Výlet do Madridu n°3 - 31/3/13

Wau, teď jsem si všimla, jaké krásné datum to bylo. :-))

Dneska to bude kratší článek a opět s trochou víc fotek.

Původní plán byl vstát brzo, protože jsem měla velký zájem jít se podívat na místní trh. Alejandro mi ho popisoval jako obrh trh (v několika ulicích) s hodně různorodým zbožím a jak starým, tak novým. Miluju staré věci, tak hlavně proto jsem tam chtěla. Nicméně jak jsme byly s Aimee unavené z předešlé noci, kdy jsme skoro nespaly a poté celý den prochodily, spaly jsme dlouho. Šly jsme spát někdy cca v půl jedné v jednu. Já se vzbudila ve 12! Při pohledu na hodinky mě to ráno málem vomejvali! :D Se smíchem na tváři jsem vylezla z pokoje, ani jsem se neviděla v zrcadle a šla svým "ranním" vzhledem vyděsit Alejandra. :D Jenom jsem se na něj zaculila že dobré ráno :D tak se taky smál.. No nicméně já jsem furt chtěla vidět ten trh! Tak jsem šla vzbudit Aimee, což byla skoro nesplnitelná práce, ještě z polospánku odmlouvala...taky vstala až někdy za půl hodiny, v představách jsem vraždila.. Mou náladu mi zvedl Alejandro nečekanou snídaní. Udělal nám buličí (neboli volské) oko s opečeným toastem a ještě něco tam na tom talíři bylo, jo sýr myslím. Bylo to milé a fakt to potěšilo. :-) Na mé naléhání jsme nakonec někdy kolem druhé přece jen vyrazili směr ten trh, Alejandro říkal, že bývá do dvou, ale že tam budou snad ještě nějaké zbytky. K našemu překvapení a mému nadšení byl trh snad ještě celý otevřený, lidí s prominutím tři prdele a stánků hafo, jsem z tý španělštiny zblblá, málem bych napsala hafísimo (v šj se -ísimo používá pro zdrobnělinu ale zároveň jakési zdůraznění významu toho přídavného jména, takže by to 'hafísimo' zastupovalo 'velmi mnoho').

Tohle je opravdu jen malá část toho trhu

Prodávali tam fakt vše možné.. :D

Tohle tam prý vytvořili místní z nějakého fuj místa. To uprostřed je jakýsi bar.

Z trhu jsme šli na Plaza Mayor. Takhle pojmenované náměstí tu má ve Španělsku každé město, většinou (nebo možná vždy?) tam je i radnice.

Vstup na náměstí

Co je na obrázku divného? :D

Zajímavě křivé domy

Pak jsme se procházeli, potkali nějaké jakože tržiště uvnitř, ale tržiště s jídlem, několik pro mě zajímavých budov...a pak začalo pršet. Což bylo vtipné, protože jsme samozřejmě ani jeden neměli deštník. Kapuca to jistí, alespoň v mém případě a též v případě Aimee, Alejandro zmokl jak slepice, chudák. Já vlastně nejdřív taky, než mi došlo, že mam kapucu, haha.

Takové kolo jsem chtěla vždy minimálně vyzkoušet :D

Tam je pošta! :D

Tohle je stěna!

muzeum momentálně s výstavou z dob Mezopotámie

Do toho muzea jsme šli. Mně to bylo celkem jedno, protože pršelo, takže jsme někam zalézt "museli" a Aimee historii hltá, takže byla nadšená. Mně tam přišly zajímavé akorát destičky s jejich starým písmem-obrázky a pak v jiném patře výstava různých masek šamanů.

No a potom nám Alejandro navrhl zajít do restaurace na večeři, Aimee vybrala čínskou, já se přizpůsobila, že okusím něco nového (v čínské restauraci jsem do té doby byla jen jednou). Aimee tam byla ve svém živlu, má ráda Japonsko, tak si to aspoň trochu připomněla, haha. Ale hlavně jsem zjistila, že jídlo pro ní znamená ráj. Kdybyste viděla tu změnu v její tváři, jak byla najednou nadšeně vysmátá! :D

Já jsem si teď vzpomněla, že mě překvapilo, samozřejmě mile, že mi Alejandro při sedání nejdříve odsunul a poté přisunul židli (sedala jsem si na stejnou stranu stolu jako on). To jsem čuměla. :D On už nám předtím totiž vždy všude držel dveře, do toho vlastně ta snídaně..ale ta židle, to je pane gesto. To je jako takové to  jako z filmu, když někam (žena) jdete a sundáváte si bundu/kabát, že vám ho vlastně sundá chlap a ještě pověsí. To znám tak leda z televize. :D

Zpátky k tý restauraci, byla to super zkušenost. S obsluhou jsme si akorát objednali pití a pak už jsme si mohli jít za jednotnou cenu nabrat sami do středu restaurace, kde byl zespod ohřívací pult se strašně moc druhama vegetariánského jídla, různých druhů rýže zpracované na x stylů, sushi, různá masa s různýma "omáčkama", různá zelenina... Bylo mi trapné ten pult fotit zblízka, ale na výběr tam toho bylo fakt dost. Mohli jste si nabrat něco co vás zaujalo a pak si jít jakože přidat, ale samozřejmě si nabrat zas něco jiného. A v ceně byl i dezert, já si dala trochu zmrzliny a ovoce. Prostě ráj. :-)) Jo a mimochodem, Alejandro mi na talíř nandal sushi a mořské řasy..tak jsem to teda nakonec fakt zkusila no :-) A dobrý, ale každý den bych to fakt jíst nemusela, hihi. Ale jde o zvyk, si myslím. Jsem mu právě říkala, že u nás takováhle jídla doma v rodině obvyklá nejsou a že do restaurací nechodím, takže mi ta jídla prostě přijdou jakoby divná. Pro mě nejsou normální. Takže se je i bojím ochutnat - jako například tu mušli co se musí vycucnout, to jsem se prostě neodvážila ochutnat, ačkoliv mi jí už skoro strkal až do pusy :D ale po tom, co jsem právě tohle o tom jídle řekla, jak je to v ČR, tak řekl něco na styl "Tak to je jasné, to už tě chápu proč nechceš." a dál mě nepřekecával. :-)

Jedli jsme tam někdy v osm a potom už jsem fakt hlad neměla. Naopak jsem se cítila hodně plně. :D

Doma jsme si pak myslím pustili film s koncem trochu na zamyšlení, tak jsem byla jako obvykle zaražená. A hlavně mi nešlo mluvit španělsky, jak byl ten film anglicky. Prostě mi to nepřepíná takhle rychle.. Takže jsem své dojmy popisovala v angličtině a už vlastně dřív nás Alejandro slyšel s Aimee povídat si anglicky (hlavně při ranním buzení, to zas nebyla Aimee schopná myslet španělsky). Tak prohlásil to, co jsme obě věděly, že se v angličtině vyjadřujeme mnohem lépe a hlavně jakoby spontánněji, rychleji a bez strachu a stresu...tak jsme od té doby mluvili už jen anglicky.

Ještě jsem se Alejandra ptala co zítra, protože zítra znamenalo pondělí a tudíž on musel do práce. Takže jsem se chtěla zeptat v kolik odchází do práce, abychom věděly, kdy vstát, abychom odešly s ním. A on mi sdělil, že sice odchází po půl 9, ale že zkusí najít náhradní klíče a půjčí nám je! A že ať se nestrachujem a ráno se vyspíme do kdy chceme/potřebujeme a prostě ať se zařídíme podle sebe a svého programu. Tak to bylo hodně milé. Je fakt, že jsme se za ty dva dny aspoň trochu poznali (obzvlášť když jsem tam byla já, věčně zvědavá a ptající se...) a jako lidi jsme si sedli tak, že jsem si už v sobotu večer přišla jako na návštěvě kamaráda spojené s objevováním nových míst a ne na návštěvě Madridu spojené s přespáváním u cizího člověka... No tak tahle jeho reakce potvrdila mou domněnku, že ten pocit přátelství nebyl jen jednostranný. :-) 

Ale i tak si říkám, kolik lidí by tohle udělalo... Zase se mi potvrzovalo to, že jsem díky couchsurfingu poznala samé super lidi. Jak se říká třeba o au-pair, že většina těch holek/kluků je jiná, ale svým způsobem stejná. Že to chce prostě určitou náturu sebrat se z pohodlí domova a vyjet do světa, kde nemáte zprvu nic, ani jistotu v jazyce. A tím pádem si pak ti au-pair v zahraničí rozumí, protože ač to tak nevypadá, tak něco společného mají... Tak tohle je hodně podobné, jestli ne stejné - že člověk, který do couchsurfingu jde, má v sobě nějakou "spešl" náturu, že je víc otevřen dobrodružství a tak... Nevím, je to celkem zajímavé téma k zamyšlení a mně se to právě v životě celkem potvrzuje. :-)