Letní tábor 2012

Tak jsem si teď přečetla poslední článek a musela jsem se na konci pousmát nad větou, že vám sem snad napíšu dřív, jak za 4 měsíce...ehm, píši skoro za 7 měsíců!! Nějak to letí...

...až uběhl další semestr a já se momentálně chystám na svůj výjezd na Erasmus. Ale o tom až jindy, nejdřív vám popíšu to, o čem jsem se zmiňovala v posledním článku.

V předchozím článku jsem psala, že se chystám na anglický tábor Eurocamp (u Tábora). Musím říct, že to bylo super a ač jsem tam původně jela hlavně kvůli praxi do školy, když mi asi před 2 týdny přišla na mail nabídka, jestli nechci jet znovu, váhala jsem. Nakonec ale vyhrálo "Ne", neboť peníze, které tam dostane český vedoucí za 10 dnů bych si v OBI vydělala za 2 dvanáctky. A peníze jsem potřeba vždy, takže asi půjdu raději do toho OBI. Ale mrzí mě to, protože se mi to tam fakt líbilo. Ostatní vedoucí byli fajn, i bossové! A dokonce i děti!! :-))

značka co vykouzlí úsměv na rtech

Už dopředu jsem věděla, že budu mít skupinu těch nejstarších děcek, bylo jim nakonec mezi 14-18 - a až na místě jsem se dozvěděla, že ta skupina činí 26 dětí!! To když jsem na místě zjistila, málem to se mnou seklo. :-)) Ale to předbíhám. Nejdříve jsem totiž stihla poznat svého co-leadera, tedy anglicky mluvícího spoluvedoucího mého oddílu. Princip tohoto tábora je totiž takový, že jednu skupinu dětí mají na starosti dva vedoucí, jeden native speaker, to aby to děcka donutilo mluvit anglicky, a jeden česky mluvící, pro případné překlady. Chtěla jsem na ně původně mluvit jenom anglicky, ale v praxi to nešlo. Pár dětí se až tolik nechytalo (a já v jejich věku bych taky netušila co to ta slečna na mě mluví! :D ) a já nechtěla, aby se cítily blbě, že se musejí někoho ptát o překlad. Ale to jsem zase odbočila od svého co-leadera! :D  Když jsme šli všichni vedoucí a děti od autobusů do tábora (šlo se asi 3 km), odvážila jsem se jít právě za skupinkou několika cizinců, abych se skamarádila... Tak jsem se jim představila a sama se zeptala odkud jsou. Jaká radost, když jsem zjistila, že mezi skupinkou američanů a jedné skotky byl brit a ještě k tomu z Brightonu! Tak jsme kecali tak nějak o všem, až jsem se zeptala jestli vědí co budou mít za skupiny dětí - a ejhle, brit z Brightonu byl můj co-leader!!! Tak to jsem fakt jásala, úsměv od ucha k uchu, no prostě osud, ten nejlepší, jaký mě mohl na tom táboře potkat. Kdyby mi teď Carl napsal, jestli s ním zas nechci jít koučovat na tábor, možná bych to i přijala. Troufnu si říct, že naše spolupráce jako co-leaderů byla super, fakt jsme se spolu radili (třeba o činnostech na další den), akceptovali své názory a ačkoliv na děcka jsem byla větší pes já (holt někdo na ně ve 22:15 už musí vlítnout, že večerka byla před čtvrt hodinou) a párkrát jsem si mu i postěžovala, že mě pak děcka nebudou mít ráda, když na ně křičím jen já...nakonec stejně všechno bylo super. Celkem nás poslouchali, autoritu jsme, myslím, měli. Řekla bych, že hodně pomohlo, že jsme ukázali, že nemusíme pořád jen poroučet, ale jsme taky jen lidi se svými city...jednou jsem dostala neprávem sprda od bosse (za to, že jsem neslyšela přes hlučnost oddílů při nástupu, že se máme po nástupu sejít o 10 m níž než jsme ve skutečnosti sešli) a to už bylo někdy po půlce tábora, kdy je člověk celkem nevyspalý a ještě jsem byla nějaká nakřáplá, tak jsem musela utéct za roh to vydejchat..ale pár holek z našeho oddílu mě vidělo a řeklo si to v oddíle mezi sebou a večer při večerce mě až dojalo, jak se mi holky omlouvaly a kluci měli v chatce zhasnuto ještě dřív, než jsme jim poručili... :-) A na konci nám děcka říkala, že bylo fajn, že jsme s nima nedělali jen aktivity co jsme si my vymysleli, ale že jsme je i párkrát nechali vybrat, co by chtěly hrát oni.
Nikdy nezapomenu ta pěkná slova od děcek, nikdy nezapomenu na ten tábor. A hlavně nikdy nezapomenu na Carla. Když jsem nad tím po táboře přemýšlela, bylo mi jasné, že lepšího spolu-vedoucího mi nemohli přiřadit - sice jsem ty ostatní cizince též měla ráda (v podstatě jsem každej volnou chvíli trávila s nima a ne těma českýma vedoucíma), ale s Carlem jsme si sedli prostě nejvíc, a to jak pracovně, tak jako lidi.
Stále jsme v kontaktu, dokonce mě tu i navštívil v Liberci a jeli jsme před Vánoci do Drážďan ještě s pár mými anglicky mluvícími kamarády... Mimochodem je to pokrevně a jménem napůl čech, jeho táta je čech! Ale česky se tedy učí sám teď, protože ho to táta neučil (nepochopim proč ne..). Takže děckám trochu rozuměl, obzvláště když měly blbé komentáře, že nemůžou jen sedět na chatce nad Nintendo či čím (jako co to je za móresy brát si na tábor notebooky a různé herní konzole???). Nebo když ho holky komentovaly když stály vedle něj...my jsme jim totiž neřekli, že je to napůl čech, to až poslední den! :-))

Náš oddíl, jeden kluk se teda schovává.

Moje nejoblíbenější grupa léta!

všichni vedoucí

Takže co mi tábor vzal - pár fufňíků o které jsem mohla mít v OBI za těch 10 dní víc VERSUS co mi tábor dal - zápočet z praxe, nové zkušenosti a zážitky, fajn známé a především jednoho super kamaráda, hádejte, kdo to asi je... ;-)