Učitelkou na plný úvazek!

Naposled jsem nakonec neplánovaně sklouzla k psaní o mojí státnici z angličtiny, tak jste si mohli počíst o tom, jak takovou stresovou situaci zvládá takové číslo, jako jsem já :-)  Dneska bych se už ale ráda věnovala mé současné situaci…

Copak mi život přivál do cesty tentokrát?

Jak jsem byla loni na Erasmus stáži v Málaze, tak jsem zjistila, že ve městě vzdáleném cca 160 km se jménem Córdoba je na stáži kamarádka Zuzka, slečna, kterou jsem poznala na univerzitě v Liberci, taky tam studovala španělštinu, jen o rok či dva výš, takže v Córdobě byla už přes univerzitu v Olomouci. Tenkrát jsme se sešly v Málaze, já už do Córdoby přijet nestihla. Ale o to nejde. Jde o to, že pak moje Janička (o té už jsem několikrát psala už v Anglii, pak i v ČR, poznávací znamení: přírodní blondýna) jela do Córdoby na Erasmus, tak jsem se Zuzky ptala, jestli by nevěděla o nějaké práci tam. A ta se zeptala kamarádky z Córdoby, kde to tam pracovala ona a poslala mi pro Janču kontakt do té práce. No, Janička se tam ozvala, šla na pohovor……a pak když jsme si volaly, tak mi oznámila, že nejen že má brigádu pro sebe, ale má i práci pro mě, že ta její šéfová bude hledat od září nové zaměstnance. Ono šlo totiž o jazykovou školu, kam se chodí učit anglicky malí i velcí Španělé!

No - a tak jsem tady, učitelka angličtiny na španělské akademii! Samozřejmě jsem absolvovala i pohovor a všechno vypadalo super, jen tohle už bylo někdy na jaře a já pořád netušila, jak to budu mít se školou...a navíc jsem nevěděla, co by na to říkal přítel... Nakonec to byl on, kdo mě v tomhle plánu podržel a řekl mi "Jeď!", řekla bych, že vzhledem k tomu, že mě čeká ta španělská státnice v lednu věděl, jaká je to pro mě nejen šance se profesionálně "trochu" pošoupnout od výuky přes jazykovou školu v ČR brigádně, ale hlavně i šance se zlepšit minimálně v mluvené španělštině. Ale můžu vám říct, že na to, že jsem si celou dobu přišla až podezřele v pohodě z toho odjezdu, vysmátá a těšící se na změnu, pak když jsem měla za sebou tu státnici a uvědomila si, že už nám zbývá jen několik málo dní kdy budeme spolu jsem začala mít pocity úzkosti a stavy, že nikam nejedu, do toho jsem se nestíhala rozloučit se všemi, s kým jsem chtěla, málem jsem si ani sbalit nestíhala...no, asi takové normální stavy v mé situaci. Nicméně, v neděli 6. 9. jsem nasedla na let ve směru Praha-Córdoba a buď jak buď, věřím, že všechno bude takové, jaké to má být, takže dobré! :-)

První týden v práci byl, jak ho nazvat, zkušební, zatěžkávací...? Přijeli jsme 4 noví učitelé (+ 3 holky už tu byly z loňska) a ten první týden jsme jakoby improvizovali (museli jsme na místě odhadnout jejich úroveň AJ a podle toho je učit či s nimi dělat různé aktivity) a učili skupinky různých dětí s různými levely angličtiny. Já jsem se během toho prvního týdne zorientovala konečně v číselném označení tříd tady ve Španělsku, například 1°p znamená "primera primaria", což je první třída základní školy, 1°eso znamená v překladu první třída českého druhého stupně, takže šesťáci (= 11 let). Ale někteří nakonec učíme i děti ze školky, od 3 do 5 let, já učím 4-leté. Mám s nimi hodinu, tedy vlastně 45 minut v pondělí a ve středu, ale tím, jak musíte být neustále ve střehu, v pohybu, připraveni s nějakou další aktivitou to za těch 60 minut směle vydá :D Co je ale nevýhoda je, že v ČR jsem sice též učila děti ze školky, nejdříve podle knížky Cookie and friends a potom dle knížek Wattsenglish, ale tam právě obě tyto knížky byly zábavnější než ta, podle které máme jet tady. Ta se jmenuje Captain Jack a jako taková je obsahově dejme tomu docela podobná tamtěm dvoum, respektive typově a obsahově jsou si všechny podobné, ale nevím jestli to je tím, že Captain Jack je z nich asi nejstarší (to jen hádám podle videí, co jsem viděla), ale má takové utahané, nezábavné písničky zpívané často takovým nenadšeným hlasem... Ještě dnes vidím před sebeou /stýva/ na jeho videích ke knížce Wattsenglish, jak má vždy veselý, nadšený obličej a vše tam zpívá prostě s takovým drajvem, že si prostě i dospělák na ty písničky musí brumlat či tancovat. Tady se trochu do nadšenosti k těm písničkám nutím, ale snad se to spraví. Hlavní je to, když vidím, že se děti zapojují do aktivit a jsou v pohodě. V tomhle věku totiž nikdy nevíte, kdy se vám dítě sekne a nebude chtít spolupracovat nebo se třeba rovnou bezdůvodně rozbrečí... Mám v tomhle kurzu ségry a jedna z nich přišla na první hodinu ubrečená, nechtěla ani jít do třídy, držela se mámy nohy. Ta jí tam ale nakonec nějak dostala a "utekla" a co já s ní...hmmm, takže skoro všechny moje příprava šla stranou a Radunka ze sebe musela začít dělat, když to přeženu, hloupého pošuka, aby ty děti a hlavně tu jednu zaujala. Bezpochyby, povedlo se! ;-)

Jinak co mi přišlo zajímavé, mají tady AJ knížky pro děti podle ročníků. Jsem zvyklá z ČR na knížky rozřazené podle úrovně znalostí, začátečníci, středně pokročilí atd. Tady má první stupěň ZŠ knížky pro každou třídu. Akorát jsou tu opět, tentokrát dvě nevýhody. Jedna je ta, že zrovna letos se tu školy rozhodly přejít na výuku podle knížek Tiger, podle kterých se v mé škole=práci doposud učilo, takže  to máme ztížené a musíme zajet nové knížky Footprints (aby se děti neučily ze stejných knih u nich ve škole i u nás v akademii), z kterých mám já osobně zatím velmi smíšený pocit. Přijde mi, že konkrétní cvičení jsou třeba jednoduchá nebo teda spíše odpovídající té dané úrovni, ale třeba ty písničky k tomu a dodatečná slova jsou někdy až moc složitá. A vysvětlujte jim pak i to složitější okolo v angličtině, když na vás koukají jak spadlé z višně. Ještě že umím španělsky, že když je nejhůř, tak jim to můžu více méně vysvětlit španělsky. Není totiž nic horšího, než když se všichni tváří hrozně moc jak vám všechno rozumí, například odkývou domácí úkol, ale příště ho nikdo nepřinese, protože vám nerozuměly, že jste něco zadali... :D Tou druhou nevýhodou je to, že nemá každý z jedné třídy stejnou znalost AJ, jinak řečeno, ne každý např. 9-letý má tu znalost AJ, jaká se předpokládá k probírání knihy pro jejich ročník. Takže je to tu vlastně jedna velká výzva, ale to asi celkově to povolání být učitel, řekla bych :-) Navíc, jak jsem v ČR učila krom školky (půl hodiny týdně, kdy toho do příště děti zas polovinu zapomněly) jenom dospělé, tak jsem zvyklá na to, že jde celá hodina tak nějak plynule kupředu podle plánu, že vidím vlastně celkem rychlý posun, nikdo se nehádá, nikoho nepřekřikuje...to je jaksi u dětí jiné a musíte být neustále na pozoru. Asi i proto jsem zatím neustále taková unavená.

Jen tak pro doplnění, mám za sebou, teda skoro, první týden oficiální výuky dětí a musím říct, že už teď, po dvou hodinách s každou skupinou mám pár názorů na některé nebo už mám vytipováno, na koho se musím zaměřit jestli není napřed/pozadu/šikanující/šikanován (obrazně řečeno) apod. Z dětí teda učím 4-leté, 7-leté a 11-leté. Z těch 7 a 11-letých mám vždy dvě skupiny a musím vám říct, že jsou v nich docela slušné rozdíly. Bohužel ale i v těch dětech jednotlivě samozřejmě, takže pak ti rychlejší musejí čekat na ty pomalejší, vy to musíte kočírovat, aby se nezačaly nudit a z toho zlobit apod. A od října začínají kurzy pro dospělé, to budu mít úplné začátečníky a pak jakousi řekněmě "přípravku" na level B1 a "přípravku" na B2. A všechny tyhle skupiny mám dvakrát týdně, hezky se mi (nebo teda všem učitelům) střídá, že mám stejné hodiny v pondělí a středy, kdy učím celé odpoledne až do 21:30, a pak v úterý a čtvrtky, kdy učím od 9:30-13 a pak od 16 do 18:20. A v pátek mám celý den volno krom výuky mezi 17-19:30 (nepopírám, že by bylo lepší mít to už ráno a pak se celý den flákat... :D), kdy mám doučování. V první půlce zatím nevíme koho budu mít, v druhé půlce budu mít prý nějakého prý hodně zvláštního 10-letého žáka (už ho učily dvě kolegyně)...takže mi držte palce na mou první hodinu s ním (zítra), jsem fakt zvědavá, jaký bude na "vlastní kůži". A to prý docela doslova, že používá nějakou starodávnou hrozně silnou kolínskou a mě takové štípou do nosu, tak uvidíme... :D Jsem docela ráda, že s ním budu v té největší místnosti s klimatizací :D

Jinak ve škole máme teda jen 3 učebny a všechny jsou celkem malé. Do té největší se vejde kolem stolu 8 dětí, do té střední 6 nebo 7 a do té nejmenší jen 4. Ta je tak 3x4 metry velká a má příhodnou přezdívku "pracovna", nemá uvnitř klimatizaci a já tam učím pondělky a středy po sobě ty tři skupiny  dětí a na tu třetí už je tam celkem mdlo, i když tam zapnu takový stojací větrák. Ale teď už bude snad  jen lépe a lépe, už tu přestává být takové teplo přes den, tento týden dokonce i jeden den pršelo! :-O ;-)