Výlet do Madridu n°1 - co je couchsurfing a můj příjezd do Madridu

Během března se k nám studentům univerzity v Oviedu dostala informace, že budeme mít týden volna neboli Semana Santa, svatý týden. Vůbec netuším, proč jsme to volno měli, ale v závěru to bylo dokonce víc než týden, volno bylo už od čtvrtka 28. 3. do neděle 7. 4. 2013. (A asi si umíte představit, že se po tom volnu nikomu zpátky do školy zrovna dvakrát nechtělo, haha.)

Plánovala jsem si, že během toho volného týdne chci vypadnout z Ovieda, kamkoli, nejlépe ale někam na jih. Situace se totiž měla tak, že v Oviedu poslední dny neustále pršelo a na mě padala depka. No a před mým odjezdem na Erasmus jsem si tak nějak slíbila, že se konečně podívám do mého vysněného Madridu, takže preferované místo bylo jasné. Napsala jsem do naší erasmácké skupiny dotaz, jestli by někdo nejel se mnou a ozvala se mi celkem vzápětí kamarádka Aimee [ejmy]. Aimee je původem z Whitley Bay ze severu Anglie, skoro až u Skotska, ale na východním pobřeží. Nicméně vždy, když jsme se spolu potkaly, snažily jsme se bavit alespoň chvíli španělsky. Akorát nám ta konverzace trvala vždycky asi tak 4x dýl než kdybychom mluvily anglicky, haha. Takže Aimee mi napsala, že by jela do Madridu se mnou. Ale to bylo tak jediné, co jsem se od ní dozvěděla, stejně jako já věděla jen to, že chce do Madridu, ale netušila, co se tam dá vidě :-))

Co se ubytování týče, rozhodně jsem preferovala couchsurfing. Pro ty z vás, kdo to neznáte, najdete to na na téhle stránce. Je to o tom, že lidé z celého světa - kdo chce, se tam zaregistrují a buď nabídnou možnost setkání se na kafe či ukázaní města (jako já) nebo dokonce nabídnou svůj gauč/host postel na přespání (a na kolik nocí záleží na nich). A když vy pak chcete cestovat, někam se podívat, můžete si tam přes vyhledávač najít lidi z toho určitého místa a právě buď jen na to setkání u kafe, požádat o průvodcovské služby a nebo se zeptat na volné lože. :-)

Já jsem tam zaregistrovaná asi dva roky a poprvé jsem to využila než jsem v létě 2011 aupairovat do La Coruňa. Chtěla jsem tam najít nějakou spřízněnou duši s kterou bych se mohla sejít na kafčo a která by mi mohla na začátku ukázat město...a našla jsem tam tenkrát Davida původem z Kolumbie, který mě u sebe nechal i několikrát přespat, abych si užila trochu toho nočního života, má aupair rodina bydlela totiž na kraji města, kam jel poslední noční autobus v jedenáct. A kamarádi jsme dodnes. Potom jsem tam před návratem zpátky do ČR našla Lani, jakožto američanku v té době nově žijící v Liberci. Chtěla jsem v Liberci poznat nějakou anglicky mluvící osobu, abych z toho jazyku úplně nevypadla....a s Lani jsme se staly dobré kamarádky, je to zlatý člověk. A do třetice všeho dobrého, mou nynější spolubydlící tady z Ovieda znám taky odtamtud, původně jsem jí psala o společné kafe...a ona mi pak nabídla volný pokoj k pronájmu. A ještě jsem přes tu stránku poznala víc fajn lidí... No prostě samé pozitivní zkušenosti se super lidma. Samozřejmě každý uživatel tam má svůj profil, kde píše trochu něco o sobě, má tam fotky, uvedeno jakými jazyky mluví a taky hlavně případné reference od ostatních lidí, napsáno jak kdo byl s oním člověkem spokojen a tak..no však se tam koukněte a sami uvidíte. :-)

Mno, takže jsem si vyhledala lidi z Madridu a vybírala si dle jejich profilu ty mně sympatické a několika napsala. Jenže polovina z nich mi neodepsala vůbec a druhá polovina odepsala, že je to mrzí, ale na Semana Santa jedou z města pryč. Tohle bylo asi týden před tím mým volnem..

Asi tři dny před  "plánovaným" odjezdem jsem tam objevila skupinu na styl 'Madrid - last minute ubytování', tak jsem tam napsala, že teda bych chtěla cca v pátek 29. 3. vyrazit do Madridu, ale že datum by záleželo samozřejmě na případném ubytovateli, a že sháním přespání na dvě tři noci pro mě a mou kámošku. Pak jsem tam ještě dopsala, že můžem případně mluvit anglicky, aby si náš ubytovatel procvičil angličtinu - abych zvýšila zájem.. ;-)

Ozval se mi tam jeden týpek Alejandro, že u něj by to šlo, že má pokoj pro hosty. Jak jsem nemohla nikoho jiného sehnat, musím se přiznat, že mě ani nezajímalo, co má v profilu, ani jsem nevěděla co je zač, jen jsem koukla na profilovou fotku jestli to není nějaký, jak já říkám, umpalumpa a šla mu psát soukromou zprávu s bližším info. Tu jsem sice napsala, ale omylem neodeslala, protože tam musíte vždy vyplnit předmět zprávy a já pospíchala do školy, nenapsala předmět a nevšimla si upozornění a stránku vypla. To bylo ve středu. Alejandro neodepisoval, jak by taky mohl, když mu nic nepřišlo, to já ale netušila. V pátek asi v jednu odpoledne už mi to bylo divné, tak jsem k té jeho reakci na mou žádost o ubytování napsala veřejný komentář, že jsem mu teda psala soukromou zprávu. Do toho jsem psala Aimee, že teda bych já osobně jela nejradši druhý den, tedy v sobotu. A že teda se nám ozval původně jeden chlápek na ubytování, ale že teď neodepisuje. Tak jsme se dohodly, že počkáme do večera, jestli se ještě (někdo) neozve a jinak si booknem hostel, který Aimee našla. Asi za dvě hodiny mi Alejandro odepsal, že mu žádná  soukromá zpráva nepřišla. Načež já zjistila, že jí v odeslaných také nemám a tudíž jsem mu jí logicky neodeslala (a vydedukovala si to s tím zapomenutým předmětem zprávy, už se mi to totiž jednou stalo). Takže jsem psala nanovo. :-) A to už mi odepsal skoro obratem, že s ubytováním teda není problém, že chtěl původně na víkend z města na lyže (kolem Madridu jsou totiž překvapivě hory), ale že má být blbé počasí, tak že bude doma a tudíž pro nás dostupný. Do toho mi ještě napsal jeden španěl, že teda bohužel nemůže ubytovat dva lidi, ale že nám alespoň nabízí své průvodcovské služby. Tak mi to přišlo jako osud, respektive znamení, že máme fakt jet, když jsem tak najednou sehnala jak ubytování zadarmo, tak i průvodce :-)

Takže jsme hned s Aimee koukaly na spoje a domlouvaly se na výletě a dopadlo to tak, že jsem asi v sedm večer šla na autobusák (který mám od bytu asi 3 minuty) pro naše jízdenky na půl sedmou ráno. Wohoo, bylo to trochu narychlo, ale kdo mě zná osobně, ten ví, že se crazy nápadům většinou nebráním a normálně stejně většinou neplánuju ale žiju spontánně. :-)

Ještě jsem zkoukla na mapě kam tím autobusem dojedem a kde bydlí Alejandro, že bychom si k němu po příjezdu odložily batohy (a hlavně se seznámili, že) a k mému velkému překvapení jsem zjistila, že bydlí chůzí cca 25 minut od toho autobusáku neboli 2 stanice metrem. Tak to jsem mu, k jeho velkému překvapení,  haha, napsala, že jestli nebude pršet, tak že k němu dojdem pěšky. To on nechápal, že se dokážu v cizím velkém městě zorientovat a jít podle mapy aneb mé skautské dovednosti se projevily. A nebo geny inteligence :-P

Ráno v 6.30 odjezd z Ovieda. Doufala jsem, že budu v buse spát, protože jsem spala jen asi 4 hodiny. Mno ale moc mi to tam nešlo... Do Madridu jsme přijely ve 12 a k naší radosti svítilo sluníčko. Já měla s sebou sice ještě zimní bundu (bylo pod a kolem 10°C), ale bez mikiny - a mám pocit, jestli jsem si tu bundu dokonce nesundala.

No ale tak jsme se s Aimee vydaly směr Alejandrův byt, který jsme opravdu po těch 20-25 minutách objevily. Já mu tedy napsala SMS, že bychom snad měly stát před jeho bytem a taky že jo, za minutku dvě se za mými zády otevřely dveře a v nich se objevil sympatický týpek s polodlouhými vlasy. Přivítání po španělsku (jedna pusa u levé a druhá pusa u pravé tváře) a byly jsme pozvány nahoru do bytu. Tam na nás čekalo překvapení v podobě psa, nevím teď, co to je za rasu, přikládám fotku. :-) Max (pes) byl z nás totálně vyřízenej, nejradši by nás obskočil.. Nicméně na kluky prý moc přátelsky nereaguje... Alejandro nám ukázal byt, náš pokoj s dvojpostelí a ještě jsme se chvíli snažili konverzovat ve španělštině. A já jsem hlavně napsala Robertovi, že už jsme teda dorazily a v kolik se můžem sejít a kde.

Asi víc, než z faktu, že jdeme bydlet k neznámému člověku jsem byla odvařená z Alejandrového (haha, to jméno fakt nemám ráda :D) akcentu. Nebyl španělský! Ale byl krásný, spíš latinskoamerický, s jemně vynechávaným písmenem 's' na konci slov. Na což jsem si teda musela chvilku zvykat, abych rozuměla. To mě napadlo, že jsem si možná přece jen mohla přečíst ten jeho profil na couchsurfingu... :D No a do toho se ho Aimee zeptala odkud je původem a on, že z Venezuely. Tak to mi spadla brada :D

Roberto odepsal téměř hned, že se můžem sejít v tolik a tolik tam a tam a do toho Alejandro řekl, že jestli neva, že by šel s náma, že stejně nemá co na práci. Tak proč ne, aspoň byla lepší šance se poznat.
Vzal nás nedaleko jeho bytu k nějakým starým budovám s jakousi výstavou, popravdě jsem mu moc nerozuměla účel té výstavy nebo toho místa. Bylo těžké se furt soustředit na to co říká, když jsem taková poletucha. :-)) Takže jsem si víc užívala venku park a takový pomalovaný most ve tvaru obrácené lodi. Teda skoro. :-))

Odtamtud jsme šli na metro a na místo srazu s Robertem, to bylo v centru Madridu, bylo tam mrtě lidí. Ještě jsme si před srazem stihli dát na náměstí Plaza del Sol každý kousek výborné pizzy. Já jsem hlad opravdu moc neměla a Aimee tvrdila, že taky ne. Jak se ale večer ukázalo, kecala a hodně. Joo, během toho výletu jsem zjistila, že kdo vám vyhovuje na povídání si vám ne vždy může vyhovovat na cestování s, ale to předbíhám.
Roberto si nás na místě srazu našel sám, prý dle toho, že jsem mu psala, že jsme tři a zrovna jsem držela u ucha telefonu, protože jsem mu volala, kde je...

...a pokračování příště...

Burgos

Od začátku co jsem měla vyjet na erasmus do Ovieda jsem věděla, že se minimálně jednou podívám do Burgosu, kam jela na erasmus Jířa. Nakonec to vyšlo perfektně, v mém plánu na výlet mě podpořila i jedna učitelka páteční hodiny, které jsem se ptala, jestli by jí to nevadilo, že bych takhle zatáhla její hodinu. Čtvrteční večerní sbor mi taky odpadl, jako znamení to vše vypadalo blaze. J Takže jsem si v úterý koupila jízdenku s odjezdem večer ve čtvrtek 21. 3. a příjezdem v neděli 24., nakonec jsem tu jízdenku ještě ve středu byla změnit na příjezd v pondělí 25. Řekla jsem si, že když už tam za těch 40 € jedu, tak že přemůžu své svědomí a tu pondělní hodinu prostě zatáhnu.. :D

Ve čtvrtek jsem tam dorazila po jedenácté v noci, Jířa na mě čekala na autobusáku, šly jsme pochopitelně k ní a za chvilku dorazili 2 další češi co tam jsou od nás z univerzity. Ještě tam je jedna češka od nás, ale ta měla svůj program, přidala se k nám až později. Každopádně ty dvě holčiny, Markét a Barča, jsou přímo od nás (ode mě a Jíři) z ročníku a Adam, který je o rok výš. Bylo to fajn, potěšilo mě to. Dali jsme si vínko, Alioli s bagetou, pokecali. A ani nevim v kolik jsme se sebrali a že jdeme ven. Byli jsme (teda spíš oni byli) pozváni na jednu partu v bytě nějakých erasmáků, tak mě vzali s sebou. Byt to byl prťavej, lidí tři prdele, jak my doma říkáme, vlastně jsme se nehly dál jak dva metry od vchodu, pokud nepočítáte 3 metry napříč koupelnou k míse wc :D Měli jsme s sebou víno, bavily se s pár lidmi. Nevím  v kolik, ale ani ne nijak extra za dlouho jsme odešli, Adam se rozhodl, že už půjde domů a my s holkama šly ještě do města, holky mi chtěly ukázat jejich pařící centrum. J Přidala se k nám teda i Barča už a maratón začal. Ale prd maratón. Navštívily jsme asi 4 nebo 5 různých klubů, vždy jsme chvilku zatancovaly a šly dál. Čím víc hodin bylo, tím víc lidí – a ač se mi v jednom tom klubu celkem líbilo, hrála super muzika, zkazilo mi náladu to, jak nechutně těsno tam bylo a přitom stále chodili noví a noví lidé. A to se pak můžete sotva otočit, natož tancovat! Jířa to na mě zřejmě poznala (nedivim se, musela jsem vypadat otráveně a v tu dobu navíc už i ospale), tak byla tak hodná a řekla, že půjdem domů. Ještě jsme to vzaly přes jeden bar, kde nás rozesmál jeden týpek. On se totiž kolem nás tak točil a pár vteřin před tím, než jsme šly domů začal před Jířou tancovat rádoby svůdný tanec – a Jířa se na něj jen tak podívala, odhodila hlavou a odešla. Já šla až za ní, tak jsem to celé viděla, i jeho výraz jak čuměl, že mu dala košem, musela jsem se smát.. :D

V pátek jsme nedělaly během dne vůbec nic! Já chtěla aspoň napsat dopis, dobře, napsala jsem asi tak půlku stránky, haha. Prostě jsme si hodily pohodu. Venku bylo stejně ošklivo, pršelo. Odpoledne kolem 6 jsme šly do sboru od církve, kterou Jířa v Burgosu našla. Byla s nimi dohodnutá, že přijde a ač mě chtěla nechat v bytě nebo u holek, já si vybrala jít s ní. A udělala jsem dobře. Ve sboru začali trénovat jednu krásnou písničku Why So Downcast, ta mě úplně naladila do pozitivna, broukala jsem si jí pak celý víkend.

Po zkoušce sboru měli mladí lidé z církve setkání, povídání si. Už jsem to zažila dřív v Anglii, moje anglická rodinka byla křesťanská a taková sezení byla občas u nás doma, takže jsem věděla co mě čeká a zůstala jsem tam. Nevadí mi to. Naopak se mi to líbí. Lidé se otevřou, mluví o svých životech, starostech i radostech... Potom jsme měli společnou 'večeři', každý jsme dali myslím Euro, bylo nás asi 15-20, a měli jsme několik 'pic' a 'tortill' (ta slova vypadají divně skloněná, pizza+tortilla) na rozdělení mezi sebe. Někdy v jednu nebo v kolik jsme to tam s Jířou zabalily a šly domů spát.

V sobotu, co jsme dělaly v sobotu? :D  Joo to jsme trochu výletily. Sešly jsme se s Barčou a šly ve třech přes centrum na castillo, což je na kopci nad městem. Zrovna svítilo slunce, bylo tam pár mraků a když slunce zalezlo, bylo to na svetr, ale jinak se dalo sedět na slunci v krátkém rukávu. Byl to úžasný pocit. Jířa se mi smála, že sedím v nejstudenějším místě Španělska v krátkém rukávu. Navíc jsem si trochu spálila dekolt! :D Po cestě dolů jsme to vzaly jinudy přes takové asi trochu tajné místo aneb ať žije dobrodružství :-)

Večer jsme se tentokrát všichni češi setkali u Jíři a uvařili jsme si. Měli jsme sýr na styl smažáku, hranolky, a díky Adamovi jsem se odvážila ochutnat jídlo zvané morcilla.

V neděli jsme šli v poledne do církve. Já tahle nedělní setkání miluju, to už jsem taky byla několikrát v Anglii s rodinkou.. Sice nejsem věřící v Boha, ale jinak věřím. Takže když pominu fakt, že 'to' každý nazýváme jinak... Nikdo mi nevymluví, že církevní písničky jsou plné radosti, lásky, prostě samých pozitivných pocitů. Alespoň na mě tak působi. A to nemluvím o těch lidech, jak si to užívají, když se vlastně modlí ve formě zpívání...

Večer bylo ve městě velikonoční procesí, zajímavá podívaná, týpci v kápích...spíš mě zaujala živá muzika, hihi :-)) Bylo štěstí, že nepršelo, jinak se až na to sobotní dopoledne věčně střídalo zataženo-déšť.

V pondělí jsme šly s Jířou do katedrály. Katedrála v Burgosu je třetí největší na světě, tak mě ani moc nepřekvapilo, že vstupné pro studenty stálo 4,50 €. Co mě překvapilo byl vnitřek katedrály. Samotná středová část nebyla až nijak extra velká, ale bylo tam spousta menších kapliček... Každopádně návštěva stála za to. Potom jsme šly ještě v dešti do školy, abych viděla, kde Jířa studuje. No nic moc no :D

A to už bylo odpoledne, šly jsme domů, já se sbalila a po pátý odjížděla zpátky směr Oviedo...

Víc fotek sem nedám, pardon, ale ten systém na fotky je tu fakt stupidní.. :D

Novinky

Tak mě tak napadlo, že jsem vám sem pěkně dlouho nic nenapsala :D

Jenže tentokrát jsem si ani nepsala poznámky, tak nevím, co teď..takže co mě napadne. ;-)

Za tu dobu co jsem nepsala jsem byla na dalším výletě, tentokrát s tou druhou studentskou organizací jmenující se AEGEE Oviedo. AEGEE je původně myslím z Francie a též je po Evropě, ale třeba v ČR není, tam máme (zatím?) jen ESN. Měli jsme velké štěstí na počasí. V posledních dvou týdnech je tu totiž dost divně. Jeden den se to dá, druhý den mrznete, dokonce tu i sněžilo, to se prý v březnu ještě nikdy nestalo, třetí den svítí sluníčko....a náš den bylo nádherně až asi do 4 odpoledne, kdy zapršelo, ale dalo se to v pohodě přežit s kapucou. ;-)

No a jeli jsme do Covadonga, historické a krásné místo, já jsem si tam i ulovila kešku na památku. 

krásný oltář

Covadonga, z tohohle směru bývá na pohledech

Pak jsme jeli nedaleko do městečka Cangas de Onis, kde je jeden historický most, kterému se po světě říká Puente Romano (tedy románský most), ačkoliv byl postaven už někdy ve středověku.

salát

Tam jsme i měli rozchod na oběd, kdy jsem se, přiznám se, trhla od holek češek. Né teda že bych s nima nechtěla být, bylo to pro mě těžké rozhodnutí. Ale jde spíš o to, že s nimi můžu být furt a taky s nimi jsem celkem často a mluvíme samozřejmě česky, ale španělsky tu fakt moc nemluvím a moc lidí taky neznám, tak jsem se chtěla trochu družit jinde...tak snad mě holky moc nepomluvily za tento můj sebezáchovný čin :-)) Přidala jsem se tedy do skupinky 4 němců (teda jedna byla rakušanka a taky jsem se jich nejdřív zeptala, jestli jim to fakt nebude vadit, když s nimi bude německy nemluvící) a bylo fajn. Jídlo bylo v pohodě, přecpala jsem se, a to jsem ani nesnědla celé porce. Oni tu totiž nemívají menu jako my, polévka+hlavní jídlo+dezert, ale jejich menu spočívá ve dvou menších hlavních jídlech+dezertu a k tomu máte ještě každý kus pečiva a samozřejmě pití, většinou buď vodu nebo víno. Taky většinou takové menu stojí kolem 10 €. Dám vám sem fotky našich jídel.

rýže s kuřecím

fabada - typické jídlo pro oblast Asturias

to byla ryba s neuvěřitelně mastnými brambory

maso s kozí omáčkou 

No a pak jsme jeli do posledního místa, pobřežního města Ribadesella. Bylo tam hezky, z kopce krásná vyhlídka. I se nám právě naskytl super pohled na déšť v horách, protože to město má z jedné strany moře a z druhé hory, kde právě začalo pršet. Pak se to naštěstí jen přehnalo přes nás, to trvalo tak max 15 minut a bylo po dešti.

Konec výletu teda AEGEE nezakončilo nejlépe a tím si trochu zkazilo náš názor. Jde o to, že naprostá většina už byla po tom celém dnu naprosto utahaná a chtěli jsme jet domů...jenže asi 3 holky řekly, že by si tam šly ještě někam sednout, takže jsme měli na hodinu rozchod. Achjo, taky si mohly jít sednout někam v Oviedě, no ne?!?

Domů jsem se dostala někdy v deset unavená, ospalá, ale s pocitem, že to za to opravdu stálo a že jsem za 13 € od AEGEE viděla mnohem víc než bych bývala viděla za 65 € od ESN v Galicii, kdybych už jí předtím neznala...

...a druhý den jsem se jen válela. :D

s holkama češkama

Deštíček v horách

před odjezdem domů

A teď už mimo výlet...

Nejvíc se tu asi bavím s jednou slovenkou, Silva se jmenuje, už jsem o ní psala, že jí nevadí si se mnou psát/povídat španělsky, když mě chytne touha procvičovat. Není tu na studijním Erasmu, ale na pracovním, pracuje tu v kanceláři místního ESNka. Je fakt fajn, taková moje krevní skupina. Až teda na to, že je schopná pařit do 6 do rána, to se mi ještě nepovedlo :D ale to je zas dobrý, že člověka nepřekecává, ať zůstane, prostě akceptuje jeho rozhodnutí jít domů.. ;-) Jenže to má jedno velké ALE: Silva mi do dvou týdnů odjede zpátky do Itálie, kde studuje - protože má někdy začátkem dubna promoci. To zamrzí (mě)!!!

Jednou z novinek je, že už nám skončil intenzivní kurz španělštiny, v pondělí jsme psali závěrečnej test. No na to, že jsem nad učením seděla celý víkend jsem se u toho testu cítila...no jak to jen říct...vypatlaně. Bylo to pro mě těžký. Navíc po asi hodině už jsem měla pocit totálního maglajzu v hlavě, všechnu gramatiku jsem měla pomotanou a už bych nedala dohromady ani základní subjuntiv (jeden z časů ve španělštině)...takže poslední dvě cvičení už jsem tak spíš natipovala, někde jsem to i nechala prázdný, protože už jsem nevěděla prostě co tam dát za čas, jednu větu jsem dokonce ani nebyla schopná přeložit. Co nás asi crelkově překvapilo byl formát toho testu. Bylo to šest cvičení a všechno to bylo na gramatiku, museli jsme změnit sloveso v infinitivu do správného času, tudíž dávat pozor na gramatická pravidla a taky na to, o které osobě mluvíme. Žádné cvičení nebylo na POR/PARA (což se dost lidem plete), imperativo (rozkaz, ve španělštině není úplně jednoduchý, musíte si pamatovat pravidla tvoření a i tak tam jsou výjimky...) a ani znalost slovíček se tím testem zrovna neprověřila, teda pokud nepočítáme ty, z kterých byly sestavené ty věty, haha. No ještě že jsem se neučila slova jako nos pršák nebo vrásčité čelo, to bych byla akorát naprdlá, že to tam nebylo! :D

Mno výsledek se dozvíme asi zítra nebo ve čtvrtek, tak jsem zvědavá, doufám a celkem věřím, že jsem to dala, protože věřím v to, že nám dá určitě nějaká procenta k dobru za účast na hodinách - a tu já měla 100 %....tak snad!!

Po tom testu jsme byli (lidi z našeho kurzu) pozváni do bytu jedné slovenky Diany na večeři na počest ukončení testu (jistě úspěšného;)) a bylo to fajn. Sešlo se nás asi 15, já se poprvé od výletu do Galicie potkala s jednou holčinou co mi sedla, tak to bylo taky fajn, že jsme si zas popovídaly. A vzájemně jsme se neustále špičkovaly, abychom mluvily španělsky, že si nerozumíme (je to čechoslovenka). :-P Dokonce jsem si zkusila jak se tu leje sidra, je to totiž speciální nápoj se speciálním postupem nalévání. Nalévá se shora, kde nad hlavou držíte láhev se sidrou a snažíte se trefit do sklenice, kterou držíte dole. Při procesu trefování se ale nesmíte hýbat tou spodní rukou co drží skleničku, ale tou horní, co drží lahev. Není to sranda. Kor pro někoho, komu sidra smrdí už jen vylitá na zemi - a že jí v takové sidreríi (restaurace se zaměřením na podávání sidra nápoje) - natož aby ji měl ještě vylitou někde na sobě... Jak se nalévá sidra - čas 0:45

Domů jsem šla asi o půlnoci a doma se Desiree koukala na film ještě s Davidem, našim společným kamarádem (já ho znám samozřejmě přes ní). K mému štěstí film za asi 5-10 minut skončil a já si tak mohla s nima trochu povídat (snažit se o to, haha). No byla sranda, nejvíc mě dostalo to, když mi Desiree přehrála překvápko... Ono totiž jak jsem se celý víkend učila, tak už mi z toho v pondělí hrabalo (učila jsem se i v po, test jsme psali až v 6 večer). No a jedna z mých hrabacích fází byla ta, že jsem si zpívala koledy, jednu anglickou a jednu španělskou na které jsem ulítávala poslední Vánoce 2012 Los peces en el río. A ona mě tajně ze své pracovny nahrála!!! :D Tak tomu jsem se smála asi pět minut, až jsem smíchy brečela a bolely mě bříšní svaly (bodejď by ne, když je tu jinak namáhám leda tak při jídle). Dala jsem si s nima sklenku vína a kecali jsme asi hodinu...a když už to vypadalo, že David půjde domů, začali jsme nějak řešit, že jemu se nechce ještě jít a že já se s nima vlastně nemůžu ve čtvrtek sejít (jinak se každý čtvrtek kdo může scházíme), takže se Desiree oblíkla a vyběhli jsme do ulice na vínko do baru :D Tam z nás ale asi moc radost neměli, my se s Desiree totiž docela slušně hlasitě smějeme...navíc už bylo po jedné hodině a tyhle bary tady v ulici tak nějak v týdnu zavírají. Takže jsme si dali jednu sklenku a byli jsme slušně vyhozeni. A pak si ještě necelou hodinu povídali před vchodem :D No do postele jsme se s Desiree dostaly nějak v půl 3, chudák, ona v půl 8 vstávala. Ale David to měl horší, ten vstával totiž už v 6:30 (což je na španěla obdivuhodný výkon)!

No a proč že se s nimi ve čtvrtek nemůžu sejít?? To je má největší novinka z které mám mega radost - jedu totiž ve čtvrtek večer do Burgosu navštívit mou drahou Jířu a Markét, Barču a Adama. Holky chodí přímo se mnou do ročníku v Liberci a Adam je též v Lbc, ale o rok výš. Původně to vypadalo, že tam pojedu v pátek večer do neděle odpoledne. To jsme s Jířou ale smutnily, že to je nějak málo, tak jsem to prokonzultovala s učitelkou mé jediné páteční dvouhodinovky a ta mi říkala, že to jako určitě musím jet už ve čtvrtek, abych pořádně poznala nová místa :)) Takže bylo rozhodnuto, že pojedu ve čtvrtek večer. S tím, že teda nepůjdu na zkoušku sboru (tu máme ve čtvrtek mezi 20-21 h), že to tam beze mě snad přežijí. No a dneska nám sbormistr řekl, že někam odjíždí a další zkoušku máme až příští středu 27., haha. :)) No a po příchodu domů mi vlastně došlo, že když už teda nemám sbor ani v pondělí, že holt zatáhnu ještě dvě jiné hodiny, protože když už do té cesty do/z Burgosu dávám 40 €, tak ať už to tam vemu z gruntu. Takže si zítra půjdu na autobusák přebookovat místenku do autobusu z nedělního odpoledne na pondělní. :-) Páááni, jak já se tam těším!!! Pak vám snad napíšu, co se tam dělo....ale možná to zůstane ukryto pod názvem "Co se stalo v Burgosu, zůstane v Burgosu!" :-P

Buenas noches amigos (i 'ne-amigos' :D)

poznámky

Mám tu za dva týdny zas pár poznámek, tak vám je okomentuju. ;)

luxování - Musela jsem se smát svému prvnímu luxování tady. Úplně poprvé jsem ještě o luxu v tomto bytě neměla moc tušení, tak jsem hledala smetáček s lopatkou. Našla jsem smeták, tak jsem si v pokoji zametla. Hrozně se tu práší, tvořej se po zemi takové ty prachové chuchvalce, to nesnáším. No jenže pak jsem nemohla najít lopatku. Tak jsem se zeptala Desiree a ta nás právě seznámila s panem vysavačem. (A se slečnou lopatkou teda taky, ač byla chudák až na dně skříně pod vším možným harampádím.) Máme tu ten vysavač, co jezdí sám po bytě. Docela dlouho jsem ho pozorovala a nechápu ten systém jak jezdí. Má teda v sobě nějaký senzory po půlce, že "vidí" zeď. Občas tak inteligentně jede podél stěn či nábytku. Ale jinak se v obýváku furt vracel na jedno místo a na druhém přitom nebyl vůbec...hrozně mě to deptalo a radši bych měla normální vysavač. Na druhou stranu lepší než žádnej. ;-)

pechuga de pavo - To jsem tak jednou v krámě procházela klidně všechny možný salámy balený a došlo mi, proč mi moc nechutná ta šunka co si kupuju - já si totiž do té doby vůbec nekupovala šunku, ale salám jmenující se "krutí prsa". A to jsem se nejdřív lekla, když jsem viděla ve slovníku výraz 'krocan'. :D Nicméně jsem si vzápětí konečně koupila šunku (jamón) a to dokonce 89 % a za cenu jako ostatní salámy (200 g za cca 1,80 €). To jsem totiž předtim nadávala, že na hrozně málo salámech bylo uváděno procento masa a když už to bylo uvedeno, tak to bylo max 65 %. A já po shlédnutí jednoho videa začala kupovat šunku s víc jak 80 %, tak jsem byla fakt happy. A konečně mi ten salám taky chutná. :-)  Jen by to chtělo český chleba či rohlík z Intersparu. Asi jim je tam po návratu vykoupim :D

předobalené řízky - Jo, to jsem tak procházela mrazáky s masem a narazila tam na něco, co vypadalo jako vepřové ve strouhance. Koupila si to. A nakonec to bylo spíš něco mezi řízkem a karbanátkem. A už si to teda nikdy nekoupím.

posezení na slunci - Tak tím už si úplně nejsem jistá, co jsem chtěla říct. Ale zřejmě to, že se tu po x dnech deště a zimy (na teploměru kolem 4, pocitově tak 0°C, i se kouří od pusy) objevilo sluníčko, tak jsem si sedla na chvíli na lavičku a vychutnávala paprsky. Ale byly ještě slabé, po chvilce jsem musela zas dom.

učůrávám ze slova la jungla! - To slovo jungla /chungla/, džungle, jsem viděla někde na reklamní ceduli na cestě domů. A smála se tomu celou čtvrt hodinu. :-))

sbor - Začala jsem tu chodit do univerzitního sboru. Sbormistr je teda nic moc a jeho postupy se mi moc nelíběj (většinou se ani nerozezpíváváme), ale lepší, než nic. :) A repertoár je fajn, celkem živej. Akorát je nevýhoda toho, že jsme v altu věčně jen 2, že když mi ujede nějaká nota (ještě se ty písně učím, že), tak je to hned slyšet. Na druhou stranu mám štígro, že tam nejsem sama. Tu druhou holku jsem tam totiž dotáhla já, je to Markét, ta od nás z liberecký univerzity. :-))  Ona má být teda soprán, ale dle svých slov je na soprán líná. A zajisté mě v tom nechtěla nechat. V sopránu tam jsou totiž holky minimálně 4.

náročný den pondělí - od půl 12 ve městě - Tak tohle teď vlastně vystihuje všechny dny. Škola, sbor, doma bývám jen chvilinku na jídlo a pak hned zas na kurz španělštiny.

destrezas a prácticas - Destrezas je předmět o schopnostech komunikace ve španělštině. A máme dělat ústní prezentaci před třídou na dané téma. Původně dvě, jednu samostatně na 5 minut, okecat nějaký článek co si najdem. Učitelce se ale asi zželelo erasmáků, protože ti jí to mají dát nakonec jen písemně a čeká nás ta druhá prezentace, což znamená ve skupině odprezentovat okecávku o nějakém videu co si najdem. Úplnou náhodou jsem se dostala do skupiny ke třem španělkám. Ale ještě jsme na tom nezačly dělat. Trochu se bojím, co budou ty holky zač a jestli mi s tim pomůžou, vůbec se neznáme.

vybledlá pleť (tmavej makeup) - Tak to jsem si tu všimla, že když si dám make-up, tak má tmavší odstín než má pleť. Vybledla jsem. Hauuu. (Make-up teda moc nemusim, ale mam tu horší pleť.)

"...Pouceni dne: ve Spanelsku pozor na poklopy od kanalu, ktere tu jsou mimochodem vsude. Kdyz jsou mokre, klouzou jako led..." - Tak to byl můj status v jeden deštivý den. Šla jsem do školy, a na šikmém chodníku obcházela dvě pomalu jdoucí paní. Bohužel ten chodník byl ještě víc šikmej zrovna v místě, kde byla dva kanály vedle sebe. A já se natáhla, doslova jak rozmázlej pavouk. Ještě teď mě bolej modřiny na kolenou, a to už je to přes týden. Ale to není nic proti tomu, jak mě bolely svaly na pažích, asi od toho, jak jsem při tom pádu rychle natáhla ruce nebo tak něco. ;-)

chybí mi auto - Tak to mluví za vše. Chybí mi auto. Ale ne kvůli přibližování, tady je to celkem všechno blízko, do hodiny. Ale kvůli tomu pocitu, že řídím... Miluju to.

křuplé kalhoty - Haha, to je historka z obchodu. Jedné paní se v zelenině rozsypal pytlík s pomerančema. Chtěla jsem být hodná a udělat dobrý skutek, tak jsem jí je začala pomáhat sbírat. Jenže jsem na sobě měla čerstvě vyprané kalhoty a jak jsem se tak sklonila v podřepu, kalhoty mi na vnitřní straně stehna křuply. Ale nemám srdce je vyhodit, zatím, tak je mam na dně skříně. :D

štěstí na topení - Slyšela jsem v jednom týdnu 3 holky nezávisle na sobě vyprávět historku o tom, jak tu ve svých bytech mrznou ačkoliv maj na sobě třeba 3 vrstvy oblečení. Já jak bydlím v bytě, který není studentský, ale normálně zabydlený svou majitelkou, je tu centrální topení, které topí skoro celý den, takže mi stačí mikina. Ale teď tu třeba sedím v triku s krátkým rukávem. Lucky me!

pazvuky - V týdnu jsem si všimla, že jsem poprvé od příjezdu o hodině vydala jeden ze svých pazvuků (což je právě u mě jinak normální). Tak jsem si říkala, že je to asi znamení, že jsem se tu konečně za měsíc tak nějak zadaptovala. Bylo na čase.

oslava - Tohle už je zpráva ze včera. Jedna fajn češka mě pozvala na svou oslavu narozenin. Byly jsme tam 4 češky a dva slováci a bylo to hrozně fajn. Měly jsme česnekové 'jednohubky', ovocný salát, sušenky, bílé, růžové i červené víno (tekuté). Takhle jsem se za pobyt tady ještě nenasmála. A domů jsem dorazila někdy po druhé. Hlavně ale s úsměvem na rtech. ;-)

Nejistota zvaná Curso de español

Tak se zase hlásím po delší době. :-))

Párkrát už jsem slyšela jak je vidět jak si to tu užívám...tak jen chci říct, že fotky, co dávám na fb jsou logicky jen z nějakých akcí, protože jinak tu fotit není co. Hlavně s sebou foťák nenosím. Takže to třeba někomu může připadat, že třeba chodím na party pořád a tak..haha, byla jsem venku asi tak 4x.

Za pár dní už tu budu měsíc. Nechápu, kam to utíká. Při představě, že tu budu už jen 3 měsíce se moc nadšeně netvářím. Moje hlava by tu potřebovala zůstat tak o půl roku déle.

Nemám tu skoro žádné kamarády a když, tak z řad CZ ši SK spoluobčanů. Takže španělsky moc nemluvím. Asi vám ani nemusím moc říkat, jak moc se mi to nelíbí. Jenže mně ti lidi tady prostě fakt přijdou takoví nezainteresovaní do ostatních. Třeba američani (těch je tu asi sto) si jedou v těch svých skupinkách 4-6 lidí a nikoho mezi sebe nepustěj. Společné výlety s ESN mají hlavní zaměření na noc a tudíž party, což mě nějak extra nebere a na jiné výlety bych zas chodila sama a to prosím neeee. Snad se to ještě změní, doufám v to...

Co se školy týče, vychází mi to nic moc, že tam musim každý den, ačkoliv třeba ve středu a v pátek jen na jednu dvouhodinovku. Ale tak se aspoň projdu. Ve středu to mam alespoň v poledne, ale v pátek musim vstávat a být tam v devět..taky jsem tam pak pěkně uzívaná! :D  Ale jinak si nestěžuju, oproti těm 14 předmětům, co jsem měla v zimním semestru a byla ve škole od rána do pozdního odpoledne/večera to tu mam teď pohodu.

Akorát jsem měla starosti ohledně Learning Agreement. Aneb ta naše koordinátorky z peďáku nám ty naše LA podepsala na místě, které bylo určené na podpis naší domovské uni...takže jsme to musely s Nic přepisovat zase nanovo. :-D A já nevim, jestli mi to z ČR ještě nevrátí nepodepsané, protože tam mam napsané 4 předměty za 24 kreditů, bylo mi řečeno, že kurz, za který dostanu 6 kreditů tam zapisovat nemám. Jenže já nevím, jestli naše TUL nemá podmínku 30 kreditů v LA...tak uvidíme.. Zatím mi ze studijního neodepisujou na mail, co jsem jim psala.

V úterý mi začal ten měsíční intenzivní kurz španělštiny. Je to na dvě hodiny denně po-pá. V pondělí jsme psali rozřazovací test, ten byl ale směšnej, 1 papír A4 se 3 cvičeními plus jedno cvičení na druhé straně a dopis kamarádovi o tom, že jsem byla vyhozena z práce. Z těch gramatických cvičení by si možná nějakou představu o znalosti studentů udělat mohli, ale to by jich tam muselo být tak o 2 Ačtyřky víc a cvičení trochu jinšího rázu. Nemaj to tu vymyšlený. Nebo jestli to mají zaměřeno na to, aby z nás vytáhli prachy a pak nás odbyli? Nevím.

Každopádně mi nepřijde normální, že při počtu cca 100 studentů jsou JEN 3 skupiny!! A to prostě začátečnící, pokročilí a více pokročilí. Do začátečníků se dostalo sotva 15 studentů, do intermedio něco přes 50 a do avanzado přes 30. Já byla přiřazena do intermedio, což mi nevadilo, oproti některým holkám které znám a vím cca jak španělsky umí jsem si připadala v intermedio zařazena správně. Co mě ale štvalo byla velikost skupiny. 50 lidí na jednoho učitele na dvouhodinovku, když tam jsou naprosto odlišné znalosti studentů...pffff, to bylo něco pro moje nervy.

Po první hodině intermedio v úterý odpoledne, kdy jsme hodinu probírali jednu A4 s textem a slovesy v přítomném čase a druhou hodinu jsme si říkali, co se dělá každý měsíc za "akce" jsem se rozhodla jít zkusit jít navštívit večerní kurz avanzado. A asi tam i zůstanu. Teda jako bude to makačka, o tom žádná. Už ve středu (tedy na druhé hodině) jsem koukala jak puk. Hlavně teda na slovíčka..spousta nového...

Ale jako pardon, abych zůstala ve skupině, kde ani nevědí, že se v ŠJ nečte písmeno 'H'? Sám učitel toho kurzu intermedio na začátku hodiny říkal, že tam jsou studenti, kteří umějí jen trošičku (ale zase dát je k úplným začátečníkům by nebylo fér) a studenti, kteří jsou opravdu pokročilí. No a že ti pokročilí se budou tak prvních 14 dní nudit a pak se najede na věci jim víc vyhovující. Tak kurňa proč si platím 4-týdenní kurz, abych se 2 týdny nudila?!?

Systém na prd, řekla bych. Měli ty skupiny totiž vytvořit aspoň 4 a pak by bylo tolik spokojenějších studentů!! Protože tím by se ti málo pokročilí mohli zdržovat jednoduchými cvičeními a vysvětlováním věcí jako rozdíl mezi ir a irse (jít a odejít) a ti pokročilejší by mohli tohle projet opravdu rychleji (na hodinu ten přítomnej čas fakt nebyl třeba!) a zabývat se pak podrobnější složitější gramatikou. A ti v avanzado by fakt probírali něco z těžšího soudku. Achjo. Jsem z toho trochu nešťastná. V tom avanzado se popravdě bojím toho závěrečného testu, jestli nebude až moc drsný. Na druhou stranu se stejně potřebuju v tom jazyce dostat na vyšší level abych nezaostávala za spolužáky co se teď drtí v ČR... Prostě se ve mně perou různá pro i proti oboum těmto skupinám. Nejradši bych chodila do obouch skupin, ale to asi není možné, rozhodně ne zadarmo.

K výletům studentských organizací, je škoda, že nemám víc peněz. Teď o víkendu je jeden výlet do Cantabrie, což je jakoby kraj tady východně "vedle" Asturias ("kraj" pod který spadá to moje Oviedo), ten je i s ubytováním za 40 €, to by se ještě dalo... ale teď zas místní ESNko zveřejnilo výlet do Barcelony na nějaký mezinárodní setkání erasmáků tam, prý přes 2 tisíce erasmáků z víc jak 30 španělských univerzit... a to je na tři dny (+ubytko, city tour a nevim co ještě..a to je za 125 €! Tak nevim, jestli se tam podívám. Asi spíš jestli by někdo z holek tady chtěl tam zajet..nebo není všem dnům konec a zaletím si tam někdy v budoucnu. Do Barcelony jsem během mého erasmu zajet fakt chtěla (stejně jako do Madridu), ale zas ty peníze si z prstu nevycucám a životní náklady (hlavně na jídlo), tu jsou bohužel vyšší než v ČR.

A to je pro teď vše a jdu spát, musím vstávat už v půl 8! :D

Adios amigos.

Pondělí 11/2/13

Dnešek byl skvělý den, ačkoliv jsem si nejdřív spíš myslela, že bude strašný.

Šla jsem spát s myšlenkou, že jsem musela dovřít větračku, protože má být ten nejstudenější den, co jsem tu zatím zažila. Ráno jsem se probudila s ucpaným nosem. A venku pršelo, což teda tady bohužel není nic zvláštního, prší tak 9 dní z 10. Nicméně jsem věřila předpovědi, že je venku zima a oblíkla si ESN mikinu, protože to je můj nejteplejší svršek tady. A na to teda i zimní bundu, ale to je normální, to snad ani nemusím říkat. A ven jsem vyrazila s mým obr deštníkem-slunečníkem z Primarku za 6 € (ještě že jsem si ho fakt koupila!) a s myšlenkou, že tenhle den bude úspěšný.

A taky že byl!

První jsem šla za svou koordinátorkou odevzdat novej learning agreement, protože jsem měnila předměty, všechny, haha. Ještě jsem to s ní dovyplnila, neměla jsem tam zapsanej ten intenzivní kurz španělštiny. Ona mi to podepsala, okopírovala a mohla jsem jít přes celé město do jiné budovy na hodinu. :-)
Když jsem šla tam za ní, padalo trochu krup ale spíš pršelo. Když jsem odtamtud odcházela, bylo venku boží dopuštění. Kroupy padaly, jak kdyby to byl normální sníh, normálně se všude tvořila vrstva 'ledu', dkonoce to trochu klouzalo a na deštníku se mi dělal ledový povlak. A všude byly obr kaluže. Ještě že tu mám ty sportovní boty voděodolné, koupené ještě v Anglii. Ale buď si seženu hodně rychle nějakou impregnaci a nebo gumáky. Protože ty boty tímhle tempem moc dlouho voděodolné nezůstanou.

Ještě jsem to vzala přes školní oficinu zeptat se na jeden papír, zapomněla jsem totiž kdy ho musim odevzdat a kam. Vyplňují se tam taky předměty, ale i s časem a skupinou, do které chci chodit.

A ještě jedna věc se mi fakt povedla to dopoledne, našla jsem poštu a konečně jsem mohla poslat dva dopisy, které už jsem měla napsané od minulého týdne, ale právě jsem nemohla najít poštu. Doufám, že hlavně ten dopis dědovi dojde. Udělalo by mi radost, kdyby mi odepsal aspoň jednu větu.. Nebo alespoň poslal vzkaz po někom, kdo je se mnou v kontaktu přes PC. Při loučení po telefonu mi říkal, že na internet (myslel na počítač) už moc dobře nevidí, tak tam nechodí.

No a jelikož jsem stále měla asi čtvrt hodiny než mi měla začít hodina, zašla jsem ještě do té druhé oficiny kam jsem měla odevzdat ten papír s předmětama ověřit si, že to stačí odevzdat až ve středu (v úterý 12. je tu svátek kvůli karnevalu, ale moc se mě na to neptejdte, protože to nechápu :D). Jedna paní se po mém dotazu podívala na druhou s otázkou, jestli dnes (v pondělí) není náhodou poslední den...a ta druhá se tak hezky usmála a řekla, že jo, že je poslední den, kdy se to má odevzdávat, ale že to můžu přinést až ve středu.. ;-D

Pak jsem měla hodinu, Destrezas=schopnosti - no tak jaké asi můžou být mé schopnosti v psané a mluvené španělštině, když té učitelce 80 % vůbec nerozumím, haha. Ale dneska jsem se nenechala. Koukala jsem na ní s úsměvem a říkala si, že za měsíc jí budu rozumět víc a za dva měsíce ještě víc! Dokonce jsem se i přihlásila, když se ptala, kdo ještě nepřečetl takovej dotazník co nám dala k vyplnění (dvě vlastnosti, které jsou na nás dobré, ale z oblasti komunikace, z té samé oblasti co máme rádi, co nesnášíme, co bychom chtěli na sobě změnit a co se naučit v tom předmětu) a přečetla to. A byla na sebe pyšná, když se dokonce ta třída smála tomu co říkám, mělo to být totiž vtipné! ;-)  Pro zajímavost, řekla jsem, že nesnášim, když mě lidi přerušujou (když něco říkám), ale že se musím přiznat, že dělám to samé, protože jinak ihned zapomenu to, co jsem chtěla říct. No dobře, takhle to tak vtipně nezní. :D

Po hodině (časově dvou) jsem šla domů, ještě jsem to vzala přes obchod koupit si maso, no dobře, tentokrát jsem si koupila i sušenky :)) a chtěla jsem sehnat tekutej tvaroh nebo zakysanou smetanu na palačinky, ale nepořídila jsem. Tvaroh jsem po čtvrt hodině našla, ale jen vcelku. A smetanu leda na šlehání.

Doma jsem si chtěla udělat rizoto, jenže jsem zjistila, že ta zeleninová směs (zamražená), co jsem si koupila, je jiná, než jsem si myslela, složená ze zeleniny, která se na rizoto nehodí. Tak si to někdy udělám k bramborám. No a jelikož jsem měla v lednici ještě smetanu na vaření a otevřené žampiony, které potřebovaly spotřebovat, udělala jsem si, tramtadadá, kuře na kari :D Musím říct, že bylo lepší. jestli to takhle půjde dál, budu na to kuře na kari a rýži expert :D Néé, snad né, protože se chci naučit vařit i něco jiného že...

No a v 6 jsem měla ještě jednu hodinu, didáctica general, bylo to hrozně nudné. Navíc tomu učiteli (ne)rozumím stejně jako té učitelce na destrezas. 'Nejlepší' je, že k tomu co říká chodí po třídě a studentů se na něco ptá. Dneska se na něco zeptal i Markét. A na konci hodiny nám s Nicou s úsměvem oznámil, že příště budem mluvit i my, haha...tak jsem mu 'nařídila', že mi ale musí dát nějakou lehkou otázku. ;-)

No a když jsem přišla domů, bylo už osm...šla jsem si ohřát zbytek kuřete od oběda, trochu kolínek (ale jedla jsem to zvlášť, přišlo mi to jako zvláštní kombinace to smíchat, nevím proč) a donutila jsem se si sednout k televizi! Původně jsem chtěla jít ven, protože když je zítra svátek, nemusím vstávat do školy. Ale musím říct, že jen chvíli. Našla jsem si totiž v TV španělskou Supernanny, znala jsem to z UK. Přihlásí se tam rodina, která má problémy s výchovou dětí. A přijde jim tam paní, která tu matku učí, jak s těma děckama jednat tak, aby si sjednala respekt, aby jim ukázala že je nejen autorita, ale i kamarádka.... Takže jsem si pustila titulky a donutila se na to koukat. On to teda nebyl moc problém zaujmout mě takovým programem, protože jestli mě v TV něco zajímá, tak to jsou takovéhle příběhy ze života. A potom tam běžel neuvěřitelný program. Jmenovalo se to něco jako "Velký bratr" ale nenechte se mýlit, nebyl to žádnej dům prošpikovanej kamerama a uvnitř s exhibicionistama. První příběh byl o holce, myslím 21 let, která byla toho času závislá na drogách a doma doslova šikanovala svou mámu, jak na ní během absťáku řvala a všechno rozbíjela... Druhý příběh byl o klukovi, 19, který nesnášel svou mámu, která ho kdysi nechala babičce a kvůli chlapovi odešla do jiného města, ten jí tam potom týral a nedovolil jí s tím synem kontakt. To ale ten syn slyšet nechtěl. Teď, když ta matka byldlela s nima, odmítal jí přijmout, plival na ní, rozbíjel věci okolo sebe... No v obou případech zasáhli i psychologové a různé názorné ukázky pro ty dva, např. ta holka si měla zkusit přespat venku na ulici, jen tak bez ničeho, zkusila terapii-léčení kontaktem se zvířetem-lachtanem, taky jí nechali pracovat už nevim kde, aby viděla, že může být v něčem úspěšná; ten kluk přijel v autě k nafingované nehodě, samozřejmě nevěděl, že to bylo nafingované, to auto bylo převrácené na střechu, uvnitř věci jeho matky - no co, však na ní vykřikoval, že by si přál, aby jí přejel vlak. Asi vám ani nemusím říkat, že v tu chvíli, co to viděl se moc nesmál... Taky ho nechali pracovat, aby si připadal dobrej....a nevím co ještě s ním udělali, ale pak se té mámě omluvil za to jak se choval, dokonce jí řekl, že jí má rád, neuvěřitelné na tom ale bylo to, že se smál! První půlku 'show' byl totiž jen s prominutím nasranej, zamračenej... Fakt neuvěřitelná změna. Přála bych si vidět záběry ze zákulisí, čím vším ti lidé procházejí (jakýma terapiema procházejí).

Haha, potom tam začal běžet pořad o svatbě cikánů, nevím jestli znáte jejich zvyk s kapesníkem...to jsem snad radši ani vědět nepotřebovala a vidět už vůbec ne!

Taky jsem se teď večer dozvěděla, že Desiree má zítra narozeniny!!! Nějaké nápady??? Já asi vím, co jí koupím, jen se modlím, abych to sehnala. Při vykládní nádobí z myčky jsem jí totiž nakřápla jednu hrozně křehkou skleničku, takovou speciélní - v tom, že je spešl z Asturias na ten jejich nápoj sidra.

No a teď už je jedna ráno a jsem celkem dost unavená..... ;-)

Chicos, que tengáis un buen día maňana! // Mějte zítra krásný den, stejně jako já dnes, zítra, pozítří a už navždy! :-))

Carnaval en Avilés

Včera jsem jela na karneval do Avilés. Jela jsem tam teda hlavně s Markét, ale ještě jelo i několik málo lidí z ESN a erasmu.

My se s Markét sešly ve čtvrt na pět, abychom ještě skočily do Hipercoru, to je na styl českého Tesca, maj tam vše. Za prvé jsme se chtěly podívat, jestli tam neseženem nějakou levnou masku na večer a za druhé jsme si potřebovaly koupit nějaké pitivo. Nakonec jsme sehnaly masky za 3.50 €, koupily 2 flašky růžového vína za 1.50 € jednu (a dle očekávání nechutnalo nic moc), já ještě konstatovala že nemáme vývrtku, ale že už mam zkušenost se zatlačováním korku dovnitř :D jo a ještě jsme si koupily sušenky, abychom měly s sebou něco k jídlu pro případ nouze, že. A vedle hipercoru bylo něco na způsob cukrárny, tak jsme si koupily kopečkovou zmrzlinu, když už jsem měla na zmrzlinu týden chuť. Byla výborná. No a odtamtud jsme už šly na autobusák, kde byl sraz se zbytkem z ESN.

Koupily jsme si lístek samy v automatu a šly co nejblíž k nástupišti 28, odkud měl náš autobus odjíždět, protože tam, soudě dle počtu lidí v maskách, bylo o tento spoj velký zájem. Těsně než přijel autobus jsem uviděla pár lidí z ESNka, tak jsem se přivítala s dvouma, představila Markét a pak už jsme nastupovali... Cesta trvala asi jen cca půl hodiny, to mě překvapilo. A ještě víc mě překvapil fakt, že zpáteční autobus jezdil každou hodinu i přes noc!

Z autobusáku v Avilés jsme šli všichni dohromady do centra na hlavní náměstí Plaza de Espaňa, tam už bylo plno lidí a viděli jsme pěnová děla, kterých jsme se zejména my s Markét bály, nechtělo se nám totiž tahat oblečení na převlečení, tak jsme si řekly, že se od nich budem držet dále...

Stoupli jsme si do jednoho místa na tom náměstí kde nebylo tolik lidí a čekali jsme na zbytek, protože jsme se do autobusu nevešli všichni, půlka lidí musela čekat na bus, co jel za půl hodiny. A taky měli přijet erasmáci z Gijónu. No, to bylo 'trošku' nudné čekání a takové na nic, je ale fakt, že jinak se tam ještě nikde nic nedělo. Popravdě mě to docela otrávilo a pak jsem se pomaleji dostávala do nálady, kdy mě ten karneval začal bavit. Navíc všichni od nás už pili alkohol, už prostě někdy od pěti od šesti, nepochopim, tak byli v takové té náladě hulákat, fotit se... Tak jsme se od nich s Markét odtrhly, protože už mezitim začali stříkat pěnu a zanedlouho začaly projíždět vozítka v kostýmech nebo jak to nazvat. :-)) Za hodinu dvě byla pěna až do půlky náměstí, všude kolem chodili lidé celí zmáčení a s pěnou na sobě. Se v tom prostě koupali. Já si nejvíc užívala pohled na malé děti, ty byly v těch kostýmech fakt k sežrání. :-))

My jsme šly někdy kolem deváté najít do nějaké restaurace/baru wc, navíc začala být docela zima, tak se taky trochu zahřát. Na záchody tam, kam jsme šly, byla pěkná fronta, byl tam totiž jen jeden záchod pánskej a jeden dámskej. S Markét jsme si ještě i přelily víno do plastovejch půllitrovek, abychom náhodou nedostaly pokutu za pití alkoholu na veřejnosti (zamáčknutí toho korku nebylo tak jednoduché jak jsem si myslela, jsem jaksi zapomněla, že tenkrát jsem měla nůž, teď leda svoje prsty a balzám na rty! :D ale nakonec se povedlo).

Zpátky venku se nic nezměnilo...někdy před desátou už projelo i karnevalové vozítko číslo 17 a nevim teda kolik jich bylo nakonec celkem, ale po skončení se lidi v té pěně začali koupat ještě víc! :D A potom jsme se chytly toho nejlepšího, čeho jsme mohly. Šly jsme znova na wc a byli tam lidi s takovýma popruhama které drží buben. Ti lidi byli převlečení do takových brazilských kostýmků, Markét ožívala... :-)) A pak venku se zrovna shlukla grupa těchhle hudebníků a začali se připravovat na vystoupení. Markét mi vyjmenovávala všechny názvy těch hudebních nástrojů co měli, že prý na něco takhle taky hrála. Tak mi vlastně později i hlásala, co jim "dirigent" dává za pokyny :-)) Každopádně když začali hrát, hned jsme se připojili tancujíc za ně do vláčku a za nás další a další lidi. Bylo to boží, úžasné a skvělé. I jsem volala Jíře, která je momentálně na erasmu v Burgosu a není moc happy kvůli svému ubytování, abych jí zvedla náladu tou úžasnou hudbou, která spojila velkej počet lidí a naladila je na stejnou notu...bohužel jak jsem hopsala přímo za tou kapelou, tak jsem já Jířu vůbec neslyšela a ona z té hudby taky prý nic moc, spíš jen rámus od bubnů...

No a po skončení tohoto "představení" (mimochodem, bylo vidět, jak jsou ti lidi, hlavně jejich "dirigent", nadšení, že se nám to líbí - a oprávněně) jsme šly s Markét zpátky na to hlavní náměstí a šly jsme ulicí, kde předtím taky stříkala děla tu pěnu, takže ta byla všude a dosahovala do půlky lýtek...a já jak už jsem byla pinklá jsem Markét jen vrazila foťák a dala jí instrukce ve stylu "Hele, teď mě vyfoť, ale musíš rychle, protože já si do toho lehnu, tak ať nejsem moc mokrá!" a následně jsem si fakt lehla. Sorry Markét :D

 Pak už zanedlouho na hlavním námku na jednom ze dvou pódií začal koncert, vůbec nevim kdo to byl, bylo to asi 6 chlapů zpívající známé i neznámé písně, jedno z toho byl Gangnam styl, jako ten týpek ty "slova" fakt uměl nazpaměť! :D Tak na to jsme pařili už zas i s ESNkem (a erasmákama), které jsme náhodou potkaly. No, náhodou, ono to nebylo moc těžké je najít i bez hledání, protože stáli vlastně v tom samém místě, kde jsme je předtím v těch asi 7 hodin nechaly! :D

Po skončení tohodle koncertu (mimochodem, zajímavé pařit venku v zimních bundách, v únoru, ještě že tanec zahřívá) byl hned druhý koncert na druhém pódiu, tam nejdřív trochu skučela jedna ženská a pak už to byla práce víceméně DJů. No a to bylo kolem půl 1 a my se s Markét rozhodly jít na bus domů. Kdyby se mě nezeptala, tak mě to popravdě asi ani nenapadlo ještě jít, protože jsem byla fakt ve výborné náladě, vlastně asi nejlepší co jsem tu zatím od mého pobytu tady měla (taky to zatím byla nejlepší akce!). Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsme to utly v tom nejlepším. Já mám totiž většinou dost rychlé a nečekané útlumy a pak jsem akorát otrávená, protože jediná co v takovém mém útlumu dokážu je dokola zívat a zívat (a z toho slzet). Takže jsme vlastně ani nikomu neřekly ahoj a vypařily se jak pára nad hrncem, aby nás nemohl nikdo od našeho plánu zvaný Útěk odradit či snad dokonce zastavit.

Akorát to Markét ještě nevěděla co jí čeká asi, protože já jsem byla fakt pinklá, dokonce víc než jsem si sama myslela, protože ono to při tom tancování (rozumějte blbnutí na hudbu) není tak poznat jako když pak například stojíte na zastávce, čekáte na autobus a padají z vás hrozně chytré myšlenky... :D

Mimochodem domů jsem došla nejen se svou maskou, ale ještě s fialovou parukou, plastovým trojzubcem a takovým tím doktorským poslouchátkem (plastovým). Tomu ale chybí ten poslouchací konec. To patřilo "Pítovi" z ESN a ten konec už neměl, když mi to půjčoval. Paruka byla jedné američanky z naší grupy erasmáků a trojzubec se tam válel pod náma v pěně, tak jsem ho zachránila...

No, bylo to vydařené. Dnes jsem vstávala po jedenácté a nejdřív mě asi hodinu dost bolela hlava... ;-D

Tady si ještě užijte několik málo fotek a pardón za to, jak jsou "poskládaný", nejde mi s tim hnout, systém nahrávání fotek tu nemaj moc vymakaný:

Takhle pak vypadalo to náměstí

Ten moc nadšeně nevypadal

Když opomenu dětské kostýmy tak se mi tenhle líbil snad nejvíc! :D

S Markét

s tučňákama!! :-)))

Toho jsem tam potkávala celej večer a pak i na zastávce! :D

Hezký víkend přeji :)

Předevčírem, když jsem šla ze školy, bylo zrovna po dešti. Což by nebylo nic divného, prší tu dost a dost, každých 10 minut...ale já si na přechodu stoupla pod lampu a najednou mi něco, dle zvuku dopadu, velkého přistálo na hlavě! Tvářila jsem se statečně, ale krve by se ve mně nedořezal, když jsem nenápadně koukla nahoru a tam zrovna i létal holub. Tak jsem nevěděla, jestli je všechno v cajku a byla to jen kapka vody a nebo jestli jsem spíš pro smích s obr ho*nem. Zrovna to i začalo stejkat... No odvážila jsem se si hrozně nenápadně šáhnout do vlasů a....ufffffffffffff, byla to voda!! :D  Takže poučení, nestoupat si na přechodu pod lampy, minimálně ne bez deštníku :D

Tloustnu tu. Ačkoliv se tu hejbu víc než v ČR, nějak mi nevyhovuje ten jejich systém jídla, že maj všechno posunutý, oběd ve 3, večeře klidně v 11 v noci. Což teda já se snažim jíst nejdýl v 9. Nechápu, jak to, že netloustnou i oni. Každopádně to není fajn pocit vidět, že musím pásek zavírat dál a dál...něco s tím musím udělat. ;-)

O mém úspěchu s kuře na kari jsem vám už psala. Měla jsem ho rozpůlený na dvě porce, příště musim na 3, bylo toho totiž víc, než jsem si myslela. Dneska jsem najela na vajíčkovou vlnu, ráno jsem si udělala míchaná vajíčka a teď k obědu kaši s buličím (=volské oko). Ehm, teda kaši...spíš bych to nazvala mačkaný brambory :D protože mi nedošlo, že Desiree tu nemusí mít mačkadlo že jo, takže jsem to v závěru musela mačkat vidličkou o stěnu hrnce a zrovna perfektně to nešlo... :D  Ale bylo to dobrý, už mi i ty brambory chyběly! :)

Včera jsme si byly s Markét a Silvou sednout na pivko v hospodě pojmenované Mala Strana! :D Vevnitř byly fotky pražské Malé Strany, na dveřích od wc checos/checas (češi/češky), nad barem šála AC Sparta Praha a výčepní pivo byla Plzeň! Akorát teda 3 € za půllitr, eh! Jinak to tam bylo fajn, ale ceny jsou pro nás trochu důležité... Ještě že já stejně zvládla jen jedno, haha :D

Dnes jsem zvědavá na místní ESNko. Nevím jestli už jsem vám psala, že z nich mam takové spíš negativní pocity, že jim o nás vlastně ani moc nejde, hlavně aby se oni ožrali... Nebo jsem si taky všimla, že zejména vedení místního ESN tíhne k američankám, které tu jsou prý proslulé jako davajky...

Každopádně dnes jedu s ESN do Avilés na karneval. S nima myšleno teda s tím zbytečkem co jede, protože odjely v noci 3 autobusy erasmáků do Portugalska na 3 dny. A ten karneval - nevím přesně co si pod tím představit, vím jen, že se tam na lidi prská pěna a jsou pak celí mokří...no uvidim. Masku mít asi nebudu, pokud něco s Markét nesplašíme někde u vietnamců. A s báglem na převlečení se mi zrovna dvakrát tahat nechce..

Tak vám sem pak zítra či pozítří napíšu víc.

Čtvrtek 7.2.

Už jsem měla dost těstovin a toastového chleba - když tu nemám ani topinkovač, ani toastovač...

Tak jsem sebrala odvahu, koupila si kuřecí prsa, smetanu, koření, žampiony...a udělala si kuře na kari s rýží! Já! A ano, bylo to dobré! Jsem na sebe pyšná. :-))  a mimochodem mi zbylo ještě na večeři :-D

Tímto děkuji Nic a Markét, kdyby si tohle četly, za trpělivost s vysvětlováním mi receptu... :-D

Dneska je vůbec takový pozitivní den. Sice jsem dneska měla ve škole 4 předměty z 5 (ten pátej je španělskej intenzivní kurz, který ještě nezačal), ale na ten jeden měl dneska jen praktickou část, a to nám erasmačkám učitel vzkázal, že na tu praktickou chodit nemusíme, že ty probírané věci potřebuje probrat rychle a asi jsme mu přišly, že mu nic nerozumíme...no tak tím líp pro nás, že tam musíme jen jednou ze 3 výuk toho předmětu. :D

Takže jsem měla 3 předměty. Z toho teda první byla komunikace anglická, psaná i ústní a docela mi spadla čelist, když jsme měli rozebírat dva texty, které obsahovaly celkem dost pro mě až přespříliš formální aj - a takové texty si potřebuju přečíst sama a v klidu a třeba několikrát...a ona nám to jednou přečetla ona sama a už se nás ptala... Mno musím říct, že její přízvuk je neuvěřitelnej. Nechápu, jak je možný, že ty 3 španělské učitelky, které jsem zatím poznala, mají tak krásnou výslovnost, když jinak španělé vyslovují v aj příšerně. Fakt by se jedna naše nejmenovaná učitelka měla inspirovat a třeba se i něco přiučit........ No ale to jsem odbočila. Prostě přízvuk měla dobrej, tam problém nebyl, ale četla to hrozně rychle. A já na reading potřebuju klid, natož ještě na takovej odbornej... Tak to jsem si přišla trochu mimo, ale tak stane se. :D Druhá hodiny byly Destrezas aneb dovednosti ve španělštině psané i mluvené...no tak tam už je to klasika, že se nechytám. Dneska jsem teda aspoň chápala o čem tu hodinu mluvila (rozdíly mezi projevem psaným a mluveným). Ale jinak z ní mám docela negativní pocit, takový, že mi přijde, že erasmákům co se španělštiny a jejího porozumění týče zrovna pomoct nechce, a to ani teď, ani třeba u zkoušky.

No a třetí předmět byl Anglický jazyk II, což je pro mě konečně nějaký předmět, kde si nepřijdu jak totální blb a dokonce jsem se i o hodině odvážila něco říct na celou třídu. Ono tam totiž probíráme cvičení připravující studenty na FCE test a to já už mám za sebou z loňska... No a po hodině jsem byla najít místo, kde by mi vytiskli z .pdf půlku té učebnice kterou probíráme, místo jsem úspěšně našla, půl knížky mam vytištěnou a dokonce v takové úžasné vazbě - jak vám v ČR svážou okopírované papíry do jakoby kroužkové vazby, ale z plastové hmoty, tak tady mi to svázala takovou kovovou spirálkou, jako když si v obchodě koupíte trhací sešit! Prostě žůžo! :-)))

No a pak to vaření...a teď jsem přejedená a píšu vám tu. :D

Jedno negativum, BlackBerry mi nechce načíst paměťovou kartu! Takže sbohem focení na mobil, protože do paměti mobilu se mi nic nevejde. Ale to je jen taková maličkost...

Druhé negativum, začala mě dost bolet hlava, možná si na chvilku lehnu. Večer mě Desiree pozvala na nějaký setkání několika lidí tady z Ovieda, tak jsem na to zvědavá, co to bude vůbec zač, kolik se nás tam sejde... :-) Ale ráno musím vstávat zas na tu anglickou komunikaci složitou, tak tam můžu být tak na 2 h max.

Všem Verčám přeji vše nej k svátku! :)