prý tam kopírují papíry z jakých se budem učit..nebudu muset zas investovat přes 50 liber nebo kolik jsem to tenkrát investovala v Chelmsfordu za blbý dvě učebnice…

A je čtvrt na dvanáct, tak padám spát, dobrou noc

Ehm...skleróza

Jojo lidi, už je to tak, nějak jsem zapomněla, že tenhle můj deníček vůbec existuje :( :D vzpomněla jsem si na něj až v pondělí a od té doby dostala několik upozornění, abych koukala napsat novej :-D

Já se ani nedivím, že jsem na něj zapomněla, mám totiž novou činnost - sledování Přátel, které jsem si okopčila z DVDček od Nadi, tímto ještě jednou děkuji. Už jsem na konci šesté řady :-)) konečně vím jak na sebe různé historky navazují, je to fajn :) dokonce jsem kvůli Přátelům zapomněla i sledovat Ulici, a to je co říct :D

    Takže od začátku nového roku...mimochodem přeju všechno nejlepší :-)

    Prázdniny v ČR jsem si užila, stihla jsem většinu co jsem chtěla (bohužel jsem nestihla navštívit všechny co jsem chtěla) a svůj odjezd zpět do UK opět obrečela, ne snad že by se mi sem nechtělo, chtělo, ale přece jen když opouštíte svou rodinu a přátele...ač jsem věděla že do ČR přijedu znova koncem března (co to je 12 týdnů proti 20ti, vždyť je to skoro půlka :D), prostě to chtělo ven :)

    Jak asi většina z vás ví, z peněžních důvodů jsem jela tam i zpět autobusem a nakonec jsem si za to gratulovala, nemusela jsem se totiž stresovat kvůli váze mého kufru, mohla jsem mít 30 kg - a měla jsem 28 kg obě cesty :D  Můj doprovod k odjezdu byla ségra Zu s Honzou a Honza se mi poctivě dobrovolně s tím kufrem tahal sem tam...nezáviděníhodné :D navíc jsme na Florenc dorazili už kolem půl páte (odpoledne), protože jsem měla zafixován odjezd v pět...ale ouha, odjezd byl v půl šesté, tak jsme si ještě půl hoďky počkali v čekací hale.. Nástup na Florenci byl mnoooohem horší než před vánoci nástup v Londýně (ten byl bez problému až na to, že po odbavení nám hned neotevřeli dveře do busu a museli jsme před ním ještě asi 20 minut čekat v té zimě venku?!).

Tentokrát přijely 2 autobusy s tím, že seznam cestujících byl vypsán jen pro první autobus...Honza se šel zeptat (bez kufru, haha) k druhému autobusu, ale stevardka byla nějaká...ehm, censored. Protože mu řekla, že se tam musim dojít zeptat já osobně a to jedině s kufrem!! Tak se naše tříčlenná posádka a kufr vydali na cestu po kostkách, kterými je pokryto celé autobusové nádraží Praha Florenc...až jsem měla strach, že rozbiju zbytek praktického potřebného umělohmotného systému (při předvánoční cestě k autobusu do Londýna-Victoria Station jsem v metru urazila stojánek, takže kufr sám nestojí). Šli jsme kolem pána řidiče, který už pár lidem nakládal kufry, ale jak jsme zaslechli, byla povinnost nejdřív se nechat odškrtnout u stevardky a pak přijít nalodit kufr. Do toho přišel chytrý druhý pán řidič a dal seznam cestujících na autobus..ovšem do nejužšího místa mezi dvěma autobusy a mimochodem před výfuk prvního autobusu (s běžícím motorem). Tam jsem teda s úlevou vyčetla, že opravdu pocestuji s tímto autobusem, mezitím totiž dorazil autobus třetí a ještě byl na cestě čtvrtý! Mno..musela jsem se tedy prodrat tím davem I S KUFREM ke stevardce, která stála z druhé strany autobusu než řidič nakládající zavazadla - nikdo nechápal, proč nestáli u sebe...jako tenkrát v Londýně?! A jak velké asi bylo mé rozhořčení, když mi stevardka po mém odškrtnutí řekla, že musím dát kufr řidičům a přijít za ní zpět????!!! ÁÁÁÁÁÁ, to byla organizace bagr! Takže cesta zpět k řidičům (chtěl tam jít sám Honza jen s kufrem, ale už jsme nevěřili, že by mu ho jen tak vzali) a ti k našemu překvapení žádný seznam neměli a bez řečí mi kufr vzali a dali nálepku...pro stevardku...takže cesta zase zpět :D   Tam už jsem se ale prodrala poněkud rychleji, už jsem byla fakt naštvaná.. No a pak už jsme jen zjistili, že dveře do busu jsou už otevřené, tak jsem mému drahému doprovodu dala sbohem a šáteček, pusu a pac a tradá si sednout na své předobjednané sedadlo číslo 36, levá řada, sedadlo do uličky......

......a jaké bylo mé překvapení, že strastem s mým odcestováním není konec (mamka je mým svědkem díky následnému hovoru), na mém místě totiž již seděl jakýsi podivný muž...řekl mi akorát že jestli bych si nemohla sednout na jeho sedadlo, že je u okna a že oni (s vedlesedící paní) jsou manželé. Mno a to už jsem měla co dělat, neřekl ani pitomé prosím a kdybyste ho slyšeli, jak řekl to "my jsme manželé"?! Tak jsem jen vykvikla že co je mi do toho že jsou manželé, že já jsem si to sedadlo předrezervovala schválně zrovna tam a do uličky kvůli kolenu a teplu (v autobusech vzadu je v létě vedro a v zimě zima), ale přemohla jsem se a zeptala se ho na číslo jeho sedadla - 54. OK, tak jsem tedy došla tam, mimochodem to byla sedačka zrovna před tou poslední pětkou! Grrr! No ale aspoň již zde sedící mladý muž (fousatý slovák 'Satan'-tak se mi představil..) byl tak ochoten a nabídl mi, že mě klidně nechá sedět do uličky, asi jsem předtím byla slyšet, hehe :D

ALE!

To mi tedy zrovna volala mamka, vyprávěla jsem jí zrovna o strastech s odbavením a obsazením mého původního místa, ale že teda už konečně sedim o asi 4, 5 řad dál a do toho přišla česká slečna Pavla, že má sedadlo 55, které mělo být vedle mě, respektive toho času zrovna pode mnou :D A Satan na to řekl, že ve skutečnosti ON MÁ mít sedadlo číslo 54, pročež já už jsem málem kolabovala, ukončila hovor s mamkou a šla za oním manželem, že teda jako sedadlo 54 už je obsazené a že teda ať jde se mnou (i se Satanem) za stevardkou...mno jeho neochotný výraz mi přišel nadmíru proti srsti, ale šel (a chudák Pavla stále stála v uličce obtěžkána jejími zavazadly). Už jsem se bála jak tohle bude ještě pokračovat, ale stevardka zkontrolovala čísla lístků obou pánů a Satanovi sdělila, že on nemá sedadlo 54, nýbrž 59 (za mým místem na pětce). A s tím Satan začal brblat že mu původně řekla 54 a já bych se ani nedivila, byla fakt divná.. 

Mno..tak tedy rozebrali jsme si svá zavazadla a jelikož já plašila kde si koupím správnou jízdenku (potřebovala jsem jednu specifickou), tak šel Satan s námi (mnou a Pavlou) na nádraží, že mi ukáže kde. Mezitím jsem si vzpomněla že si musím koupit redukci do zásuvky, svou jsem před vánoci zapomněla v tom hotelu kde jsem bydlela, tak mi aspoň měl kdo pohlídat kufr, hehe. Po koupi lístku jsem si nebyla jistá že mám ten správný, ač jsem se na to toho prodávajícího ještě přeptala, furt ve mně hlodal červík pochybností. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem na tabuli odjezdů našla vlak do mé stanice Tonbridge, že jede za pár minut (asi 8?) z nástupiště 6, a to rovnou tam?! To jsem nepochopila dodnes jak je to možné, nacházela jsem se tehdá totiž na Victoria Station a co jsem dostala na nádraží rozpisy odjezdů vlaků, tak tam byla jen zastávka Charing Cross a přes 'viktorku' ten vlak vůbec nejezdil. Takže jsem sice do vlaku nastoupila, ale hrozně jsem se bála, že jedu někam do háje. Až konečně asi 3 stanice před Tonbridge jsem uviděla název stanice co mi byl znám, tak jsem se uklidnila, že fakt dojedu, a to už jsem tedy psala SMS Julii, že budu do půl hoďky na nádraží. A ta mi odepsala, že je to OK a že mně vyzvedne Edward v tolik a tolik u Lidlu (mimochodem, oni neříkaj Lidl ale Lidus!! :D). Ještě že na našem nádru je výtah, jinak nevím, jak bych s tím kufrem vylezla ty schody co tam jsou :D

Měla jsem pár minut čas, tak jsem si skočila do Lidlu pro colu co mě naučil pít švára Pavel (chtěla jsem původně jen zjistit, jestli jí tu taky prodávaj :-D) a šla na parkoviště kde už na mě čekal Edward...a smál se mému kufru, opět, jako při odjezdu :D mno a po cestě mi začal říkat historku o tom, kterak Julie byla s dětmi na výletě na hřišti a když chtěla jedno z nich nějak popostrčit či co, tak uklouzla a má zlomené zápěstí...

...později jsme to spolu probraly (když jsem přijela, tak spala), a že teda mě prosí o pracování více hodin (ale cca jen o 5), ale hlavně taky jestli jsem ochotná tolik řídit (ona nemůže, že). Což ona věděla, že řeknu, že to není problém :-) ale stále se mi za to omlouvá, že jim musim (jí a dětem během týdne, o víkendu je tu Edward) dělat taxi.

Mno, takže tak tu teď "válčíme" a já jsem tak i celkem spokojená, protože za to mám i o dvacku víc peněz. Tak je mi i trochu líto, že jí maj tu sádru za tři týdny sundat :-D

    Jinak týden po mém příjezdu jsem přes jinou kámošku dostala facebook (kontakt) na její kámošku, co tu dělá v okolí aupair. Bohužel v termínu kdy mě zvala na sraz jsme tu měli sněhovou kalamitu a já se celý ten víkend nedostala autem ven, vlastně celý ten týden...takže když jsem se asi 9.den po mém příjezdu sem dostala konečně do města, měla jsem chuť slavit :D Opravdu musím říct, že tady to bylo poprvé co jsem řekla, že už nechci aby sněžilo, ať radši prší! Protože tady když sněží, tak to je děs, všechno stávkuje a kord tady jak jsme na vesnici na kopci..ale oni i vlaky nejezdí při 3cm sněhu, no o tom už jsem vám ale, myslím, psala v prosinci. Mno od té doby byla ještě jedna kalamita na pár dní a pak už myslím jen pršelo, hurray! :D

Mno a do toho jsem přes status kamaráda Oty (zatím též jen facebookového, možná jsem o něm psala v prosinci že jsem ho tu našla a že je dokonce z Bolky) co tu taky bydlí někde poblíž, stihla najít další češku odtud, Janu. A s tou jdu zítra zřejmě do kina, tak snad to vyjde, neskutečně se těším na novou tvář! Sice tu jsou všichni na mě milí a usměvaví, ale přece jen to jsou samí rodiče od dětí a nebo Nikki či Heather, obě sice mladé, ale angličanky..už mi tu hrabe, dneska jsem díky bráchovi Vaškovi přeinstalovávala Nod (antivir) a smála jsem se tomu, že je v češtině :D

    Celkem to vypadá, že nový rok je rokem více práce..a taky přemýšlení. Více práce proto, že už mám dohodlé dvě stálé výpomoci na hodinu, dvě. První je u jedné rodinky ve vesnici pomoct mamině s ranním chodem a vypakováním dětí (a hlídáním dvou když ona jde s třetím čekat na bus) ve čtvrtek a pátek (dneska jsem tam byla poprvé) a druhá výpomoc je skoro u sousedů, dojít v pátek po třetí hodině (zítra poprvé) pro jejich dceru do školy tady ve vesnici a pak s ní být asi necelé dvě hoďky doma a hrát si. Mimochodem tahle holčička je sice šestiletej jedináček, ale takhle hyperaktivní dítě jste ještě neviděli...kam se na to hrabou ty dvě holčičky z našeho tábora pro epileptiky, plně chápu, proč maj jen jedno dítě... Mno ale minulý týden jsem tam dělala babysitting (večerní hlídání) a Isabel mě překvapila jak mě vzorně poslouchala..možná i díky tomu, že jsem jí nechala o hodinu dýl vzhůru, hrály jsme deskové hry které moje děti nezajímají, takže jsem si to užívala a ona očividně taky :D

    Co se jídla týče, tedy co se sladkého týče, přivezla jsem si 3 velké krabice Granka (2 jsem dostala k vánocům, hehe, good job), takže poctivě dlabu na Nesquik a už jsem měla i krupicajdu. Taky jsem se zamilovala do pytlíkových polívek Vitana do hrnečku, silně lituju, že jsem si přivezla jen 2 rajské a 2 hrachovky (nikdy mě instantní polívky příliš nevábily), bohužel už mám jen jednu hrachovku...je to výborná a fakt rychlá 'jednohubka' třeba k večeři nebo třeba během odpoledne když mám hlad.. mno takže už vím, co si sem při další návštěvě ČR musím přivézt :D

A kupodivu mám stále nápady o čem psát (i když velice překotné), ale jelikož už doba pokročila oproti času kdy jsem začala psát a už je za pět jedenáct a já vstávám v půl sedmé (kvůli té ranní výpomoci), tak pro dnešek končím a snad se vrátím dříve, než zas za měsíc :( :D

Cestování

    Takže jen krátce, internetové připojení mi končí za 6 minut. Jsem totiž v Londýně v hotelu (a net jsem si musela zaplatit), zítra mám jet busem v jedenáct domů a vzhledem k tomu, že brzo ráno má v Kentu hodně sněžit, hostfamily mi zaplatila hotel, aby byla jistota, že domů fakt odjedu - v Kentu totiž přestanou jet vlaky kvůli sněhové kalamitě :-D už takhle to bude asi něco, prý je nefunkční eurotunel, takže kdo ví, kdy do ČR dorazím :(

Jinak v hotelu jsem vlastně asi poprvé v životě, když nepočítám ten v Itálii se sborem. Tenhle je tříhvězdičkovej a místo klíče mám kartu.. otvírání dveří jsem pochopila hned, to znám přece z Pretty Woman, ale pochopit jak rozsvítit na dobu delší než 3 vteřiny mi trvalo trošku déle :D:D

Ale teda smůla, teď se rozepisovat nebudu co se dělo v týdnu, přes svátky psát nebudu a do té doby to zapomenu :-D Jen snad že mi rodinka dala 4 dárečky, dva si vezu domů pod stromeček.

Tak papa a držte mi palce ať mě po cestě nehrábne, ještě k tomu budu doufat že mě do busu pustěj s kabelou a ještě s igelitkou ze sainsbury's, nemám batoh, jen právě tašku přes rameno v které je i noťas, takže žádné místo na jídlo.. a já si ho musím vézt z UK, nemám Eura abych si něco koupila po cestě...

Tak jsem si natrhla džíny :D

    Mno, tak tentokrát jsem jela v neděli do Redhillu v Surrey, severo-západ ode mě, něco kolem 22 mil... Jenže... po cestě tam mi gps odmítala najít jakoukoli cestu z Kentu do Surrey, ač všude jinde po Království to fungovalo...takže jsem byla odkázaná na sebe a než jsem se dostala k tomu, že se můžu alespoň přiblížit k poslednímu městu v Kentu co je Redhillu nejblíž (na téhle gps nejde posouvat mapa, tak jsem to město z domácí souřadnice ještě neviděla), najela jsem X mil navíc. Z toho města už pak vedly šipky, ale... najela jsem cca o 18 mil více a místo v půl jedenácté dorazila ve dvanáct...!! :-( to nám ten den pěkně začal :D Pak jsme se ještě po telefonu div že neseřvaly s Eliškou, kámoškou au-pair, kterou jsem měla ten den potkat poprvé naživo. Jenže ona nějak furt nechápala kde teda na ní čekám (kvůli té nefunkční gps jsem jí nemohla vyzvednou doma) a já jak byla vytočená z té nefunkční gps...no znáte mě :D Tak mě hned na úvod poznala v té horší stránce, řekla bych :D ale nejvíc mě dodělalo, když jsem Kátě psala SMS, že jsem vytočená z té gps a jen tak mimochodem jí zas zkusila zapnout a najednou mi to ten Elišky dům našlo..no to by mě pláclo! Tak jsem Elišce volala znova, že teda jezdit nemusí (ta mi mezitím volala že už vyjela ale nemůže mě najít), že už mi to ten barák snad najde..tak jsme se nakonec opravdu setkaly a já jsem se z toho drncání po těch uličkách tady, co nazývají silnicemi, mohla počůrat, tak jsem i jejich barák navštívila, tož voňavý dům :)

Mno a nedaleko jejich domu, byla keška :D tak jsme se vydaly na cestu, tentokrát už s gps přijímačem a mobilní aplikací na navigaci (a tu jsme ještě musely stahovat k Elis do mobilu, páč já ten svůj český, na kterým mi ta aplikace funguje, zapomněla doma!!!!). Inu, cestička to byla krásná, taková čvachtací, pro mé bílé boty naprosto ideální :D a na keši se povaloval slimák z boku, který nebyl vidět, a tak, když šli okolo mudlové (lidi do geocachingu nezasvěcení), seznámila jsem se i s ním.... :-! :D ale náladu mi zlepšil travel bug co byl uvnitř a který tedy poputuje do ČR..jen doufám, že tam najdu nějakou vhodnou kešku a ne jen micro (ty jsou velikosti krabičky od filmů a bývá v nich jen logbook), už mám jednu vyhlídlou, tak snad do té doby nezmizí!

Po téhle keši jsme měly v plánu další, ta "zarostlá" telefonní budka co tam byla je pěkná, ale hintem "za cedulí" nás owner moc nepotěšil, bylo to tam samé ostružiní...ale nedalo se nic dělat, šla jsem do toho...jenže mi jaksi z nohavice trčel kousek ušlapané látky kterou jsem si přišlápla a trhla nohou...takže mi ta nohavice zezadu rupla asi na deset centimetrů!!! :D Takže se má mamka či Miluška na co těšit, přivezu je do ČR a časem je zkrátíme, na vyhazov nejsou ani rok starý...

Třetí keška byla v pohodě, jen je třeba zapojit mozek, že Eli :D hint byl něco jako "konec plotu horizontálně"...tak jsem k tomu plotu musela asi po 5ti minutách dojít já a zavelet horizontálně a ejhle, keška byla na světě :-)

Pak už jsme musely na sraz s dalšíma dvouma aupairkama, jedna je češka a druhá slovenka, tož sympaťandy, i když zprvu se zdály dost zaskočené, řekla bych, že naší vyřídilkou...kord když jim Eliška řekla, že my se známe 2 hodiny, tak vykulily oči :-) noale já se jim nedivim, já byla přece vytočená z rána, pak kvůli těm kalhotám a mluvila jsem tak zrychleně.. ale pak se to srovnalo, hlavně když jsme teda vyrazily do obchoďáku se projít.. já teda různě hledala vánoční dárky, tak jsem jim furt utíkala, ale Eliška si s holkama dost povídala. Já si to pak vynahradila, když jsme si po "nákupech" šly sednout na horkou čokoládu, to jsem kecala a kecala... dokonce mi neotrnulo ani když mi číšník polil tou čokoládou mobil a omlouval se tím, že spal dvě hodiny páč někde byl.. v tu chvíli jsem byla v pohodě, ale pak když mi to došlo jsem si nadávala, že jsem si měla aspoň říct aby mi jí nechal zadarmo..jako co je mně do toho že si chlapeček někde paří do rána, když mám jít do práce, tak nechlastám ne?!

Mno a v půl šesté jsem teda řekla, že už budu fakt muset jet, byla už tma a já ani nevěděla, jestli ta gps bude na cestě zpět navigovat, či zas ne... Když jsem zjistila, že je to hodná holka a naviguje, řekla jsem Elišce že jí hodím domů (to už jsme se rozloučily s Hankou a Mirkou které šly na vlak) a ještě bychom se mohly po nějaké keši podívat...hmmm, tak jsme odlovily jednu a Eli chcípnul mobil...jako by toho za ten den bylo málo.. takže se tam budu muset vrátit je to škoda, protože v tom místě kde jsme byly jsou 4 celkem blízko u sebe... :-/ :D ale i tak to bylo hezké scóre, 3 kešky za den...

    Mno a dneska bylo tak krásně, že jsem si taky pár kešek našla u cesty do centra kam jsem potřebovala sjet, takže dnes jsem odlovila další 3.. mě to začalo zas bavit, kord jak mám ten gps modul a tu aplikaci v mobilu, sice to není tolik spolehlivé, ale lepší, než hledat naprosto bez ničeho... a celý geocaching je lepší než sedět doma na zadku, kord v tak krásném počasí co dneska bylo :)

    Rodinka je v pohodě, začátkem týdne jsem si říkala, že ani nevím, jestli mám tu holku ráda, že jsem asi spíš na chlapečky (do Sourishe jsem se zamilovala skoro hned a tady furt jakoby nic), ale dneska jsem s ní byla asi hodinu sama a už se nesnažila brečet že chce maminku a podobně, takže super pocit, že fakt vidím zlepšení. Ale teda maximálně mě vytáčí, když se snaží něco si vybrečet, klekne na zem s hlavou k zemi a dělá, že brečí a má hrozně ublíženej ton hlasu... nebo když na mě (či kohokoli) zaječí že "to" nesmím, to je tak nechutně silnej hlas, že mám chuť na ní taky zařvat, aby viděla, proč mi je už od dětsví nadáváno, že jsem hlučná :D v těch chvílích jí opravdu nemám ráda a jsem schopná jí i česky nadávat (jen sama pro sebe, když mě ona neslyší), takže fakt pocity takové zmatené. Adam je v pohodě, furt mi říká že si se mnou rád hraje a tak, dneska se tak hezky přitulil když jsem k němu přišla.. :) Jo ale chcípla mi ta moje úžasná krásná modro-červená rybička..teda já nevim jestli jsem vám o tom psala, ale s Julií jsme byly pro nové rybičky a já si mohla jednu vybrat... ještě se Julie ptala, jestli má problémy s jinejma rybama a pán na to že ne, že jen s rybama stejného druhu se kouškou... hmm, prdlajz, už od prvních chvil co jsme jí vypustily jsem viděla, že na ní doráží jedna větší ryba (černá s oranžovym ocasem, hehe)..druhej den ta má Blue měla už trochu okousané ploutve, další dny i kůži na hřbetě... Julie mi to nechtěla věřit že jí ta černá tyranizuje, až jsem jí v pondělí řekla, že jsem Blue celej den neviděla..a v úterý večer jsme jí (teda ho) našly za jednim kamenem...ohlodanou!! :( já teda na ní nekoukala, jen v první chvíli co jsem zahlídla...fakt mi to přišlo líto :'(

V týdnu tu byli na návštěvě Juliini rodiče (už jsem je viděla předtím ve škole na tom vánočním trhu) a její mamina mi dala vánoční přání a malej dáreček, no tak to jsem koukala jak puk, to tak potěší :-)

A dneska jsem Julii říkala, že jim v dubnu přivezu české rohlíky - až v dubnu aby byly čerstvé, protože pochybuju, že teď by přežily v přijatelném stavu, když by byly 20 hodn zmáčklé v kufru...). Bavily jsme se totiž o párcích a Julie řekla hotdog, tak mě hned vyskočil náš rohlík a jak jsme ho doma s tátou vždycky vydlabávali různejma způsobama, abychom tam narvali ten zatracenej párek :-D

Jo a taky dneska měla Julie v ČR svátek, tak jsem jí popřála :) bohužel jsem si na to ale vzpomněla naprostou náhodou, tak jsem pro ní neměla ani blbý lízátko.. ale i tak jí to potěšilo, oni tu svátky totiž nemají.

Co se mě týče, fakt zatím musím stále psát, že to je v pohodě. S Julií komunikujem (i s Edwardem samozřejmě, i když míň, jak ty tři dny není doma), smějeme se... tak uvidíme, co budu psát v únoru, nechci soudit po měsíci, u indů jsem po měsíci a třech dnech psala, že to tam je super, i když tam jsem to spíš asi psala o dětech, tam ten kontakt se mnou rozhodně tak přívětivý nebyl...!

Jinak jsem se chtěla obarvit na blond, teda ne tu bílou albínskou, ale tu žlutou jak jsem sama jako malá měla...hmm, chytlo mi to do medově hnědé, ale jinak ok :D naštěstí to vypadá přírodně, oproti mému odstínu teda skoro žádný skok, ale přece jen trochu.. a navíc si Julie za pár dnů taky barvila vlasy, tak mi do toho udělala pár melírů, tak to je trochu zesvětlený... Ale už mi Zuzka napsala že se nemám divit když v té barvě nebyl ten spešl odbarvovač, tak jsem si už koupila tu správnou.. jen teď váhám kdy si to obarvit.

    V sobotu máme sraz zas s Káťou, tentokrát v Londýně. Chceme vidět vánoční atmosféru v Londýně a možná i zalovíme pár keší, dělám pro to speciální mapu... :-D Tak držte palce ;)

Kam se hrabe playstation :-D

   No tak začnu tím, že o víkendu jsem byla s kámoškou v Rochesteru, někdo jste už možná koukal na fotky. Z hradu je krásný pohled. A my jsme měly hlavně štěstí, že bylo hezky, pršet začalo zrovna ve chvíli, kdy jsem Káťu vysadila u vlakového nádraží a rozjela se směrem domov! A ještě k tomu jsem neuvěřila GPSce která mi ukazovala odbočte doleva - z dálnice. Takže já jsem neodbočila a jela jsem zajížďku, 9 mil tam a 9 zpátky v neuvěřitelné chcanici! Promiňte za to slovo, ale to se jinak nedá nazvat..i přes mlhovky bylo skoro ho*no vidět...

No a teď tu zavládlo pravé anglické počasí. Myslím, že to je trochu i tím, že jsem přešla z Essexu do Kentu, Chelmsford je prý nejsušší místo v UK...za to tady je to to pravé anglické...chvilka krásné sluníčko, chvilka prší, pak najednou jeden hrom či blesk... Zima tu celkem je, ale já to tolik necítím jak mám tu svou úžasnou zimní bundu :) Jen si doma budu muset asi vyzvednou šálu s čepicí...

    V úterý jsem se rozhodla prozkoumat Wii, to je jako playstation, akorát od joysticku nepotřebujete žádnej kabel, ono to z toho ovladače snímá pohyb na televizi...takže můžete tím třeba střílet a prostě všechno... já jsem vyzkoušela tenis, u toho jsem ještě nepřišla na to, jak pořádně mířit. Pak bowling, ten mi šel stejně dobře jako v reálu :-P no a pak box, to se můžete pro představu podívat sem http://www.youtube.com/watch?v=O39ZcdK_4U8, ale můžu vám říct, že já u toho vypadala mnohem vtipněji :D a navíc jsem tu nadávala na soupeře a tak..docela mě to vzalo, hrála jsem několik her a navíc ten ovladač snímá i sílu úderu, takže jsem byla spocená až na prdeli, a to nekecám :D no a na závěr jsem si spustila fitness...různá cvičení na nohy a ruce, do toho třeba jízda na kolečkových bruslích a běh!!! K tomu si teda musíte na ten hlavní ovladač připojit ještě jeden menší (na ten box taky, to je vidět na videu) a ten buď držíte, nebo při běhu ho máte v takové kapse připlé na stehně a ono to fakt snímá jestli jdete nebo běžíte... no je to mašinka :D ale hlavně mě druhý den bolely jak ruce tak i stehna, když jsem šla do schodů... a včera mě stále bolely ruce! Dneska už skoro ne, jen nějaký sval pod ramenem na pravé ruce (tu jsem namáhala víc..) :D

    Dneska mám za necelé dvě hodiny sraz s nějakýma angličankama, budem hlídat děcka, tak jsem na to setkání zvědavá, vlastně ani nevím s kým se jdu sejít :D

    Zítra a v sobotu mám babysitting, v pátek už od půl páté, Julie potřebuje někam jet... tak mi držte palce, aby byly děti v pohodě...

    A v neděli jedu do Redhillu za jinou slečnou, tentokrát češkou. A pravděpodobně tam přijedou ještě dvě další češky, co bydlí mezi Redhillem a Londýnem, tak budeme mít takové větší setkání na pokec a prolézání krámů, tady maj tak hezké vánoční výzdoby :)

Včera večer mi to, po celém dni, došlo....sbohem babi, měj se tam krásně...

Stále se mám dobře :)

    Nj, mé nadšení neopadá. V sobotu odpoledne-večer jsem teda měla pěkně smutnou, jak jsem v Chelmsfordu už byla zvyklá na kamarády, tak tady nikoho nemám a "musela" jsem trčet doma. Ráno jsem teda s rodinkou byla na školním vánočním trhu, tam jsem poznala i Juliiny rodiče a Edwardovu mámu, tam to bylo fajn a věnovala jsem se hlavně Adamovi (dobrovolně) a viděla jsem i Santu Clause ve chvíli, kdy mu děti říkají svá nejtajnější přání. Ale na oběd jsme byli dom a co potom... sedla jsem do pokoje, páč jsem nevím proč byla unavená, fakt v té chvíli si lehnout tak okamžitě spím. Jenže co bych pak dělala večer. No a odpoledne mi rodiče řekli, že auto už je volné tak můžu někam vyjet...tak to mě ještě dorazilo.. ráda bych jela, ale absolutně jsem neměla náladu jet někam sama... No a v neděli to bylo fajn, Julie si vzala na starost Katie a Edward Adama (Adam ho dost postrádá, to jsem poznala i já) a já se přidala k ženským a jela s nima do Windsoru. Ony teda jely do Legolandu koupit nějakou hru Adamovi k vánocům (byla na to nějaká velice speciální nabídka, já se ptala Julie proč pro to musí jet až tam..) a já se šla kouknout na Windsor Castle (viz fotky na picasaweb). Když jsem šla nahoru, říkala jsem si, že mi je to místo nějak povědomé, ty uličky a ty domy.. ale řekla jsem si, že jsem to asi viděla ve Francii...no ale úplně na posledním náměstí jsem si uvědomila, díky jednomu vojákovi co tam chodil, že jsme tam fakt tenkrát byli se školou na výletě :D jen teda to vstupný zřejmě dost podražilo..ale tak zas jsem měla zadarmo cestu.. :)

    No a v týdnu žádné novinky.. jak jsem se těšila, že budu v nové rodině tak budu mít nové informace co vám budu moct psát, tak tomu tak není. Tady to je furt tak nějak stejné, pracuju odpoledne-večer 5 hodin, ale pracováním bych to snad ani nenazvala, prostě se snažím zabavit děti, případně jednoho z nich když druhý je zrovna s mámou... Od příštího týdne tu začínám zastávat práci uklízečky (dobrovolně), což v češtině zní hrozně, ale když řeknu, že budu cleanerka, zní to hned lépěji, vznešeněji :-D ne ale tak když se řekne uklízeč, představím si nějakou babiznu se šátkem a gumovýma rukavicema co chodí po škodovce a vytírá tam toalety... a to já nejsem, nehledě na to, že gumový rukavice nesnášim :D

V úterý jsem měla zas babysitting se vším všudy a nevím jestli to bylo tím, že jim mamina nějak domluvila, ale byli celkem úžasně poslušní, až jsem musela napsat na facebook, že jsem měla lovely evening. Fakt jsem si to užila. Chvíli byli na pc každý na své hře, vystřídali se přesně v čase kdy jsem řekla, pak byl teda trochu problém dostat Katie nahoru, trochu to na mě hrála.. No ale do toho Adam chtěl ještě jogurt, tak jsem jim dala každému jogurt a byli oba spokojení a šli nahoru. A čištění zubů byla taky prdča, Adam byl v pohodě, ale Katie zas zkoušela fňukat, pak jsem jí nepustila jít do pokoje s kartáčkem páč mi bylo jasné že už by se do koupelny jen tak nevrátila, tak to spustila, pak najednou mě prosila abych mámě neříkala že brečela a nechala si zuby dočistit ode mě, bez problémů. A pak v pohodě zaplula do postele, vybrala mi knížku co jí mám přečíst. Tu jsme přelouskly (s opičkama z mé strany abych zaujala :)), nechala jsem si od ní zopakovat děj a ona pak chtěla vybírat další :D to jsem jí ale řekla že sama ví, že musím jít ještě k Adamovi a že by měla jít spinkat. Tak to zas zkoušela nabírat, pak mě zas poprosila ať neřeknu mamince že fňukala a pak si teda fakt lehla a pozor, dala mi cuddle!! To minule nechtěla, takže já z ní byla totálně paf :) Tak jsme si popřály dobrou noc a já šla k Adamovi. Toho jsem poprosila, jestli by mi nevybral nějakou normální knížku ke čtení. Protože minule mi dal nějaký vojenský komiks a to se nedalo číst ta slova co tam byla :D:D to byla samá slova o 8 písmenkách třeba a taková ta debilní výslovnost...no já padala zděšením když jsem mu to minule četla :D tak mi vybral jednu co vypadala lépěji a lépěji se i četla ;) Jinak Adam je takový zvláštní, na jednu stranu působí hrozně dospěle, ale na druhou je to fakt děťátko. On jak má tu vyvýšenou postel, tak já jak jsem k němu nakloněná a knížku držím jemu nad tělem, tak si mi hlavou lehl na ruce a cucal si palec. Fakt na jednu stranu roztomilé a na druhou zarážející. Ale tak to bude asi o zvyku jako třeba s kousáním nehtů.. No a u něj to popřání dobré noci bylo bez problémů, tak není o čem se rozepsat :) Pak jsem šla i s pc dolů, tahám tu krom noťase s sebou teda i kabel na net s takovou krabičkou do zásuvky, maj tu prostě internet po zásuvkách :D (prý to není normální, ale nechali si to udělat už kvůli té předchozí au-pair, protože wifi tu je po baráku hodně slabá) A dole jsem pomáhala Julii s takovýma balíčkama vánočníma do toho jejího podnikání a u toho jsem chtěla skypeovat, ale to jste nezažili jak mě ten skype ten večer neskutečně naštval, to bylo jak kdyby mi někdo padesátkrát zopakoval tu samou věc co musím udělat, tak nějak jsem byla vytočená... a ono přitom stačilo ten notebook zapojit do zásuvky aby běžel na elektriku a ne na baterii!!! Páč když jede na baterii, tak má nastaven nějaký úsporný režim a prostě to ten skype nějak nezvládalo nebo co a pak, někdy o půl dvanácté když jsem to zkusila zapojit do zásuvky jsem zjistila, jak málo stačilo ke "štěstí"!! :D To už i Julie šla spát a říkala mi, že to opravdu nemusím dělat celou noc :D ale tak já prostě teď nějak před půlnocí neusnu, tak už je jedno jestli sedím dole a pomáhám s něčím a nebo jen u sebe v pokoji.

A dnes, ve středu, jsem měla mít sraz s jednou holkou co tu dělá zřejmě taky au-pair či co, jenže je to rodilá angličanka, někde ze severu Anglie. No musím jí vyzpovídat až se sejdem. Viděly jsme se už ve škole, "její" děti navštěvujou tu samou školu co "moje". A Julie se tam s ní celkem pravidelně potkává, tak mi od ní vzala kontakt. Nj, ale ráno mi přišla SMS že se moc omlouvá ale musí to zrušit, protože má nějaké nečekané povinnosti navíc.. Tak se sejdem zřejmě příští čtvrtek, ona bude hlídat nějaký děti v play centre, tak tam sjedu s ní. Tak jsem místo toho setkání vyluxovala obě auta, už to potřebovaly :) a Julie byla nadšená když jsem jí řekla co jdu dělat a moc děkovala :) Pak jsem přemýšlela že vyjedu na projížďku, kupodivu máme slunečno (i když sem tam samozřejmě zaprší), ale nakonec jsem si dala oběd a ten mě nějak unavil :D Tak půjdu asi zas pomáhat Julii s balíčkama než přijdou děcka ze školy. Toť vše, je škoda, že mám tak blbou paměť, víc vám toho prostě nerozepíšu, poněvadž si prostě nepamatuju průběh minulých dnů :( Dostává se to do té fáze, že když tu třeba sedím u pc a něco mě napadne na co se chci zeptat Julie, musím si to hned napsat na papír nebo mám prostě smůlu a zapomenu to... už nevím co s tou mou "pamětí" dělat :-/

Mám se tu fakt dobře!

Dokonce mi dnes Julie řekla, že jí připadá, jak když už tu s nima jsem mnohem dýl než nějakých pět dní :-)

    Jo a fakt mě chválila za řízení a že můžu už jezdit sama v pohodě a bez jejího strachu a když třeba jedu s ní pro děti do-ze školy, tak nemá problém vzít "mé" auto a nechat mě řídit :) a říkala, že se se mnou nebojí, že i přibržďuju ve stejných místech..ono abyste si nemysleli, tady to není žádná dálnice...bydlíme v krajině, jak už je patrno z mého výhledu z okna (viz fotky), a je to tu samá úzká silnice a hlavně samá zatáčka... Že prý s tou bývalou aupair se bála jezdit..ale že i ona sama raději jezdila busem. A dnes mě chválil i Edward, že slyšel, že řídím skvěle a že to je výborné :)

No a dost už o řízení...

    Ve středu jsem měla svůj první opravdový babysitting - večerní hlídání. Mamina v šest odešla a já si s nima hoďku hrála, pak jsem je musela dát vykoupat, vyčistit zuby a to nejhorší samozřejmě - spát..bez maminky... Julie mi říkala že na mě budou první dny asi zkoušet jak reaguju, ale že by to snad mělo být v pohodě, že jsou na lidi po večerech zvyklý (prostě občas večer pracuje mimo domov)...no dopadlo to tak, že mi oba brečeli že chtěj maminku, Adam teda spíš jen tak že brečela Katie, dal se hned uklidnit a pak byl už v poho, zato Katie jela někdy od půl osmé do čtvrt na deset! A to přestala jen proto, že už byla fakt unavená, to bylo vidět, že už nemá sílu na víc jančení... ale jen to hrála... protože jsem si s ní za tu dobu furt hrála a povídala si a tak a v těch chvílích byla v pohodě, ale jak jsem začala třeba vstávat, tak zas spustila... A když jsem to pak Julii po návratu říkala, tak ona na to, že malá je hoodně dobrá herečka (a v lednu asi nastoupí do dramatického kroužku) a co se breku týče tak to naprosto nepřekonatelná..a omlouvala se mi za to!!! No a dneska vyváděla i před Edwardem (táta) a Julie mi na to říkala že mám aspoň důkaz, že to nehraje jen na mě :-)

    Včera jsem tu měla takovou depku nedepku, přijde mi totiž, že i když dostávám míň peněz, tak tu za ně přesto skoro nic nedělám?! Nevím jestli je to jen tím prvním týdnem že se musím zaběhnout nebo co..víte, že já jsem vztahovačnej člověk a i když mi Julie říká že je všechno v pořádku a že je se mnou naprosto spokojená, tak já si furt říkám (po tom všeho-dělání u Indů) že bych měla dělat víc?! U Indů jsem dělala týdně 40 a o dětských prázdninách přes 50 hodin a tady je mi prostě divný pracovat míň, kord když se tu cítím líp. Mám pracovat max. 25 hodin týdně, ale za tenhle týden to bylo tak 20 maximálně. Navíc jak jsem TAM z domácích prací dělala všechno, tak TADY po mně nic nevyžadujou!! Až od prosince budu mít (dobrovolně) přenechán job po paní co sem chodí jednou týdně utřít prach, vyluxovat, vytřít a umýt koupelny (a nevim jestli ještě něco), ale teď se po mně fakt nějak nic nechce, dokonce si i předevčírem večer Julie rozložila prkno před tv a žehlila!!! Tak když jsem přišla dolů, tak jsem jen otevřela pusu a vykulila oči a řekla jí, že jí s tim budu pomáhat!

    Taky jsem Julii pomáhala dávat nějaký nabídky a vánoční dopisy pro klienty do obálek a dělat vánoční balíčky s kouskama něčeho sladkého, to je na prodej na víkend na školní vánoční trh a taky pro charitu.

    A dneska jsem byla potěšena. Pomohla jsem hlídat Juliině kamarádce, má stejně staré holčičky jako je Katie a Adam, ale ty musely odejít ze školy už dřív protože kašlaly a jejich mamina si přitom musela něco zařídit.. tak volala Julii jestli by nemohly být tady a ta jí na to řekla, že ona sice jede na meeting do Londýna, ale že se mně zeptá, jestli je nepohlídám. No já samozřejmě souhlasila, stejně jsem měla přes den na práci jen úklid toho "dětského koutku" v jídelně (na fotkách). Takže sice jsem nakonec hlídala místo hodiny a půl skoro tři hodiny, ale vůbec mi to nepřišlo, nějak mě to s nima bavilo, že jsem i na čas zapomněla :) a pak jsem za to dostala pár peněz, takže to potěší :)

    No a víkend mám volný, ale zítra se s nima pojedu podívat na ten školní trh a budou tam i Juliiny rodiče. Tak budu asi celý víkend s rodinou, maximálně se sjedu podívat do města co nového v obchodech, ale nějak mě to nebaví, asi jak tu zatím nikoho neznám. Jestli začnu chodit do školy, tak nejdřív v lednu... Ale ve čtvrtek jsem ve městě na náměstí slyšela dvě maminky mluvit česky! Ale byla jsem tak překvapená (v Chelmsfordu už mi to přišlo normální mít tam kamarádky češky, ale tady?!), že jsem neřekla ani ahoj.. :( :D

Už je to tak, jsem v nové rodince :)

    Tak jsem v nové rodince, tentokrát čistě anglické. Úplně jiné prostředí, jiné město (z Chelmsfordu do vesnice Speldhurst), jiný kraj (z Essexu do Kentu), dalo by se říct, jiný kraj - jiný mrav. Spíš to je asi jiná národnost - jiný mrav, nebo nevim :D

    Na picasaweb.google.cz/radunkaaa už jsem dala nějaké fotky ze svého pokoje, dnes tam dám i zbytek domu. Dům jako takový je normální, je tu čisto, akorát sem tam drobky, to je normální že. Ale při vstupu do svého pokoje jsem málem začala plakat..no kdo jste viděl fotky a pamatujete si na můj pokoj u Indů... prostě nádhera. A dneska mi Julie (mum) řekla, že mi sem nikdy nevlezou, že to je prostě můj pokoj, mé soukromí, jen že sem pak bude potřebovat pro ozdoby na vánoce, ale že to se mě předem zeptá...no to bylo tak krásné něco takového slyšet, když Sucheta si klidně vzala i bez dovolení mé časopisy co jsem měla u postele... A ten výhled co tu mám, no taky jsem to fotila :) No ale nejsem tu kvůli pokoji ale kvůli dětem, že :-)) Takže Katherine, Katie je 4 roky stará a Adam 6 let. Oba jsou na jednu stranu úžasní, na druhou stranu pěkní živlové. Bude to zajímavé s nima, obzvlášť když s nima budu večer sama... včera tu byla na návštěvě mamina s třema klukama a ti tu pak na nás lítali s pistolema. Jen nejmladšímu jsou dva, s tím jsem si tu vyhrála, bylo to roztomilé :) a Julie mi pak hrozně děkovala jak jsem tu kolem dětí běhala a zabavovala toho prcka! :) Jinak Adam s Katie (když už návštěva odešla) využili toho, že jsem s nima začala blbnout a když jsem "spadla" na gauč, zabarikádovali mě polštářema a já mohla jen mávat rukou která vykoukla, nic jsem nemohla říct, nic jsem neslyšela :D tak přiběhla Julie a odbarikádovala mě a s děsem v očích se mě ptala jestli jsem OK, z toho jse měla výtlem :-))

Jinak si pro mě v neděli přijeli autem do Chelmsfordu (kolem 85 km) přímo k Joan a Michaelovi kde jsem mezitím bydlela, ještě se omlouvali že přijeli o 15 minut dříve, že vyjeli dřív kvůli zácpám a zrovna žádné nebyli! Katie se na mě hned culila a Adam mě zkoumal, pak jsem je s Michaelem vzala ven aby se koukli na morčata a králíka, je tam na zahradě i houpačka, tak jsem je chvíli houpala. Už z toho to vypadalo, že mě mezi sebe přijmou bez problémů :) Pak doma na nás čekala večeře, velikej brambor a kousky masa s takovou jako omáčkou, v tom byly kusy mrkve a fazolků, ale Julie už věděla že zeleninu nemůžu, tak jsem koukala, že se asi snažila mi těch fazolků dát co nejmíň a mrkev tam taky byla jen jedna, no tu jsem samozřejmě spolkla bez rozkousnutí-bez problémů :) ale když mě Julie viděla jak si jí dávám do pusy, tak hned mi říkala že jí fakt nemusím jíst! :D Bylo to fakt výborné jídlo :) a včera jsme měli zase večeři, taky s masem. Jinak mamina pracuje z domova jako podnikatelka či jak to nazvat, píše příběhy lidí do knížek. A tatínek pracuje pro nějakou obr francouzskou banku jako vymahač dluhů? Ne to nevim, bylo mi řečeno, že pomáhá dostat peníze od lidí co dlužej. Takže v pondělí a pátek pracuje v Londýně kam dojíždí a út, st a čt je ve Francii. Ale je skvělej a včera mi přes google earth ukazoval Prahu a Boleslav na fotkách kde to vidíte, jak když tam přímo stojíte v nějaké ulici :) No zajímalo ho kde je mé bydliště, to bylo milé a to se přitom omlouval, že se ptá :D S Julií (nechci jí nazývat HostMum) jsme si povídali o rodinách a taky o Indech.. já jí totiž říkala, že se mi líbí, že když tady Katie něco chce s čím si zrovna hraje Adam, že jí prostě neupřednostňujou, že u Indů byl prostě ten velkej hrozně utlačovanej a tím pádem malej věděl že jak si zakňučí tak všechno dostane... to se vyjádřila, že to je strašné. Vzala mi to z úst.

Včera se mnou Julie sjela do banky abych si změnila adresu a dneska jsme byly dohodlé, že mi ukáže nějaké obchody a při té příležitosti si zkusím řídit - mám tu totiž svěřený Renault Scénic - automat! :D No ale ráno říkala, že změna, že Katie měla jít plavat s kamarádem, ale ten onemocněl, takže s ní musí jít ona a my to teda musíme přesunout na zítra nebo kdy chci já?! No nakonec to dopadlo tak, že jsme pro ni jely do školy a já řídila a dokonce mě i nechala řídit zpět i s Katie v autě! A to, když jsem jí říkala že bych potřebovala pomoct, že jsem automat nikdy neřídila, říkala, že to je jasný že pomůže a že mě ani nenechá vozit děti dokud si nebude jistá, že to je bez problémů. Takže si dokážete představit, jakou jsem měla radost :) Mě i chválila že to je super a že se krásně držím toho levého pruhu a že ví, že můžu v pohodě vyjet ven :)

No a teď si vybaluju a dává mi to zabrat, vůbec mě to nebaví :D

Jo a mam překvápko, i pro mě. Odvážila jsem se zeptat, jestli by nebylo možné, že bych třeba v březnu dostala týden volno a jela bych do ČR, že ségra bude mít mimčo. A Julie že to je jasné a že to bude mnohem lepší že ho uvidím dřív než až v létě. A že oni jedou na 14 dní na dovolenou a že můžu klidně zůstat tady a jet dom jiný termín, ale že když by mi vyhovoval tenhle termín, tak že by to bylo skvělé. No takže to je skvělé!! :D Navíc už jen v tom, že když si ty letenky koupím už teď, tak mě zpáteční vyjde za asi dva tisíce, možná i míň! Takže tak, no nemáte radost?

Fakt stačí zvednout hlavu a řešit, v tomto případě zeptat se ;) A to byla Julie ještě nadšená, že mě to samotnou napadlo a zeptala jsem se (a že jsem se bála zeptat samozřejmě), že oni by to se mnou začali řešit nejdřív v lednu či únoru, protože teď se řeší Vánoce - dělá něco pro charitu, včera jsme tu dělali balíčky s bonbonkama např.

A teď už nevim co víc psát, jdu dál vybalovat :)

dopsáno o hodinu později:

Ještě mě teď napadlo k tomu, jak se maminka zdraví s ostatními maminkami (btw, děti mají úžasnou školu!), jak si spolu povídají a tak...je to takové fakt upřímné, Julie se usmívá, ostatní se usmívají, smějí se spolu.. Sucheta mi spíš přišla taková že se sice s ostatními baví a usmívá se, ale že se s nima baví spíš kvůli tomu, aby zjistila jak jsou ostatní děti dobré, chápete mě? Že prostě chce za každou cenu zjistit co nejvíc o ostatních aby ty její děti byly nejlepší... prostě zpětně mi v tomhle přijde celkem falešná...