Výlet do Madridu n°1 - co je couchsurfing a můj příjezd do Madridu

Během března se k nám studentům univerzity v Oviedu dostala informace, že budeme mít týden volna neboli Semana Santa, svatý týden. Vůbec netuším, proč jsme to volno měli, ale v závěru to bylo dokonce víc než týden, volno bylo už od čtvrtka 28. 3. do neděle 7. 4. 2013. (A asi si umíte představit, že se po tom volnu nikomu zpátky do školy zrovna dvakrát nechtělo, haha.)

Plánovala jsem si, že během toho volného týdne chci vypadnout z Ovieda, kamkoli, nejlépe ale někam na jih. Situace se totiž měla tak, že v Oviedu poslední dny neustále pršelo a na mě padala depka. No a před mým odjezdem na Erasmus jsem si tak nějak slíbila, že se konečně podívám do mého vysněného Madridu, takže preferované místo bylo jasné. Napsala jsem do naší erasmácké skupiny dotaz, jestli by někdo nejel se mnou a ozvala se mi celkem vzápětí kamarádka Aimee [ejmy]. Aimee je původem z Whitley Bay ze severu Anglie, skoro až u Skotska, ale na východním pobřeží. Nicméně vždy, když jsme se spolu potkaly, snažily jsme se bavit alespoň chvíli španělsky. Akorát nám ta konverzace trvala vždycky asi tak 4x dýl než kdybychom mluvily anglicky, haha. Takže Aimee mi napsala, že by jela do Madridu se mnou. Ale to bylo tak jediné, co jsem se od ní dozvěděla, stejně jako já věděla jen to, že chce do Madridu, ale netušila, co se tam dá vidě :-))

Co se ubytování týče, rozhodně jsem preferovala couchsurfing. Pro ty z vás, kdo to neznáte, najdete to na na téhle stránce. Je to o tom, že lidé z celého světa - kdo chce, se tam zaregistrují a buď nabídnou možnost setkání se na kafe či ukázaní města (jako já) nebo dokonce nabídnou svůj gauč/host postel na přespání (a na kolik nocí záleží na nich). A když vy pak chcete cestovat, někam se podívat, můžete si tam přes vyhledávač najít lidi z toho určitého místa a právě buď jen na to setkání u kafe, požádat o průvodcovské služby a nebo se zeptat na volné lože. :-)

Já jsem tam zaregistrovaná asi dva roky a poprvé jsem to využila než jsem v létě 2011 aupairovat do La Coruňa. Chtěla jsem tam najít nějakou spřízněnou duši s kterou bych se mohla sejít na kafčo a která by mi mohla na začátku ukázat město...a našla jsem tam tenkrát Davida původem z Kolumbie, který mě u sebe nechal i několikrát přespat, abych si užila trochu toho nočního života, má aupair rodina bydlela totiž na kraji města, kam jel poslední noční autobus v jedenáct. A kamarádi jsme dodnes. Potom jsem tam před návratem zpátky do ČR našla Lani, jakožto američanku v té době nově žijící v Liberci. Chtěla jsem v Liberci poznat nějakou anglicky mluvící osobu, abych z toho jazyku úplně nevypadla....a s Lani jsme se staly dobré kamarádky, je to zlatý člověk. A do třetice všeho dobrého, mou nynější spolubydlící tady z Ovieda znám taky odtamtud, původně jsem jí psala o společné kafe...a ona mi pak nabídla volný pokoj k pronájmu. A ještě jsem přes tu stránku poznala víc fajn lidí... No prostě samé pozitivní zkušenosti se super lidma. Samozřejmě každý uživatel tam má svůj profil, kde píše trochu něco o sobě, má tam fotky, uvedeno jakými jazyky mluví a taky hlavně případné reference od ostatních lidí, napsáno jak kdo byl s oním člověkem spokojen a tak..no však se tam koukněte a sami uvidíte. :-)

Mno, takže jsem si vyhledala lidi z Madridu a vybírala si dle jejich profilu ty mně sympatické a několika napsala. Jenže polovina z nich mi neodepsala vůbec a druhá polovina odepsala, že je to mrzí, ale na Semana Santa jedou z města pryč. Tohle bylo asi týden před tím mým volnem..

Asi tři dny před  "plánovaným" odjezdem jsem tam objevila skupinu na styl 'Madrid - last minute ubytování', tak jsem tam napsala, že teda bych chtěla cca v pátek 29. 3. vyrazit do Madridu, ale že datum by záleželo samozřejmě na případném ubytovateli, a že sháním přespání na dvě tři noci pro mě a mou kámošku. Pak jsem tam ještě dopsala, že můžem případně mluvit anglicky, aby si náš ubytovatel procvičil angličtinu - abych zvýšila zájem.. ;-)

Ozval se mi tam jeden týpek Alejandro, že u něj by to šlo, že má pokoj pro hosty. Jak jsem nemohla nikoho jiného sehnat, musím se přiznat, že mě ani nezajímalo, co má v profilu, ani jsem nevěděla co je zač, jen jsem koukla na profilovou fotku jestli to není nějaký, jak já říkám, umpalumpa a šla mu psát soukromou zprávu s bližším info. Tu jsem sice napsala, ale omylem neodeslala, protože tam musíte vždy vyplnit předmět zprávy a já pospíchala do školy, nenapsala předmět a nevšimla si upozornění a stránku vypla. To bylo ve středu. Alejandro neodepisoval, jak by taky mohl, když mu nic nepřišlo, to já ale netušila. V pátek asi v jednu odpoledne už mi to bylo divné, tak jsem k té jeho reakci na mou žádost o ubytování napsala veřejný komentář, že jsem mu teda psala soukromou zprávu. Do toho jsem psala Aimee, že teda bych já osobně jela nejradši druhý den, tedy v sobotu. A že teda se nám ozval původně jeden chlápek na ubytování, ale že teď neodepisuje. Tak jsme se dohodly, že počkáme do večera, jestli se ještě (někdo) neozve a jinak si booknem hostel, který Aimee našla. Asi za dvě hodiny mi Alejandro odepsal, že mu žádná  soukromá zpráva nepřišla. Načež já zjistila, že jí v odeslaných také nemám a tudíž jsem mu jí logicky neodeslala (a vydedukovala si to s tím zapomenutým předmětem zprávy, už se mi to totiž jednou stalo). Takže jsem psala nanovo. :-) A to už mi odepsal skoro obratem, že s ubytováním teda není problém, že chtěl původně na víkend z města na lyže (kolem Madridu jsou totiž překvapivě hory), ale že má být blbé počasí, tak že bude doma a tudíž pro nás dostupný. Do toho mi ještě napsal jeden španěl, že teda bohužel nemůže ubytovat dva lidi, ale že nám alespoň nabízí své průvodcovské služby. Tak mi to přišlo jako osud, respektive znamení, že máme fakt jet, když jsem tak najednou sehnala jak ubytování zadarmo, tak i průvodce :-)

Takže jsme hned s Aimee koukaly na spoje a domlouvaly se na výletě a dopadlo to tak, že jsem asi v sedm večer šla na autobusák (který mám od bytu asi 3 minuty) pro naše jízdenky na půl sedmou ráno. Wohoo, bylo to trochu narychlo, ale kdo mě zná osobně, ten ví, že se crazy nápadům většinou nebráním a normálně stejně většinou neplánuju ale žiju spontánně. :-)

Ještě jsem zkoukla na mapě kam tím autobusem dojedem a kde bydlí Alejandro, že bychom si k němu po příjezdu odložily batohy (a hlavně se seznámili, že) a k mému velkému překvapení jsem zjistila, že bydlí chůzí cca 25 minut od toho autobusáku neboli 2 stanice metrem. Tak to jsem mu, k jeho velkému překvapení,  haha, napsala, že jestli nebude pršet, tak že k němu dojdem pěšky. To on nechápal, že se dokážu v cizím velkém městě zorientovat a jít podle mapy aneb mé skautské dovednosti se projevily. A nebo geny inteligence :-P

Ráno v 6.30 odjezd z Ovieda. Doufala jsem, že budu v buse spát, protože jsem spala jen asi 4 hodiny. Mno ale moc mi to tam nešlo... Do Madridu jsme přijely ve 12 a k naší radosti svítilo sluníčko. Já měla s sebou sice ještě zimní bundu (bylo pod a kolem 10°C), ale bez mikiny - a mám pocit, jestli jsem si tu bundu dokonce nesundala.

No ale tak jsme se s Aimee vydaly směr Alejandrův byt, který jsme opravdu po těch 20-25 minutách objevily. Já mu tedy napsala SMS, že bychom snad měly stát před jeho bytem a taky že jo, za minutku dvě se za mými zády otevřely dveře a v nich se objevil sympatický týpek s polodlouhými vlasy. Přivítání po španělsku (jedna pusa u levé a druhá pusa u pravé tváře) a byly jsme pozvány nahoru do bytu. Tam na nás čekalo překvapení v podobě psa, nevím teď, co to je za rasu, přikládám fotku. :-) Max (pes) byl z nás totálně vyřízenej, nejradši by nás obskočil.. Nicméně na kluky prý moc přátelsky nereaguje... Alejandro nám ukázal byt, náš pokoj s dvojpostelí a ještě jsme se chvíli snažili konverzovat ve španělštině. A já jsem hlavně napsala Robertovi, že už jsme teda dorazily a v kolik se můžem sejít a kde.

Asi víc, než z faktu, že jdeme bydlet k neznámému člověku jsem byla odvařená z Alejandrového (haha, to jméno fakt nemám ráda :D) akcentu. Nebyl španělský! Ale byl krásný, spíš latinskoamerický, s jemně vynechávaným písmenem 's' na konci slov. Na což jsem si teda musela chvilku zvykat, abych rozuměla. To mě napadlo, že jsem si možná přece jen mohla přečíst ten jeho profil na couchsurfingu... :D No a do toho se ho Aimee zeptala odkud je původem a on, že z Venezuely. Tak to mi spadla brada :D

Roberto odepsal téměř hned, že se můžem sejít v tolik a tolik tam a tam a do toho Alejandro řekl, že jestli neva, že by šel s náma, že stejně nemá co na práci. Tak proč ne, aspoň byla lepší šance se poznat.
Vzal nás nedaleko jeho bytu k nějakým starým budovám s jakousi výstavou, popravdě jsem mu moc nerozuměla účel té výstavy nebo toho místa. Bylo těžké se furt soustředit na to co říká, když jsem taková poletucha. :-)) Takže jsem si víc užívala venku park a takový pomalovaný most ve tvaru obrácené lodi. Teda skoro. :-))

Odtamtud jsme šli na metro a na místo srazu s Robertem, to bylo v centru Madridu, bylo tam mrtě lidí. Ještě jsme si před srazem stihli dát na náměstí Plaza del Sol každý kousek výborné pizzy. Já jsem hlad opravdu moc neměla a Aimee tvrdila, že taky ne. Jak se ale večer ukázalo, kecala a hodně. Joo, během toho výletu jsem zjistila, že kdo vám vyhovuje na povídání si vám ne vždy může vyhovovat na cestování s, ale to předbíhám.
Roberto si nás na místě srazu našel sám, prý dle toho, že jsem mu psala, že jsme tři a zrovna jsem držela u ucha telefonu, protože jsem mu volala, kde je...

...a pokračování příště...