The Story of the pencil

A boy was watching his grandmother writing a letter. At one point he asked:

‘Are you writing a story about what we’ve done? Is it a story about me?’


His grandmother stopped writing her letter and said to her grandson:‘I am writing about you, actually, but more important than the words is the pencil I’m using. I hope you will be like this pencil when you grow up.’


Intrigued, the boy looked at the pencil. It didn’t seem very special.

‘But it’s just like any other pencil I’ve ever seen!’


‘That depends on how you look at things. It has five qualities which, if you manage to hang on them, will make you a person who is always at peace with the world.

First quality: you are capable of great things, but you must never forget that there is a hand guiding your steps. We call that hand God, and He always guides us according to His will.

Second quality: now and then, I have to stop writing and use a sharpner. That makes the pencil suffer a little, but afterwards, it’s much sharper. So you, too, must learn to bear certain pains and sorrows, because they will make you a better person.

Third quality: the pencil always allows us to use an eraser to rub out any mistakes. This means that correcting something we did is not necessarily a bad thing; it helps to keep us on the road to justice.

Fourth quality: what really matters in a pencil is not its wooden exterior, but the graphite inside. So always pay attention to what is happening inside you.

Finally, the pencil’s fifth quality: it always leaves a mark. in just the same way, you should know that everything you do in life will leave a mark, so try to be conscious of that in your every action.’




source: “Like the Flowing River” by Paulo Coelho

Feliz Año Nuevo!

Na úvod něco málo fotek z výletu na Ještěd z 10/12/2011.

Tak nejdřív jsme měli takovýto nádherný výhled...

Takže pochopitelně jsme nikdo ani zdaleka nečekal něco tak úžasného, jako tento výhled! (po 30 min)

Já s Jířou :o)

Naše výletová partička, za námi Liberec

První článek v roce 2012...
Přemýšlela jsem, jestli sem nezačnu psát anglicky, ale prozatím jsem si to rozmyslela, a to kvůli případným rejpálkům, neboť má znalost angličtiny poněkud za ty 4 měsíce, co jsem v ČR, bohužel klesá. :-/


Co Vánoce, děcka? (:D) Co jste dostali? Zajímalo by mě, jestli dostáváte nějaké kraviny nebo jestli se vás třeba doma ptají, co byste potřebovali a to vám pak koupí. Mě se nikdo až na výjimky většinou neptá, o to víc mne překvapilo, že letos se všichni tak nějak trefili, nechápu! :D Od táty s nevl.mamkou jsem dostala mj. stolek ikeáckej, co jsem si o něj řekla už někdy před 2 lety a úspěšně to zapomněla, od mamky s nevl.taťkou mj. krémy Energy co používám a zrovna je dodělávám, od jedný ségry s rodinou obří Milku (už není... :D) a prachy (což jsem nečekala a to se mi hodilo asi nejvíc, vzhledem k tomu, že jsem si potřebovala koupit nové zimní boty, neboť jsem zjistila, že do těch rok starých suprácky teče...), od druhé ségry kovovo-dřevěnej vtipnej stojan na CDčka, který prozatím využiji jako držák na naušnice... Nej kámoška mi dala mj. naušnice na styl diamantu od Swarovski a sestřenice, s kterou si už asi 6 let říkáme, že si nic dávat nebudem, mi dala krásnej barevnej šátek nebo asi spíš šál...no loni jsem to porušila já, tak letos zas ona no, třeba konečně příští rok dostanem rozum a nic si nedáme? :D  Podtrženo a sečteno, byla jsem nějaká hodná asi! ;)

Já jsem svou rodinu letos, vypadalo to, že mile, překvapila, protože jsem jim upekla a ozdobila perníčky a zabalila je do celofánu s mašličkou - ty celofánový pytlíčky jsem mimochodem sháněla na poslední chvíli modlíc se, aby je v tom papírnictví měli!.. :D Největší boj stejně byl je nezničené převézt z Liberce, kde jsem je pekla, do Bolky a pak je převážet sem tam, v krabici, proložený milionama ubrousků. Nakonec se mamce s nevl.tátou uloupl spodní špička sněhu, zajímavé, že oboum na stejném místě a dokonce i velmi podobně velký kus. Já z toho byla špatná, ale mamka říkala, že se to určitě stát mělo, aby zrovna ty jejich dva perníčky byly ještě víc výjimečné. To potěšilo. :-))

Kdo by býval věřil, že z té žluté máslovo-cukrové patlaniny opravdu vzniknou perníčky? Já teda ne. Měla jsem chuť s tim po asi čtvrt hodině hnětení, kdy se konzistence příliš neměnila, ač už tam byla i mouka, fláknout a prostě od toho utéct... Neudělala jsem to a byla jsem fakt šťastná, když jsem viděla výsledek! :))

Důkaz, že jsem je opravdu zdobila já :))

Vypadá jak vločka, no ne?

To už mě to zdobení nebavilo... :D

A ještě jeden úžasný dárek jsem dostala - první skype hovor s mou anglickou rodinou. Do té doby mi Julie psala, že od posledně co se jí rozbil počítač jí nejde skype...a 24.12. večer jsem najednou na facebooku dostala zprávu od Edwarda, že ten skype spravil a že jestli mám čas, můžem si zavolat! - asi vám nemusím popisovat, že se mi zatajil dech a srdce jsem měla až v krku. Chtělo se mi tak nahlas smát, prostě jen tak z radosti z toho, co čtu. Zanedlouho jsme si už volali, ale ejhle!! Oni mě slyšeli, já je ale ne! Teda slyšela jsem jakési elektronické pazvuky...načež mi Edward napsal, že maj něco s mikrofonem (obviously!) a že se na to podívá a dá mi za 10 minut vědět. Do toho šli ještě večeřet. No to byl nervák!! Já se tak modlila, aby to spravil, protože když ne teď, tak s Juliinou zaneprázdněností už asi nikdy... A finally, Edward mi napsal, že ten skype nainstaloval Julie na netbook, takže můžem volat! No řeknu vám, to bylo nádherný. Nevadí, že jsem do jedný věty hodila jak sloveso v budoucím, tak minulém tvaru. Byla jsem maximálně šťastná, že je zase vidím. Byli tam i prarodiče, s kterými jsem taktéž měla dobrý vztah - a stále ještě mám, jsou totiž na facebooku! :)) A hrozně hezký mi přišlo, že ač jsem na kameře měla první právě děti s Edwardem a prarodiče, furt jsem tak nějak vyhlížela a vyčkávala, kdy se mi tam objeví i Julie. Prostě pocit, který máte, když chcete po dlouhé době vidět dobrou přítelkyni...


3 dny po Vánocích jsem poslechla své srdíčko a i přes vzdálenost asi hodiny dvaceti minut jízdy autem mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou jsem se rozjela na Vánoční koncert, který pořádá rodina Čančíků - tedy Jíři rodina! Mají rodinné septeto, jich 5 sourozenců a rodiče. Měla jsem slzy na krajíčku dojetím, a to nekecám! Byla jsem na ní tak pyšná! Vlastně na celé septeto, protože ač jsem je osobně poznala až těsně před koncertem (a to ještě ne všechny), mám už dlouho pocit, jako bychom se znali dávno...
Poté tam měli několik hostů, jako školní sbor, sbor Vodopád a dva bratry Zemenovi, jeden hrající na cello a druhý na piano. Asi vám nemusím říkat, že to byla doslova lahoda pro mé uši. :-))
A dostal mě závěr. Všichni účinkující se sešli na podiu, aby zazpívali závěrečnou píseň a za klavír si sedal pán, netroufám si říct jeho věk. Důchodce v úctyhodném věku 86 let, na pohled moudrý muž. Původně jsem si myslela, že je to jen návštěvník koncertu. Když si sedal za ten klavír, myslela jsem si, že se mi to jen zdá. Vždyť ten pán sotva přišel, to bude hrát na klavír?! Nejlepší překvapení večera. Tento děda, Jíři děda!, tam vyfiknul tu skladbu na klavír jako mladík v nejlepších letech. Inu, zdá se, že v nejlepších letech je člověk tehdy, kdy si sám usmyslí. ;) Každopádně všechna čest, chtěla jsem aplaudovat ve stoje. Škoda že mám tendence přemýšlet nad tím, co by asi na mé chování řekli ostatní...




Teď trochu skočím v ději dozadu s malou vsuvkou:
Těsně před Vánoci jsem se sešla s mým blonďatým ďáblíkem Janičkou, která dorazila na vánoční svátky ze Skotska, kde studuje. ♥ Šly jsme na procházku po Praze, bohužel, zrovna v ten den (23.12.) byl pohřeb Václava Havla a tudíž naše rozhodnutí jít se podívat na hrad nebylo nejšťastnější - musely jsme šílenou obklikou obcházet oplocenou odjezdovou cestu pro vysoké úředníky... Každopádně ten celý výlet stál rozhodně za to, to je snad každému jasné. Bylo vtipné si uvědomit, že to bylo poprvé, co jsme se sešly v ČR. Známe se totiž z Anglie a v srpnu jsme se sešly ve Španělsku. :-))

Jak jste slavili Silvestra?
Já jsem si myslela, že se to dá pojmout jako večer jako každý jiný. Mýlila jsem se. Odmítla jsem 4 nabídky toho kde a s kým být (nebyly peníze a já se přece stejně potřebovala učit). Tak to dopadlo tak, že jsem byla sama doma v mamčinym domě, s jejich yorkšírem vystrašenym z petard až na půdu (schovala jsem jí k sobě pod peřinu) a koukala jsem na seriály. Těsně před půlnocí jsem si v televizi pustila odpočítávání, což jsem asi neměla dělat, neboť mě to nějak dostalo... Chtěla jsem aspoň někoho slyšet, někomu zavolat, ale na druhou stranu jsem tomu někomu nechtěla kazit jeho oslavy... No nic, řekla jsem si. Let's make this year the best year in my life!


A 1.1.2012? Nějak plné depek. Člověk má tendenci si myslet, že je to výjimečný den, který by měl být stráven v poklidu, pohodě a hlavně radosti...a na mě to působí tak nějak uměle, minimálně letos jsem byla nějaká nesvá...
Kamarádka Jířa (řekla bych, že už všichni moc dobře víte, o koho jde?) mi po vyslechnutí mého splínu poslala kousek z jejích zápisků, že prý se v tom možná taky najdu... Vážení, bylo to přesné vyjádření toho, jak jsem se v tu chvíli cítila.

"I když melancholik jsem maximálně z 5%, Nový Rok mě skoro vždy uvede do takové nostalgické, melancholické, skoro až pesimistické nálady. Nevím, jestli to je dozvuk oslav a uvedení do reality, uvědomování si dalších věcí před sebou více, než rekapitulování prožitého roku, obavy z budoucnosti, nebo jen další normální den, který se jen zdánlivě zdá výjimečný.

Pro mě to většinou bývá to uvedení do reality. Začínám si uvědomovat blížící se zkoušky, nejen školní, ale i životní. Všichni chceme nový rok začít dobře, pozitivně, a proto se ze sebe snažíme vydat to nejlepší, i když se nám vůbec nechce a raději bychom zalezli pod peřinu a všechny těžší dny prospali."

Nicméně mám poučení do příštích let - ať mi mozek říká cokoli, zůstat na Silvestra sama je pitomost...a potom se i ten první den nového roku prožívá jinak, jak si pamatuju z loňska.

Shrnutí roku 2011 zas nejlépe vyjádřila Jířa. By the way, adresa na její blog je http://georgie-cr.blogspot.com/ .
Je naprosto jasné, proč my dvě si tak rozumíme. My jsme jiné, ale i si naprosto neuvěřitelně podobné!
Napsala to, co já cítím, ale slovy bych to vyjádřit nedokázala. Rozhodně ne tak úžasně, jako to udělala ona. Ještě že je i tak úžasná jako já (:D) a dala mi copyright.


"Minulý rok byl plný změn. Byl neuvěřitelný a naučil mě mnoho. Větší část jsem strávila v cizině. Poprve v životě jsem nechala propadnout letenku. Absolvovala jsem 5 letů, navštívila jsem 6 různých míst, kde jsem strávila od jednoho týdne až po čtyři měsíce. Udělala jsem si certifikát z angličtiny, byla jsem přijata na TUL a už jsem udělala i jeden zápočet :) Potkala jsem spoustu skvělých lidí, jak v zahraničí, tak v Čechách, kteří mi pomáhají uvědomit si, kým chci být a jaká chci být… Prožila jsem několik velkých zmatků v mé hlavě, ale věřím, že pokaždé jsem se rozhodla správě. I když jsou věci, kterými bych se nepyšnila, na které nerada vzpomínám, nebo které bych teď udělala jinak, tak nic bych nevrátila. Vím, že se musely stát, že mi pomohly v určitém smyslu a že teď by bylo všechno jinak, kdyby se to nestalo. A já nechci měnit to, kde jsem. Jsem šťastná."

No a co se se mnou děje teď?
Už nám začlo ve škole něco, na co já absolutně nejsem zvyklá. Psaní zápočtů a zkoušky. Ale řekla bych, že zatím se s tím peru celkem dobře. Depku už jsem z toho sice měla a asi ještě budu mít, ale nevzdávám se.
Jeden zápočet mám hotov, a to z anglické fonetiky&fonologie. Ten byl asi nejlehčí oproti tomu, co mě ještě čeká.
Ještě před Vánoci jsme psali writing z předmětu nazvaného 'Úvod do studia jazyka' - ač tento zní celkem přívětivě, nenechte se mýlit. Na writing po nás rodilý američan požaduje šílenou znalost šílených obratů (alespoň pro mě je ta požadová úroveň znalosti anglických slov poměrně vysoko). Pak je ještě třeba splnit reading, ale ne jen tak ledajaký. Kéž by to byl ten 'obyčejný' jako známe například z FCE. V tomhle readingu dostanete text plný odborných slov a obratů a v tom se máte orientovat a najít to, co po vás učitelka chce, například najít 'hidden assumption' a podobně...ještě tak vědět, co že přesně to po nás chce, její učitelské schopnosti nejsou zrovna vysoké a o hodinách většina nechápe 'vo co go'. Nejhorší je, že abychom tímto předmětem prošli, musíme splnit obě části - a na obě části je jen jeden pokus! Takže ti, co před Vánoci nedali writing ještě ani nevědí, že ve středu už nemusí chodit na reading, protože pokud chtějí ve studiu pokračovat, musí si předmět zapsat na příští rok a doufat, že to budou o něco chytřejší... A to je to navíc jeden ze dvou postupových předmětů.
Buďto tento nebo 'Praktická cvičení' z angličtiny musíte splnit, abyste vůbec mohli postoupit do letního semestru. Spousta lidí mi říká, že ten prakťák bych měla zvládnout v pohodě, když už FCE mam a tohle by měla být jeho úroveň, ale zas jsem slyšela, že Ian, náš kanadský učitel, je hajzlík a do testu dává, co se mu zlíbí...no, nezbývá jen doufat... Jinak oba tyto předměty píšu teď ve středu 4.1.
A aby toho nebylo málo, mezi psaním těchto dvou anglických testů mam test z 'Praktická cvičení' ze španělštiny - na to jsem se snažila učit už od cca 27.12., jde o gramatiku a slovíčka ze 14-ti (slovy čtrnácti!!) lekcí učebnice Fiesta... Dneska jsem se radovala, když mi jakž takž šlo tvořit časovou souslednost (* Říká, že neumí vařit.->Řekl, že neumí vařit. - pro představu, ve španělštině se tento případ věty překládá do imperfecta, minulého neukončeného času... :D) Tak jsem na sebe zvědavá, tak jsem se soustředila na gramatiku, že slovíčka jdou tak nějak mimo mě...
Dnes večer jsem od milých spolužáků zjistila, že na zápočet ze španělské fonetiky&fonologie, který píšeme ráno ve čtvrtek 5. (!), mám umět asi 30 A5 stránek teorie...já si do té doby opravdu bláhově myslela, že stačí umět praktické použití fonologických značek, jak vypadají a kdy se která používá, abychom byli schopni přepsat text...ah, jaká blbá mýlka!
Takže zítra 2. jedu do Liberce už v poledne, srážím se s Jířou a snad se nám podaří mi do té mé kebulky něco dostat.


Další zápočty a zkoušku mám pak až v dalších týdnech, lépe rozloženy. Tyhle dva dny tudíž budou 'nejzajímavější', tak mi držte pěsti.

Responsibility Is a Choice!

Accepting responsibility is acknowledging that in order to face the life we have and move forward, we must first accept responsibility for our lives.

Great achievements begin when someone decides to take responsibility for making them happen. Have you ever driven through a large city and marveled at the tall buildings? Each one of them was built with responsibility. Have you ever read an exciting thriller that kept you captivated from the first page until the last? That book was written because someone took responsibility for telling the story.

What do you want to do with your life? Where would you like to go? What kinds of things would you like to own? What do you wish to avoid? How do you want to feel? What people do you want around you?

Whatever it is you want, take responsibility for it. You can own your dreams. Indeed, if they’re to come true you must own them. The world is yours to the extent that you take responsibility for it.

Yes, there are always circumstances to blame. Yes, there are those who would hold you back. Yes, there are things beyond your control. Take responsibility anyway. People who achieve greatness believe that whatever happens to them, they are responsible for it. It may seem unfair, yet it is ultimately liberating. Those things for which you are responsible are the things that will propel your life forward.

You have a choice. You can always find someone, or something, to blame, and thereby allow circumstances and other people to control your life. Or, you can step up and take responsibility, no matter what. That puts you firmly in control, and gives you the power to live your life the way you choose. How much responsibility can you handle? That is precisely how successful you will be.

A friend of mine has this saying, “Many people stand for their rights but fall down on their responsibilities.” I think that is true. We have a choice. It is your life.

_________________________________________________________________

*copied from http://randomthoughtsonlifeblog.com/2010/12/23/responsibility-is-a-choice/

...něco ke škole...

Možná někoho z vás napadlo "Jak asi jde Radunce ta španělština?"..? :D


Musím říct, že jsem docela zamotaná do gramatiky. Školu máme dva měsíce a už máme za sebou asi 8 různých tvarů časů, tzn. pamatovat si 8 způsobů, jak vytvořit ten určitý tvar slovesa - a vlastně těch způsobů je mnohem víc, protože u každého času je jak pravidelné tvoření, tak ale jsou tam samozřejmě i nepravidelně se tvořící slovesa - a z těch mi teda jde hlava kolem, jak se tak říká. To jsem zjistila, že každé španělské sloveso má cca 17 různých tvarů, WTF?! ...to mi před mým rozhodnutím naučit se španělsky nikdo neřekl! :D


No ale dobře, gramatika se dá tak nějak naučit. Do toho člověk aby držel krok se slovíčky, to moc popravdě nezvládám, protože se zaměřuji na tu gramatiku. Ale furt, to se prostě dá průběžným procvičováním nějak dohnat...


Jen teda musím říct, poslední dobou spíš přemýšlím, jak můžu jakožto začátečník projít třeba předmětem španělské fonetiky a fonologie? To znamená například přepis věty do fonologický či fonetických značek a obráceně, dávám vám sem fotku našeho domácího úkolu, ve kterém máme najít fonetické chyby!! (tzn. si ten text převést do obyčejného textu a z těch slov vycítit, jaká fonetická značka tam má být!) Já ty slova ani neznám - nepřepíšu do normálního textu...

No a o historii Španělska snad ani nemluvím... Ono samo o sobě je to prostě teorie, kterou se člověk musí naučit a odříkat zpaměti.. jenže to by to ten učitel musel učit sakra! O hodině pouští prezentace, které jsou celé španělsky, takže chudák Jířa, protože se jí co půl minuty ptám na překlad.. Jinak se snažím chytat to, co říká učitel česky k tomu, ale ono to často vůbec nedává žádný smysl...no, on nám říkal, že učit nikdy nechtěl...


Myslím, že jsem vám psala o tom, že máme do zkouškového přečíst 8 knížek? - mám přečtené dvě. Resumé napsané španělsky ještě nemám ani jedno...


Momentálně přemýšlím, jestli jsem vůbec schopná sesmolit španělsky motivační dopis na ERASMUS.


Co se angličtiny týče, nějak jí zatím moc neřeším. Je teda fakt, že třeba na anglickou fonetiku a fonologii se taky koukám, tam to ani jinak nejde, protože ty značky (pozor, anglické značky se liší od španělských a navzájem se to perfektně plete..) je třeba si pamatovat, ale také je třeba si pamatovat jejich rozdělení - každá značka patří do 3 skupin!
Jinak děláme na internetu domácí úkoly z readingu, vtipné je, že člověk vlastně neví, co po nás ta ženská chce, protože nám k tomu výrazu prostě neřekne definici - takže si jen domýšlíme, co by to tak z toho textu mohlo být.. :D


Na jídlo se snažím aspoň jednou denně chodit do menzy na něco pořádného a teplého nebo si aspoň doma teda to teplý něco uvařit sama. A kdo si pamatujete co jsem kdy psala o zelenině a mém pokroku - už jím i kyselé zelí!! Dneska jsem dokonce k obědu dala přednost knedlu+vepřu+zelu před krupicovou kaší!!! A to je dost co říct :)) ale to jsem si říkala, že když už jdu na jídlo do menzy, tak ať jdu na něco, co si sama doma neuvařím... ;)


Poslední dobou jsem zas nějaká homesick - rozumějte pod tím 'british-homesickness'... Občas si vzpomenu na nějaký zážitek, tak si jdu k tomu najít fotky, a pak tu div nebrečím nad složkama plnýma fotek z Anglie s mou tamnější rodinou či kamarády. Moc mi k tomu ani nepomáhá to, že je předvánoční čas a tudíž Julie nějak nemá čas mi odepsat na mail...už čekám asi měsíc.
Co mě mrzí nejvíc je to, že mi ještě ani nebyla schopná od července, co jsem od nich odjela, 'zařídit' skype-hovor s dětma...
...ale:

Člověk, který má vzpomínky je bohatý člověk!

Thanksgiving 2011

Předevčírem 24.11.2011 jsem zažila své první Thanksgiving. Celé pravé, jen teda toho krocana jsme neměli. Ale to jsem i docela ráda, i tak toho bylo k jídlu až až...

Měli jsme stuffing, to nevim přesně z čeho je, na mě to působilo jako směs chleba, hub, pórku... Pak jsme si mohli dát studený bramborový salát, ale úplně jiný než na jaký jsme zvyklí my Češi, moc mi nechutnal. Ale to vůbec nevadilo, protože čeho jsem se nemohla nabažit byla spešl bramborová kaše, neboli brambory smíchané s trochou smetany, mlíkem, máslem, solí, pepřem, modrou cibulí a česnekem a slaninou! Jestli tam bylo ještě něco nevím, ale bylo to výborné!! A ještě jsme měli chilli 'omáčku', to byly fazolky a nevím co všechno trochu do páliva, super kombinace k nabízenému pravému americkému corn-bread, chleba udělaný mimo jiné z kukuřice či jak to popsat :)) holky z USA, kdyžtak mě v komentářích opravte/doplňte :))

corn bread

Tož to bylo hlavní jídlo, ještě jsme měli deserty. Jířa přinesla brownies, kuba pizzové placičky (ty jsme teda upgradeovali a jedli k hlavnímu jídlu :) ), holky americký přinesly skořicové placky jmenující se snickerdoodle (, já přinesla víno, abyste si nemysleli, že já nic...) a ještě jsme měli takové jednohubky - ztvrdlá kolečka rohlíku namazaná nějakou brusinkovou pomazánkou, to bylo výborný a aj s ořechem jsem to jedla... :-P

Zkopíruju sem svůj status z Facebooku, něco takového jsem říkala i tam na místě - každý u stolu jsme řekli, za co jsme vděčni, za co bychom chtěli poděkovat, což se mi zdálo jako hrozně krásná tradice!

"Happy Thanksgiving! Today I have enjoyed the first one in my life with proper american (and canadian and british and czech) people! :-))
I am thankful for my supportive family and close friends, they know what they mean to me I hope.
I am thankful for my whole live and for every experience - even the bad one because it can move me further on!
I just love my life!"

A kde že jsem se k takové akci dostala? Mám kamarádku Lani, která je američanka. A jelikož to byl její první Thanksgiving time mimo její rodnou zem, říkala, že by byla hrozně homesick.. tak pozvala mě, Jířu, našeho společného kamaráda Kubu a pak ještě jednoho Čecha a mezi pozvanými byli ještě další dvě Američanky, dva Kanaďani a jedna Britka. Večer to byl super, ze začátku jsem byla vnitřně trochu v šoku kvůli té angličtině kolem, zas se mi zmixovala čeština s angličtinou, že třeba na Kubu jsem mluvila anglicky.. :D

Já s Lani :-))

Vtipný byl konec večera, všichni odešli až na mě, Jířu a Kubu. Jířa to vtipně okomentovala, že cizinci slušně odejdou raději dřív a Češi čekaj, až je někdo přímo vykopne :D
Je fakt, že zrovna Jířa na mě působila, že by tam nejradši zůstala až do rána, Kubovy výzvy, že už jdem, zdárně ignorovala a pokračovala v hovoru s Lani...takže když jsem já někdy o půl 12 (už docela unavená) zavelila, že jdeme domů, ať už může jít Lani spát (ráno učila), šlo se! :-))
Jo a ještě jsme tam Lani pomohli umýt, utřít a uklidit všechno nádobí jako správní kamarádi :-))

Our cleaning crew, Lani jsme od dřezu odehnali :))

Jinak je ještě nutno se přiznat, že mně jel naštěstí za cca 20 minut autobus, takže jsem v tý klendře nemusela jít pěšky, navíc sama... ač teda Kuba rejpal, že jsem lenoch, nedala jsem se ;-))

Začátek školního roku

Tak jsem se rozhodla vám po nějaké době znovu napsat článek, a to o začátku studia na TUL v Liberci.

Co vám budu povídat, být znovu v ČR je poněkud šok, nejednou už jsem se tu rozbrečela. Asi tomu přispívá dost i fakt, že jsem si ke studiu vybrala dvojobor angličtina-španělština (ve vzdělávání) s tím, že španělsky ještě neumím. Ještě je nutno dodat, že jsem se naposledy pořádně učila na maturitu před víc než 3 roky, takže už samotný fakt, že ze situace, kdy jsem žila v zahraničí a byla naprosto samostatná jsem opět závislá na kapesném od rodičů (na jídlo, benzín na víkendy, kredit a případnou maličkost pro radost mám 1000 Kč na měsíc) a mám 'povinnost' sedět nad učebnicí a vrážet si do hlavy informace zázračnou rychlostí...

...ale snažím se dohánět, ač i tak mi přijde, že asi ne dostatečně. Slovíčka si pořádně nepamatuju, kámošky Jíři se neustále ptám na ty samé překlady a z mých všetečných otázek týkajících se španělské gramatiky musí být taky celá nadšená... No, skoro bych řekla, že to je její mínus, páč říká, že jí to se mnou baví a že si to sama taky procvičuje...ale nevím no. Já bych sama sebe už uškrtila asi :D ale při posledním vyplňování domácího úkolu jsem tu určitou gramatiku pochopila skoro hned, ač zadrhával překlad, byla jsem na sebe skoro až pyšná. Jenže pak mě zas dorazí, když ve 3.lekci učebnice Fiesta 1 nejsem kvůli chybějící slovní zásobě schopná přeložit zadané věty z čj do šj. Prostě mě ta slovíčka do šj nějak nenaskakují :-/ a to ani nemluvím o tom, že tu gramaticku po pár dnech už zas nechápu.. No ale zatím se nevzdávám. Dodělala jsem 4.lekci, tudíž bych tento víkend chtěla zvládnout aspoň pátou. Mám být ale na konci sedmé - v hodinách bereme lekci za týden, v pondělí začínáme 8. Háček je taky v tom, že studování Fiesty není to jediné, co mám dělat. Ještě tu mám domácí úkoly na školním webu, mám číst knížku (do zkouškového máme přečíst 8 knih a napsat na každou z nich resumé na A4 ve španělštině!!) a zavázala jsem se k překladu ještě 12-ti stran z předpisů požární ochrany (11 'už' jich mam přeloženo). Mám prostě na jednu stranu pocit, že nestíhám a na druhou pocit, že stejně nedělám dostatečně, že se někdy dost flákám, třeba když si sednu k seriálu Cesty domů. V lepším případě si k učení pouštím jako zvukovou kulisu hudbu, už mi z toho hrabe - jednou jsem si pustila vážnou hudbu, podruhé jsem si stáhla 5 alb Šmoulů a na férovku pohopsávala na židli...ááá! :D
A ještě poznámka k tomu kapesnému.. světácky jsem si od začátku, co jsem si podávala přihlášku, myslela, že dojedu do Liberce, najdu si brigádu a po volnu budu chodit prostě do práce, abych nemusela řešit finance nějak extrémně. Prdlajz. Teď mám totiž pocit, že kdybych si teď našla práci, mohu si na koleji rovnou sbalit saky paky a svým spolužákům a učitelům říct ahoj/bye/adios... A věřte mi, že pocit to není zrovna nejpříjemnější.

Asi vás takové splíny moc nezajímají, co?

Jinak mam teda trošku teplotní šoky...v Liberci máme kolem 8 stupňů přes den, 0 a méně v noci, brr, vždyť je teprv říjen. Ale město je to pěkný, doslova jsem se zamilovala do Radnice. Nádherná budova! (fotky jen z mobilu, sorry)

Zajímalo by vás něco konkrétního? Mě totiž nějak nenapadá, co bych vám mohla napsat. A přitom bych psala tak ráda.

* Kdosi se mě v diskuzi zeptal, co spolubydlící. Dovoluji si tedy dopsat pár poznámek.
Je to sranda. Harcov je 6 kolejních bloků plných tisíců studentů a mě dali na pokoj ke dvoum slečnám, jež obě znám!! Káťu z kdysi z hospody, viděly jsme se asi 4x a ona si mě ani nepamatovala :D a ta druhá slečna je Anča, moje bývalá spolužačka z druhého stupně ZŠ!! Ještě jsme si zrovna spolu od cca dubna psaly, protože ona chtěla pomoct s vyjetím jako summer au-pair do Anglie bez agentury a já se jí vyptávala na studium španělštiny (taky jí studuje). A pak jsem zrovna s ní na pokoji. První dny jsem se z toho vzpamatovávala (v dobrém samozřejmě, byla jsem jen v šoku z té náhody) :-))
Na pokoji jsme tedy 3, vedle na pokoji jsou zatím dvě, ale budou tam také 3, ta poslední jen čeká na vyřízení víz (je to ruska). Toť je naše buňka, máme tam každá skříň, stůl, já spím na vysouvacím lůžku, které mám vysunuté úplně odděleně, mam to prostě jako postel, akorát je to u země, jako jakoby jen matrace položená na zemi - což je pro mě docela blbý, protože jak je známo, u země táhne a já se v noci hrozně lehce nachladím. Takže spím pod fleecovou dekou (ještě že jsi mi jí, Julie, tenkrát dala!x) a i tak už mam první 'chřipku' za sebou.
V chodbě na buňce je malinká kuchyňka, kde máme dvouplotýnkový vařič, holky přinesly konvici a zapékací toastovač, já přinesla ten vyskakovací (mňam mňam, vzpomínka na Anglii) a umyvadlo. Nádobí shaerujem, což je super a snažíme se každý mýt to svoje špinavé :-)) Ještě tam máme lednici, kde je 5 poliček, takže zatím máme každá svou. Musela jsem ale na lednici nechávat cedulku s prosbou, aby holky neotáčelo kolečko na teplotu nad číslo 4, protože má polička je ta nejspodnější a měla jsem všechno zmrzlé - třeba jogurty a nebo okurku - a to se pak nedalo jíst, okurka třeba letěla do koše rovnou :-/  Z vynášení koše taky vědu neděláme, prostě kdo si zrovna vzpomene tak čapne koš a při nejbližší příležitosti ho vezme s sebou ven do popelnice. :)  No a samozřejmě na buňku sdílíme wc a koupelničku s umyvadlem a sprchovým koutem. Systém na WC mě stále zaráží. Jak jsem byla zvyklá bydlet na intru, kde jsme 3 holky bez problémů sdílely toaleťák a střídaly se v jeho kupování, tak tady to nějak nefunguje či co. Každý má tak nějak svůj nebo nevím, já už si tam ten svůj totiž beru při každé návštěvě toalety. Naštvalo mě totiž to, že se mi 3 dny po sobě stalo, že jsem tam ráno dala novou roličku toaleťáku a druhé ráno jsem tam mohla dávat novou... Takhle by to teda nešlo, (bohužel) nejsem milionář... Koupelna mě mile potěšila, respektive sprcháč, protože je větší než typická sprcháčová velikost :) takže i můžem mít uvnitř všechny holky vyskládány své potřeby ke sprchování a místa tam i tak máme pro 3! No dobře, tak pro 2 :-)) Ale i ta koupelna má malý háček, někdo mi totiž používá mé intimní mýdlo. Já jsem na tohle trochu sobec - když se mě nikdo předem nebo aspoň dodatečně nezeptá, dost mi takové jednání vadí. Víte co, myslela jsem si, že je to dočasná záležitost, než si ten někdo nekoupí své mýdlo, ale už to trvá skoro měsíc a já už se příští týden asi ozvu. V dobrém samozřejmě, jen se chci 'omluvit', že tím milionovým kontem opravdu nedisponuji...


Nějaké další dotazy? :-))

The last photos from Albania and also some notes

Tak konečně ten slibovaný poslední příspěvek k Albánii. Vzhledem k dnešním teplotám v Mladé Boleslavi a v Liberci (cca 7 stupňů) se mi při pohledu na ty fotky chce brečet - ten den jsem byla v tílku, kraťasech a žabkách..

Byl čtvrtek 22.9. a Láďa mě vzal na výlet na kopec nedaleko Tirany, byl tam krásný výhled. Jen škoda, že tam maj ten neustálej opar, že nebylo vidět úplně do dálky.
Potom jsme vyzvedli i mamku a jeli se podívat ještě naposled k moři do nějakého blízkého městečka.

zas ňákej polo-hrad

a další

i s číšníkem :-))

můžete zkusit najít psa :-D

Láďa v akci

Ty domečky za kopcem je Tirana

chudák nevěsta šlapala nahoru v podpatkách!!

:-O !!! Tohle jsem v životě neviděla a taky jsem podle toho reagovala, hrozně jsem se divila, že vidím želvu a Láďa: "Děláš, jak kdybys nikdy neviděla želvu?!", a já na to: "Želvu jsem viděla, ale rozhodně ne ve volné přírodě!". 

vlevo škola

Ten pán je kameraman, je to poslední auto ze svatební kolony a on takhle i s tou kamerou čouhal celou cestu!!

albánský McDonald's :-D

Jedno vím jistě, ty schody bych šlapat nechtěla ;)

Nevím proč, ale to mě rozesmálo :-))

pět minut procházení se po mělčině

asi jsem si z Albánie přivezla deformaci hledání špatného el.vedení :D

Ještě něco málo k letu druhý den 23.9.2011.

Letěli jsme ve 12 z Tirany do Mnichova. Přes Albánii a Černou horu bylo ještě vidět i na moře, ač teda byl zas ten zamlženej opar všude, pak už ale byla nuda úplně. Let trval asi 2 hodiny, já byla ospalá, ale vzhledem k tomu, že mi mamka uvolnila její místo mezi okýnkem a Láďou, chtěla jsem zůstat vzhůru a kochat se pohledem, aby to bylo fér. A ještě že tak, protože pak v Rakousku jsme letěli nedaleko Alp :-O to bylo nádherný, už měly zasněžený vrcholky! :-)  A během přistávání (když začne letadlo klesat) jsem zas viděla Gloriolu, tu mlhu kolem stínu letadla na mracích, a tentokrát tahle byla obrovská! :-)

V letadle z Mnichova do Prahy (na který jsme čekali asi hodinu a půl) jsem seděla pod křídlem!! Tak jsem koukala na motory a litovala, že při tom letu z nich něco 'nevystřeluje', abych měla zážitek :D

Ale co jsem málem obrečela, ani v jednom letadle jsme neměli obrazovky. Teda v tom druhym tam byly, ale ten let trvá jen kolem 50 minut a tak je nevysunuli :(

tady už jsme nad Černou Horou

tudy asi před chvílí prolétalo jiné letadlo :-))

nádhera

nějaký jezero v Rakousku či kde

to nevim co je, asi nějaká zásobárna vody? :-))

Mnichov

Foceno v přesně stejnou vteřinu, kdy jsme dosedli na runway, se divim, že to neni rozmazaný.. ;-D

a už brzdíme

spodek křídla

Gloriola

můj výhled při zatáčení doleva :D

Vjezd do tunelu, než mi to došlo, divila jsem se, co to maj němci (ehm, češi! :D) za pitomou silnici :D

a Prahaaa

brždění zespod :-))

A musím se přiznat, že se mi v Praze vehnaly slzy do očí. V okamžiku, kdy nás z letadla vyhnali do busu co nás měl odvézt na terminál, jsem se otočila, koukla na to letadlo a v tom mi došlo, že to je realita. Že už jsem v ČR a ne jen na nějakých 10 dní.................

Ač teď zpětně už můžu říct, že mi to docházelo ještě i až za dva týdny po bytí v ČR.