Albánie 3.část - aneb mj. proč je třeba zaškolovat zaměstnance ČEZu

mešita na kraji města

Jak jsem slíbila, dávám vám sem fotky elektrických drátů. Píšu to hned na začátek, ne každého taková věc zajímá :-))
Na konci je pár fotek z centra Tirany.
Jen pro zajímavost, můj nevlastní táta je právě zaměstnanec ČEZu a je tu supervizorem bezpečnosti práce a provozu - respektive je všechno o tomto musí učit od začátku, dokonce i pracovní rukavice je učil nosit, tvoří jim vyhlášky o bezpečnosti... No, není divu... Bohužel Albánci jsou prostě sebevrazi, jak už jsem v minulém článku psala, nemají zřejmě pud sebezáchovy a jsou schopni vylézt na ten elektrickej sloup sami a sami si tam něco umudlají...a né vždycky to přežijí, dokonce jsem s Láďou navštívila i místo, kde jeden takovej trouba umřel.

prasátka uprostřed sídliště! :D

Na zasmátí, zbytek už moc veselý nebude...

Fotbalový stadion, v červenci tu hráli Slováci :)

A jdeme na to:

Začínáme zlehka, 'výhled' před deštěm...

...'výhled' během deště, spíš teda slejváku.

Dobrá spleť ne?

Ještě někdo nechápe, proč je tu potřeba pracovník ČEZu, který elektřině opravdu rozumí? 

To je ten sloup, kde před 2 měsíci umřel pán.

Je libo dostat proud do žil?

a završení všeho...naštěstí tohle byl již zaškolený (tudíž jištěný) pracovník

na závěr na odlehčení, líbily se mi ty kapky :D

Následující fotky budou z centra Tirany. Vyfotila jsem je během velké procházky s mamkou. Navštívili jsme i místní trhy, ale nevím, nějak se mi to tam příčilo. Za prvé po mně každej vejral, za druhé to tam bylo obrovské, takže to člověka docela znechutilo (na tom jsme se s mamkou shodly hned) a za třetí, jak už jsem psala, Albánky jsou prý z většiny docela malé, takže když už se mi něco líbilo, neměli velikost, která by mi padla...tak jsem to po chvíli trošku naštvaně vzdala a jen jsme se s mamkou procházely. Taky bylo vtipné, jak mamka naprosto ztratila pojem o tom, kudy zrovna jdem, kam máme zatočit, prostě kde jsme a jestli už jsme tam byly nebo ne - svůj orientační smysl mám asi po tátovi :-))
Z trhu jsme se vydaly pěšky podél silnice k jedné hlavní, nedaleko byla jedna větší keška, kam jsem chtěla umístit 'Travel Bug' ze Španělska, bohužel se nám ji ale s mamkou nepodařilo nalézt. Hledaly jsme tam fakt snad hodinu, půl hodiny určitě. Já jsem to kupodivu chtěla vzdát první. Mamka nejdřív byla nevrlá a říkala ze začátku, že si někde sedne a počká na mě, že jí to nebaví...pak se ale dostala do naštvané fáze kačera (tak se nám, lovcům kešek říká) a nechtěla místo opustit, aniž bychom tu kešku odlovily :D bohužel bylo možné, že keška ani nebyla na svém místě. Owner psal v listingu, že pokud by bylo s keší moc hýbáno, že jí bude ukrývat a když ji někdo bude chtít ulovit, ať mu napíše vzkaz?!!! WTF! Takže smůla no.

to je to rozkopané náměstí s parkem, škoda

To jsem si začla fotit a po mně další asi 4 lidi :D

zajímavá budova

  K téhle fotce vám něco napíšu. Totiž to na zemi je osobní váha. Divila jsem se, proč tam je a odpověď mé mamky byla, že se můžu nechat zvážit za peníze! Tak jsem jen vykulila oči a po chvilce se zasmála a mamka na to ať si uvědomím, že je to více méně chudá země, chudý lid a že si snaží vydělat čímkoli...

Ostatně u toho trhu vlastně bylo spousta opravdu chudých lidí prodávajících třeba i naprosto obnošené sandály, dámské boty...protože prostě doufají, že to prodají a přivydělají si.

Taky jsem zjistila, že je tu 25-ti % nezaměstnanost, tedy 25% z albánců, kteří by chtěli pracovat nemají práci.

Je tu všude spousta ochranek a policajtů, ale nějaký předpisy na silnicích se tu moc nedodržujou. Lidi se předjížděj jak chtěj, na druhou stranu se ty předjíždějící respektují, navzájem se pouští.. ale i tak teda situace na silnicích je šílená a já i po týdnu nevěřícně koukám, když nám těsně před autem (ač ve městě, autem rychle jedoucím!) proběhne chodec, dva..deset! Jsou to sebevrazi, přijde mi, že nemaj pud sebezáchovy..ostatně, to už jsem psala.
Jinak auta se sem začla dostávat před cca 15ti lety a teď to vypadá tak, že i rodina, která bydlí v naprosté chatrči má třeba mercedes, protože podle auta tě tu společnost soudí a jedná s tebou!

Lidi jsou tu ale vstřícní, hodní, snaží se domluvit rukama nohama.




Příště snad už dokončení zápisků z Albánie, i když to asi bude záležet na počtu fotek, co sem budu nakonec chtít dát, byla jsem s Láďou totiž obdivovat krásy přírody :-))


Jinak je čtvrtek v noci, respektive už skoro jedna po půlnoci, tedy pátek. Kolem desáté jedeme na letiště. Držte mi palce, ať se konečně dočkám letadla, které by mělo televizku pro cestující, nic jiného si nepřeju, než to!! :-)