Koncept z 30.6.2012

Teď jsem tu našla rozepsaný koncept z posledního června 2012, který měl zřejmě za úkol shrnout události prvního půl roku 2012.
Tak vám ke každému bodu něco napíšu, ať už to teda dopíšu, když už jsem začala. :)

1) rozzuzlení vylití čaje na notebook - v příspěvku z června jsem psala, že mi Jířa vylila trochu čaje na netbook a že jsem ho teda nechala vyschnout. Dopadlo to tak, že netbook fungoval a funguje dodnes, jen teda klávesnice nepřežila. Vyřešilo to ale velmi rychle ebay.com a Hong Kong a Jířa mi koupila klávesnici novou, ještě že to jde na Asusu vyměnit tak, že jsem to sama zvládla. :-)) A klávesnice byla sice se španělskými znaky, ale to mi nevadilo. Navíc mi k tomu dokoupila i přelepky. Ale já stejně píšu poslepu... :-)

2) vybíjení baterky blackberry - joo, v té době mi pěkně blbnul Blackberry 9300 co jsem měla, ačkoliv když jsem ho dala na prozkoumání do servisu, bylo mi řečeno, že je telefon v pořádku. Později na táboře se mi ale stalo neuvěřitelné - hned asi první či druhý den na táboře, kde byl budíček v 8 ráno, mi telefon kleknul už někdy v půl 11 dopoledne! Prostě baterka zas odešla do háje nebo co, ale nepřišla mi nafouklá..zatím..tak jsem zašla do pobočky mobilpohotovost, vyhlídla si Blackberry 9780, který byl inzerován jako bazarový a za bazarovou cenu, ale se zárukou na rok (jinak tam mají použité telefony záruku půl roku) a se vším původním příslušenstvím (k použitým telefonům je jinak jen nabíječka). A co víc, telefon vypadal nepoužívaně, byl bez jediného škrábnutí a ještě s původní fólií na displayi. No nekupte to za tu cenu. :)) A hlavně se tak tedy vyřešil můj problém s problémovým telefonem, ačkoliv problémový dle servisu nebyl. Ten jsem teda prodala dál a ať si s ním kdokoli jiný dělá co chce...

3) nový vztah - měla jsem půl roku přítele jakožto partnera, nyní jsme přáteli sami sobě snad ještě cennějšími! Né vážně, to si nedělám srandu, nevím, co bych si bez toho člověka počala. Je málo tak upřímných lidí s tak dobrým srdcem. Díky!

4) přestěhování se do nového domu - táta s manželkou v únoru dostavěli barák do obyvatelné podoby, takže jsem si v únoru stěhovala věci k nim. Teda k nám. Mám tu vlastní pokoj a v srpnu mi do něj koupili obrovskou dvoumetrovou skříň, protože to hafo věcí z Anglie jsem stále ještě měla v kufru (tedy část z toho, ale stejně...)! :D

5) parties na Harcově - tímhle bodem úplně nevím co jsem chtěla v té době říct. Asi že jsem se měla fajn. Teď mě k tomu napadl komentář "Jooo tenkrát v prváku, zlatý časy!" ve smyslu takovém, že jsem měla asi 9 předmětů a nějak se to docházení do školy a zkouškové zvládnout dalo...teď jsem měla v zimním semestru předmětů 14 a měla jsem co dělat, abych se z toho nepo*, hlavně v říjnu, kdy jsem do toho byla permanentně nemocná.

6) členka ESN - jojo, stala jsem se členkou ESN Liberec (http://isc.nakoleji.cz/), což je grupa lidí, která se stará o Erasmus studenty přijíždějící na naší univerzitu. Pomáháme jim s informacemi před příjezdem, vyzvedáváme je na letišti/autobusových nádražích, pomáháme se zařizováním různých potřebností (jako třeba karta na bus)... A já jsem teda byla tenhle zimní semestr i v oficiální pozici Language coordinator, pomáhala jsem s překladama, občas vyřídila nějaký ten mail, o účasti na schůzích asi nemusím ani povídat a ještě jsem zařídila španělskou Café Lingea, aneb posezení v čajovně za přítomnosti 3 erasmáků-španělů, hráli jsme hry a konverzovali španělsky. Tedy v mém případě se o tu konverzaci spíš snažili, musela jsem se furt ptát na nějaká slovíčka... :D

7) tábor? - tak informace o táboře už jsem vám sem psala :))

8) kontakty s mou anglickou rodinkou a stesk - a vidíte to, furt jsem brečela, že se tam chci jít podívat...až jsem se tam v září nakonec konečně podívala. ;-)  A tím 'kontakty' jsem asi chtěla říct, že jsme s rodinkou stále v kontaktu. Asi.

Výlet za anglickou rodinkou ♥

Co se mnou bylo po zbytek letních prázdnin - pracovala jsem za kasou v OBI. Práci jsem si vybrala sama, kasa mě baví, horší bylo, že se tam chodilo většinou na dvanáctky třeba 3 dny v týdnu - pro mě by přitom bylo mnohem lepší jít třeba 5 i 6 dní v týdnu, ale na půlden... No a v závěru nebylo ani tolik práce (tolik stálejch pracovníků na dovolený), takže jsem tam ani nebyla tak často jak bych potřebovala, respektive v závěru jsem neměla tolik pracovních hodin (rozumějte peněz) kolik bych mohla pracovat...ale aspoň něco jsem měla. A nakonec se i odměnila vysněným výletem do Anglie za rodinkou!!!

Jela jsem tam v září na asi týden. Návštěva to byla super. Na letišti mě vyzvedla moje princezna Lýdý, díky tomu, že jí Terezka (tu jsem taky poznala ještě během mého au-pair pobytu tam) půjčila auto, to byla velká oběť od obou, protože v UK musí být připojený řidič k autu - tzn. že Lýdý jela nepojištěná a kdyby se cokoliv stalo, byl by průser. Možná vás taky napadlo, proč pro mě teda nedojela Terka - stala se totiž blbá náhoda, že zrovna když jsem já jela na dovču do Anglie, Terka jela na dovču do ČR. Takže jsme se perfektně minuly. :-/

jedna aktuální :)

Jinak jsem za svou krátkou návštěvu tam stihla vidět staré-nové přátele, to zas byla výborná pozitivní náhoda, totiž shodou okolností měla jedna kamarádka rozlučkovou party, kam jsem tedy mohla jít a byla tam většina lidí, co znám i já. Tož to bylo super! :))  Co bylo takové divné, být odkázaná na dovoz - jak jsem byla zvyklá tam mít jako au-pair auto, tak teď jsem ho logicky neměla a z vesnice moc busů nejezdí..tak jsem se vždycky domluvila s Julie, naštěstí věčně jezdí sem tam, tak to nebyl problém zkombinovat. Děcka byla super, z Adama roste hotovej krasavec a z Katie je veselá mladá slečna. Moc mě uklidnilo vidět, že žijou normálně i beze mě, že se maj skvěle i nadále. A teď jsem mnohem víc v klidu, už se mi tolik nestýská. Jo a Juliiny rodiče nás pozvali na nedělní oběd, tak to bylo super, že jsem měla šanci vidět i je. Už jsem to sem na blog totiž minimálně jednou psala, že to jsou asi ti nejlepší prarodiče, jaké si může kdo přát! :))  Akorát jedna velká chyba - zapomněli jsme se všichni dohromady vyfotit...

Letní tábor 2012

Tak jsem si teď přečetla poslední článek a musela jsem se na konci pousmát nad větou, že vám sem snad napíšu dřív, jak za 4 měsíce...ehm, píši skoro za 7 měsíců!! Nějak to letí...

...až uběhl další semestr a já se momentálně chystám na svůj výjezd na Erasmus. Ale o tom až jindy, nejdřív vám popíšu to, o čem jsem se zmiňovala v posledním článku.

V předchozím článku jsem psala, že se chystám na anglický tábor Eurocamp (u Tábora). Musím říct, že to bylo super a ač jsem tam původně jela hlavně kvůli praxi do školy, když mi asi před 2 týdny přišla na mail nabídka, jestli nechci jet znovu, váhala jsem. Nakonec ale vyhrálo "Ne", neboť peníze, které tam dostane český vedoucí za 10 dnů bych si v OBI vydělala za 2 dvanáctky. A peníze jsem potřeba vždy, takže asi půjdu raději do toho OBI. Ale mrzí mě to, protože se mi to tam fakt líbilo. Ostatní vedoucí byli fajn, i bossové! A dokonce i děti!! :-))

značka co vykouzlí úsměv na rtech

Už dopředu jsem věděla, že budu mít skupinu těch nejstarších děcek, bylo jim nakonec mezi 14-18 - a až na místě jsem se dozvěděla, že ta skupina činí 26 dětí!! To když jsem na místě zjistila, málem to se mnou seklo. :-)) Ale to předbíhám. Nejdříve jsem totiž stihla poznat svého co-leadera, tedy anglicky mluvícího spoluvedoucího mého oddílu. Princip tohoto tábora je totiž takový, že jednu skupinu dětí mají na starosti dva vedoucí, jeden native speaker, to aby to děcka donutilo mluvit anglicky, a jeden česky mluvící, pro případné překlady. Chtěla jsem na ně původně mluvit jenom anglicky, ale v praxi to nešlo. Pár dětí se až tolik nechytalo (a já v jejich věku bych taky netušila co to ta slečna na mě mluví! :D ) a já nechtěla, aby se cítily blbě, že se musejí někoho ptát o překlad. Ale to jsem zase odbočila od svého co-leadera! :D  Když jsme šli všichni vedoucí a děti od autobusů do tábora (šlo se asi 3 km), odvážila jsem se jít právě za skupinkou několika cizinců, abych se skamarádila... Tak jsem se jim představila a sama se zeptala odkud jsou. Jaká radost, když jsem zjistila, že mezi skupinkou američanů a jedné skotky byl brit a ještě k tomu z Brightonu! Tak jsme kecali tak nějak o všem, až jsem se zeptala jestli vědí co budou mít za skupiny dětí - a ejhle, brit z Brightonu byl můj co-leader!!! Tak to jsem fakt jásala, úsměv od ucha k uchu, no prostě osud, ten nejlepší, jaký mě mohl na tom táboře potkat. Kdyby mi teď Carl napsal, jestli s ním zas nechci jít koučovat na tábor, možná bych to i přijala. Troufnu si říct, že naše spolupráce jako co-leaderů byla super, fakt jsme se spolu radili (třeba o činnostech na další den), akceptovali své názory a ačkoliv na děcka jsem byla větší pes já (holt někdo na ně ve 22:15 už musí vlítnout, že večerka byla před čtvrt hodinou) a párkrát jsem si mu i postěžovala, že mě pak děcka nebudou mít ráda, když na ně křičím jen já...nakonec stejně všechno bylo super. Celkem nás poslouchali, autoritu jsme, myslím, měli. Řekla bych, že hodně pomohlo, že jsme ukázali, že nemusíme pořád jen poroučet, ale jsme taky jen lidi se svými city...jednou jsem dostala neprávem sprda od bosse (za to, že jsem neslyšela přes hlučnost oddílů při nástupu, že se máme po nástupu sejít o 10 m níž než jsme ve skutečnosti sešli) a to už bylo někdy po půlce tábora, kdy je člověk celkem nevyspalý a ještě jsem byla nějaká nakřáplá, tak jsem musela utéct za roh to vydejchat..ale pár holek z našeho oddílu mě vidělo a řeklo si to v oddíle mezi sebou a večer při večerce mě až dojalo, jak se mi holky omlouvaly a kluci měli v chatce zhasnuto ještě dřív, než jsme jim poručili... :-) A na konci nám děcka říkala, že bylo fajn, že jsme s nima nedělali jen aktivity co jsme si my vymysleli, ale že jsme je i párkrát nechali vybrat, co by chtěly hrát oni.
Nikdy nezapomenu ta pěkná slova od děcek, nikdy nezapomenu na ten tábor. A hlavně nikdy nezapomenu na Carla. Když jsem nad tím po táboře přemýšlela, bylo mi jasné, že lepšího spolu-vedoucího mi nemohli přiřadit - sice jsem ty ostatní cizince též měla ráda (v podstatě jsem každej volnou chvíli trávila s nima a ne těma českýma vedoucíma), ale s Carlem jsme si sedli prostě nejvíc, a to jak pracovně, tak jako lidi.
Stále jsme v kontaktu, dokonce mě tu i navštívil v Liberci a jeli jsme před Vánoci do Drážďan ještě s pár mými anglicky mluvícími kamarády... Mimochodem je to pokrevně a jménem napůl čech, jeho táta je čech! Ale česky se tedy učí sám teď, protože ho to táta neučil (nepochopim proč ne..). Takže děckám trochu rozuměl, obzvláště když měly blbé komentáře, že nemůžou jen sedět na chatce nad Nintendo či čím (jako co to je za móresy brát si na tábor notebooky a různé herní konzole???). Nebo když ho holky komentovaly když stály vedle něj...my jsme jim totiž neřekli, že je to napůl čech, to až poslední den! :-))

Náš oddíl, jeden kluk se teda schovává.

Moje nejoblíbenější grupa léta!

všichni vedoucí

Takže co mi tábor vzal - pár fufňíků o které jsem mohla mít v OBI za těch 10 dní víc VERSUS co mi tábor dal - zápočet z praxe, nové zkušenosti a zážitky, fajn známé a především jednoho super kamaráda, hádejte, kdo to asi je... ;-)

Prvák na univerzitě za mnou

Zdá se mi to neskutečné. Vždyť to bylo teprve nedávno, to září 2011, kdy jsem přijela na kolej na Harcov v Liberci celá vyklepaná, že je to zvláštní těch 6 obr budov najednou vidět naživo, když jsem je znala jen z fotek. Celá vyjukaná jsem vešla do budovy F, požádala si o ubytovací formulář, celá nesvá jsem ho vyplnila a odevzdala...a dostala klíč od svého pokoje s přistýlkovou postelí. Na pokoji už byla ubytována jedna ze dvou nových spolubydlících. Byla jsem drzá a podívala jsem se jí do indexu, co ležel na stole. Jaké překvapení to pro mě bylo, když jsem zjistila, že to je již má známá z U-turn pubu z Bolky! :)) A jaké překvapení to pro mě bylo večer, když Káťa přišla na pokoj a řekla mi, že naše poslední spolubydlící je Anča, má spolužačka ze základní školy! :D Haha, opravdu, jako by to bylo minulý měsíc :)) Holky mi chyběj, Anča v červnu odstátnicovala a je z ní slečna Bc. a Káťa jela na letní semestr na erasmus do Španělska. Do ČR přijela před 2 dny, tak snad se během července uvidíme. Vozím v autě stále její nástěnku, haha. :D
V letním semestru jsem bydlela na koleji s kamarádkou Martinou, cizinkou (němko-polka), s kterou jsme se poznaly vtipně v Anglii v jazykovém kurzu ve škole v Tonbridge. Začala studovat německou univerzitu Nisa, která má právě studijní program, že studenti první rok studují v ČR v Liberci, druhý rok v Polsku a třetí v Německu. Užily jsme si spolu spousty srandy a nikdy na tenhle necelý půlrok nezapomenu, to mi věřte. Snad mě přijede někdy navštívit, jak mi slíbila. :)

Teď něco ke škole - letní semestr jsem neuvěřitelně ukončila již, tramtadadá, 6.6.! Od té doby mám prázdniny! Teda klid jsem měla až cca 12.6., kdy jsem se dozvěděla, že jsem dala poslední zápočet ze všech zápočtů a zkoušet - a to ten nejtěžší - z historie a kultury Latinské Ameriky!!!! Lidi, jak já se toho bála!!! Psali jsme to ve středu, já se začala učit už v sobotu (to se mi nikdy předtím nestalo abych se k učení dokopala tak brzo), chytře a po negativních zkušenostech s přednáškami historie a kultury Španělska (z čehož jsem zápočet nesplnila a budu ho muset dělat v druháku) docenta Valeše jsem si tentokrát jeho přednášky o Latinské Americe nahrávala na diktafon v telefonu a k mému velkému nadšení jsem v červnu zjistila, že se to i dá poslouchat, zvuk nebyl zas tak špatný! Taky jsem se při poslechu občas i pěkně zasmála, a to, když byl slyšet můj nebo spolužáků komentář na právě vykládanou látku... Třeba jsem se na nahrávce hrozně smála výrazu "Guagua Pichincha" [guagua pičinča], což je sopka (už ale zas nevím kde) - a tento výraz mě teda dostal i při poslechu. :D
Ale co je hlavní, ty informace v sešitě jsem si mohla z toho poslechu dát jakž takž do nějakých souvislostí, které mi po samotném přečtení zápisků nějak nenaskakovaly.... :D
No a paradox je, že v úterý už jsem rezignovala, teda dopoledne jsem ještě doposlechla poslední přednášku a dopodtrhala poslední důležité informace, dovypsala roky... Odpoledne za mnou na kolej přijela Jířa, která mi den předtím nechtěně vylila trochu čaje na můj netbook, který měla půjčený během opravy svého. Přestala mu fungovat klávesnice, až na jedno tlačítko...tak jsme ho spolu zkoumaly, já klávesnici vyndala a odpojila a nechala schnout do konce týdne. No nicméně jsme spolu s Jířou to odpoledne docela prokecaly a ač odešla někdy cca v 5 hodin, já už jsem se k učení nedokopala a řekla si, že to tam jdu druhý den prostě zkusit, že toho je moc a teď už se to stejně nenaučim (ať žije obvyklý pocit toho, že nic neumíte). Jen před spaním jsem si slíbila, že si to ještě přečtu, a tak když jsem po desáté hodině uléhala, užasla jsem. V tu chvíli mi to učení totiž nějak začlo jít! :D Marťa na pokoji nebyla a tak já jse mohla začít dělat různé blbosti během toho učení. Jeden by řekl, že mě takový způsob učení musí spíš rozptylovat, mně to ale očividně pomáhalo - totiž abyste rozuměli, ležela jsem na zádech, zápisky držela nad sebou ve vzduchu a různě kopala nohama a překulovala se ze strany na stranu a zápisky si četla celkem nahlas (no, já to asi ani jinak neumím :D) a různými tóny hlasu..........
....a druhý den při testu měla asi "trochu" štěstí. Byla to stránka A4 s asi 20ti otázkami. Po první stránce jsem měla radost, až na dvě otázky jsem ke všem alespoň něco věděla. Ovšem když jsem otočila, řekla jsem si polohlasně jen "no dopr*ele!"! :D Naštěstí mi tam skoro ke každé otázce znovu něco naskákalo. Ale byly to nervy, než učitel zveřejnil výsledky. A i po zveřejnění jsem ještě pár dní nemohla věřit. :))))

Teď budu muset ještě v srpnu na zápočet z praxe, jedu teď za dva dny na tábor a budu jim pak o tom povídat...ale to bude v pohodě. Teda to povídání, ten tábor už zas taková prdča asi nebude. :D
Jedu na anglický tábor Eurocamp, který jsem si sama našla na netu a zkusila jim napsat, jestli ještě nehledají vedoucí k oddílům. Měli jsme už táborovou schůzku přes víkend a bylo to fajn. Jestli se ptáte proč jsem ho nazvala anglickým táborem, je to proto, že na táboře bude v každém oddíle s cca 20ti dětmi jeden vedoucí Čech a jeden vedoucí anglicky mluvící, většinou jsou to prý američani žijící dlouhodobě v ČR a letos prý jedou skoro samé ženské. Snad budu mít v oddíle někoho normálního. Jen se trošku bojím toho, že budu mít na starost nejstarší oddíl, což znamená děti ve věku v rozmezí cca mezi 14-17 lety!!! :D  Kdybyste měli nějakej nápad na činnost, co by se s nim dalo dělat, napište mi, všechno vítám. Speciálně činnosti na dovnitř, aby se neukousaly nudou...

No a tím bych to pro teď ukončila asi. Myslím, že už jsem toho napsala až až, no ne? :D Ale zas je fakt, že od února či kdy jsem vám sem nic nenapsala... Nicméně je půl 10, v televizi bude brzy končit Lotrando a Zubejda a já si půjdu najít aspoň nějaké oblečení, co si můžu vzít na tábor, abych se z toho balení zítra nezbláznila. Chodím totiž na brigádu do OBI na pokladnu a zítra jdu do práce až do šesti - a to v neděli ráno musím odjíždět do Prahy na odvoz děcek na tábor...

Takže se mějte, adios amigos! I ne-amigos :))))
A snad vám sem napíšu dřív než za 4 měsíce... O:-)

Ukončení prvního semestru

Asi by bylo fajn vás informovat co se mnou bylo a je, když koukám zpětně na to, jak jsem šílena před zkouškovym. :-))

No tak světe div se, na to jak jsem byla vyjukaná ze všech těch zápočtů a zkoušek, zvládla jsem to jen s jedním mínusem, nebo jak se to píše.
Nenapsala jsem totiž zápočet z Dějin a kultury Španělska. Uznávám, že napoprvé jsem to moc neuměla, ač jsem se na to učila dvě odpoledne a celou noc (a před testem spala jen hodinu a půl). Že jsem to projela i napodruhé už mě zamrzelo o něco víc, protože jsem se tomu věnovala víc a snažila se to i víc pochopit (návaznosti událostí na sebe a tak)... Bohužel při testu mě navštívil "pan Okno" na 4 z prvních otázek a to mě akorát vynervovalo. Do zbytku jsem tak nějak něco napsala, ale ty 4 otázky byly klíčové.. Tak se uklidňuju tím, že mě opáčko z toho nezabije, protože to pak stejně budu potřebovat umět do státnic. Jen mě trochu štve, že si to můžu zapsat až na další zimní semestr.

Přečetla jsem si kousek z toho, co jsem psala naposledy, jak jsem šílela z těch anglických testů...a nakonec jsem je všechny zvládla napoprvé, z ústní zkoušky z angličtiny jsem dokonce dostala za 1 :))
Dvakrát jsem psala jen zápočet z těch dějin a ještě ze španělské fonetiky a fonologie. U toho byl na mně krásně vidět ten rozdíl mezi tím, když to všechno chápu a umím a mezi tím když jsem z toho tak akorát paf a pochopit se to teprve snažím... První termín jsem tam seděla naprosto ve stresu a tápala v paměti a druhý termín jsem se ihned rozepsala s úsměvem na rtech, vysmátá i ocházela s myšlenkou, že bych mohla takových 95% mít - a nakonec jsem to napsala na 98%! Snad můj nejlepší výsledek ever! :D Bohužel při zkoušce jsem potento španělský přepis, který jsem paradoxně do té doby měla v obou testech bez chybičky, udělala jsem 4 chyby (2 z nervozity a 2 bych udělala stejně) a dostala za 2. Nejdřív mi to bylo líto, ale i mně i učiteli bylo jasné, že se prostě zrovna nezadařilo a jinak to umím, a to mě docela hřálo na srdci i tak. :o)
Jo a test ze španělského prakťáku jsem měla taky na hodně procent, ale tam jsem měla štěstíčko, že na vyplnění gramatiky jsem měla celkem čas, takže jsem si ty různý časy-ty různý tvary sloves odpočítala-odříkala (jak jsem to měla naučený nazpaměť, ale nezažitý do praxe)...a pak neměla tolik času na překlad, takže půlku překladu jsem, přiznávám se, opsala od Jíři! :D ale troufám si říct, že i bez toho opsání by mi to na těch 70% vyšlo. ;)
A v pondělí mi držte palce, abych si aspoň něco z tej španělštiny po tom měsíci "pauzy" vybavila... :-/ :-D



Největší novinkou mého momentálního života jsou dvě věci - první, že jsem ostříhaná! Řekli jste si zřejmě, že to není nic tak závratného, abych se o tom musela zmiňovat na blogu... A já to přeci jen zmiňuji, neboť je to změna veliká. Celý život jsem nosila pěšinku uprostřed a teď jí mam na boku...ale hlavně mám vlasy pořádně sestříhané, takže je konečně nemám splihlé jako vždycky (mám jich hodně a vlastní tíha je stahuje dolů..) a mam šikmou ofinu!! Já a ofina!! A hlavně - já a tužidlo, já a fén, já a žehlička, ááá, to jsem nikdy nepoužívala...a teď jsem nucena :D ale myslím, že to stojí za to! ;)
A druhou novinkou, tou největší je asi to, že jsem byla přijatá na ERASMUS do Španělska do Ovieda na příští letní semestr!! Tak snad to dopadne!!

Jinak teď jsem měla týden volno od školy a v pondělí začínáme na novo. Už se celkem těším na tělocvik, zvolila jsem si spinning, a ten mě vždycky bavil...jen už předem cítím ten bolavej zadeček z toho sedla ze začátku! :-D

Ten týden byl týden volna opravdu jen od školy, neboť se s tátou a jeho ženou stěhujeme do nového domu, co postavili, a já tam furt sestavovala různé komody, skříně, skříňky a stoly...mohla bych vám teď dávat přednášku o dřevě a dřevotřísce, sestavit skříň bez návodu a taky si pozanadávat, protože ač se jednalo i o kvalitnější (a tudíž dražší) kusy, na každé z těch skříněk a skříní byla minimálně jedna vada (naštěstí ne třeba až tak viditelná)!!! Aspoň že ty stoly, byly OK. A to snad ani nemluvím o tom, jak nadával táta při montování těch skříněk na zeď v budoucí kuchyni, protože to závěsný "zařízení" bylo nějaký vyžvejkaný nebo co...a nebo třeba pérko v klice od nových dveří je rozbité, či, doufáme, jen vypadlé. A taky máme dva světlé dřevěné prahy obarvené na růžovo-červeno, protože v koupelně máme červenou spárovačku a holt ten prach je furt někde i přes 50 tisíc vytření schovanej či co. Ale snad vymyslíme, jak to z toho dostat.
Horší je vyřešit to, jak dostat můj starý nábytek ze starého bydliště do nového, přes cca 16 km, aniž bych ho musela rozebírat...ale ty nervy co jsem s tím doteď měla...až se naštvu úplně, tak to nakonec rozeberu a dovezu po kouskách. Se nebudu 'vnucovat' s řešením, když je pro pár korun odmítáno...

Haha, tu u toho koukám na Show Jana Krause a zrovna tam Semelka řekla "orofaparát" místo fotoaparát, to odrovnalo i Krause :-))


Zítra budu na 3 hodinky hlídat 4 měsíční miminko!! To jsem na sebe zvědavá, snad bude klučina hodnej, netušim, co se s takovejma prckama dělá krom chrastění s hračkama a přebalování a kojení (to teda obstará jeho maminka)! :-D
A večer přilétá Lýdý na několik dnů na dovču, takže jedu zas za ní k nim do vinárny Vrtule na stáčené vínečko, oujé, to si to zas užijem!! Ale nejdřív jí jedu s jejím tatínkem vyzvednout na letiště! :-))

The Story of the pencil

A boy was watching his grandmother writing a letter. At one point he asked:

‘Are you writing a story about what we’ve done? Is it a story about me?’


His grandmother stopped writing her letter and said to her grandson:‘I am writing about you, actually, but more important than the words is the pencil I’m using. I hope you will be like this pencil when you grow up.’


Intrigued, the boy looked at the pencil. It didn’t seem very special.

‘But it’s just like any other pencil I’ve ever seen!’


‘That depends on how you look at things. It has five qualities which, if you manage to hang on them, will make you a person who is always at peace with the world.

First quality: you are capable of great things, but you must never forget that there is a hand guiding your steps. We call that hand God, and He always guides us according to His will.

Second quality: now and then, I have to stop writing and use a sharpner. That makes the pencil suffer a little, but afterwards, it’s much sharper. So you, too, must learn to bear certain pains and sorrows, because they will make you a better person.

Third quality: the pencil always allows us to use an eraser to rub out any mistakes. This means that correcting something we did is not necessarily a bad thing; it helps to keep us on the road to justice.

Fourth quality: what really matters in a pencil is not its wooden exterior, but the graphite inside. So always pay attention to what is happening inside you.

Finally, the pencil’s fifth quality: it always leaves a mark. in just the same way, you should know that everything you do in life will leave a mark, so try to be conscious of that in your every action.’




source: “Like the Flowing River” by Paulo Coelho

Feliz Año Nuevo!

Na úvod něco málo fotek z výletu na Ještěd z 10/12/2011.

Tak nejdřív jsme měli takovýto nádherný výhled...

Takže pochopitelně jsme nikdo ani zdaleka nečekal něco tak úžasného, jako tento výhled! (po 30 min)

Já s Jířou :o)

Naše výletová partička, za námi Liberec

První článek v roce 2012...
Přemýšlela jsem, jestli sem nezačnu psát anglicky, ale prozatím jsem si to rozmyslela, a to kvůli případným rejpálkům, neboť má znalost angličtiny poněkud za ty 4 měsíce, co jsem v ČR, bohužel klesá. :-/


Co Vánoce, děcka? (:D) Co jste dostali? Zajímalo by mě, jestli dostáváte nějaké kraviny nebo jestli se vás třeba doma ptají, co byste potřebovali a to vám pak koupí. Mě se nikdo až na výjimky většinou neptá, o to víc mne překvapilo, že letos se všichni tak nějak trefili, nechápu! :D Od táty s nevl.mamkou jsem dostala mj. stolek ikeáckej, co jsem si o něj řekla už někdy před 2 lety a úspěšně to zapomněla, od mamky s nevl.taťkou mj. krémy Energy co používám a zrovna je dodělávám, od jedný ségry s rodinou obří Milku (už není... :D) a prachy (což jsem nečekala a to se mi hodilo asi nejvíc, vzhledem k tomu, že jsem si potřebovala koupit nové zimní boty, neboť jsem zjistila, že do těch rok starých suprácky teče...), od druhé ségry kovovo-dřevěnej vtipnej stojan na CDčka, který prozatím využiji jako držák na naušnice... Nej kámoška mi dala mj. naušnice na styl diamantu od Swarovski a sestřenice, s kterou si už asi 6 let říkáme, že si nic dávat nebudem, mi dala krásnej barevnej šátek nebo asi spíš šál...no loni jsem to porušila já, tak letos zas ona no, třeba konečně příští rok dostanem rozum a nic si nedáme? :D  Podtrženo a sečteno, byla jsem nějaká hodná asi! ;)

Já jsem svou rodinu letos, vypadalo to, že mile, překvapila, protože jsem jim upekla a ozdobila perníčky a zabalila je do celofánu s mašličkou - ty celofánový pytlíčky jsem mimochodem sháněla na poslední chvíli modlíc se, aby je v tom papírnictví měli!.. :D Největší boj stejně byl je nezničené převézt z Liberce, kde jsem je pekla, do Bolky a pak je převážet sem tam, v krabici, proložený milionama ubrousků. Nakonec se mamce s nevl.tátou uloupl spodní špička sněhu, zajímavé, že oboum na stejném místě a dokonce i velmi podobně velký kus. Já z toho byla špatná, ale mamka říkala, že se to určitě stát mělo, aby zrovna ty jejich dva perníčky byly ještě víc výjimečné. To potěšilo. :-))

Kdo by býval věřil, že z té žluté máslovo-cukrové patlaniny opravdu vzniknou perníčky? Já teda ne. Měla jsem chuť s tim po asi čtvrt hodině hnětení, kdy se konzistence příliš neměnila, ač už tam byla i mouka, fláknout a prostě od toho utéct... Neudělala jsem to a byla jsem fakt šťastná, když jsem viděla výsledek! :))

Důkaz, že jsem je opravdu zdobila já :))

Vypadá jak vločka, no ne?

To už mě to zdobení nebavilo... :D

A ještě jeden úžasný dárek jsem dostala - první skype hovor s mou anglickou rodinou. Do té doby mi Julie psala, že od posledně co se jí rozbil počítač jí nejde skype...a 24.12. večer jsem najednou na facebooku dostala zprávu od Edwarda, že ten skype spravil a že jestli mám čas, můžem si zavolat! - asi vám nemusím popisovat, že se mi zatajil dech a srdce jsem měla až v krku. Chtělo se mi tak nahlas smát, prostě jen tak z radosti z toho, co čtu. Zanedlouho jsme si už volali, ale ejhle!! Oni mě slyšeli, já je ale ne! Teda slyšela jsem jakési elektronické pazvuky...načež mi Edward napsal, že maj něco s mikrofonem (obviously!) a že se na to podívá a dá mi za 10 minut vědět. Do toho šli ještě večeřet. No to byl nervák!! Já se tak modlila, aby to spravil, protože když ne teď, tak s Juliinou zaneprázdněností už asi nikdy... A finally, Edward mi napsal, že ten skype nainstaloval Julie na netbook, takže můžem volat! No řeknu vám, to bylo nádherný. Nevadí, že jsem do jedný věty hodila jak sloveso v budoucím, tak minulém tvaru. Byla jsem maximálně šťastná, že je zase vidím. Byli tam i prarodiče, s kterými jsem taktéž měla dobrý vztah - a stále ještě mám, jsou totiž na facebooku! :)) A hrozně hezký mi přišlo, že ač jsem na kameře měla první právě děti s Edwardem a prarodiče, furt jsem tak nějak vyhlížela a vyčkávala, kdy se mi tam objeví i Julie. Prostě pocit, který máte, když chcete po dlouhé době vidět dobrou přítelkyni...


3 dny po Vánocích jsem poslechla své srdíčko a i přes vzdálenost asi hodiny dvaceti minut jízdy autem mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou jsem se rozjela na Vánoční koncert, který pořádá rodina Čančíků - tedy Jíři rodina! Mají rodinné septeto, jich 5 sourozenců a rodiče. Měla jsem slzy na krajíčku dojetím, a to nekecám! Byla jsem na ní tak pyšná! Vlastně na celé septeto, protože ač jsem je osobně poznala až těsně před koncertem (a to ještě ne všechny), mám už dlouho pocit, jako bychom se znali dávno...
Poté tam měli několik hostů, jako školní sbor, sbor Vodopád a dva bratry Zemenovi, jeden hrající na cello a druhý na piano. Asi vám nemusím říkat, že to byla doslova lahoda pro mé uši. :-))
A dostal mě závěr. Všichni účinkující se sešli na podiu, aby zazpívali závěrečnou píseň a za klavír si sedal pán, netroufám si říct jeho věk. Důchodce v úctyhodném věku 86 let, na pohled moudrý muž. Původně jsem si myslela, že je to jen návštěvník koncertu. Když si sedal za ten klavír, myslela jsem si, že se mi to jen zdá. Vždyť ten pán sotva přišel, to bude hrát na klavír?! Nejlepší překvapení večera. Tento děda, Jíři děda!, tam vyfiknul tu skladbu na klavír jako mladík v nejlepších letech. Inu, zdá se, že v nejlepších letech je člověk tehdy, kdy si sám usmyslí. ;) Každopádně všechna čest, chtěla jsem aplaudovat ve stoje. Škoda že mám tendence přemýšlet nad tím, co by asi na mé chování řekli ostatní...




Teď trochu skočím v ději dozadu s malou vsuvkou:
Těsně před Vánoci jsem se sešla s mým blonďatým ďáblíkem Janičkou, která dorazila na vánoční svátky ze Skotska, kde studuje. ♥ Šly jsme na procházku po Praze, bohužel, zrovna v ten den (23.12.) byl pohřeb Václava Havla a tudíž naše rozhodnutí jít se podívat na hrad nebylo nejšťastnější - musely jsme šílenou obklikou obcházet oplocenou odjezdovou cestu pro vysoké úředníky... Každopádně ten celý výlet stál rozhodně za to, to je snad každému jasné. Bylo vtipné si uvědomit, že to bylo poprvé, co jsme se sešly v ČR. Známe se totiž z Anglie a v srpnu jsme se sešly ve Španělsku. :-))

Jak jste slavili Silvestra?
Já jsem si myslela, že se to dá pojmout jako večer jako každý jiný. Mýlila jsem se. Odmítla jsem 4 nabídky toho kde a s kým být (nebyly peníze a já se přece stejně potřebovala učit). Tak to dopadlo tak, že jsem byla sama doma v mamčinym domě, s jejich yorkšírem vystrašenym z petard až na půdu (schovala jsem jí k sobě pod peřinu) a koukala jsem na seriály. Těsně před půlnocí jsem si v televizi pustila odpočítávání, což jsem asi neměla dělat, neboť mě to nějak dostalo... Chtěla jsem aspoň někoho slyšet, někomu zavolat, ale na druhou stranu jsem tomu někomu nechtěla kazit jeho oslavy... No nic, řekla jsem si. Let's make this year the best year in my life!


A 1.1.2012? Nějak plné depek. Člověk má tendenci si myslet, že je to výjimečný den, který by měl být stráven v poklidu, pohodě a hlavně radosti...a na mě to působí tak nějak uměle, minimálně letos jsem byla nějaká nesvá...
Kamarádka Jířa (řekla bych, že už všichni moc dobře víte, o koho jde?) mi po vyslechnutí mého splínu poslala kousek z jejích zápisků, že prý se v tom možná taky najdu... Vážení, bylo to přesné vyjádření toho, jak jsem se v tu chvíli cítila.

"I když melancholik jsem maximálně z 5%, Nový Rok mě skoro vždy uvede do takové nostalgické, melancholické, skoro až pesimistické nálady. Nevím, jestli to je dozvuk oslav a uvedení do reality, uvědomování si dalších věcí před sebou více, než rekapitulování prožitého roku, obavy z budoucnosti, nebo jen další normální den, který se jen zdánlivě zdá výjimečný.

Pro mě to většinou bývá to uvedení do reality. Začínám si uvědomovat blížící se zkoušky, nejen školní, ale i životní. Všichni chceme nový rok začít dobře, pozitivně, a proto se ze sebe snažíme vydat to nejlepší, i když se nám vůbec nechce a raději bychom zalezli pod peřinu a všechny těžší dny prospali."

Nicméně mám poučení do příštích let - ať mi mozek říká cokoli, zůstat na Silvestra sama je pitomost...a potom se i ten první den nového roku prožívá jinak, jak si pamatuju z loňska.

Shrnutí roku 2011 zas nejlépe vyjádřila Jířa. By the way, adresa na její blog je http://georgie-cr.blogspot.com/ .
Je naprosto jasné, proč my dvě si tak rozumíme. My jsme jiné, ale i si naprosto neuvěřitelně podobné!
Napsala to, co já cítím, ale slovy bych to vyjádřit nedokázala. Rozhodně ne tak úžasně, jako to udělala ona. Ještě že je i tak úžasná jako já (:D) a dala mi copyright.


"Minulý rok byl plný změn. Byl neuvěřitelný a naučil mě mnoho. Větší část jsem strávila v cizině. Poprve v životě jsem nechala propadnout letenku. Absolvovala jsem 5 letů, navštívila jsem 6 různých míst, kde jsem strávila od jednoho týdne až po čtyři měsíce. Udělala jsem si certifikát z angličtiny, byla jsem přijata na TUL a už jsem udělala i jeden zápočet :) Potkala jsem spoustu skvělých lidí, jak v zahraničí, tak v Čechách, kteří mi pomáhají uvědomit si, kým chci být a jaká chci být… Prožila jsem několik velkých zmatků v mé hlavě, ale věřím, že pokaždé jsem se rozhodla správě. I když jsou věci, kterými bych se nepyšnila, na které nerada vzpomínám, nebo které bych teď udělala jinak, tak nic bych nevrátila. Vím, že se musely stát, že mi pomohly v určitém smyslu a že teď by bylo všechno jinak, kdyby se to nestalo. A já nechci měnit to, kde jsem. Jsem šťastná."

No a co se se mnou děje teď?
Už nám začlo ve škole něco, na co já absolutně nejsem zvyklá. Psaní zápočtů a zkoušky. Ale řekla bych, že zatím se s tím peru celkem dobře. Depku už jsem z toho sice měla a asi ještě budu mít, ale nevzdávám se.
Jeden zápočet mám hotov, a to z anglické fonetiky&fonologie. Ten byl asi nejlehčí oproti tomu, co mě ještě čeká.
Ještě před Vánoci jsme psali writing z předmětu nazvaného 'Úvod do studia jazyka' - ač tento zní celkem přívětivě, nenechte se mýlit. Na writing po nás rodilý američan požaduje šílenou znalost šílených obratů (alespoň pro mě je ta požadová úroveň znalosti anglických slov poměrně vysoko). Pak je ještě třeba splnit reading, ale ne jen tak ledajaký. Kéž by to byl ten 'obyčejný' jako známe například z FCE. V tomhle readingu dostanete text plný odborných slov a obratů a v tom se máte orientovat a najít to, co po vás učitelka chce, například najít 'hidden assumption' a podobně...ještě tak vědět, co že přesně to po nás chce, její učitelské schopnosti nejsou zrovna vysoké a o hodinách většina nechápe 'vo co go'. Nejhorší je, že abychom tímto předmětem prošli, musíme splnit obě části - a na obě části je jen jeden pokus! Takže ti, co před Vánoci nedali writing ještě ani nevědí, že ve středu už nemusí chodit na reading, protože pokud chtějí ve studiu pokračovat, musí si předmět zapsat na příští rok a doufat, že to budou o něco chytřejší... A to je to navíc jeden ze dvou postupových předmětů.
Buďto tento nebo 'Praktická cvičení' z angličtiny musíte splnit, abyste vůbec mohli postoupit do letního semestru. Spousta lidí mi říká, že ten prakťák bych měla zvládnout v pohodě, když už FCE mam a tohle by měla být jeho úroveň, ale zas jsem slyšela, že Ian, náš kanadský učitel, je hajzlík a do testu dává, co se mu zlíbí...no, nezbývá jen doufat... Jinak oba tyto předměty píšu teď ve středu 4.1.
A aby toho nebylo málo, mezi psaním těchto dvou anglických testů mam test z 'Praktická cvičení' ze španělštiny - na to jsem se snažila učit už od cca 27.12., jde o gramatiku a slovíčka ze 14-ti (slovy čtrnácti!!) lekcí učebnice Fiesta... Dneska jsem se radovala, když mi jakž takž šlo tvořit časovou souslednost (* Říká, že neumí vařit.->Řekl, že neumí vařit. - pro představu, ve španělštině se tento případ věty překládá do imperfecta, minulého neukončeného času... :D) Tak jsem na sebe zvědavá, tak jsem se soustředila na gramatiku, že slovíčka jdou tak nějak mimo mě...
Dnes večer jsem od milých spolužáků zjistila, že na zápočet ze španělské fonetiky&fonologie, který píšeme ráno ve čtvrtek 5. (!), mám umět asi 30 A5 stránek teorie...já si do té doby opravdu bláhově myslela, že stačí umět praktické použití fonologických značek, jak vypadají a kdy se která používá, abychom byli schopni přepsat text...ah, jaká blbá mýlka!
Takže zítra 2. jedu do Liberce už v poledne, srážím se s Jířou a snad se nám podaří mi do té mé kebulky něco dostat.


Další zápočty a zkoušku mám pak až v dalších týdnech, lépe rozloženy. Tyhle dva dny tudíž budou 'nejzajímavější', tak mi držte pěsti.

Responsibility Is a Choice!

Accepting responsibility is acknowledging that in order to face the life we have and move forward, we must first accept responsibility for our lives.

Great achievements begin when someone decides to take responsibility for making them happen. Have you ever driven through a large city and marveled at the tall buildings? Each one of them was built with responsibility. Have you ever read an exciting thriller that kept you captivated from the first page until the last? That book was written because someone took responsibility for telling the story.

What do you want to do with your life? Where would you like to go? What kinds of things would you like to own? What do you wish to avoid? How do you want to feel? What people do you want around you?

Whatever it is you want, take responsibility for it. You can own your dreams. Indeed, if they’re to come true you must own them. The world is yours to the extent that you take responsibility for it.

Yes, there are always circumstances to blame. Yes, there are those who would hold you back. Yes, there are things beyond your control. Take responsibility anyway. People who achieve greatness believe that whatever happens to them, they are responsible for it. It may seem unfair, yet it is ultimately liberating. Those things for which you are responsible are the things that will propel your life forward.

You have a choice. You can always find someone, or something, to blame, and thereby allow circumstances and other people to control your life. Or, you can step up and take responsibility, no matter what. That puts you firmly in control, and gives you the power to live your life the way you choose. How much responsibility can you handle? That is precisely how successful you will be.

A friend of mine has this saying, “Many people stand for their rights but fall down on their responsibilities.” I think that is true. We have a choice. It is your life.

_________________________________________________________________

*copied from http://randomthoughtsonlifeblog.com/2010/12/23/responsibility-is-a-choice/

...něco ke škole...

Možná někoho z vás napadlo "Jak asi jde Radunce ta španělština?"..? :D


Musím říct, že jsem docela zamotaná do gramatiky. Školu máme dva měsíce a už máme za sebou asi 8 různých tvarů časů, tzn. pamatovat si 8 způsobů, jak vytvořit ten určitý tvar slovesa - a vlastně těch způsobů je mnohem víc, protože u každého času je jak pravidelné tvoření, tak ale jsou tam samozřejmě i nepravidelně se tvořící slovesa - a z těch mi teda jde hlava kolem, jak se tak říká. To jsem zjistila, že každé španělské sloveso má cca 17 různých tvarů, WTF?! ...to mi před mým rozhodnutím naučit se španělsky nikdo neřekl! :D


No ale dobře, gramatika se dá tak nějak naučit. Do toho člověk aby držel krok se slovíčky, to moc popravdě nezvládám, protože se zaměřuji na tu gramatiku. Ale furt, to se prostě dá průběžným procvičováním nějak dohnat...


Jen teda musím říct, poslední dobou spíš přemýšlím, jak můžu jakožto začátečník projít třeba předmětem španělské fonetiky a fonologie? To znamená například přepis věty do fonologický či fonetických značek a obráceně, dávám vám sem fotku našeho domácího úkolu, ve kterém máme najít fonetické chyby!! (tzn. si ten text převést do obyčejného textu a z těch slov vycítit, jaká fonetická značka tam má být!) Já ty slova ani neznám - nepřepíšu do normálního textu...

No a o historii Španělska snad ani nemluvím... Ono samo o sobě je to prostě teorie, kterou se člověk musí naučit a odříkat zpaměti.. jenže to by to ten učitel musel učit sakra! O hodině pouští prezentace, které jsou celé španělsky, takže chudák Jířa, protože se jí co půl minuty ptám na překlad.. Jinak se snažím chytat to, co říká učitel česky k tomu, ale ono to často vůbec nedává žádný smysl...no, on nám říkal, že učit nikdy nechtěl...


Myslím, že jsem vám psala o tom, že máme do zkouškového přečíst 8 knížek? - mám přečtené dvě. Resumé napsané španělsky ještě nemám ani jedno...


Momentálně přemýšlím, jestli jsem vůbec schopná sesmolit španělsky motivační dopis na ERASMUS.


Co se angličtiny týče, nějak jí zatím moc neřeším. Je teda fakt, že třeba na anglickou fonetiku a fonologii se taky koukám, tam to ani jinak nejde, protože ty značky (pozor, anglické značky se liší od španělských a navzájem se to perfektně plete..) je třeba si pamatovat, ale také je třeba si pamatovat jejich rozdělení - každá značka patří do 3 skupin!
Jinak děláme na internetu domácí úkoly z readingu, vtipné je, že člověk vlastně neví, co po nás ta ženská chce, protože nám k tomu výrazu prostě neřekne definici - takže si jen domýšlíme, co by to tak z toho textu mohlo být.. :D


Na jídlo se snažím aspoň jednou denně chodit do menzy na něco pořádného a teplého nebo si aspoň doma teda to teplý něco uvařit sama. A kdo si pamatujete co jsem kdy psala o zelenině a mém pokroku - už jím i kyselé zelí!! Dneska jsem dokonce k obědu dala přednost knedlu+vepřu+zelu před krupicovou kaší!!! A to je dost co říct :)) ale to jsem si říkala, že když už jdu na jídlo do menzy, tak ať jdu na něco, co si sama doma neuvařím... ;)


Poslední dobou jsem zas nějaká homesick - rozumějte pod tím 'british-homesickness'... Občas si vzpomenu na nějaký zážitek, tak si jdu k tomu najít fotky, a pak tu div nebrečím nad složkama plnýma fotek z Anglie s mou tamnější rodinou či kamarády. Moc mi k tomu ani nepomáhá to, že je předvánoční čas a tudíž Julie nějak nemá čas mi odepsat na mail...už čekám asi měsíc.
Co mě mrzí nejvíc je to, že mi ještě ani nebyla schopná od července, co jsem od nich odjela, 'zařídit' skype-hovor s dětma...
...ale:

Člověk, který má vzpomínky je bohatý člověk!

Thanksgiving 2011

Předevčírem 24.11.2011 jsem zažila své první Thanksgiving. Celé pravé, jen teda toho krocana jsme neměli. Ale to jsem i docela ráda, i tak toho bylo k jídlu až až...

Měli jsme stuffing, to nevim přesně z čeho je, na mě to působilo jako směs chleba, hub, pórku... Pak jsme si mohli dát studený bramborový salát, ale úplně jiný než na jaký jsme zvyklí my Češi, moc mi nechutnal. Ale to vůbec nevadilo, protože čeho jsem se nemohla nabažit byla spešl bramborová kaše, neboli brambory smíchané s trochou smetany, mlíkem, máslem, solí, pepřem, modrou cibulí a česnekem a slaninou! Jestli tam bylo ještě něco nevím, ale bylo to výborné!! A ještě jsme měli chilli 'omáčku', to byly fazolky a nevím co všechno trochu do páliva, super kombinace k nabízenému pravému americkému corn-bread, chleba udělaný mimo jiné z kukuřice či jak to popsat :)) holky z USA, kdyžtak mě v komentářích opravte/doplňte :))

corn bread

Tož to bylo hlavní jídlo, ještě jsme měli deserty. Jířa přinesla brownies, kuba pizzové placičky (ty jsme teda upgradeovali a jedli k hlavnímu jídlu :) ), holky americký přinesly skořicové placky jmenující se snickerdoodle (, já přinesla víno, abyste si nemysleli, že já nic...) a ještě jsme měli takové jednohubky - ztvrdlá kolečka rohlíku namazaná nějakou brusinkovou pomazánkou, to bylo výborný a aj s ořechem jsem to jedla... :-P

Zkopíruju sem svůj status z Facebooku, něco takového jsem říkala i tam na místě - každý u stolu jsme řekli, za co jsme vděčni, za co bychom chtěli poděkovat, což se mi zdálo jako hrozně krásná tradice!

"Happy Thanksgiving! Today I have enjoyed the first one in my life with proper american (and canadian and british and czech) people! :-))
I am thankful for my supportive family and close friends, they know what they mean to me I hope.
I am thankful for my whole live and for every experience - even the bad one because it can move me further on!
I just love my life!"

A kde že jsem se k takové akci dostala? Mám kamarádku Lani, která je američanka. A jelikož to byl její první Thanksgiving time mimo její rodnou zem, říkala, že by byla hrozně homesick.. tak pozvala mě, Jířu, našeho společného kamaráda Kubu a pak ještě jednoho Čecha a mezi pozvanými byli ještě další dvě Američanky, dva Kanaďani a jedna Britka. Večer to byl super, ze začátku jsem byla vnitřně trochu v šoku kvůli té angličtině kolem, zas se mi zmixovala čeština s angličtinou, že třeba na Kubu jsem mluvila anglicky.. :D

Já s Lani :-))

Vtipný byl konec večera, všichni odešli až na mě, Jířu a Kubu. Jířa to vtipně okomentovala, že cizinci slušně odejdou raději dřív a Češi čekaj, až je někdo přímo vykopne :D
Je fakt, že zrovna Jířa na mě působila, že by tam nejradši zůstala až do rána, Kubovy výzvy, že už jdem, zdárně ignorovala a pokračovala v hovoru s Lani...takže když jsem já někdy o půl 12 (už docela unavená) zavelila, že jdeme domů, ať už může jít Lani spát (ráno učila), šlo se! :-))
Jo a ještě jsme tam Lani pomohli umýt, utřít a uklidit všechno nádobí jako správní kamarádi :-))

Our cleaning crew, Lani jsme od dřezu odehnali :))

Jinak je ještě nutno se přiznat, že mně jel naštěstí za cca 20 minut autobus, takže jsem v tý klendře nemusela jít pěšky, navíc sama... ač teda Kuba rejpal, že jsem lenoch, nedala jsem se ;-))