Poslední týden ve Španělsku

Už je to tady, pomalu musím zas začít balit a připravovat se na odjezd. A musím říct, že tak zničená, jak jsem byla při odjezdu z Anglie z toho teda rozhodně nebudu. Spíš naopak.
Možná vás napadlo "proč?".
Vlastně ani nevím, ale celý tenhle poslední týden jsem litovala, že host-rodiče nevěděli o malinko dřív, že jdou holky do školy už  v pondělí 5. Mohla jsem odtud totiž klidně odletět už třeba 6. A v pátek jsem si říkala "škoda, že jsem nakonec nebookla letenku už na dnes", protože původně jsem koukala po letence na pátek 9., ale nakonec kvůli ceně se rozhodla až pro další úterý 13.. Ono té mé smutnící náladě přispěl určitě hlavně fakt, že jsem tu vůbec nic nedělala. Teda ráno jsem musela vstát ve třičtvrtě na 8, vzbudit holky, dohlédnout, aby se oblíkly a ustlaly si postel, pak snídaně, zuby, vlasy a pak ještě měly tak čtvrt hoďky na koukání na TV a ve třičtvrtě na 9 jsme odcházely z domu dvě ulice odtud k jejich škole. Po cestě ze školy jsem se ještě vždycky stavila na benzínce pro chleba a pak jsem byla doma. Celý den až do půl 5 sama, já a počítač, televize, knížka. Na španělštinu jsem se popravdě ani nekoukla. Né, že bych nechtěla, říkala jsem si, že se kouknu...jen to zůstalo u budoucího času. Už se těším na tu výuku španělštiny ve škole a jsem líná na to tedy koukat sama, si myslím. Bylo to o hlavu, týden nudy. Kámoška mi říkala, ať si tu nudu užívám, že už jí brzo mít nebudu, ale nevim, nic úžasnýho mi to nepřišlo.




O pondělí jsem vám psala už v minulým článku. Holky šly poprvé do školy.


V úterý ráno je se mnou odvedl ještě Jaime a pak odjížděl do Logroňo do práce.
Kolem poledne jsem si vylezla asi na hodinku na zahradu, bylo sice dost mraků, ale slunce sem tam vykouklo a mně dodávalo energii a sílu tu ještě vydržet.
Střevní potíže od sobotního večera stále trvají, ač ne tak silně.


Středa 7.9.2011...co k tomu říct. Holky měly poránu dobrou náladu, ostatně já taky. Pak jsem přišla domů, dala si snídani, zkoukla Ulici a Prostřeno...

...A pak to přišlo - TA zpráva o spadlém ruském letadle s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl, jehož členy byli mimo jiné i Josef Vašíček, Jan Marek, Karel Rachůnek a Pavol Demitra. Čest jejich památce. Asi vám nemusím říkat, že jako hokejový fanda jsem to tu několikrát obrečela a byla z toho mimo ještě i ve čtvrtek. Upřímnou soustrast rodinám...

Večer na osmou jsem byla pozvaná od Tanyi na jakousi fotografickou výstavu její kamarádky. Měla se tam i sejít skupina lidí z nedělního pikniku.
Předtím v šest jsem se ještě sešla s Davidem, zašli jsme si na chocolate brownies+ice cream a pak mi šel ukázat, kde je Plaza de Espaňa, kde jsem se měla později sejít s Tanyou. Když mi to ukázal, šli jsme si sednou do nedaleké hospůdky. Dala jsem si rum s colou, na zapití smutku... Nálada byla taková ponurá, ale rozhodně to nebylo ani tak kvůli hokejistům, nechtěla jsem tím Davida zatěžovat, stejně by tomu nerozuměl (lední hokej nezná). Bylo to kvůli nám dvěma prostě. Nějak jsme si neměli moc co říct, to samé jsem ostatně cítila už naposled co jsme se viděli v ten pátek-sobotu. Nevím proč, nevím co se děje. Přijde mi, že se nějak změnil nebo co. Nemám z něj takový ten dobrý pocit, co jsem měla třeba s Neilem. Tomu bych byla schopná tenkrát na výletě k pobřeží o sobě vykecat první poslední, u Davida tam mam nějakou klapku, která mi říká, že tenhle člověk si 'nezaslouží', aby toho o mně tolik věděl. Možná to je z větší části kvůli jazykové bariéře, mluví totiž furt dokola o stejných tématech a to stylem "Today I have been working all day." nebo "The weather was shitty yesterday.". Jo, to mi taky vadí - ta vulgární slova. Shitty je jeho zřejmě velmi oblíbené slovo, co se počasí týče. A co mi není sympatické už delší dobu - jak jsme se dost rychle stali blížšími přáteli, přestal doma uklízet. Ovšem do telefonu mi vždycky říkal, že než přijdu zas k němu do bytu, že musí nejdřív uklidit. Nakonec ale, co jsem vypozorovala, dal vždycky přednost tomu, že si dal sprchu, než aby tam u něj třeba jen zametl?! Byt má menší, útulný, ale uklizený byl opravdu jen poprvé a možná i teda podruhé co jsem tam byla. Pak tam začal být po zemi čím dál tím větší bordel co se různých černých smítek asi z bot týče. O wc radši ani nemluvím, vlasy a kdo ví co ještě po zemi..až nechutné mi to přišlo! 'Vtipné' je, že já jsem si tohle všechno uvědomovala už před tou 'dovolenou' s rodinou, Janča je mi svědkem, protože jak tu byla, tak jsem jí o tom říkala. Začínal mi vadit jako osobnostně, přestávali jsme si mít co říct. Aspoň já to tak cítila, on to tak necítí asi ani teď. Nevím. Jako jsem moc ráda a jsem mu vděčná, že jsem ho potkala a že mě u sebe nechával přespat a bral mě ven mezi lidi, ale jsem ráda, že to teď už bude končit...
On pak před osmou jel na zkoušku s kapelou a já šla na ono náměstí čekat na Tanyu. Mimochodem, v úterý přes chat jsem se od Tanyi dozvěděla, že David napozvala naschvál (on měl ale teda stejně tu zkoušku), protože když prý jde ona někam s kamarádama, kde jsou i chlapi, tak David že se chová jak její bodyguard, že nemá rád, když se ona baví se španělama. Že chlapi cizí národnosti v pohodě, ale španělé ne...no tedy další zvláštní věc na něm... Ale každopádně on je fakt, že když jdete ven s kamarádem, že si lidi hned domýšlejí a tudíž vám to ke 'sbalení' nějakého chlapa moc nepřidá - protože mě tu vídali lidi vlastně vždycky venku s Davidem a nakonec se mě asi 3 i ptali, jestli spolu chodíme! :D

Tanya dorazila za chvilinku ještě s 3 kamarády, co zrovna přijeli v úterý do Coruni a budou tu zůstávat na rok. Jsou také z Austrálie, nezeptala jsem se přímo, ale tipuju, že se tedy už znali z dřívějška, že jsou ze stejné firmy. Jsou sympatičtí, slečna je jak já, neumí španělsky, chlapi asi mluvěj, víceméně. A jsou hrozně vysocí, maj prý těsně pod 2m! Jsem si připadala hrozně zaražená do země, když jsem si s tím jedním (Adamem) povídala. :D
Po střetnutí se jsme se šli potkat ještě právě s těmi lidmi z neděle do jednoho baru, ten mi byl moc sympatický, všude po stěnách byly obrazy od Alfonse Muchy. Jaké pak bylo mé milé překvapení, když jsem zjistila, že tam TOČÍ český Budějovický Budvar??!! :D a ještě nám barman nabídl kousky baget s chorizzo, mňam. Och, klidně bych tam zůstala po zbytek večera :D btw, na té fotce je moje ruka, ale Tanya mi tvrdí, že je její! :D

Odtud jsme se už vydali do toho podniku, kde měla být ta výstava. To znamenalo asi 15 fotek po stěnách v podniku, který měl tvar do nudle a bylo tam teda dost našlapáno, fujky. Fotky byly zajímavé, ale za 100€ bych si žádnou z nich teda nekoupila...

Večer to byl fajnový, máme i dost fotek, ale mám jen ty od Tanyi, ty z Rafy foťáku teda nevim, kdy mi pošle :-))  Dost jsem si povídala právě s Adamem (shodli jsme se, že španělské pivo Estrella je šílené na bolehlav a že i nechutná dobře), a pak asi nejvíc s Rafem, Miguelem a ještě jedním srandistou, nepamatuju si ale jeho jméno. Seděli jsme u stolu i s ženskejma samozřejmě, ale ony se bavily víceméně španělsky (to se nedivím, Tanya chce určitě co nejvíc procvičovat než v listopadu odjede domů do Austrálie), tak jsem holt 'zůstala na ocet' chlapům - no nevypadalo to, že by jim to vadilo :D akorát Rafa tak nějak dost mele (v aj, ale i v šj) a ještě k tomu 'pod fousy' a tam bylo dost hlučných lidí, takže jsem se ho tam několikrát musela zeptat, aby to zopakoval a naklonit se blíž, jinak se mu nedalo rozumět. Před půl desátou se mě zeptal, jestli chci něco jiného k pití a já mu řekla, že už budu muset jít, abych stihla poslední bus. Tak to mě mile překvapil, neboť mi nabídl odvoz domů, že už stejně veze 2 lidi a že můj barák je plus mínus po cestě. Tak takovou nabídku jsem přijala s radostí! :)

Z tohohle podniku jsme se přemístili ještě do dalšího baru, ale to už nás šlo méně, 5 a ještě i Cristina, ta slečna, co měla tu výstavu. Ta už byla mimochodem celkem dost opilá, ale na místě se ještě potkala s jinými kamarádkami, takže jsem o ní v podstatě nevěděla. V tom baru bylo příjemně, dala jsem si zas rum s colou a ani jsem to neplatila. Vlastně ten večer jsem si platila jen ten první rum s colou s Davidem, jinak cz pivo za mě zaplatila Tanya (že prý ať se neopovažuju jí to platit, když ona pracuje a já v podstatě ne), Estrellu Fanny (španělka z nedělního pikniku, též si to nenechala vymluvit) a teď ten druhý rum taky ten jeden španěl z neděle. Jeho jméno si nepamatuju ač si myslím, že se jmenuje Pedro, v neděli jsme se spolu vlastně vůbec nebavili, ale tenhle večer s ním (a nejen s ním) byla sranda. Byl tam s námi ještě i ten Miguel, sympaťák, někoho mi moc připomínal. A furt jsem přemýšlela nad tím, jak je malinkej - měl asi o 3 cm méně než já :-))
No a asi si pak dovedete i představit cestu domů autem, já a 3 chlapi, z toho 2 opilí, měli 'hubu plnou keců'... :D  Jenže co se nestalo, já bohužel moc nálady na vtipkování neměla. Totiž po cestě z baru k autu se mi zas začínalo ozývat to nešťastné 'porouchané' zažívání...a pak v autě jsem doslova trpěla a modlila se, abych to vydržela až domů. Naštěstí vydržela, ale bylo to o fous. Znáte takový ten pocit, že třeba na zastávce, když čekáte na bus, potřebujete na wc - pak se to uklidní, o ničem nevíte - a pak těsně před barákem se vám najednou chce šíleně akutně...? Domů jsem se vlastně dostala mezi 1 a půl druhou ranní, ale nedostala jsem se do postele až do tří a i pak jsem byla ještě 2x vzhůru... :-/

S Tanyou, sekne nám to, že? :-))

napodobenina opice! :D

S Adamem - fotka na vyhození, ani nechápu ten svůj 'shy' škleb, ale rozhodně to vystihuje ten výškový rozdíl mezi námi - já mám asi 175 cm! :D

Ta podstatná grupa, s kterou jsem se bavila v posledním baru :-))

Ve čtvrtek ráno na sebe holky šňabaly, Sophía měla nějaký problém, že neví, jestli si nemá vzít do školy něco spešl (řekly mi jen španělské slovo, tak nevím, co to mělo být) a Alba na ní křičela odpovědi. Já jim stejně nerozuměla. Ale Sophíi jsem řekla, že může zavolat mamce a zeptat se.
Jinak jsem byla zas celý den doma, přemýšlela, co s těma střevama už dělat. Tak jsem posnídala jen suchou bagetu-chleba, poobědvala rozmačkané brambory s trochou mléka. Mělo dnes být dle předpovědi docela hezky, ale nechápu kde, protože celý den bylo zataženo a aj chvílema poprchávalo.
Odpoledne jela Cristina s holkama pro učebnice do obchoďáku, tak jsem jela s nima, abych se dostala z baráku. Břicho se zdálo celé odpoledne už docela srovnané, tak jsem si tam navečer nechala od Cris koupit v kavárně muffina. Hehe, to je taky historka - přišli jsme do kavárny a ona co chcem.. A já že bych si určitě dala muffina, že jsem ho něměla od anglie. A ona se hned začla pak ptát holek, ty si naporučily...no a mě se znova už nezeptala, třeba jako jestli nechci kafe k pití??!! Mávla jsem ale nad tím rukou, stejně jsem kafe nechtěla kvůli tomu žaludku, jen mi přišlo zvláštní, že se nezeptala.
K večeři jsem měla tři maličké kousky masa (radši) a suchý kuskus. A hrnek kakaa, to jsem se popravdě bála, co to se mnou udělá, ale pohoda :-)


Pátek nezačal nejlépe. Vstala jsem a šla vzbudit první Albu, pak Sopfíi. A jako každé ráno, jsem jim šla otevřit okna na větračku. Alba na mě ale začala šňabat "NO RADKA, NO, NO!!!"! Ona je takhle hlasově výbušná normálně, dost takhle křičí na ségru, ale na mě si to nikdy nedovolila, až do teď. Tak jsem na ní svým přísným hlasem, že co si to dovoluje, ať si takhel vyjíždí na koho chce, ale že na mě křičet teda nebude a že v tom pokoji má stojatý vzduch a že ten čerstvý stejně neucítí. Ona zas zakřičela "No, no, no!", to už bylo spíše vzdorovité, dle tónu jejího hlasu a hlavně udělala takové ty vztekající se pohyby, vstala z postele, chtěla něco jakoby provést, asi odejít, pak jí ale došlo, že nemá kam odejít, když je u sebe v pokoji a zas si lehla zpátky na postel s tím, že se hlavou praštila o poličku (ale nedala nic znát), co má za postelí, založila si ruce a našpulila pusu :D tak jsem jen řekla "A teď?", zasmála se a odešla za Sophií :D Přišla mi hrozně vtipná (Alba). No, ani nevim popravdě, jestli mi vůbec rozuměla něco jiného krom "Nekřič na mě.", ale bylo mi to jedno, naprdla mě. Sophía už se mezitím začla oblékat, asi se jí líbilo, že ona je tentokrát ta hodná. Na snídani Alba ještě dělala naprdlou. Pak se srovnala u televize a vypadalo to, že do školy už bude odcházet ve veselé náladě. Do toho jsem si ale já všimla, že je Sophía neučesaná, tak jsem jí poslala se učesat. A to na ní Alba začala ječet něco španělsky (mně to přišlo jak když jí říká, ať položí ten hřeben) a začla 'brečet' a furt ječela a já se jí ptala co se děje, že se přece Sophía musí učesat? A ona jen ječela a ječela... Na cestě do školy jsem se jí ptala, jestli by mi to mohla vysvětlit, co se jako dělo, jestli to je její hřeben nebo proč nechtěla, aby se sestra učesala? A ona mi na to odpověděla jen, že se mnou nemluví. No prosim. Tak jsem jí na to odpověděla, jestli si vůbec uvědomuje, že je to mé poslední ráno s nimi osamotě a že jí moc děkuju, že ho tak dokonale zničila, že mi je teď do breku, že to se jí teda povedlo. Myslím si, že mi nerozuměla.
K obědu jsem si dala kuskus a kus chleba s jogurtem, ač jsem se cítila v pořádku, nechtěla jsem 'dráždit hada bosou nohou'. A po obědě jsem se šla trochu opalovat, bylo docela slunečno. Vydržela jsem tam a pauzama asi 2 hodiny, pak si zalezla k sobě do pokoje. Jo ještě jsem Cris říkala, že se ráno Alba chovala divně, že křičela na Sophíi a mně nechtěla říct, o co jde. Holky mě pak zdravily, jako by se ráno nic nestalo. Asi takové chování přijde Albě normální.
Odpoledne jsem psala Davidovi, že večer na meet up asi nepůjdu. Nechtěla jsem jít spát k němu do bytu. A ani jsem neměla tolik nálady jít poznávat někoho nového, Tanya na meet up tentokrát nemohla. Ještě mi večer volal, ale nezvedla jsem mu to, jen mu po devátý poslala smsku, že se omlouvám, že nepřijdu. Zkoukla jsem už poněkolikátý 'Miluj svůj život' a šla spokojeně spát.


Na sobotu jsme se domluvili po Fb s Rafem (nebo Rafou??), že se odpoledne po jeho práci sejdeme, abychom se ještě viděli :-)) Počasí bylo na prd, tak jsme se dohodli, že mě vyzvedne autem a pojedeme do Marineda City třeba na bowling.
Dorazil těsně po druhé a vyrazili jsme. Akorát on špatně odbočil a zahnul do Dolce Vita, což je taky velké obchodní centrum, dokonce asi tak maximálně půl kilometru od Marineda City, ale skoro nikdo tam nechodí, protože je to menší než MC a lidi jsou megalomani... Tak jsme si to tam prošli křížem krážem a sedli si v jedné restauraci na oběd. Z domu jsem totiž odešla těsně před a on nic v práci taky nejedl. Řekli jsme si, že si něco objednáme a budem to 'šérovat'. Dali jsme si raxo (galicijsky [rašo], protože v galicijštině v abecedě není písmeno 'j'!), o tom už jsem tu jednou psala, že je to typické galicijské jídlo, kousky vepřového masa v úpravě s paprikovým kořením a nevím čím ještě, k tomu byly hranolky a ještě jsme si dali maso, které bylo ve zvláštní úpravě, bylo dost lesklé a jemňounké a chutnalo jako houby! :D No každopádně jsme si mohli v klidu objednat třeba jen to raxo, protože ty porce byly obr! :D jsme snědli fakt tak půlku od každého a byly KO :D a to se paní servírka divila, proč jsme nedojedli a prý jestli chceme dezert? Asi mě chtěla zabít, já už pukala ve švech! :D to jsem si i uvědomila, že jak mi Jaime ze začátku 'nadával' že jím moc málo, že jsem si tak nějak navykla asi jíst víc nebo nevim, ale už mi to neříká :-))  Jinak jsem dostala nápad, že můžem s Rafem jít do Marineda City na karting, neboli závod motokár. Já jsem o tom přemýšlela už od doby, co jsem se dozvěděla, že to tam je a on souhlasil, takže se mi šel splnit sen :-)
Po obědě se Rafa zeptal někoho, kde najdeme již zmiňované karting, on totiž ještě stále nevěděl, že nejsme v MC ale v DV a já mu to neřekla, nechtěla jsem ho 'ztrapnit' :-) Tak jsem dělala blbou a když mi pak plnej obdivu řekl, že se dozvěděl, že jsme v DV, tak jsem se tomu zasmála spolu s ním :-) a to bylo taky vtipné, že on mi ještě v autě říkal, že MC je největší nákupní centrum ve Španělsku (a 3.největší v Evropě!) a přitom každý říká, že je ho tak těžký najít :-))

Krasavice :D

Ještě před jízdou

Tak jsme tedy sedli do auta a já dělala 'blbou', že jen hádám, jak se odtud dostat k MC - ale on teda MC byl vidět, takže 'hádat' nebylo tak těžké ;)  To mi taky přišlo vtipné (v dobrym), že později uvnitř MC mu nebylo divné, že vím, kde tam co je a přitom v tom DV jsem teda 'netušila', že jsme na špatném místě. Jinak já už jsem tam v MC přece jen asi 3x byla, tak jsem si to víceméně pamatovala, kor když jsem na ten karting ve čtvrtek koukala, jestli nenajdu cenu na nějaké ceduli. Ale vždycky jsem to tak nějak zaobalila, že 'to něco' je asi 'támhle někde', mohla bych být herečkou :-)) Karting stál 15€ na 5 minut jízdy. Trošku dražší, ale šla jsem do toho, byla to přece jen zábava, o kterou jsem opravdu stála. A udělala dobře, byl to skvělý adrenalin! Nevím vůbec kolikátá jsem dojela (bylo nás na dráze asi 7), protože tu ceduli u cíle jsem nestíhala sledovat, jak jsem se soustředila na jízdu. Fakt jsem z toho byla nadšená, na druhou stranu jsem si mohla aspoň trochu testnout, jak nebezpečné povolání ti profesionální jezdci formulí maj. A to naše 'formule' se nemohli překlopit na střechu, natož vybouchnout... Jednou jsem vjela do mantinelu do pravého úhle (zůstala jsem tam tak stát), tak mě musel přijít zaměstnanec odcouvat, abych mohla pokračovat v jízdě. A to mě po vysvobození dojel Rafa a jeli jsme vedle sebe, to bylo milý :-) a já do něj za to celá veselá bourala a bourala :D  U cíle na nás zaměstnanec fakt mával černo-bílým kostkatým praporem :D

Po 'závodě' jsme byli opravdu plní dojmů, oba celí nadšení a já samozřejmě, jak jinak, vysmátá od ucha k uchu :-)) a oběma nám vyžíznivělo :-)) a všimli jsme si, že se venku udělalo mezitím hezky. Našli jsme shop, kde jsme si každý koupil jednu (půllitrová flaška za 1€) a Rafa jí vypil skoro hned celou :D Šli jsme se ještě projít ven na náměstíčko co je mezi jednou budovou a dalšími, tam jsme objevili ještě jednu formuli, řekla bych, že byla pravá, ale zastaralá. Nebo nevim přece jen se v tom zas tak nevyznám, že :D

Neptejte se mě, co to dělám s těma rukama :D

Poté jsme šli zpátky dovnitř, doprojít zbytek a objevili jsme jeden obchůdek s úžasnými dveřmi - jedněmi pro dospěláky a jedněmi pro dětičky a ještě k tomu ty dveř byly tvarově stejné jako v dětském kresleném pořadu 'Mickey Mouse Clubhouse'! Nejdřív jsem se chtěla nechat vyfotit, jak těmi malými dveřmi procházím, ale prodavačka na mě nepůsobila, že by měla velké pochopení, tak jsem se nechala vyfotit radši jen u nich :-)

Rafa pod čímsi železným :D

Mezitím jsme se dohodli, že půjdem ven, když se udělalo hezky. Takže jsme jeli k Torre de Hercules, sice jsme tam už oba byli, ale chtěli jsme být prostě venku a tam kolem toho pobřeží je hezky. Navíc Rafa měl s sebou svůj foťák (profesionální Canon), takže na procházku 'povenku' to bylo super, mohl se vyřádit...a já taky, neboť jsem mohla odlovit pár kešek, o kterých jsem tam tenkrát na výletě s Jančou neměla ani páru! :D A Rafovi jsem o geocachingu vyprávěla u oběda, tak jsem mu to mohla zrovna ukázat v praxi :-))
Zaparkovali jsme tam kousek od 'Stonehenge', jestli si to ještě pamatujete z toho článku, kdy tu byla Janča a odtamtud šli na procházku k majáku a zase zpátky. Na to, že jsme tam přijeli chvíli před šestou bylo fakt teplo, díky sluníčku, jinak bylo větrno, takže bychom asi mrzli. Hihi, všimla jsem si, že jsem o malinko opálenější než Rafa, tak jsem se radovala, že jsem tmavší, než rodilý Španěl - a on na to s klidem, že má v sobě i německou krev, protože děda je původem Němec, tak to mě dobře spražil :-))
U majáku, po nalezení jedné kešky, kdy jsme seděli vedle sebe na velkém kameni, před sebou jsme měli výhled na oceán a skoro zapadající sluníčko, mi řekl, že by se mnou rád podnikl něco i v neděli. Čímž mě dost překvapil, neboť na neděli měl původně právě naplánováno, že pojede s Fanny odvézt kamaráda na letiště a pak tam vyzvednout jejího přítele, co se odněkud vrací. A teď mi tu říká, že zřejmě už déle plánovaný 'výlet' s dobrou kamarádkou vymění za odpoledne strávené se mnou?!? No toto, to jsou mi věci :-)  Shrnutí naší procházky: Po cestě jsme našli 4 kešky, vyfotili spoustu fotek, krásně si popovídali a dost se nasmáli... :-)
A krátce po osmé jsme zas nasedali do auta, on měl sraz s kamarádem a domů do Ferrol mu to trvá prý nějak kolem půl hodiny. Vzal mě autem zas až domů, že prý to má po cestě. Což je ale fakt, že má. Když jsme projížděli centrem, já nevěřila svým očím - stála tam v přístavu mega obrovská loď, ale fakt MEGA!! Já jsem v životě neviděla loď větší než ty olejové, co tu jezdí okolo (máme kousek u břehu jejich olejovou nádrž) a už na ty jsem říkala, že jsou obrovské. A David mi vždycky říkal, že to ještě nic není, ale já si myslela, že přehání... a teď nekecám, koukala jsem na tu loď s otevřenou pusou! Fotka je jen z mobilu, v tý rychlosti nebyl na hledání foťáku čas...a přijde mi, že na fotce tak obr nevypadá, nevim, každopádně to byl zážitek to vidět!

Při cestě k nám jsme si pak nebyli jistí, že jedem dobře, Rafa má zvláštní nadání špatně odbočit.. :D  Mno a pak se to stalo...chvíle napětí... :D při loučení 'po španělsku' (pusy na každou tvář) jsme si dali i pusu na pusu, hihi :-) Já nevim, že si to tu 2 dny před odjezdem musím komplikovat :-))  Psala jsem to Jíře, ta hned začala šílet, že doufá, že tu nezůstanu, že přece musím za ní do ČR a studovat?! Tak jsem jí uklidnila, že tu kvůli jedné puse rozhodně zůstávat nemíním a že se třeba někdy Rafa zastaví v ČR (v červenci byl v Praze)...

Takhle větrno bylo :D

Večer doma měla Sophía kamarádku, tak tu ječely na celej barák.. k véče jsme měli takovou kolínkovou polívku, jakoby s vývarem, ale spíš to bylo nějaké umělé dochucovadlo...

Neděle - co vám k tomu říct. Rafa dal opravdu přednost mně. Fanny ho naprosto chápala. Vyzvednul mě doma kolem druhé a jeli jsme do města jménem Lugo. Bylo to super, hodně jsme se nachodili a aj do kopců, to město moc rovné není :D nejzajímavější na tom městě je, že tam jsou hradby okolo celého hlavního středu města. Taková obr zeď - zábrana proti nepřátelům z historie, mám pocit, že ze 13.století jsem někde četla. Zašli jsme do jedné hospůdky na tapas, to jsem měla snad to nejlepší v životě - houby s nějakou krémovou omáčkou, Rafa prý ví, jak se to dělá, tak mi to napíše :-)) pak jsme si taky dali zmrzlinu, pravou, fakt byla dobrá :-) Jo a vůbec nám nevadilo, že neustále poprchávalo, chvílemi více, chvílemi méně. Občas teda i pršet přestalo :D

Večer v osm jsem měla sraz zpátky v Coruně s Tanyou, Davidem a Laurou (ta je z toho meetingu couchsurferů) jakože naposled posedět, Rafa šel samozřejmě taky. Dali jsme si každý dvě Estrelly (bolehlavové pivo) a tapas (já měla tortillu, jak jinak, houby tu neměli :D) a Laura pak musela na sraz s někým dalším a David odcházel někdy kolem desáté, že prý s kamarádem pracovat - dělaj takhle po nocích občas fotografy v klubech. Já vám ale nevím. Tanya mi dneska psala zprávu a ptala se, jestli jsme si s Davidem něco udělali nebo že respektive to bylo asi kvůli tomu, že jsem přišla s Rafem, ale že jí přišlo, že David se choval divně, že prý nebyl tak veselej jako jindy a že jí přišlo, že byl z nás v šoku.. mně ale naopak přišel v pohodě, smál se, se mnou si normálně povídal (víc než ve středu..), tak nevím, kde je pravda. Ale může mi to být jedno, že ;)  My jsme pak ještě i s Tanyou šli do toho baru co ve středu, jak tam točí český Budvar. Každý jsme si dali jedno a pak jsme šli domů. Po Tanye se mi bude stýskat!

A večer byl zakončen procházkou v parku ruku v ruce s Rafem, v jedenáct v noci, jak romantické...well, pak najednou byla půlnoc, po půl 1 jsme šli do auta (mně byla zima ale hlavně Rafa potřeboval jet domů se vyspat, když měl jít ráno do práce)...a nakonec jsme usnuli v autě!! Jsme si povídali a povídali, ale docela jsme pak začli mít prodlevy v konverzaci, ani jeden jsme se nechtěli loučit...až jsem z jedný takový prodlevy usnula :D probrala jsem se teda sice už ve dvě, ale to už spal i on, tak jsem v klidu zase usnula... :D  jediná nevýhoda byla zima v šest ráno, to už jsem toho pak moc nenaspala.

Myslíte, že měli na mysli našeho Dvořáka?

rukodělba

Nevím, jestli tam to druhé 'e' není naschvál, spíš bych řekla, že ne...

Tomu 'Xunta' jsem se hrozně smála, čte se to totiž jako [šunta] :D

nástupiště v Lugo..

železniční most, jak do Bradavic :-)

Na pondělí já měla budík na třičtvrtě na osm kvůli buzení holek do školy, ale dneska byl doma Jaime, takže jsem se o ně starat nemusela. Ale ta osmá hodina byla akorát, pak už jsme opravdu museli jet k nám před barák, rozloučit se...

Domů jsem přišla chvilinku před tím, než dolů sešly holky, takže to vypadalo, jak když jsem ta nejčilejší z rodiny, lol. Dala jsem si s nima snídani a popřála hezký den, na cestu do školy jsem neměla sílu :D

Někdy v jedenáct jsem začala balit a měla to docela rychle, mě to překvapilo, oproti tomu atomovému výbuchu věcí i mých nervů před necelými 2 měsíci v Anglii.. ;-) a vypadá to, že kg budu mít tak nějak akorát hopefully, ještě uvidím večer a ráno, než pojedem na letiště.

Jaime nám udělal oběd, hranolky s masem na přírodno a čočkovou polévku. A řekl mi, že odpoledne sem přijdou dvě spolužačky od Alby si hrát..hmm, takže jak jsem si myslela, Španělé jsou prostě jiní a žádný 'akce na rozloučenou' se dít nebude. Takže jim na to tady prdim a asi půjdu ven a přijdu až třeba v sedm, osm večer. Před večeří, hehe, jsem vyčůraná :-))

áá zrovna mi napsala Tanya, vyzvedne mě na cestě z práce kolem páté a zajdem ještě na drink! What a great friend x

Tak se mějte zatím.. zítra mi to letí po půl desáté, no budu vstávat tak na půl 7, v sedm bude muset vyjíždět, abychom byli v Santiagu kolem osmé. Do Madridu doletím v cca půl 11 a budu čekat do půl 4 na další let do Mnichova, ten tam přiletí kolem šesté a finální spoj Mnichov-Tirana (Albánie) mi letí skoro v deset a přiletím tam okolo půl 12..to bude žůžo day.. :D

Tak mi držte palce ať všechno dobře dopadne a já vám sem snad brzo napíšu nějakou novinku, třeba zrovna jaký byl let :-)