Pátek, zatím asi nej den :)

Dneska jsem se vzbudila už zas někdy v půl devátý a potřebovala jsem na wc, vůbec tady furt běhám a to přitom si myslím, že piju míň, než v Anglii. No každopádně jsem se nechěla zas vykrádat po chodbě na wc a zpět a bát se vůbec spláchnout..tak jsem popadla noťas a šla s ním dolů. Hmm, buď jsem holky vzbudila nebo měla Alba lehčí spaní, tak do 5-ti minut přišly dolů. Sedly k TV, nechala jsem je koukat ve španělštině pro tentokrát. To jsem ale hodná :D v 10 jsem šla snídat a tentokrát jsem si dala cereálie a ještě kousek bagety s máslem a šunkou - to jsem zavolala holky, ať se jdou nasnídat a Alba, když viděla co jim, tak se tvářila jak kdybych jedla brouky, že prej co to je za nápad TOHLE jíst k snídani?! :D

Já jak dosnídala, tak jsem ale zůstala s holkama v kuchyni...a Alba dojedla, odnesla svoje do dřezu a najednou byla fuč...a najednou jsem viděla i Sophíi běžet s mystičkou cereálií do obýváku! Takže jsem zakročila, Sophía se musela samozřejmě vrátit do kuchyně a Albě jsem řekla, ať tu TV vypne a jde si vyčistit zuby. Sama jsem šla vyprázdnit myčku. Nejsem si úplně jistá, že si holky ty zuby fakt vyčistily, našla jsem je už sedíc u stolu, čekajíc na úkol.

Teda Sophía má tu knihu, tak si jen vybrala 3 stránky, který šla vypracovat, Albě jsem napsala jeden příklad na dělení. Kňučela na mě, ať jí ale napíšu jen krátké číslo a ne zas takové dlouhé. Tak jsem jí řekla, že ona mi nebude říkat co mam a nemam dělat. Ale napsala jsem to číslo jen 7mi místné, za což byla spokojená. Já začla vyplňovat cvičení ze španělské učebnice, lekce 5 :D mno docela jsem se musela koukat do slovníku, což mě moc nepotěšilo :(  Alba zvládla ten první příklad docela v pohodě (jedna chyba v předposledním čísle), tak jsem jí šla napsat druhej, jako obvykle. Tak zas začla kňourat, že ale ne dlouhý...ale když vidim, že v každym příkladu dělá chyby (ač je na násobilku dobrá, tak nevim, v čem má problém, možná to počítá moc rychle, ale nepřijde mi?!), napsala jsem příklad s 10-ti číslama. Popravdě, když jsem to psala, nepočítala jsem, kolik jich je!!! ALE ona hned začla jakoby ječet že to teda neee, že tolik čísel neee!!! A odškrtla poslední tři! Tak jsem jí řekla, že má smůlu, že to nepřijímám, že prostě musí vypočítat co jsem jí napsala, protože to potřebuje procvičovat. No slečna se naprdla! :D Jsem z ní popravdě měla srandu, ale nedala jsem to znát. Dělala jsem, že o ní nevim a dál si dělala svoje cvičení. Ona jen seděla, ťukala různýma tužkama o stůl a podobně..... Po asi 5-ti minutách začala něco počítat, tak jsem si říkala "konečně". Ale ejhle, když jsem se nenápadně podívala stranou na její papír, viděla jsem, že sice počítá můj příklad, ale o ta tři poslední čísla kratší!!! No to mě naprdla :D teda nenaprdla opravdu, prostě měla smůlu. Protože když vítězoslavně prohlásila, že má hotovo, já se na ní tak podívala a řekla, že to teda nemá. Ona že jo. Já že ne, že to není ten příklad, co jsem jí já dala. Ona že jojo. Já že nene a začla před ní počítat ty číslice, že v tom co počítala jich je jen 7 a já jí napsala 10-ti místné číslo... no to jste měli vidět jak se naprdla, že jsem jí odhalila! :D Ona že to dopočítávat nebude a já, že to teda bude, že si nebude určovat pravidla a že je mi jedno kdy to spočítá, ale do té doby má smůlu (že si nemůže třeba zapnout TV, PC, jít do bazénu (dopoledne bylo hezky)). A ona furt jela svoje, že to číslo je moc dlouhý a že to prostě počítat nebude.. a já jí říkala že jako nechápu co je za problém spočítat o 3 čísla víc a že je to pro ní jedině dobře... Páááni, ta byla tak naprdlá :D Docela dlouho zas jen seděla, ťukala vším možným, pak si šla přesednout na gauč (já dělala, že jí nevnímám, ale moc dobře jsem viděla jak se snaží tvářit naprdle :D). Omlouvám se za ty smajlíky, ale já z ní fakt měla spíš srandu, snad mě chápete.

Pak najednou vyskočila a rychle někam šla..ehm, pro telefon a začla vyťukávat číslo! Tak jsem na ní zakřičela, že je silly, ty jo, jak to nejlíp přeložit, že se prostě chová hloupě, to mi nerozuměla, ale nechala jsem to být. Neměla jsem na ní zrovna náladu - dost jsem se v tu chvíli obávala, co jí jeden nebo druhej rodič řekne. Slyšela jsem, že dost španělských rodičů je dost benevolentních a jejich dítě je v domě králem... Alba volala tatínkovi, slyšela jsem "papa", pak už jsem samozřejmě nerozuměla nic, než jen že stále opakovala "číslo". Mno, její hlas se stával více nešťastným a ukňučeným, až nakonec telefon položila a jen jsem slyšela, jak si jakoby naštvaně odfrkla. A já v tu chvíli oddechla, protože to znamenalo, že mě Jaime podpořil a řekl jí zřejmě něco jako že to prostě má dopočítat, možná i to, že mě má poslouchat ;) Milá zlatá zůstala sedět na gauči v "předpokoji". Do toho dokončila svou práci Sophía (a vlastně i já), tak jsem jí to zkontrolovala a řekla, že jestli se chce třeba koupat, že s ní půjdu na zahradu. Ale ona je taková starostlivá, no spíš bych to nazvala bojácná, poseroutek dělat něco bez své sestry (ve středu na hřišti ztropila mamince scénu, když si Alba začla hrát s jinym dítětem). Takže šla za ní, chvíli si jen povídaly, pak tam začly vymýšlet něco jako hraní si, Alba u toho ale stále seděla na tom gauči v naprdlé pozici :D no neměla jsem na to nervy, tak jsem je tam nechala, sama se převlíkla do plavek a šla si číst knížku na zahradu na sluníčko, dokud tam na obloze nějaké bylo...a ještě jsem si zkontrolovala hodinky, že mi jdou dobře.. :D

Btw, ta knížka se jmenuje Blindness od José Saramago (portugalec), jsem na 63.straně a zatím to zní šíleně. Cristina říkala, že ta knížka je smutná. Zatím mi spíš přijde fakt šílená svým způsobem, lidi tam z ničeho nic bez důvodu oslepují...

Mno a tak si tak čtu, nevim, třeba čtvrt hodiny. Najednou jsem slyšela, že Sophía mluví nějak blíž (slyšela jsem jí mnohem zřetelnějc), tak jsem pohlídla dovnitř a co nevidim, Alba seděla u stolu a počítala ten příklad!!!!!! Juchů, vyhrála jsem! :D  dělala jsem, že jí nevidim a ta když skončila, šla jakoby mimochodem na zahradu a rovnou k bazénu zkusit teplotu. S takovym "chytrým" výrazem ve tváři. No tak jsem jí udělala tu radost a zeptala se, jestli udělala domácí úkol, Ano udělala, Ten co jsem ti dala já?, Ano - a v tom mi ho Sophía přinesla až pod nos. Hned potom šly...tramtadadá - k televizi! Tak jsem začla kontrolovat ten příklad, všimla si, že sice dopočítala ta 3 čísla, ale neudělala zkoušku! Tak jsem šla dovnitř, do toho našla chybu, do toho volal táta, tak mu říkala, že to teda dopočítala. Já si jí posunkem zavolala, po dokončení hovoru jí teda řekla, že tam má chybu na konci. Tak jsme to přepočítaly jakoby společně (já jen přitakávala ano/ne) a po zjištění, že jí zbyl zůstatek 30 už se už už odebírala zpět k TV. Ale? Já jí zas dostala, řekla, že musí ještě udělat zkoušku. Tak následovalo opět kňučení.....ale sedla si a začla počítat. Jsem jí i řekla, že když násobí třicet jedničkou, tak že ta jednička bude rychlá... no a zkouška vyšla, tak jsem jí řekla, že jsem ráda, že to dodělala a toť vše. Byla jsem spokojená, fakt že jo.

Furt jsem kontrolovala hodinky, abych ten oběd nepo jako včera :-)) jo ještě volala maminka, ona o tom Albinym vyvádění nevěděla, ale zeptala se všeobecně jestli udělaly úkoly...

K obědu jsem měla udělat něco, čemu říkaj krokety, vypadá to v podstatě jako podlouhlá kroketa, ale má spešl náplň, nějakou sýrovo-šunkovou, mi přišlo. No každopádně jsem to chtěla dělat v troubě, že, ale na sáčku byla jako první pánev, tak jsem se Alby ptala, aby mi to přeložila. No pánvička plná olivového oleje, nechat to tam min. 2 minuty, ale  spíš dokud to nebude nahnědlý... Tak jsem si olej rozehřála dokud nebublal, pak tam ty krokety dala a čekala...asi 5 minut, protože nějak nehnědly a co ví, nějak se rozblemcávaly.. :D měla jsem je vyfotit, vypadalo to až nechutně, obzvlášť, když jsem je stáhla z ohně a olej se uklidnil.. :D Alba hned volala mamince co se stalo (teda tátovi, ale ten jí řekl, ať zavolá mámě), na jednu stranu mě to naprdlo, protože co jí má co volat, na druhou stranu se ptala na radu no, tak jsem to nechala být. No co mohla maminka přes telefon udělat, řekla mi, že ten olej zřejmě nebyl dostatečně horkej a že to klidně můžem vyhodit a sníst něco jiného. Tak já jednu kroketu vytáhla a s Albou jsme to ochutnaly a usoudily, že ač to nijak vábně nevypadá, chutná to normálně.

K tomu jsme jedly ten krémo-polévku z "lilku". Před obědem jsem jim říkala, že po obědě žádná TV, že je venku hezky, tak že půjdem na zahradu a nebo prostě hrát hru jinou...a co myslíte. Zatímco jsem se Sophií krájela nektarinku, Alba si pustila televizi (respektive jí předtím nevypla, tak jen pokračovala)! Stála u toho, takže si byla vědoma, co jsem předtím řekla. Tak jsem jí řekla, ať jí vypne a šla uklízet do kuchyně. A nic se nedělo! Jaké překvapení, už mě začínaj zkoušet??!! Tak jsem zavolala znovu ať tu TV vypne - nic - tak znova a to už jí vypla. No má štěstí, napotřetí jsem se chystala vzít jí a schovat ovladač nebo něco takovýho :D  šly jsme se Sophií na zahradu s jednou hrou co znám z Anglie, Guess who, Quién es quién ;)  Ironie je, že já jsem si jí v Anglii koupila pro sebe a táhla se s ní sem, že je to dobrá hra na procvičování slovíček pro holky, obzvlášť když neuměj používat ani jedna "do, does" - vždy, když se zeptám otázkou, která obsahuje pomocná slovesa, Alba mi nerozumí. Tak nechápu, co je ve škole učej, když umí občas neuvěřitelně složitá/nepotřebná slovíčka, ale nerozumí tvaru základní otázky?!

Tak jsme to se Soph hrály a do toho už přišla domů máma. Měla z nás radost, že si hrajem a taky z malé, že se snaží anglicky, ač to většinou bylo jen heslo na styl "you hair" a musela jsem vydedukovat, že se mě ptá "Do you have hair?" :D

No a tím mi padla, zahrála jsem si s ní 3 hry a pak si lehla zas s knihou. Sluníčko už zalezlo za mraky. Zanedlouho začla být i docela zima, tak jsem šla dovnitř na pc. A přišla mi SMSka od jednoho místního kluka, David se jmenuje, je mu, myslím, 32. Ptáte se, jak jsem k němu přišla, ještě k tomu, že má mé číslo? Existuje stránka Couchsurfing.com, kde si můžete najít hostitele na přespání, když jedete do nějakého města přes noc a nechcete platit za hotel. Jsem tam zaregistrovaná už z Anglie, kdy jsem chtěla jet do Oxfordu (ale nakonec nejela). Tak jsem si tam našla asi 4 lidi z okolí La Coruni, z toho 2 odepsali, že tu už nebydlí.. No každopádně je tam i forum pro každé město, tak jsem tam pod Coruňu napsala, že tu jsem nová, anglicky mluvící a jestli by se nechtěl někdo sejít... David mi pak psal soukromou zprávu tam, že má čas a blablabla a číslo, tak jsem mu napsala moje české s tím, že brzo snad budu mít španělské, ale že do té doby kdyby chtěl, ať se mi ozve na to CZ. A ozval :-) že má dnes čas, pokud bych se chtěla sejít. Tak jsem se šla Cris zeptat, když bych si chtěla půjčit kolo, jestli maj zámek. Odpověď byla "no" s tak blbým úšklebkem a ještě se mě blbě zeptala, jestli ho budu potřebovat?! - někdy je blbý být první aupair, ty rodiny některý zákl. věci vůbec nechápou (mohla se nabídnout, že mi ho seženou nebo zaplatěj..nevim, přišlo mi to divný). Tak jsem se ptala na ten bus, jak často jezdí. Že prý cca každých 20 minut, ale že mě, jak předešlý den slíbila, vezme do toho jednoho obchoďáku (kde jsme byli s Jaime a viděla jsem tam Orange obchod-operátor) pro španělské číslo. Tak jsem se jí zeptala, jestli by mě na cestě zpátky vyhodila někde u busu, že mam sraz ve městě na tom a tom místě. A to mi řekla, že mě tam vezme, takže supeer :-))

Tak jsem to Davidovi psala, že se tam dostanu kolem půl 6, takže o půl jsme měli sraz. To bylo ještě vtipný, Cris mě vyhodila na jednom konci toho náměstí, uprostřed byla budova. On mi napsal, že sraz u sochy bílého ptáka. A já žádnou neviděla!! Z cedulí okolo jsem věděla, že opravdu jsem na tom správném místě, jenže kde je ten pták?? No musela jsem se začít smát, když jsem si sama sebe představovala, jak se ptám kolemjdoucích neanglicky mluvících, vzhledem k tomu, že umím slovíčko bílý, ale ne pták - no představte si mě, jak se někoho ptám stylem říkajíc "blanco" a do toho mávám rukama-křídly!! :D  No každopádně jsem byla dostatečně chytrá a tu budovu uprostřed obešla, než jsem se vydala někoho zeptat a tam, tramtadadá, bílý pták, uf! :D

Nalevo v dáli fotbalový stadion, napravo pomník?!

David přišel do 5-ti minut, poznal mě lehce z fotky a já jeho vlastně taky. Vzal mě kolem pobřeží, které jsem vám předtím fotila z auta. Můžete si všimnout, že je to pobřeží vykrojeno, takhle to je i z druhé strany města a tudíž se říká, že A Coruňa je ve tvaru houby ;-)

 

A tenhle týpek se mi líbil, potapěč s harpunou a jeho úlovkama :-D

No kažopádně pak jsme různě chodili, to vám popisovat snad nemusím. Ještě jsem mu říkala, že bych teda chtěla někde koupit zámek na kolo, tak jsme šli do čínského obchodu, kde prý mají všechno, ač je to většinou k ničemu - no představte si naše vietnamce ;)  

Měla jsem nejdřív hroznej bordel v tom, kde chodíme, ale čím víc teď koukám do mapy, tím víc se začínám orientovat, díky naší včerejší procházce! Jo a byla jsem poprvé v Burger King, šli jsme tam na zmrzlinu s chocolate brownie, to je takovej anglickej čokoládovej dortík a byl dokonce teplej, mňam mňam! :D  Jo a při tom našem potulování jsme potkali 2x jeho kamarády, první byla skupinka 3 američanů (2 holky a kluk) hrajících v parčíků na (2) menší flétny a housle, ti tu prý učí angličtinu. A pak jsme ještě potkali jeho kamaráda španěla, Miguel se jmenuje (tady velice obvyklé jméno) a ten byl hodně sympatickej! Oni teda i tamti tři, ale tenhle ještě o něco víc :-P  Nejlepší bylo když si s Davidem něco říkali španělsky a já se usmála nad tím, jak jim vůbec nerozumím..a on se na mě otočil a na něco se mě španělsky zeptal - a já jen "I don't understand", vysmátá od ucha k uchu :D no asi si mě umíte představit, hehe, no Miguel každopádně ihned přepnul do angličtiny a povídali jsme si anglicky :-)  Pak mi David pomohl najít na pouličnim info stroji můj bus, respektive jeho trasu, takže jsme zjistili, že právě u jedné z mojich zastávek stojíme a co víc, zrovna tam i stojí můj bus! :D Ale já ještě jet nechtěla, obešli jsme ještě druhou stranu pobřeží a bylo fajn.

 

Přístav

A Coruňa je jako houba :-)

Ukázal mi kde je turistické centrum, už bylo zavřené, ale chci se tam podívat co nejdřív a zjistit, jestli nemají mapy nebo třeba trasu busu... A co mě opravdu potěšilo, byla to taková super tečka za super odpolednem, uviděla jsem papírnictví a, tramtadadá (ty jo, po kolikátý už jsem to v těch článcích o Španělsku použila?!?), měli moji supr trupr gelovou, ale vygumovatelnou 'propisku'!! Nevim jestli jsem vám o tom včera psala, ale zapomněla jsem si jí s sebou vzít a přitom jsem s ní byla zvyklá psát do té učebnice. Takže jsem happy, že s ní zas můžu psát :-)) Možná vám to zní směšně, ale já mám prostě radost z takových  maličkostí :-) A Davidovi se líbilo, jakou mam radost :-)

  Vlevo vtipná cedule, uprostřed ryby, vpravo loď,   asi největší, co jsem zatim viděla

 

Hezká lampa

                                                        Něco jako hrádek

 

Vpravo umělecké foto :D

Prý typická stará španělská nemocnice

No s busem na tom nejsem tak špatně jak jsem si myslela, v týdnu jezdí každých 17 minut, v sobotu každých 20 a v neděli každou půl hodinu, což je naprosto super!

Chobotnička vyfocená speciálně pro Báru, když chtěla to jídlo!

Domů jsem jela kolem půl 9, chtěla jsem tam být kolem 9té, abych se ještě viděla v pohodě s Jaime, který v 8 přijel domů. To byl pro mě taky zážitek, myslím ten autobus. David tam se mnou čekal, to bylo v pohodě. Říkal mi kam teda jedu (abych to slyšela se španělským přízvukem :-)), počítali jsme kolikátá je to zastávka a tak. Ale jak přijel autobus, bylo mi šoufl - totiž nastoupila jsem a na řidiče spustila název zastávky kam jedu. On jen koukal, tak jsem to zopakovala. Furt jen koukal, tak blbě. Tak já že mu ukážu papír, kde mam tu zastávku napsanou. Do toho ale přišel ke dveřím David a řekl mu kam jedu. A řidič na to jen že to uvidím na obrazovce kde jsme a ukázal nahoru. Já nechápala kam. Pak ukázal mezi nás na desku. No to jsem pochopila že chce peníze, tak jsem se ptala kolik. On zas ukázal nahoru, já ale nic neviděla!!! Až asi na počtvrté jsem konečně tu pitomou nálepku viděla a došlo mi, že chce 1,15€. Well, jedna jsem rozuměla, patnáct už sahá za okraj mých španělských znalostí :( :D:D  No ale poučení - tady se cestuje za jednotnou cenu, ať už jedete jednu zastávku nebo 10, což mě teda doost překvapilo. Protože jsem zvyklá z UK, že řeknu kam jedu, oni spočítaj vzdálenost a podle toho je cena! Takže svým způsobem jsem 'šťastná žena', že těch zastávek je z té počáteční 18 (teď jsem jela 15)! :D

Doma jsem našla výbuch! V kuchyni rodiče vyklízeli všechny skříňky, protože objevili nějaké broučky v mouce a podobně... takže všechno otevřené jídlo vyhodili, i moje nové cereálie, a to mi tak chutnaly :( :D Ale jinak Cris se ptala co setkání, jestli byl ten kluk v pohodě a tak. A ukázala jsem jí zámek na kolo, tak se jen pousmála a řekla "ah". A že prý neví jak je na tom město se stojanama! :D Ale I don't care, nestarám se, prostě ho někam připnu! Ale spíš to vidím, že budu jezdit busem...přece jen cesta tam by byla v pohodě, ale cesta zpátky je do kopce.. :-/ :D

Večeře byla v deset!! Teď to bude asi znít divně, ale jedli jsme zbytky z týdne, prostě kousky co zbyly. Třeba jedna holka měla rýži, druhá pizzu, Jaime měl tu mixovanou krémo-polévku a Cris měla ani nevim co. Já jsem si ukořistila tu bramborovo-vaječnou omeletu, tak jsem měla radost znovu :-P

Pak už jsem jim řekla dobrou noc a šla k sobě. A byla vzhůru až do půl 2am?! A zase jsem z venčí slyšela ohňostroj, každý večer ho slyšim, co jsem přijela!

Zajímavý poznatek ohledně slunce-opalování. Byla jsem dneska na slunci rovnoměrně, ale přesto se mi spodní díl plavek opálil a vrchní ne??! :D

Jinak se mi líbí, jak je tu to hlídání oproti Speldhurst prostě jednodušší. Neni tu věčně znuděnej Adam, když si holky sednou k TV, nemusim je hned vyhazovat že to teda né, že TV až možná odpoledne. Neni tu věčně mluvící Katie, která vyžaduje neustálou pozornost... Ale víte co, i to mi chybí. Jsou to samozřejmě pro i proti. Dneska mi napsala Julie email a mimo jiné psala, že večer pořád čeká, kdy 'už' přijdu domů. A hlavně, že včera, když se vraceli domů z celodenního výletu, tak že Katie, když viděla 'moje' auto prohlásila "Oh, Radka už je doma". Jak sladké. Měla jsem na krajíčku slzu štěstí. Z toho, že jsem opravdu v jejich srdcích!

Čtvrtek

Asi budu muset chodit spát v půl 2 ráno, abych pak v pohodě spala s holkama do půl 10. Páč dneska jsem zas vstala před devátou a s malou bolestí hlavy, podle mě je to prostě přespání.

Každopádně holky vylezly z pokojů dřív dneska, ona teda Alba když vstane tak prej budí automaticky Sophii, aby ta se nebála sama nahoře?! No každopádně jak já nebyla dole, tak šly první k TV a ne na snídani :D Já slezla ještě v pyžamu, pozdravila, dala si snídani, šla nahoru sama se připravit, teda převlíct, zuby vyčistit... V deset jsem na ně houkla, jestli by se mohly nasnídat, mě vždycky překvapěj, jak rychle od té televize vyskočej, já jako malá vždycky odmlouvala „až to skončí" :-))

No a hádejte co se stalo?? Někteří možná hádáte správně vzhledem k předchozímu článku...přišla Maritza! :D (S tím svým klukem, který jí zas pomáhal a tou nejmladší dcerkou) tak jsem nejdřív nechápala a děsila se, že budu fakt jak opička, ale ona přišla do práce??!! :-O Jsem pak zjistila, že sem chodí uklízet pondělí, středy a čtvrtky!! To mi přijde ujetý, v UK nám chodila uklízečka jednou za 14 dní na velký úklid, já předtím uklízela 1x týdně.

Takže mě to svým způsobem potěšilo, že přišla prostě uklízet. Říkala, že dělá i manikúru a pedikúru a různé copánky - ty šla taky udělat Sophíi. No umí :) Později mi nabídla, že mi taky někdy udělá a třeba i manikůru (to jsem v životě nepodstoupila, když teda nepočítám to, když jsem si od kámošky Ivy nechávala dělat gelový nehty na odzkoušení, jaký to je :-))

Po snídani holky zasedly k úkolům, Albě jsem teda já dala 2 příklady na dělení. Lidičky, je to docela zajímavý. Pamatuju si, že jsem na tyhle příklady na krát a děleno byla na základce machr...a teď se mi už párkrát stalo, že jsem jí řekla, že má něco špatně a přitom to bylo dobře...takže dobrej trénink i pro mě, vřele doporučuju všem! U toho jsem si tam já vyplňovala cvičení ze své Španělštiny pro samouky, 4.lekce! :D   Je to vtipný, jak mam vždycky radost, když se mi povede nějaká věta přeložit... a Alba to ještě umocňuje, když něco řeknu správně, tak ona hned "muy bien, well done, that's correct!" a ještě párkrát zatleskala! :D Tak se mi pak od toho ani nechtělo odsednout, ale po dokončení té 4.lekce jsem toho nechala. Holky si mezi tím sedly k TV, tak jsem je tam nechala, do toho přišla Maritza a že prý má ta její nejmladší 38 teplotu, no to potěš koště, pomyslela jsem si... No každopádně se se mnou začala bavit, teda snažila se o to, a to je fakt sranda :D pak jsme šli i s tím jejím synem ven, dneska bylo krásně slunečno (poprvé za ty 4 dny co tu jsem ani jednou nepršelo), snažily si povídat, je fakt, že já pár slov španělsky vyplodila, asi mi pomohlo právě i to, že jsem dokončila tu 4.lekci :D už vůbec nevim co jsme si pokoušely říct, ale pak se se mnou i fotila několikrát a i všichni dohromady a měla z toho hroznou radost a vzala si na mě kontakt a že když budu chtít vyrazit ven, ať se jí ozvu. No tak na procvičování španělštiny je to, řekla bych, docela dobrá příležitost. Ale neumím si moc představit jít jen ve dvou na kafe. Možná, kdyby měla nějakou známou, co anglicky aspoň trochu mluví a mohla by jít s náma... Jo a dala mi 100 nebo kolik pesos na památku (je z Kolumbije, jak už jsem řekla) a dokonce mi ukázala svoje ID (sama od sebe). To se mi líbilo, jak byla bezprostřední, na nic si nehraje, veselá, přátelská osoba :-) už vidim, jak mi nějakej angličan na druhém setkání svěří do ruky jejich ID (občanka, řidičák..)! :D Pak ještě na papír napsala španělsky, že její otec je chudej a že proto má ona vystudováno jen jednu zkoušku ve škole? No moc jsem jí nepochopila, ač se ptala Alby aby mi to přeložila, nechápala jsem, co mi to tak najednou říká a nedávalo mi to moc smysl. Asi tím chtěla prostě omluvit to, že nemluví anglicky.

vlevo

Když odešli, my jsme s holkama skočily na benzínku pro chleba (ha, měli jí tam taky pojmenovanou "bageta" a ne nějaký to jejich slovo co mi Jaime říkal, že to není ani chleba, ani bageta), ta je tu jen dvě ulice na hlavní. A ta je do kopce :D Ale je odtamtud pěkný výhled!

vpravo, záliv

uprostřed, tam je hráz mezi zálivem a mořem (teda tak to chápu já)

přiblíženo..ty tečky jsou lidi na pláži, fakt byl hezkej den :)

A pak jsem holkám řekla, ať se převlíknout do plavek a že se můžou jít koupat (a vzala jsem si nektarinku, měla jsem hlad, ale malej :)). Šla jsem s nima za účelem opalovat se, ale taky jsem si do bazénu jednou skočila :-))
Mno, holky to bavilo asi 15 minut a pak zas odběhly dovnitř, Alba se převlíkla a šla hrát hru na pc a Sophia mi přinesla ukázat album s kamarádama z bývalý školy. Oni se sem totiž před rokem a půl stěhovali z Logroňo kvůli Cristininý práci (ale jak už jsem psala, Jaime tam stále dojíždí). Trochu se i snažila něco říkat. Ale bylo fajn hlavně vidět, že mi ty základní slovíčka některý rozumí :-) momentálně se jí snažim vždycky zeptat na překlad nějakého slovíčka do španělštiny, třeba počítač nebo pondělí, a to mi rozumí a přeloží :-) Pak se mnou Sophía zůstala na zahradě, opalovaly jsme se...

Po chvíli jsem šla domů, že jdu připravit jídlo, to byla dneska pizza a k tomu takovej krém. To zas holky sedly k TV, tak jsem jim aspoň řekla, ať si to přepnou do angličtiny. (Disney pohádky maj přepínatelnej jazyk.) A když jsem měla první várku pizzy v troubě, šla jsem za holkama k TV, tak co jsem neslyšela - otvírající se garáž!! Tak jsem se začala divit, co dělá Cris doma už v necelý dvě a ono tramtadadá bylo 14:48!!! Já jsem sice u bazénu kontrolovala čas, abych dala holkám oběd po půl 2, jenže na ještě nepřeřízených hodinkách z Anglie, kde jsem tudíž měla ještě o hodinu míň!! :D  No naštěstí z toho žádnej humbuk nebyl, Cris to vzala s humorem (řekla jsem, že jsme byly na zahradě a zapomněly na čas ;-)) a aspoň jsme teda poobědvaly všechny spolu. Btw, ten krém bych teda já nazvala spíš polévkou, vařila to Cris předešlej večer a je v tom zmixován lilek nebo jak se jmenuje taková dlouho zeleno-bílá zelenina (na konci to má malou bílou cibulku jakoby, na druhém jsou zelené odrosty a měří to klidně metr) a snad mrkev a nevim co ještě. Každopádně mi to chutnalo. Prý je to francouzské a ti to jedí studené, ale my si to ohřály a chutnalo mi to. Mnohem víc, než polévka Gaspacho! :D a pizza byla výborná. To se mě pak Cris ptala jestli mi chutnala, že tyhle pizzy nejsou nic extra. Ale mně opravdu dost chutnala! :-))
No a po obědě jsem teda už měla volno :D tak jsem se šla na chvilku ještě natáhnout ven na sluníčko, pak jsem zaregistrovala, že se holky balej, že pojedou na pláž, tak jsem řekla, že se přidám.
No vyrážely jsme až po čtvrté, díky zácpám jsme na tu pláž dorazily až v pět. Ale slunce hřálo a lidí tam bylo i tak až až. Teda i tak není úplně vhodné použít, protože tam lidi spíš teprv přicházeli! :D Byly jsem na pláži ve městě nějakých 25 km od Coruni, v místě zvaném Miňo! Což jsem popravdě nechápala, proč jsme nezůstaly na nějaké z místních pláží, ale nevadí. Ač jsme po cestě já a holky usnuly, já se ale asi hned zas vzbudila, nebo mi to tak aspoň přišlo.

Foceno zleva...

přes střed...

doprava..trošku přeplněno?!

 


Na místě bylo šíleně moc aut, tak jsme šly s holkama napřed, máma šla parkovat. Ale zanedlouho dorazila a šly s holkama do moře, já zůstala, že se budu opalovat. No ale nebavilo mě to, tak jsem si začla číst knížku co jsem si od Cris půjčila, v angličtině samozřejmě a jmenuje se Blindness, což znamená slepota. Mno začátek je takovej zvláštní.
Po nějaký době mě i čtení přestalo bavit, začla jsem se nudit, moře mě vůbec nelákalo. Jo a Cristina mě upozornila, ať si na to slunce nezvyknu, že takhle krásně zas dlouho nebude :( :D  jo a ke sváče vzala meloun, mňam mňam, a před cestou domů nám koupila nanuka ;-)  no a domů jsme jely až kolem třičtvrtě na 8.
Doma jsme se všechny musely osprchovat od písku, měla jsem ho až víte kde, fujky :D a k véče (čas už ani psát nemusim, že?) byla bramborovo-vajíčková placka (moc dobrá!), Alba k tomu měla Gaspacho, já šunku, Sophía jeden zbylej kousek empanadillas. Cris měla něco úplně jiného. A do toho holky našly v mikrovlnce popcorn, kterej Cris dělala na pláž a zapomněla ho tam, tak jsme si ho daly jako dezert :D a já si pak ještě udělala Cola Cao, no velmi chudá náhražka Granka nutno říct, ale aspon něco. Pak jsem si sedla ještě ke špánině dole s nima v obýváku, Cris se mi smála, když jsem si to předčítala nahlas. Já ale překládala článek z lekce 5, kterej byl zrovna šílenej, o historii a hlavně jakoby průmyslu ČR?! Zapsala jsem si ještě gramatiku do sešitu a zítra zas až holky budou dělat úkoly, já budu vyplňovat cvičení. To jsem si to hezky naplánovala, což? :-))


A teď dobrou noc//a teraz dobrú noc//and now good night//y ahora buenas noches - můžete přidat "váš" jazyk ;) :-P

První den sama s holkama...

...a pohodička, nic jiného jsem ani nečekala, však nejsem začátečník :-)) až na to občasné kňučení jsou holky zatím celkem supr.

Hlavně jsme měly ráno o zábavu postaráno. Vůbec celé ráno bylo vtipné, vzbudila mě ségra kolem půl 9 ráno SMSkou, tak pak už jsem spát nešla, protože už tak jsem si připadala hrozně přespaná (nevim jestli stále nedospaná, nebo přespaná?!). Tak jsem se co nejtiššeji vkradla na wc a zpátky, ač oboje dveře při otevírání šíleně jakoby bouchly, tak holky se nevzbudily. Uf uf. Byla jsem na noťasu, dopisovala článek, nahrávala fotky. A kolem půl 10 jsem slyšela posunutí židle, tak jsem si myslela, že už minimálně jedna z holek vstala a dává si snídani. Tak jsem se rychle oblíkla a šla dolů a tam? Nikdo! To byl zvuk od sousedů! On je to totiž dvojdům, tak je to holt přes zdi slyšet.. No ale nutno říct, že do 5-ti minut holky přišly.

Po snídani zuby, oblíknutí, já jsem si šla schválně čistit zuby až po nich, abych viděla, jak se Sophía zvládne sama oblíct a ustlat postel...no nevim jak moc jí Alba pomáhala, ale kňučet jsem jí slyšela jen jednou a když jsem přišla do pokoje, už byla ready a postel taky krásně ustlaná!

Potom šly holky dolů, že si udělaj homework, ale do toho přišla cleanerka. Jmenuje se nějak Maritza, že to není španělský jméno, ona je taky snad z Kolumbije. No a přišla i se 2 dětma, 6-ti letou a klukovi si nedokážu odhadnout kolik mu mohlo být, dejme tomu, že 15. Ten jí teda pomáhal uklízet. Hle a to jsem dnes zjistila, co to jsou ty "poklopy" u zdi v zemi - to je vysavač!!! Prostě se tam strčí dlouhatánská trubice jako od vysavače a vysává se! Ani nevím, kde je vypínač.

No tak jsem holkám konečně ukázala tu hru co jsem jim přinesla, jsou to kostičky na způsob Jenga - dřevěná hradba a vy postupně vytahujete jeden kvádřík za druhym dokud vám věž nespadne. Je to sranda, i holky to uznaly (a Albino "it's fun I think" mi, když to řekla asi po 20té, začlo lézt silně na mozek..!) a přidala se k nám i ta malá holčička. Teda jak už jsem řekla, je jí 6, ale já myslela, že tak 5 maximálně!! Je fakt mrňavá a taková roztomilounká. Menší holky to po chvíli přestalo bavit, šly k Sofíi na počítač. Ano, každá z holek mají nějakej starší notebook. Nevím, jestli s internetem, ale každopádně přes den tam jinak vůbec nechoděj, když už, tak maj radši TV. Alba přinesla jinou hru pro ní a mě, dřevěný žebříčky, co se maj skládat různě na sebe a vytvořit jakási věž a právě taky aby nespadla..no nakonec se nám povedlo, že jsme na sebe fakt postavily všechny! To jsme nechtěly bořit, tak jsme šly dolů.
Já jsem zkontrolovala holkám úkoly, Albě dala ještě příklad na dělení. Do toho přišla cleanerky další dcera, 17-ti letá, 3.dítě (ještě má jedno 20-ti letý). Holka se mě chudák nějak lekla nebo co, asi nečekala, že za rohem obýváku někdo sedí a je to někdo cizí :D

Pak jsme si s Albou sedly k TV. Ona si pustila Simpsonovy, pustila mi k tomu anglický zvuk, sama si dala španělské titulky. Ale zanedlouho už cleanerka končila, tak přišla za náma dolů. A děti za ní. Nejdřív něco říkala Albě, ta se mi snažila překládat. A takhle to vlastně zůstalo do konce jejich návštěvy. Oni 4 anglicky neuměj, teda pár základních slov jako "thank you", starší holka mi rozuměla "How are you?", ale musela jsem to říct hodně pomalu. Docela mě to překvapilo. Slyšela jsem, že španělé anglicky neuměj, ale dosud jsem se setkávala se všema, kteří uměli aspoň trochu, že se byli schopni sami jakž takž domluvit! No každopádně Alba překládala o sto šest z anj do špj, ze špj do anj, což byla v osmym nebi, má ráda být středem pozornosti :-) a Maritze se to nějak zalíbilo, hned začla plánovat, jak přijdou zítra zas na návštěvu, protože aby se přiučili anglicky. Mno, asi si tu ještě budu připadat jak něco vzácného? A nebo taky jak opička ze zoo!:-))

Po jejich návštěvě jsem Sophii dala ještě dvě stránky k vypracování (udělala toho málo) a nechala je u TV. Na půl 2 jsem šla udělat oběd, což byly jen těstoviny, holky je prý nejradši jedí jen s kečupem a sýrem. No já si je dala teda se sýrem bez kečupu. Nechápu, proč ho všude všichni, hlavně děti, tak cpou-milujou?! Ale jinak se mi povedly, jestli se to teda o pastě dá říct :D asi to mohlo být i tím, že jsem snad poprvé jedla ne bílé, ale barevné ;-) a přidala jsem si a dokonce si potom dala malej jogurt. Jo a už jsem se poučila a během rána jsem si dala ještě ke sváče nektarinku!

Hned po obědě jsem je chtěla vzít do parku, ale Alba mi řekla, že to musíme dát vědět mámě. No tak jsem jí radši hned napsala SMS, ale bohužel odpověděla až v půl 3. No ale tak jsem nebyla krkavčí aupair a vzala tam holky i ve svym volnu (končim jak máma přijede domů, což je ve 3pm). Však co bych dělala doma, takhle jsem aspoň poznala nové místo :)

Altánek v parku

                                                           Dětský hřišťátko

Holky :)

                       A to nejlepší nakonec - krásnej výhled!

Tam nás máma vyzvedla, páč si myslela, že pojedem rovnou na pláž, jenže bylo šíleně větrno! Fakt by bylo teplo, nebe bez mráčku (poprvé od pondělí, kdy jsem přijela doslova do mlhy), bylo asi 24 stupňů, ale ten vítr...v tričku a tříčtvrťákách jsem měla pěknou husí kůži chvílema... Takže jsme odtamtud nakonec jely domů s tím, že se holky můžou jít vykoupat do jejich bazénu co maj na zahradě. A já byla ráda, začla jsem zívat!

To už bylo kolem páté, když jsme se dostaly domů. Tak jsem si, už opravdu poučená, vzala jogurt a kousek bageto-chleba (řikaj tomu chleba, ale v Anglii říkaj když už, tak francouzský chleba a nebo my češi bychom řekli prostě bageta, taková ta dlouhá to je) a šla si zas po svejch do pokoje. A byla v klidu do cca půl 8, kdy mi začalo pokručávat v břiše! :D  Tak jsem si dole vzala několik sušenek, no to jsem neměla dělat, páč jsem zjistila, že jsou velice chutné :D

K večeři jsme měli fish fingers neboli rybí prsty, ale nějaké teda mnohem chutnější, než v Anglii! Trochu polévky Gaspacho, to je prej typická španělská polévka, co se jí hlavně v létě, neboť se jí za studena! Je dělaná z rajčat, paprik, cibule a nevim čeho všeho... Alba říkala, než jsem to ochutnala, že chutná hoodně po rajčatech, ale já tam cítila spíš tu papriku. No ale popravdě mi to moc nechutnalo jak to bylo studený, já bych si to prostě ohřála.. ;) jo a ještě Cristina ohřála tu kubánskou rýži, zbyla ještě od minule. Takže třeba já jsem se dojedla tím. A myslím, že ani holky si kupodivu už pak nedávaly dezert! Jo ale Alba mě dost překvapuje kolik toho sní, obzvlášť na ty večeře, ať žijou děti ve vývinu :-))

Jo a jinak zaznamenávám první úspěch ve Španělštině, už umím napočítat od 0 do 10! :D a jinak řeknu že pracuji v rodině nebo sem tam slova jako frío=zima, de nada=není zač...tak mam radost že aspoň jedno slovíčko z 50-ti jim v rozhovoru rozumím :-D a Maritze jsem sama řekla "me llamo Radka" (jmenuji se) :-))

Espaňa!!!

Pondělí
Vstávačka ve čtvrt na 3 ráno nepatří zrovna mezi mé oblíbené, povím vám, je mnohem lepší v tom čase chodit spát... :D  Vyrážely jsme ve třičtvrtě na 3, na letiště dorazily bez problémů ve 4 a 2 minuty :-)) Bylo to zajímavé, odlétala jsem ze Stanstedu. Byla jsem na něm podruhé, poprvé tenkrát, když jsem prvně přilétla z ČR vstříc novým zážitkům a zkušenostem v Anglii...to už nějaký ten pátek je a myslím, že je ze mě lepší člověk.
Letěla jsem poprvé se společností Ryanair, trošku vystreslá, že nastane nějaký problém (třeba s příručním zavazadlem), ale všechno probíhalo v nejlepším pořádku. Teda až na tu asi půl hodinovou čekačku ve frontě na check-in, ale ještě že jsem nedorazila o 20 minut déle, ti lidé totiž pak už dle fronty museli čekat minimálně hodinu!
Asi vám nemusim popisovat, jak jsem se cítila při vzletu, ostatně mi slza ukápla už při čekaní na letišti na číslo gateu... A docela jsem si i říkala "I am sooo crazy!" při takovém to startovním rozjetí před odlepením letadla od země.

Mno a za dvě hodiny (plus hodina posun času z pásma 0 do 1) v 9.35 jsem už opravdu vyzvedávala kufr na letišti ve Španělsku, v Santiago de Compostela. Rodinu jsem potkala vzápětí, otec Jaime na mě zamával, jinak bych je bývala přehlídla. Jak já se bála, nevim proč, že tam čekat nebudou! Po seznámení a řeknutí si, jaký byl let jsme se rozešli k autu, to bylo trochu vtipné, protože family zapomněla, kde zaparkovala a auto, ač je to Peugeot dlouhej jak prase, bylo zrovna jaksi schované za jiným...ale našli jsme ho :D
btw, z letadla jsem viděla takovej úkaz, o kterém jsem nedávno četla na internetu - že stín letadla má kolem sebe duhový kruh! Akorát než jsem vytáhla foťák, tak už to skoro zmizelo, no snad to uvidíte:

Cesta autem trvala asi půl hodiny a ve mně se mísily pocity stesku, radosti, zmatenosti a únavy. Únavu asi všichni chápete, stesk taky, radost samozřejmě z nového nepoznaného a zmatenost asi hlavně kvůli tomu mluvení s novou rodinkou. Mamka Cristina mluví dobře, taťka Jaime už trošku pomalejc, ale vždy ze sebe dostane, co chce. Devítiletá Alba je hodně přátelská a mluvit se fakt snaží. Spoustu slov neví, tak se třeba ptá rodičů nebo popisuje, moc ale například nedodržuje správnej tvar otázky nebo minulej čas, takže je to pro mě šílenej zmatek občas během rozhovorů s ní. Někdy, než se vymáčkne a řekne jednu větu, to trvá fakt minuty a jak to prokládá pauzama a "ehmmmm", tak nakonec vůbec nechápu, co tím chtěl básník říci...a na konec nezapomene nikdy dodat "Did you understand?" nebo "Do you know?!" což mě nějak docela začíná deptat popravdě, tak jsem jí dneska řekla o frázi "Did you get it?", abychom měly změnu.. :D  No a mladší Sophia, sedmiletá, popravdě nemluví skoro vůbec. Za ty dva dny řekla asi 6 anglických vět. Ona se prý letos ve škole teprv začla učit, tak to chápu, ale kdyby se aspoň snažila...ale ono to snad přijde, včera fakt mluvila jen španělsky, že jsem hádala co říká (většinou ale překvapivě dobře :D), dnes už mi přišlo že má trochu snahu, hlavně snahu i mi rozumět!

Doma mi ukázali barák (první můj pokoj, ale jen jsem si do něj dala kufry..), už jsem věděla z fotek jak to tu vypadá, na živo je to naštěstí hezčí! Pak jsme si šli sednout do kuchyně, tam jsme kecali, nejdřív všichni, holky si i daly snídani, že to ráno před cestou na letiště nestíhaly, páč byly vzbuzeny "násilím" (btw, já též nesnídala a docela jsem měla hlad, ale nejdřív se mě na jídlo neptali, jen na čaj..a pozdějc už jsem byla zase ta stará stydlivá Radka a styděla se zeptat!! :D), pak se šly holky koukat na telku, tak jsme tam ještě asi na 2h zůstali s rodičema. Až je napadlo, že bych možná chtěla chvíli pro sebe... ;-)
Někdy ve dvě, možná dokonce půl třetí jsme měli oběd, kterej mě fakt potěšil - kubánská rýže (výborná!) s párkama a buličím (=volské oko), no fakt jsem si pochutnala. Bohužel, jak jsem od rána jedla až ten oběd, tak jsem měla žaludek staženej a už neměla místo třeba na víc rýže nebo druhé buličí :( :D   Po obědě jsem jako slušná holka poděkovala a šla si zas zalézt k sobě. Dost mile mě překvapilo, že i v téhle rodině otec pomáhá, tentokrát například s mytím nádobí (hrnců) a dáváním ho do myčky. Ale tenhle prý žehlení nesnáší :D  Odpoledne jim přišla návštěva, tak jsem šla na chvíli za nima dolů. Dala si s nima čaj, dvě sušenky Oreo (které jsou mimochodem anglické!), chvíli ze slušnosti zůstala a pak se vrátila k sobě. Návštěva anglicky mluvit neuměla a aby mi otec všechno překládal byla blbost. Za chvíli mě i hlava začla bolet z toho náporu španělštiny, respektive Galijštiny, to je místní jazyk (La Coruňa je město na severo-západě Španělska v regionu zvaném Galicia) a ti dva dospělí hosté mluvili šíííleně rychle! Smát se jen proto, že se smějou oni, mi přišlo trapný a navíc, byla jsem fakt dost unavená, aj jsem se snažila usnout, ale nějak mi to nešlo...měla jsem v hlavě moc myšlenek...

Ještě k tomu jazyku, ani jsem nevěděla, jaký jsem měla štěstí. Protože když jsem si hledala španělskou rodinu, tak jsem moc neřešila odkud jsou, jen jsem chtěla někam k vodě. A až pak teprv (když už jsem to měla s touhle rodinou dohodnuto) jsem si uvědomila, že má Španělsko právě 17 částí a 4 různý jazyky a že se pravou španělštinou mluví právě že jen někde! Mno uf uf, má rodina je původem z jiné části španělska a mluvěj "castellano", což je normální španělština!!

Do večera už jsem byla vlastně fakt u sebe v pokoji, psala na blog články o rozlučkách v Anglii a když už jsem si říkala, že půjdu spát, byla jsem zavolána na večeři!!!! No chápete to, v půl 10 večer?? :D navíc jsem byla ještě plná od oběda či co! :D Ale dala jsem si s nima, ač ne tolik jako oni. Byly osmažené brambory (ale chutí mi to přišlo spíš jak mezi osmaž.bramborou a chlebem) a---tramtadadááá---maso na způsob řízků!! Osmažené malé vepřové kousky masa a dokonce ve strouhance!! To jsem koukala jako blázen a něco mi říkalo, že jejich stravování se mi bude líbit :D
Po večeři jsem poděkovala za véču, hezký den, omluvila se, že jsem dost unavená a jdu spát, dala si sprchu a - místo spaní jsem ještě psala na blog, no na zabití! Šla jsem spát až kolem půl 12! A vstávala v 9...


Úterý
...Vzbudil mě budík nastaven na devátou ranní. Bylo mi řečeno, že holky choděj přes prázdniny spát déle a tudíž i vstávají mezi 9-10am. No já hned i vstala z postele a šla dolů, že si dám snídani. Tatínek seděl na gauči (měl od práce volno, jen teda musel být na telefonu a asi 3x za den šel na počítač) a jak mě viděl, hned se vydal za mnou...a už mi nedal pokoj, to mi po ránu teda moc nevyhovovalo, protože bývám většinou taková zaprdnutá a jakoby naštvaná, jestli mi rozumíte. Prostě se mi ani nechce moc mluvit. A to hned asi za 5 minut přišla i Alba a hned spustila otázky a tak..no ta mi tam po ránu chyběla :D  Jinak jsem si v jejich asi 5-ti druzích cereálií jedny vybrala a nasypala si, ne tolik jako jsem si byla zvyklá dávat v Anglii, neboť jsem tenhle typ neznala a nevěděla, jak to chutná. Každopádně jak tam v kuchyni stál Jaime a povídal si se mnou, tak mě samozřejmě pozoroval a mi to bylo hrozně nepříjemný, jak se tu necítím ještě úplně jistě jako doma v Anglii... Ještě jsem si udělala čaj...a to je zajímavost - oni nemají rychlovarnou konvici! Nevím, jestli je to ve Španělsku normální, každopádně čaj si musím dělat v mikrovlnce, na kafe maj kávovar.
Alba si taky dala snídani, do toho přišla i Sofía, že jí Alba vzbudila, ale hlavně zůstala na chodbě sedět na schodech a zas začla kňourat - proč píšu zas? Protože ona skoro nic jiného nedělá, respektive se skoro jinak nevyjadřuje, než kňouráním! No to mi chybělo, jako bych toho od Adama neměla dost. No, uvidíme, jak to s ní bude. Každopádně kňourala/brečela prý kvůli tomu (to mi pak říkal tatík), že si myslí, že neumí/nemůže mluvit anglicky.

Po snídani si maj holky vyčistit zuby, ustlat postele a obléct se. Člověk by řekl, jak jednoduché v jejich věku - ale ne, Sophía, se oblíkala asi čtvrt hodiny, přičemž tatínek nad ní stál, pořád jí podával různé věci ze skříně a ona jen kňourala, že to nechce a to taky ne.... Mno, kdybych tu bývala byla aupair poprvé, asi bych to neřešila. Ale takhle vím, že i Katie, když jí byly 4, byla schopná se normálně obléct, tak mě to docela vytáčí :-)) Taky je prý taková ustrašená, že nikde nesmí zůstat sama, ale třeba jen když si má jít do svého pokoje do patra třeba pro svetr, její sestra si musí stoupnout doprostřed schodů a čekat na ní, heh?!
No a když se konečně oblíkla, jeli jsme s tatínkem do nákupního centra do obchodu. No řeknu vám, nákupní centra tu maj asi 3-4, ale nebudu to mít lehký - můj hl.dopravní prosředek bude asi kolo a my bydlíme na kopci... :D  Tak jsme nakoupili, já tam z toho byla paf, páč jsem si nedokázala přeložit ani co je na sprchování a co je krém! Ale s Albinou pomocí jsem si nakonec vybrala čistící krém a tonikum (btw, vybrala jsem značku Vitesse a asi fakt dobře, minimálně to úžasně voní :-)) ). A tatínek mi to zaplatil, nechtěl peníze (což se hodilo, protože sice jsem dostala od mamky a ségry dohromady 50€ k narozkám, ale nějak se mi je nechce rozměňovat, dokud fakt nemusim :-)).

Doma jsem mu chtěla pomoct to vyndat z tašek, ale říkal, že to je v pohodě, že je to jeho rutina. Že když zůstává takhle polo-pracovat z domova, tak se tu normálně o všechno stará. Tak jsem si šla sednout k holkám, které už si poslušně otevřely domácí úkoly. Tak jsem se přidala a otevřela si španělštinu pro samouky a podtrhávala zápisky a přečetla pár slovíček. Jo a Sophía, jak jinak, zas neustále kňučela že neví to a tohle...to jsem na ní zvědavá, až budem samy, protože já jí španělsky rozumět nebudu, ale co hůř, já jí to španělsky nevysvětlím!
Pak nevim co jsme dělaly, asi nic moc, zatímco tatínek nám vařil oběd. Oběd byl po půl 2 (a to mam pocit že jen kvůli mně, oni by ho měli asi až po druhý ;)) to byly zas řízečky, ale hovězí tentokrát (myslim!) a k tomu hrášek osmaženej s nějakym salámem. Po obědě si holky sedly k tv, teda ještě jsem s malou postavila puzzle. A pak jsem si zalezla k sobě, pak zas vylezla, Jaime jel vyzvednou Cristinu z práce, já chvíli s holkama koukala na Simpsnovy ve španělštině (haha) než přijeli a pak jsem zas zalezla, potřebovala jsem si na pc dodělat svoje a taky jsem popravdě chtěla pauzu od mluvení...Alba je hodně ukecaná... :D

Kolem páté jsem si dala k svačině jogurt a pak jsem s nima jela odvézt tatínka na nádraží, on totiž pracuje v Logroňo, což je odtud už nevim kolik hodin (6?) vlakem. Vrátí se, myslím, v pátek večer. Škoda, je fajn. A hned na to jsme jely já, Cris a holky na jedno náměstí tady, Plaza Maria Pita. To jsem vám vyfotila, abyste mi věřili, že jsem ve Španělsku :D  holky měly s sebou kolečkové brusle, protože to náměstí je hezky rovné a vydlážděné, my si s Cris sedly do kavárny a pozorovaly je. S ní jsem mohla mluvit normálně jak jsem zvyklá, když přišla Alba, tak mě ale prosila, jestli bych nemohla mluvit pomalejc - to já netušila, že mluvím rychle?! :D  No a odtamtud když jsme jely domů, vzala to Cris podél pobřeží, abych si prej udělala alespoň malý obrázek o městu :-)  no co vám budu říkat, ten pohled na moře se mi líbil :-)

Aspoň malá ukázka pro začátek, foceno z auta

Doma já měla volno, tak jsem se vrátila do pokoje, jak jinak, haha. Holky se stejně šly koukat na TV a ono už bylo po osmé, to jsem netušila! Je to tu celé nějaké posunuté a taky se tu tak cítím :D večeře byla výborná polívka (jen těstoviny s ochucenou vodou, ale chutnalo to jak kuřecí vývar!) a k tomu empanadillas, takové zapečené jakoby trojhránky s sýrovo-šunkovou náplní. Véča byla v půl 10, to je prostě mazec. Zatím jím s nima, Cris se mě včera ptala, jestli to tak zůstane, jestli si na to zvyknu. Tak jsem jí řekla, že uvidíme jak bude reagovat moje tělo... Přece jen, když pak jdu spát o půlnoci, tak se cítím ještě dost plná!

Empanadillas; staženo z netu

Jinak se omlouvám za chyby, všimla jsem si, že mám už nějaký menší cit pro psaní, třeba čárky mi nikdy nedělaly nikdy problém a psala jsem je automaticky, teď už se musím kontrolovat... :-/

Jo a ještě něco - když mi Cris povídala, kde je autobusová zastávka a tak, Alba se hrozně divila proč... tak jsme se s Cris začly smát a ta jí řekla, že já tu nejsem na to, abych byla zavřená s nima 24h v baráku.. ;-)

Rozlučkové BBQ

V neděli se mi moc dobře nevstávalo. Bylo to jak kvůli předešlé propařené noci, ale i...bylo mi od rána špatně a od alkoholu to nebylo... Spala jsem jen asi 5h, nemohla jsem už víc spát. Tak jsem se naposled vyspršila v mé úžasné vano-sprše a šla dobalit. Musela jsem totiž ještě vyřešit váhové omezení společnosti Ryanair, s kterou jsem letěla. Velký kufr mohl vážit maximálně 15 kg a malý 10 kg (přižemč jen noťas s kabelem vážej 4kg!) a já, jelikož jsem si chtěla vzít dost těžkou učebnici španělštiny, jsem měla velkej kufr převáženej o necelá 2 kila. Vzhledem k tomu, že jsem tam musela nechat dárky pro rodinku, které byly zrovna docela těžké (kniha o ČR a dřevěná hra Jenga), musela jsem šáhnout do vlastních věcí. Takže jsem vyhazovala a vyhazovala a nakonec mam třeba jen jeden pár kecek a jedny žabky. A musela jsem se vzdát například odličovacího krému a tonika (který mám spešl, takže je jen tak někde nekoupím..) a šamponu s kondicionérem s tím, že si to koupím až ve Španělsku. Mimochodem jsem si nevzala (to ale nedopatřením) ani svůj diář. Jsem zvědavá, na co ještě přijdu, že nemám. Nakonec jsem teda měla kufr vážící 14.8 kg a malej měl přesně 10 kg! A můj pokoj tak prázdnej...

Ještě teď z toho mam divnej pocit, když na ty fotky koukám...

Zabalit jsem to stihla tak tak, bylo půl 3 a od 3 jsem měla už jinej program. Tak jsem běžela se ještě rozloučit s jednou rodinkou z vesnice, kam jsem chodila hlídat 2 holčičky, 2-letou Penny a 4-letou Maddie, ta mě dostala, brečela, že nechce abych odjela.. :'(  Bohužel jedna další, kterou jsem chtěla navštívit, byla na dovolené (tak jsme si aspoň napsali SMS), s jednou jsem se rozloučila už v pátek a jedna nebyla přes víkend doma, tak jsem jim večer volala. Těm dalším dvěma rodinám, kam jsem chodila hlídat spíš minulej rok, jsem večer poslala SMSku s přáním všeho dobrého. Jedna se mi ani neobtěžovala napsat zpátky...

Na neděli po 3pm jsme tedy byly s Julie dohodnuté, že bude barbeque (na oslavu, že už konečně odjíždím, haha). Pozvaly jsme ještě 2 další rodiny, které mi byly blízké a ještě Juliiny rodiče (asi nejlepší lidi v jejich věku, co jsem kdy poznala!) a Edwardovu maminku. Ještě měla přijít Sasha s rodinou, to je ta druhá rodinka, kde jsem pondělí a čtvrtky dělala nanny, ale ti museli na oslavu osmdesátin jejího tatínka... Takže nás bylo 15.

Clare, máma od té jedné family, která je dost zazobaná a taky se podle toho někdy docela chová, mě opět nezklamala - musela jsem se jí v duchu zasmát. Sashina rodina je totiž taky dost bohatá, ale jsou to úžasní lidi! Já jen, že všichni, až právě na Clare a jejího manžela Matthewa, mi přinesli dáreček. To jsem samozřejmě nečekala a nevyžadovala, potěšilo mě že přišli a přáníčko by bohatě stačilo, ale všichni přinesli drobnost.. a Clare ani to přání a jsem si jistá, že jí to právě ani nenapadlo, že by se se mnou mohla rozloučit jinak, než říct good bye - ještě že její dvě holky byly zrovna přes noc u nás a s naší Katie očividně vyráběly přáníčka pro mě. Stejně je mi těch holek docela líto, doufám, že je nebude do budoucna vychovávat ve stylu, že jsou něco víc, než ostatní...

Odpoledne to bylo plné srandy, povídání si, brečení (na mé straně, jak jinak), vtípků, jídla... Julie mi nechala na památku udělat knížku plnou fotek z těch necelých 2 let, co jsem byla s jejich rodinou (přesněji rok a 8 měsíců). To mě zas odrovnalo, no jak jinak :D já jak už jednou začnu brečet, tak pak už ten den se znovu rozbrečím hrozně lehce! :-/ :-))

V šest tam dorazila i Marťa, ta se mi nabídla, že mě hodí na letiště. Za což moc děkuju, musela jsem tam dorazit už po 4am, letadlo letělo v 6.30am! A navíc s Marťou to loučení těžké nebylo, neboť jsme obě z Mladé Boleslavi, takže se určitě uvidíme! :-)  Chvíli na to hosté už začali odcházet, takže zase loučení (Clare prohlásila to její falešné good bye&good luck, s ostatními jsme se SAMOZŘEJMĚ i objali), tentokrát bez slz, uf uf. A přišla třešnička večera, já překvapila Julie :-)) protože jsem jim z ČR přivezla pravou českou broušenou vázu (ještě jsem se kvůli tomu speciélně stavovala ve sklárnách v Poděbradech!), ta nechápala jak jsem to do Anglie uvezla (nejdřív si myslela, že jsem to koupila třeba v Londýně) a hrozně moc děkovala :-)) Původně jsem jim k tomu chtěla koupit i nějakej pěknej pugét, ale nakonec jsem ten den vůbec nejela do města, tak nebyla příležitost. Pro děti jsem měla pro každého malého plyšového medvídka s naší fotkou vytisklou na tričku a s malym nápisem typu "navždy v mém srdci". A pak jsem jim ještě všem dohromady dala kartu (přání) popsané ze všech 3 stran (na první byl obrázek), kam jsem jim napsala vzkaz jako rodině a pak ke každému větičku, dvě. Z toho byla Julie taky paf, že prý jsem si s tím musela dát hrozně moc práce...což mě potěšilo, že to poznala :-)) však už jen to, že to bylo anglicky?! :D

skvělá fotka, až na ty moje opuchlý oči...

No...a pak už loučení s rodinkou. Děcka byla nějaká zaražená, řekla bych, že i dost unavená z celodenního běhání po zahradě, tak to nějak neprožívala, párkrát objala a bylo vymalováno. Pak ještě objetí host-rodičů, Julie se mi nechtělo vůbec pustit. A co teprv nasedání do auta, rodinka stála před barákem, že mi na odjezd zamávají. Já nemohla donutit své nohy pokrčit se a sednout si. No kdo mě zná, tuší, jak jsem asi "vyváděla". A realita byla ještě asi tak 3x horší...

Méďové pro děcka

Tohle je ta má druhá rodina, je to ale jen fotka fotky a ještě tak cca 2 roky stará. Když jsem je opouštěla, holkám byly 4 a 5 a půl.