Výlet do Madridu a okolí n°5 - 2/4/13

Už předem jsme měly s Aimee naplánováno, že sjedeme do Aranjuez, které se nachází celkem nedaleko Madridu, cca 50 km a kde má být druhý Palacio Real=královský palác (první je přímo v Madridu). Měla jsem radost, že jsme se vykopaly už dopoledne (když jsem viděla, jak dlouho Aimee předešlé dny spala), už někdy v jedenáct jsme si kupovaly lístky na vlak (kdyby to někoho zajímalo, jely jsme z nádraží Atocha).

Do Aranjuez jsme dorazily po dvanácté hodině a přišlo mi vtipné, že na to, jaké je to turistické místo (právě kvůli tomu Palacio Real), když vylezete z nádraží, nevidíte nikde žádnou ceduli se směrovkou kam se vydat. Nedaleko byla zastávka, tak jsem doufala, že tam bude mapa, protože před nádražím byla silnice vedoucí zleva doprava (či zprava doleva) a tak by výběr špatného směru mohl mít přímo fatální výsledky - né, že bych byla líná chodit, ale šlo opět o Aimee. Chytře totiž zvolila velmi vhodnou obuv na několikadenní výlet a to boty typu Converse, takže měla obrovské puchýře na prstech a možná i na chodidle, dle toho, jak chodila.
Mapa na zastávce naštěstí byla a tak už pro mě nebyl problém se zorientovat a vybrat nám kudy jít a k paláci jsme dorazily asi za 10-15 minut chůze. Už od pohledu se mi tam líbilo a můj pocit lásky k tomuto místu umocňovaly modrá obloha s pár mraky a svítící sluníčko!

Palác je to u toho "kříže" v trávě uprostřed vpravo, ten ostrovní "park" nahoře

Aimee se mě ptala, jestli mám hlad, tak jsem jí řekla, že ne, ale že ať si podívá na cedule u jakési kavárno-restaurace co byla napříč náměstím, že si může něco dát, že na ní počkám. Šla jsem s ní jen do půlky toho náměstí (bylo obr) a zopakovala jsem jí, ať se tam jde podívat, jestli jí tam něco zaujme a kdyžtak mě zavolá.....a ona? Zůstala stát na místě a začala si prohlížet fotky ve foťáku?! To už jsem málem šílela. Ano, hádáte správně, v tu chvíli jsem pociťovala něco jako ponorku z téhle nerozhodné osoby. Tak jsem se jí jen zeptala co dělá, že já tam teda čekám na ní, až se tam dojde podívat na to jídlo - a ona mi na to odpověděla něco na styl "Nooo...už jsem v pohodě, nic nechci."?! Tak jsem jen odfrkla, počítala do deseti a řekla jsem, že teda jdeme do paláce. Ano, můj erasmus mě naučil trpělivosti! :D

První velké náměstí

Vstup dovnitř stál 9 € dospělé, 4 € bylo zvýhodněné vstupné, které zahrnovalo i studenty. Super cena! A já jsem snad poprvé byla odvařená z historického místa. Moc se mi tam líbilo. Byly tam obrazy, místnosti (pokoje) a i šaty osob, o kterých jsem se učila na dějiny Španělska. Né, že bych tu historii pamatovala, ale ta jména mi zněla povědomě - taky jsem se na zápočet z dějin učila v lednu víc než dost, ten předmět jsem opakovala. Z toho paláce jsem vylezla fakt nadšená a hned jsem to psala Jíře. :-))
Poté už jsem teda i já měla hlad, tak jsme nějak automaticky šly k té restauraci, vypadalo to, že je to tam široko-daleko jediné možné místo kam jít. On ten palác byl totiž otevřen teprve od předešlého dne, 1. dubna, takže turistika se tam měla teprve rozjet. Taky nám Alejandro doporučoval svézt se ve vláčku, který projíždí místní obrovské zahrady, ale ten jsme právě zahlédly až při odchodu na zpáteční vlak. Tak třeba někdy příště. ;-)

z boku

V restauraci ani neměli draho, na to, že to bylo u takového wow místa, možná právě proto, že turistická sezóna tam měla teprve začít - a nebo prostě proto, že Španělé nejsou jako Češi a nerejžují na turistech? Těžko říct, kde je pravda.

Po obědě jsme se vydaly do těch zahrad, které se nacházejí hned vedle paláce, ale jsou na ostrůvku! Ale je to teda obr 'park'. Já jsem si chtěla odlovit jednu kešku (a taky si po 4 dnech trochu odpočinout od mé společnosti), tak jsme se v tom parku rozešly každá svým směrem zájmu s tím, že máme mobily a jinak se sejdem tam a tam. Park jsem prošla asi jen tak čtvrtinu a už jsem víc nechtěla, vypadalo to tam stejně..ale hlavně to bylo pod stromy, tudíž ve stínu - a já chtěla na sluníčko, haha! :D Hlavně to během oběda vypadalo, že snad začne i pršet, tak jsem si toho slunce fakt chtěla trochu užít..

Ale to už tam vyryté bylo.
  

Odlovila jsem kešku, což teda nebylo úplně jednoduché, protože GPS se mi točila dokola a já tak nevěděla, kde přesně hledat. Nakonec mi pomohly fotky nahrané v listingu kešky na netu, cíl jsem zaměřila a za pár minutek už jsem se podepisovala do logbooku. Byla celkem velká a originální, to mě potěšilo, tak jsem tam i nechala travel bug, který jsem u sebe měla už od ledna od kamaráda, který ho sám měl už několik měsíců a chtěl se ho už zbavit. ;-)

Potom jsem se ještě já chvíli procházela, našla ještě jednu kešku, mezitím jsme se s Aimee znovu našly a ta přestávka nám prospěla. Nakonec jsme zakempovaly na sluníčku uprostřed dalšího obr náměstí u kašny a zpívaly si u toho různé písničky, vesměs z muzikálů. Teda já jen broukala melodie, Aimee uměla většinou i slova, lucky girl! Domů jsme se rozhodly jet někdy kolem šesté, ještě jsem po cestě našla kešku, která byla přímo u paláce, tak jsem jí mohla alespoň Aimee ukázat a už jsme šly na vlak.

loudil Max :)

Z vlaku jsme šly domů, aby se Aimee sbalila, potřebovala už totiž jet domů, aby udělala nějaké úkoly do školy. Já jsem chtěla ještě zůstat den dva, hlavně z důvodu toho, že jsem věděla, že jiná kamarádka má právě naplánován výlet ve středu (další den) do Toleda, tak jsem tam chtěla jet s ní. Alejandro ještě nabídl, že nám udělá něco venezuelského k jídlu, myslím, že se to jmenuje Arepa. Pak jsme doprovodili Aimee na nádraží na autobus, zamávali, šli domů. Já jsem se ještě dovolila Alejandra, zda můžu kouknout přes jeho PC na net, chtěla jsem se podívat na couchsurfing a to mi z mobilu nejde. Přemýšlela jsem totiž, jestli, když už jsem uprostřed Španělska, nesjet ještě buď do Granady nebo do Salamanky.. A šla jsem brzo spát, čekal mě druhý den ten výlet do Toleda.

Výlet do Madridu n°4 - 1/4/13

Pokračování...mimochodem, je to pěkně napykaču, že jsem takhle pozadu, páč už do toho zapomínám nový zážitky. Nestíhám, nesvačím, nestihnu to, nestačím... :-)))



Prvního dubna bylo pondělí a Alejandro nám až v neděli večer řekl, že v pondělí bývá v Madridu dost míst zavřených. Což jsme s Aimee nečekaly. No nakonec jsme ale našly otevřená některá muzea, tak jsme si jedno vybraly a šly tam. Bylo to muzeum obrazů a většina byla historická, což nás ani jednu moc nezajímalo. Teda zezačátku možná i jo, ale po půl hodině furt toho samého dokola... Neustále samé krajinky (v tom lepším případě), nebo obrazy historických postav.....až dvacáté století začalo být zajímavější. Takový trojúhelník, v životě by vás nenapadlo co v něm může autor malíř vidět... Pár ukázek:

Se mi líběj ty naše stíny :))

Po muzeu, které nás naprosto vyčerpalo, jsme zahřešily a zašly do mekáče, kde jsme nakonec byly nuceny zůstat déle, než jsme chtěly, protože venku byl doslova chcanec. A to dost nečekaný a rychlý, akorát chvíli trval... Ještě že v mekáči vás nikdo nevyhání a ani se tam člověk necítí blbě, když už dávno nic nejí a přitom tam furt sedí... :D
Po dešti jsme se šly znovu projít po Madridu, jen tak naslepo po jíž známých místech. Bylo to fajn, až někdy po šesté začalo pršet a to jsme zrovna i byly na cestě k metru, tak jsme jen zrychlily krok a zas tolik jsme nezmokly. ;-)

Až teď jsem si všimla té duhy! :-O

La Puerta de Alcalá

Obr vlajka, z které jsem byla naprosto unešená :))

A pomník, který jsem naprosto nechápala (a tu budovu za tím taky ne) :D

Columbus, připlul vodovodem...a tady právě začalo šíleně pršet.

Alejandro nás chtěl vzít večer ještě na nějaký koncert či co, už si to nepamatuju, ale bylo vyprodáno. Tak jsme se prošli zpátky celkem do centra, kam jsme zapluli do jedné hospůdky, kterou už Alejandro znal. Každý jsme si objednali jedno pivo a na obrázku vidíte, co všechno nám bylo přineseno za jídlo (aniž by nám bylo účtováno něco víc, než to pivo!). Tož to nebyly obvyklé španělské tapas (malé kousky jídla, jakési jednohubky), ale dala bych si to líbit stále :D


Jsem měla fotky uložené ve špatné složce a tak jsem zapomněla napsat, že jsme po té večeři ještě pokračovali...ale bylo mi to divné, že bychom den zakončili jídlem :D

A kam že jsme to po (neplánované) véče šli? Do Salsa klubu! Jak se chodí do klubů na disco hudbu, tak my šli do klubu, kde hrajou salsa písně. Vymyslela to původně Aimee, Alejandro souhlasil a mně to bylo tak nějak jedno kam půjdem. Do klubu jsme přišli na Španěle poněkud brzo, takže tam zatím byla jen obsluha a asi 6 tancujících chlapíků v různém věku, vesměs starší, kteří tancovali podle jednoho vpředu, který jim předtancovával. Fakt jim to šlo, bylo vidět, že už se tomu nějakou dobu věnují. Také se mi líbilo, že se před sebou nijak nestyděli a když potřebovali nacvičit něco ve dvojci, vytvořili páry mezi sebou.
Ti dva zákeřňáci, Aimee a Alejandro, se mě neustále snažili vytáhnout tancovat, oni už spolu mezitím tancovali...kdo mě ale zná, ví, že na takovéhle akce potřebuju tu správnou náladu s pocitem odvázanosti... Ke vstupu jsme dostali voucher na drink zdarma, tak jsem si dala colu s rumem a čekala, až mě nakopne, haha :D
Jakože já jsem měla tendence se pohupovat do hudby a tak, ale neměla jsem odvahu na to vstát a začít fakt tancovat ty kroky. Nejsem kdo ví jaká tanečnice, od tanečních před cca 8 lety (fíha, už tolik?!) jsem toho moc nenatancovala... No pomohlo mi, když jsem šla na wc, na cestě zpátky do "sálu" už jsem tu hudbu měla víc pod kůži (a alkohol v krvi, hihi).
Tak jsem se zanedlouho od těch dvou fakt nechala vytáhnout ze sedačky. Ale než jsem se začala pokoušet o nějaké kroky, trvalo to přemlouvání mě samotné v hlavě, že od toho takové kluby jsou, aby se to tam lidi mohli naučit a že se mi nikdo smát nebude...
...a jak to dopadlo? Nakonec se mi to hrozně zalíbilo! :D I jsem se tam v jednu chvíli šla požádat o tanec toho jednoho postaršího tanečníka, protože Alejandro zrovna tančil s Aimee, tak abych taky zamachrovala v páru, haha, to berte s rezervou. Pak jsem se toho pána ještě jednou ptala na kroky... Vypadal potěšeně, že může pomoci, tak snad to nebyla přetvářka. Ačkoliv při tanci v páru se mi ty kroky občas popletly, byla jsem trochu nervózní, šlo mi to lépe samotné. Po chvíli už mě začínaly bolet nohy, ale fakt mě to bavilo. Ani bych nešla domů, ale Aimee mi začala připadat hrozně unavená, unuděná. Říkala, že to není pravda, že jen nemá sílu už tancovat, ale... Chvíli jsem se jí snažila tahat na parket, aby tancovala se mnou, ale někdy kolem půl 3 jsme nakonec šli domů. Doma byli za cca půl hodiny, no a než se člověk dokope do postele...
Chudák Alejandro, ráno musel vstávat nejdéle v 8, my jsme s Aimee měly naplánováno pospat si o hodinku déle a vyrazit na výlet do Aranjuez...

Výlet do Madridu n°3 - 31/3/13

Wau, teď jsem si všimla, jaké krásné datum to bylo. :-))

Dneska to bude kratší článek a opět s trochou víc fotek.

Původní plán byl vstát brzo, protože jsem měla velký zájem jít se podívat na místní trh. Alejandro mi ho popisoval jako obrh trh (v několika ulicích) s hodně různorodým zbožím a jak starým, tak novým. Miluju staré věci, tak hlavně proto jsem tam chtěla. Nicméně jak jsme byly s Aimee unavené z předešlé noci, kdy jsme skoro nespaly a poté celý den prochodily, spaly jsme dlouho. Šly jsme spát někdy cca v půl jedné v jednu. Já se vzbudila ve 12! Při pohledu na hodinky mě to ráno málem vomejvali! :D Se smíchem na tváři jsem vylezla z pokoje, ani jsem se neviděla v zrcadle a šla svým "ranním" vzhledem vyděsit Alejandra. :D Jenom jsem se na něj zaculila že dobré ráno :D tak se taky smál.. No nicméně já jsem furt chtěla vidět ten trh! Tak jsem šla vzbudit Aimee, což byla skoro nesplnitelná práce, ještě z polospánku odmlouvala...taky vstala až někdy za půl hodiny, v představách jsem vraždila.. Mou náladu mi zvedl Alejandro nečekanou snídaní. Udělal nám buličí (neboli volské) oko s opečeným toastem a ještě něco tam na tom talíři bylo, jo sýr myslím. Bylo to milé a fakt to potěšilo. :-) Na mé naléhání jsme nakonec někdy kolem druhé přece jen vyrazili směr ten trh, Alejandro říkal, že bývá do dvou, ale že tam budou snad ještě nějaké zbytky. K našemu překvapení a mému nadšení byl trh snad ještě celý otevřený, lidí s prominutím tři prdele a stánků hafo, jsem z tý španělštiny zblblá, málem bych napsala hafísimo (v šj se -ísimo používá pro zdrobnělinu ale zároveň jakési zdůraznění významu toho přídavného jména, takže by to 'hafísimo' zastupovalo 'velmi mnoho').

Tohle je opravdu jen malá část toho trhu

Prodávali tam fakt vše možné.. :D

Tohle tam prý vytvořili místní z nějakého fuj místa. To uprostřed je jakýsi bar.

Z trhu jsme šli na Plaza Mayor. Takhle pojmenované náměstí tu má ve Španělsku každé město, většinou (nebo možná vždy?) tam je i radnice.

Vstup na náměstí

Co je na obrázku divného? :D

Zajímavě křivé domy

Pak jsme se procházeli, potkali nějaké jakože tržiště uvnitř, ale tržiště s jídlem, několik pro mě zajímavých budov...a pak začalo pršet. Což bylo vtipné, protože jsme samozřejmě ani jeden neměli deštník. Kapuca to jistí, alespoň v mém případě a též v případě Aimee, Alejandro zmokl jak slepice, chudák. Já vlastně nejdřív taky, než mi došlo, že mam kapucu, haha.

Takové kolo jsem chtěla vždy minimálně vyzkoušet :D

Tam je pošta! :D

Tohle je stěna!

muzeum momentálně s výstavou z dob Mezopotámie

Do toho muzea jsme šli. Mně to bylo celkem jedno, protože pršelo, takže jsme někam zalézt "museli" a Aimee historii hltá, takže byla nadšená. Mně tam přišly zajímavé akorát destičky s jejich starým písmem-obrázky a pak v jiném patře výstava různých masek šamanů.

No a potom nám Alejandro navrhl zajít do restaurace na večeři, Aimee vybrala čínskou, já se přizpůsobila, že okusím něco nového (v čínské restauraci jsem do té doby byla jen jednou). Aimee tam byla ve svém živlu, má ráda Japonsko, tak si to aspoň trochu připomněla, haha. Ale hlavně jsem zjistila, že jídlo pro ní znamená ráj. Kdybyste viděla tu změnu v její tváři, jak byla najednou nadšeně vysmátá! :D

Já jsem si teď vzpomněla, že mě překvapilo, samozřejmě mile, že mi Alejandro při sedání nejdříve odsunul a poté přisunul židli (sedala jsem si na stejnou stranu stolu jako on). To jsem čuměla. :D On už nám předtím totiž vždy všude držel dveře, do toho vlastně ta snídaně..ale ta židle, to je pane gesto. To je jako takové to  jako z filmu, když někam (žena) jdete a sundáváte si bundu/kabát, že vám ho vlastně sundá chlap a ještě pověsí. To znám tak leda z televize. :D

Zpátky k tý restauraci, byla to super zkušenost. S obsluhou jsme si akorát objednali pití a pak už jsme si mohli jít za jednotnou cenu nabrat sami do středu restaurace, kde byl zespod ohřívací pult se strašně moc druhama vegetariánského jídla, různých druhů rýže zpracované na x stylů, sushi, různá masa s různýma "omáčkama", různá zelenina... Bylo mi trapné ten pult fotit zblízka, ale na výběr tam toho bylo fakt dost. Mohli jste si nabrat něco co vás zaujalo a pak si jít jakože přidat, ale samozřejmě si nabrat zas něco jiného. A v ceně byl i dezert, já si dala trochu zmrzliny a ovoce. Prostě ráj. :-)) Jo a mimochodem, Alejandro mi na talíř nandal sushi a mořské řasy..tak jsem to teda nakonec fakt zkusila no :-) A dobrý, ale každý den bych to fakt jíst nemusela, hihi. Ale jde o zvyk, si myslím. Jsem mu právě říkala, že u nás takováhle jídla doma v rodině obvyklá nejsou a že do restaurací nechodím, takže mi ta jídla prostě přijdou jakoby divná. Pro mě nejsou normální. Takže se je i bojím ochutnat - jako například tu mušli co se musí vycucnout, to jsem se prostě neodvážila ochutnat, ačkoliv mi jí už skoro strkal až do pusy :D ale po tom, co jsem právě tohle o tom jídle řekla, jak je to v ČR, tak řekl něco na styl "Tak to je jasné, to už tě chápu proč nechceš." a dál mě nepřekecával. :-)

Jedli jsme tam někdy v osm a potom už jsem fakt hlad neměla. Naopak jsem se cítila hodně plně. :D

Doma jsme si pak myslím pustili film s koncem trochu na zamyšlení, tak jsem byla jako obvykle zaražená. A hlavně mi nešlo mluvit španělsky, jak byl ten film anglicky. Prostě mi to nepřepíná takhle rychle.. Takže jsem své dojmy popisovala v angličtině a už vlastně dřív nás Alejandro slyšel s Aimee povídat si anglicky (hlavně při ranním buzení, to zas nebyla Aimee schopná myslet španělsky). Tak prohlásil to, co jsme obě věděly, že se v angličtině vyjadřujeme mnohem lépe a hlavně jakoby spontánněji, rychleji a bez strachu a stresu...tak jsme od té doby mluvili už jen anglicky.

Ještě jsem se Alejandra ptala co zítra, protože zítra znamenalo pondělí a tudíž on musel do práce. Takže jsem se chtěla zeptat v kolik odchází do práce, abychom věděly, kdy vstát, abychom odešly s ním. A on mi sdělil, že sice odchází po půl 9, ale že zkusí najít náhradní klíče a půjčí nám je! A že ať se nestrachujem a ráno se vyspíme do kdy chceme/potřebujeme a prostě ať se zařídíme podle sebe a svého programu. Tak to bylo hodně milé. Je fakt, že jsme se za ty dva dny aspoň trochu poznali (obzvlášť když jsem tam byla já, věčně zvědavá a ptající se...) a jako lidi jsme si sedli tak, že jsem si už v sobotu večer přišla jako na návštěvě kamaráda spojené s objevováním nových míst a ne na návštěvě Madridu spojené s přespáváním u cizího člověka... No tak tahle jeho reakce potvrdila mou domněnku, že ten pocit přátelství nebyl jen jednostranný. :-) 

Ale i tak si říkám, kolik lidí by tohle udělalo... Zase se mi potvrzovalo to, že jsem díky couchsurfingu poznala samé super lidi. Jak se říká třeba o au-pair, že většina těch holek/kluků je jiná, ale svým způsobem stejná. Že to chce prostě určitou náturu sebrat se z pohodlí domova a vyjet do světa, kde nemáte zprvu nic, ani jistotu v jazyce. A tím pádem si pak ti au-pair v zahraničí rozumí, protože ač to tak nevypadá, tak něco společného mají... Tak tohle je hodně podobné, jestli ne stejné - že člověk, který do couchsurfingu jde, má v sobě nějakou "spešl" náturu, že je víc otevřen dobrodružství a tak... Nevím, je to celkem zajímavé téma k zamyšlení a mně se to právě v životě celkem potvrzuje. :-)