Pondělí 11/2/13

Dnešek byl skvělý den, ačkoliv jsem si nejdřív spíš myslela, že bude strašný.

Šla jsem spát s myšlenkou, že jsem musela dovřít větračku, protože má být ten nejstudenější den, co jsem tu zatím zažila. Ráno jsem se probudila s ucpaným nosem. A venku pršelo, což teda tady bohužel není nic zvláštního, prší tak 9 dní z 10. Nicméně jsem věřila předpovědi, že je venku zima a oblíkla si ESN mikinu, protože to je můj nejteplejší svršek tady. A na to teda i zimní bundu, ale to je normální, to snad ani nemusím říkat. A ven jsem vyrazila s mým obr deštníkem-slunečníkem z Primarku za 6 € (ještě že jsem si ho fakt koupila!) a s myšlenkou, že tenhle den bude úspěšný.

A taky že byl!

První jsem šla za svou koordinátorkou odevzdat novej learning agreement, protože jsem měnila předměty, všechny, haha. Ještě jsem to s ní dovyplnila, neměla jsem tam zapsanej ten intenzivní kurz španělštiny. Ona mi to podepsala, okopírovala a mohla jsem jít přes celé město do jiné budovy na hodinu. :-)
Když jsem šla tam za ní, padalo trochu krup ale spíš pršelo. Když jsem odtamtud odcházela, bylo venku boží dopuštění. Kroupy padaly, jak kdyby to byl normální sníh, normálně se všude tvořila vrstva 'ledu', dkonoce to trochu klouzalo a na deštníku se mi dělal ledový povlak. A všude byly obr kaluže. Ještě že tu mám ty sportovní boty voděodolné, koupené ještě v Anglii. Ale buď si seženu hodně rychle nějakou impregnaci a nebo gumáky. Protože ty boty tímhle tempem moc dlouho voděodolné nezůstanou.

Ještě jsem to vzala přes školní oficinu zeptat se na jeden papír, zapomněla jsem totiž kdy ho musim odevzdat a kam. Vyplňují se tam taky předměty, ale i s časem a skupinou, do které chci chodit.

A ještě jedna věc se mi fakt povedla to dopoledne, našla jsem poštu a konečně jsem mohla poslat dva dopisy, které už jsem měla napsané od minulého týdne, ale právě jsem nemohla najít poštu. Doufám, že hlavně ten dopis dědovi dojde. Udělalo by mi radost, kdyby mi odepsal aspoň jednu větu.. Nebo alespoň poslal vzkaz po někom, kdo je se mnou v kontaktu přes PC. Při loučení po telefonu mi říkal, že na internet (myslel na počítač) už moc dobře nevidí, tak tam nechodí.

No a jelikož jsem stále měla asi čtvrt hodiny než mi měla začít hodina, zašla jsem ještě do té druhé oficiny kam jsem měla odevzdat ten papír s předmětama ověřit si, že to stačí odevzdat až ve středu (v úterý 12. je tu svátek kvůli karnevalu, ale moc se mě na to neptejdte, protože to nechápu :D). Jedna paní se po mém dotazu podívala na druhou s otázkou, jestli dnes (v pondělí) není náhodou poslední den...a ta druhá se tak hezky usmála a řekla, že jo, že je poslední den, kdy se to má odevzdávat, ale že to můžu přinést až ve středu.. ;-D

Pak jsem měla hodinu, Destrezas=schopnosti - no tak jaké asi můžou být mé schopnosti v psané a mluvené španělštině, když té učitelce 80 % vůbec nerozumím, haha. Ale dneska jsem se nenechala. Koukala jsem na ní s úsměvem a říkala si, že za měsíc jí budu rozumět víc a za dva měsíce ještě víc! Dokonce jsem se i přihlásila, když se ptala, kdo ještě nepřečetl takovej dotazník co nám dala k vyplnění (dvě vlastnosti, které jsou na nás dobré, ale z oblasti komunikace, z té samé oblasti co máme rádi, co nesnášíme, co bychom chtěli na sobě změnit a co se naučit v tom předmětu) a přečetla to. A byla na sebe pyšná, když se dokonce ta třída smála tomu co říkám, mělo to být totiž vtipné! ;-)  Pro zajímavost, řekla jsem, že nesnášim, když mě lidi přerušujou (když něco říkám), ale že se musím přiznat, že dělám to samé, protože jinak ihned zapomenu to, co jsem chtěla říct. No dobře, takhle to tak vtipně nezní. :D

Po hodině (časově dvou) jsem šla domů, ještě jsem to vzala přes obchod koupit si maso, no dobře, tentokrát jsem si koupila i sušenky :)) a chtěla jsem sehnat tekutej tvaroh nebo zakysanou smetanu na palačinky, ale nepořídila jsem. Tvaroh jsem po čtvrt hodině našla, ale jen vcelku. A smetanu leda na šlehání.

Doma jsem si chtěla udělat rizoto, jenže jsem zjistila, že ta zeleninová směs (zamražená), co jsem si koupila, je jiná, než jsem si myslela, složená ze zeleniny, která se na rizoto nehodí. Tak si to někdy udělám k bramborám. No a jelikož jsem měla v lednici ještě smetanu na vaření a otevřené žampiony, které potřebovaly spotřebovat, udělala jsem si, tramtadadá, kuře na kari :D Musím říct, že bylo lepší. jestli to takhle půjde dál, budu na to kuře na kari a rýži expert :D Néé, snad né, protože se chci naučit vařit i něco jiného že...

No a v 6 jsem měla ještě jednu hodinu, didáctica general, bylo to hrozně nudné. Navíc tomu učiteli (ne)rozumím stejně jako té učitelce na destrezas. 'Nejlepší' je, že k tomu co říká chodí po třídě a studentů se na něco ptá. Dneska se na něco zeptal i Markét. A na konci hodiny nám s Nicou s úsměvem oznámil, že příště budem mluvit i my, haha...tak jsem mu 'nařídila', že mi ale musí dát nějakou lehkou otázku. ;-)

No a když jsem přišla domů, bylo už osm...šla jsem si ohřát zbytek kuřete od oběda, trochu kolínek (ale jedla jsem to zvlášť, přišlo mi to jako zvláštní kombinace to smíchat, nevím proč) a donutila jsem se si sednout k televizi! Původně jsem chtěla jít ven, protože když je zítra svátek, nemusím vstávat do školy. Ale musím říct, že jen chvíli. Našla jsem si totiž v TV španělskou Supernanny, znala jsem to z UK. Přihlásí se tam rodina, která má problémy s výchovou dětí. A přijde jim tam paní, která tu matku učí, jak s těma děckama jednat tak, aby si sjednala respekt, aby jim ukázala že je nejen autorita, ale i kamarádka.... Takže jsem si pustila titulky a donutila se na to koukat. On to teda nebyl moc problém zaujmout mě takovým programem, protože jestli mě v TV něco zajímá, tak to jsou takovéhle příběhy ze života. A potom tam běžel neuvěřitelný program. Jmenovalo se to něco jako "Velký bratr" ale nenechte se mýlit, nebyl to žádnej dům prošpikovanej kamerama a uvnitř s exhibicionistama. První příběh byl o holce, myslím 21 let, která byla toho času závislá na drogách a doma doslova šikanovala svou mámu, jak na ní během absťáku řvala a všechno rozbíjela... Druhý příběh byl o klukovi, 19, který nesnášel svou mámu, která ho kdysi nechala babičce a kvůli chlapovi odešla do jiného města, ten jí tam potom týral a nedovolil jí s tím synem kontakt. To ale ten syn slyšet nechtěl. Teď, když ta matka byldlela s nima, odmítal jí přijmout, plival na ní, rozbíjel věci okolo sebe... No v obou případech zasáhli i psychologové a různé názorné ukázky pro ty dva, např. ta holka si měla zkusit přespat venku na ulici, jen tak bez ničeho, zkusila terapii-léčení kontaktem se zvířetem-lachtanem, taky jí nechali pracovat už nevim kde, aby viděla, že může být v něčem úspěšná; ten kluk přijel v autě k nafingované nehodě, samozřejmě nevěděl, že to bylo nafingované, to auto bylo převrácené na střechu, uvnitř věci jeho matky - no co, však na ní vykřikoval, že by si přál, aby jí přejel vlak. Asi vám ani nemusím říkat, že v tu chvíli, co to viděl se moc nesmál... Taky ho nechali pracovat, aby si připadal dobrej....a nevím co ještě s ním udělali, ale pak se té mámě omluvil za to jak se choval, dokonce jí řekl, že jí má rád, neuvěřitelné na tom ale bylo to, že se smál! První půlku 'show' byl totiž jen s prominutím nasranej, zamračenej... Fakt neuvěřitelná změna. Přála bych si vidět záběry ze zákulisí, čím vším ti lidé procházejí (jakýma terapiema procházejí).

Haha, potom tam začal běžet pořad o svatbě cikánů, nevím jestli znáte jejich zvyk s kapesníkem...to jsem snad radši ani vědět nepotřebovala a vidět už vůbec ne!

Taky jsem se teď večer dozvěděla, že Desiree má zítra narozeniny!!! Nějaké nápady??? Já asi vím, co jí koupím, jen se modlím, abych to sehnala. Při vykládní nádobí z myčky jsem jí totiž nakřápla jednu hrozně křehkou skleničku, takovou speciélní - v tom, že je spešl z Asturias na ten jejich nápoj sidra.

No a teď už je jedna ráno a jsem celkem dost unavená..... ;-)

Chicos, que tengáis un buen día maňana! // Mějte zítra krásný den, stejně jako já dnes, zítra, pozítří a už navždy! :-))