Výlet do Madridu n°2 - 30/3/13

První zápisek jsem skončila někde u toho, že jsme se já, Aimee a Alejandro sešli v centru Madridu, nedaleko Plaza del Sol, s Robertem, španělem, který pracuje v Madridu jeden rok, jinak je z Valladolidu.

Roberto má rád Slovensko a ČR, měl s sebou dokonce i poznávací znamení slovenskou šálu :))

Jsme stále v datu 30/3/2013. A připravte se na větší dávku fotek než obvykle, ač je sem nerada dávám, protože ten systém na fotky tu moc promakanej není. Ale nebylo by to ono. :-)

...Když jsme se sešli a navzájem se představili, mile ráda jsem couvla nečekaně do pozadí a šla v druhé řadě s Aimee a nechala Roberta s Alejandrem, aby si povídali. Neznali se, tak to bylo fajn vidět že si sedli. A hlavně jsem se nemusela snažit vykoktávat něco na způsob rozhovoru. Aimee totiž byla vlastně skoro pořád zticha, tak byla konverzace na mě..

Zapomněla jsem vám sem hodit fotku automatu na lístky na metro/bus. Vypadá vtipně, skoro nejde najít otvor na mince. Jako Aimee na to koukala celkem nechápavě, já jsem badatel, takže jsem hned něco mačkala a zorientovala se.. Koupily jsme si s Aimee společnou jízdenku na 10 jízd, stálo nás to nějak 12,20 €. Ale je fajn, že se dá ta jedna jízdenka sdílet s kolika lidmi chcete, v Londýně je ta jízdenka nepřenosná - když jí jednou projedete, má v sobě "paměť", že byla před pár sekundama projetá a znova vám funguje až za nějakou chvilku..

Přikládám fotku jízdenek, přišlo mi vtipné, že jsou celkem malé. Ta s nápisem metrobus je teda logicky na metro a bus na 10 jízd. A ty ostatní jsou na vlak na trasy 'Cercanías' neboli místa v blízkosti Madridu. Ty jsem si koupila v průběhu dalších dní...

V tom centru bylo hrozně moc lidí a hrozně mě to štvalo. Prostě jak když si v Londýně vyjdete na Oxford street a kdo mě trochu zná ví, že já přímo nesnáším přeplněná místa. A nemám ráda, když se musím někomu neustále vyhýbat či podřizovat v rychlosti chůzi (což tady ve Španělsku musím neustále, jsou v chůzi hrozně divní). 

Nicméně jsme už teda i s Robertem prošli přes Plaza del Sol a šli kamsi.

Tohle je prý známá socha..tak jsem si na ní alespoň šáhla.

Kamsi píšu proto, že v tu chvíli jsem neměla nejmenší tušení kam nás ti dva vedou, prostě jsem šla za nima :D Když jsem viděla něco zajímavého, zastavila jsem si je a vyfotila si to. Kluci si ze mě na jednou náměstíčku dělali srandu, protože jsem ho fotila fakt podrobně kousek po kousku. Když mně se to místo moc líbilo no :-))

Bankomat...taky celkem zajímavej :D

Po cestě jsme potkali divadlo, kde měli vyvěšené plagáty na představení 'La cena de los idiotas', což znamená 'Večeře idiotů'. Také jsme potkali hudebniny, moc se mi tam líbily housle, hmm, za 424,15 €. Ale spokojila bych se se saxofonem...za 550 € :D

Co mě nejvíc dostalo bylo, když jsme došli k jednomu hotelu, prý jednomu z nejdražších hotelů v Madridu, a kluci zavelili, že se jdeme podívat dovnitř!! My v podstatě ve sportovním oblečení...no vůbec jsem si nepřipadala zvláštně tam mezi těma hostama co jsme ve vestibulu potkali. A zaměstnanci taky trochu koukali co tam děláme, ale vyhodit nás nemohli, byli jsme ve veřejném místě.. Šli jsme do kavárny co tam ve vestibulu byla a ta byla nádherná. Od stropu vysely jakési blištivé lístečky ve tvaru motýlů. Byl tam i jídelní lístek. No nekupte si sandwich za 24,20 €. Polévky měli jen za 8,35 €, těstoviny kolem 18 €, ale byla tam i jídla za 40 €.

Krámek s dárkovým zbožím

Ta sedící socha uprostřed 1110 €, ta stojící nahoře vlevo 1335 €... Byl tam nápis "Když to rozbiješ, zaplatíš si to" - a já jsem málem jednu sošku fakt omylem, rukávem, shodila!

Nakonec jsme dorazili k nádraží Atocha, to jsem akorát věděla, že tam takový nějaký velký nádraží je.. :-)

A od Atocha jsme šli do parku Parque del Retiro. Je to takový boží místo. Obr park uprostřed města. Nejdřív jsme potkali sochu nějakýho zlýho anděla či co, potom Palacio de Cristal (palác skla), ten byl u krásného jezírka. Taky se tam zrovna fotil nějakej model. Ale nejlepší bylo, když mi Roberto prozradil, že má s sebou masku koně. Ale takovou fakt celkem reálnou...tak jsem ho začala hecovat ať si jí oblíkne - a oblékl! Haha, to bylo pozdvižení a nejen u dětí - to můžete vidět na fotce. :-)

Roberto, já, Alejandro

Potom jsme došli k takovému umělému jezeru, kde byli lidi v lodičkách a za tím obr sousoší. Krásné to místo. :-)

Jo mimochodem, tam si Roberto tu masku po mém hecnutí znovu nandal. Byla jsem hrozně happy, že jsem konečně našla stejného magora jako jsem já. :D

Z parku jsme šli zpátky do centra, to nestojí za řeč, prostě jsme procházeli různýma ulicema.. Zaujalo mě jedno divadlo, kde byl hlavní tahák muzikál Lví král neboli 'El Rey León' - přišlo mi to v té španělštině vtipné, když to znám z Anglie jako 'Lion King'.
Dokonce jsme potkali velikonoční průvod, ale jen tak náhodou a nic jsme neviděli, bylo tam už hafo lidí, takže jsme leda slyšeli zvuk bubnů... Došli jsme až ke Královskému paláci, 'Palacio Real'. Už zapadalo slunce. Jo a Roberto si opět nasadil svou koňskou hlavu. A vznikla tam super situace, seděla tam na lavičce slečna co něco kreslila a on si k ní sedl (v té masce koně) a ať ho namaluje - tak jsem si je vyfotila, protože se mi ta situace líbila. No a potom než jsme se stihli zdekovat ta slečna zalistovala ve svém blogu a měla tam výkres hlavy koně!! :D To bylo prostě perfektní, působilo to vtipně, jak když ho vážně namalovala. :-)

Náměstíčko před královským palácem

Catedral Almudena

nádvoří královského paláce

Na závěr jsme šli k Templo de Debod, což je egyptský templ, jsou tam dva oblouky a malá budova v které jsou ještě zachované egyptské kresby. Později jsem se tam dostala i ve dne a v noci je to mnohem hezčí a takové kouzelné místo, až romantické. :-) Pokud teda ignorujete všechny lidi sedící v parku kolem dokola, je to teenagerovská mládež, popíjející a kdo ví co dělající (je tam i dost keřů..)...






A úplně poslední památku jsme potkali cestou zpět do centra, Plaza de Espaňa, kde je je socha Don Quijote a Sancho Panza. V noci to tím mým foťákem ale nejde pořádně vyfotit a taky už jsem toho focení měla dost. Ale později vám sem snad dám fotku ve dne.
Už jsme byly s Aimee fakt dost unavené, přece jen jsme moc nespaly a pak celý den chodily. Ona málem spala za chůze, haha.







Roberto nás ještě pozval k sobě na večeři, což bylo velmi milé. Navíc jsem díky tomu konečně poznala na vlastní chuťové buňky, co to je španělská 'paella'. Je to dobré. :-)

No a pak jsem se dozvěděla to, co jsem vám v minulém zápisku trochu naťukla, čím mě Aimee dostala v negativním slova smyslu. Když jsme byly u Roberta (Alejandro šel domů vyvenčit Maxe a přišel za námi později), tak Roberto jí nabídl, aby se u něj na chvíli natáhla, chvilku si dáchla, než uvaří tu večeři. Ona byla fakt unavená, ale spát nešla. Vyzvídala jsem proč, když jsme osaměly v obýváku. A z ní vylezlo, že má hrozný hlad a že když má hlad, tak nemůže ani spát.... V tu chvíli mi přišla jak malé děcko. Celý den se nás bála (či co) zastavit, houknout, že by si někde něco koupila. My jsme totiž za celé to odpoledne byli na dvou místech, na tom prvním si dala jen takovou pidi svačinku že prý nemá hlad a na tom druhém si dala jen něco k pití. Asi se styděla, nevím, ale ten večer vypadala fakt zoufale. Takže jsem jí celkem rázným tónem řekla, že tohle už se nesmí opakovat a druhý den mě (nás) musí zastavit, když bude cokoliv chtít, potřebovat...asi si to umíte představit. Navíc já když jsem ospalá, tak bývám nevrlá, takže jsem jí řekla radši jen tohle a že si za to může sama a že může Roberta tak leda poprosit o něco malého před večeří. Já jí v tu chvíli ani jinak pomoct nemohla. No nezeptala se, ale Roberto fakt připravil něco na zub dopředu, bagetky s paté nebo jak se to jmenuje, takové to jako paštika, ale není to paštika. Bylo to mňamózní!

No a někdy o půlnoci jsme šli domů. Robertovi se z ničeho nic udělalo zle, tak se omluvil a šel spát a my si povídali tedy už jen s Robertovou spolubydlící, moc fajn ženská, vtipná, jen škoda, že jsem v tý španělštině všechny ty vtipy nepobrala... :D


...pokračování příště...

Výlet do Madridu n°1 - co je couchsurfing a můj příjezd do Madridu

Během března se k nám studentům univerzity v Oviedu dostala informace, že budeme mít týden volna neboli Semana Santa, svatý týden. Vůbec netuším, proč jsme to volno měli, ale v závěru to bylo dokonce víc než týden, volno bylo už od čtvrtka 28. 3. do neděle 7. 4. 2013. (A asi si umíte představit, že se po tom volnu nikomu zpátky do školy zrovna dvakrát nechtělo, haha.)

Plánovala jsem si, že během toho volného týdne chci vypadnout z Ovieda, kamkoli, nejlépe ale někam na jih. Situace se totiž měla tak, že v Oviedu poslední dny neustále pršelo a na mě padala depka. No a před mým odjezdem na Erasmus jsem si tak nějak slíbila, že se konečně podívám do mého vysněného Madridu, takže preferované místo bylo jasné. Napsala jsem do naší erasmácké skupiny dotaz, jestli by někdo nejel se mnou a ozvala se mi celkem vzápětí kamarádka Aimee [ejmy]. Aimee je původem z Whitley Bay ze severu Anglie, skoro až u Skotska, ale na východním pobřeží. Nicméně vždy, když jsme se spolu potkaly, snažily jsme se bavit alespoň chvíli španělsky. Akorát nám ta konverzace trvala vždycky asi tak 4x dýl než kdybychom mluvily anglicky, haha. Takže Aimee mi napsala, že by jela do Madridu se mnou. Ale to bylo tak jediné, co jsem se od ní dozvěděla, stejně jako já věděla jen to, že chce do Madridu, ale netušila, co se tam dá vidě :-))

Co se ubytování týče, rozhodně jsem preferovala couchsurfing. Pro ty z vás, kdo to neznáte, najdete to na na téhle stránce. Je to o tom, že lidé z celého světa - kdo chce, se tam zaregistrují a buď nabídnou možnost setkání se na kafe či ukázaní města (jako já) nebo dokonce nabídnou svůj gauč/host postel na přespání (a na kolik nocí záleží na nich). A když vy pak chcete cestovat, někam se podívat, můžete si tam přes vyhledávač najít lidi z toho určitého místa a právě buď jen na to setkání u kafe, požádat o průvodcovské služby a nebo se zeptat na volné lože. :-)

Já jsem tam zaregistrovaná asi dva roky a poprvé jsem to využila než jsem v létě 2011 aupairovat do La Coruňa. Chtěla jsem tam najít nějakou spřízněnou duši s kterou bych se mohla sejít na kafčo a která by mi mohla na začátku ukázat město...a našla jsem tam tenkrát Davida původem z Kolumbie, který mě u sebe nechal i několikrát přespat, abych si užila trochu toho nočního života, má aupair rodina bydlela totiž na kraji města, kam jel poslední noční autobus v jedenáct. A kamarádi jsme dodnes. Potom jsem tam před návratem zpátky do ČR našla Lani, jakožto američanku v té době nově žijící v Liberci. Chtěla jsem v Liberci poznat nějakou anglicky mluvící osobu, abych z toho jazyku úplně nevypadla....a s Lani jsme se staly dobré kamarádky, je to zlatý člověk. A do třetice všeho dobrého, mou nynější spolubydlící tady z Ovieda znám taky odtamtud, původně jsem jí psala o společné kafe...a ona mi pak nabídla volný pokoj k pronájmu. A ještě jsem přes tu stránku poznala víc fajn lidí... No prostě samé pozitivní zkušenosti se super lidma. Samozřejmě každý uživatel tam má svůj profil, kde píše trochu něco o sobě, má tam fotky, uvedeno jakými jazyky mluví a taky hlavně případné reference od ostatních lidí, napsáno jak kdo byl s oním člověkem spokojen a tak..no však se tam koukněte a sami uvidíte. :-)

Mno, takže jsem si vyhledala lidi z Madridu a vybírala si dle jejich profilu ty mně sympatické a několika napsala. Jenže polovina z nich mi neodepsala vůbec a druhá polovina odepsala, že je to mrzí, ale na Semana Santa jedou z města pryč. Tohle bylo asi týden před tím mým volnem..

Asi tři dny před  "plánovaným" odjezdem jsem tam objevila skupinu na styl 'Madrid - last minute ubytování', tak jsem tam napsala, že teda bych chtěla cca v pátek 29. 3. vyrazit do Madridu, ale že datum by záleželo samozřejmě na případném ubytovateli, a že sháním přespání na dvě tři noci pro mě a mou kámošku. Pak jsem tam ještě dopsala, že můžem případně mluvit anglicky, aby si náš ubytovatel procvičil angličtinu - abych zvýšila zájem.. ;-)

Ozval se mi tam jeden týpek Alejandro, že u něj by to šlo, že má pokoj pro hosty. Jak jsem nemohla nikoho jiného sehnat, musím se přiznat, že mě ani nezajímalo, co má v profilu, ani jsem nevěděla co je zač, jen jsem koukla na profilovou fotku jestli to není nějaký, jak já říkám, umpalumpa a šla mu psát soukromou zprávu s bližším info. Tu jsem sice napsala, ale omylem neodeslala, protože tam musíte vždy vyplnit předmět zprávy a já pospíchala do školy, nenapsala předmět a nevšimla si upozornění a stránku vypla. To bylo ve středu. Alejandro neodepisoval, jak by taky mohl, když mu nic nepřišlo, to já ale netušila. V pátek asi v jednu odpoledne už mi to bylo divné, tak jsem k té jeho reakci na mou žádost o ubytování napsala veřejný komentář, že jsem mu teda psala soukromou zprávu. Do toho jsem psala Aimee, že teda bych já osobně jela nejradši druhý den, tedy v sobotu. A že teda se nám ozval původně jeden chlápek na ubytování, ale že teď neodepisuje. Tak jsme se dohodly, že počkáme do večera, jestli se ještě (někdo) neozve a jinak si booknem hostel, který Aimee našla. Asi za dvě hodiny mi Alejandro odepsal, že mu žádná  soukromá zpráva nepřišla. Načež já zjistila, že jí v odeslaných také nemám a tudíž jsem mu jí logicky neodeslala (a vydedukovala si to s tím zapomenutým předmětem zprávy, už se mi to totiž jednou stalo). Takže jsem psala nanovo. :-) A to už mi odepsal skoro obratem, že s ubytováním teda není problém, že chtěl původně na víkend z města na lyže (kolem Madridu jsou totiž překvapivě hory), ale že má být blbé počasí, tak že bude doma a tudíž pro nás dostupný. Do toho mi ještě napsal jeden španěl, že teda bohužel nemůže ubytovat dva lidi, ale že nám alespoň nabízí své průvodcovské služby. Tak mi to přišlo jako osud, respektive znamení, že máme fakt jet, když jsem tak najednou sehnala jak ubytování zadarmo, tak i průvodce :-)

Takže jsme hned s Aimee koukaly na spoje a domlouvaly se na výletě a dopadlo to tak, že jsem asi v sedm večer šla na autobusák (který mám od bytu asi 3 minuty) pro naše jízdenky na půl sedmou ráno. Wohoo, bylo to trochu narychlo, ale kdo mě zná osobně, ten ví, že se crazy nápadům většinou nebráním a normálně stejně většinou neplánuju ale žiju spontánně. :-)

Ještě jsem zkoukla na mapě kam tím autobusem dojedem a kde bydlí Alejandro, že bychom si k němu po příjezdu odložily batohy (a hlavně se seznámili, že) a k mému velkému překvapení jsem zjistila, že bydlí chůzí cca 25 minut od toho autobusáku neboli 2 stanice metrem. Tak to jsem mu, k jeho velkému překvapení,  haha, napsala, že jestli nebude pršet, tak že k němu dojdem pěšky. To on nechápal, že se dokážu v cizím velkém městě zorientovat a jít podle mapy aneb mé skautské dovednosti se projevily. A nebo geny inteligence :-P

Ráno v 6.30 odjezd z Ovieda. Doufala jsem, že budu v buse spát, protože jsem spala jen asi 4 hodiny. Mno ale moc mi to tam nešlo... Do Madridu jsme přijely ve 12 a k naší radosti svítilo sluníčko. Já měla s sebou sice ještě zimní bundu (bylo pod a kolem 10°C), ale bez mikiny - a mám pocit, jestli jsem si tu bundu dokonce nesundala.

No ale tak jsme se s Aimee vydaly směr Alejandrův byt, který jsme opravdu po těch 20-25 minutách objevily. Já mu tedy napsala SMS, že bychom snad měly stát před jeho bytem a taky že jo, za minutku dvě se za mými zády otevřely dveře a v nich se objevil sympatický týpek s polodlouhými vlasy. Přivítání po španělsku (jedna pusa u levé a druhá pusa u pravé tváře) a byly jsme pozvány nahoru do bytu. Tam na nás čekalo překvapení v podobě psa, nevím teď, co to je za rasu, přikládám fotku. :-) Max (pes) byl z nás totálně vyřízenej, nejradši by nás obskočil.. Nicméně na kluky prý moc přátelsky nereaguje... Alejandro nám ukázal byt, náš pokoj s dvojpostelí a ještě jsme se chvíli snažili konverzovat ve španělštině. A já jsem hlavně napsala Robertovi, že už jsme teda dorazily a v kolik se můžem sejít a kde.

Asi víc, než z faktu, že jdeme bydlet k neznámému člověku jsem byla odvařená z Alejandrového (haha, to jméno fakt nemám ráda :D) akcentu. Nebyl španělský! Ale byl krásný, spíš latinskoamerický, s jemně vynechávaným písmenem 's' na konci slov. Na což jsem si teda musela chvilku zvykat, abych rozuměla. To mě napadlo, že jsem si možná přece jen mohla přečíst ten jeho profil na couchsurfingu... :D No a do toho se ho Aimee zeptala odkud je původem a on, že z Venezuely. Tak to mi spadla brada :D

Roberto odepsal téměř hned, že se můžem sejít v tolik a tolik tam a tam a do toho Alejandro řekl, že jestli neva, že by šel s náma, že stejně nemá co na práci. Tak proč ne, aspoň byla lepší šance se poznat.
Vzal nás nedaleko jeho bytu k nějakým starým budovám s jakousi výstavou, popravdě jsem mu moc nerozuměla účel té výstavy nebo toho místa. Bylo těžké se furt soustředit na to co říká, když jsem taková poletucha. :-)) Takže jsem si víc užívala venku park a takový pomalovaný most ve tvaru obrácené lodi. Teda skoro. :-))

Odtamtud jsme šli na metro a na místo srazu s Robertem, to bylo v centru Madridu, bylo tam mrtě lidí. Ještě jsme si před srazem stihli dát na náměstí Plaza del Sol každý kousek výborné pizzy. Já jsem hlad opravdu moc neměla a Aimee tvrdila, že taky ne. Jak se ale večer ukázalo, kecala a hodně. Joo, během toho výletu jsem zjistila, že kdo vám vyhovuje na povídání si vám ne vždy může vyhovovat na cestování s, ale to předbíhám.
Roberto si nás na místě srazu našel sám, prý dle toho, že jsem mu psala, že jsme tři a zrovna jsem držela u ucha telefonu, protože jsem mu volala, kde je...

...a pokračování příště...

Burgos

Od začátku co jsem měla vyjet na erasmus do Ovieda jsem věděla, že se minimálně jednou podívám do Burgosu, kam jela na erasmus Jířa. Nakonec to vyšlo perfektně, v mém plánu na výlet mě podpořila i jedna učitelka páteční hodiny, které jsem se ptala, jestli by jí to nevadilo, že bych takhle zatáhla její hodinu. Čtvrteční večerní sbor mi taky odpadl, jako znamení to vše vypadalo blaze. J Takže jsem si v úterý koupila jízdenku s odjezdem večer ve čtvrtek 21. 3. a příjezdem v neděli 24., nakonec jsem tu jízdenku ještě ve středu byla změnit na příjezd v pondělí 25. Řekla jsem si, že když už tam za těch 40 € jedu, tak že přemůžu své svědomí a tu pondělní hodinu prostě zatáhnu.. :D

Ve čtvrtek jsem tam dorazila po jedenácté v noci, Jířa na mě čekala na autobusáku, šly jsme pochopitelně k ní a za chvilku dorazili 2 další češi co tam jsou od nás z univerzity. Ještě tam je jedna češka od nás, ale ta měla svůj program, přidala se k nám až později. Každopádně ty dvě holčiny, Markét a Barča, jsou přímo od nás (ode mě a Jíři) z ročníku a Adam, který je o rok výš. Bylo to fajn, potěšilo mě to. Dali jsme si vínko, Alioli s bagetou, pokecali. A ani nevim v kolik jsme se sebrali a že jdeme ven. Byli jsme (teda spíš oni byli) pozváni na jednu partu v bytě nějakých erasmáků, tak mě vzali s sebou. Byt to byl prťavej, lidí tři prdele, jak my doma říkáme, vlastně jsme se nehly dál jak dva metry od vchodu, pokud nepočítáte 3 metry napříč koupelnou k míse wc :D Měli jsme s sebou víno, bavily se s pár lidmi. Nevím  v kolik, ale ani ne nijak extra za dlouho jsme odešli, Adam se rozhodl, že už půjde domů a my s holkama šly ještě do města, holky mi chtěly ukázat jejich pařící centrum. J Přidala se k nám teda i Barča už a maratón začal. Ale prd maratón. Navštívily jsme asi 4 nebo 5 různých klubů, vždy jsme chvilku zatancovaly a šly dál. Čím víc hodin bylo, tím víc lidí – a ač se mi v jednom tom klubu celkem líbilo, hrála super muzika, zkazilo mi náladu to, jak nechutně těsno tam bylo a přitom stále chodili noví a noví lidé. A to se pak můžete sotva otočit, natož tancovat! Jířa to na mě zřejmě poznala (nedivim se, musela jsem vypadat otráveně a v tu dobu navíc už i ospale), tak byla tak hodná a řekla, že půjdem domů. Ještě jsme to vzaly přes jeden bar, kde nás rozesmál jeden týpek. On se totiž kolem nás tak točil a pár vteřin před tím, než jsme šly domů začal před Jířou tancovat rádoby svůdný tanec – a Jířa se na něj jen tak podívala, odhodila hlavou a odešla. Já šla až za ní, tak jsem to celé viděla, i jeho výraz jak čuměl, že mu dala košem, musela jsem se smát.. :D

V pátek jsme nedělaly během dne vůbec nic! Já chtěla aspoň napsat dopis, dobře, napsala jsem asi tak půlku stránky, haha. Prostě jsme si hodily pohodu. Venku bylo stejně ošklivo, pršelo. Odpoledne kolem 6 jsme šly do sboru od církve, kterou Jířa v Burgosu našla. Byla s nimi dohodnutá, že přijde a ač mě chtěla nechat v bytě nebo u holek, já si vybrala jít s ní. A udělala jsem dobře. Ve sboru začali trénovat jednu krásnou písničku Why So Downcast, ta mě úplně naladila do pozitivna, broukala jsem si jí pak celý víkend.

Po zkoušce sboru měli mladí lidé z církve setkání, povídání si. Už jsem to zažila dřív v Anglii, moje anglická rodinka byla křesťanská a taková sezení byla občas u nás doma, takže jsem věděla co mě čeká a zůstala jsem tam. Nevadí mi to. Naopak se mi to líbí. Lidé se otevřou, mluví o svých životech, starostech i radostech... Potom jsme měli společnou 'večeři', každý jsme dali myslím Euro, bylo nás asi 15-20, a měli jsme několik 'pic' a 'tortill' (ta slova vypadají divně skloněná, pizza+tortilla) na rozdělení mezi sebe. Někdy v jednu nebo v kolik jsme to tam s Jířou zabalily a šly domů spát.

V sobotu, co jsme dělaly v sobotu? :D  Joo to jsme trochu výletily. Sešly jsme se s Barčou a šly ve třech přes centrum na castillo, což je na kopci nad městem. Zrovna svítilo slunce, bylo tam pár mraků a když slunce zalezlo, bylo to na svetr, ale jinak se dalo sedět na slunci v krátkém rukávu. Byl to úžasný pocit. Jířa se mi smála, že sedím v nejstudenějším místě Španělska v krátkém rukávu. Navíc jsem si trochu spálila dekolt! :D Po cestě dolů jsme to vzaly jinudy přes takové asi trochu tajné místo aneb ať žije dobrodružství :-)

Večer jsme se tentokrát všichni češi setkali u Jíři a uvařili jsme si. Měli jsme sýr na styl smažáku, hranolky, a díky Adamovi jsem se odvážila ochutnat jídlo zvané morcilla.

V neděli jsme šli v poledne do církve. Já tahle nedělní setkání miluju, to už jsem taky byla několikrát v Anglii s rodinkou.. Sice nejsem věřící v Boha, ale jinak věřím. Takže když pominu fakt, že 'to' každý nazýváme jinak... Nikdo mi nevymluví, že církevní písničky jsou plné radosti, lásky, prostě samých pozitivných pocitů. Alespoň na mě tak působi. A to nemluvím o těch lidech, jak si to užívají, když se vlastně modlí ve formě zpívání...

Večer bylo ve městě velikonoční procesí, zajímavá podívaná, týpci v kápích...spíš mě zaujala živá muzika, hihi :-)) Bylo štěstí, že nepršelo, jinak se až na to sobotní dopoledne věčně střídalo zataženo-déšť.

V pondělí jsme šly s Jířou do katedrály. Katedrála v Burgosu je třetí největší na světě, tak mě ani moc nepřekvapilo, že vstupné pro studenty stálo 4,50 €. Co mě překvapilo byl vnitřek katedrály. Samotná středová část nebyla až nijak extra velká, ale bylo tam spousta menších kapliček... Každopádně návštěva stála za to. Potom jsme šly ještě v dešti do školy, abych viděla, kde Jířa studuje. No nic moc no :D

A to už bylo odpoledne, šly jsme domů, já se sbalila a po pátý odjížděla zpátky směr Oviedo...

Víc fotek sem nedám, pardon, ale ten systém na fotky je tu fakt stupidní.. :D

Novinky

Tak mě tak napadlo, že jsem vám sem pěkně dlouho nic nenapsala :D

Jenže tentokrát jsem si ani nepsala poznámky, tak nevím, co teď..takže co mě napadne. ;-)

Za tu dobu co jsem nepsala jsem byla na dalším výletě, tentokrát s tou druhou studentskou organizací jmenující se AEGEE Oviedo. AEGEE je původně myslím z Francie a též je po Evropě, ale třeba v ČR není, tam máme (zatím?) jen ESN. Měli jsme velké štěstí na počasí. V posledních dvou týdnech je tu totiž dost divně. Jeden den se to dá, druhý den mrznete, dokonce tu i sněžilo, to se prý v březnu ještě nikdy nestalo, třetí den svítí sluníčko....a náš den bylo nádherně až asi do 4 odpoledne, kdy zapršelo, ale dalo se to v pohodě přežit s kapucou. ;-)

No a jeli jsme do Covadonga, historické a krásné místo, já jsem si tam i ulovila kešku na památku. 

krásný oltář

Covadonga, z tohohle směru bývá na pohledech

Pak jsme jeli nedaleko do městečka Cangas de Onis, kde je jeden historický most, kterému se po světě říká Puente Romano (tedy románský most), ačkoliv byl postaven už někdy ve středověku.

salát

Tam jsme i měli rozchod na oběd, kdy jsem se, přiznám se, trhla od holek češek. Né teda že bych s nima nechtěla být, bylo to pro mě těžké rozhodnutí. Ale jde spíš o to, že s nimi můžu být furt a taky s nimi jsem celkem často a mluvíme samozřejmě česky, ale španělsky tu fakt moc nemluvím a moc lidí taky neznám, tak jsem se chtěla trochu družit jinde...tak snad mě holky moc nepomluvily za tento můj sebezáchovný čin :-)) Přidala jsem se tedy do skupinky 4 němců (teda jedna byla rakušanka a taky jsem se jich nejdřív zeptala, jestli jim to fakt nebude vadit, když s nimi bude německy nemluvící) a bylo fajn. Jídlo bylo v pohodě, přecpala jsem se, a to jsem ani nesnědla celé porce. Oni tu totiž nemívají menu jako my, polévka+hlavní jídlo+dezert, ale jejich menu spočívá ve dvou menších hlavních jídlech+dezertu a k tomu máte ještě každý kus pečiva a samozřejmě pití, většinou buď vodu nebo víno. Taky většinou takové menu stojí kolem 10 €. Dám vám sem fotky našich jídel.

rýže s kuřecím

fabada - typické jídlo pro oblast Asturias

to byla ryba s neuvěřitelně mastnými brambory

maso s kozí omáčkou 

No a pak jsme jeli do posledního místa, pobřežního města Ribadesella. Bylo tam hezky, z kopce krásná vyhlídka. I se nám právě naskytl super pohled na déšť v horách, protože to město má z jedné strany moře a z druhé hory, kde právě začalo pršet. Pak se to naštěstí jen přehnalo přes nás, to trvalo tak max 15 minut a bylo po dešti.

Konec výletu teda AEGEE nezakončilo nejlépe a tím si trochu zkazilo náš názor. Jde o to, že naprostá většina už byla po tom celém dnu naprosto utahaná a chtěli jsme jet domů...jenže asi 3 holky řekly, že by si tam šly ještě někam sednout, takže jsme měli na hodinu rozchod. Achjo, taky si mohly jít sednout někam v Oviedě, no ne?!?

Domů jsem se dostala někdy v deset unavená, ospalá, ale s pocitem, že to za to opravdu stálo a že jsem za 13 € od AEGEE viděla mnohem víc než bych bývala viděla za 65 € od ESN v Galicii, kdybych už jí předtím neznala...

...a druhý den jsem se jen válela. :D

s holkama češkama

Deštíček v horách

před odjezdem domů

A teď už mimo výlet...

Nejvíc se tu asi bavím s jednou slovenkou, Silva se jmenuje, už jsem o ní psala, že jí nevadí si se mnou psát/povídat španělsky, když mě chytne touha procvičovat. Není tu na studijním Erasmu, ale na pracovním, pracuje tu v kanceláři místního ESNka. Je fakt fajn, taková moje krevní skupina. Až teda na to, že je schopná pařit do 6 do rána, to se mi ještě nepovedlo :D ale to je zas dobrý, že člověka nepřekecává, ať zůstane, prostě akceptuje jeho rozhodnutí jít domů.. ;-) Jenže to má jedno velké ALE: Silva mi do dvou týdnů odjede zpátky do Itálie, kde studuje - protože má někdy začátkem dubna promoci. To zamrzí (mě)!!!

Jednou z novinek je, že už nám skončil intenzivní kurz španělštiny, v pondělí jsme psali závěrečnej test. No na to, že jsem nad učením seděla celý víkend jsem se u toho testu cítila...no jak to jen říct...vypatlaně. Bylo to pro mě těžký. Navíc po asi hodině už jsem měla pocit totálního maglajzu v hlavě, všechnu gramatiku jsem měla pomotanou a už bych nedala dohromady ani základní subjuntiv (jeden z časů ve španělštině)...takže poslední dvě cvičení už jsem tak spíš natipovala, někde jsem to i nechala prázdný, protože už jsem nevěděla prostě co tam dát za čas, jednu větu jsem dokonce ani nebyla schopná přeložit. Co nás asi crelkově překvapilo byl formát toho testu. Bylo to šest cvičení a všechno to bylo na gramatiku, museli jsme změnit sloveso v infinitivu do správného času, tudíž dávat pozor na gramatická pravidla a taky na to, o které osobě mluvíme. Žádné cvičení nebylo na POR/PARA (což se dost lidem plete), imperativo (rozkaz, ve španělštině není úplně jednoduchý, musíte si pamatovat pravidla tvoření a i tak tam jsou výjimky...) a ani znalost slovíček se tím testem zrovna neprověřila, teda pokud nepočítáme ty, z kterých byly sestavené ty věty, haha. No ještě že jsem se neučila slova jako nos pršák nebo vrásčité čelo, to bych byla akorát naprdlá, že to tam nebylo! :D

Mno výsledek se dozvíme asi zítra nebo ve čtvrtek, tak jsem zvědavá, doufám a celkem věřím, že jsem to dala, protože věřím v to, že nám dá určitě nějaká procenta k dobru za účast na hodinách - a tu já měla 100 %....tak snad!!

Po tom testu jsme byli (lidi z našeho kurzu) pozváni do bytu jedné slovenky Diany na večeři na počest ukončení testu (jistě úspěšného;)) a bylo to fajn. Sešlo se nás asi 15, já se poprvé od výletu do Galicie potkala s jednou holčinou co mi sedla, tak to bylo taky fajn, že jsme si zas popovídaly. A vzájemně jsme se neustále špičkovaly, abychom mluvily španělsky, že si nerozumíme (je to čechoslovenka). :-P Dokonce jsem si zkusila jak se tu leje sidra, je to totiž speciální nápoj se speciálním postupem nalévání. Nalévá se shora, kde nad hlavou držíte láhev se sidrou a snažíte se trefit do sklenice, kterou držíte dole. Při procesu trefování se ale nesmíte hýbat tou spodní rukou co drží skleničku, ale tou horní, co drží lahev. Není to sranda. Kor pro někoho, komu sidra smrdí už jen vylitá na zemi - a že jí v takové sidreríi (restaurace se zaměřením na podávání sidra nápoje) - natož aby ji měl ještě vylitou někde na sobě... Jak se nalévá sidra - čas 0:45

Domů jsem šla asi o půlnoci a doma se Desiree koukala na film ještě s Davidem, našim společným kamarádem (já ho znám samozřejmě přes ní). K mému štěstí film za asi 5-10 minut skončil a já si tak mohla s nima trochu povídat (snažit se o to, haha). No byla sranda, nejvíc mě dostalo to, když mi Desiree přehrála překvápko... Ono totiž jak jsem se celý víkend učila, tak už mi z toho v pondělí hrabalo (učila jsem se i v po, test jsme psali až v 6 večer). No a jedna z mých hrabacích fází byla ta, že jsem si zpívala koledy, jednu anglickou a jednu španělskou na které jsem ulítávala poslední Vánoce 2012 Los peces en el río. A ona mě tajně ze své pracovny nahrála!!! :D Tak tomu jsem se smála asi pět minut, až jsem smíchy brečela a bolely mě bříšní svaly (bodejď by ne, když je tu jinak namáhám leda tak při jídle). Dala jsem si s nima sklenku vína a kecali jsme asi hodinu...a když už to vypadalo, že David půjde domů, začali jsme nějak řešit, že jemu se nechce ještě jít a že já se s nima vlastně nemůžu ve čtvrtek sejít (jinak se každý čtvrtek kdo může scházíme), takže se Desiree oblíkla a vyběhli jsme do ulice na vínko do baru :D Tam z nás ale asi moc radost neměli, my se s Desiree totiž docela slušně hlasitě smějeme...navíc už bylo po jedné hodině a tyhle bary tady v ulici tak nějak v týdnu zavírají. Takže jsme si dali jednu sklenku a byli jsme slušně vyhozeni. A pak si ještě necelou hodinu povídali před vchodem :D No do postele jsme se s Desiree dostaly nějak v půl 3, chudák, ona v půl 8 vstávala. Ale David to měl horší, ten vstával totiž už v 6:30 (což je na španěla obdivuhodný výkon)!

No a proč že se s nimi ve čtvrtek nemůžu sejít?? To je má největší novinka z které mám mega radost - jedu totiž ve čtvrtek večer do Burgosu navštívit mou drahou Jířu a Markét, Barču a Adama. Holky chodí přímo se mnou do ročníku v Liberci a Adam je též v Lbc, ale o rok výš. Původně to vypadalo, že tam pojedu v pátek večer do neděle odpoledne. To jsme s Jířou ale smutnily, že to je nějak málo, tak jsem to prokonzultovala s učitelkou mé jediné páteční dvouhodinovky a ta mi říkala, že to jako určitě musím jet už ve čtvrtek, abych pořádně poznala nová místa :)) Takže bylo rozhodnuto, že pojedu ve čtvrtek večer. S tím, že teda nepůjdu na zkoušku sboru (tu máme ve čtvrtek mezi 20-21 h), že to tam beze mě snad přežijí. No a dneska nám sbormistr řekl, že někam odjíždí a další zkoušku máme až příští středu 27., haha. :)) No a po příchodu domů mi vlastně došlo, že když už teda nemám sbor ani v pondělí, že holt zatáhnu ještě dvě jiné hodiny, protože když už do té cesty do/z Burgosu dávám 40 €, tak ať už to tam vemu z gruntu. Takže si zítra půjdu na autobusák přebookovat místenku do autobusu z nedělního odpoledne na pondělní. :-) Páááni, jak já se tam těším!!! Pak vám snad napíšu, co se tam dělo....ale možná to zůstane ukryto pod názvem "Co se stalo v Burgosu, zůstane v Burgosu!" :-P

Buenas noches amigos (i 'ne-amigos' :D)

poznámky

Mám tu za dva týdny zas pár poznámek, tak vám je okomentuju. ;)

luxování - Musela jsem se smát svému prvnímu luxování tady. Úplně poprvé jsem ještě o luxu v tomto bytě neměla moc tušení, tak jsem hledala smetáček s lopatkou. Našla jsem smeták, tak jsem si v pokoji zametla. Hrozně se tu práší, tvořej se po zemi takové ty prachové chuchvalce, to nesnáším. No jenže pak jsem nemohla najít lopatku. Tak jsem se zeptala Desiree a ta nás právě seznámila s panem vysavačem. (A se slečnou lopatkou teda taky, ač byla chudák až na dně skříně pod vším možným harampádím.) Máme tu ten vysavač, co jezdí sám po bytě. Docela dlouho jsem ho pozorovala a nechápu ten systém jak jezdí. Má teda v sobě nějaký senzory po půlce, že "vidí" zeď. Občas tak inteligentně jede podél stěn či nábytku. Ale jinak se v obýváku furt vracel na jedno místo a na druhém přitom nebyl vůbec...hrozně mě to deptalo a radši bych měla normální vysavač. Na druhou stranu lepší než žádnej. ;-)

pechuga de pavo - To jsem tak jednou v krámě procházela klidně všechny možný salámy balený a došlo mi, proč mi moc nechutná ta šunka co si kupuju - já si totiž do té doby vůbec nekupovala šunku, ale salám jmenující se "krutí prsa". A to jsem se nejdřív lekla, když jsem viděla ve slovníku výraz 'krocan'. :D Nicméně jsem si vzápětí konečně koupila šunku (jamón) a to dokonce 89 % a za cenu jako ostatní salámy (200 g za cca 1,80 €). To jsem totiž předtim nadávala, že na hrozně málo salámech bylo uváděno procento masa a když už to bylo uvedeno, tak to bylo max 65 %. A já po shlédnutí jednoho videa začala kupovat šunku s víc jak 80 %, tak jsem byla fakt happy. A konečně mi ten salám taky chutná. :-)  Jen by to chtělo český chleba či rohlík z Intersparu. Asi jim je tam po návratu vykoupim :D

předobalené řízky - Jo, to jsem tak procházela mrazáky s masem a narazila tam na něco, co vypadalo jako vepřové ve strouhance. Koupila si to. A nakonec to bylo spíš něco mezi řízkem a karbanátkem. A už si to teda nikdy nekoupím.

posezení na slunci - Tak tím už si úplně nejsem jistá, co jsem chtěla říct. Ale zřejmě to, že se tu po x dnech deště a zimy (na teploměru kolem 4, pocitově tak 0°C, i se kouří od pusy) objevilo sluníčko, tak jsem si sedla na chvíli na lavičku a vychutnávala paprsky. Ale byly ještě slabé, po chvilce jsem musela zas dom.

učůrávám ze slova la jungla! - To slovo jungla /chungla/, džungle, jsem viděla někde na reklamní ceduli na cestě domů. A smála se tomu celou čtvrt hodinu. :-))

sbor - Začala jsem tu chodit do univerzitního sboru. Sbormistr je teda nic moc a jeho postupy se mi moc nelíběj (většinou se ani nerozezpíváváme), ale lepší, než nic. :) A repertoár je fajn, celkem živej. Akorát je nevýhoda toho, že jsme v altu věčně jen 2, že když mi ujede nějaká nota (ještě se ty písně učím, že), tak je to hned slyšet. Na druhou stranu mám štígro, že tam nejsem sama. Tu druhou holku jsem tam totiž dotáhla já, je to Markét, ta od nás z liberecký univerzity. :-))  Ona má být teda soprán, ale dle svých slov je na soprán líná. A zajisté mě v tom nechtěla nechat. V sopránu tam jsou totiž holky minimálně 4.

náročný den pondělí - od půl 12 ve městě - Tak tohle teď vlastně vystihuje všechny dny. Škola, sbor, doma bývám jen chvilinku na jídlo a pak hned zas na kurz španělštiny.

destrezas a prácticas - Destrezas je předmět o schopnostech komunikace ve španělštině. A máme dělat ústní prezentaci před třídou na dané téma. Původně dvě, jednu samostatně na 5 minut, okecat nějaký článek co si najdem. Učitelce se ale asi zželelo erasmáků, protože ti jí to mají dát nakonec jen písemně a čeká nás ta druhá prezentace, což znamená ve skupině odprezentovat okecávku o nějakém videu co si najdem. Úplnou náhodou jsem se dostala do skupiny ke třem španělkám. Ale ještě jsme na tom nezačly dělat. Trochu se bojím, co budou ty holky zač a jestli mi s tim pomůžou, vůbec se neznáme.

vybledlá pleť (tmavej makeup) - Tak to jsem si tu všimla, že když si dám make-up, tak má tmavší odstín než má pleť. Vybledla jsem. Hauuu. (Make-up teda moc nemusim, ale mam tu horší pleť.)

"...Pouceni dne: ve Spanelsku pozor na poklopy od kanalu, ktere tu jsou mimochodem vsude. Kdyz jsou mokre, klouzou jako led..." - Tak to byl můj status v jeden deštivý den. Šla jsem do školy, a na šikmém chodníku obcházela dvě pomalu jdoucí paní. Bohužel ten chodník byl ještě víc šikmej zrovna v místě, kde byla dva kanály vedle sebe. A já se natáhla, doslova jak rozmázlej pavouk. Ještě teď mě bolej modřiny na kolenou, a to už je to přes týden. Ale to není nic proti tomu, jak mě bolely svaly na pažích, asi od toho, jak jsem při tom pádu rychle natáhla ruce nebo tak něco. ;-)

chybí mi auto - Tak to mluví za vše. Chybí mi auto. Ale ne kvůli přibližování, tady je to celkem všechno blízko, do hodiny. Ale kvůli tomu pocitu, že řídím... Miluju to.

křuplé kalhoty - Haha, to je historka z obchodu. Jedné paní se v zelenině rozsypal pytlík s pomerančema. Chtěla jsem být hodná a udělat dobrý skutek, tak jsem jí je začala pomáhat sbírat. Jenže jsem na sobě měla čerstvě vyprané kalhoty a jak jsem se tak sklonila v podřepu, kalhoty mi na vnitřní straně stehna křuply. Ale nemám srdce je vyhodit, zatím, tak je mam na dně skříně. :D

štěstí na topení - Slyšela jsem v jednom týdnu 3 holky nezávisle na sobě vyprávět historku o tom, jak tu ve svých bytech mrznou ačkoliv maj na sobě třeba 3 vrstvy oblečení. Já jak bydlím v bytě, který není studentský, ale normálně zabydlený svou majitelkou, je tu centrální topení, které topí skoro celý den, takže mi stačí mikina. Ale teď tu třeba sedím v triku s krátkým rukávem. Lucky me!

pazvuky - V týdnu jsem si všimla, že jsem poprvé od příjezdu o hodině vydala jeden ze svých pazvuků (což je právě u mě jinak normální). Tak jsem si říkala, že je to asi znamení, že jsem se tu konečně za měsíc tak nějak zadaptovala. Bylo na čase.

oslava - Tohle už je zpráva ze včera. Jedna fajn češka mě pozvala na svou oslavu narozenin. Byly jsme tam 4 češky a dva slováci a bylo to hrozně fajn. Měly jsme česnekové 'jednohubky', ovocný salát, sušenky, bílé, růžové i červené víno (tekuté). Takhle jsem se za pobyt tady ještě nenasmála. A domů jsem dorazila někdy po druhé. Hlavně ale s úsměvem na rtech. ;-)

Nejistota zvaná Curso de español

Tak se zase hlásím po delší době. :-))

Párkrát už jsem slyšela jak je vidět jak si to tu užívám...tak jen chci říct, že fotky, co dávám na fb jsou logicky jen z nějakých akcí, protože jinak tu fotit není co. Hlavně s sebou foťák nenosím. Takže to třeba někomu může připadat, že třeba chodím na party pořád a tak..haha, byla jsem venku asi tak 4x.

Za pár dní už tu budu měsíc. Nechápu, kam to utíká. Při představě, že tu budu už jen 3 měsíce se moc nadšeně netvářím. Moje hlava by tu potřebovala zůstat tak o půl roku déle.

Nemám tu skoro žádné kamarády a když, tak z řad CZ ši SK spoluobčanů. Takže španělsky moc nemluvím. Asi vám ani nemusím moc říkat, jak moc se mi to nelíbí. Jenže mně ti lidi tady prostě fakt přijdou takoví nezainteresovaní do ostatních. Třeba američani (těch je tu asi sto) si jedou v těch svých skupinkách 4-6 lidí a nikoho mezi sebe nepustěj. Společné výlety s ESN mají hlavní zaměření na noc a tudíž party, což mě nějak extra nebere a na jiné výlety bych zas chodila sama a to prosím neeee. Snad se to ještě změní, doufám v to...

Co se školy týče, vychází mi to nic moc, že tam musim každý den, ačkoliv třeba ve středu a v pátek jen na jednu dvouhodinovku. Ale tak se aspoň projdu. Ve středu to mam alespoň v poledne, ale v pátek musim vstávat a být tam v devět..taky jsem tam pak pěkně uzívaná! :D  Ale jinak si nestěžuju, oproti těm 14 předmětům, co jsem měla v zimním semestru a byla ve škole od rána do pozdního odpoledne/večera to tu mam teď pohodu.

Akorát jsem měla starosti ohledně Learning Agreement. Aneb ta naše koordinátorky z peďáku nám ty naše LA podepsala na místě, které bylo určené na podpis naší domovské uni...takže jsme to musely s Nic přepisovat zase nanovo. :-D A já nevim, jestli mi to z ČR ještě nevrátí nepodepsané, protože tam mam napsané 4 předměty za 24 kreditů, bylo mi řečeno, že kurz, za který dostanu 6 kreditů tam zapisovat nemám. Jenže já nevím, jestli naše TUL nemá podmínku 30 kreditů v LA...tak uvidíme.. Zatím mi ze studijního neodepisujou na mail, co jsem jim psala.

V úterý mi začal ten měsíční intenzivní kurz španělštiny. Je to na dvě hodiny denně po-pá. V pondělí jsme psali rozřazovací test, ten byl ale směšnej, 1 papír A4 se 3 cvičeními plus jedno cvičení na druhé straně a dopis kamarádovi o tom, že jsem byla vyhozena z práce. Z těch gramatických cvičení by si možná nějakou představu o znalosti studentů udělat mohli, ale to by jich tam muselo být tak o 2 Ačtyřky víc a cvičení trochu jinšího rázu. Nemaj to tu vymyšlený. Nebo jestli to mají zaměřeno na to, aby z nás vytáhli prachy a pak nás odbyli? Nevím.

Každopádně mi nepřijde normální, že při počtu cca 100 studentů jsou JEN 3 skupiny!! A to prostě začátečnící, pokročilí a více pokročilí. Do začátečníků se dostalo sotva 15 studentů, do intermedio něco přes 50 a do avanzado přes 30. Já byla přiřazena do intermedio, což mi nevadilo, oproti některým holkám které znám a vím cca jak španělsky umí jsem si připadala v intermedio zařazena správně. Co mě ale štvalo byla velikost skupiny. 50 lidí na jednoho učitele na dvouhodinovku, když tam jsou naprosto odlišné znalosti studentů...pffff, to bylo něco pro moje nervy.

Po první hodině intermedio v úterý odpoledne, kdy jsme hodinu probírali jednu A4 s textem a slovesy v přítomném čase a druhou hodinu jsme si říkali, co se dělá každý měsíc za "akce" jsem se rozhodla jít zkusit jít navštívit večerní kurz avanzado. A asi tam i zůstanu. Teda jako bude to makačka, o tom žádná. Už ve středu (tedy na druhé hodině) jsem koukala jak puk. Hlavně teda na slovíčka..spousta nového...

Ale jako pardon, abych zůstala ve skupině, kde ani nevědí, že se v ŠJ nečte písmeno 'H'? Sám učitel toho kurzu intermedio na začátku hodiny říkal, že tam jsou studenti, kteří umějí jen trošičku (ale zase dát je k úplným začátečníkům by nebylo fér) a studenti, kteří jsou opravdu pokročilí. No a že ti pokročilí se budou tak prvních 14 dní nudit a pak se najede na věci jim víc vyhovující. Tak kurňa proč si platím 4-týdenní kurz, abych se 2 týdny nudila?!?

Systém na prd, řekla bych. Měli ty skupiny totiž vytvořit aspoň 4 a pak by bylo tolik spokojenějších studentů!! Protože tím by se ti málo pokročilí mohli zdržovat jednoduchými cvičeními a vysvětlováním věcí jako rozdíl mezi ir a irse (jít a odejít) a ti pokročilejší by mohli tohle projet opravdu rychleji (na hodinu ten přítomnej čas fakt nebyl třeba!) a zabývat se pak podrobnější složitější gramatikou. A ti v avanzado by fakt probírali něco z těžšího soudku. Achjo. Jsem z toho trochu nešťastná. V tom avanzado se popravdě bojím toho závěrečného testu, jestli nebude až moc drsný. Na druhou stranu se stejně potřebuju v tom jazyce dostat na vyšší level abych nezaostávala za spolužáky co se teď drtí v ČR... Prostě se ve mně perou různá pro i proti oboum těmto skupinám. Nejradši bych chodila do obouch skupin, ale to asi není možné, rozhodně ne zadarmo.

K výletům studentských organizací, je škoda, že nemám víc peněz. Teď o víkendu je jeden výlet do Cantabrie, což je jakoby kraj tady východně "vedle" Asturias ("kraj" pod který spadá to moje Oviedo), ten je i s ubytováním za 40 €, to by se ještě dalo... ale teď zas místní ESNko zveřejnilo výlet do Barcelony na nějaký mezinárodní setkání erasmáků tam, prý přes 2 tisíce erasmáků z víc jak 30 španělských univerzit... a to je na tři dny (+ubytko, city tour a nevim co ještě..a to je za 125 €! Tak nevim, jestli se tam podívám. Asi spíš jestli by někdo z holek tady chtěl tam zajet..nebo není všem dnům konec a zaletím si tam někdy v budoucnu. Do Barcelony jsem během mého erasmu zajet fakt chtěla (stejně jako do Madridu), ale zas ty peníze si z prstu nevycucám a životní náklady (hlavně na jídlo), tu jsou bohužel vyšší než v ČR.

A to je pro teď vše a jdu spát, musím vstávat už v půl 8! :D

Adios amigos.