Řízením to začalo...

    Jak už nadpis napovídá, dneska se tu něco stalo... Ano, po měsící a půl jsme se poprvé pohádali, teda spíš pohádaly, Siya vypadal že to bere s rezervou a přišel mi normální. Za to Sucheta... zjistila jsem, že nesnese jakýkoli odpor.. a k naštvání jí stačí říct, když mi něco ukazuje, obyčejné "I know" neboli "já vím"...ale lidi, je normální aby mi 3x ukazovala jak mám ten konec vysavače změnit při vysávání koberce a při vysávání normální podlahy? Ku*va já umím zacházet s vysavačem!!! A ještě mi to (cokoliv) vždycky říká takovým tónem jak když jsem úplnej debil...ale to je zas můj problém. Proč já si ten život tak ztěžuju?? Že si vždycky myslím něco co není pravda... to je jako s tím vaším ozýváním se mi...jela jsem sem s představou jak se z toho všichni po že Radunka odjela a budete se mi furt ozývat...a první měsíc jsem dost rozdejchávala, že na mě sice (samozřejmě) myslíte, ale nemáte třeba tolik času se mi ozvat...vždyť přece pět vět v mailu je napsaných hned...no ale jak pro koho, že :-)) a souvislost s tou Suchetou-že si právě myslím co si ona o mně nemyslí..a ona to neni pravda, že prý to by mi řekla do očí a navíc prý špatní lidé v jejich baráku nemaj co dělat... dneska jsme si to náležitě vyříkaly (já samozřejmě řvala, sakra, já se toho věčného brečení kvůli všemu CHCI ZBAVIT, jen kdybych věděla jak).. takže nakonec dobrý a ještě jsme se objaly...

No a čím to začalo? Ráno jsme vezli Shravana do školy, po cestě tam řídil father, že já budu řídit cestou zpět. Vyjížděli jsme totiž tak nějak na poslední chvíli, řekla bych.. No řeknu vám, je to celkem zážitek vidět takových dětí různých věkových kategorií ve stejných oblecích :-)) A Phil (učitel z autoškoly) mi říkal, že ta jejich New Hall School (škola) je pěkně drahá..a podle toho jsou i ty obleky.. no zítra vám kluky vyfotím když na to nezapomenu, to jde totiž konečně do školy i Sourish!! Fakt jsem na něj zvědavá jak to tam bude zvládat - mimochodem, být zvědavý je anglicky be curious - to slovo si snažím zapamatovat už asi týden a vypadá to, že možná konečně... :-D Nástup první den maj podobný jak nástup na skautském táboře - každá třída je seřazená do nudle a pak si to odpochoduje do své třídy... No a cestou zpět jsem opravdu řídila..a samozřejmě poprvé za mou řidičskou dráhu tady začalo pršet a já musela použít stěrače, jenže já jsem zvyklá si na to okno nechat "nakapat" víc vody (spíš tak trochu víc poprchávalo než pršelo) a pak teprv to setřít, ale father byl názoru že po pár kapkách mám stírnout a samozřejmě mi to zas ukazoval kde to je...a nestačí říct že to je to samé jako v ČR!! Tohle mě na nich sere..všechno mi ukazovat fakt jak idiotovi několikrát do kola i když je to stejné jako v ČR! No ale to není ono...k nim domů vede taková celkem hubená ulice s dvěma malýma zatáčkama do pravého úhlu a father si zrovna všiml, že jsem např. doprava zatočila tak, že jsem ruce nechala na volantu na "třičtvrtě na tři" (řidiči jistě vědí) a tudíž při zatočení jsem levou ruku měla úplně nahoře a pravou úplně dole, jakoby v klíně... no a začal mi říkat že to jako nemůžu křížit ruce (pak mu vadilo totiž i normální přehmatávání) a že MUSÍM RUČKOVAT!!!!! A když jsem mu řekla, že v ČR je ručkování v autoškole nepřípustné a že můj "autoškolák" mě naopak velice chválil že to od začátku dělám dobře, že přehmatávám, tak na to mi milý Siya řekl, že to je blbost, že to je stejné na celém světě!!! Kurňa co je stejné na celém světě??? Vůbec nic, řekla bych. Rozhodně ne záležitosti z takovýchto sfér! No a znáte mě jak já se začnu chovat když mě někdo poučuje - "stáhnu se do sebe", nasadim tvář bulíka (ano Láďo, vzpomněla jsem si na tebe :-)) a velice nedobrovolně to poslouchám a odpovědi skoro odsekávám..to jsem si teda nedovolila, ale že jsem to nedobrovolně poslouchala, to je teda fakt. Protože s tím ručkováním mě vyloženě nas*al! No řeknu vám, až se vrátím do ČR a začnu řídit zas tam, tak jestli mě donutí k tomuhle jeho ručkování, tak to bude zajímavý se přeučovat zpět na normální řízení... :'(   Jo a ještě říkal že se zeptá Phila ve středu, no mně to nedalo a napsala jsem mu SMSku (nechtěla jsem volat páč by mi rodinka rozuměla) jak to teda je.. a ten mi to popsal v zatáčce kde mám mít ty ruce - a co myslíte že popsal?? Přesně to, co dělám já!! Tak jsem zvědavá co pak nakonec bude říkat Siyovi až se ho zeptá...

Taková blbost a jak to dokáže člověka vytočit (odpuste, ale nemohu si pomoct: "pěkná věcička, takový kousek skla a člověka to zachrání od vojny" :D)...

    Odpoledne jsem šla s malým do parku u muzea a můžu vám říct, že ač se mi tam tak nechtělo, za prvé to je 20 minut svižnou chůzí (že jsem až červená) a za druhé jsem z toho breku byla faaakt dost unavená, aj oči mě pálily a žádný kapky tu nemám, tak nakonec to bylo asi to nejlepší co jsem mohla udělat. Sourish to ráno chápal že se něco děje, tak byl hodnej a když jsem odcházela k sobě do pokoje tak jsem ho slyšela jak se mother ptá "nikdo už není smutný?". A celé to odpoledne byl taky super. Jsem se ho ptala jestli chce jít i dovnitř do muzea, tak to říkal že až s náma půjde i Shravan tak že jo, ale jinak že chce jen na hřiště.. Byli jsme na hřišti 1, tam jsem teda stále náladu moc neměla a můžu vám říct, že jsem ho nechala klouzat se na klouzačce co miluje a hrála si na mobilu hru (ale samozřejmě jsem ho sledovala, to zas jo!). Pak chtěl na hřiště 2, to mi bylo jasné že bude chtít na houpačku a tudíž houpat.. no bolela mě ruka, ale přemohla jsem se :D pak tam i přišla jedna paní s malou holčičkou, byla to nějaká taková národnost jako indové. Překvapilo mě, že ta holčička rozuměla jak anglicky, tak i tím jejich jazykem, a to perfektně (aspoň to tak vypadalo). Pak jsme šli s malým na ten jejich zvláštní kolotoč, tam ta holčička běžela za náma..měla tam ještě staršího bráchu kterej jí vozil, Sourish mezitím vystoupil a jedl svou wafli a jen je pozoroval..pak když odešli tak se samozřejmě vrátil :-D No a po chvíli tam přišly dvě holky s dvěma dětma, jedno ještě malé v kočárku a druhé 19ti měsíční, jak jsem se dozvěděla později. Ty holky mi přišly tak na těch 22 let maximálně, ale nevím kolik jim bylo, moc jsme si nepovídaly, ač vypadaly sympaticky. Tak to mě trochu mrzelo že si nechtěj víc povídat, byly to polky (jsem to poznala z jejich řeči, ale ony nevědí co jsem já, jen jsem říkala že nejsem angličan a že nerozumím, když na mě ten jejich prťavec něco žvatlat (ještě než jsem věděla kolik mu je a že mu opravdu rozumět nemůžu) :-D ale když jsem šla se Sourishem zpátky na houpačku tak šly taky a houpaly tam malýho...ptaly se kolik Sourishovi je, ale jinak komunikovali spíš spolu a fotily se s malým, taky střídali polštinu s angličtinou, aj na toho prcka a ten se taky zdál že rozumí! No když odcházely tak mávaly..tak třeba se někdy zas potkáme.. :) A Sourishovi se taky líbily :) aj ten prcek prý, taky se nařehtal za tu dobu co tam ten prcek byl - dělala jsem na něj ksichty a Sourishovi se to hrozně líbí :) No a pak jsme šli zpět na hřiště 1, a to už jsem byla v lepší náladě.. tak jsem mu dala ještě cereální sušenku a když jí dojedl, tak jsem šla s ním na tu klouzačku, což ho naprosto nadchlo :D a je fakt chytrej, ze prvé když jsem mu pak řekla že už pojedu jen jednou tak mi řekl něco jako "protože jsi unavená, já nejsem unavený protože tě nemusím vozit" (když jdem spolu někam ven, musím brát golfku a on se nezdá, ale už je fakt těžkej) a za druhé když jsem sjela z té klouzačky tak jsem byla vysmátá a on mi pak povídal "jsem tě viděl šťastnou"..což dle mého mělo souvislost s tím, že mě ráno viděl brečet...

No nic, už to zas píšu skoro hodinu...ano, i já můžu psát tak dlouho :-D Což jsem si teď vzpomněla na kamarádku au-pair, co se mě dneska na facebooku ptala jestli napíšu do deníčku a já říkala že možná..... :D

Tak dobrou, je skoro jedenáct a já už teď vstávám před sedmou a v sedm už musím dělat snídani, jinak to Sourish nestihne sníst...to bude asi docela peklo do něj po ránu dostávat to jídlo v určitém časovém úseku...ono je něco jiného když mi teď pomáhá to do něj dostat mother a když se to do něj snažím dostat já.. on je někdy fakt tak hodnej a chytrej že by člověk ani neřekl že mu jsou tři, ale někdy si myslím, že přesně ví že zlobí a že mi to ještě právě dělá naschvál...třeba když mě vidí že něco uklízím, tak v naprosté většině ještě schválně přijde, a to, co už je uklizeno třeba v krabici ještě schválně zvedne a rozhodí po pokoji...jako dneska zrovna s jednou hrou s malýma součástkama...no za to bych ho fakt zabila!!