Výlet do Madridu a okolí n°5 - 2/4/13

Už předem jsme měly s Aimee naplánováno, že sjedeme do Aranjuez, které se nachází celkem nedaleko Madridu, cca 50 km a kde má být druhý Palacio Real=královský palác (první je přímo v Madridu). Měla jsem radost, že jsme se vykopaly už dopoledne (když jsem viděla, jak dlouho Aimee předešlé dny spala), už někdy v jedenáct jsme si kupovaly lístky na vlak (kdyby to někoho zajímalo, jely jsme z nádraží Atocha).

Do Aranjuez jsme dorazily po dvanácté hodině a přišlo mi vtipné, že na to, jaké je to turistické místo (právě kvůli tomu Palacio Real), když vylezete z nádraží, nevidíte nikde žádnou ceduli se směrovkou kam se vydat. Nedaleko byla zastávka, tak jsem doufala, že tam bude mapa, protože před nádražím byla silnice vedoucí zleva doprava (či zprava doleva) a tak by výběr špatného směru mohl mít přímo fatální výsledky - né, že bych byla líná chodit, ale šlo opět o Aimee. Chytře totiž zvolila velmi vhodnou obuv na několikadenní výlet a to boty typu Converse, takže měla obrovské puchýře na prstech a možná i na chodidle, dle toho, jak chodila.
Mapa na zastávce naštěstí byla a tak už pro mě nebyl problém se zorientovat a vybrat nám kudy jít a k paláci jsme dorazily asi za 10-15 minut chůze. Už od pohledu se mi tam líbilo a můj pocit lásky k tomuto místu umocňovaly modrá obloha s pár mraky a svítící sluníčko!

Palác je to u toho "kříže" v trávě uprostřed vpravo, ten ostrovní "park" nahoře

Aimee se mě ptala, jestli mám hlad, tak jsem jí řekla, že ne, ale že ať si podívá na cedule u jakési kavárno-restaurace co byla napříč náměstím, že si může něco dát, že na ní počkám. Šla jsem s ní jen do půlky toho náměstí (bylo obr) a zopakovala jsem jí, ať se tam jde podívat, jestli jí tam něco zaujme a kdyžtak mě zavolá.....a ona? Zůstala stát na místě a začala si prohlížet fotky ve foťáku?! To už jsem málem šílela. Ano, hádáte správně, v tu chvíli jsem pociťovala něco jako ponorku z téhle nerozhodné osoby. Tak jsem se jí jen zeptala co dělá, že já tam teda čekám na ní, až se tam dojde podívat na to jídlo - a ona mi na to odpověděla něco na styl "Nooo...už jsem v pohodě, nic nechci."?! Tak jsem jen odfrkla, počítala do deseti a řekla jsem, že teda jdeme do paláce. Ano, můj erasmus mě naučil trpělivosti! :D

První velké náměstí

Vstup dovnitř stál 9 € dospělé, 4 € bylo zvýhodněné vstupné, které zahrnovalo i studenty. Super cena! A já jsem snad poprvé byla odvařená z historického místa. Moc se mi tam líbilo. Byly tam obrazy, místnosti (pokoje) a i šaty osob, o kterých jsem se učila na dějiny Španělska. Né, že bych tu historii pamatovala, ale ta jména mi zněla povědomě - taky jsem se na zápočet z dějin učila v lednu víc než dost, ten předmět jsem opakovala. Z toho paláce jsem vylezla fakt nadšená a hned jsem to psala Jíře. :-))
Poté už jsem teda i já měla hlad, tak jsme nějak automaticky šly k té restauraci, vypadalo to, že je to tam široko-daleko jediné možné místo kam jít. On ten palác byl totiž otevřen teprve od předešlého dne, 1. dubna, takže turistika se tam měla teprve rozjet. Taky nám Alejandro doporučoval svézt se ve vláčku, který projíždí místní obrovské zahrady, ale ten jsme právě zahlédly až při odchodu na zpáteční vlak. Tak třeba někdy příště. ;-)

z boku

V restauraci ani neměli draho, na to, že to bylo u takového wow místa, možná právě proto, že turistická sezóna tam měla teprve začít - a nebo prostě proto, že Španělé nejsou jako Češi a nerejžují na turistech? Těžko říct, kde je pravda.

Po obědě jsme se vydaly do těch zahrad, které se nacházejí hned vedle paláce, ale jsou na ostrůvku! Ale je to teda obr 'park'. Já jsem si chtěla odlovit jednu kešku (a taky si po 4 dnech trochu odpočinout od mé společnosti), tak jsme se v tom parku rozešly každá svým směrem zájmu s tím, že máme mobily a jinak se sejdem tam a tam. Park jsem prošla asi jen tak čtvrtinu a už jsem víc nechtěla, vypadalo to tam stejně..ale hlavně to bylo pod stromy, tudíž ve stínu - a já chtěla na sluníčko, haha! :D Hlavně to během oběda vypadalo, že snad začne i pršet, tak jsem si toho slunce fakt chtěla trochu užít..

Ale to už tam vyryté bylo.
  

Odlovila jsem kešku, což teda nebylo úplně jednoduché, protože GPS se mi točila dokola a já tak nevěděla, kde přesně hledat. Nakonec mi pomohly fotky nahrané v listingu kešky na netu, cíl jsem zaměřila a za pár minutek už jsem se podepisovala do logbooku. Byla celkem velká a originální, to mě potěšilo, tak jsem tam i nechala travel bug, který jsem u sebe měla už od ledna od kamaráda, který ho sám měl už několik měsíců a chtěl se ho už zbavit. ;-)

Potom jsem se ještě já chvíli procházela, našla ještě jednu kešku, mezitím jsme se s Aimee znovu našly a ta přestávka nám prospěla. Nakonec jsme zakempovaly na sluníčku uprostřed dalšího obr náměstí u kašny a zpívaly si u toho různé písničky, vesměs z muzikálů. Teda já jen broukala melodie, Aimee uměla většinou i slova, lucky girl! Domů jsme se rozhodly jet někdy kolem šesté, ještě jsem po cestě našla kešku, která byla přímo u paláce, tak jsem jí mohla alespoň Aimee ukázat a už jsme šly na vlak.

loudil Max :)

Z vlaku jsme šly domů, aby se Aimee sbalila, potřebovala už totiž jet domů, aby udělala nějaké úkoly do školy. Já jsem chtěla ještě zůstat den dva, hlavně z důvodu toho, že jsem věděla, že jiná kamarádka má právě naplánován výlet ve středu (další den) do Toleda, tak jsem tam chtěla jet s ní. Alejandro ještě nabídl, že nám udělá něco venezuelského k jídlu, myslím, že se to jmenuje Arepa. Pak jsme doprovodili Aimee na nádraží na autobus, zamávali, šli domů. Já jsem se ještě dovolila Alejandra, zda můžu kouknout přes jeho PC na net, chtěla jsem se podívat na couchsurfing a to mi z mobilu nejde. Přemýšlela jsem totiž, jestli, když už jsem uprostřed Španělska, nesjet ještě buď do Granady nebo do Salamanky.. A šla jsem brzo spát, čekal mě druhý den ten výlet do Toleda.