Výlet, ale tentokrát do Toleda (n°6) - 3/4/13

Středa ráno a já se těšila do Toleda. Měla jsem jet s jednou holčinou, Viktorií, erasmačkou původem z Austrálie. Úplně náhodou jsme zjistily, že budeme obě na jihu od Ovieda a že obě chceme navštívit Toledo, tak jsme se dohodly jet spolu. :-)

V Toledu jsme byly už v deset. Co se mě týče, žádné plány jsem neměla. Vlastně jsem ani nevěděla, jak Toledo vypadá, co se tam nachází. Ale Viki měla úplně super knížku o místech ve Španělsku, tak jsme si po příjezdu sedly na kafe a koukly, co vypadá nejzajímavěji. Později jsme našly ve městě info stánek, vzaly si mapu, místa si zakroužkovala. Samotný popis dne není nijak zajímavý, prostě jsme chodily sem tam, od jedné budovy ke druhé a zároveň se modlily, aby nezačalo pršet, odpoledne se začaly hnát pěkné mraky..

Toledo samotné je vlastně na dvou kopcích, spojuje je celkem hezký most. Vlakové nádraží je pod kopcem a co jsem odkoukala, do města jede autobus, ale není to nijak strašně daleko ani hrozně vysoko, takže my šly pěšky. Rozhodně jsme si nemohly nechat ujít místní katedrálu. Je obrovská a fakt pěkná. Co mě osobně zklamalo byla torre neboli věž. Za přístup do vyhlídkové věže se platí pár € navíc (a neplatí tu studentská sleva) a přitom po vystoupání jsou okna zamřížovaná, ale kdyby alespoň jen mřížemi jako ve vězení, ale ony to jsou mříže se čtverečkama...takže na fotky je to výhled na nic...
V Toledu maj dobrou věc, že na méně úžasná či ne tak velká místa mají jednotné vstupné, zaplatíte myslím 8 €, dostanete na ruku pásek a ten pak ukazujete v těch dalších místech u vstupu. Ale ta místa jsou povětšinou taková fakt nic moc.
Nejlepší byla katedrála, jsem ráda, že jsem tam šla - a že to moc levné nebylo.

katedrála zvenčí, teda její kousek

A už v katedrále...

 

Jak jsem psala, k Toledu toho není moc co napsat. Snad jen to, že tam jsou pěkné budovy a když je pěkně, tak krásný výhled. Když jsme šly zpátky na vlak, začalo pršet.

Co se týče mého návratu do Madridu, koukli jsme večer ještě s Alejandrem na film, ale já byla kaput, málem jsem u něj usnula :D pak jsme si docela dlouhopovídali a já šla spát s pocitem, že vlastně nevím, co budu druhý den dělat. Nějak jsem si zapomněla něco naplánovat....

Výlet do Madridu a okolí n°5 - 2/4/13

Už předem jsme měly s Aimee naplánováno, že sjedeme do Aranjuez, které se nachází celkem nedaleko Madridu, cca 50 km a kde má být druhý Palacio Real=královský palác (první je přímo v Madridu). Měla jsem radost, že jsme se vykopaly už dopoledne (když jsem viděla, jak dlouho Aimee předešlé dny spala), už někdy v jedenáct jsme si kupovaly lístky na vlak (kdyby to někoho zajímalo, jely jsme z nádraží Atocha).

Do Aranjuez jsme dorazily po dvanácté hodině a přišlo mi vtipné, že na to, jaké je to turistické místo (právě kvůli tomu Palacio Real), když vylezete z nádraží, nevidíte nikde žádnou ceduli se směrovkou kam se vydat. Nedaleko byla zastávka, tak jsem doufala, že tam bude mapa, protože před nádražím byla silnice vedoucí zleva doprava (či zprava doleva) a tak by výběr špatného směru mohl mít přímo fatální výsledky - né, že bych byla líná chodit, ale šlo opět o Aimee. Chytře totiž zvolila velmi vhodnou obuv na několikadenní výlet a to boty typu Converse, takže měla obrovské puchýře na prstech a možná i na chodidle, dle toho, jak chodila.
Mapa na zastávce naštěstí byla a tak už pro mě nebyl problém se zorientovat a vybrat nám kudy jít a k paláci jsme dorazily asi za 10-15 minut chůze. Už od pohledu se mi tam líbilo a můj pocit lásky k tomuto místu umocňovaly modrá obloha s pár mraky a svítící sluníčko!

Palác je to u toho "kříže" v trávě uprostřed vpravo, ten ostrovní "park" nahoře

Aimee se mě ptala, jestli mám hlad, tak jsem jí řekla, že ne, ale že ať si podívá na cedule u jakési kavárno-restaurace co byla napříč náměstím, že si může něco dát, že na ní počkám. Šla jsem s ní jen do půlky toho náměstí (bylo obr) a zopakovala jsem jí, ať se tam jde podívat, jestli jí tam něco zaujme a kdyžtak mě zavolá.....a ona? Zůstala stát na místě a začala si prohlížet fotky ve foťáku?! To už jsem málem šílela. Ano, hádáte správně, v tu chvíli jsem pociťovala něco jako ponorku z téhle nerozhodné osoby. Tak jsem se jí jen zeptala co dělá, že já tam teda čekám na ní, až se tam dojde podívat na to jídlo - a ona mi na to odpověděla něco na styl "Nooo...už jsem v pohodě, nic nechci."?! Tak jsem jen odfrkla, počítala do deseti a řekla jsem, že teda jdeme do paláce. Ano, můj erasmus mě naučil trpělivosti! :D

První velké náměstí

Vstup dovnitř stál 9 € dospělé, 4 € bylo zvýhodněné vstupné, které zahrnovalo i studenty. Super cena! A já jsem snad poprvé byla odvařená z historického místa. Moc se mi tam líbilo. Byly tam obrazy, místnosti (pokoje) a i šaty osob, o kterých jsem se učila na dějiny Španělska. Né, že bych tu historii pamatovala, ale ta jména mi zněla povědomě - taky jsem se na zápočet z dějin učila v lednu víc než dost, ten předmět jsem opakovala. Z toho paláce jsem vylezla fakt nadšená a hned jsem to psala Jíře. :-))
Poté už jsem teda i já měla hlad, tak jsme nějak automaticky šly k té restauraci, vypadalo to, že je to tam široko-daleko jediné možné místo kam jít. On ten palác byl totiž otevřen teprve od předešlého dne, 1. dubna, takže turistika se tam měla teprve rozjet. Taky nám Alejandro doporučoval svézt se ve vláčku, který projíždí místní obrovské zahrady, ale ten jsme právě zahlédly až při odchodu na zpáteční vlak. Tak třeba někdy příště. ;-)

z boku

V restauraci ani neměli draho, na to, že to bylo u takového wow místa, možná právě proto, že turistická sezóna tam měla teprve začít - a nebo prostě proto, že Španělé nejsou jako Češi a nerejžují na turistech? Těžko říct, kde je pravda.

Po obědě jsme se vydaly do těch zahrad, které se nacházejí hned vedle paláce, ale jsou na ostrůvku! Ale je to teda obr 'park'. Já jsem si chtěla odlovit jednu kešku (a taky si po 4 dnech trochu odpočinout od mé společnosti), tak jsme se v tom parku rozešly každá svým směrem zájmu s tím, že máme mobily a jinak se sejdem tam a tam. Park jsem prošla asi jen tak čtvrtinu a už jsem víc nechtěla, vypadalo to tam stejně..ale hlavně to bylo pod stromy, tudíž ve stínu - a já chtěla na sluníčko, haha! :D Hlavně to během oběda vypadalo, že snad začne i pršet, tak jsem si toho slunce fakt chtěla trochu užít..

Ale to už tam vyryté bylo.
  

Odlovila jsem kešku, což teda nebylo úplně jednoduché, protože GPS se mi točila dokola a já tak nevěděla, kde přesně hledat. Nakonec mi pomohly fotky nahrané v listingu kešky na netu, cíl jsem zaměřila a za pár minutek už jsem se podepisovala do logbooku. Byla celkem velká a originální, to mě potěšilo, tak jsem tam i nechala travel bug, který jsem u sebe měla už od ledna od kamaráda, který ho sám měl už několik měsíců a chtěl se ho už zbavit. ;-)

Potom jsem se ještě já chvíli procházela, našla ještě jednu kešku, mezitím jsme se s Aimee znovu našly a ta přestávka nám prospěla. Nakonec jsme zakempovaly na sluníčku uprostřed dalšího obr náměstí u kašny a zpívaly si u toho různé písničky, vesměs z muzikálů. Teda já jen broukala melodie, Aimee uměla většinou i slova, lucky girl! Domů jsme se rozhodly jet někdy kolem šesté, ještě jsem po cestě našla kešku, která byla přímo u paláce, tak jsem jí mohla alespoň Aimee ukázat a už jsme šly na vlak.

loudil Max :)

Z vlaku jsme šly domů, aby se Aimee sbalila, potřebovala už totiž jet domů, aby udělala nějaké úkoly do školy. Já jsem chtěla ještě zůstat den dva, hlavně z důvodu toho, že jsem věděla, že jiná kamarádka má právě naplánován výlet ve středu (další den) do Toleda, tak jsem tam chtěla jet s ní. Alejandro ještě nabídl, že nám udělá něco venezuelského k jídlu, myslím, že se to jmenuje Arepa. Pak jsme doprovodili Aimee na nádraží na autobus, zamávali, šli domů. Já jsem se ještě dovolila Alejandra, zda můžu kouknout přes jeho PC na net, chtěla jsem se podívat na couchsurfing a to mi z mobilu nejde. Přemýšlela jsem totiž, jestli, když už jsem uprostřed Španělska, nesjet ještě buď do Granady nebo do Salamanky.. A šla jsem brzo spát, čekal mě druhý den ten výlet do Toleda.

Výlet do Madridu n°4 - 1/4/13

Pokračování...mimochodem, je to pěkně napykaču, že jsem takhle pozadu, páč už do toho zapomínám nový zážitky. Nestíhám, nesvačím, nestihnu to, nestačím... :-)))



Prvního dubna bylo pondělí a Alejandro nám až v neděli večer řekl, že v pondělí bývá v Madridu dost míst zavřených. Což jsme s Aimee nečekaly. No nakonec jsme ale našly otevřená některá muzea, tak jsme si jedno vybraly a šly tam. Bylo to muzeum obrazů a většina byla historická, což nás ani jednu moc nezajímalo. Teda zezačátku možná i jo, ale po půl hodině furt toho samého dokola... Neustále samé krajinky (v tom lepším případě), nebo obrazy historických postav.....až dvacáté století začalo být zajímavější. Takový trojúhelník, v životě by vás nenapadlo co v něm může autor malíř vidět... Pár ukázek:

Se mi líběj ty naše stíny :))

Po muzeu, které nás naprosto vyčerpalo, jsme zahřešily a zašly do mekáče, kde jsme nakonec byly nuceny zůstat déle, než jsme chtěly, protože venku byl doslova chcanec. A to dost nečekaný a rychlý, akorát chvíli trval... Ještě že v mekáči vás nikdo nevyhání a ani se tam člověk necítí blbě, když už dávno nic nejí a přitom tam furt sedí... :D
Po dešti jsme se šly znovu projít po Madridu, jen tak naslepo po jíž známých místech. Bylo to fajn, až někdy po šesté začalo pršet a to jsme zrovna i byly na cestě k metru, tak jsme jen zrychlily krok a zas tolik jsme nezmokly. ;-)

Až teď jsem si všimla té duhy! :-O

La Puerta de Alcalá

Obr vlajka, z které jsem byla naprosto unešená :))

A pomník, který jsem naprosto nechápala (a tu budovu za tím taky ne) :D

Columbus, připlul vodovodem...a tady právě začalo šíleně pršet.

Alejandro nás chtěl vzít večer ještě na nějaký koncert či co, už si to nepamatuju, ale bylo vyprodáno. Tak jsme se prošli zpátky celkem do centra, kam jsme zapluli do jedné hospůdky, kterou už Alejandro znal. Každý jsme si objednali jedno pivo a na obrázku vidíte, co všechno nám bylo přineseno za jídlo (aniž by nám bylo účtováno něco víc, než to pivo!). Tož to nebyly obvyklé španělské tapas (malé kousky jídla, jakési jednohubky), ale dala bych si to líbit stále :D


Jsem měla fotky uložené ve špatné složce a tak jsem zapomněla napsat, že jsme po té večeři ještě pokračovali...ale bylo mi to divné, že bychom den zakončili jídlem :D

A kam že jsme to po (neplánované) véče šli? Do Salsa klubu! Jak se chodí do klubů na disco hudbu, tak my šli do klubu, kde hrajou salsa písně. Vymyslela to původně Aimee, Alejandro souhlasil a mně to bylo tak nějak jedno kam půjdem. Do klubu jsme přišli na Španěle poněkud brzo, takže tam zatím byla jen obsluha a asi 6 tancujících chlapíků v různém věku, vesměs starší, kteří tancovali podle jednoho vpředu, který jim předtancovával. Fakt jim to šlo, bylo vidět, že už se tomu nějakou dobu věnují. Také se mi líbilo, že se před sebou nijak nestyděli a když potřebovali nacvičit něco ve dvojci, vytvořili páry mezi sebou.
Ti dva zákeřňáci, Aimee a Alejandro, se mě neustále snažili vytáhnout tancovat, oni už spolu mezitím tancovali...kdo mě ale zná, ví, že na takovéhle akce potřebuju tu správnou náladu s pocitem odvázanosti... Ke vstupu jsme dostali voucher na drink zdarma, tak jsem si dala colu s rumem a čekala, až mě nakopne, haha :D
Jakože já jsem měla tendence se pohupovat do hudby a tak, ale neměla jsem odvahu na to vstát a začít fakt tancovat ty kroky. Nejsem kdo ví jaká tanečnice, od tanečních před cca 8 lety (fíha, už tolik?!) jsem toho moc nenatancovala... No pomohlo mi, když jsem šla na wc, na cestě zpátky do "sálu" už jsem tu hudbu měla víc pod kůži (a alkohol v krvi, hihi).
Tak jsem se zanedlouho od těch dvou fakt nechala vytáhnout ze sedačky. Ale než jsem se začala pokoušet o nějaké kroky, trvalo to přemlouvání mě samotné v hlavě, že od toho takové kluby jsou, aby se to tam lidi mohli naučit a že se mi nikdo smát nebude...
...a jak to dopadlo? Nakonec se mi to hrozně zalíbilo! :D I jsem se tam v jednu chvíli šla požádat o tanec toho jednoho postaršího tanečníka, protože Alejandro zrovna tančil s Aimee, tak abych taky zamachrovala v páru, haha, to berte s rezervou. Pak jsem se toho pána ještě jednou ptala na kroky... Vypadal potěšeně, že může pomoci, tak snad to nebyla přetvářka. Ačkoliv při tanci v páru se mi ty kroky občas popletly, byla jsem trochu nervózní, šlo mi to lépe samotné. Po chvíli už mě začínaly bolet nohy, ale fakt mě to bavilo. Ani bych nešla domů, ale Aimee mi začala připadat hrozně unavená, unuděná. Říkala, že to není pravda, že jen nemá sílu už tancovat, ale... Chvíli jsem se jí snažila tahat na parket, aby tancovala se mnou, ale někdy kolem půl 3 jsme nakonec šli domů. Doma byli za cca půl hodiny, no a než se člověk dokope do postele...
Chudák Alejandro, ráno musel vstávat nejdéle v 8, my jsme s Aimee měly naplánováno pospat si o hodinku déle a vyrazit na výlet do Aranjuez...