Albánie 1.část

Tak nastal čas napsat vám něco o Albánii, respektive o mně, co tu vidím, prožívám a jak se tu cítím. Spíš to ale asi bude o fotkách...

Ve středu jsme byly s mamkou doma, dokud odpoledne nepřijel Láďa (nevlastní táta). Ten věděl, že toužím vidět jedno určité místo, tak navrhl, že tam můžem sjet a já s nadšením souhlasila.
To místo je lanový+prkenný most přes přehradu na řece, každopádně je to mezi 2 horami a je tam pěkný vítr... Nejdřív jsem si myslela, že to v pohodě přejdu na druhou stranu, nejsem přece žádná srababa, jenže fakt je ten, že jsem došla do půlky a s respektem se otočila a šla zpět. Pominu-li fakt, že mamka zůstala na kraji a křičela na mě kam to jdu a ať se koukám vrátit, pominu-li fakt, že Láďa si z toho dělal srandičky (šel se mnou skoro až do té půlky) a s mostem, už tak dost rozkývaným od větru lomcoval sem a tam, strašila mě nejvíc jedna věc - a to, že po mostě jsem sice mohla přejít po prknech, jenže ta byla místy pěkně ztrouchnivělá a místy už přímo rozpadlá - a vy tím pádem nikdy nevíte, kam zrovna šlápnete, co se zrovna děje... a když jsem Láďovi nad jednou 'prkenou dírou' pózovala a podívala se skrz ní dolů na 'plující vodu', musím přiznat, že se mi zvedl kufřík...

pohled z půlky...

a napravo

a nalevo

celý most

Co říkáte, zajímavé místo, ne? :-)

Po cestě odtud jsme se stavili nedaleko na drink - vodu :-))

Bon na 10 litrů benzínu!

místní ovocný market

i s výkrmnou stanicí pro večeři

stará benzinka, už nefunkční

jedno z mnoha vrakovišť

to není hrad ani zámek, jen nějaká restaurace

prodejna čerstvého masa - zabito asi před 4 hodinama..

jedna z těch lepších prodejen

Kolem Tirany jsou hory, jen bohužel je tu nějak mlhavo.

Melouny tu prodávají v přepočtu za necelé 2 Kč za kg!!! :D

Čerstvé maso, zabité přímo u silnice je tu naprosto normální. Přišlo mi to docela morbidní, kor na to pak koukat jak to tam visí na hácích... Vyrůstala jsem na vsi a byla zvyklá chodit na zabíjačky, ale nějak jsem z toho asi vyrostla, či co...

Smart, aneb žádný problém s parkováním :-))

výhled ze střechy na Tiranu

Ve čtvrtek má mamka školu, takže jsme se dopoledne svezly s Láďou do města a šly společně na její hodinu, prý mě Mimoza (!!) chce poznat :-))  Paní je to příjemná, trošku mě překvapují albánci docela dobrým přízvukem, až trošku do amerického přízvuku mi přijde. A byla v šoku z mé výšky :-)) že prý v Albánii jsou ženský spíš výšky kolem 160-165, něco jako moje mamka. Co se mamce asi nelíbilo, Mimoza mě na chvíli pověřila učením, respektive mamka mi měla číst její domácí úkol a já jsem jí měla opravovat výslovnost a případné chyby (ty tam ale neměla, neboť jsem jí to ve středu večer kontrolovala, hehe). Tak jsme z toho byly nejdřív obě v rozpacích, nakonec to ale bylo docela fajn. Jen je divné být učitelka někomu z rodiny, kor mámě, 'nadřízenému'.

Po zkontrolování DÚ jsem se rozhodla mamku více netrápit a ač mě Mimoza nabádala, abych zůstala, šla jsem se procházet povenku. Sama samotinká, ani jsem nevěděla, co od Albánců čekat. Vlastně v jedné situaci jsem věděla co čekat - když totiž v Albánii přecházíte silnici, musíte buď být otrlí, pohotoví nebo sebevrazi. No necítila jsem se moc dobře, když jsem měla přejít přes hlavní silnici na jedné z nejhlavnějších křižovatek. Totiž, abyste rozuměli, Albánci samozřejmě mají světelnou signalizaci, ale nijak přehnaně se podle ní neřídí. Občas si někdo projede na červenou, auta jezdí všemi směry, různě se předjíždějí (ale jsou k sobě ohleduplní, když se chce někdo zařadit, nejbližší auto ho pustí), chodci přechází v podstatě kdy se jim zachce. Takže já byla dost ráda, že na přechodu zrovna čekaly i jiné dvě ženy, tak jsem na ten přechod vkročila s nimi a přežila bez úhony. Nutno říct, že na druhé straně ulice jsem si hlasitě oddychla! :D

Šla jsem od máminy školy stále po té jedné ulici rovně, až jsem došla do nějakých menších uliček místních...tam jsem se začínala trochu bát, aby mě někdo nepřepadl nebo něco - když neznáte chování té určité národnosti, tak vás prostě napadá všechno. Nicméně jsem sebrala odvahu a hrdě kráčela vpřed, pak jsem teda už v těch nejmenších uličkách uhla doprava a pak ještě doprava, narazila na Ekonomickou fakultu univerzity v Tiraně a tam už byla i hlavní ulice, po které jsem se vrátila zas na tu mou původní ulici a šla zpátky do školy vyzvednout mamku. Celá procházka mi trvala necelých 45 minut. Došla jsem zpátky splavená, s rudými tvářemi...

Jo a ještě jedna poznámka, hodně lidí po mě koukalo, vesměs teda chlapů. Nevím jestli je to tím, že jsem tak vysoká pro ně (ač jsem teda na ulici potkala dost vysokých ženských, tak to nechápu) a celkově prostě ženská krev a mlíko a nebo jestli je na mě vidět, že jsem cizinka? Anebo mě napadla ještě třetí a čtvrtá možnost-že buď jsem se jim prostě líbila anebo nejsou zvyklí, že by tu ženské nosily výrazné oblečení, měla jsem ty své krátké červené šortky a k tomu žluté tílko bez ramínek. A úsměv na rtech :)

Po mamky hodině jsme šly spolu do centra. Já chtěla odlovit kešku, co byla u historické Pyramidy. Ta už si přesně nepamatuju co znázorňuje, ale je to něco z historie :D  ehm - má maminka našla kešku! :D  Byla to zrovna keška, kterou se dalo lehce odlovit bez GPS jen s pomocí nápovědy, která byla velice podrobná, přesná. Tu jsem mamce přečetla a ta jakoby šla na jistotu, haha :-)) takže její historicky první a asi i poslední keška v životě, well done mum ;-)

Všimněte si hned prvního logu vlevo :-)) 

Po odlovu jsme šly do parku přes ulici, mamka mi koupila trochu kýčovitý náramek s rakem a tužku Albania na památku.

 

Odtamtud jsme jen šly podél jedné ulice, byly tam zajímavé obchody, mamka tam okoukla i pár kabelek a bot. Poté mi koupila výbornou kopečkovou zmrzku - a to jsem jí překvapila, místo čokoládové jsem si totiž řekla o jahodovou :-)) Jinak já si nic koupit nemohla, neměla jsem albánskou měnu Leke, jen Eura.
Hmm a pár minutek na to si zvrtla kotník - to to ovšem ještě nevěděla. Jen prostě šlápla do díry, ale ustála to..normálně jsme pak ještě prošly trh, tam si koupila džínovou vestičku. Tu jsem si mimochodem vyhlídla já, jenže mně byla malá přes prsa, pche, prej XL, i mamce byla tak tak! Ale na tom trhu jsem já objevila něco, co mi později doma udělalo obr radost, větší, než by mi udělala vestička - tedy znáte takové ty šuntské výrobky z trhů, tak tam měli mimo jiné i redukci kabelu z UK do 'evropské' zásuvky!!! V přepočtu za 20 Kč, mamka ani nezaváhala a koupila mi to. Určitě jsem vám v některém článku ze Španělska totiž psala, že mám epilátor koupený v UK, tudíž s jejich koncovkou - a do Španělska jsem si s sebou zapomněla přibalit redukci, takže jsem musela nedobrovolně přejít na žiletku. Ptáte se, proč jsem si ve Šp. nekoupila redukci? Já si jí koupila, ale ona nepasovala - byly v ní totiž jen placaté zdířky a já potřebovala ty otvory dokulata. V Anglii maj totiž menší 'spotřebiče' kulaté kolíky, člověk by řekl, že je to normální 'evropská' koncovka, ale ejhle, nenechte se mýlit - ta anglická má ty kolíky asi o milimetr blíže k sobě, tudíž to do 'EU' zásuvky nelze strčit. Já pak doma díky této nově koupené redukci zjistila, že jsem si ten epilátor nezničila (právě tím, že jsem tu koncovku snažila narvat do 'EU' zásuvky) a funguje! :-))

Během toho, co jsme byly na trhu už nám volal Láďa, že si nás jede vyzvednout tam a tam a vezme nás do nedalekého nákupního centra, sám si sjede ještě něco zařídit a pak nás zas nabere a pojedem domů. A právě jak si mamka sedla do auta, tak pak při znovu-vstání zjistila, že jí ten kotník začíná bolet...
V nákupku jsme šly s mamkou první do potravin, pak ona si sedla a já zalezla do obchodu, který se mi zdál hezky barevný, Terranova mám pocit? Měli tam takovej mix oblečení, i sportovní, i společenské, i barevné, i decentní... Já si nakonec koupila dva svetry, takové ty, co jdou nosit jak k džínám, tak ke společenským kalhotem. Už jsem si něco takového chtěla koupit dávno :) Tak jsem tam nechala kolem 35€. Jo, za 2 svetry docela dost..ale dokonce ani mamka nic neřekla, když viděla cenu těch svetrů :-O :D myslím, že totiž začla mít názor, že je lepší koupit dražší, ale kvalitní věci... Ostatně, já mám moc ráda motto: "Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci."... ;-)  jo a že píšu v Eurách? To je v pořádku. Ono totiž v nákupních centrech, v obchodech, kde kupujete něco dražšího (lednička, pračka, auto) a taky v obchodech v centru města se dá bez problémů platit v Eurech. Nicméně vám vrátí v Lecích. Já se chvíli radovala, že mám kolem1800 Lek, než mi mamka řekla, že je to v přepočtu jen asi 360 Kč! :D (prý si to mám přepočítávat, že 100 Lek je 20 Kč) lol

A pak už jsme jen čekaly, až si pro nás Láďa přijel a odvezl nás domů. Mamce kotník mezitím opuchl, tak začala ledovat...