13.9.2011, ukončení au-pair kariéry

Malé shrnutí na začátek:


Má au-pair kariéra začala 18.7.2009, den po mých narozeninách, odjezdem do Anglie do města Chelmsford v Essexu k indické rodině, manželé Sharma&Jindal, později v roce 2010 se přestěhovali do King's Lynn (to píšu jako varování pro další aupairky..). Po 3 a půl měsících, během kterých jsem s domácí poněkud názorově bojovala (ač jsem nesměla odporovat) a byly tam také 3 velké hádky (kdy já jsem samozřejmě brečela jak želva a ona nic nechápala, neboť prostě 'ona byla ten, kdo má tu jedinou pravdu!' jsem si konečně začala vážit sama sebe a od této rodiny odešla (v dobrém), ač mi to trochu trhalo srdíčko, neboť ty děti, dva kluky, jsem opravdu milovala.
Tři dny jsem pomáhala ve stejném městě jedné anglické rodince, pak jsem necelé dva týdny bydlela u Joan&Michaela, postaršího páru, s kterým mě seznámila kamarádka Jířa.
Během pobytu u nich jsem si našla rodinu novou, anglickou rodinu Pinnell bydlící ve vesničce Speldhurst (u Tonbridge) v Kentu. To bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. 15.11.2009 si pro mě přijeli až k J&M a byly jsme nerozlučná rodina až do 24.7.2011. Na to rozlučkové barbeque nikdy nezapomenu.
Ve školním roce 2010/2011 jsem v pondělí a čtvrtky odpoledne byla uvolněna od své rodinky a pomáhala u Evans family. Suproví lidé, ač svá dítka trošku rozmazlují a ani si to bohužel neuvědomují.
Dne 25.7.2011 jsem se přestěhovala na měsíc a půl do Španělska do města La Coruňa v oblasti Galicia. Tato oblast je pro Španělsko velmi netypická, a to tím, že je tam teplota jen kolem 22 stupňů, často prší, fouká silný vítr - to vše kvůli tomu, že město se nachází 'na rohu Španělska' u Atlantického Oceánu, kde se mísí různé směry větru apod.. Mimochodem, v Atlantic Ocean vám rozhodně nedoporučuji se koupat, je pěkně ledový! :D
Ze Španělska jsem odlétala 13.9.2011, den před mým svátkem :-)) a tím datem také skončila má au-pair kariéra.
Práci au-pair doporučuju všem bez rozdílů věku, pohlaví, jazykových znalostí. Je to naprosto perfektní zkušenost, hodně to člověku dá a myslím, že i změní - k lepšímu. Já jsem si tedy užila bez 5 dnů 2 roky a 2 měsíce aupaiřiny a ničeho nelituji, naopak, jsem šťastná, že jsem do toho tenkrát tak bezhlavě skočila. Jsem dokonce vděčná za tu zkušenost s indy, neboť právě díky nim jsem si uvědomila, že mám svou cenu a že si mám sebe sama vážit a sama sebe se zastat, když se mnou někdo nejedná fér. Dokonce jsem přišla i na to, že někdy si dost škodím právě já sama!
Děkuji za všechno zlé, co se mi během těchto dvou let přihodilo, byla to nová zkušenost a jen díky nim se člověk může někam posunout, něčemu novému naučit.
Děkuji za všechno dobré, neboť při každém dobrém zážitku jsem si uvědomila, jak krásné je žít a co všechno bych chtěla v životě ještě vidět, zažít, dokázat, mít...


...a tak já, která jsem před 3 roky maturovala z angličtiny spíše z povinnosti (měla jsem na výběr jazyk nebo matematiku, haha), neboť mi jazyková gramatika nikdy moc nešla, jsem najednou zjistila, že mám radost ze svého zlepšení v angličtině (v únoru 2011 jsem složila FCE zkoušku) a chtěla bych se ještě více zdokonalit - a za 10 dní mě čeká první den na vysoké škole, obor anglický a španělský jazyk se zaměřením na vzdělávání. Mimochodem se španělštinou teprve začínám, ale pevně věřím, že všechno dobře dopadne. A kdyby se náhodou stalo, že ne, zlá zkušenost v životě = výborná zkušenost pro život!


..................................................................................................................................................................


No..13.bylo úterý, v autě na cestě na letiště mi Jaime prozradil, že ve Španělsku se neříká, že ten 'unlucky day' je pátek 13., ale právě úterý 13.! Trochu jsem chápala proč. Tedy, ráno jsem vstávala v půl 7, všechno probíhalo v pohodě, umití se, naházení zbylého oblečení do kufru, mimochodem jsem zjistila, že jsem měla ve velkém kufru ještě 2 kg mezeru :-)


S holkama jsem se rozloučila už večer předtím, než šly spát. Měla jsem pro každou přívěšek na klíče s Krtečkem a pro rodinku jsem měla knížku o ČR, která byla snad v 6-ti jazycích. Oni pro mě neměli nic, ale já už jsem na to byla připravená, kámoška Jířa, když odjížděla od španělské rodiny, tak taky nic nedostala, a to tam byla na dýl než já.


Ke snídani jsem si dala jogurt, kupodivu jsem měla hlad takhle poránu. Vypila jsem 2 skleničky vody, měla jsem žízeň, jak z nervozity nebo co. Po snídani jsem se rozloučila s Cristinou, dvě typické španělské pusy na tvář a slova jako 'good bye' a 'měj se krásně' a 'máme na sebe email'. Suchý, že sušší už to být nemohlo. Kupodivu jsem já, cíťa, necítila ani trochu smutku... A pak TO přišlo - šla jsem si do chodby pro boty a - boty NIKDE!!! Tak jsme je s Jaimem začali hledat, ale bylo to divný, já si byla jistá, že jsem je nechávala v chodbě...a po asi dvou minutách najednou Cris došlo, že vedle mých bot (černé tenisky Nike) byl pytel s odpadky a předešlý den tam byla uklízečka - tudíž usoudila, že je na vyhození obojí a mé boty vyhodila spolu s odpadky!!! Jako ony ty tenysky byly v mírně jetém stavu, měly rok a 3 měsíce cca ale nosila jsem dost často, už jsem v nich měla i vložky, abych necítila 'podrážkové mřížky'. Ale podzim bych v nich ještě odchodila! A co hůř, já jsem s sebou měla právě jen ty tenysky a žabky! Takže jsme šli do skříně k jejich botám, zjistily jsme s Cris, že máme podobnou velikost bot, tak jsem si zkusila její tenisky (bílé Nike) a naštěstí mi jakžtakž byly-mohly být tak o půl čísla větší... No řeknu vám, to bylo teda stylové loučení, za všechny prachy...


V 7.05 jsem nasedala do auta a tadá na letiště do Santiaga. Tam mě Jaime překvapil, neboť zaparkoval a šel se mnou k odbavení a pak i ke kontrole přiručáku. Loučení s ním bylo těžší, nic extra si nepředstavujte ale. Jinak se ještě na poslední chvíli snažil vtipkovat, ale já poránu na srandičky nikdy moc nejsem.
U odbavení žádný problém nebyl, můj kufr měl 18 kg z dovolených 20-ti a příručák 11, ale to mě nedrásalo, ač jsem letěla s Ryanairem. A nebyla tam vůbec fronta! To asi bylo tím, že to letiště je malé a všichni tam chodí dýl, já tam byla v 8 a let byl až na 9:45.
U kontroly příručáku jsem myslela, že mě vomejou' Byly tam dva pásy a já si samozřejmě zas stoupla k tomu pomalejšímu, který zablokovala jedna ženská - ona totiž měla v báglu dva šampony 150 ml a snažila se ostrahu překecat, aby jí nechali těch 50 ml jen vytlačit do koše a oni se s ní dohadovali, že prostě tuba s nápisem, že má obsah větší než 100 ml, není povolena na palubu...trvalo to snad 10 minut a nepochopila jsem, proč ten chlápek od našeho pásu tam s ní musel schůzovat taky. A pokud vás napadlo, proč jsem si nepřelezla k tomu druhému pásu, tak to proto, že už jsem prolezla na druhou stranu pásu a mé věci byly zrovna napůl ve scanneru...
Při čekání na let jsem zjistila, že mám u sebe stále klíče od vrátek a dveří domu mé španělské rodinky, první co mě napadlo "To maj za ty boty."... No psala jsem Cris, že všechno ok a že se teda moc omlouvám...do teď neodepsala. Ona teda i normálně neodepisovala, musela jsem vždycky smskovat Jaimemu, ale tak snad by měl mít člověk v sobě aspoň trochu slušnosti..? Nevím, možná byla 'too busy at work' a pak zapomněla.
Vzlétali jsme přesně na čas. Při vzletu jsem se cítila zase špatně, jako před 2 měsíci při odletu z Anglie. Ale tentokrát byl důvod úplně jinej - co mně totiž prolétalo hlavou bylo, jak se asi cítili hokejisté, když vzlétali, pak viděli, že jsou moc nízko, ucítili náraz (o stožár) a do minuty....čest jejich památce.

Letěli jsme a letěli a všechno bylo v pořádku...jen mě překvapily letecké manévry, kterých jsem si všimla. A to, že jsme letěli jedním směrem, na to začalo letadlo zatáčet, otočilo se do 270 stupňů (o třičtvrtě kruhu) doprava, pak se skoro hned dotočilo do původního směru (což bylo vpravo) a na to se po pár vteřinách stočilo zas doprava o cca 25 stupňů. A mimochodem se po dalších asi 10-ti vteřinách stočilo zas někam doleva - to jsem fakt nepochopila, jediné vysvětlení, co mě napadlo, bylo nahánění času před přistáním v případě, že je runway plná nebo letový prostor nad ní. Jenže my jsme pak ještě tak čtvrt hodiny  určitě letěli, než nám bylo řečeno, že přistáváme.

UFO!! :D

hory docela blízko Madridu

Přístáli jsme v Madridu v cca 11am, měli jsme malé zpoždění, to mi ale vůbec nevadilo... Při výstupu jsem koukala lidem na příručáky a usoudila jsem, že hodně lidí, v podstatě tak 90% cestujících, by mělo velký problém, kdyby se Ryanair ten den rozhodl vážit příručáky. Bylo totiž vidět, že ty jejich jsou narvané a těžké.


Musela jsem si vyzvednou kufr a jít se znova 'zacheck-inovat', další 2 lety byly totiž s Lufthansou, první Madrid-Mnichova, druhý Mnichov-Tirana. Fakt jsem se na tu 'nenízkonákladovku' těšila, do té doby jsem létala jen s nízkonákladovkama :) Jen jsem se nejvíc těšila na obrazovky v letadle, a ty jsme neměli ani v jednom :'(

Moje letadlo

Také pro mě bylo nové vytisknutí Boarding passu včetně vybrání si sedadla z automatu a pak teprve odevzdání kufru. Zaměstnanci byli moc milí, fronta žádná a nejlepší bylo, že jsem se mohla odbavit i 4 hodiny před odletem!! Terminál 2 jsem našla lehce. Byl tam mimochodem jen jeden krám, naštěstí ale plus jedno občerstvení. Šla jsem si tedy koupit sandwich na oběd (pěkně hnusnej mimochodem) a hodiny čekání jsem si krátila vyplňováním cvičení ze Španělštiny pro samouky, čtením a taky Rafa mi 2x volal, how sweet :o)

luxusní :)

Fronta na vzlet :-))

Krátce po třetí hodině nás nechali nastoupit na palubu, měla jsem sedadlo 26 v řadě A-u okýnka. Sedačky byly po trojicích, ale v naší řadě jsme letěli jen 2, takže super :-) a sedačky byly nové, jsem si připadala jak když už trochu ležím, když říkali, ať si zkontrolujem, zda-li jsou naše sedadla 'upright', tak jsem se snažila chviličku přijít na to, jak to sedadlo zvednout :D no jo, Hujerovic :D  Odlet byl asi v půl 4. Jak už jsem řekla, v našem letadle jsme neměli obrazovky, takže jsem zase nevěděla kudy letíme :(  Pilot nám alespoň zahlásil, že jsme přeletěli hranice do Francie a pak nevím, na půl hodinku jsem usnula a probudila se asi 20 minut od Mnichova, od 'cíle'. Ještě jsem měla ale před usnutím oběd, teplý oběd podávaný zdarma na palubě letadla - unbelievable! :D  Měli jsme těstoviny (dobré, s mrkví a špenátem a trochou bílé omáčky), k tomu chlebíček, máslo, sušenku a vodu. A ještě nás obešly letušky, že prý co si dáme k pití a to jsem si mohla klidně říct o víno, to jsem fakt koukala :-))
Jinak během letu jsem měla jediný poznatek - přišlo mi vtipné, že bylo vidět, kde začíná severní, neboli zelená část Španělska - nad ní totiž byly mraky skoro po celé rozloze, kdežto nad tou jižnější - hnědou ne! :D


Přílet byl okolo šesté hodiny. Letiště v Mnichově mi přišlo obr a také nás od letadla převezli na druhý terminál autobusem. Tentokrát jsem poprvé v životě zažila pravý přestup na letišti, nešla jsem si totiž pro kufr, ale na 'connecting flights' a přišla jsem si 'důležitě' :-))  Musela jsem čekat dost dlouho na číslo gateu, tak jsem chodila po krámech chvíli a pak si sedla u jednoho občerstvení a dala se zas do vyplňování španělských cvičení, respektive jednoho pěkně dlouhého. To jsem vyplňovala ještě i později u gateu číslo H20 a dokončila ho u gateu H28, kam nás z dvacítky přesunuli. Už jsem z toho cvičení ale byla magor a psala blbosti - že jsem třeba do věty napsala úplně jiné sloveso, než bylo v zadání :D Naštěstí jsem ho stihla dodělat před 'naloděním', že už jsem v letadle měla klid :-)) jo ještě mi na letišti jedna albánka nabízela nějaký koláč, nabídla ho celé naší první čekající řadě, já ale byla jediná nealbánka a nevěděla co to je, ale ani hlad jsem neměla, s díky jsem odmítla. Snad jsem jí neurazila, usmívala se na mě pak, ale její kamarádka, anglicky mluvící, mi pak říkala, že v jejich zemi je to normální být takhle vstřícná a že je to 'polite'.
Nástup do letadla byl s malým zpožděním, pořád to ale bylo v řádu minut (možná desítek minut), kdežto cestujícím letu někam do Ruska se tam co půl hodinu rozhlasem omlouvali, že mají závadu na letadle a neustále to opravují..chudáci.
Odlétali jsme nakonec 5 minut po uvedeném čase, tedy v 9.50pm. Na palubě jsme tentokrát dostali nějakou německou housku se salámem a nějakou 'pomazánkou', bylo to na styl bagety. A pití jsme si mohli opět vybrat. Mimochodem, letadlo bylo užší, ale přišlo mi tedy delší. Sedadla byla po dvou, seděla jsem zase u okýnka, ale tentokrát to bylo nějak jedno - letadlo bylo tak ze 70% poloprázdné a já seděla sama.

Na letišti po příletu nás popovezli busama asi 100 metrů od letadla ke vchodu do haly. Pasová kontrola byla rozdělena na dvě řady - albánci a cizí národnosti. Ani mě nepřekvapilo, že nás bylo asi 60-70% cizinců. Jinak si ti páni za přepážkou ty pasy prohlíželi pořádně, i tam něco čekovali v počítačích...

Přílet byl místo ve 23.20 ve 23:35 a pak jsme tam dalších 30 minut čekali, než nám začli vozit kufry. Oni by je začli posílat asi o 5 minut dřív, ale byl zablokován náš pás nebo co, asi 10x to tam na nás zapípalo, pak tam přišel zaměstnanec, povytáhnul takovej ten 'emergency čudlík' a už to jelo. Můj kufr byl mezi posledními, a to jsem byla chudák už tak velmi nervní, jestli mi ho z toho letadla Madrid-Mnichov přendali...uf uf, fakt jsem si oddychla, když jsem ho na tom páse uviděla :-)

Albánština na letišti mě dostala. Je to plné písmenek s dvojtečkou nad, jako např. "ë", ale ty dvojtečky nemají jen nad samohláskama! Vtipné bylo, pro mě pro samotnou to ale bylo dobré zjištění, že jsem ta albánská slovíčka četla automaticky se španělskou výslovností :-))

No a pak už jsem jen vylezla od kufrů dopředu letiště, kde už na mě čekala mamka se step-daddym, vytlemení od ucha k uchu, že jsem je nejdřív nemohla najít :D  První co mě bouchlo do nosu před budovou bylo vedro! Pak jsem se začala smát, když si Láďa stoupl do fronty k jakési buňce-přepážce venku uprostřed parkoviště - to jsem si tam z různých čísel vydedukovala, že to je placení parkovného. Tak jak už jsem řekla, začla jsem se smát, že všude mají automaty a jen tady stále chlapa u přepážky a ještě jen jednoho a na to mi mamka řekla, ať si počkám k výjezdu z parkoviště. A opravdu - u výjezdu sice byly takové ty automaty se závorou, kam se zaplacený lístek zasune a závora se zvedne, ALE stál u ní chlápek a lístky si od vás bral a zasouval je tam - jako by to řidič nezvládl sám?! :D Mamka říkala, že to je asi proto, že potřebujou holt lidi zaměstnat :-))

Jejich byt byl až na opačném konci města a překvapilo mě, že je docela velký. Jak budova, tak byt uvnitř, byty jsou tu asi 4. Klidně by to mohl být dům, ale on to prý taky původně byl dům pro mladou rodinu s prarodiči, kteří pak chytře vymysleli, že by jim to mohlo vydělávat pronájmem a vedle toho si postavili dům jiný, menší ;)

A toť vše, příště vám napíšu něco o Albánii :-)

Jo a ještě ps: při noční sprše mě v koupelně hned přivítal jeden místní...