Dva dny s Jančou

Janča přijela v neděli 14/8 v sedm, vyzvedli jsme jí s Davidem a zašli na pivko. V půl 9 jsme jely s Jančou domů, abych jí mohla seznámit s mou host-rodinou a dohodly jsme se, že si objednáme pizzu a zalezem do pokoje a budem kecat a kecat….a taky jsme to splnily na 300% :D

V pondělí 15/8 jsme vstaly v deset, já jsem teda snad poprvé od té doby, co tu jsem nechtěla vstávat – asi to bylo kvůli tomu, že jsme šly spát někdy ve 3 :D a v půl 12 nám jel vlak do…tramtadadá…Santiago de Compostela! How exciting! Janča chudák musela koupit lístky, řekla zpáteční pro 2 osoby na ten a ten čas, cena byla 19€. Až ve vlaku jsme si všimly, že na lístku máme vytisklé i číslo vozu a sedadla!

Cool nádraží 

No ale nikomu nevadilo, kde sedíme, ani revizorovi-teda štípačovi lístků. Ten nám naopak pomohl, sám od sebe nám řekl, že až budem chtít jet zpátky, musíme nejdřív na pokladu a říct, že teda chcem zpátky a že nám daj razítko na ten lístek, že můžem jet, jinak bychom musely platit pokutu jako bychom žádnou jízdenku neměly, to vše kvůli tomu, že jsme sice měly zpáteční jízdenku, ale otevřenou. Tak to aspoň Janča rozuměla. Realita byla taková, že když jsme si šly pro to razítko před cestou zpátky, pán u okýnka nám vytiskl nové jízdenky s časem zpátečního vlaku a stálo nás to každou 0,50€?! Co to maj za systém, nehledě na to, že se nás nikdo neptal, jestli víme čas cesty zpátky nebo jestli chcem otevřenou?! Co kdybychom jako turisti utratily všechny naše peníze a neměly na zaplacení toho eura, to by nás nepustili zpátky do Coruni?? Jinak celkově španělské vlaky, teda čučely jsme, ČD by se mohly poučit – mezi každou dvojicí sedaček 2 elektrické zásuvky, na stropě obrazovka nejen s názvy stanic, ale i s uvedenou rychlostí kam jedeme a teplotou venku, na ‚zdech‘ vysouvací věšáčky – tím myslím to, že to byl jakoby čudlík, kterej se po stlačení ‚vysunul‘. 

Sedačky jsou samostatné, velké a polohovací. Stoly jsou zvět/zmenšovací. Jo a dveře jsou na senzor, samo otvírací a taky tam maj úžasné poličky na velké kufry a věšáky na horská kola..! :-))

No jinak Santiago pro nás bylo velkým zklamáním! Přijely jsme tam cca ve čtvrt na 1 odpoledne. Šly s davem, ten nás zavedl do centra. Tam jsme se snažily najít informační centrum, abychom si vyptaly mapu města, jenže tam byla šííílená fronta!! Tak jsme se na to vyprdly, že to zvládnem i bez mapky. Mimochodem to centrum bylo šíleně přecpaný lidma, vesměs asi turistama, těžko říct. Ty uličky byly malé a plné restaurací s mořskými plody. No trošku to tam smrďánkovalo…

 A guess what, když jsme se dostaly ke katedrále, oněměly jsme. Bohužel ne úžasem. Nejen, že jedna její věž byla obestavěna lešením s neprůhlednými plachtami, ale samotná katedrála byla faaakt špinavá! Tmavě šedá, obrostlá oranžovo-zeleno-černým mechem a dokonce na několika místech rostly i malinké stromy a dlouhá tráva?? No co to je, taková známá katedrála, taková turistická atrakce a oni se o ní snad vůbec nestaraj?? Fuj! :D

První, co jsme uviděly! Teda ještě předtím jsme z dálky viděly jen tu věž v lešení...

bok, co nás zhrozil

Hlavní oltář

Miluju varhany!

Hlavní vchod do katedrály

budova, co byla vedle katedrály, netuším, co je zač

Město bylo nudné, za prvé bylo všechno všude krom těch ‚mořských restaurací‘ zavřeno (dokonce i v obchoďáku), protože byl svátek, za druhé tam nic jiného krom té katedrály snad ani není??!! Ještě jsme teda objevily park. Zkusila jsem najít dvě kešky, jedna byla ale na lavičce plné lidí, takže bez šance na odlovení a druhá popravdě nevim kde přesně je, protože si se mnou navigace hrála a posílala mě na různá místa, a doleva, a doprava… Tak to mě taktéž otrávilo.

Jinak k obědu jsme měly kebab, ten jsem už dlouho neměla. A popravdě to bylo poprvé, co jsem ho jedla v tortile, tím myslím zabaleno v takové té jedlé placce. Pak jsme si koupily nanuka. To mam kraťoučkou historku – přišly jsme k ‚trafice‘, vybraly si a já u okýnka povídám, že chci Twister, tedy v anglické výslovnosti (ale i v CZ to tak říkáme) „Twistr.“. Paní na mě nechápavě koukla, tak jsem zopakovala, že chci „Twistr.“. Ona zas „Qué?“ [co?] a v tu chvíli jsem si uvědomila, že Španělé čtou, jak píšou, tak jsem řekla „Twister?!“ a ona hned „Ah, sí!“ a už ho hledala v mrazáku! :D:D:D

Nakonec jsme v 15.10 zjistily, že vlak nám jede buď za 10 minut v 15.20, anebo za víc než dvě hodiny v 17.35!! Chápu, že byl svátek, ale každou hodinu jel jeden vlak…a zrovna jen ve 4pm žádný!! Ten první jsme z centra bohužel nestíhaly. Bohužel proto, že už tam prostě nebylo co dělat. Šly jsme si teda projít ten jeden park a pak si lehly na trávu (mokrou, pozn.redakce), že budem relaxovat. Janču tam vleže pokakal ptáček :D no nesměju se :-)) To čekání bylo taaaak nudné, nakonec jsme šly na nádraží už někdy v půl 5, tam jsme si daly čerstvý pomerančový džus a šly si sednout na peron a čekat…a ve chvíli, kdy jsem tam vleže na lavičce konečně už už usnula, nějaká paní mě vystrašila jejím ‚vyštěknutím‘, jestli si může sednout.

Vlevo výhled z parku na 'Španělského Amose'

Vpravo velice umělecké foto :)

Vlak přijel načas, aspoň že tak. Zpátky v Coruně už jsme šly rovnou na bus domů. Původně jsme přemýšlely ještě jít do města, ale Janče se v Santiagu porouchala jedna z bot – odlepila se jí podrážka. A hádejte, co s tím udělala – slepila to žvýkačkou!!! :D  Ale nechtěla pokoušet, že se to dorozbije a stejně jsme už byly unavené. Doma jsme si na půl hoďky ještě lehly na sluníčko, pak už nám začla být trochu zima a měly jsme hlad. Tak jsme si udělaly špagety, ještě jsem dala Janče ochutnat domácí lasagne co Cris dělala den předtím.

Na večer jsem host-rodičům slíbila bejbáč, ve městě byl nějaký koncert a Cris tam moc moc chtěla, tak jsme se s Jančou dohodly zůstat doma s holkama. Aspoň jsme si pustily film, Changeling (Výměna), všem doporučuju. Neuvěřitelné, že se něco takového opravdu stalo. K tomu snědly zbytek nutelly, jako za starých anglických časů :-)) a byly spokojené :-)

A po filmu jsme šly na ‚akci S‘ – stříhání! Janča souhlasila, že mi odstřihne ten vlasový ‚schod‘, co mi tam kadeřnice nechala. Mimochodem někdo jste psal, že to nevypadá jako omylem – nevím, proč jste si to mysleli, nebylo to omylem, nechala to tam naschvál. Sama si myslím, že to tam nechala proto, že jak je starší ročník, tak mezi svým kadeřnickým vybavením nemá holicí strojek a já ty vlasy vzadu měla krátký tak, že potřebovaly trochu odholit ;-) Zapomněla jsem vám to vyfotit, ale ani to fotku nepotřebuje - mam to vzadu prostě rovný, bez toho schodu :)

V úterý 16/8 jsme vstávaly v půl 9! :D a byly dohodlé na výletě na kole. Ještě jsme teda prohodily párkrát, jak ta cesta zpátky do kopce bude náročná, ale shodly jsme se, že mimo to to bude určitě super cyklo-výlet. A taky jo! Kam se hrabe pěší-výlet, to se nedá srovnat!... :D

Já měla půjčeno kolo Jaimeho a Janča Cristinino. Asi to bylo, že jsem na kole nejela od dubna, ale nejdřív mi přišlo, že se ta řídítka nějak hrozně rychle otáčejí :D ale pak jsem se od Jaimeho dozvěděla, že to jeho kolo je odlehčené, tak proto :) Každopádně cesta do města byla rychlá, první dva kopce v pohodě, pak jsme musely i přejet pár kruháčů a projet jednou velkou křižovatkou (naštěstí se semaforem že). A pak už jsme přejely na cyklistickou stezku podél pobřeží. A jely a jely :-)) kolem ‚hradu‘, kde jsme zastavily na fotku, mohlo se jít i dovnitř, ale nepřišlo nám to tak super, abychom zaplatily za vstup dovnitř. Tak jsem si tam aspoň odlovila kešku, kdo jí vidíte? :)

'Hrad', či co to je, z boku

O několik set metrů dál po pobřeží je takový dlouhý ‚most‘ do moře, já to úplně nechápu k čemu to je, každopádně jsem byla překvapená, že je to dlouhý něco málo přes 1 km! A lidi tam choděj rychlo-chodit, běhat, jezdit na kole, ale i trénovat lezení po stěně! Fotka je focená z konce toho směrem na břeh.

A taky jsem tam odlovila kešku, ani nápovědu jsem nepotřebovala (nehledě na to, že jsme jí nedokázaly přeložit do nějakého srozumitelného významu), bylo celkem lehce odhadnutelné, kde by mohla být

. 

Odtamtud jsme pokračovaly dále podél pobřeží, byly tam i kopečky, kde se projevila Jančina fyzička a moje nefyzička. Vyšlápla jsem to, ale jak jsem funěla a byla rudá, to vám snad ani povídat nemusím... :D pak jsme dojely k čemusi, co měla být zřejmě napodobenina Stonehenge. Důležité je, že tam byl krásný výhled z pobřeží na oceán.

Vlevo lampa, všechny podél pobřeží na sobě mají různé obrázky s mořskými motivy.

Vpravo výhled na onen kilometrový 'výběžek'

U focení těchto fotek byla fakt sranda :D

Po chvíli, kdy jsme se dostatečně vyřádily s foťákama, jsme přejely k Torre de Hercules, románský maják, v současné době nejstarší fungující maják na světě! A jak je možný, že tenhle maják je tak krásně čistej a ta katedrála v Santiagu tak špinavá??!! :D  Anyway, ten maják má uvnitř kolem 230 schodů, tak jsme si pošláply, vyšláply a já byla nadšená tím výhledem. Měly jsme fakt štígro, počasí bylo úžasný. Sice jsme neviděly úplně do dálky, protože tam byla taková ta mlha, jakoby pára, ale na Coruňu vidět bylo dostatečně :)

To nalevo od věže nevím co má znamenat, ale mně to asociovalo jediné...

Výhled na pravou, východní stranu La Coruna

Prostě nádhera, nemyslíte?

V levé půlce, jak je ta 'červená zeď' je i Millenium, ale není odtud moc vidět.

Tady je ta městská pláž, někde zhruba uprostřed je Davidův byt

A tady je vidět, že je Coruňa ve tvaru 'houby'. Já stojím v 'hlavičce' a vyfotila jsem 'nohu', vlevo je ten kilometrový výběžek, kde jsme byly ráno a vpravo už začíná pláž.

Potom jsem chtěla Janču ještě vzít podél pobřeží a té mé oblíbené městské pláže na západní stranu města, kde je Millenium (taková zelená ‚věž‘ postavená na počest roku 2000), ale nebyla moc zaujatá a ani už moc času jsme neměly. Tak jsme sjely do centra, prošly hlavní nákupní ulici a zamkly kola u jednoho zábradlí u vchodu do podzemního parkoviště – to jsem se moc dobře necítila, nechávat ta kola tam. Ač to bylo na hlavní ulici, kde je pořád plno lidí, prostě nějak Španělům nevěřím. Abyste chápali, z UK jsem byla zvyklá, že ani kabelku v klubu mi nikdo z TOHO místa neukradl, tady jsem to udělala jednou, odložila v klubu svou kabelku a David se mohl zbláznit, že je to šílené…!!! :D

Ach, ta podoba! :D

Budova na Plaza María Pita, tu už znáte z mých prvních článků.

Vpravo Obelisco, okopuván Spidermanem

Pak bez kol jsme šly na tapas, ještě se k nám narychlo přidal David. Po sváče (tapas jsou menší porce jídla, proto ‚sváča‘, ale my to s Jančou měly jako oběd) jsme šli ještě na zmrzku, David nás vyfotil se Simpsnovic rodinou a musely jsme jet domů.

Na to jsme se vůbec netěšily, ještě se Janča ptala Davida, jestli by nás nevzali s kolama do busu…bohužel prý asi ne… Tak jsme nadšeně nasedly na kola a rozjely se směr k domovu. Mimochodem mě šíííleně bolela zadnice, ze sedla, jak jsem na něm seděla po 3 měsících! :D  Mno jelo se dobře a rychle…dokud jsme nedorazily k prvnímu kopci :D po pár metrech jsem se musela Janče omluvit, najela na chodník a sesedla... :D no ale ona si sundala tričko, pod kterým měla vršek bikin a po cestě nahoru se opalovala, takže spokojenost byla na obou stranách :D  mimochodem, bez triček jsme jely celou tu dobu podél pobřeží a měly spoustu fandů :D hlavně ‚moje‘ řídítka byla šíleně nízko, tak si to představte :D jsme s Jančou o tom vtipkovaly, že způsobíme dopravní kolizi…a pak pro turisty u Torre de Hercules jsme tou největší turistickou atrakcí byly my, a to už jsme na tom kole ani neseděly, jen tam prostě šly v plavkách…a představte si cestu po ‚příjezdové cestě‘ od toho majáku dolů, to už jsme sjížděly na kole a cesta byla dlážděná - nerovná… :D

Domů jsme dorazily celé splavené z těch blbých kopců, nebýt jich, tak bych do města na kole jezdila častěji. Takhle ta cesta zpátky nebyla vůbec nic moc, navíc pražilo slunce a mně bylo trošku blbě, doma jsem hned vypila dvě sklenice vody a namočila si hlavu a byla rudá nejen v obličeji.

Janče jel autobus do Leónu ve 4. Ještě mi pomohla koupit v trafice obálku, potřebovala jsem poslat kámošce, co za mě jde na zápis na VŠ plnou moc a pasový fotky. Loučení snad netřeba popisovat…

Ve čtvrt na 5 jsem měla sraz s Davidem ve městě, šel mi pomoct poslat ten dopis z pošty :-)) a pak jsme šli na pláž využít toho sluníčka na pár hodin. David si vzal i kytaru, potřeboval složit písničku na jednu akci – jdou se svou kapelou podpořit rakovinu, výtěžek z jejich koncertu darují lidem s rakovinou, nebo něco takového. No každopádně to bylo fajn válet se na pláži za zvuku kytary :-)) dokud mi za dvě hodinky nezačlo být blbě! Teda nejdřív mě začla šíleně bolet hlava. Tak jsme šli k Davidovi, on že mi dá prášek na bolest – ty mimochodem nerada beru, ale to se nedalo vydržet. Do toho mi právě začlo být i špatně od žaludku. A to jsem byla dohodlá s rodinkou, že s nima večer pojedu na jednu akci.

Jela jsem. Bylo to město asi půl hodiny daleko, jméno Betander nebo tak něco. Na náměstí šíleně moc lidí, vlastně hlava na hlavě. Pár pouťových atrakcí a stánků.  Bylo mi tam ještě chvíli blbě, ale naštěstí to pak přestalo. Oslavy to byly typické španělské, ačkoli mi to tancování v průvodu připomnělo Staročeské Máje, které bývaly v mém rodném předměstí, když jsem byla dítě. Na večeři jsme šli k lidem s kterými jsme tam byli, byla to ta samá skupina lidí, s kterými jsme šli v sobotu na ten ohňostroj. Měli jsme chleba a různé španělské salámy a šunky a nevím jestli ještě něco popravdě. Potom jsme šli zpátky na náměstí a čekali do půlnoci. ‚Čekali‘ znamená že jsme postávali v hloučku, oni se bavili a já se blbě (znuděně) usmívala… No jo no. O půlnoci tam lidi nafoukli obr papírovej lampion, teda ne nafoukli vzduchem, ale ohněm, jako se to dělá s horkovzdušnými bálony. Ten ‚lampion‘ měl na sobě i obrázky s událostmi z uplynulého roku. Když se úplně nafoukl a začal vzlétávat, všichni začali tleskat a houkat…crazy people! Domů jsme jeli asi v jednu, zřejmě bychom tam zůstali i dýl, ale NAŠTĚSTÍ Sophía začala kňučet, že je unavená a po chvíli i usínat. Uf uf! :D

Děcka v kostýmech

Jak královská svatba :D a to tam na tom balkoně uprostřed stojí 'jen' starosta města! :-))

Jenom trochu lidí, ne?

Pátek a víkend

Pátek (viernes) 12/8

Nemohla jsem usnout a tentokrát to bylo vedrem, řekla bych. Šílený vzduch (stojící na místě), snad poprvé v životě jsem šla spát s oknem dokořán – a bylo to k ničemu. Ležela jsem jen po slabou přikrývečkou. Usnula jsem konečně po tři čtvrtě na jednu ráno po hodině převalování se. Ráno jsem se probudila před devátou z šílenýho snu, jak jsem nemohla odletět odněkud do Španělska s Ryanair – měla jsem problém s kily a měla jsem ho až na letišti, kde se toho už moc řešit nedá… Pak jsem se probudila v cca 10.05, protože někdo volal. To nechápu, Jaime, ale i Cristina pořád volaj, minimálně 3x denně a mě už z toho hrabe!! Za chvíli místo těch písniček v hlavě uslyším tu jejich vyzváněcí melodii! Ale co je horší, probudila jsem se s pícháním v zádech – na ledvinách. Ta slabá přikrývečka je totiž opravdu slabá a já potřebuju mít ledviny v teple.. :-/  Ani jsem vám nepopsala tu postel. Za prvé je to normální postel pro jednoho člověka. Žádná double-bed, jak jsem zvyklá z UK. To byla fakt úžasná postel :-))  No a za druhé, jak už jsem psala, nemá pořádnou peřinu. Místo peřiny je ta přikrývečka, čímž nazývám obyčejný kus látky – je to jak slabé prostěradlo! Ještě mám přes postel přehoz – oranžovou deku, tak to spím většinou i pod ní. Vlastně i dneska k ránu si vybavuji moment, kdy jsem se probudila a bylo mi „zima“, tak jsem se dopřikryla.

Dnes jsme se probudili do deštivého dne. Tak jsem zvědavá, jaké tu budou změny v počasí dnes :-))

Hlavně změny v náladách… Od rána se tu holky dohadujou, já jim teda nerozumím, ale slyším Alby tón hlasu, že. A navíc Sophía hned začne kňourat a mnohdy i „brečet“…

Včera mě Alba dostala – po obědě jsem neodolala tomu chlebo-bagetě a kousek si uřízla a namazala obyč máslem. Alba se tak podívala jako že jím místo dezertu „zas jen chleba“ a já jí řekla „a je s máslem“ – a to jste měli vidět její výraz, takový nechápavý-překvapený-znechucený! Tak jsem jí řekla, že to je normální jíst chleba s máslem a ona že to teda není, že pak cholesterol vyskočí nahoru ani nevíš!!! :D No jo cholesterol..., ale chudák holka neví, o co přichází! :-))

Okolo půl druhé se konečně mlha všude po městě (jak vidím z výhledu z okna) proměňuje ve slunce, juchů J ale pro mě nastává mlha ve chvíli, kdy vcházím do kuchyně a zjišťuji, že dnes je na pláně rýže. Nesáčkovou rýži jsem nevařila od svých asi 16-ti let??!! :D SAKRA! :D

V první řadě jsem jí uvařila jak pro dvě 5-ti členné rodiny! Né, to trochu přeháním, rýže prostě nabyla a ač toho holky snědí dost a já si teda dneska taky dala víc (ne že bych měla takový hlad, ale nechtěla jsem, aby toho tolik zbylo),  stále jsem musela zbytek uskladnit do boxu do lednice... :D Jinak Sophía si dala celý talíř se šíleným množstvím kečupu, Alba s bylinkama a já s kakaem :D ale pak jsem si dala ještě taky s trochou kečupu a Alba zkusila kakao (nechutnalo jí to) a pak taky kečup.

Update co se počasí týče: sluníčko není, protože máme po obloze všude bílé mraky, ale je dusno, přesně to „potící se“, vlhkost 88% L

Tak jsem se nakonec fakt odvážila a šla ke kadeřnici. Tady nedaleko od domu jsem našla rovnou 3. Vlezla do jednoho, viděla paní kolem 60-65 let, chtěla vycouvat, ale přišla jsem si blbě, ani na španělské „omlouvám se“ jsem si v tu chvíli nemohla vzpomenout. Ta přišla ke mně, zeptala se, co potřebuju. Tak jsem vykoktala, že „ostříhat“ a „Máte dneska čas?“ – přišla jsem si jak Alenka v říši divů. Paní mě usadila a něco říkala, a že musí dodělat ty dvě paní, co tam už seděly. Obě paní chtěly jen vyfoukat do účesu, ani jedna nebyla stříhána a mě pomalu chytaly mrákoty, nebo jak se to říká. Druhé paní ještě i pilovala nehty nebo co. No a pak jsem přišla na řadu já, to už jsem obdržela i smsku od Jíři se slovy podpory, ale krve by se ve mně nedořezal…

Paní se ptala co chci za střih, tak jsem jí to rukama ukázala. A seděla jak zařezaná a ani nedutala. Dokud jsem se teda neodvážila promluvit a zeptat se, jestli má svou práci ráda, pak jsem se uvolnila a bylo to i z její strany lepší, přátelštější. Jo jmenovala se Chita, tak mě hned napadlo Tarzan a jeho opice!!! (Promiňte mi, seňorita.). No nakonec to ten střih je, jen je trochu delší než jsem původně chtěla. Ale popravdě, když jsem viděla jakým stylem zarovnává, tu délku už jsem jí odsouhlasila.. :D No ale hlavně mi vzadu nechala takový zvláštní schod (je vidět na přiložené fotce; já jsem si ho blbka nevšimla ještě když mě stříhala), nevím jestli je to tu móda nebo co…nevím, jestli nepoprosím Janču, až sem UŽ ZA 2 dny přijede, aby mi to odstřihla pryč :D

Domluva byla jinak vtipná, má otázka na práci se shledala s úspěchem, nebo jak se to říká a paní byla nadšená, že prý svou práci miluje. A že to dělá přes 30 let, přesné číslo nevím, neboť moje vědomosti o číslech sahají jen do čísla 10! :D  Dále se ptala ona, jestli jsem Angličanka, tak jsem řekla, že Česka. Teda pardon, já řekla, že jsem Čech :D  Říkala mi, že mám moc dobré vlasy, to říká i moje kadeřnice, ale takhle nezávisle to potěší J a chválila mi barvu, no taky jsem si to dneska nově obarvila :D to se divila, že jsem to dělala sama a že takhle dobře (všude)..no taky už v tom mam nějakou praxi, že :D a ještě něco i říkala, i jí zrovna volala kamarádka, že její dcera zrovna porodila holčičku.. :D no docela jsem koukala, jak jsme si „pokecaly“, i když ne všechno jsem jí samozřejmě rozuměla :-))

Teda lidi, rodina mi říkala, když jsem vyjela do Anglie, jak jsem statečná a dobrá, vyjet do neznáma…a mně to tenkrát vůbec nepřišlo a asi už vím proč - to jsem se tenkrát aspoň dokázala domluvit!!! Tady je to teprve odvaha vyjít do ulic, natož ke kadeřnici?! Ty vogo, fakt jsem se asi překonala.

Že neuhádnete, co jsem právě objevila? V mém typickém anglickém tílku jsou malé díry, na asi 8 místech! Nevím, jestli je to látkou, že se spustila oka nebo co nebo jestli nemám ve skříni moly??? Ale žádný nikde nevidím. Nevim proč se mi tohle nezačlo dít v Anglii, díry v oblečení… Sem jsem si vzala jen omezený množství věcí a ejhle, ono se zrovna ničí…sákryš, jestli ono to není znamení?? Španělsko asi chce, abych tu nakupovala??!! :-P

Kolem 7pm jsem měla sraz s Davidem, asi 2h jsme se procházeli, obešli jsme polovinu pobřeží. Pak na půl 10 jsme měli sraz s Neilem, psala jsem mu SMS, jestli půjde ven (minulý pátek nemohl). Mimochodem na tom středečním sraze byl a přítelkyní a taky prý trošku přiopitý a taky už nás tak trochu zná a bylo to vidět, jak je to jakoby někdo jiný, už vůbec není nervózní, když s námi mluví a tak :-)  Sešli jsme se u podniku zvaného La Bombia. To je „restaurace“ na styl fast food, akorát tam maj typická španělská tapas jídla, čerstvě připravená a jedno jídlo=1€. Tak jsme si dali tortillu (ta byla výborná!!!) a obr kroketu (tu jejich plněnou sýrem a salámem) a spokojeně šli do toho Cinema Baru, to páteční místo pro anglicky mluvící. David šel teda domů, potřeboval něco dodělat za práci, tak jsme šli sami s Neilem a vlastně jsme celou dobu zůstali jen spolu. Já hlavně po příchodu tam uviděla ze známých jen Pabla (z minulého pátku) a s tím jsem neměla moc chuť se bavit…pak tam přišel i Emilio. Ale my si vystačili sami, fakt byla sranda. Já jsem pila rum s colou, chtěla jsem zkusit, jestli ty bolesti hlavy co tu mívám, mám opravdu kvůli tomu jinému (španělskému) pivu nebo proč. No měla jsem 4 za ten večer a jeden drink silnější než druhej, nj barman je tam sice hrozně divnej, ale zřejmě štědrej :-)) David tam přišel někdy po půlnoci, nejdřív si sedl k nám, pak šel i k jinému stolu…asi nás chudák moc nechápal, no popravdě já už taky nevím, čemu jsme se tak smáli :D Odtamtud jsme šli do jednoho hudebního klubu s moderní hudbou, ale ten klub je fakt cool. Plnej různých sarapatiček, dokonce i staré auto tam je. No moc dlouho jsme tam nezůstali. David byl na antibiotikách, tak nemohl pít a tak byl asi unaven :-)) nevim, domů jsme šli po druhé. Ještě jsme zašli na pláž, bylo tam plno lidí všude, protože tam byl v noci koncert, tak jsem si zkusila teplotu vody…studená! :D

s Neilem

s Davidem

s čupr autem :-))

fotka na představu o tom klubu ;)

Sobota (sábado) 13/8

Mno a ráno bylo poněkud horší… Na to v jak rozjařené náladě jsem šla spát (být to na mě, tak bych v tom disco klubu ještě zůstala), tak v 9am jsem se probudila s kocovinou!! Po asi 2 letech mi bylo blbě z alkoholu celé dopoledne, chtěla jsem zvracet, ale nebylo co. Promiňte za upřímnost, ale když už tu píšu co dělám, tak pořádně! :D   David měl doma naštěstí kolu, tak ta mě po jedné odpoledne začla uzdravovat a ve tři jsme šli na pizzu a guess what, já jí byla schopná sníst skoro celou (byla to small size), což jsem byla nadšená! :D  Mimochodem byla to carbonara pizza z podniku „telepizza“, to je jako Domino v UK, ale bohužel neznám pizzový rozvážky v ČR.  Pak už jsem jela dom, aby mohl David dělat taky co on chce, že. Cesta busem domů byla též bez komplikací :-) A doma jsme měli návštěvu, Jaimeho kamarád z Madridu a jeho 12-ti letý syn. Jsou tu na celý víkend, ale v pátek jsem je neviděla a vlastně ani Jaimeho ne. Ten zrovna čistil bazén, děcka spolu něco hráli, tak jsem šla na chvíli za dospělákama na zahradu. Cris se ptala, jestli jsme zas pařili dlouho, tak jsem jí asi trochu potěšila, že jen ‚po anglicku‘ :D a bavili jsme se o večeru, že v noci je ve městě ohňostroj, tak jsem řekla, že půjdu s nima.

To jsem ale netušila, co dělám! Sešli jsme se totiž ještě s dalšími lidmi, s těmi, co tu byli ten první večer, co jsem sem přijela. Dohromady nás bylo 11, z toho 4 děti. Nejdřív jsme šli na večeři. Já blbá si sedla doprostřed stolu, takže jsem to španělské štěbetání měla z první ruky!! :D Nakonec jsem to nepřežila. Co jsem ale málem nepřežila, bylo jedno z jídel – a totiž MALÉ CHOBOTNIČKY!!! Vypadalo to podobně jako na obrázku http://image.shutterstock.com/display_pic_with_logo/186217/186217,1208255093,1/stock-photo-little-octopus-on-fork-with-other-sea-food-in-background-11562808.jpg, bylo to malý a osmažený, ale já hned viděla ta malá chapadýlka a říkala si „oh my God!“, ačkoli jsem se v Anglii, díky mé věřící rodině přeučila na „oh my gosh!“. No nandala jsem si dvě, ta druhá byla malinká. Nevím, jestli si umíte představit mé pocity, pocity někoho, kdo nikdy nejedl nic vodního krom ryb a ani to nikdy jíst nechtěl. No chtěla jsem být víc zdvořilá než to zkoušet…když jsem si tu chobotničku napíchla na vidličku, udělala jsem to tak nešikovně, že jsem měla její oči otočené na mě!! Když jsem si jí dávala do pusy, udělala jsem to tak rychle a hlavně jsem musela odvrátit zrak…sežvýkala jsem jí tak rychle, abych si nestihla moc uvědomovat, že tam někde v mé puse je i něčí mozek, oči….aaaa, přestávám to popisovat. Jako jídlo chuťově to není špatné, ale právě kvůli těm mým pocitům z toho si to asi nikdy dobrovolně objednávat nebudu…

Po véče jsme se přesunuli k pobřeží, bylo lehounce před jedenáctou a všichni si mysleli, že ohňostroj je o půlnoci. Jen já se nahlas divila, proč teda všichni lidi přicházejí už teď, hodinu předem, když to pobřeží je dost velké pro všechny. Dozvěděla jsem se to za pár minut, přesně v jedenáct se ozvalo pár dělobuchů a pak to vypuklo. Ohňostroj byl už v 11 :-)) trval neuvěřitelné půl hodiny, ale myslím, že to nebylo nijak nic extra. Teda vystřelovat ohňostroj z vody jsem viděla poprvé, ale jinak v Praze jsem na Nový rok viděla lepší. Ale jak na nový rok jsem si připadala, to je fakt, až na to, že jsem na sobě měla tílko a šortky :D

Fotky nic moc, nešlo mi to s tím mým foťákem vyfotit v okamžik, kdy jsem chtěla!

Po ohňostroji jsme chvíli zůstali, poslouchali live-music z podia nedaleko, někdo i trochu tancoval, já ale byla docela unavená, takže jsem uvítala, že jsme ve čtvrt na jednu odjížděli domů. To šli všichni rovnou spát, včetně mě, ale já nemohla usnout, usla jsem zas až po půl 2!! Mé tělo se tu chytlo pěkně blbého režimu teda.

Neděle (domingo) 14/8

V neděli jsem se probudila kvůli dešti, spala jsem s oknem dokořán, takže když po osmé hodině začalo silně pršet, okap nad oknem dělal zvuky jak bubeník na koncertě!

Už jsem nemohla usnout, tak jsem se rozhodla, že se podívám na nějaký film. Pustila jsem si první část ze 7.dílu Harryho Pottera a musím říct, že ač nejsem „Potter fanda“, byla jsem příjemně překvapena – na to, že film trvá přes 2h jsem se ani jednou nepodívala, když už konečně bude konec, jak se mi stávalo poslední dobou v kině. Teda abych nekřivdila, u Transformers 3 jsem se taky nenudila ;-) Takže teď jsem zvědavá na tu část druhou, finální konec Pottera (v Čechách a na Moravě, haha).

Pak jsem ještě zkoukla dokumentární film Katka z roku 2009 a všem to doporučuju. Je to trošku depresivní, neboť je to příběh ze života, Katka bere drogy, do toho porodí dítě o kterou se chce starat, ale selže, což nakonec už ani moc nechápe, jak je z těch drog vymletá. Omlouvám se za to slovo. Mě sama Katka totiž velice zklamala. V tom filmu je obsaženo asi 12 let jejího života a na počátku, když jí bylo 19, to byla velmi hezká mladá slečna. Když říkala, že je těhotná a chce proto přestat s drogama, fandila jsem jí. Vidět její pocit nadšení, když malou Terezku poprvé uviděla… Bohužel, jak už jsem napsala, zklamala…

Měli oběd v půl 3. Návštěva už je pryč, odjeli už ráno, takže jsme se ani nerozloučili.

Měli jsme maso, potom ještě těstoviny nebo rýži (s kečupem - teda pardón, rajčatovou omáčkou! :D), co kdo chtěl. To mě překvapilo, že se tu jí jídlo takhle na porce, nejdřív jedno, potom druhé. Já na to hlavně ani nemyslim, tak jsem si toho masa dala docela dost a pak když jsem si nabrala jen trochu těstovin, už spustila i Cristina (doteď to říkal jen Jaime), že bych opravdu měla víc jíst – prosím??? Těch kousků mas jsem měla asi 7, k tomu kolínka, dva kusy bagety (chleba) a pak ještě jako dezert obr nektarinku a málem jsem to nerozdýchala. A prý že jím málo?! Jen mi přijde logičtější si toho dát klidně míň a třeba za 2h svačinku, než se natřískat v jednu chvíli a pak se ani nemoct pohnout?!

Sophia už definitivně odmítá mluvit anglicky, aj se o to pokoušet. Albu už to taky tolik nebaví, ale Cris do ní furt rejpe, ať přede mnou anglicky mluví. A víte co, mně je to fuk. Já jsem i ráda, když je můžu poslouchat ve španělštině, i když nerozumím :D 

A dostala mě Alba - má na ruce bebí, asi rozškrábanýho komára. A ona si na to stříkla parfém???!!!! A já se tomu divila, tak mi Cristina s klidem odpověděla "because of the alcohol in it"??!! :-O

No a co teď? Mam sraz s Davidem na kafčo a pak sjedem spolu pro Janču na autobusové nádraží, ty jo, nemůžu tomu ani uvěřit že TEN DEN, 14.8. už je tady!!! 

Jinak v plánu máme v pondělí návštěvu Santiaga a v úterý výlet na kolech po Coruně, tak držte palce, ať předpověď počasí zůstane tak pozitivní, jak je teď!

Adios amigos! :-P

Čtvrtek (jueves) 11/8

Následující odstavce jsem psala po chvilkách během dne:

Jen pro upřesnění, ségra se divila, že 28° je pro mě hodně, že je mi vedro, tak jsem vám to chtěla upřesnit, ono je to totiž hodně ovlivněný vlhkostí, tady je většinou totiž dost vysoká vlhkost, takže i když je třeba jen 20 stupňů, člověk se potí ač stojí na místě!!! L :D

Vzhledem k pozdnímu návratu v noci mě rodinka večer neviděla…a já blbka ani nenechala vzkaz že jsem doma nebo něco, takže ráno chtěla Cris samozřejmě zkontrolovat že jsem doma – a to musela otevřít moje dveře od pokoje, který skřípaj…takže mě vzbudila…a já už nemohla usnout. Nehledě na to, že mi začly nějaký střevní potíže nebo co, furt bych chodila na wc. Takže jsem šla dolů, i s noťasem a že se budu dívat na Přátele… po chvíli jsem cítila trochu hlad, tak jsem si šla vzít banán a udělala si nesquik…no asi naprosto debilní kombinace a ještě spojený s těma mýma obtížema a „hurá“, nevolnost byla na světě! Tak jsem si zkusila lehnout na gauč a asi na půl hoďky jsem usnula a zaspala to, tak aspoň tak.  A před chvílí jsem si dala trochu cereálií a teď mi ve střevech pořádaj Rallye či co :-/

Jdu na benzínku pro chleba. Je tu Maritza, tak holky můžu nechat doma. Takže to bude jen na 5 minut. Jinak jsem právě z počasí zjistila, že bude dneska zřejmě stejně vedro jako včera, to asi nepřežiju!!! :D

Potřebuju jiný šampon na vlasy…ten od Cris je speciálně na odstranění lupů...a hádejte co, mám po něm lupy!!

Doprčic!!! Vzala jsem si sem 2 sukně, ty nejlehčí (váhově) co jsem mohla. Obě skoro nový, jedna má džínovou vizáž a druhá je látková…a dneska jsem zjistila, že ta látková má pod prdelí díru!!! Jsem se někde musela zaháknout :‘(  Takže musim někde sehnat novou sukni. Ale mrzí mě to, ta sukně, jak byla obyč látková, tak byla fakt pohodlná! L

To máme ale úžasnej den! Vodafone mi poslal mail, že mam zavolat na jedno číslo, že to bude free call a že přes to můžu zaplatit ten účet… Tak jsem tam zavolala a hádejte co – vzali mi prachy, zmrdi. Nj takže já nemám víc kreditu už a stále nevím, kam ty peníze poslat!!! Tak jsem jim napsala ještě mail. Už fakt nevím co s tím. Dodáno odpoledne: na mail nereagujou a já potřebuju přendat španělskou simku místo anglické, takže smůla. Buď zavolaj na šp., napíšou mail a nebo budu muset požádat Julii, jestli by jim nezkusila zavolat ona…jenže je problém, že oni jak zjistěj, že to nevolám já sama, tak dělaj problémy, blbečci.

Aspoň Maritza mi udělala radost, zjistila jsem od ní, že kousek od jejího baráku (který je asi 300m od našeho) je kadeřnictví. Tak se možná zítra odhodlám a zajdu tam.

K obědu jsem nám dělala hranolky (ha, už jsem věděla, jak je udělat na tom oleji! :D) a osmažila kuřecí. Nic spešl, ale rozhodně lepší, než obyč sandwich (což bych zřejmě obědvala v UK) a nebo něco ještě horšího studeného. Tak mě napadlo, že jsem vám ani nenapsala včerejší oběd – takové špageto-nudle, jedna holka si to dala s horou kečupu (to prostě nepochopim, chudáci těstoviny!!) a druhá s „exotickým“ kořením, mile mě překvapila. Já s obojím a s mírou.. :D

Odpoledne jsem se na chvilku vyvalila na slunce, naštěstí nebylo tak horko jako včera – teda asi bylo, ale pofukoval do toho vítr, jaká úleva! Lehla jsem si na břicho a doufala, že usnu a dospím ráno – bohužel jsem neusnula, ale zas asi poprvé v životě jsem si poslechla celou hru Němý Bobeš od Cimrmana i se seminářem :D

V pět jsem sjela na půl cesty mezi centrum města a našim barákem do obchoďáku El Corte Inglés. Teda byla jsem otrávená hned, jak jsem to tam viděla. Obr místo, plno lidí, naskladněný zboží nemá moc smysl v umístění, takže člověk tam poletuje jak opice a hledá to, co zrovna potřebuje. Našla jsem tam plavky, neodradily mě ani ceny 40 a klidně i 60€ a pár jsem si jich vzala do kabinky. Ale všechny měly malý svršky, překvapivě… Pro zajímavost jsem se tam pak ještě podívala na cenu mého make-upu a s hrůzou zjistila, že ho tu maj za 18€!!! V Anglii ho měli za 10 liber a v ČR je za 420 Kč?! Takže doufám, že mi nedojde! A pak už jsem kolem půl 7 běžela na bus domů. Teda šla, ale běžela na konci. Autobus totiž zrovna dorazil na zastávku a já ještě byla na druhé straně silnice (naštěstí byla zelená)…autobus už se rozjel, ale řidič mě asi uviděl ve zpětném zrcátku, že tam běžím a mávám… to musela být podívaná :D

A to jsem přijela domů a hned jela s rodinou zas pryč, to jsme byly s Cris domluvené, že pojedu s nima. Ona potřebovala do toho obr obchoďáku za městem, kde jsem tenkrát objevila Primark, Marineda City. Chtěla do obchodu Hipercor, protože si tam minule něco koupila a ono jí to ne úplně sedělo. No a to jsem na místě zjistila, že ten obchod je na způsob Tesca nebo Sainsbury’s, takže obr supermarket s oddělením od každého zboží, knihy, elektro, oblečení…nejvíc jídla samozřejmě. Tak jsem se tam sekla u oblečení, nakonec si koupila dvoje plavky. Byly ve slevě. Jen ještě nevím, jestli nepoputujou třeba k ségrám, protože na nich byl ten „pípací cvok“ tak blbě umístěn, že se nedaly pořádně vyzkoušet…takže nevím, jestli mi vršky nebudou malé… A ještě jsem konečně sehnala svou barvu na vlasy L’Oreal 55 J já už jsem jí viděla v jednom obchodě, hned v tom prvním, kde jsme byli s Jaime pro potraviny, ale od té doby buď všude měli jen jiné značky anebo číslo 56. Tady ve Španělsku vůbec nemají dobrý systém, co se obchodů týče! Na ulici tu nepotkáte drogerii jak jsme zvyklí z ČR nebo i UK (Boots), prostě buď potkáte malou sámošku, kde je samozřejmě omezené množství drogistického zboží anebo nenarazíte na nic! Jo a vlastně jsem si ještě koupila šortky. Červené šortky! Výrazně červené a krátké, jak už šortky bývají – no v životě bych si nepomyslela, že si tak krátké kraťasy koupím :D možná jste se vyděsili, nebojte, úplně hned pod prdelí nekončej..ale o moc delší nejsou :-))   Ono totiž takové krátké věci na opálených nohou taky vypadají jinak…

Doma jsem pak zjistila, že mi z Vodafone ještě odepsali. A konečně se našel nějaký chytrý umpalumpa (tak říkám indům a pobobné „havěti“-btw, nejsem rasista), který mi vyhověl a místo nějakého pitomého telefonního čísla mi napsal číslo bankovního účtu a jaké info mam s platbou zaslat. Bohužel jsem jen nepochopila, co myslel „číslem účtu“ do zprávy pro příjemce, tipuju, že telefonní číslo, ale radši jsem jim ještě napsala a uvidim zítra. Vypadá to nadějně, že do pondělí bych to snad mohla zaplatit! :D

Večeře v deset, to už nikoho asi ani nepřekvapí :-))  Měly jsme lasagne, teda jen já a Alba, Sofía měla řízky (ona je šíleně vybíravá co se jídla týče!) a Cris jedla něco úplně jiného?! Nevím, jestli zas drží dietu nebo co to má znamenat… No její mínus, bylo to výborné. Ještě než jsem šla nahoru, uloupla jsem si kousek z čokolády, co jsem si dneska koupila spolu s chlebem na benzínce a nechala jí v lednici z důvodu tepla. Ale koupila jsem si jí z vlastních peněz! Ale jak mě viděly holky, tak hned spustily, že chtěj taky a že tuhle mléčnou čokoládu jedí (Nestlé), protože je z pravého mléka (eh? Jinak jedí jen bílé čokolády!). No tak jim Cristina dovolila, ať si vezmou…omlouvá jí fakt, že jí asi nenapadlo to, že jsem jí neplatila dohromady s chlebem ale za moje vlastní peníze. Jinak jsem z překvapení v hlavě slyšela hlas Julie (dokonce měla i její obraz před očima) jak děckám říká „Zeptejte Radky, to je její čokoláda!“, hehe :-)   No a teď je mi trochu nevolno, asi jsem to tou čokoládou trošku po…

Středa (miércoles) 10/9

Šok! Vzbudila jsem se v 9…chvíli ležim a najednou si začnu uvědomovat zvuky, jakési rány. Nejsou od sousedů, ale od nás!! Že by byly už holky vzhůru? Ale proč by dělaly takový bordel a jak? Kouknu z pokoje a tam Maritza s rodinou už v uklízecím režimu!!! :D  Nj, dneska má být nejtepleji od té doby co tu jsem, předpověď říká 26 ve stínu…tak to asi chtěj mít brzo hotový, aby mohli užívat zbytek dne…a prej jdou k doktorovi nebo u něj možná už byli, kdo ví :D  Každopádně mě Maritza neustále znova zve k ní do baru…když mě to tam nijak zvlášť nebavilo…

Je to vtipný, jak tu máme posunuté časy jídel…je tu posunuté úplně všechno, včetně počasí. Jak se u nás říká, že je nejvíc nebezpečné chodit na slunce mezi 12 a 3pm, tak tady je to mezi  1-4pm a podle předpovědi bývá nejtepleji ve tři odpoledne! :D

A malý problém je, že Alba nemá ráda sluníčko, teplo. Preferuje zůstat uvnitř, kde studenějc…a já bych tak ráda byla venku :D

Tak jsme se zas trochu učila, udělala pár cvičení z osmé lekce a zjistila, že si opravdu ta složitější slovíčka (nebo spíš ta novější) moc nepamatuju. A taky novější slovesa, asi si je budu muset vypsat…a našprtat se ta nepravidelné, některé ty tvary jsou šílené…a to jsem zvědavá, co budu říkat, až se dostanu k minulému a budoucímu času :D ale tak zvládla jsem to v němčině, proč bych to nezvládla ve španělštině, no ne?!

Dostala jsem email s oznámením od Vodafone (UK), že můj poslední účet je ready to pay, že si mam svůj „dluh“ zkouknout na svém vodafone účtě na internetu. Tak jsem ho hned chtěla zaplatit on-line, ostatně jsem si kvůli tomu nechávala aktivní anglickou kartu s 20-ti librama. Šla jsem na vodafone stránku, přihlásila se do svého účtu a ejhle!!!! Oni mi ten účet předělali na „pay as you go“, anglická obdoba kreditu! Oni mi totiž k 27.7.měnili „pay monthly“ (mobilní měsíční tarif) na „pay as you go“ s tím, že mi pak pošlou poslední účet na zaplacení a pak už budu jen na kreditu…jenže jsem jaksi nečekala, že už ten poslední účet online neuvidim – a oni asi taky ne, když mi poslali ten email, že si si to mam ‚zčeknout‘ u nich na web stránce!  Dává vám to smysl? Píšu to totiž za čerstva, ještě rozhořčená… No napsala jsem jim mail, jestli by mi mohli napsat dlužnou částku, jinak nevim co s tim jako!

Teď mě napadlo, napsala jsem vám, že jsem už přestala číst tu knížku Blindness? Bylo to stupidní..lidi oslepovali a nevěděli proč a ti zdraví (vláda) je ze strachu zavírali v jedné budově. Tam si ti lidé kradli jídlo, později se i klidně zabíjeli…
Tak jsem začala číst pravdivý příběh o Natasche Kampusch, rakouské dívce, co byla přes 8 let vězněná nějaký Rakušanem. Jestli chcete vidět pokoj, kde byla vězněná, tak je tady http://www.youtube.com/watch?v=qwomu8ulzzI&feature=related – je to záběr z toho domu, jak se do toho pokoje šlo dostat. Dle mého to bylo jak hrobka, kor kvůli těm tajným malým čtvercovým „betonovým dveřím“! Každopádně záběr toho pokoje je přesně od třetí minuty. Chudák holka…

Ještě se takhle našla Elisabeth Fritzl, vězněná vlastním otcem po dobu 24 let!! Její příběh bych si taky moc ráda přečetla, ale myslím, že ona svou autobiografii ještě nevydala.

Odpoledne jsem pojala velmi lenošivě, a to hlavně proto, že rodinka jela po třetí hodině pryč a já proto měla celý barák (zahradu) pro sebe. Takže jsem snad poprvé od dětských let vylezla ven úplně nahá na opalovací proces :-))  asi 5x jsem skočila do bazénu, doslova skočila a hned zas vylezla – byl šíleně ledovej!! Tak jsem to vzala jen jako osvěžení, nehledě na to, že jsem zas do dvou minut uschla. Jojo, včera jsme měli klidně 30° si myslim. Jinak v jednu chvíli mam pocit, že jsem zahlídla pohyb souseda za plotem! Ale řekla jsem si ať se podívá, když to doma nemá (jako bych slyšela mojí mamku, hehe) a hlavně že tu jsem jen na chvíli, tak to není třeba hrotit. Ještě nutno podotknout, abyste si nemysleli, že jsem vylezla ven před oči všech, z okolních oken na to místo, kde jsem ležela, není vidět. A plot je z jedné strany „potažen“ bambusem a z druhé strany tam má živej plot – to jsem si ale nevšimla, že ten živý plot má v jednom místě právě menší díru… :D

Opalovací proces jsem neustále přerušovala a běhala se třeba malinko napít nebo zkouknout novou zprávu na skype, nechápu, jak to děláte, že se někdo dokážete válet na slunci klidně celý den, to prostě nešlo! Na půl 6 už mi došla trpělivost a na půl hoďky zalezla úplně, pak teda ještě vylezla, ale jen na dalších 10 minut. To prostě nešlo :D

V 9pm jsme měli sraz s Davidem a ještě pár lidmi z couchsurfingu (Neil s přítelkyní, Laura-ta co mě posledně vezla autem domů a Abel-ten mě vezl domů tentokrát). Asi si budu muset najít nějaký drink k pití. Piju tu nejvíc stáčené pivo, a sice mi docela chutná, ale nějak mi nedělá dobře nebo co, druhý den mě po něm pobolívá hlava (a to mívám tak 2 sklenice max.) a i během toho večera včera jsem právě skončila u druhé, pak jsem se začala cítit divně. Tak jsem si dala tortillu aspoň jako že k večeři. Dali mi obří kus a byl výbornej J David si pak taky objednal a začal zas, že to ale není ta nejlepší, že už tam jedl i lepší….tak jsem mu „vynadala“ že si taky furt musí jen stěžovat…to asi nečekal :D

Domů mě Abel vzal po půl 1 a byla jsem ráda. Padla na mě únava, asi z toho, že jsme seděli.

Úterý (martes) 9/8

8.lekce španělštiny…myslím, že teď bych měla trochu zvolnit a spíš se koncentrovat na zapamatovávání si slovíček…protože k čemu mi je gramatika, když na slovíčka koukam do slovníku… :-/

Jaime jel dopoledne zas do obchodu a byl tam docela dlouho...takže je to vtipný, mam jakoby volno, ale nemam..no ještě že jsem stejně doma... Jen mu budu muset říct, že příští pondělí půjdu ven zřejmě už dopoledne, takže jestli chce jít nakupovat, bude muset jít brzo. No takže jak přišel domů, já ještě studovala, ale pak jsem se zdejchla na zahradu na půl hoďky než udělal oběd. (Nechce s tím pomáhat, kdyby to někoho napadlo.) A btw, zjistila jsem, že mam pod zadkem na každém stehni šíleně bílý pruh, zřejmě jediné místo, kde jsem se ještě ani trochu neopálila (v Anglii jsem byla několikrát v solárku, ale "na stojáka" a tam je tohle místo taky zrovna skryto). Vypadá to fakt "úžasně" - měla bych si dávat pozor, abych se na pláži nepředklonila, abych tím někoho neoslepila!!! :D

K obědu jsme měli masový plátky s pidi hranolkama (pravé brambory nakrájené na kostičky!), které jsem si zamilovala! J  Stále vtipkujem o mém dezertu-chlebu.. ale dneska jsem mu udělala radost, dala jsem si dezert-jogurt :D jo a Cris přišla domů už na druhou, právě na oběd. Protože Jaime odjížděl do práce hned po obědě, tak aby se ještě rozloučili, milé :)

Jinak Jaime je fakt vtipálek...občas mě teda irituje, protože se mi snaží vysvětlit něco, co já samozřejmě znám (třeba nějaká věc/jídlo co MÁME i v ČR) nebo když holky něco řeknou ve španělštině a on neví jak to přeložit, tak se to snaží popsat - jenže já jim to slovo někdy rozumim a pak mě hrozně deptá to, jak mu trvá, než se vymáčkne...nejsem moc trpělivej člověk :-/ chudák Jaime, dneska jsem i nechtěně řekla "Já vím, co holky řekly!" - nechtěně, protože to ze mě jakoby vyskočilo-bylo vyštěknuto :(  Ale jinak ta jeho konverzace k mé osobě...no být to Edward, můj anglický HF, řekla bych, že mě prostě jen škádlí. Toho znám a škádlívávali jsme se. Ale až po nějaké době co jsem u nich byla, mam pocit, že to bylo možná až tak po roce! Kdežto tady se s Jaimem škádlíme mnohem víc než s Edwardem a to jsem tu 2 týdny! Ono je to asi tím, že to je prostě španěl a ti jsou otevřenější, řeknou co si myslej a třeba se i navzájem dotýkat dva lidi, co se zrovna potkali (nechápu, že jim to někdy není nepříjemné?!). Jinak být to Čech, tak bych si na férovku myslela, že se mnou flirtuje! :-))

Vyřešila jsem záhadu omeleta-tortilla!!  Ona to totiž JE tortilla! Ale jak na mě Alba vyštěkla, že to tortilla není, že je to omeleta, tak to myslela v angličtině!! Tak jsem jí to dneska řekla (před mámou, aby to mělo nějakou váhu), že ať mi taková jídla nepřekládá, protože mě to akorát mate :D jenže ona hned začla řešit (naschvál, to byste museli vidět ten její přechytračelý výraz), že teda nebude ani říkat „chicken“…achjo!

Musím se pochlubit, stal se zázrak. Poprvé od mých asi 9-ti let (to jsem si začla kousat nehty a neskončila až někdy do 18-ti) mám pevné nehty co se mi hned nelámou a můžu hrdě říct, že mé nehty jsou krásné (pro mě minimálně)!! J How proud of myself I am :-)) Napadlo mě, jestli se mi nemohly spravit díky tomu, že tu jím víc masa, vlastně skoro každý den. To v Anglii jsem opravdové maso jedla tak jednou, 2x týdně, řekla bych. Ale nevím, jestli tam vůbec je nějaká spojitost maso-nehty. Za to mě tu ale zas začly zlobit vlasy-lupy. Musela jsem tu změnit šampon že, a asi to není ten nej pro mě.

Odpoledne jsem si chtěla dojít do kadeřnictví, nechat si to zkrátit na střih, na jaký jsem zvyklá od své české kadeřnice. Takže střih můžu lehce ukázat, slovo "stříhat" mi napsala kámoška Jířa smskou, takže jsem byla ready...jenže! Předtím jsem šla nechat se vyfotit na pasovou fotku kvůli univerzitě v ČR, chtěj přinést dvě pasovky na zápis, takže je musim broukovi Petě (která tam jde místo mě) poslat. No ale teda přišla jsem do fotografství (omlouvám se za ten výraz, ale teď si němůžu vzpomenout, jak se tomu místu říká! :D) a paní za pultem, kolem 50 let, měla úsměv od ucha k uchu a hned zdravila... Tak jsem se zeptala jestli mluví anglicky, no vůbec mě nepřekvapilo, že řekla ne. Tady vám totiž řeknou ne i v případě, že aspoň trochu mluvěj a základy byste s nima rozhodně byli schopni domluvit!! No ale tak jsem se sebe vysoukala "Quiero una foto de passaporte" (omlouvám se, ale ani nevím, jestli je to správně :D) a ona na mě hned spustila španělsky něco a v tom jsem slyšela že se ptá, jestli to potřebuju na španělský pas. Nevim teda proč. Možná tu maj nějaký jiný pravidla jak má ta fotka vypadat. Protože když jsem jí řekla, že na český (neměla jsem jak jí vysvětlit, že to na pas vůbec nepotřebuju), tak ona že "OK", že to je teda normální foto. Ale jak si všimla že jí skoro nerozumim, úsměv byl ten tam a spíš mi přišla nepříjemná najednou! Mno tak jsem si sedla, ona cvakla foťákem 3x, pak mi ty fotky ukázala, já jednu vybrala a ona je šla rovnou nechat vytisknout. Co mě překvapilo, že mé pozadí nebylo čistě bílé a nebo namodralé, jak jsem zvyklá z ČR, ale mam tam zeshora jakoby stín?! A vůbec ta fotka je ošklivá a trošinku nakřivo, protože ona ten foťák držela v ruce, neměla ho na stativu jako v ČR?! :D ale tak holt to na té VŠ kartičce budu muset přežít... :D  a mám teda 6 fotek za 5€, no cenu jsem čekala horší.  Nj, jenže tahle zkušenost mě odradila od toho jít zkusit své štěstí do jakéhokoli kadeřnictví - musela bych ze sebe totiž soukat, jestli by na mě měli čas "teď" a ač tu větu bych dohromady dala...prostě mam blok!!! A je to tady, bloku z mluvení v angličtině jsem se zbavila a teď mam problem se špáninou!! "hurá" :'( si tu prostě připadam jak blbec že jim skoro nerozumim a nedokážu s nima mluvit španělsky.

No tak jsem se pak procházela po ulicích. Nejdřív koukala do krámů, potřebovala bych si koupit plavky, protože jsem zjistila, že ty druhý, co jsem si sem přivezla, maj už zničenej vršek od chloru z bazénu (jsou loňský), tak abych měla záložní..jenžeee, všude jsem sice narazila na plavky ve skvělých slevách, ale s pidi velikostma!! Nikde neměli ani ošklivej svršek velikej tak, abych ho mohla nosit já. Tak se budu muset asi poradit s Cris kam jít. Nejhorší je, že ve městě jsou jen krámky, žádnej obchoďák. Ty jsou všechny mimo centrum a tam bych musela nějak busama a ani nevim kterýma. Takže se musím nejdřív informovat.

No a když mě ty krámy omrzely, šla jsem podél pláže docela dlouhou cestu, pak odbočila do vedlejších uliček a tam se málem ztratila. Já si teda myslela, že ta jedna pláž je za mnou, druhá přede mnou, vlevo je Herculova věž a vpravo centrum města, ale vidět to na google mapách že to je opravdu pravda byl super pocit! :D

 Tam v těch panelácích nalevo od středu bydlí David.

Ty hodiny jsou úžo! A ten výhled miluju, to jste si už ale asi všimli :-))

Napravo je ta Herculova věž, plánuju tam jít s Jančou příští týden.

Jo a psala jsem Davidovi jestli teda zajdem třeba na drink (byli jsme dohodlí), ten neodepisoval, tak jsem psala Abelovi. Ten mi volal, že bohužel musí pracovat dýl a že snad zítra... no ještě že tak, jsem se tím chozením okolo dost utahala a domů jela něco po půl 9. A tam přes skype zjistila, že David neodepisoval, protože si zapomněl zapnout zvuk, takže o té sms vůbec nevěděl!!! omg.. :D

K večeři jsem měla dva kousky chleba, k tomu fish fingers s rodinkou a jsem nějaká plná. Asi to je tím, že jsem chvilku před večeří vypila obr hrnek kakaa :D

Pondělí (lunes) 8/8

Nemohla jsem spát. Usnula jsem zas až po druhý ráno, do toho mě vzbudily 2 SMSky a v šest ráno jsem byla vzhůru opět a ready to get up! Ale samozřejmě jsem chtěla ještě spát…trvalo to skoro hodinu! A pak jsem se vzbudila zas v 9am!

Včera těsně před spaním jsem zjistila, že Jaime dnes zůstává doma. Teď jel teda do krámu, tak nevim, jestli tu je na celej den nebo kdy jede do práce… - Tak už vím, do práce jede zítra po obědě. Takže mám vlastně volno…tak jsem si zopakovala 3 lekce, napsala slovíčka z osmé lekce a přeložila tamější článek a mam dost. Fakt už to začíná být zajímavý a vypadat jako španělština, respektive jako že už bych měla něco umět…  L :D

K obědu jsme měli obří fazole, ale fakt obří! To jsem v životě neviděla! :D  měly snad 2cm :D a byly teda smíchaný s cibulí a nevím s čím vším, abyste si nemysleli, že to byly jen fazole. Oni celkově docela jedí zmixovaná jídla, ještě že mi to UŽ nevadí! ;-P

Pak jsem si zalezla do pokoje, byla jsem dost unavená a nechtěla jsem poslouchat děcka. Nějak mi lezou na nervy. Obzvlášť když ke mně přijde Alba, začne mě hladit po hlavě/ramenu a říkat „good dog“!!!! Ale už pomalu začíná držet pusu, důrazněji a důrazněji jí naznačuju, že se mi to nelíbí…

Ve čtyři jsem vylezla na zahradu s knihou. Sama jsem si myslela, že je tam zima, ale Cris mi říkala, že asi pojedou na pláž! Tak jsem to šla zkusit jak se budu cítit… No na přímém slunečním svitu bylo fakt celkem příjemně, tak jsem tam zůstala na 2 hoďky J pak už mi začla být zima.

A po půl 8 jsem čekala na hovor od Abela, kdy se pro mě staví. To je jeden z těch lidí z couchsurfingu, co jsme se sešli ve čtvrtek :-) Má auto a slíbil mi, že mě někam vezme do okolí, tak mě vzal :-) Nejdřív mi ta konverzace s ním nevyhovovala. Přišlo mi, že ne všechno mi rozumí a občas sám řekl nějakou anglicky nesrozumitelnou větu...ale nakonec se začal lepšit, uf uf! :D Vzal mě do dvou míst, na pláž a pak na takový ostrůvek s "hradem". Jestli si chcete vygooglit polohu, městečko se jmenuje Santa Cruz de Oleiros, východ od Coruni a je to úžasné místo, hlavně tam kde jsme byli, když zrovna začlo zapadat slunce!! Taková romantika :-))

Domů jsem dorazila asi v půl 11 a rodinka seděla ještě s jednou paní u stolu, zrovna dojedli ale zůstala jim omeleta, tak mi hned nabídli. Ale zmátli mě, protože to je ta vaječno-bramborová a já myslela, že je to ta Tortilla co si dávám ve městě občas k pivu jako „zákusek“. Ale oni mě opravili, že ne tortilla, ale omeleta. Tak vyznejte se v tom! :D  a Jaime mi nabídl víno, tak jsem si s nima dala sklenku a nějak se začala cítit podezřele teple…a pak zjistila, že to ví no má 14% :D na to nejsem zvyklá z Anglie, můj oblíbený hruškový cider Kopparberg má 4.8%!! :D

A teď je čtvrt hoďky po půlnoci a já jdu spát, tak mi držte palce, ať konečně bez problémů…