Espaňa!!!

Pondělí
Vstávačka ve čtvrt na 3 ráno nepatří zrovna mezi mé oblíbené, povím vám, je mnohem lepší v tom čase chodit spát... :D  Vyrážely jsme ve třičtvrtě na 3, na letiště dorazily bez problémů ve 4 a 2 minuty :-)) Bylo to zajímavé, odlétala jsem ze Stanstedu. Byla jsem na něm podruhé, poprvé tenkrát, když jsem prvně přilétla z ČR vstříc novým zážitkům a zkušenostem v Anglii...to už nějaký ten pátek je a myslím, že je ze mě lepší člověk.
Letěla jsem poprvé se společností Ryanair, trošku vystreslá, že nastane nějaký problém (třeba s příručním zavazadlem), ale všechno probíhalo v nejlepším pořádku. Teda až na tu asi půl hodinovou čekačku ve frontě na check-in, ale ještě že jsem nedorazila o 20 minut déle, ti lidé totiž pak už dle fronty museli čekat minimálně hodinu!
Asi vám nemusim popisovat, jak jsem se cítila při vzletu, ostatně mi slza ukápla už při čekaní na letišti na číslo gateu... A docela jsem si i říkala "I am sooo crazy!" při takovém to startovním rozjetí před odlepením letadla od země.

Mno a za dvě hodiny (plus hodina posun času z pásma 0 do 1) v 9.35 jsem už opravdu vyzvedávala kufr na letišti ve Španělsku, v Santiago de Compostela. Rodinu jsem potkala vzápětí, otec Jaime na mě zamával, jinak bych je bývala přehlídla. Jak já se bála, nevim proč, že tam čekat nebudou! Po seznámení a řeknutí si, jaký byl let jsme se rozešli k autu, to bylo trochu vtipné, protože family zapomněla, kde zaparkovala a auto, ač je to Peugeot dlouhej jak prase, bylo zrovna jaksi schované za jiným...ale našli jsme ho :D
btw, z letadla jsem viděla takovej úkaz, o kterém jsem nedávno četla na internetu - že stín letadla má kolem sebe duhový kruh! Akorát než jsem vytáhla foťák, tak už to skoro zmizelo, no snad to uvidíte:

Cesta autem trvala asi půl hodiny a ve mně se mísily pocity stesku, radosti, zmatenosti a únavy. Únavu asi všichni chápete, stesk taky, radost samozřejmě z nového nepoznaného a zmatenost asi hlavně kvůli tomu mluvení s novou rodinkou. Mamka Cristina mluví dobře, taťka Jaime už trošku pomalejc, ale vždy ze sebe dostane, co chce. Devítiletá Alba je hodně přátelská a mluvit se fakt snaží. Spoustu slov neví, tak se třeba ptá rodičů nebo popisuje, moc ale například nedodržuje správnej tvar otázky nebo minulej čas, takže je to pro mě šílenej zmatek občas během rozhovorů s ní. Někdy, než se vymáčkne a řekne jednu větu, to trvá fakt minuty a jak to prokládá pauzama a "ehmmmm", tak nakonec vůbec nechápu, co tím chtěl básník říci...a na konec nezapomene nikdy dodat "Did you understand?" nebo "Do you know?!" což mě nějak docela začíná deptat popravdě, tak jsem jí dneska řekla o frázi "Did you get it?", abychom měly změnu.. :D  No a mladší Sophia, sedmiletá, popravdě nemluví skoro vůbec. Za ty dva dny řekla asi 6 anglických vět. Ona se prý letos ve škole teprv začla učit, tak to chápu, ale kdyby se aspoň snažila...ale ono to snad přijde, včera fakt mluvila jen španělsky, že jsem hádala co říká (většinou ale překvapivě dobře :D), dnes už mi přišlo že má trochu snahu, hlavně snahu i mi rozumět!

Doma mi ukázali barák (první můj pokoj, ale jen jsem si do něj dala kufry..), už jsem věděla z fotek jak to tu vypadá, na živo je to naštěstí hezčí! Pak jsme si šli sednout do kuchyně, tam jsme kecali, nejdřív všichni, holky si i daly snídani, že to ráno před cestou na letiště nestíhaly, páč byly vzbuzeny "násilím" (btw, já též nesnídala a docela jsem měla hlad, ale nejdřív se mě na jídlo neptali, jen na čaj..a pozdějc už jsem byla zase ta stará stydlivá Radka a styděla se zeptat!! :D), pak se šly holky koukat na telku, tak jsme tam ještě asi na 2h zůstali s rodičema. Až je napadlo, že bych možná chtěla chvíli pro sebe... ;-)
Někdy ve dvě, možná dokonce půl třetí jsme měli oběd, kterej mě fakt potěšil - kubánská rýže (výborná!) s párkama a buličím (=volské oko), no fakt jsem si pochutnala. Bohužel, jak jsem od rána jedla až ten oběd, tak jsem měla žaludek staženej a už neměla místo třeba na víc rýže nebo druhé buličí :( :D   Po obědě jsem jako slušná holka poděkovala a šla si zas zalézt k sobě. Dost mile mě překvapilo, že i v téhle rodině otec pomáhá, tentokrát například s mytím nádobí (hrnců) a dáváním ho do myčky. Ale tenhle prý žehlení nesnáší :D  Odpoledne jim přišla návštěva, tak jsem šla na chvíli za nima dolů. Dala si s nima čaj, dvě sušenky Oreo (které jsou mimochodem anglické!), chvíli ze slušnosti zůstala a pak se vrátila k sobě. Návštěva anglicky mluvit neuměla a aby mi otec všechno překládal byla blbost. Za chvíli mě i hlava začla bolet z toho náporu španělštiny, respektive Galijštiny, to je místní jazyk (La Coruňa je město na severo-západě Španělska v regionu zvaném Galicia) a ti dva dospělí hosté mluvili šíííleně rychle! Smát se jen proto, že se smějou oni, mi přišlo trapný a navíc, byla jsem fakt dost unavená, aj jsem se snažila usnout, ale nějak mi to nešlo...měla jsem v hlavě moc myšlenek...

Ještě k tomu jazyku, ani jsem nevěděla, jaký jsem měla štěstí. Protože když jsem si hledala španělskou rodinu, tak jsem moc neřešila odkud jsou, jen jsem chtěla někam k vodě. A až pak teprv (když už jsem to měla s touhle rodinou dohodnuto) jsem si uvědomila, že má Španělsko právě 17 částí a 4 různý jazyky a že se pravou španělštinou mluví právě že jen někde! Mno uf uf, má rodina je původem z jiné části španělska a mluvěj "castellano", což je normální španělština!!

Do večera už jsem byla vlastně fakt u sebe v pokoji, psala na blog články o rozlučkách v Anglii a když už jsem si říkala, že půjdu spát, byla jsem zavolána na večeři!!!! No chápete to, v půl 10 večer?? :D navíc jsem byla ještě plná od oběda či co! :D Ale dala jsem si s nima, ač ne tolik jako oni. Byly osmažené brambory (ale chutí mi to přišlo spíš jak mezi osmaž.bramborou a chlebem) a---tramtadadááá---maso na způsob řízků!! Osmažené malé vepřové kousky masa a dokonce ve strouhance!! To jsem koukala jako blázen a něco mi říkalo, že jejich stravování se mi bude líbit :D
Po večeři jsem poděkovala za véču, hezký den, omluvila se, že jsem dost unavená a jdu spát, dala si sprchu a - místo spaní jsem ještě psala na blog, no na zabití! Šla jsem spát až kolem půl 12! A vstávala v 9...


Úterý
...Vzbudil mě budík nastaven na devátou ranní. Bylo mi řečeno, že holky choděj přes prázdniny spát déle a tudíž i vstávají mezi 9-10am. No já hned i vstala z postele a šla dolů, že si dám snídani. Tatínek seděl na gauči (měl od práce volno, jen teda musel být na telefonu a asi 3x za den šel na počítač) a jak mě viděl, hned se vydal za mnou...a už mi nedal pokoj, to mi po ránu teda moc nevyhovovalo, protože bývám většinou taková zaprdnutá a jakoby naštvaná, jestli mi rozumíte. Prostě se mi ani nechce moc mluvit. A to hned asi za 5 minut přišla i Alba a hned spustila otázky a tak..no ta mi tam po ránu chyběla :D  Jinak jsem si v jejich asi 5-ti druzích cereálií jedny vybrala a nasypala si, ne tolik jako jsem si byla zvyklá dávat v Anglii, neboť jsem tenhle typ neznala a nevěděla, jak to chutná. Každopádně jak tam v kuchyni stál Jaime a povídal si se mnou, tak mě samozřejmě pozoroval a mi to bylo hrozně nepříjemný, jak se tu necítím ještě úplně jistě jako doma v Anglii... Ještě jsem si udělala čaj...a to je zajímavost - oni nemají rychlovarnou konvici! Nevím, jestli je to ve Španělsku normální, každopádně čaj si musím dělat v mikrovlnce, na kafe maj kávovar.
Alba si taky dala snídani, do toho přišla i Sofía, že jí Alba vzbudila, ale hlavně zůstala na chodbě sedět na schodech a zas začla kňourat - proč píšu zas? Protože ona skoro nic jiného nedělá, respektive se skoro jinak nevyjadřuje, než kňouráním! No to mi chybělo, jako bych toho od Adama neměla dost. No, uvidíme, jak to s ní bude. Každopádně kňourala/brečela prý kvůli tomu (to mi pak říkal tatík), že si myslí, že neumí/nemůže mluvit anglicky.

Po snídani si maj holky vyčistit zuby, ustlat postele a obléct se. Člověk by řekl, jak jednoduché v jejich věku - ale ne, Sophía, se oblíkala asi čtvrt hodiny, přičemž tatínek nad ní stál, pořád jí podával různé věci ze skříně a ona jen kňourala, že to nechce a to taky ne.... Mno, kdybych tu bývala byla aupair poprvé, asi bych to neřešila. Ale takhle vím, že i Katie, když jí byly 4, byla schopná se normálně obléct, tak mě to docela vytáčí :-)) Taky je prý taková ustrašená, že nikde nesmí zůstat sama, ale třeba jen když si má jít do svého pokoje do patra třeba pro svetr, její sestra si musí stoupnout doprostřed schodů a čekat na ní, heh?!
No a když se konečně oblíkla, jeli jsme s tatínkem do nákupního centra do obchodu. No řeknu vám, nákupní centra tu maj asi 3-4, ale nebudu to mít lehký - můj hl.dopravní prosředek bude asi kolo a my bydlíme na kopci... :D  Tak jsme nakoupili, já tam z toho byla paf, páč jsem si nedokázala přeložit ani co je na sprchování a co je krém! Ale s Albinou pomocí jsem si nakonec vybrala čistící krém a tonikum (btw, vybrala jsem značku Vitesse a asi fakt dobře, minimálně to úžasně voní :-)) ). A tatínek mi to zaplatil, nechtěl peníze (což se hodilo, protože sice jsem dostala od mamky a ségry dohromady 50€ k narozkám, ale nějak se mi je nechce rozměňovat, dokud fakt nemusim :-)).

Doma jsem mu chtěla pomoct to vyndat z tašek, ale říkal, že to je v pohodě, že je to jeho rutina. Že když zůstává takhle polo-pracovat z domova, tak se tu normálně o všechno stará. Tak jsem si šla sednout k holkám, které už si poslušně otevřely domácí úkoly. Tak jsem se přidala a otevřela si španělštinu pro samouky a podtrhávala zápisky a přečetla pár slovíček. Jo a Sophía, jak jinak, zas neustále kňučela že neví to a tohle...to jsem na ní zvědavá, až budem samy, protože já jí španělsky rozumět nebudu, ale co hůř, já jí to španělsky nevysvětlím!
Pak nevim co jsme dělaly, asi nic moc, zatímco tatínek nám vařil oběd. Oběd byl po půl 2 (a to mam pocit že jen kvůli mně, oni by ho měli asi až po druhý ;)) to byly zas řízečky, ale hovězí tentokrát (myslim!) a k tomu hrášek osmaženej s nějakym salámem. Po obědě si holky sedly k tv, teda ještě jsem s malou postavila puzzle. A pak jsem si zalezla k sobě, pak zas vylezla, Jaime jel vyzvednou Cristinu z práce, já chvíli s holkama koukala na Simpsnovy ve španělštině (haha) než přijeli a pak jsem zas zalezla, potřebovala jsem si na pc dodělat svoje a taky jsem popravdě chtěla pauzu od mluvení...Alba je hodně ukecaná... :D

Kolem páté jsem si dala k svačině jogurt a pak jsem s nima jela odvézt tatínka na nádraží, on totiž pracuje v Logroňo, což je odtud už nevim kolik hodin (6?) vlakem. Vrátí se, myslím, v pátek večer. Škoda, je fajn. A hned na to jsme jely já, Cris a holky na jedno náměstí tady, Plaza Maria Pita. To jsem vám vyfotila, abyste mi věřili, že jsem ve Španělsku :D  holky měly s sebou kolečkové brusle, protože to náměstí je hezky rovné a vydlážděné, my si s Cris sedly do kavárny a pozorovaly je. S ní jsem mohla mluvit normálně jak jsem zvyklá, když přišla Alba, tak mě ale prosila, jestli bych nemohla mluvit pomalejc - to já netušila, že mluvím rychle?! :D  No a odtamtud když jsme jely domů, vzala to Cris podél pobřeží, abych si prej udělala alespoň malý obrázek o městu :-)  no co vám budu říkat, ten pohled na moře se mi líbil :-)

Aspoň malá ukázka pro začátek, foceno z auta

Doma já měla volno, tak jsem se vrátila do pokoje, jak jinak, haha. Holky se stejně šly koukat na TV a ono už bylo po osmé, to jsem netušila! Je to tu celé nějaké posunuté a taky se tu tak cítím :D večeře byla výborná polívka (jen těstoviny s ochucenou vodou, ale chutnalo to jak kuřecí vývar!) a k tomu empanadillas, takové zapečené jakoby trojhránky s sýrovo-šunkovou náplní. Véča byla v půl 10, to je prostě mazec. Zatím jím s nima, Cris se mě včera ptala, jestli to tak zůstane, jestli si na to zvyknu. Tak jsem jí řekla, že uvidíme jak bude reagovat moje tělo... Přece jen, když pak jdu spát o půlnoci, tak se cítím ještě dost plná!

Empanadillas; staženo z netu

Jinak se omlouvám za chyby, všimla jsem si, že mám už nějaký menší cit pro psaní, třeba čárky mi nikdy nedělaly nikdy problém a psala jsem je automaticky, teď už se musím kontrolovat... :-/

Jo a ještě něco - když mi Cris povídala, kde je autobusová zastávka a tak, Alba se hrozně divila proč... tak jsme se s Cris začly smát a ta jí řekla, že já tu nejsem na to, abych byla zavřená s nima 24h v baráku.. ;-)