La vida es chula!: Burgos

Od začátku co jsem měla vyjet na erasmus do Ovieda jsem věděla, že se minimálně jednou podívám do Burgosu, kam jela na erasmus Jířa. Nakonec to vyšlo perfektně, v mém plánu na výlet mě podpořila i jedna učitelka páteční hodiny, které jsem se ptala, jestli by jí to nevadilo, že bych takhle zatáhla její hodinu. Čtvrteční večerní sbor mi taky odpadl, jako znamení to vše vypadalo blaze. J Takže jsem si v úterý koupila jízdenku s odjezdem večer ve čtvrtek 21. 3. a příjezdem v neděli 24., nakonec jsem tu jízdenku ještě ve středu byla změnit na příjezd v pondělí 25. Řekla jsem si, že když už tam za těch 40 € jedu, tak že přemůžu své svědomí a tu pondělní hodinu prostě zatáhnu.. :D

Ve čtvrtek jsem tam dorazila po jedenácté v noci, Jířa na mě čekala na autobusáku, šly jsme pochopitelně k ní a za chvilku dorazili 2 další češi co tam jsou od nás z univerzity. Ještě tam je jedna češka od nás, ale ta měla svůj program, přidala se k nám až později. Každopádně ty dvě holčiny, Markét a Barča, jsou přímo od nás (ode mě a Jíři) z ročníku a Adam, který je o rok výš. Bylo to fajn, potěšilo mě to. Dali jsme si vínko, Alioli s bagetou, pokecali. A ani nevim v kolik jsme se sebrali a že jdeme ven. Byli jsme (teda spíš oni byli) pozváni na jednu partu v bytě nějakých erasmáků, tak mě vzali s sebou. Byt to byl prťavej, lidí tři prdele, jak my doma říkáme, vlastně jsme se nehly dál jak dva metry od vchodu, pokud nepočítáte 3 metry napříč koupelnou k míse wc :D Měli jsme s sebou víno, bavily se s pár lidmi. Nevím v kolik, ale ani ne nijak extra za dlouho jsme odešli, Adam se rozhodl, že už půjde domů a my s holkama šly ještě do města, holky mi chtěly ukázat jejich pařící centrum. J Přidala se k nám teda i Barča už a maratón začal. Ale prd maratón. Navštívily jsme asi 4 nebo 5 různých klubů, vždy jsme chvilku zatancovaly a šly dál. Čím víc hodin bylo, tím víc lidí – a ač se mi v jednom tom klubu celkem líbilo, hrála super muzika, zkazilo mi náladu to, jak nechutně těsno tam bylo a přitom stále chodili noví a noví lidé. A to se pak můžete sotva otočit, natož tancovat! Jířa to na mě zřejmě poznala (nedivim se, musela jsem vypadat otráveně a v tu dobu navíc už i ospale), tak byla tak hodná a řekla, že půjdem domů. Ještě jsme to vzaly přes jeden bar, kde nás rozesmál jeden týpek. On se totiž kolem nás tak točil a pár vteřin před tím, než jsme šly domů začal před Jířou tancovat rádoby svůdný tanec – a Jířa se na něj jen tak podívala, odhodila hlavou a odešla. Já šla až za ní, tak jsem to celé viděla, i jeho výraz jak čuměl, že mu dala košem, musela jsem se smát.. :D

V pátek jsme nedělaly během dne vůbec nic! Já chtěla aspoň napsat dopis, dobře, napsala jsem asi tak půlku stránky, haha. Prostě jsme si hodily pohodu. Venku bylo stejně ošklivo, pršelo. Odpoledne kolem 6 jsme šly do sboru od církve, kterou Jířa v Burgosu našla. Byla s nimi dohodnutá, že přijde a ač mě chtěla nechat v bytě nebo u holek, já si vybrala jít s ní. A udělala jsem dobře. Ve sboru začali trénovat jednu krásnou písničku Why So Downcast, ta mě úplně naladila do pozitivna, broukala jsem si jí pak celý víkend.

Po zkoušce sboru měli mladí lidé z církve setkání, povídání si. Už jsem to zažila dřív v Anglii, moje anglická rodinka byla křesťanská a taková sezení byla občas u nás doma, takže jsem věděla co mě čeká a zůstala jsem tam. Nevadí mi to. Naopak se mi to líbí. Lidé se otevřou, mluví o svých životech, starostech i radostech... Potom jsme měli společnou 'večeři', každý jsme dali myslím Euro, bylo nás asi 15-20, a měli jsme několik 'pic' a 'tortill' (ta slova vypadají divně skloněná, pizza+tortilla) na rozdělení mezi sebe. Někdy v jednu nebo v kolik jsme to tam s Jířou zabalily a šly domů spát.

V sobotu, co jsme dělaly v sobotu? :D Joo to jsme trochu výletily. Sešly jsme se s Barčou a šly ve třech přes centrum na castillo, což je na kopci nad městem. Zrovna svítilo slunce, bylo tam pár mraků a když slunce zalezlo, bylo to na svetr, ale jinak se dalo sedět na slunci v krátkém rukávu. Byl to úžasný pocit. Jířa se mi smála, že sedím v nejstudenějším místě Španělska v krátkém rukávu. Navíc jsem si trochu spálila dekolt! :D Po cestě dolů jsme to vzaly jinudy přes takové asi trochu tajné místo aneb ať žije dobrodružství :-)

Večer jsme se tentokrát všichni češi setkali u Jíři a uvařili jsme si. Měli jsme sýr na styl smažáku, hranolky, a díky Adamovi jsem se odvážila ochutnat jídlo zvané morcilla.

V neděli jsme šli v poledne do církve. Já tahle nedělní setkání miluju, to už jsem taky byla několikrát v Anglii s rodinkou.. Sice nejsem věřící v Boha, ale jinak věřím. Takže když pominu fakt, že 'to' každý nazýváme jinak... Nikdo mi nevymluví, že církevní písničky jsou plné radosti, lásky, prostě samých pozitivných pocitů. Alespoň na mě tak působi. A to nemluvím o těch lidech, jak si to užívají, když se vlastně modlí ve formě zpívání...

Večer bylo ve městě velikonoční procesí, zajímavá podívaná, týpci v kápích...spíš mě zaujala živá muzika, hihi :-)) Bylo štěstí, že nepršelo, jinak se až na to sobotní dopoledne věčně střídalo zataženo-déšť.

V pondělí jsme šly s Jířou do katedrály. Katedrála v Burgosu je třetí největší na světě, tak mě ani moc nepřekvapilo, že vstupné pro studenty stálo 4,50 €. Co mě překvapilo byl vnitřek katedrály. Samotná středová část nebyla až nijak extra velká, ale bylo tam spousta menších kapliček... Každopádně návštěva stála za to. Potom jsme šly ještě v dešti do školy, abych viděla, kde Jířa studuje. No nic moc no :D

A to už bylo odpoledne, šly jsme domů, já se sbalila a po pátý odjížděla zpátky směr Oviedo...