Prvního dubna bylo pondělí a Alejandro nám až v neděli večer řekl, že v pondělí bývá v Madridu dost míst zavřených. Což jsme s Aimee nečekaly. No nakonec jsme ale našly otevřená některá muzea, tak jsme si jedno vybraly a šly tam. Bylo to muzeum obrazů a většina byla historická, což nás ani jednu moc nezajímalo. Teda zezačátku možná i jo, ale po půl hodině furt toho samého dokola... Neustále samé krajinky (v tom lepším případě), nebo obrazy historických postav.....až dvacáté století začalo být zajímavější. Takový trojúhelník, v životě by vás nenapadlo co v něm může autor malíř vidět... Pár ukázek:
 |
| Se mi líběj ty naše stíny :)) |
Po muzeu, které nás naprosto vyčerpalo, jsme zahřešily a zašly do mekáče, kde jsme nakonec byly nuceny zůstat déle, než jsme chtěly, protože venku byl doslova chcanec. A to dost nečekaný a rychlý, akorát chvíli trval... Ještě že v mekáči vás nikdo nevyhání a ani se tam člověk necítí blbě, když už dávno nic nejí a přitom tam furt sedí... :D
Po dešti jsme se šly znovu projít po Madridu, jen tak naslepo po jíž známých místech. Bylo to fajn, až někdy po šesté začalo pršet a to jsme zrovna i byly na cestě k metru, tak jsme jen zrychlily krok a zas tolik jsme nezmokly. ;-)
 |
| Až teď jsem si všimla té duhy! :-O |
 |
| La Puerta de Alcalá |
 |
| Obr vlajka, z které jsem byla naprosto unešená :)) |
 |
| A pomník, který jsem naprosto nechápala (a tu budovu za tím taky ne) :D |
 |
| Columbus, připlul vodovodem...a tady právě začalo šíleně pršet. |
Alejandro nás chtěl vzít večer ještě na nějaký koncert či co, už si to nepamatuju, ale bylo vyprodáno. Tak jsme se prošli zpátky celkem do centra, kam jsme zapluli do jedné hospůdky, kterou už Alejandro znal. Každý jsme si objednali jedno pivo a na obrázku vidíte, co všechno nám bylo přineseno za jídlo (aniž by nám bylo účtováno něco víc, než to pivo!). Tož to nebyly obvyklé španělské tapas (malé kousky jídla, jakési jednohubky), ale dala bych si to líbit stále :D
Jsem měla fotky uložené ve špatné složce a tak jsem zapomněla napsat, že jsme po té večeři ještě pokračovali...ale bylo mi to divné, že bychom den zakončili jídlem :D
A kam že jsme to po (neplánované) véče šli? Do Salsa klubu! Jak se chodí do klubů na disco hudbu, tak my šli do klubu, kde hrajou salsa písně. Vymyslela to původně Aimee, Alejandro souhlasil a mně to bylo tak nějak jedno kam půjdem. Do klubu jsme přišli na Španěle poněkud brzo, takže tam zatím byla jen obsluha a asi 6 tancujících chlapíků v různém věku, vesměs starší, kteří tancovali podle jednoho vpředu, který jim předtancovával. Fakt jim to šlo, bylo vidět, že už se tomu nějakou dobu věnují. Také se mi líbilo, že se před sebou nijak nestyděli a když potřebovali nacvičit něco ve dvojci, vytvořili páry mezi sebou.
Ti dva zákeřňáci, Aimee a Alejandro, se mě neustále snažili vytáhnout tancovat, oni už spolu mezitím tancovali...kdo mě ale zná, ví, že na takovéhle akce potřebuju tu správnou náladu s pocitem odvázanosti... Ke vstupu jsme dostali voucher na drink zdarma, tak jsem si dala colu s rumem a čekala, až mě nakopne, haha :D
Jakože já jsem měla tendence se pohupovat do hudby a tak, ale neměla jsem odvahu na to vstát a začít fakt tancovat ty kroky. Nejsem kdo ví jaká tanečnice, od tanečních před cca 8 lety (fíha, už tolik?!) jsem toho moc nenatancovala... No pomohlo mi, když jsem šla na wc, na cestě zpátky do "sálu" už jsem tu hudbu měla víc pod kůži (a alkohol v krvi, hihi).
Tak jsem se zanedlouho od těch dvou fakt nechala vytáhnout ze sedačky. Ale než jsem se začala pokoušet o nějaké kroky, trvalo to přemlouvání mě samotné v hlavě, že od toho takové kluby jsou, aby se to tam lidi mohli naučit a že se mi nikdo smát nebude......a jak to dopadlo? Nakonec se mi to hrozně zalíbilo! :D I jsem se tam v jednu chvíli šla požádat o tanec toho jednoho postaršího tanečníka, protože Alejandro zrovna tančil s Aimee, tak abych taky zamachrovala v páru, haha, to berte s rezervou. Pak jsem se toho pána ještě jednou ptala na kroky... Vypadal potěšeně, že může pomoci, tak snad to nebyla přetvářka. Ačkoliv při tanci v páru se mi ty kroky občas popletly, byla jsem trochu nervózní, šlo mi to lépe samotné. Po chvíli už mě začínaly bolet nohy, ale fakt mě to bavilo. Ani bych nešla domů, ale Aimee mi začala připadat hrozně unavená, unuděná. Říkala, že to není pravda, že jen nemá sílu už tancovat, ale... Chvíli jsem se jí snažila tahat na parket, aby tancovala se mnou, ale někdy kolem půl 3 jsme nakonec šli domů. Doma byli za cca půl hodiny, no a než se člověk dokope do postele...
Chudák Alejandro, ráno musel vstávat nejdéle v 8, my jsme s Aimee měly naplánováno pospat si o hodinku déle a vyrazit na výlet do Aranjuez...
Žádné komentáře:
Okomentovat