neděle 27. prosince 2015

Pro koho "to" děláme?

Včera jsem s kamarády koukala na film Dark City, je to něco na styl Matrixu, který jsem v mých tehdejších "teenager-letech" s odmítnutím zahodila do kouta. Tentokrát mě tenhle styl nebo teda lépe řečeno tenhle film vlastně docela zaujal, ale musela jsem si vzít chvilku "time-out", abych přišla na to, co to ve mně vyvolává a co si o tom filmu tedy myslet. Spolu jsme tedy okomentovali co to každému evokuje a následně jsme si začali povídat na všechna možná životní témata. A v tom to přišlo. Bavili jsme se o jednom momentálně pro mě dost aktuálním tématu, já jim povídala o tom, jak z toho mám strach a ty a ty problémy a že po psychické stránce to potřebuju ještě zpracovat. A najednou se mě kamarádka ptá: "A děláš to pro to, protože to chceš ty nebo proč?"

Hmm, dobrá otázka. Úplně jsem se zarazila. Už už bych snad i řekla, že to dělám pro "ně". Ale "jim" to přece může být ukradené, když jde o můj život, no ne? A taky že "jim" to asi ukradené je. Já to musím chtít kvůli sobě. A nejvtipnější na tom je, že tuhle větu si může aplikovat úplně každý na úplně každou situaci ve svém životě. Dnes mě to napadlo znovu po cvičení, kde můj "předcvičující" z videa (mimochodem je to Shaun T :)) říká, ať se zaregistrujeme na té a té stránce, že je tam spousta trenérů, co čekají jen na to, aby nám mohli nějak pomoci. Napadlo mě vzápětí, že znám jednu Američanku, která je fakt veliká, ale i přes to se snaží už přes rok hubnout a hýbe se skoro každý den. Hubne hrozně pomalu, myslím si, že to bude její stravou ale do toho nevidím a nechci jí do toho kecat, ale o to tu stejně teď nejde. Jde o to, že díky tomu, že tak fyzicky maká se taky aprobovala na tu pozici trenéra a má teď svou fanouškovskou stránku, kde sdílí fotky a videa kde cvičí a tím teda asi motivuje další lidi. Vzápětí mě napadlo, že to vlastně asi pomáhá i jí se donutit hýbat i když se jí zrovna nechce, protože ví, že jí sledují tisíce lidí a nechce vypadat jako looser. Protože u mě by to takhle fungovalo. Navíc, každého potěší, když ho někdo pochválí, když mu někdo řekne nebo napíše, že mu to sluší, že je fakt dobrý, že na sobě tak maká, nebo že je to jednoduše skvělý člověk. Ale proč to všechno (cokoli) doopravdy děláme, respektive pro koho "to" děláme? A pro koho bychom "to", ať to, či ono, dělat měli?

Odpověď je jednoduchá: PRO SEBE SAMA!

Cokoliv co v životě děláme, ať už to děláme jakkoli rychle a s jakýmkoli zaujetím, bychom vždy měli dělat pro sebe sama, protože my to právě takhle zrovna chceme! Ne, že budeme cvičit kvůli tomu, že nám neempatický učitel tělocviku řekl, že jsme tlustí a že ten výmyk rozhodně neuděláme a my mu to chceme nandat. Ne, že budeme studovat kvůli tomu, abychom našimi výsledky udělali radost prarodičům. Ne, že budeme pracovat jako chirurg, ačkoli nesnášíme krev, jenom proto, že to bylo přání našich rodičů.

Všechno co děláme, by nás mělo nějak naplňovat, mělo by nám to dělat radost, mělo by nás to motivovat k dalším výsledkům a úspěchům. Nás samotné, ne naše kamarády a rodinné příslušníky! A i když pak přijde nějaká těžší překážka, je třeba si vzpomenout právě na ten důvod, proč jsme do toho původně šli, proč jsme s tím začali. A pokud je odpověď: "Protože jsme chtěli!", zamysleme se nad tím, vybavme si ty pocity toho chtíče a zamakejme! Nenechme se odradit tím, že teď máme pocity jako bychom měli zítra zdolat Mt. Everest a že se nám snaží ten ďábel v hlavě namluvit, že je to prostě nemožné, že to nedokážeme. Nezačněme couvat, neutíkejme od problému! Jo, vyprdnout se na to, vzdát to a vymluvit se na x důvodů, proč to prostě nešlo dotáhnout do konce je totiž hrozně jednoduché (a většinou se to ještě při té příležitosti snažíme svést na druhé)! A je to samozřejmě jednodušší, než se tomu vzepřít, než se (znovu) postavit a (znovu) začít bojovat! Problémy a překážky tu jsou od toho, aby se řešily a zdolávaly, aby nás něco naučily, což je mimochodem celožiotní proces. A ty pocity, které přijdou po tom, co toho našeho cíle nakonec opravdu dosáhneme a sami sobě si do zrcadla s úsměvem, a možná i se slzami v oku budeme moct říci: "Dokázal/a jsi to!" jsou k nezaplacení! Přesně v takovém případě, kdy stojíme před překážkou, která ale vznikla v průběhu něčeho, do čehož jsme šli, protože jsme sami chtěli je třeba se hecnou na maximum, ať to stojí, co to stojí. Protože když něco OPRAVDU chceme MY SAMI, my sami PRO SEBE SAMA, tak nás nic nemůže zastavit a dříve či později toho opravdu dostáhneme! Protože tehdy jsme jak kombajn, silní a nepřemožitelní! My na to máme!

A tohle si pamatuj, Radko!


Žádné komentáře:

Okomentovat