La vida es chula!: Poslední sobota

Balení bylo kurňa kurňa těžký! Popravdě, musím se přiznat, že jsem se z toho i hystericky rozbrečela. Měla jsem toho moc a krabic málo. No co, tak jsem se vybrečela, jen několik málo vteřin, než jsem začla se to snažit rozdýchat, neboť mi došlo, že v tom pokoji u sebe stejně nemám maminku, která by mi mohla "pofoukat bebí" (pomoct)...a nakonec jsem to zvládla, samozřejmě, vždyť jsem holka šikovná! Nakonec vždyť o nic nešlo, jen o to si uvědomit, že když jsem si pořídila tolik věcí, tak si holt musim připlatit i za odvoz domů (nebo něco vyházet, ale na to nebyl už čas, za 2h mi pro to měla přijet služba)...takže jsem zabalila nakonec krabic 6, o 2 více, než jsem očekávala. Jen tak pro zajímavost, až na tu poslední krabici všechny vážily 25-30 kg! A to jsem ještě ve své anglické skříni nechala naprostou většinu ramínek, neboť už jsem je prostě neměla kam zabalit :-/ :D


Tak takhle se u mě balilo...

V sobotu 23.7. jsem naposled jela do Londýna, měla jsem sraz s Pájou a že se půjdem nechat vystrašit do prý nejstrašidelnějšího místa v UK. Proč prý? Mně to přišlo nic moc. Jo, asi 4x jsem se lekla, z toho jednou fakt pořádně (z figuríny s pistolí v ruce se stal živej člověk co za mnou běžel a střílel-vzduch). Hezky jsme si popovídaly, dokonce potkaly nějakej Tureckej festival u Tower Bridge, u toho se 50x vyfotily a....šly hledat kešky! :D Jsem jen měla takovej nápad a Pavla teda chudák souhlasila, nejdřív s lítostí, že s ní nezůstanu na tom fesťáku, kde byla živá turecká hudba. Ale musím říct, že po první nalezené kešce to vypadalo, že se jí to zdá zajímavé...a když druhou hledanou našla sama osobně, tak už z ní radost vyloženě sálala :-)) Tak jsme jich nakonec odlovily 5, zakončily jsme to bohužel šestou nenalezenou. Ale za to máme vzpomínku, jak jsme se kvůli naší "sleposti" dobejvaly do plastového boxu se záchranným kruhem, páč jsme si myslely, že je to uvnitř - nikde jinde okolo jsme kešku nenahmataly/neviděly, navíc jsme si myslely, že je velikosti micro, což znamená filmovka...no nakonec, už když jsme to vzdávaly, jsem jí jako zázrakem uviděla na plotě zvenčí, nano keš! To bylo radosti... ;-) No schválně si jí zkuste najít (a to už máte ulehčený tím, že víte, že je na téhle fotce!).

A večer už poslední, ale opravdu poslední setkání s přátely, bylo to, no jak jinak než super! Se nás sešlo dohromady asi 14! Na to že to byla "last minute" akce?! :D