Madrid podruhé a ovieďácký el Cristo

Po tom mém výletění ve středu Španělska jsem se tu teprve začala cítit víc doma, taky už jsem tu byla přes dva měsíce, tak jsem se už více adaptovala. Myslím, že mi k té adaptaci hodně pomohly ty teplé dny plné slunce a smíchu, kdy jsem byla obklopena lidmi, s kterými mi bylo/je dobře.

Za dva týdny, 13. dubna, jsem do Madridu jela znova, naprosto neplánovaně. Vzniklo to tak, že kamarádce Evě (erasmačka ze stejné univerzity a třídy jako chodím já) přijel na návštěvu přítel Filip a na mé doporučení se rozhodli jet na víkend do Madridu. Alejandro se nabídl, že kdyby chtěli, ať se mu ozvou a že je provede. No a tak se stalo, že jsem jeden pátek v deset večer psala Evče, kdy jedou nebo jestli už teda jsou v Madridu, abych to Alejandrovi napsala. A ona mi napsala, že jedou po půlnoci, v 00:30. A začala mě ukecávat, ať jedu s nima, že jim udělám průvodce a znovu se uvidíme s Alejandrem. A když jsem Alejandrovi napsala, že ti dva za dvě h odjíždějí a chtěli by se s ním v sobotu teda sejít, jestli by mohl, tak mě začal ukecávat i on. :D
Že pojedu, jsem se rozhodla v jedenáct. Teda pod podmínkou, že ještě bude volný lístek, až přijdu před půl jednou na autobusák. Alejandrovi jsem ale napsala, že nejedu, překvapení. ;-)
Cesta byla hrozná, vůbec jsem nemohla spát a jestli jsem za těch 6 hodin spala hodinu a půl, tak je to hodně. Tak si asi umíte představit, jak jsme pak večer byli kaput, ještě po celodenním chození. Původně jsme si mysleli, že si na chvilku lehnem, dáme šlofíka a pak vyrazíme do nočníno víru života v Madridu, ale ne. Ti dva byli úplně mrtví, lehli si v sedm a neprobudili se až do rána :D No ale to předbíhám. Po příjezdu do míst, které už jsem znala jsem nás vzala na procházku a bylo to fajn. I takhle ráno bylo celkem teplo (tepleji než je teď, kdy to píšu 30/5), skoro nikdo nikde nebyl (bylo půl 7), ptáčci zpívali. Prostě jsme se procházeli, já jim ukázala, co to je geocaching. :-) Vzala jsem je do toho obr parku uprostřed města, co už zase nevím, jak se jmenuje. Užívali jsme si to. Když máte dobrou společnost, bylo by vám fajn všude. :-)

Nano cache, ta nejmenší co může být.

Oni tři byli domluvení, že se sejdou někdy po půl 2. Já jsem byla jakože v Oviedu, netušila jsem, kde Evča s Filipem právě jsou, na čem se dohodli.. :-P  Z čeho jsem měla radost, že jsme měl čas jít do Palacio Real. Předtím jsem se tam nestihla dostat. Měli tam studentskou slevu, student měl vstup za 4 €, nestudent za 7 nebo 9, teď nevím. Každopádně já jsem s sebou měla jak univerzitní kartu z Ovieda tak ISICa z ČR, tak jsem tu univerzitní půjčila Filipovi, který s sebou svou kartu neměl - a prošlo mu to :D ono na té univerzitní kartě je totiž fotka z druhé strany a na tu se pán za kasou vůbec nepodíval. A že Radka V....ová není mužské jméno, to taky nemohl tušit. ;-) Ale že na to měl Filip nervy, to jsem čuměla. Je to rebel! :D

Palacio Real

Ten den bylo nádherně, 13. dubna a bylo jak v létě. Lidi chodili v kraťasech, my měli džíny a pekli jsme se. Když jsme prošli část paláce, sedli jsme si tam na dvůr na slunce a bylo nám krásně. Mezitím se Evča zkontaktovala s Alejandrem, že teda on přijede tehdy a tehdy, tak jsme čekali na tom sluníčku. Ale ehm, těsně před odchodem jsem objevila, že jsme z toho paláce ještě neprošli všechno :D Takže jsme ještě rychle prošli druhou půlku, což byly zase pokoje, obrazy.. No a venku už na nás čekal Alejandro, chudák trochu v šoku co tam dělám, když jsem se zrovna, dle zpráv v mobilu, chystala jít v Oviedu na monte Naranco, horu s obr sochou Krista. :-))
Pak jsme asi 4 hodiny chodili a poté si sedli v jedné restauraci na malé pohoštění. No a pak už to víte, šli jsme domů spát. Teda domů, já šla přespat k Alejandrovi, Evča s Filem už měli rezervovaný hostel a kupodivu dost blízko bytu Alejandra, dobrá náhoda. :-))
Druhý den jsme s Evčou splnily sen Filipovi a vzaly jsme ho na stadión fotbalového Real Madrid týmu, estadio Santiago Bernabeu. Jít dovnitř stojí hodně, myslím, že 19 €. Takže jsme Filipa jakožto fanouška fotbalu dovnitř poslaly samotného a my jsme na něj s Evčou čekaly venku v parčíku a pozorovaly dění kolem sebe. Nechápaly jsme, že když Evča mohla být v tílku a šortkách, jak je možné, že ti lidé měli buď rovnou zimní bundy nebo byli zahalení ve svetrech. Vypadalo to, že jsou z jiného kontinentu, ale stejně to působilo vtipně ten kontrast. :-) Odpoledne jsme se pak sešli zas ještě na chvíli s Alejandrem a pak už se jelo domů.

Víkend plný dobré nálady

Dva dny potom, dokud tu byl ještě Filip na návštěvě jsem se nakonec opravdu vydala na tu horu Naranco se sochou Krista. Šli jsme ve 4, Evča, Filip, já a jeden couchsurfer, který zrovna ten týden byl pracovně v Oviedu a psal, že kdyby někdo podnikal něco zajímavého...
Výšlap to byl dlouhý, prudký a druhá půlka pro mě celkem náročná. Vyšlo nám nádherné počasí, bylo fakt teplo (což byl jeden z posledních teplých dnů, co jsem tu zažila!), až se mi pak nahoře pří výšlapu motala hlava, musela jsem si dávat pauzy. Ještě že jsem měla dost tekutin. Ale zvládla jsem to a ten výhled stál za to! :-) Hlavně to bylo štěstí, že bylo tak pěkně, protože kdyby bylo jako obvykle zataženo, nic bychom shora neviděli..

Naše výprava

Oviedo :-)