Dneska jsem se vzbudila už zas někdy v půl devátý a potřebovala jsem na wc, vůbec tady furt běhám a to přitom si myslím, že piju míň, než v Anglii. No každopádně jsem se nechěla zas vykrádat po chodbě na wc a zpět a bát se vůbec spláchnout..tak jsem popadla noťas a šla s ním dolů. Hmm, buď jsem holky vzbudila nebo měla Alba lehčí spaní, tak do 5-ti minut přišly dolů. Sedly k TV, nechala jsem je koukat ve španělštině pro tentokrát. To jsem ale hodná :D v 10 jsem šla snídat a tentokrát jsem si dala cereálie a ještě kousek bagety s máslem a šunkou - to jsem zavolala holky, ať se jdou nasnídat a Alba, když viděla co jim, tak se tvářila jak kdybych jedla brouky, že prej co to je za nápad TOHLE jíst k snídani?! :D
Já jak dosnídala, tak jsem ale zůstala s holkama v kuchyni...a Alba dojedla, odnesla svoje do dřezu a najednou byla fuč...a najednou jsem viděla i Sophíi běžet s mystičkou cereálií do obýváku! Takže jsem zakročila, Sophía se musela samozřejmě vrátit do kuchyně a Albě jsem řekla, ať tu TV vypne a jde si vyčistit zuby. Sama jsem šla vyprázdnit myčku. Nejsem si úplně jistá, že si holky ty zuby fakt vyčistily, našla jsem je už sedíc u stolu, čekajíc na úkol.
Teda Sophía má tu knihu, tak si jen vybrala 3 stránky, který šla vypracovat, Albě jsem napsala jeden příklad na dělení. Kňučela na mě, ať jí ale napíšu jen krátké číslo a ne zas takové dlouhé. Tak jsem jí řekla, že ona mi nebude říkat co mam a nemam dělat. Ale napsala jsem to číslo jen 7mi místné, za což byla spokojená. Já začla vyplňovat cvičení ze španělské učebnice, lekce 5 :D mno docela jsem se musela koukat do slovníku, což mě moc nepotěšilo :( Alba zvládla ten první příklad docela v pohodě (jedna chyba v předposledním čísle), tak jsem jí šla napsat druhej, jako obvykle. Tak zas začla kňourat, že ale ne dlouhý...ale když vidim, že v každym příkladu dělá chyby (ač je na násobilku dobrá, tak nevim, v čem má problém, možná to počítá moc rychle, ale nepřijde mi?!), napsala jsem příklad s 10-ti číslama. Popravdě, když jsem to psala, nepočítala jsem, kolik jich je!!! ALE ona hned začla jakoby ječet že to teda neee, že tolik čísel neee!!! A odškrtla poslední tři! Tak jsem jí řekla, že má smůlu, že to nepřijímám, že prostě musí vypočítat co jsem jí napsala, protože to potřebuje procvičovat. No slečna se naprdla! :D Jsem z ní popravdě měla srandu, ale nedala jsem to znát. Dělala jsem, že o ní nevim a dál si dělala svoje cvičení. Ona jen seděla, ťukala různýma tužkama o stůl a podobně..... Po asi 5-ti minutách začala něco počítat, tak jsem si říkala "konečně". Ale ejhle, když jsem se nenápadně podívala stranou na její papír, viděla jsem, že sice počítá můj příklad, ale o ta tři poslední čísla kratší!!! No to mě naprdla :D teda nenaprdla opravdu, prostě měla smůlu. Protože když vítězoslavně prohlásila, že má hotovo, já se na ní tak podívala a řekla, že to teda nemá. Ona že jo. Já že ne, že to není ten příklad, co jsem jí já dala. Ona že jojo. Já že nene a začla před ní počítat ty číslice, že v tom co počítala jich je jen 7 a já jí napsala 10-ti místné číslo... no to jste měli vidět jak se naprdla, že jsem jí odhalila! :D Ona že to dopočítávat nebude a já, že to teda bude, že si nebude určovat pravidla a že je mi jedno kdy to spočítá, ale do té doby má smůlu (že si nemůže třeba zapnout TV, PC, jít do bazénu (dopoledne bylo hezky)). A ona furt jela svoje, že to číslo je moc dlouhý a že to prostě počítat nebude.. a já jí říkala že jako nechápu co je za problém spočítat o 3 čísla víc a že je to pro ní jedině dobře... Páááni, ta byla tak naprdlá :D Docela dlouho zas jen seděla, ťukala vším možným, pak si šla přesednout na gauč (já dělala, že jí nevnímám, ale moc dobře jsem viděla jak se snaží tvářit naprdle :D). Omlouvám se za ty smajlíky, ale já z ní fakt měla spíš srandu, snad mě chápete.
Pak najednou vyskočila a rychle někam šla..ehm, pro telefon a začla vyťukávat číslo! Tak jsem na ní zakřičela, že je silly, ty jo, jak to nejlíp přeložit, že se prostě chová hloupě, to mi nerozuměla, ale nechala jsem to být. Neměla jsem na ní zrovna náladu - dost jsem se v tu chvíli obávala, co jí jeden nebo druhej rodič řekne. Slyšela jsem, že dost španělských rodičů je dost benevolentních a jejich dítě je v domě králem... Alba volala tatínkovi, slyšela jsem "papa", pak už jsem samozřejmě nerozuměla nic, než jen že stále opakovala "číslo". Mno, její hlas se stával více nešťastným a ukňučeným, až nakonec telefon položila a jen jsem slyšela, jak si jakoby naštvaně odfrkla. A já v tu chvíli oddechla, protože to znamenalo, že mě Jaime podpořil a řekl jí zřejmě něco jako že to prostě má dopočítat, možná i to, že mě má poslouchat ;) Milá zlatá zůstala sedět na gauči v "předpokoji". Do toho dokončila svou práci Sophía (a vlastně i já), tak jsem jí to zkontrolovala a řekla, že jestli se chce třeba koupat, že s ní půjdu na zahradu. Ale ona je taková starostlivá, no spíš bych to nazvala bojácná, poseroutek dělat něco bez své sestry (ve středu na hřišti ztropila mamince scénu, když si Alba začla hrát s jinym dítětem). Takže šla za ní, chvíli si jen povídaly, pak tam začly vymýšlet něco jako hraní si, Alba u toho ale stále seděla na tom gauči v naprdlé pozici :D no neměla jsem na to nervy, tak jsem je tam nechala, sama se převlíkla do plavek a šla si číst knížku na zahradu na sluníčko, dokud tam na obloze nějaké bylo...a ještě jsem si zkontrolovala hodinky, že mi jdou dobře.. :D
Btw, ta knížka se jmenuje Blindness od José Saramago (portugalec), jsem na 63.straně a zatím to zní šíleně. Cristina říkala, že ta knížka je smutná. Zatím mi spíš přijde fakt šílená svým způsobem, lidi tam z ničeho nic bez důvodu oslepují...
Mno a tak si tak čtu, nevim, třeba čtvrt hodiny. Najednou jsem slyšela, že Sophía mluví nějak blíž (slyšela jsem jí mnohem zřetelnějc), tak jsem pohlídla dovnitř a co nevidim, Alba seděla u stolu a počítala ten příklad!!!!!! Juchů, vyhrála jsem! :D dělala jsem, že jí nevidim a ta když skončila, šla jakoby mimochodem na zahradu a rovnou k bazénu zkusit teplotu. S takovym "chytrým" výrazem ve tváři. No tak jsem jí udělala tu radost a zeptala se, jestli udělala domácí úkol, Ano udělala, Ten co jsem ti dala já?, Ano - a v tom mi ho Sophía přinesla až pod nos. Hned potom šly...tramtadadá - k televizi! Tak jsem začla kontrolovat ten příklad, všimla si, že sice dopočítala ta 3 čísla, ale neudělala zkoušku! Tak jsem šla dovnitř, do toho našla chybu, do toho volal táta, tak mu říkala, že to teda dopočítala. Já si jí posunkem zavolala, po dokončení hovoru jí teda řekla, že tam má chybu na konci. Tak jsme to přepočítaly jakoby společně (já jen přitakávala ano/ne) a po zjištění, že jí zbyl zůstatek 30 už se už už odebírala zpět k TV. Ale? Já jí zas dostala, řekla, že musí ještě udělat zkoušku. Tak následovalo opět kňučení.....ale sedla si a začla počítat. Jsem jí i řekla, že když násobí třicet jedničkou, tak že ta jednička bude rychlá... no a zkouška vyšla, tak jsem jí řekla, že jsem ráda, že to dodělala a toť vše. Byla jsem spokojená, fakt že jo.
Furt jsem kontrolovala hodinky, abych ten oběd nepo jako včera :-)) jo ještě volala maminka, ona o tom Albinym vyvádění nevěděla, ale zeptala se všeobecně jestli udělaly úkoly...
K obědu jsem měla udělat něco, čemu říkaj krokety, vypadá to v podstatě jako podlouhlá kroketa, ale má spešl náplň, nějakou sýrovo-šunkovou, mi přišlo. No každopádně jsem to chtěla dělat v troubě, že, ale na sáčku byla jako první pánev, tak jsem se Alby ptala, aby mi to přeložila. No pánvička plná olivového oleje, nechat to tam min. 2 minuty, ale spíš dokud to nebude nahnědlý... Tak jsem si olej rozehřála dokud nebublal, pak tam ty krokety dala a čekala...asi 5 minut, protože nějak nehnědly a co ví, nějak se rozblemcávaly.. :D měla jsem je vyfotit, vypadalo to až nechutně, obzvlášť, když jsem je stáhla z ohně a olej se uklidnil.. :D Alba hned volala mamince co se stalo (teda tátovi, ale ten jí řekl, ať zavolá mámě), na jednu stranu mě to naprdlo, protože co jí má co volat, na druhou stranu se ptala na radu no, tak jsem to nechala být. No co mohla maminka přes telefon udělat, řekla mi, že ten olej zřejmě nebyl dostatečně horkej a že to klidně můžem vyhodit a sníst něco jiného. Tak já jednu kroketu vytáhla a s Albou jsme to ochutnaly a usoudily, že ač to nijak vábně nevypadá, chutná to normálně.
K tomu jsme jedly ten krémo-polévku z "lilku". Před obědem jsem jim říkala, že po obědě žádná TV, že je venku hezky, tak že půjdem na zahradu a nebo prostě hrát hru jinou...a co myslíte. Zatímco jsem se Sophií krájela nektarinku, Alba si pustila televizi (respektive jí předtím nevypla, tak jen pokračovala)! Stála u toho, takže si byla vědoma, co jsem předtím řekla. Tak jsem jí řekla, ať jí vypne a šla uklízet do kuchyně. A nic se nedělo! Jaké překvapení, už mě začínaj zkoušet??!! Tak jsem zavolala znovu ať tu TV vypne - nic - tak znova a to už jí vypla. No má štěstí, napotřetí jsem se chystala vzít jí a schovat ovladač nebo něco takovýho :D šly jsme se Sophií na zahradu s jednou hrou co znám z Anglie, Guess who, Quién es quién ;) Ironie je, že já jsem si jí v Anglii koupila pro sebe a táhla se s ní sem, že je to dobrá hra na procvičování slovíček pro holky, obzvlášť když neuměj používat ani jedna "do, does" - vždy, když se zeptám otázkou, která obsahuje pomocná slovesa, Alba mi nerozumí. Tak nechápu, co je ve škole učej, když umí občas neuvěřitelně složitá/nepotřebná slovíčka, ale nerozumí tvaru základní otázky?!
Tak jsme to se Soph hrály a do toho už přišla domů máma. Měla z nás radost, že si hrajem a taky z malé, že se snaží anglicky, ač to většinou bylo jen heslo na styl "you hair" a musela jsem vydedukovat, že se mě ptá "Do you have hair?" :D
No a tím mi padla, zahrála jsem si s ní 3 hry a pak si lehla zas s knihou. Sluníčko už zalezlo za mraky. Zanedlouho začla být i docela zima, tak jsem šla dovnitř na pc. A přišla mi SMSka od jednoho místního kluka, David se jmenuje, je mu, myslím, 32. Ptáte se, jak jsem k němu přišla, ještě k tomu, že má mé číslo? Existuje stránka Couchsurfing.com, kde si můžete najít hostitele na přespání, když jedete do nějakého města přes noc a nechcete platit za hotel. Jsem tam zaregistrovaná už z Anglie, kdy jsem chtěla jet do Oxfordu (ale nakonec nejela). Tak jsem si tam našla asi 4 lidi z okolí La Coruni, z toho 2 odepsali, že tu už nebydlí.. No každopádně je tam i forum pro každé město, tak jsem tam pod Coruňu napsala, že tu jsem nová, anglicky mluvící a jestli by se nechtěl někdo sejít... David mi pak psal soukromou zprávu tam, že má čas a blablabla a číslo, tak jsem mu napsala moje české s tím, že brzo snad budu mít španělské, ale že do té doby kdyby chtěl, ať se mi ozve na to CZ. A ozval :-) že má dnes čas, pokud bych se chtěla sejít. Tak jsem se šla Cris zeptat, když bych si chtěla půjčit kolo, jestli maj zámek. Odpověď byla "no" s tak blbým úšklebkem a ještě se mě blbě zeptala, jestli ho budu potřebovat?! - někdy je blbý být první aupair, ty rodiny některý zákl. věci vůbec nechápou (mohla se nabídnout, že mi ho seženou nebo zaplatěj..nevim, přišlo mi to divný). Tak jsem se ptala na ten bus, jak často jezdí. Že prý cca každých 20 minut, ale že mě, jak předešlý den slíbila, vezme do toho jednoho obchoďáku (kde jsme byli s Jaime a viděla jsem tam Orange obchod-operátor) pro španělské číslo. Tak jsem se jí zeptala, jestli by mě na cestě zpátky vyhodila někde u busu, že mam sraz ve městě na tom a tom místě. A to mi řekla, že mě tam vezme, takže supeer :-))
Tak jsem to Davidovi psala, že se tam dostanu kolem půl 6, takže o půl jsme měli sraz. To bylo ještě vtipný, Cris mě vyhodila na jednom konci toho náměstí, uprostřed byla budova. On mi napsal, že sraz u sochy bílého ptáka. A já žádnou neviděla!! Z cedulí okolo jsem věděla, že opravdu jsem na tom správném místě, jenže kde je ten pták?? No musela jsem se začít smát, když jsem si sama sebe představovala, jak se ptám kolemjdoucích neanglicky mluvících, vzhledem k tomu, že umím slovíčko bílý, ale ne pták - no představte si mě, jak se někoho ptám stylem říkajíc "blanco" a do toho mávám rukama-křídly!! :D No každopádně jsem byla dostatečně chytrá a tu budovu uprostřed obešla, než jsem se vydala někoho zeptat a tam, tramtadadá, bílý pták, uf! :D
 |
| Nalevo v dáli fotbalový stadion, napravo pomník?! |
David přišel do 5-ti minut, poznal mě lehce z fotky a já jeho vlastně taky. Vzal mě kolem pobřeží, které jsem vám předtím fotila z auta. Můžete si všimnout, že je to pobřeží vykrojeno, takhle to je i z druhé strany města a tudíž se říká, že A Coruňa je ve tvaru houby ;-)
A tenhle týpek se mi líbil, potapěč s harpunou a jeho úlovkama :-D
No kažopádně pak jsme různě chodili, to vám popisovat snad nemusím. Ještě jsem mu říkala, že bych teda chtěla někde koupit zámek na kolo, tak jsme šli do čínského obchodu, kde prý mají všechno, ač je to většinou k ničemu - no představte si naše vietnamce ;)
Měla jsem nejdřív hroznej bordel v tom, kde chodíme, ale čím víc teď koukám do mapy, tím víc se začínám orientovat, díky naší včerejší procházce! Jo a byla jsem poprvé v Burger King, šli jsme tam na zmrzlinu s chocolate brownie, to je takovej anglickej čokoládovej dortík a byl dokonce teplej, mňam mňam! :D Jo a při tom našem potulování jsme potkali 2x jeho kamarády, první byla skupinka 3 američanů (2 holky a kluk) hrajících v parčíků na (2) menší flétny a housle, ti tu prý učí angličtinu. A pak jsme ještě potkali jeho kamaráda španěla, Miguel se jmenuje (tady velice obvyklé jméno) a ten byl hodně sympatickej! Oni teda i tamti tři, ale tenhle ještě o něco víc :-P Nejlepší bylo když si s Davidem něco říkali španělsky a já se usmála nad tím, jak jim vůbec nerozumím..a on se na mě otočil a na něco se mě španělsky zeptal - a já jen "I don't understand", vysmátá od ucha k uchu :D no asi si mě umíte představit, hehe, no Miguel každopádně ihned přepnul do angličtiny a povídali jsme si anglicky :-) Pak mi David pomohl najít na pouličnim info stroji můj bus, respektive jeho trasu, takže jsme zjistili, že právě u jedné z mojich zastávek stojíme a co víc, zrovna tam i stojí můj bus! :D Ale já ještě jet nechtěla, obešli jsme ještě druhou stranu pobřeží a bylo fajn.
Přístav
 |
| A Coruňa je jako houba :-) |
Ukázal mi kde je turistické centrum, už bylo zavřené, ale chci se tam podívat co nejdřív a zjistit, jestli nemají mapy nebo třeba trasu busu... A co mě opravdu potěšilo, byla to taková super tečka za super odpolednem, uviděla jsem papírnictví a, tramtadadá (ty jo, po kolikátý už jsem to v těch článcích o Španělsku použila?!?), měli moji supr trupr gelovou, ale vygumovatelnou 'propisku'!! Nevim jestli jsem vám o tom včera psala, ale zapomněla jsem si jí s sebou vzít a přitom jsem s ní byla zvyklá psát do té učebnice. Takže jsem happy, že s ní zas můžu psát :-)) Možná vám to zní směšně, ale já mám prostě radost z takových maličkostí :-) A Davidovi se líbilo, jakou mam radost :-)
Vlevo vtipná cedule, uprostřed ryby, vpravo loď, asi největší, co jsem zatim viděla
Hezká lampa
Něco jako hrádek
Vpravo umělecké foto :D
Prý typická stará španělská nemocnice
No s busem na tom nejsem tak špatně jak jsem si myslela, v týdnu jezdí každých 17 minut, v sobotu každých 20 a v neděli každou půl hodinu, což je naprosto super!
Chobotnička vyfocená speciálně pro Báru, když chtěla to jídlo!
Domů jsem jela kolem půl 9, chtěla jsem tam být kolem 9té, abych se ještě viděla v pohodě s Jaime, který v 8 přijel domů. To byl pro mě taky zážitek, myslím ten autobus. David tam se mnou čekal, to bylo v pohodě. Říkal mi kam teda jedu (abych to slyšela se španělským přízvukem :-)), počítali jsme kolikátá je to zastávka a tak. Ale jak přijel autobus, bylo mi šoufl - totiž nastoupila jsem a na řidiče spustila název zastávky kam jedu. On jen koukal, tak jsem to zopakovala. Furt jen koukal, tak blbě. Tak já že mu ukážu papír, kde mam tu zastávku napsanou. Do toho ale přišel ke dveřím David a řekl mu kam jedu. A řidič na to jen že to uvidím na obrazovce kde jsme a ukázal nahoru. Já nechápala kam. Pak ukázal mezi nás na desku. No to jsem pochopila že chce peníze, tak jsem se ptala kolik. On zas ukázal nahoru, já ale nic neviděla!!! Až asi na počtvrté jsem konečně tu pitomou nálepku viděla a došlo mi, že chce 1,15€. Well, jedna jsem rozuměla, patnáct už sahá za okraj mých španělských znalostí :( :D:D No ale poučení - tady se cestuje za jednotnou cenu, ať už jedete jednu zastávku nebo 10, což mě teda doost překvapilo. Protože jsem zvyklá z UK, že řeknu kam jedu, oni spočítaj vzdálenost a podle toho je cena! Takže svým způsobem jsem 'šťastná žena', že těch zastávek je z té počáteční 18 (teď jsem jela 15)! :D
Doma jsem našla výbuch! V kuchyni rodiče vyklízeli všechny skříňky, protože objevili nějaké broučky v mouce a podobně... takže všechno otevřené jídlo vyhodili, i moje nové cereálie, a to mi tak chutnaly :( :D Ale jinak Cris se ptala co setkání, jestli byl ten kluk v pohodě a tak. A ukázala jsem jí zámek na kolo, tak se jen pousmála a řekla "ah". A že prý neví jak je na tom město se stojanama! :D Ale I don't care, nestarám se, prostě ho někam připnu! Ale spíš to vidím, že budu jezdit busem...přece jen cesta tam by byla v pohodě, ale cesta zpátky je do kopce.. :-/ :D
Večeře byla v deset!! Teď to bude asi znít divně, ale jedli jsme zbytky z týdne, prostě kousky co zbyly. Třeba jedna holka měla rýži, druhá pizzu, Jaime měl tu mixovanou krémo-polévku a Cris měla ani nevim co. Já jsem si ukořistila tu bramborovo-vaječnou omeletu, tak jsem měla radost znovu :-P
Pak už jsem jim řekla dobrou noc a šla k sobě. A byla vzhůru až do půl 2am?! A zase jsem z venčí slyšela ohňostroj, každý večer ho slyšim, co jsem přijela!
Zajímavý poznatek ohledně slunce-opalování. Byla jsem dneska na slunci rovnoměrně, ale přesto se mi spodní díl plavek opálil a vrchní ne??! :D
Jinak se mi líbí, jak je tu to hlídání oproti Speldhurst prostě jednodušší. Neni tu věčně znuděnej Adam, když si holky sednou k TV, nemusim je hned vyhazovat že to teda né, že TV až možná odpoledne. Neni tu věčně mluvící Katie, která vyžaduje neustálou pozornost... Ale víte co, i to mi chybí. Jsou to samozřejmě pro i proti. Dneska mi napsala Julie email a mimo jiné psala, že večer pořád čeká, kdy 'už' přijdu domů. A hlavně, že včera, když se vraceli domů z celodenního výletu, tak že Katie, když viděla 'moje' auto prohlásila "Oh, Radka už je doma". Jak sladké. Měla jsem na krajíčku slzu štěstí. Z toho, že jsem opravdu v jejich srdcích!
