Mno, tak tentokrát jsem jela v neděli do Redhillu v Surrey, severo-západ ode mě, něco kolem 22 mil... Jenže... po cestě tam mi gps odmítala najít jakoukoli cestu z Kentu do Surrey, ač všude jinde po Království to fungovalo...takže jsem byla odkázaná na sebe a než jsem se dostala k tomu, že se můžu alespoň přiblížit k poslednímu městu v Kentu co je Redhillu nejblíž (na téhle gps nejde posouvat mapa, tak jsem to město z domácí souřadnice ještě neviděla), najela jsem X mil navíc. Z toho města už pak vedly šipky, ale... najela jsem cca o 18 mil více a místo v půl jedenácté dorazila ve dvanáct...!! :-( to nám ten den pěkně začal :D Pak jsme se ještě po telefonu div že neseřvaly s Eliškou, kámoškou au-pair, kterou jsem měla ten den potkat poprvé naživo. Jenže ona nějak furt nechápala kde teda na ní čekám (kvůli té nefunkční gps jsem jí nemohla vyzvednou doma) a já jak byla vytočená z té nefunkční gps...no znáte mě :D Tak mě hned na úvod poznala v té horší stránce, řekla bych :D ale nejvíc mě dodělalo, když jsem Kátě psala SMS, že jsem vytočená z té gps a jen tak mimochodem jí zas zkusila zapnout a najednou mi to ten Elišky dům našlo..no to by mě pláclo! Tak jsem Elišce volala znova, že teda jezdit nemusí (ta mi mezitím volala že už vyjela ale nemůže mě najít), že už mi to ten barák snad najde..tak jsme se nakonec opravdu setkaly a já jsem se z toho drncání po těch uličkách tady, co nazývají silnicemi, mohla počůrat, tak jsem i jejich barák navštívila, tož voňavý dům :)
Mno a nedaleko jejich domu, byla keška :D tak jsme se vydaly na cestu, tentokrát už s gps přijímačem a mobilní aplikací na navigaci (a tu jsme ještě musely stahovat k Elis do mobilu, páč já ten svůj český, na kterým mi ta aplikace funguje, zapomněla doma!!!!). Inu, cestička to byla krásná, taková čvachtací, pro mé bílé boty naprosto ideální :D a na keši se povaloval slimák z boku, který nebyl vidět, a tak, když šli okolo mudlové (lidi do geocachingu nezasvěcení), seznámila jsem se i s ním.... :-! :D ale náladu mi zlepšil travel bug co byl uvnitř a který tedy poputuje do ČR..jen doufám, že tam najdu nějakou vhodnou kešku a ne jen micro (ty jsou velikosti krabičky od filmů a bývá v nich jen logbook), už mám jednu vyhlídlou, tak snad do té doby nezmizí!
Po téhle keši jsme měly v plánu další, ta "zarostlá" telefonní budka co tam byla je pěkná, ale hintem "za cedulí" nás owner moc nepotěšil, bylo to tam samé ostružiní...ale nedalo se nic dělat, šla jsem do toho...jenže mi jaksi z nohavice trčel kousek ušlapané látky kterou jsem si přišlápla a trhla nohou...takže mi ta nohavice zezadu rupla asi na deset centimetrů!!! :D Takže se má mamka či Miluška na co těšit, přivezu je do ČR a časem je zkrátíme, na vyhazov nejsou ani rok starý...
Třetí keška byla v pohodě, jen je třeba zapojit mozek, že Eli :D hint byl něco jako "konec plotu horizontálně"...tak jsem k tomu plotu musela asi po 5ti minutách dojít já a zavelet horizontálně a ejhle, keška byla na světě :-)
Pak už jsme musely na sraz s dalšíma dvouma aupairkama, jedna je češka a druhá slovenka, tož sympaťandy, i když zprvu se zdály dost zaskočené, řekla bych, že naší vyřídilkou...kord když jim Eliška řekla, že my se známe 2 hodiny, tak vykulily oči :-) noale já se jim nedivim, já byla přece vytočená z rána, pak kvůli těm kalhotám a mluvila jsem tak zrychleně.. ale pak se to srovnalo, hlavně když jsme teda vyrazily do obchoďáku se projít.. já teda různě hledala vánoční dárky, tak jsem jim furt utíkala, ale Eliška si s holkama dost povídala. Já si to pak vynahradila, když jsme si po "nákupech" šly sednout na horkou čokoládu, to jsem kecala a kecala... dokonce mi neotrnulo ani když mi číšník polil tou čokoládou mobil a omlouval se tím, že spal dvě hodiny páč někde byl.. v tu chvíli jsem byla v pohodě, ale pak když mi to došlo jsem si nadávala, že jsem si měla aspoň říct aby mi jí nechal zadarmo..jako co je mně do toho že si chlapeček někde paří do rána, když mám jít do práce, tak nechlastám ne?!
Mno a v půl šesté jsem teda řekla, že už budu fakt muset jet, byla už tma a já ani nevěděla, jestli ta gps bude na cestě zpět navigovat, či zas ne... Když jsem zjistila, že je to hodná holka a naviguje, řekla jsem Elišce že jí hodím domů (to už jsme se rozloučily s Hankou a Mirkou které šly na vlak) a ještě bychom se mohly po nějaké keši podívat...hmmm, tak jsme odlovily jednu a Eli chcípnul mobil...jako by toho za ten den bylo málo.. takže se tam budu muset vrátit je to škoda, protože v tom místě kde jsme byly jsou 4 celkem blízko u sebe... :-/ :D ale i tak to bylo hezké scóre, 3 kešky za den...
Mno a dneska bylo tak krásně, že jsem si taky pár kešek našla u cesty do centra kam jsem potřebovala sjet, takže dnes jsem odlovila další 3.. mě to začalo zas bavit, kord jak mám ten gps modul a tu aplikaci v mobilu, sice to není tolik spolehlivé, ale lepší, než hledat naprosto bez ničeho... a celý geocaching je lepší než sedět doma na zadku, kord v tak krásném počasí co dneska bylo :)
Rodinka je v pohodě, začátkem týdne jsem si říkala, že ani nevím, jestli mám tu holku ráda, že jsem asi spíš na chlapečky (do Sourishe jsem se zamilovala skoro hned a tady furt jakoby nic), ale dneska jsem s ní byla asi hodinu sama a už se nesnažila brečet že chce maminku a podobně, takže super pocit, že fakt vidím zlepšení. Ale teda maximálně mě vytáčí, když se snaží něco si vybrečet, klekne na zem s hlavou k zemi a dělá, že brečí a má hrozně ublíženej ton hlasu... nebo když na mě (či kohokoli) zaječí že "to" nesmím, to je tak nechutně silnej hlas, že mám chuť na ní taky zařvat, aby viděla, proč mi je už od dětsví nadáváno, že jsem hlučná :D v těch chvílích jí opravdu nemám ráda a jsem schopná jí i česky nadávat (jen sama pro sebe, když mě ona neslyší), takže fakt pocity takové zmatené. Adam je v pohodě, furt mi říká že si se mnou rád hraje a tak, dneska se tak hezky přitulil když jsem k němu přišla.. :) Jo ale chcípla mi ta moje úžasná krásná modro-červená rybička..teda já nevim jestli jsem vám o tom psala, ale s Julií jsme byly pro nové rybičky a já si mohla jednu vybrat... ještě se Julie ptala, jestli má problémy s jinejma rybama a pán na to že ne, že jen s rybama stejného druhu se kouškou... hmm, prdlajz, už od prvních chvil co jsme jí vypustily jsem viděla, že na ní doráží jedna větší ryba (černá s oranžovym ocasem, hehe)..druhej den ta má Blue měla už trochu okousané ploutve, další dny i kůži na hřbetě... Julie mi to nechtěla věřit že jí ta černá tyranizuje, až jsem jí v pondělí řekla, že jsem Blue celej den neviděla..a v úterý večer jsme jí (teda ho) našly za jednim kamenem...ohlodanou!! :( já teda na ní nekoukala, jen v první chvíli co jsem zahlídla...fakt mi to přišlo líto :'(
V týdnu tu byli na návštěvě Juliini rodiče (už jsem je viděla předtím ve škole na tom vánočním trhu) a její mamina mi dala vánoční přání a malej dáreček, no tak to jsem koukala jak puk, to tak potěší :-)
A dneska jsem Julii říkala, že jim v dubnu přivezu české rohlíky - až v dubnu aby byly čerstvé, protože pochybuju, že teď by přežily v přijatelném stavu, když by byly 20 hodn zmáčklé v kufru...). Bavily jsme se totiž o párcích a Julie řekla hotdog, tak mě hned vyskočil náš rohlík a jak jsme ho doma s tátou vždycky vydlabávali různejma způsobama, abychom tam narvali ten zatracenej párek :-D
Jo a taky dneska měla Julie v ČR svátek, tak jsem jí popřála :) bohužel jsem si na to ale vzpomněla naprostou náhodou, tak jsem pro ní neměla ani blbý lízátko.. ale i tak jí to potěšilo, oni tu svátky totiž nemají.
Co se mě týče, fakt zatím musím stále psát, že to je v pohodě. S Julií komunikujem (i s Edwardem samozřejmě, i když míň, jak ty tři dny není doma), smějeme se... tak uvidíme, co budu psát v únoru, nechci soudit po měsíci, u indů jsem po měsíci a třech dnech psala, že to tam je super, i když tam jsem to spíš asi psala o dětech, tam ten kontakt se mnou rozhodně tak přívětivý nebyl...!
Jinak jsem se chtěla obarvit na blond, teda ne tu bílou albínskou, ale tu žlutou jak jsem sama jako malá měla...hmm, chytlo mi to do medově hnědé, ale jinak ok :D naštěstí to vypadá přírodně, oproti mému odstínu teda skoro žádný skok, ale přece jen trochu.. a navíc si Julie za pár dnů taky barvila vlasy, tak mi do toho udělala pár melírů, tak to je trochu zesvětlený... Ale už mi Zuzka napsala že se nemám divit když v té barvě nebyl ten spešl odbarvovač, tak jsem si už koupila tu správnou.. jen teď váhám kdy si to obarvit.
V sobotu máme sraz zas s Káťou, tentokrát v Londýně. Chceme vidět vánoční atmosféru v Londýně a možná i zalovíme pár keší, dělám pro to speciální mapu... :-D Tak držte palce ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat