První zápisek jsem skončila někde u toho, že jsme se já, Aimee a Alejandro sešli v centru Madridu, nedaleko Plaza del Sol, s Robertem, španělem, který pracuje v Madridu jeden rok, jinak je z Valladolidu.
Roberto má rád Slovensko a ČR, měl s sebou dokonce i poznávací znamení slovenskou šálu :))
Jsme stále v datu 30/3/2013. A připravte se na větší dávku fotek než obvykle, ač je sem nerada dávám, protože ten systém na fotky tu moc promakanej není. Ale nebylo by to ono. :-)
...Když jsme se sešli a navzájem se představili, mile ráda jsem couvla nečekaně do pozadí a šla v druhé řadě s Aimee a nechala Roberta s Alejandrem, aby si povídali. Neznali se, tak to bylo fajn vidět že si sedli. A hlavně jsem se nemusela snažit vykoktávat něco na způsob rozhovoru. Aimee totiž byla vlastně skoro pořád zticha, tak byla konverzace na mě..
Zapomněla jsem vám sem hodit fotku automatu na lístky na metro/bus. Vypadá vtipně, skoro nejde najít otvor na mince. Jako Aimee na to koukala celkem nechápavě, já jsem badatel, takže jsem hned něco mačkala a zorientovala se.. Koupily jsme si s Aimee společnou jízdenku na 10 jízd, stálo nás to nějak 12,20 €. Ale je fajn, že se dá ta jedna jízdenka sdílet s kolika lidmi chcete, v Londýně je ta jízdenka nepřenosná - když jí jednou projedete, má v sobě "paměť", že byla před pár sekundama projetá a znova vám funguje až za nějakou chvilku..
Přikládám fotku jízdenek, přišlo mi vtipné, že jsou celkem malé. Ta s nápisem metrobus je teda logicky na metro a bus na 10 jízd. A ty ostatní jsou na vlak na trasy 'Cercanías' neboli místa v blízkosti Madridu. Ty jsem si koupila v průběhu dalších dní...
V tom centru bylo hrozně moc lidí a hrozně mě to štvalo. Prostě jak když si v Londýně vyjdete na Oxford street a kdo mě trochu zná ví, že já přímo nesnáším přeplněná místa. A nemám ráda, když se musím někomu neustále vyhýbat či podřizovat v rychlosti chůzi (což tady ve Španělsku musím neustále, jsou v chůzi hrozně divní).
Nicméně jsme už teda i s Robertem prošli přes Plaza del Sol a šli kamsi.
 |
| Tohle je prý známá socha..tak jsem si na ní alespoň šáhla. |
Kamsi píšu proto, že v tu chvíli jsem neměla nejmenší tušení kam nás ti dva vedou, prostě jsem šla za nima :D Když jsem viděla něco zajímavého, zastavila jsem si je a vyfotila si to. Kluci si ze mě na jednou náměstíčku dělali srandu, protože jsem ho fotila fakt podrobně kousek po kousku. Když mně se to místo moc líbilo no :-))
 |
| Bankomat...taky celkem zajímavej :D |
Po cestě jsme potkali divadlo, kde měli vyvěšené plagáty na představení 'La cena de los idiotas', což znamená 'Večeře idiotů'. Také jsme potkali hudebniny, moc se mi tam líbily housle, hmm, za 424,15 €. Ale spokojila bych se se saxofonem...za 550 € :D
Co mě nejvíc dostalo bylo, když jsme došli k jednomu hotelu, prý jednomu z nejdražších hotelů v Madridu, a kluci zavelili, že se jdeme podívat dovnitř!! My v podstatě ve sportovním oblečení...no vůbec jsem si nepřipadala zvláštně tam mezi těma hostama co jsme ve vestibulu potkali. A zaměstnanci taky trochu koukali co tam děláme, ale vyhodit nás nemohli, byli jsme ve veřejném místě.. Šli jsme do kavárny co tam ve vestibulu byla a ta byla nádherná. Od stropu vysely jakési blištivé lístečky ve tvaru motýlů. Byl tam i jídelní lístek. No nekupte si sandwich za 24,20 €. Polévky měli jen za 8,35 €, těstoviny kolem 18 €, ale byla tam i jídla za 40 €.
 |
| Krámek s dárkovým zbožím |
 |
| Ta sedící socha uprostřed 1110 €, ta stojící nahoře vlevo 1335 €... Byl tam nápis "Když to rozbiješ, zaplatíš si to" - a já jsem málem jednu sošku fakt omylem, rukávem, shodila! |
Nakonec jsme dorazili k nádraží Atocha, to jsem akorát věděla, že tam takový nějaký velký nádraží je.. :-)
A od Atocha jsme šli do parku Parque del Retiro. Je to takový boží místo. Obr park uprostřed města. Nejdřív jsme potkali sochu nějakýho zlýho anděla či co, potom Palacio de Cristal (palác skla), ten byl u krásného jezírka. Taky se tam zrovna fotil nějakej model. Ale nejlepší bylo, když mi Roberto prozradil, že má s sebou masku koně. Ale takovou fakt celkem reálnou...tak jsem ho začala hecovat ať si jí oblíkne - a oblékl! Haha, to bylo pozdvižení a nejen u dětí - to můžete vidět na fotce. :-)
 |
| Roberto, já, Alejandro |
Jo mimochodem, tam si Roberto tu masku po mém hecnutí znovu nandal. Byla jsem hrozně happy, že jsem konečně našla stejného magora jako jsem já. :D
Z parku jsme šli zpátky do centra, to nestojí za řeč, prostě jsme procházeli různýma ulicema.. Zaujalo mě jedno divadlo, kde byl hlavní tahák muzikál Lví král neboli 'El Rey León' - přišlo mi to v té španělštině vtipné, když to znám z Anglie jako 'Lion King'.
Dokonce jsme potkali velikonoční průvod, ale jen tak náhodou a nic jsme neviděli, bylo tam už hafo lidí, takže jsme leda slyšeli zvuk bubnů... Došli jsme až ke Královskému paláci, 'Palacio Real'. Už zapadalo slunce. Jo a Roberto si opět nasadil svou koňskou hlavu. A vznikla tam super situace, seděla tam na lavičce slečna co něco kreslila a on si k ní sedl (v té masce koně) a ať ho namaluje - tak jsem si je vyfotila, protože se mi ta situace líbila. No a potom než jsme se stihli zdekovat ta slečna zalistovala ve svém blogu a měla tam výkres hlavy koně!! :D To bylo prostě perfektní, působilo to vtipně, jak když ho vážně namalovala. :-)
 |
| Náměstíčko před královským palácem |
 |
| Catedral Almudena |
 |
| nádvoří královského paláce |
 |
Na závěr jsme šli k Templo de Debod, což je egyptský templ, jsou tam dva oblouky a malá budova v které jsou ještě zachované egyptské kresby. Později jsem se tam dostala i ve dne a v noci je to mnohem hezčí a takové kouzelné místo, až romantické. :-) Pokud teda ignorujete všechny lidi sedící v parku kolem dokola, je to teenagerovská mládež, popíjející a kdo ví co dělající (je tam i dost keřů..)...
A úplně poslední památku jsme potkali cestou zpět do centra, Plaza de Espaňa, kde je je socha Don Quijote a Sancho Panza. V noci to tím mým foťákem ale nejde pořádně vyfotit a taky už jsem toho focení měla dost. Ale později vám sem snad dám fotku ve dne.
Už jsme byly s Aimee fakt dost unavené, přece jen jsme moc nespaly a pak celý den chodily. Ona málem spala za chůze, haha.
Roberto nás ještě pozval k sobě na večeři, což bylo velmi milé. Navíc jsem díky tomu konečně poznala na vlastní chuťové buňky, co to je španělská 'paella'. Je to dobré. :-)
No a pak jsem se dozvěděla to, co jsem vám v minulém zápisku trochu naťukla, čím mě Aimee dostala v negativním slova smyslu. Když jsme byly u Roberta (Alejandro šel domů vyvenčit Maxe a přišel za námi později), tak Roberto jí nabídl, aby se u něj na chvíli natáhla, chvilku si dáchla, než uvaří tu večeři. Ona byla fakt unavená, ale spát nešla. Vyzvídala jsem proč, když jsme osaměly v obýváku. A z ní vylezlo, že má hrozný hlad a že když má hlad, tak nemůže ani spát.... V tu chvíli mi přišla jak malé děcko. Celý den se nás bála (či co) zastavit, houknout, že by si někde něco koupila. My jsme totiž za celé to odpoledne byli na dvou místech, na tom prvním si dala jen takovou pidi svačinku že prý nemá hlad a na tom druhém si dala jen něco k pití. Asi se styděla, nevím, ale ten večer vypadala fakt zoufale. Takže jsem jí celkem rázným tónem řekla, že tohle už se nesmí opakovat a druhý den mě (nás) musí zastavit, když bude cokoliv chtít, potřebovat...asi si to umíte představit. Navíc já když jsem ospalá, tak bývám nevrlá, takže jsem jí řekla radši jen tohle a že si za to může sama a že může Roberta tak leda poprosit o něco malého před večeří. Já jí v tu chvíli ani jinak pomoct nemohla. No nezeptala se, ale Roberto fakt připravil něco na zub dopředu, bagetky s paté nebo jak se to jmenuje, takové to jako paštika, ale není to paštika. Bylo to mňamózní!
No a někdy o půlnoci jsme šli domů. Robertovi se z ničeho nic udělalo zle, tak se omluvil a šel spát a my si povídali tedy už jen s Robertovou spolubydlící, moc fajn ženská, vtipná, jen škoda, že jsem v tý španělštině všechny ty vtipy nepobrala... :D
...pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat