Rozlučkové BBQ

V neděli se mi moc dobře nevstávalo. Bylo to jak kvůli předešlé propařené noci, ale i...bylo mi od rána špatně a od alkoholu to nebylo... Spala jsem jen asi 5h, nemohla jsem už víc spát. Tak jsem se naposled vyspršila v mé úžasné vano-sprše a šla dobalit. Musela jsem totiž ještě vyřešit váhové omezení společnosti Ryanair, s kterou jsem letěla. Velký kufr mohl vážit maximálně 15 kg a malý 10 kg (přižemč jen noťas s kabelem vážej 4kg!) a já, jelikož jsem si chtěla vzít dost těžkou učebnici španělštiny, jsem měla velkej kufr převáženej o necelá 2 kila. Vzhledem k tomu, že jsem tam musela nechat dárky pro rodinku, které byly zrovna docela těžké (kniha o ČR a dřevěná hra Jenga), musela jsem šáhnout do vlastních věcí. Takže jsem vyhazovala a vyhazovala a nakonec mam třeba jen jeden pár kecek a jedny žabky. A musela jsem se vzdát například odličovacího krému a tonika (který mám spešl, takže je jen tak někde nekoupím..) a šamponu s kondicionérem s tím, že si to koupím až ve Španělsku. Mimochodem jsem si nevzala (to ale nedopatřením) ani svůj diář. Jsem zvědavá, na co ještě přijdu, že nemám. Nakonec jsem teda měla kufr vážící 14.8 kg a malej měl přesně 10 kg! A můj pokoj tak prázdnej...

Ještě teď z toho mam divnej pocit, když na ty fotky koukám...

Zabalit jsem to stihla tak tak, bylo půl 3 a od 3 jsem měla už jinej program. Tak jsem běžela se ještě rozloučit s jednou rodinkou z vesnice, kam jsem chodila hlídat 2 holčičky, 2-letou Penny a 4-letou Maddie, ta mě dostala, brečela, že nechce abych odjela.. :'(  Bohužel jedna další, kterou jsem chtěla navštívit, byla na dovolené (tak jsme si aspoň napsali SMS), s jednou jsem se rozloučila už v pátek a jedna nebyla přes víkend doma, tak jsem jim večer volala. Těm dalším dvěma rodinám, kam jsem chodila hlídat spíš minulej rok, jsem večer poslala SMSku s přáním všeho dobrého. Jedna se mi ani neobtěžovala napsat zpátky...

Na neděli po 3pm jsme tedy byly s Julie dohodnuté, že bude barbeque (na oslavu, že už konečně odjíždím, haha). Pozvaly jsme ještě 2 další rodiny, které mi byly blízké a ještě Juliiny rodiče (asi nejlepší lidi v jejich věku, co jsem kdy poznala!) a Edwardovu maminku. Ještě měla přijít Sasha s rodinou, to je ta druhá rodinka, kde jsem pondělí a čtvrtky dělala nanny, ale ti museli na oslavu osmdesátin jejího tatínka... Takže nás bylo 15.

Clare, máma od té jedné family, která je dost zazobaná a taky se podle toho někdy docela chová, mě opět nezklamala - musela jsem se jí v duchu zasmát. Sashina rodina je totiž taky dost bohatá, ale jsou to úžasní lidi! Já jen, že všichni, až právě na Clare a jejího manžela Matthewa, mi přinesli dáreček. To jsem samozřejmě nečekala a nevyžadovala, potěšilo mě že přišli a přáníčko by bohatě stačilo, ale všichni přinesli drobnost.. a Clare ani to přání a jsem si jistá, že jí to právě ani nenapadlo, že by se se mnou mohla rozloučit jinak, než říct good bye - ještě že její dvě holky byly zrovna přes noc u nás a s naší Katie očividně vyráběly přáníčka pro mě. Stejně je mi těch holek docela líto, doufám, že je nebude do budoucna vychovávat ve stylu, že jsou něco víc, než ostatní...

Odpoledne to bylo plné srandy, povídání si, brečení (na mé straně, jak jinak), vtípků, jídla... Julie mi nechala na památku udělat knížku plnou fotek z těch necelých 2 let, co jsem byla s jejich rodinou (přesněji rok a 8 měsíců). To mě zas odrovnalo, no jak jinak :D já jak už jednou začnu brečet, tak pak už ten den se znovu rozbrečím hrozně lehce! :-/ :-))

V šest tam dorazila i Marťa, ta se mi nabídla, že mě hodí na letiště. Za což moc děkuju, musela jsem tam dorazit už po 4am, letadlo letělo v 6.30am! A navíc s Marťou to loučení těžké nebylo, neboť jsme obě z Mladé Boleslavi, takže se určitě uvidíme! :-)  Chvíli na to hosté už začali odcházet, takže zase loučení (Clare prohlásila to její falešné good bye&good luck, s ostatními jsme se SAMOZŘEJMĚ i objali), tentokrát bez slz, uf uf. A přišla třešnička večera, já překvapila Julie :-)) protože jsem jim z ČR přivezla pravou českou broušenou vázu (ještě jsem se kvůli tomu speciélně stavovala ve sklárnách v Poděbradech!), ta nechápala jak jsem to do Anglie uvezla (nejdřív si myslela, že jsem to koupila třeba v Londýně) a hrozně moc děkovala :-)) Původně jsem jim k tomu chtěla koupit i nějakej pěknej pugét, ale nakonec jsem ten den vůbec nejela do města, tak nebyla příležitost. Pro děti jsem měla pro každého malého plyšového medvídka s naší fotkou vytisklou na tričku a s malym nápisem typu "navždy v mém srdci". A pak jsem jim ještě všem dohromady dala kartu (přání) popsané ze všech 3 stran (na první byl obrázek), kam jsem jim napsala vzkaz jako rodině a pak ke každému větičku, dvě. Z toho byla Julie taky paf, že prý jsem si s tím musela dát hrozně moc práce...což mě potěšilo, že to poznala :-)) však už jen to, že to bylo anglicky?! :D

skvělá fotka, až na ty moje opuchlý oči...

No...a pak už loučení s rodinkou. Děcka byla nějaká zaražená, řekla bych, že i dost unavená z celodenního běhání po zahradě, tak to nějak neprožívala, párkrát objala a bylo vymalováno. Pak ještě objetí host-rodičů, Julie se mi nechtělo vůbec pustit. A co teprv nasedání do auta, rodinka stála před barákem, že mi na odjezd zamávají. Já nemohla donutit své nohy pokrčit se a sednout si. No kdo mě zná, tuší, jak jsem asi "vyváděla". A realita byla ještě asi tak 3x horší...

Méďové pro děcka

Tohle je ta má druhá rodina, je to ale jen fotka fotky a ještě tak cca 2 roky stará. Když jsem je opouštěla, holkám byly 4 a 5 a půl.