Burgos

Od začátku co jsem měla vyjet na erasmus do Ovieda jsem věděla, že se minimálně jednou podívám do Burgosu, kam jela na erasmus Jířa. Nakonec to vyšlo perfektně, v mém plánu na výlet mě podpořila i jedna učitelka páteční hodiny, které jsem se ptala, jestli by jí to nevadilo, že bych takhle zatáhla její hodinu. Čtvrteční večerní sbor mi taky odpadl, jako znamení to vše vypadalo blaze. J Takže jsem si v úterý koupila jízdenku s odjezdem večer ve čtvrtek 21. 3. a příjezdem v neděli 24., nakonec jsem tu jízdenku ještě ve středu byla změnit na příjezd v pondělí 25. Řekla jsem si, že když už tam za těch 40 € jedu, tak že přemůžu své svědomí a tu pondělní hodinu prostě zatáhnu.. :D

Ve čtvrtek jsem tam dorazila po jedenácté v noci, Jířa na mě čekala na autobusáku, šly jsme pochopitelně k ní a za chvilku dorazili 2 další češi co tam jsou od nás z univerzity. Ještě tam je jedna češka od nás, ale ta měla svůj program, přidala se k nám až později. Každopádně ty dvě holčiny, Markét a Barča, jsou přímo od nás (ode mě a Jíři) z ročníku a Adam, který je o rok výš. Bylo to fajn, potěšilo mě to. Dali jsme si vínko, Alioli s bagetou, pokecali. A ani nevim v kolik jsme se sebrali a že jdeme ven. Byli jsme (teda spíš oni byli) pozváni na jednu partu v bytě nějakých erasmáků, tak mě vzali s sebou. Byt to byl prťavej, lidí tři prdele, jak my doma říkáme, vlastně jsme se nehly dál jak dva metry od vchodu, pokud nepočítáte 3 metry napříč koupelnou k míse wc :D Měli jsme s sebou víno, bavily se s pár lidmi. Nevím  v kolik, ale ani ne nijak extra za dlouho jsme odešli, Adam se rozhodl, že už půjde domů a my s holkama šly ještě do města, holky mi chtěly ukázat jejich pařící centrum. J Přidala se k nám teda i Barča už a maratón začal. Ale prd maratón. Navštívily jsme asi 4 nebo 5 různých klubů, vždy jsme chvilku zatancovaly a šly dál. Čím víc hodin bylo, tím víc lidí – a ač se mi v jednom tom klubu celkem líbilo, hrála super muzika, zkazilo mi náladu to, jak nechutně těsno tam bylo a přitom stále chodili noví a noví lidé. A to se pak můžete sotva otočit, natož tancovat! Jířa to na mě zřejmě poznala (nedivim se, musela jsem vypadat otráveně a v tu dobu navíc už i ospale), tak byla tak hodná a řekla, že půjdem domů. Ještě jsme to vzaly přes jeden bar, kde nás rozesmál jeden týpek. On se totiž kolem nás tak točil a pár vteřin před tím, než jsme šly domů začal před Jířou tancovat rádoby svůdný tanec – a Jířa se na něj jen tak podívala, odhodila hlavou a odešla. Já šla až za ní, tak jsem to celé viděla, i jeho výraz jak čuměl, že mu dala košem, musela jsem se smát.. :D

V pátek jsme nedělaly během dne vůbec nic! Já chtěla aspoň napsat dopis, dobře, napsala jsem asi tak půlku stránky, haha. Prostě jsme si hodily pohodu. Venku bylo stejně ošklivo, pršelo. Odpoledne kolem 6 jsme šly do sboru od církve, kterou Jířa v Burgosu našla. Byla s nimi dohodnutá, že přijde a ač mě chtěla nechat v bytě nebo u holek, já si vybrala jít s ní. A udělala jsem dobře. Ve sboru začali trénovat jednu krásnou písničku Why So Downcast, ta mě úplně naladila do pozitivna, broukala jsem si jí pak celý víkend.

Po zkoušce sboru měli mladí lidé z církve setkání, povídání si. Už jsem to zažila dřív v Anglii, moje anglická rodinka byla křesťanská a taková sezení byla občas u nás doma, takže jsem věděla co mě čeká a zůstala jsem tam. Nevadí mi to. Naopak se mi to líbí. Lidé se otevřou, mluví o svých životech, starostech i radostech... Potom jsme měli společnou 'večeři', každý jsme dali myslím Euro, bylo nás asi 15-20, a měli jsme několik 'pic' a 'tortill' (ta slova vypadají divně skloněná, pizza+tortilla) na rozdělení mezi sebe. Někdy v jednu nebo v kolik jsme to tam s Jířou zabalily a šly domů spát.

V sobotu, co jsme dělaly v sobotu? :D  Joo to jsme trochu výletily. Sešly jsme se s Barčou a šly ve třech přes centrum na castillo, což je na kopci nad městem. Zrovna svítilo slunce, bylo tam pár mraků a když slunce zalezlo, bylo to na svetr, ale jinak se dalo sedět na slunci v krátkém rukávu. Byl to úžasný pocit. Jířa se mi smála, že sedím v nejstudenějším místě Španělska v krátkém rukávu. Navíc jsem si trochu spálila dekolt! :D Po cestě dolů jsme to vzaly jinudy přes takové asi trochu tajné místo aneb ať žije dobrodružství :-)

Večer jsme se tentokrát všichni češi setkali u Jíři a uvařili jsme si. Měli jsme sýr na styl smažáku, hranolky, a díky Adamovi jsem se odvážila ochutnat jídlo zvané morcilla.

V neděli jsme šli v poledne do církve. Já tahle nedělní setkání miluju, to už jsem taky byla několikrát v Anglii s rodinkou.. Sice nejsem věřící v Boha, ale jinak věřím. Takže když pominu fakt, že 'to' každý nazýváme jinak... Nikdo mi nevymluví, že církevní písničky jsou plné radosti, lásky, prostě samých pozitivných pocitů. Alespoň na mě tak působi. A to nemluvím o těch lidech, jak si to užívají, když se vlastně modlí ve formě zpívání...

Večer bylo ve městě velikonoční procesí, zajímavá podívaná, týpci v kápích...spíš mě zaujala živá muzika, hihi :-)) Bylo štěstí, že nepršelo, jinak se až na to sobotní dopoledne věčně střídalo zataženo-déšť.

V pondělí jsme šly s Jířou do katedrály. Katedrála v Burgosu je třetí největší na světě, tak mě ani moc nepřekvapilo, že vstupné pro studenty stálo 4,50 €. Co mě překvapilo byl vnitřek katedrály. Samotná středová část nebyla až nijak extra velká, ale bylo tam spousta menších kapliček... Každopádně návštěva stála za to. Potom jsme šly ještě v dešti do školy, abych viděla, kde Jířa studuje. No nic moc no :D

A to už bylo odpoledne, šly jsme domů, já se sbalila a po pátý odjížděla zpátky směr Oviedo...

Víc fotek sem nedám, pardon, ale ten systém na fotky je tu fakt stupidní.. :D

Novinky

Tak mě tak napadlo, že jsem vám sem pěkně dlouho nic nenapsala :D

Jenže tentokrát jsem si ani nepsala poznámky, tak nevím, co teď..takže co mě napadne. ;-)

Za tu dobu co jsem nepsala jsem byla na dalším výletě, tentokrát s tou druhou studentskou organizací jmenující se AEGEE Oviedo. AEGEE je původně myslím z Francie a též je po Evropě, ale třeba v ČR není, tam máme (zatím?) jen ESN. Měli jsme velké štěstí na počasí. V posledních dvou týdnech je tu totiž dost divně. Jeden den se to dá, druhý den mrznete, dokonce tu i sněžilo, to se prý v březnu ještě nikdy nestalo, třetí den svítí sluníčko....a náš den bylo nádherně až asi do 4 odpoledne, kdy zapršelo, ale dalo se to v pohodě přežit s kapucou. ;-)

No a jeli jsme do Covadonga, historické a krásné místo, já jsem si tam i ulovila kešku na památku. 

krásný oltář

Covadonga, z tohohle směru bývá na pohledech

Pak jsme jeli nedaleko do městečka Cangas de Onis, kde je jeden historický most, kterému se po světě říká Puente Romano (tedy románský most), ačkoliv byl postaven už někdy ve středověku.

salát

Tam jsme i měli rozchod na oběd, kdy jsem se, přiznám se, trhla od holek češek. Né teda že bych s nima nechtěla být, bylo to pro mě těžké rozhodnutí. Ale jde spíš o to, že s nimi můžu být furt a taky s nimi jsem celkem často a mluvíme samozřejmě česky, ale španělsky tu fakt moc nemluvím a moc lidí taky neznám, tak jsem se chtěla trochu družit jinde...tak snad mě holky moc nepomluvily za tento můj sebezáchovný čin :-)) Přidala jsem se tedy do skupinky 4 němců (teda jedna byla rakušanka a taky jsem se jich nejdřív zeptala, jestli jim to fakt nebude vadit, když s nimi bude německy nemluvící) a bylo fajn. Jídlo bylo v pohodě, přecpala jsem se, a to jsem ani nesnědla celé porce. Oni tu totiž nemívají menu jako my, polévka+hlavní jídlo+dezert, ale jejich menu spočívá ve dvou menších hlavních jídlech+dezertu a k tomu máte ještě každý kus pečiva a samozřejmě pití, většinou buď vodu nebo víno. Taky většinou takové menu stojí kolem 10 €. Dám vám sem fotky našich jídel.

rýže s kuřecím

fabada - typické jídlo pro oblast Asturias

to byla ryba s neuvěřitelně mastnými brambory

maso s kozí omáčkou 

No a pak jsme jeli do posledního místa, pobřežního města Ribadesella. Bylo tam hezky, z kopce krásná vyhlídka. I se nám právě naskytl super pohled na déšť v horách, protože to město má z jedné strany moře a z druhé hory, kde právě začalo pršet. Pak se to naštěstí jen přehnalo přes nás, to trvalo tak max 15 minut a bylo po dešti.

Konec výletu teda AEGEE nezakončilo nejlépe a tím si trochu zkazilo náš názor. Jde o to, že naprostá většina už byla po tom celém dnu naprosto utahaná a chtěli jsme jet domů...jenže asi 3 holky řekly, že by si tam šly ještě někam sednout, takže jsme měli na hodinu rozchod. Achjo, taky si mohly jít sednout někam v Oviedě, no ne?!?

Domů jsem se dostala někdy v deset unavená, ospalá, ale s pocitem, že to za to opravdu stálo a že jsem za 13 € od AEGEE viděla mnohem víc než bych bývala viděla za 65 € od ESN v Galicii, kdybych už jí předtím neznala...

...a druhý den jsem se jen válela. :D

s holkama češkama

Deštíček v horách

před odjezdem domů

A teď už mimo výlet...

Nejvíc se tu asi bavím s jednou slovenkou, Silva se jmenuje, už jsem o ní psala, že jí nevadí si se mnou psát/povídat španělsky, když mě chytne touha procvičovat. Není tu na studijním Erasmu, ale na pracovním, pracuje tu v kanceláři místního ESNka. Je fakt fajn, taková moje krevní skupina. Až teda na to, že je schopná pařit do 6 do rána, to se mi ještě nepovedlo :D ale to je zas dobrý, že člověka nepřekecává, ať zůstane, prostě akceptuje jeho rozhodnutí jít domů.. ;-) Jenže to má jedno velké ALE: Silva mi do dvou týdnů odjede zpátky do Itálie, kde studuje - protože má někdy začátkem dubna promoci. To zamrzí (mě)!!!

Jednou z novinek je, že už nám skončil intenzivní kurz španělštiny, v pondělí jsme psali závěrečnej test. No na to, že jsem nad učením seděla celý víkend jsem se u toho testu cítila...no jak to jen říct...vypatlaně. Bylo to pro mě těžký. Navíc po asi hodině už jsem měla pocit totálního maglajzu v hlavě, všechnu gramatiku jsem měla pomotanou a už bych nedala dohromady ani základní subjuntiv (jeden z časů ve španělštině)...takže poslední dvě cvičení už jsem tak spíš natipovala, někde jsem to i nechala prázdný, protože už jsem nevěděla prostě co tam dát za čas, jednu větu jsem dokonce ani nebyla schopná přeložit. Co nás asi crelkově překvapilo byl formát toho testu. Bylo to šest cvičení a všechno to bylo na gramatiku, museli jsme změnit sloveso v infinitivu do správného času, tudíž dávat pozor na gramatická pravidla a taky na to, o které osobě mluvíme. Žádné cvičení nebylo na POR/PARA (což se dost lidem plete), imperativo (rozkaz, ve španělštině není úplně jednoduchý, musíte si pamatovat pravidla tvoření a i tak tam jsou výjimky...) a ani znalost slovíček se tím testem zrovna neprověřila, teda pokud nepočítáme ty, z kterých byly sestavené ty věty, haha. No ještě že jsem se neučila slova jako nos pršák nebo vrásčité čelo, to bych byla akorát naprdlá, že to tam nebylo! :D

Mno výsledek se dozvíme asi zítra nebo ve čtvrtek, tak jsem zvědavá, doufám a celkem věřím, že jsem to dala, protože věřím v to, že nám dá určitě nějaká procenta k dobru za účast na hodinách - a tu já měla 100 %....tak snad!!

Po tom testu jsme byli (lidi z našeho kurzu) pozváni do bytu jedné slovenky Diany na večeři na počest ukončení testu (jistě úspěšného;)) a bylo to fajn. Sešlo se nás asi 15, já se poprvé od výletu do Galicie potkala s jednou holčinou co mi sedla, tak to bylo taky fajn, že jsme si zas popovídaly. A vzájemně jsme se neustále špičkovaly, abychom mluvily španělsky, že si nerozumíme (je to čechoslovenka). :-P Dokonce jsem si zkusila jak se tu leje sidra, je to totiž speciální nápoj se speciálním postupem nalévání. Nalévá se shora, kde nad hlavou držíte láhev se sidrou a snažíte se trefit do sklenice, kterou držíte dole. Při procesu trefování se ale nesmíte hýbat tou spodní rukou co drží skleničku, ale tou horní, co drží lahev. Není to sranda. Kor pro někoho, komu sidra smrdí už jen vylitá na zemi - a že jí v takové sidreríi (restaurace se zaměřením na podávání sidra nápoje) - natož aby ji měl ještě vylitou někde na sobě... Jak se nalévá sidra - čas 0:45

Domů jsem šla asi o půlnoci a doma se Desiree koukala na film ještě s Davidem, našim společným kamarádem (já ho znám samozřejmě přes ní). K mému štěstí film za asi 5-10 minut skončil a já si tak mohla s nima trochu povídat (snažit se o to, haha). No byla sranda, nejvíc mě dostalo to, když mi Desiree přehrála překvápko... Ono totiž jak jsem se celý víkend učila, tak už mi z toho v pondělí hrabalo (učila jsem se i v po, test jsme psali až v 6 večer). No a jedna z mých hrabacích fází byla ta, že jsem si zpívala koledy, jednu anglickou a jednu španělskou na které jsem ulítávala poslední Vánoce 2012 Los peces en el río. A ona mě tajně ze své pracovny nahrála!!! :D Tak tomu jsem se smála asi pět minut, až jsem smíchy brečela a bolely mě bříšní svaly (bodejď by ne, když je tu jinak namáhám leda tak při jídle). Dala jsem si s nima sklenku vína a kecali jsme asi hodinu...a když už to vypadalo, že David půjde domů, začali jsme nějak řešit, že jemu se nechce ještě jít a že já se s nima vlastně nemůžu ve čtvrtek sejít (jinak se každý čtvrtek kdo může scházíme), takže se Desiree oblíkla a vyběhli jsme do ulice na vínko do baru :D Tam z nás ale asi moc radost neměli, my se s Desiree totiž docela slušně hlasitě smějeme...navíc už bylo po jedné hodině a tyhle bary tady v ulici tak nějak v týdnu zavírají. Takže jsme si dali jednu sklenku a byli jsme slušně vyhozeni. A pak si ještě necelou hodinu povídali před vchodem :D No do postele jsme se s Desiree dostaly nějak v půl 3, chudák, ona v půl 8 vstávala. Ale David to měl horší, ten vstával totiž už v 6:30 (což je na španěla obdivuhodný výkon)!

No a proč že se s nimi ve čtvrtek nemůžu sejít?? To je má největší novinka z které mám mega radost - jedu totiž ve čtvrtek večer do Burgosu navštívit mou drahou Jířu a Markét, Barču a Adama. Holky chodí přímo se mnou do ročníku v Liberci a Adam je též v Lbc, ale o rok výš. Původně to vypadalo, že tam pojedu v pátek večer do neděle odpoledne. To jsme s Jířou ale smutnily, že to je nějak málo, tak jsem to prokonzultovala s učitelkou mé jediné páteční dvouhodinovky a ta mi říkala, že to jako určitě musím jet už ve čtvrtek, abych pořádně poznala nová místa :)) Takže bylo rozhodnuto, že pojedu ve čtvrtek večer. S tím, že teda nepůjdu na zkoušku sboru (tu máme ve čtvrtek mezi 20-21 h), že to tam beze mě snad přežijí. No a dneska nám sbormistr řekl, že někam odjíždí a další zkoušku máme až příští středu 27., haha. :)) No a po příchodu domů mi vlastně došlo, že když už teda nemám sbor ani v pondělí, že holt zatáhnu ještě dvě jiné hodiny, protože když už do té cesty do/z Burgosu dávám 40 €, tak ať už to tam vemu z gruntu. Takže si zítra půjdu na autobusák přebookovat místenku do autobusu z nedělního odpoledne na pondělní. :-) Páááni, jak já se tam těším!!! Pak vám snad napíšu, co se tam dělo....ale možná to zůstane ukryto pod názvem "Co se stalo v Burgosu, zůstane v Burgosu!" :-P

Buenas noches amigos (i 'ne-amigos' :D)

poznámky

Mám tu za dva týdny zas pár poznámek, tak vám je okomentuju. ;)

luxování - Musela jsem se smát svému prvnímu luxování tady. Úplně poprvé jsem ještě o luxu v tomto bytě neměla moc tušení, tak jsem hledala smetáček s lopatkou. Našla jsem smeták, tak jsem si v pokoji zametla. Hrozně se tu práší, tvořej se po zemi takové ty prachové chuchvalce, to nesnáším. No jenže pak jsem nemohla najít lopatku. Tak jsem se zeptala Desiree a ta nás právě seznámila s panem vysavačem. (A se slečnou lopatkou teda taky, ač byla chudák až na dně skříně pod vším možným harampádím.) Máme tu ten vysavač, co jezdí sám po bytě. Docela dlouho jsem ho pozorovala a nechápu ten systém jak jezdí. Má teda v sobě nějaký senzory po půlce, že "vidí" zeď. Občas tak inteligentně jede podél stěn či nábytku. Ale jinak se v obýváku furt vracel na jedno místo a na druhém přitom nebyl vůbec...hrozně mě to deptalo a radši bych měla normální vysavač. Na druhou stranu lepší než žádnej. ;-)

pechuga de pavo - To jsem tak jednou v krámě procházela klidně všechny možný salámy balený a došlo mi, proč mi moc nechutná ta šunka co si kupuju - já si totiž do té doby vůbec nekupovala šunku, ale salám jmenující se "krutí prsa". A to jsem se nejdřív lekla, když jsem viděla ve slovníku výraz 'krocan'. :D Nicméně jsem si vzápětí konečně koupila šunku (jamón) a to dokonce 89 % a za cenu jako ostatní salámy (200 g za cca 1,80 €). To jsem totiž předtim nadávala, že na hrozně málo salámech bylo uváděno procento masa a když už to bylo uvedeno, tak to bylo max 65 %. A já po shlédnutí jednoho videa začala kupovat šunku s víc jak 80 %, tak jsem byla fakt happy. A konečně mi ten salám taky chutná. :-)  Jen by to chtělo český chleba či rohlík z Intersparu. Asi jim je tam po návratu vykoupim :D

předobalené řízky - Jo, to jsem tak procházela mrazáky s masem a narazila tam na něco, co vypadalo jako vepřové ve strouhance. Koupila si to. A nakonec to bylo spíš něco mezi řízkem a karbanátkem. A už si to teda nikdy nekoupím.

posezení na slunci - Tak tím už si úplně nejsem jistá, co jsem chtěla říct. Ale zřejmě to, že se tu po x dnech deště a zimy (na teploměru kolem 4, pocitově tak 0°C, i se kouří od pusy) objevilo sluníčko, tak jsem si sedla na chvíli na lavičku a vychutnávala paprsky. Ale byly ještě slabé, po chvilce jsem musela zas dom.

učůrávám ze slova la jungla! - To slovo jungla /chungla/, džungle, jsem viděla někde na reklamní ceduli na cestě domů. A smála se tomu celou čtvrt hodinu. :-))

sbor - Začala jsem tu chodit do univerzitního sboru. Sbormistr je teda nic moc a jeho postupy se mi moc nelíběj (většinou se ani nerozezpíváváme), ale lepší, než nic. :) A repertoár je fajn, celkem živej. Akorát je nevýhoda toho, že jsme v altu věčně jen 2, že když mi ujede nějaká nota (ještě se ty písně učím, že), tak je to hned slyšet. Na druhou stranu mám štígro, že tam nejsem sama. Tu druhou holku jsem tam totiž dotáhla já, je to Markét, ta od nás z liberecký univerzity. :-))  Ona má být teda soprán, ale dle svých slov je na soprán líná. A zajisté mě v tom nechtěla nechat. V sopránu tam jsou totiž holky minimálně 4.

náročný den pondělí - od půl 12 ve městě - Tak tohle teď vlastně vystihuje všechny dny. Škola, sbor, doma bývám jen chvilinku na jídlo a pak hned zas na kurz španělštiny.

destrezas a prácticas - Destrezas je předmět o schopnostech komunikace ve španělštině. A máme dělat ústní prezentaci před třídou na dané téma. Původně dvě, jednu samostatně na 5 minut, okecat nějaký článek co si najdem. Učitelce se ale asi zželelo erasmáků, protože ti jí to mají dát nakonec jen písemně a čeká nás ta druhá prezentace, což znamená ve skupině odprezentovat okecávku o nějakém videu co si najdem. Úplnou náhodou jsem se dostala do skupiny ke třem španělkám. Ale ještě jsme na tom nezačly dělat. Trochu se bojím, co budou ty holky zač a jestli mi s tim pomůžou, vůbec se neznáme.

vybledlá pleť (tmavej makeup) - Tak to jsem si tu všimla, že když si dám make-up, tak má tmavší odstín než má pleť. Vybledla jsem. Hauuu. (Make-up teda moc nemusim, ale mam tu horší pleť.)

"...Pouceni dne: ve Spanelsku pozor na poklopy od kanalu, ktere tu jsou mimochodem vsude. Kdyz jsou mokre, klouzou jako led..." - Tak to byl můj status v jeden deštivý den. Šla jsem do školy, a na šikmém chodníku obcházela dvě pomalu jdoucí paní. Bohužel ten chodník byl ještě víc šikmej zrovna v místě, kde byla dva kanály vedle sebe. A já se natáhla, doslova jak rozmázlej pavouk. Ještě teď mě bolej modřiny na kolenou, a to už je to přes týden. Ale to není nic proti tomu, jak mě bolely svaly na pažích, asi od toho, jak jsem při tom pádu rychle natáhla ruce nebo tak něco. ;-)

chybí mi auto - Tak to mluví za vše. Chybí mi auto. Ale ne kvůli přibližování, tady je to celkem všechno blízko, do hodiny. Ale kvůli tomu pocitu, že řídím... Miluju to.

křuplé kalhoty - Haha, to je historka z obchodu. Jedné paní se v zelenině rozsypal pytlík s pomerančema. Chtěla jsem být hodná a udělat dobrý skutek, tak jsem jí je začala pomáhat sbírat. Jenže jsem na sobě měla čerstvě vyprané kalhoty a jak jsem se tak sklonila v podřepu, kalhoty mi na vnitřní straně stehna křuply. Ale nemám srdce je vyhodit, zatím, tak je mam na dně skříně. :D

štěstí na topení - Slyšela jsem v jednom týdnu 3 holky nezávisle na sobě vyprávět historku o tom, jak tu ve svých bytech mrznou ačkoliv maj na sobě třeba 3 vrstvy oblečení. Já jak bydlím v bytě, který není studentský, ale normálně zabydlený svou majitelkou, je tu centrální topení, které topí skoro celý den, takže mi stačí mikina. Ale teď tu třeba sedím v triku s krátkým rukávem. Lucky me!

pazvuky - V týdnu jsem si všimla, že jsem poprvé od příjezdu o hodině vydala jeden ze svých pazvuků (což je právě u mě jinak normální). Tak jsem si říkala, že je to asi znamení, že jsem se tu konečně za měsíc tak nějak zadaptovala. Bylo na čase.

oslava - Tohle už je zpráva ze včera. Jedna fajn češka mě pozvala na svou oslavu narozenin. Byly jsme tam 4 češky a dva slováci a bylo to hrozně fajn. Měly jsme česnekové 'jednohubky', ovocný salát, sušenky, bílé, růžové i červené víno (tekuté). Takhle jsem se za pobyt tady ještě nenasmála. A domů jsem dorazila někdy po druhé. Hlavně ale s úsměvem na rtech. ;-)