Výlet do Madridu n°3 - 31/3/13

Wau, teď jsem si všimla, jaké krásné datum to bylo. :-))

Dneska to bude kratší článek a opět s trochou víc fotek.

Původní plán byl vstát brzo, protože jsem měla velký zájem jít se podívat na místní trh. Alejandro mi ho popisoval jako obrh trh (v několika ulicích) s hodně různorodým zbožím a jak starým, tak novým. Miluju staré věci, tak hlavně proto jsem tam chtěla. Nicméně jak jsme byly s Aimee unavené z předešlé noci, kdy jsme skoro nespaly a poté celý den prochodily, spaly jsme dlouho. Šly jsme spát někdy cca v půl jedné v jednu. Já se vzbudila ve 12! Při pohledu na hodinky mě to ráno málem vomejvali! :D Se smíchem na tváři jsem vylezla z pokoje, ani jsem se neviděla v zrcadle a šla svým "ranním" vzhledem vyděsit Alejandra. :D Jenom jsem se na něj zaculila že dobré ráno :D tak se taky smál.. No nicméně já jsem furt chtěla vidět ten trh! Tak jsem šla vzbudit Aimee, což byla skoro nesplnitelná práce, ještě z polospánku odmlouvala...taky vstala až někdy za půl hodiny, v představách jsem vraždila.. Mou náladu mi zvedl Alejandro nečekanou snídaní. Udělal nám buličí (neboli volské) oko s opečeným toastem a ještě něco tam na tom talíři bylo, jo sýr myslím. Bylo to milé a fakt to potěšilo. :-) Na mé naléhání jsme nakonec někdy kolem druhé přece jen vyrazili směr ten trh, Alejandro říkal, že bývá do dvou, ale že tam budou snad ještě nějaké zbytky. K našemu překvapení a mému nadšení byl trh snad ještě celý otevřený, lidí s prominutím tři prdele a stánků hafo, jsem z tý španělštiny zblblá, málem bych napsala hafísimo (v šj se -ísimo používá pro zdrobnělinu ale zároveň jakési zdůraznění významu toho přídavného jména, takže by to 'hafísimo' zastupovalo 'velmi mnoho').

Tohle je opravdu jen malá část toho trhu

Prodávali tam fakt vše možné.. :D

Tohle tam prý vytvořili místní z nějakého fuj místa. To uprostřed je jakýsi bar.

Z trhu jsme šli na Plaza Mayor. Takhle pojmenované náměstí tu má ve Španělsku každé město, většinou (nebo možná vždy?) tam je i radnice.

Vstup na náměstí

Co je na obrázku divného? :D

Zajímavě křivé domy

Pak jsme se procházeli, potkali nějaké jakože tržiště uvnitř, ale tržiště s jídlem, několik pro mě zajímavých budov...a pak začalo pršet. Což bylo vtipné, protože jsme samozřejmě ani jeden neměli deštník. Kapuca to jistí, alespoň v mém případě a též v případě Aimee, Alejandro zmokl jak slepice, chudák. Já vlastně nejdřív taky, než mi došlo, že mam kapucu, haha.

Takové kolo jsem chtěla vždy minimálně vyzkoušet :D

Tam je pošta! :D

Tohle je stěna!

muzeum momentálně s výstavou z dob Mezopotámie

Do toho muzea jsme šli. Mně to bylo celkem jedno, protože pršelo, takže jsme někam zalézt "museli" a Aimee historii hltá, takže byla nadšená. Mně tam přišly zajímavé akorát destičky s jejich starým písmem-obrázky a pak v jiném patře výstava různých masek šamanů.

No a potom nám Alejandro navrhl zajít do restaurace na večeři, Aimee vybrala čínskou, já se přizpůsobila, že okusím něco nového (v čínské restauraci jsem do té doby byla jen jednou). Aimee tam byla ve svém živlu, má ráda Japonsko, tak si to aspoň trochu připomněla, haha. Ale hlavně jsem zjistila, že jídlo pro ní znamená ráj. Kdybyste viděla tu změnu v její tváři, jak byla najednou nadšeně vysmátá! :D

Já jsem si teď vzpomněla, že mě překvapilo, samozřejmě mile, že mi Alejandro při sedání nejdříve odsunul a poté přisunul židli (sedala jsem si na stejnou stranu stolu jako on). To jsem čuměla. :D On už nám předtím totiž vždy všude držel dveře, do toho vlastně ta snídaně..ale ta židle, to je pane gesto. To je jako takové to  jako z filmu, když někam (žena) jdete a sundáváte si bundu/kabát, že vám ho vlastně sundá chlap a ještě pověsí. To znám tak leda z televize. :D

Zpátky k tý restauraci, byla to super zkušenost. S obsluhou jsme si akorát objednali pití a pak už jsme si mohli jít za jednotnou cenu nabrat sami do středu restaurace, kde byl zespod ohřívací pult se strašně moc druhama vegetariánského jídla, různých druhů rýže zpracované na x stylů, sushi, různá masa s různýma "omáčkama", různá zelenina... Bylo mi trapné ten pult fotit zblízka, ale na výběr tam toho bylo fakt dost. Mohli jste si nabrat něco co vás zaujalo a pak si jít jakože přidat, ale samozřejmě si nabrat zas něco jiného. A v ceně byl i dezert, já si dala trochu zmrzliny a ovoce. Prostě ráj. :-)) Jo a mimochodem, Alejandro mi na talíř nandal sushi a mořské řasy..tak jsem to teda nakonec fakt zkusila no :-) A dobrý, ale každý den bych to fakt jíst nemusela, hihi. Ale jde o zvyk, si myslím. Jsem mu právě říkala, že u nás takováhle jídla doma v rodině obvyklá nejsou a že do restaurací nechodím, takže mi ta jídla prostě přijdou jakoby divná. Pro mě nejsou normální. Takže se je i bojím ochutnat - jako například tu mušli co se musí vycucnout, to jsem se prostě neodvážila ochutnat, ačkoliv mi jí už skoro strkal až do pusy :D ale po tom, co jsem právě tohle o tom jídle řekla, jak je to v ČR, tak řekl něco na styl "Tak to je jasné, to už tě chápu proč nechceš." a dál mě nepřekecával. :-)

Jedli jsme tam někdy v osm a potom už jsem fakt hlad neměla. Naopak jsem se cítila hodně plně. :D

Doma jsme si pak myslím pustili film s koncem trochu na zamyšlení, tak jsem byla jako obvykle zaražená. A hlavně mi nešlo mluvit španělsky, jak byl ten film anglicky. Prostě mi to nepřepíná takhle rychle.. Takže jsem své dojmy popisovala v angličtině a už vlastně dřív nás Alejandro slyšel s Aimee povídat si anglicky (hlavně při ranním buzení, to zas nebyla Aimee schopná myslet španělsky). Tak prohlásil to, co jsme obě věděly, že se v angličtině vyjadřujeme mnohem lépe a hlavně jakoby spontánněji, rychleji a bez strachu a stresu...tak jsme od té doby mluvili už jen anglicky.

Ještě jsem se Alejandra ptala co zítra, protože zítra znamenalo pondělí a tudíž on musel do práce. Takže jsem se chtěla zeptat v kolik odchází do práce, abychom věděly, kdy vstát, abychom odešly s ním. A on mi sdělil, že sice odchází po půl 9, ale že zkusí najít náhradní klíče a půjčí nám je! A že ať se nestrachujem a ráno se vyspíme do kdy chceme/potřebujeme a prostě ať se zařídíme podle sebe a svého programu. Tak to bylo hodně milé. Je fakt, že jsme se za ty dva dny aspoň trochu poznali (obzvlášť když jsem tam byla já, věčně zvědavá a ptající se...) a jako lidi jsme si sedli tak, že jsem si už v sobotu večer přišla jako na návštěvě kamaráda spojené s objevováním nových míst a ne na návštěvě Madridu spojené s přespáváním u cizího člověka... No tak tahle jeho reakce potvrdila mou domněnku, že ten pocit přátelství nebyl jen jednostranný. :-) 

Ale i tak si říkám, kolik lidí by tohle udělalo... Zase se mi potvrzovalo to, že jsem díky couchsurfingu poznala samé super lidi. Jak se říká třeba o au-pair, že většina těch holek/kluků je jiná, ale svým způsobem stejná. Že to chce prostě určitou náturu sebrat se z pohodlí domova a vyjet do světa, kde nemáte zprvu nic, ani jistotu v jazyce. A tím pádem si pak ti au-pair v zahraničí rozumí, protože ač to tak nevypadá, tak něco společného mají... Tak tohle je hodně podobné, jestli ne stejné - že člověk, který do couchsurfingu jde, má v sobě nějakou "spešl" náturu, že je víc otevřen dobrodružství a tak... Nevím, je to celkem zajímavé téma k zamyšlení a mně se to právě v životě celkem potvrzuje. :-)

Výlet do Madridu n°2 - 30/3/13

První zápisek jsem skončila někde u toho, že jsme se já, Aimee a Alejandro sešli v centru Madridu, nedaleko Plaza del Sol, s Robertem, španělem, který pracuje v Madridu jeden rok, jinak je z Valladolidu.

Roberto má rád Slovensko a ČR, měl s sebou dokonce i poznávací znamení slovenskou šálu :))

Jsme stále v datu 30/3/2013. A připravte se na větší dávku fotek než obvykle, ač je sem nerada dávám, protože ten systém na fotky tu moc promakanej není. Ale nebylo by to ono. :-)

...Když jsme se sešli a navzájem se představili, mile ráda jsem couvla nečekaně do pozadí a šla v druhé řadě s Aimee a nechala Roberta s Alejandrem, aby si povídali. Neznali se, tak to bylo fajn vidět že si sedli. A hlavně jsem se nemusela snažit vykoktávat něco na způsob rozhovoru. Aimee totiž byla vlastně skoro pořád zticha, tak byla konverzace na mě..

Zapomněla jsem vám sem hodit fotku automatu na lístky na metro/bus. Vypadá vtipně, skoro nejde najít otvor na mince. Jako Aimee na to koukala celkem nechápavě, já jsem badatel, takže jsem hned něco mačkala a zorientovala se.. Koupily jsme si s Aimee společnou jízdenku na 10 jízd, stálo nás to nějak 12,20 €. Ale je fajn, že se dá ta jedna jízdenka sdílet s kolika lidmi chcete, v Londýně je ta jízdenka nepřenosná - když jí jednou projedete, má v sobě "paměť", že byla před pár sekundama projetá a znova vám funguje až za nějakou chvilku..

Přikládám fotku jízdenek, přišlo mi vtipné, že jsou celkem malé. Ta s nápisem metrobus je teda logicky na metro a bus na 10 jízd. A ty ostatní jsou na vlak na trasy 'Cercanías' neboli místa v blízkosti Madridu. Ty jsem si koupila v průběhu dalších dní...

V tom centru bylo hrozně moc lidí a hrozně mě to štvalo. Prostě jak když si v Londýně vyjdete na Oxford street a kdo mě trochu zná ví, že já přímo nesnáším přeplněná místa. A nemám ráda, když se musím někomu neustále vyhýbat či podřizovat v rychlosti chůzi (což tady ve Španělsku musím neustále, jsou v chůzi hrozně divní). 

Nicméně jsme už teda i s Robertem prošli přes Plaza del Sol a šli kamsi.

Tohle je prý známá socha..tak jsem si na ní alespoň šáhla.

Kamsi píšu proto, že v tu chvíli jsem neměla nejmenší tušení kam nás ti dva vedou, prostě jsem šla za nima :D Když jsem viděla něco zajímavého, zastavila jsem si je a vyfotila si to. Kluci si ze mě na jednou náměstíčku dělali srandu, protože jsem ho fotila fakt podrobně kousek po kousku. Když mně se to místo moc líbilo no :-))

Bankomat...taky celkem zajímavej :D

Po cestě jsme potkali divadlo, kde měli vyvěšené plagáty na představení 'La cena de los idiotas', což znamená 'Večeře idiotů'. Také jsme potkali hudebniny, moc se mi tam líbily housle, hmm, za 424,15 €. Ale spokojila bych se se saxofonem...za 550 € :D

Co mě nejvíc dostalo bylo, když jsme došli k jednomu hotelu, prý jednomu z nejdražších hotelů v Madridu, a kluci zavelili, že se jdeme podívat dovnitř!! My v podstatě ve sportovním oblečení...no vůbec jsem si nepřipadala zvláštně tam mezi těma hostama co jsme ve vestibulu potkali. A zaměstnanci taky trochu koukali co tam děláme, ale vyhodit nás nemohli, byli jsme ve veřejném místě.. Šli jsme do kavárny co tam ve vestibulu byla a ta byla nádherná. Od stropu vysely jakési blištivé lístečky ve tvaru motýlů. Byl tam i jídelní lístek. No nekupte si sandwich za 24,20 €. Polévky měli jen za 8,35 €, těstoviny kolem 18 €, ale byla tam i jídla za 40 €.

Krámek s dárkovým zbožím

Ta sedící socha uprostřed 1110 €, ta stojící nahoře vlevo 1335 €... Byl tam nápis "Když to rozbiješ, zaplatíš si to" - a já jsem málem jednu sošku fakt omylem, rukávem, shodila!

Nakonec jsme dorazili k nádraží Atocha, to jsem akorát věděla, že tam takový nějaký velký nádraží je.. :-)

A od Atocha jsme šli do parku Parque del Retiro. Je to takový boží místo. Obr park uprostřed města. Nejdřív jsme potkali sochu nějakýho zlýho anděla či co, potom Palacio de Cristal (palác skla), ten byl u krásného jezírka. Taky se tam zrovna fotil nějakej model. Ale nejlepší bylo, když mi Roberto prozradil, že má s sebou masku koně. Ale takovou fakt celkem reálnou...tak jsem ho začala hecovat ať si jí oblíkne - a oblékl! Haha, to bylo pozdvižení a nejen u dětí - to můžete vidět na fotce. :-)

Roberto, já, Alejandro

Potom jsme došli k takovému umělému jezeru, kde byli lidi v lodičkách a za tím obr sousoší. Krásné to místo. :-)

Jo mimochodem, tam si Roberto tu masku po mém hecnutí znovu nandal. Byla jsem hrozně happy, že jsem konečně našla stejného magora jako jsem já. :D

Z parku jsme šli zpátky do centra, to nestojí za řeč, prostě jsme procházeli různýma ulicema.. Zaujalo mě jedno divadlo, kde byl hlavní tahák muzikál Lví král neboli 'El Rey León' - přišlo mi to v té španělštině vtipné, když to znám z Anglie jako 'Lion King'.
Dokonce jsme potkali velikonoční průvod, ale jen tak náhodou a nic jsme neviděli, bylo tam už hafo lidí, takže jsme leda slyšeli zvuk bubnů... Došli jsme až ke Královskému paláci, 'Palacio Real'. Už zapadalo slunce. Jo a Roberto si opět nasadil svou koňskou hlavu. A vznikla tam super situace, seděla tam na lavičce slečna co něco kreslila a on si k ní sedl (v té masce koně) a ať ho namaluje - tak jsem si je vyfotila, protože se mi ta situace líbila. No a potom než jsme se stihli zdekovat ta slečna zalistovala ve svém blogu a měla tam výkres hlavy koně!! :D To bylo prostě perfektní, působilo to vtipně, jak když ho vážně namalovala. :-)

Náměstíčko před královským palácem

Catedral Almudena

nádvoří královského paláce

Na závěr jsme šli k Templo de Debod, což je egyptský templ, jsou tam dva oblouky a malá budova v které jsou ještě zachované egyptské kresby. Později jsem se tam dostala i ve dne a v noci je to mnohem hezčí a takové kouzelné místo, až romantické. :-) Pokud teda ignorujete všechny lidi sedící v parku kolem dokola, je to teenagerovská mládež, popíjející a kdo ví co dělající (je tam i dost keřů..)...






A úplně poslední památku jsme potkali cestou zpět do centra, Plaza de Espaňa, kde je je socha Don Quijote a Sancho Panza. V noci to tím mým foťákem ale nejde pořádně vyfotit a taky už jsem toho focení měla dost. Ale později vám sem snad dám fotku ve dne.
Už jsme byly s Aimee fakt dost unavené, přece jen jsme moc nespaly a pak celý den chodily. Ona málem spala za chůze, haha.







Roberto nás ještě pozval k sobě na večeři, což bylo velmi milé. Navíc jsem díky tomu konečně poznala na vlastní chuťové buňky, co to je španělská 'paella'. Je to dobré. :-)

No a pak jsem se dozvěděla to, co jsem vám v minulém zápisku trochu naťukla, čím mě Aimee dostala v negativním slova smyslu. Když jsme byly u Roberta (Alejandro šel domů vyvenčit Maxe a přišel za námi později), tak Roberto jí nabídl, aby se u něj na chvíli natáhla, chvilku si dáchla, než uvaří tu večeři. Ona byla fakt unavená, ale spát nešla. Vyzvídala jsem proč, když jsme osaměly v obýváku. A z ní vylezlo, že má hrozný hlad a že když má hlad, tak nemůže ani spát.... V tu chvíli mi přišla jak malé děcko. Celý den se nás bála (či co) zastavit, houknout, že by si někde něco koupila. My jsme totiž za celé to odpoledne byli na dvou místech, na tom prvním si dala jen takovou pidi svačinku že prý nemá hlad a na tom druhém si dala jen něco k pití. Asi se styděla, nevím, ale ten večer vypadala fakt zoufale. Takže jsem jí celkem rázným tónem řekla, že tohle už se nesmí opakovat a druhý den mě (nás) musí zastavit, když bude cokoliv chtít, potřebovat...asi si to umíte představit. Navíc já když jsem ospalá, tak bývám nevrlá, takže jsem jí řekla radši jen tohle a že si za to může sama a že může Roberta tak leda poprosit o něco malého před večeří. Já jí v tu chvíli ani jinak pomoct nemohla. No nezeptala se, ale Roberto fakt připravil něco na zub dopředu, bagetky s paté nebo jak se to jmenuje, takové to jako paštika, ale není to paštika. Bylo to mňamózní!

No a někdy o půlnoci jsme šli domů. Robertovi se z ničeho nic udělalo zle, tak se omluvil a šel spát a my si povídali tedy už jen s Robertovou spolubydlící, moc fajn ženská, vtipná, jen škoda, že jsem v tý španělštině všechny ty vtipy nepobrala... :D


...pokračování příště...

Výlet do Madridu n°1 - co je couchsurfing a můj příjezd do Madridu

Během března se k nám studentům univerzity v Oviedu dostala informace, že budeme mít týden volna neboli Semana Santa, svatý týden. Vůbec netuším, proč jsme to volno měli, ale v závěru to bylo dokonce víc než týden, volno bylo už od čtvrtka 28. 3. do neděle 7. 4. 2013. (A asi si umíte představit, že se po tom volnu nikomu zpátky do školy zrovna dvakrát nechtělo, haha.)

Plánovala jsem si, že během toho volného týdne chci vypadnout z Ovieda, kamkoli, nejlépe ale někam na jih. Situace se totiž měla tak, že v Oviedu poslední dny neustále pršelo a na mě padala depka. No a před mým odjezdem na Erasmus jsem si tak nějak slíbila, že se konečně podívám do mého vysněného Madridu, takže preferované místo bylo jasné. Napsala jsem do naší erasmácké skupiny dotaz, jestli by někdo nejel se mnou a ozvala se mi celkem vzápětí kamarádka Aimee [ejmy]. Aimee je původem z Whitley Bay ze severu Anglie, skoro až u Skotska, ale na východním pobřeží. Nicméně vždy, když jsme se spolu potkaly, snažily jsme se bavit alespoň chvíli španělsky. Akorát nám ta konverzace trvala vždycky asi tak 4x dýl než kdybychom mluvily anglicky, haha. Takže Aimee mi napsala, že by jela do Madridu se mnou. Ale to bylo tak jediné, co jsem se od ní dozvěděla, stejně jako já věděla jen to, že chce do Madridu, ale netušila, co se tam dá vidě :-))

Co se ubytování týče, rozhodně jsem preferovala couchsurfing. Pro ty z vás, kdo to neznáte, najdete to na na téhle stránce. Je to o tom, že lidé z celého světa - kdo chce, se tam zaregistrují a buď nabídnou možnost setkání se na kafe či ukázaní města (jako já) nebo dokonce nabídnou svůj gauč/host postel na přespání (a na kolik nocí záleží na nich). A když vy pak chcete cestovat, někam se podívat, můžete si tam přes vyhledávač najít lidi z toho určitého místa a právě buď jen na to setkání u kafe, požádat o průvodcovské služby a nebo se zeptat na volné lože. :-)

Já jsem tam zaregistrovaná asi dva roky a poprvé jsem to využila než jsem v létě 2011 aupairovat do La Coruňa. Chtěla jsem tam najít nějakou spřízněnou duši s kterou bych se mohla sejít na kafčo a která by mi mohla na začátku ukázat město...a našla jsem tam tenkrát Davida původem z Kolumbie, který mě u sebe nechal i několikrát přespat, abych si užila trochu toho nočního života, má aupair rodina bydlela totiž na kraji města, kam jel poslední noční autobus v jedenáct. A kamarádi jsme dodnes. Potom jsem tam před návratem zpátky do ČR našla Lani, jakožto američanku v té době nově žijící v Liberci. Chtěla jsem v Liberci poznat nějakou anglicky mluvící osobu, abych z toho jazyku úplně nevypadla....a s Lani jsme se staly dobré kamarádky, je to zlatý člověk. A do třetice všeho dobrého, mou nynější spolubydlící tady z Ovieda znám taky odtamtud, původně jsem jí psala o společné kafe...a ona mi pak nabídla volný pokoj k pronájmu. A ještě jsem přes tu stránku poznala víc fajn lidí... No prostě samé pozitivní zkušenosti se super lidma. Samozřejmě každý uživatel tam má svůj profil, kde píše trochu něco o sobě, má tam fotky, uvedeno jakými jazyky mluví a taky hlavně případné reference od ostatních lidí, napsáno jak kdo byl s oním člověkem spokojen a tak..no však se tam koukněte a sami uvidíte. :-)

Mno, takže jsem si vyhledala lidi z Madridu a vybírala si dle jejich profilu ty mně sympatické a několika napsala. Jenže polovina z nich mi neodepsala vůbec a druhá polovina odepsala, že je to mrzí, ale na Semana Santa jedou z města pryč. Tohle bylo asi týden před tím mým volnem..

Asi tři dny před  "plánovaným" odjezdem jsem tam objevila skupinu na styl 'Madrid - last minute ubytování', tak jsem tam napsala, že teda bych chtěla cca v pátek 29. 3. vyrazit do Madridu, ale že datum by záleželo samozřejmě na případném ubytovateli, a že sháním přespání na dvě tři noci pro mě a mou kámošku. Pak jsem tam ještě dopsala, že můžem případně mluvit anglicky, aby si náš ubytovatel procvičil angličtinu - abych zvýšila zájem.. ;-)

Ozval se mi tam jeden týpek Alejandro, že u něj by to šlo, že má pokoj pro hosty. Jak jsem nemohla nikoho jiného sehnat, musím se přiznat, že mě ani nezajímalo, co má v profilu, ani jsem nevěděla co je zač, jen jsem koukla na profilovou fotku jestli to není nějaký, jak já říkám, umpalumpa a šla mu psát soukromou zprávu s bližším info. Tu jsem sice napsala, ale omylem neodeslala, protože tam musíte vždy vyplnit předmět zprávy a já pospíchala do školy, nenapsala předmět a nevšimla si upozornění a stránku vypla. To bylo ve středu. Alejandro neodepisoval, jak by taky mohl, když mu nic nepřišlo, to já ale netušila. V pátek asi v jednu odpoledne už mi to bylo divné, tak jsem k té jeho reakci na mou žádost o ubytování napsala veřejný komentář, že jsem mu teda psala soukromou zprávu. Do toho jsem psala Aimee, že teda bych já osobně jela nejradši druhý den, tedy v sobotu. A že teda se nám ozval původně jeden chlápek na ubytování, ale že teď neodepisuje. Tak jsme se dohodly, že počkáme do večera, jestli se ještě (někdo) neozve a jinak si booknem hostel, který Aimee našla. Asi za dvě hodiny mi Alejandro odepsal, že mu žádná  soukromá zpráva nepřišla. Načež já zjistila, že jí v odeslaných také nemám a tudíž jsem mu jí logicky neodeslala (a vydedukovala si to s tím zapomenutým předmětem zprávy, už se mi to totiž jednou stalo). Takže jsem psala nanovo. :-) A to už mi odepsal skoro obratem, že s ubytováním teda není problém, že chtěl původně na víkend z města na lyže (kolem Madridu jsou totiž překvapivě hory), ale že má být blbé počasí, tak že bude doma a tudíž pro nás dostupný. Do toho mi ještě napsal jeden španěl, že teda bohužel nemůže ubytovat dva lidi, ale že nám alespoň nabízí své průvodcovské služby. Tak mi to přišlo jako osud, respektive znamení, že máme fakt jet, když jsem tak najednou sehnala jak ubytování zadarmo, tak i průvodce :-)

Takže jsme hned s Aimee koukaly na spoje a domlouvaly se na výletě a dopadlo to tak, že jsem asi v sedm večer šla na autobusák (který mám od bytu asi 3 minuty) pro naše jízdenky na půl sedmou ráno. Wohoo, bylo to trochu narychlo, ale kdo mě zná osobně, ten ví, že se crazy nápadům většinou nebráním a normálně stejně většinou neplánuju ale žiju spontánně. :-)

Ještě jsem zkoukla na mapě kam tím autobusem dojedem a kde bydlí Alejandro, že bychom si k němu po příjezdu odložily batohy (a hlavně se seznámili, že) a k mému velkému překvapení jsem zjistila, že bydlí chůzí cca 25 minut od toho autobusáku neboli 2 stanice metrem. Tak to jsem mu, k jeho velkému překvapení,  haha, napsala, že jestli nebude pršet, tak že k němu dojdem pěšky. To on nechápal, že se dokážu v cizím velkém městě zorientovat a jít podle mapy aneb mé skautské dovednosti se projevily. A nebo geny inteligence :-P

Ráno v 6.30 odjezd z Ovieda. Doufala jsem, že budu v buse spát, protože jsem spala jen asi 4 hodiny. Mno ale moc mi to tam nešlo... Do Madridu jsme přijely ve 12 a k naší radosti svítilo sluníčko. Já měla s sebou sice ještě zimní bundu (bylo pod a kolem 10°C), ale bez mikiny - a mám pocit, jestli jsem si tu bundu dokonce nesundala.

No ale tak jsme se s Aimee vydaly směr Alejandrův byt, který jsme opravdu po těch 20-25 minutách objevily. Já mu tedy napsala SMS, že bychom snad měly stát před jeho bytem a taky že jo, za minutku dvě se za mými zády otevřely dveře a v nich se objevil sympatický týpek s polodlouhými vlasy. Přivítání po španělsku (jedna pusa u levé a druhá pusa u pravé tváře) a byly jsme pozvány nahoru do bytu. Tam na nás čekalo překvapení v podobě psa, nevím teď, co to je za rasu, přikládám fotku. :-) Max (pes) byl z nás totálně vyřízenej, nejradši by nás obskočil.. Nicméně na kluky prý moc přátelsky nereaguje... Alejandro nám ukázal byt, náš pokoj s dvojpostelí a ještě jsme se chvíli snažili konverzovat ve španělštině. A já jsem hlavně napsala Robertovi, že už jsme teda dorazily a v kolik se můžem sejít a kde.

Asi víc, než z faktu, že jdeme bydlet k neznámému člověku jsem byla odvařená z Alejandrového (haha, to jméno fakt nemám ráda :D) akcentu. Nebyl španělský! Ale byl krásný, spíš latinskoamerický, s jemně vynechávaným písmenem 's' na konci slov. Na což jsem si teda musela chvilku zvykat, abych rozuměla. To mě napadlo, že jsem si možná přece jen mohla přečíst ten jeho profil na couchsurfingu... :D No a do toho se ho Aimee zeptala odkud je původem a on, že z Venezuely. Tak to mi spadla brada :D

Roberto odepsal téměř hned, že se můžem sejít v tolik a tolik tam a tam a do toho Alejandro řekl, že jestli neva, že by šel s náma, že stejně nemá co na práci. Tak proč ne, aspoň byla lepší šance se poznat.
Vzal nás nedaleko jeho bytu k nějakým starým budovám s jakousi výstavou, popravdě jsem mu moc nerozuměla účel té výstavy nebo toho místa. Bylo těžké se furt soustředit na to co říká, když jsem taková poletucha. :-)) Takže jsem si víc užívala venku park a takový pomalovaný most ve tvaru obrácené lodi. Teda skoro. :-))

Odtamtud jsme šli na metro a na místo srazu s Robertem, to bylo v centru Madridu, bylo tam mrtě lidí. Ještě jsme si před srazem stihli dát na náměstí Plaza del Sol každý kousek výborné pizzy. Já jsem hlad opravdu moc neměla a Aimee tvrdila, že taky ne. Jak se ale večer ukázalo, kecala a hodně. Joo, během toho výletu jsem zjistila, že kdo vám vyhovuje na povídání si vám ne vždy může vyhovovat na cestování s, ale to předbíhám.
Roberto si nás na místě srazu našel sám, prý dle toho, že jsem mu psala, že jsme tři a zrovna jsem držela u ucha telefonu, protože jsem mu volala, kde je...

...a pokračování příště...