úterý 3. listopadu 2009

Věci nabraly rychlý spád...

...nebo jak se to říká.

No, nějak nevím kde začít, stejně už asi všichni všechno víte, nebo skoro všechno...

    Někdy asi tak před 14ti dny mi ujela ruka a dala jsem většímu klukovi pohlavek, odhodil mi totiž ruku v které jsem držela lžičku s mlékem a cereáliema... No vím že jsem to neměla, ale znáte to asi každý, to je tak rychlé, že si to uvědomíte až po tom...no a já si to uvědomila o to víc, protože Shravan začal neuvěřitelně křičet (nebrečel, nešlo mu to) že "auuuuuu"... Několikrát jsem se mu omluvila, ten bordel uklidila, ale neztichl, prostě řval jak kdybych mu dala deset na holou přinejmenším... No a maminka přiběhla zobýváku co se děje.. a když jsem jí to řekla, byla jsem poslána do svého pokoje...a tam jsem zůstala až do večera a brečela jsem lidem na skypeu že nevím co teď mám čekat... HM se teda odpoledne s dětma vydala asi na 3 hodiny ven (děti měly 14 dní prázdniny), a to jsem já žehlila, ale než odjeli tak se mnou HM nepromluvila, jen malýho jsem slyšela jak se ptá kde jsem. No a večer někdy v devět za mnou teda přišla HM a že tam jsem poslední večer, že co si jako myslím když celý den vysedávám v pokoji.. tak jsem jí říkala že mě nenapadlo že můžu jít dolů když mě poslala nahoru, a to nekecám, že mě to vůbec nenapadlo jít si dolů promluvit, já jsem se prostě bála jít dolů! Načež mi ale řekla, že když jsem se tak bála vyjít z pokoje, proč jsem teda odnášela dětem do pokoje vyžehlené věci? No neměla jsem slov... Takže po tom, co už jsem byla celkem uklidněná jsem začala brečet nanovo... Naštěstí byla na skype zrovna Naďa a později tam kvůli mně přišla i mamka a poradily mi, ať se jí jdu prostě na férovku poprosit o radu, že jako nemám kam jít, nemám peníze.... Tak jsem šla a dostala jsem teda čas, že můžu jít druhý den normálně do školy a pak se vrátit a promluvíme si (původní verze byla, že až půjdu do školy, ať už mám s sebou všechny své věci).

Takže vám je asi jasné, že celou školu jsem byla myšlenkama jinde, žaludek staženej co mi poví... No teď to nebudu už popisovat podrobně, to bych se upsala, ale prostě když jsem přišla dom, tak na mě byla milá, usmála se, ještě se ptala jak bylo ve škole...nic po mně nechtěla, ale ani nic nezakazovala, tak jsem zůstala s nima dole, děcka měla svačinu, pak se po mně válely... No ona se očividně nějak nechystala za mnou jít.. a já už jsem psala mamce SMS že stále nic nevím, ale v tom mi došlo, že bych vlastně mohla probudit svůj smutný a zmatený mozek a jít se zeptat sama...no a to se ukázalo jako good idea, ona mi jen řekla že přemýšlela a že tam zůstat můžu, že s dětma je jinak všechno v pořádku a ví že se navzájem máme s klukama hodně rádi..akorát že mi dá seznam co musím a nesmím dělat, jen ho ještě pošle manželovi e-mailem aby to schválil... OK, poděkovala jsem a byla jsem ráda a veselá, psala jsem domů, že teda nemusí mít strach že budu nocovat pod mostem... ALE..večer mi přinesla papír s 19-ti bodama (!), některé body mi přišly až ponižující, třeba říkat hned "sorry" když něco udělám...jako bych to nedělala, hlavně že ona neumí říct "please", a to přitom pořád jen rozkazuje, takže by to neuškodilo.. Takže jsem brečela na novo, opět to schytala Naďa přes skype (sorry Naďo :)) a tentokrát mi poradila, ať se jí zeptám, jestli jí to můžu dát později s čistou hlavou...to byl čtvrtek večer a HM souhlasila.

Pátek probíhal naprosto normálně, dokonce mi HM řekla, že se nemusím strachovat s úklidem, že kuchyň můžu uklidit až příští týden, žehlila jsem teda ve středu a koupelny a luxování můžu udělat později, že si vezme děti na chvíli k sobě...

No a v sobotu ráno jsem se probudila do křiku prcka a když jsem vylezla, kluci mi oznámili, že jedou za tátou... HM tam jen poletovala a balila kufr, kdyby mi to kluci neřekli tak já nic nevim?! Pak mi jen dala příkazem že je v půl jedenácté odvezu na nádraží... Tak jsem zůstala naprosto nečekaně sama až do úterního odpoledne, jen v pondělí navečer jsem jim volala jestli je všechno OK a kdy teda přijedou a HM mi dala k telefonu děti a ty mi něco vyprávěly.. no potěšilo mě to :)

Zapomněla jsem napsat že si zamkla dveře do ložnice což nikdy nedělala, ani za dobu co tam byla předešlá au-pair... A pak v týdnu, když někam odjela třeba na 2 hodiny, tak si zamkla zas... a v pátek večer za mnou přišla, že až si dodělám svoje, ať za ní dolů přijdu s tím papírem z minulého týdne...

Trošku podrobněji... Přišla jsem tedy dolů a ona jestli je všechno v pořádku? A já se odvážila říci ne, po tom, co mě Zu s Honzou ujistili, že na to mám opravdu právo. Tak jsem jí říkala že se mi nelíbí, že mi znova a znova předhazujou to, kolik dali za mé pojištění k autu a kurzy řízení (když chtěli řidičku, měli s tím počítat) a pak jsem řekla, že se mi nelíbí bod v kterém bylo napsáno, že pokud je opustím před červencem 2010, tak si nechaj mých 200 liber které mají u sebe - z každé týdenní výplaty si u sebe nechávali dvacet liber a teď už měli 200... No a to ani nemluvim o tom, že některé ty body byly fakt jak když si vychovávají svou dceru!! Tak jsme spolu mluvily dvě hodiny v kterých mě i sprdla za to, že už mám koupené jízdenky domů, přitom mi to minule říkala která data můžu jet a přijet... no a řekla mi, ať se do neděle do večera rozhodnu jestli to podepíšu a zůstanu nebo naopak, abych kdyžtak nezačala nový týden práce...a já se rozhodla pro to naopak. V tomhle prostředí už jsem více žít nechtěla, opravdu jsem se tam necítila jako člen rodiny jak mi furt bylo předhazováno že jsem... a přišlo mi, jak když si mě chtěj prostě převychovat...je pravda že prostě jakmile jsem udělala něco podle sebe, tak to hned bylo špatně, všechno muselo být podle matky...a vzhledem k tomu, že ta byla celé dny doma...myslím, že kdyby byla v práci, tak takové problémy nemáme, takhle si jsem jistá, že maximálně do měsíce bychom se hádaly znovu.
No tak jsem teda v neděli za nima šla večer do kuchyně, když už děti byly v postelích a HF výjimečně zůstal doma že do práce pojede až ráno. Dalo mi to práci, musela jsem si oddechnout hlasitě a před zrcadlem a říct si že to bude v pohodě. A ono bylo!!! :D Jsem tam teda nakráčela a řekla že bych chtěla s obouma mluvit... z toho jak na mě HM koukala usuzuji, že čekala až přijdu s nějakým proslovem, ale tohle fakt nečekala... No tak jsem jim řekla, že je to pro mě teda těžký, ale že chci jít pryč. Že jsem chtěla kvůli dětem zůstat protože jsem si je fakt zamilovala, ale že to prostě nejde, že bychom se takhle hádali do aleluja, protože oni maj svoje zásady a názory a já svoje a tak..už ani nevím. Vlastně jsem ani těsně po tom rozhovoru nebyla schopná Zu převyprávět co jsme si říkali :D Siya mi přišel že hned přemýšlel nad materiální hodnotou mého odchodu - že za mě zaplatili to a to a do nové aupairky budou muset dát to samé... Ptal se proč fakt chci odejít, nějak mi nevěřil a kam chci jít a nakonec mi podal ruku a mám se opatrovat.. a Sucheta [čte se to sučeta, ale cuketa je taky dobrá výslovnost :D]? Ta tomu nějak vůbec nevěřila, lapala po dechu a nevěděla co říct, ale hlavní je, že se usmívala když se mnou mluvila. To se tak často nestávalo... A nakonec mi ještě chtěla dát výpovědní lhůtu!! Takže v pátek zřejmě jen prostě mluvila v afektu a fakt nevěřila, že bych to dokázala, vlastně mi nakonec přišlo, že si o mně myslela, že jsem pěknej slaboch co pro sebe nic nedokáže udělat...což jsem vlastně asi fakt byla, než jsem dokázala si říct že tam fakt být už nechci, zvednout hlavu a jít jim to říct. Co na tom, že jsem se jim tam v té kuchyni nakonec stejně rozbrečela, teda ukáplo mi pár slz když přišla řeč na kluky no... A pak v pokoji jsem se rozbrečela úplně...štěstím, úlevou...
Jinak k té výpovědní lhůtě, normálně bych za ní byla vděčná, jenže já jsem si původně myslela že prostě budou naštvaní a budou schopni mě třeba vyhodit ještě ten večer, takže jsem celý víkend plánovala kam kdyžtak půjdu. No a v sobotu jsem naprosto náhodou vlezla do Spam boxu v e-mailové schránce a jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla 3 maily od rodinek kterým jsem v týdnu psala... a jedna ta paní psala, že bydlej tady kousek od Chelmsfordu, on je to teda stále Chelmsford, ale už je to fakt ten vesnický okraj. Tak jsem jí hned psala číslo že jdu zrovna ven a že kdyby měla stále zájem ať mi zavolá a můžem se ve městě třeba sejít... Tak mi fakt volala a sešly jsme se... Bylo to super, jen jeden jediný problém v tom byl, a to ten největší... že sice když našla na netu můj profil tak byla nadšená, ale vzhledem k tomu, že jsem se 5 dní neozývala a ona potřebovala aupair už od dalšího týdne (nástup do nové práce), tak musela hledat dál a našla nějakou španělku, která už má zřejmě i letenku... Tak mi večer volala, že teda ať se nezlobím, že to rozhodně není kvůli mně, ale že protože ta španělka už má letenku na středu večer, tak si nechaj ji. A v neděli ráno jsem od nich našla SMS, jestli bych jim mohla pomoct v úterý a středu s děckama, že manžel je v pondělí doma ale pak už být nemůže. Takže kamarádce Martě (slovenka, potkaly jsme se ve škole a myslím, že už jsem o ní psala) jsem psala, že teda k ní dorazím až ve středu večer a půjdem spolu ráno do školy. No a zpět teda k té výpovědní lhůtě - Sucheta se mě zeptala kdy bych chtěla odejít, tak jsem jí řekla že teda zítra, že to říkala ona v pátek, a to už za mě ona dokončila tu větu, že abych nezačínala nový týden, a že já jsem si teda už domluvila pobyt jinde... Tak to taky rozdejchávala.. Ale myslím, že to bylo lepší než abych tam zůstala fakt ještě ten týden, páč by to bylo ještě smutnější si myslím, jak celý ten týden, tak můj odchod.. a navíc by měla víc šancí mě nenápadně ukecávat abych zůstala, protože to stihla jak ještě v neděli večer, tak pak ještě v pondělí dopoledne kdy jsem si balila.. to bylo furt samé "a děti o tobě říkají tohle a tamto, a ten říkal o tobě tohle, a ten s tebou chtěl hrát tohle a Shravan byl ráno nešťastný když jsem mu řekla, že odcházíš...". A o tom já moc dobře vim, napochodoval za mnou do kuchyně jak Golem a prý jak si to představuju že jako odcházim?! Mimochodem mě pozval na jeho narozeniny v sobotu, kam chci rozhodně jít..ale i musím, musela jsem si půjčit batoh, mám o trochu víc věcí..až jsem si myslela že se nesbalím!!! :D A od Suchety mi bylo celkově nabídnuto, že kdykoli budu chtít, tak je můžu navštívit! No a malej za mnou celé dopoledne lítal do pokoje a říkal "stay here, stay here"...to se pak moc lehce neodchází, obzvlášť když vám ten prcek dá sám od sebe pusu a takovej velkej a dlouhej hug... Takže odchod jsem obrečela... A to jsem odcházela ověšená jak Santa Claus :D Naštěstí jen necelých 10 minut (normálně asi 5 :D) k Lidlu, kde na mě už čekal manžel od té rodinky, kde jsem teď momentálně na výpomoc. Do zítra do večera, to se teda stěhuju na noc k Martě a ve čtvrtek po škole jdu k Joan, o té jsem psala už v srpnu. Tenkrát mě s ní seznámila Jířa, ta česká au-pair, a její manžel mě nechal řídit koňský povoz. No, tak ta mi volala v sobotu večer vystrašená co se děje a že můžu jít bydlet k nim samozřejmě kdyby něco. Já jsem se jí totiž ptala původně jestli neví o nějakém levném ubytování tady ve městě...
No takže tak, teď už všichni víte kde jsem a co se mnou teď bude... jinak stále píšu novým rodinám a nic, buď maj naprosto nevyhovující popis nebo jsou to zas indové nebo chtěj hodně práce za málo peněz nebo bydlej na severu Anglie kam já nechci...no ale tímhle tempem si za chvíli stejně nebudu moct moc vybírat, že..
Takže tak, hledám a hledám a už z toho blbnu.. :-/ :D Jen je fajn vědět, že i tady mám prostě kam jít, nejen teda že mi pomáhá Marťa a Joan, ale pár au-pairek mi napsalo typy na levný ubytování v Londýně a včera se mi dokonce ozvala i kamarádka co teď v Londýně pracuje, a že kdybych potřebovala, tak můžu jít na chvíli k ní, že tam má pronajatej pokoj v nějakém bytě! Takže super, když budu mít rodiny na face to face interview, tak by tohle bylo rozhodně lepší než dávat každý den 11 liber za vlak...
Děkuji za pozornost aneb jak by řekl Svěrák v Koljovi: Konec přenosu v ruském jazyce.. :D

Žádné komentáře:

Okomentovat