Nejistota zvaná Curso de español

Tak se zase hlásím po delší době. :-))

Párkrát už jsem slyšela jak je vidět jak si to tu užívám...tak jen chci říct, že fotky, co dávám na fb jsou logicky jen z nějakých akcí, protože jinak tu fotit není co. Hlavně s sebou foťák nenosím. Takže to třeba někomu může připadat, že třeba chodím na party pořád a tak..haha, byla jsem venku asi tak 4x.

Za pár dní už tu budu měsíc. Nechápu, kam to utíká. Při představě, že tu budu už jen 3 měsíce se moc nadšeně netvářím. Moje hlava by tu potřebovala zůstat tak o půl roku déle.

Nemám tu skoro žádné kamarády a když, tak z řad CZ ši SK spoluobčanů. Takže španělsky moc nemluvím. Asi vám ani nemusím moc říkat, jak moc se mi to nelíbí. Jenže mně ti lidi tady prostě fakt přijdou takoví nezainteresovaní do ostatních. Třeba američani (těch je tu asi sto) si jedou v těch svých skupinkách 4-6 lidí a nikoho mezi sebe nepustěj. Společné výlety s ESN mají hlavní zaměření na noc a tudíž party, což mě nějak extra nebere a na jiné výlety bych zas chodila sama a to prosím neeee. Snad se to ještě změní, doufám v to...

Co se školy týče, vychází mi to nic moc, že tam musim každý den, ačkoliv třeba ve středu a v pátek jen na jednu dvouhodinovku. Ale tak se aspoň projdu. Ve středu to mam alespoň v poledne, ale v pátek musim vstávat a být tam v devět..taky jsem tam pak pěkně uzívaná! :D  Ale jinak si nestěžuju, oproti těm 14 předmětům, co jsem měla v zimním semestru a byla ve škole od rána do pozdního odpoledne/večera to tu mam teď pohodu.

Akorát jsem měla starosti ohledně Learning Agreement. Aneb ta naše koordinátorky z peďáku nám ty naše LA podepsala na místě, které bylo určené na podpis naší domovské uni...takže jsme to musely s Nic přepisovat zase nanovo. :-D A já nevim, jestli mi to z ČR ještě nevrátí nepodepsané, protože tam mam napsané 4 předměty za 24 kreditů, bylo mi řečeno, že kurz, za který dostanu 6 kreditů tam zapisovat nemám. Jenže já nevím, jestli naše TUL nemá podmínku 30 kreditů v LA...tak uvidíme.. Zatím mi ze studijního neodepisujou na mail, co jsem jim psala.

V úterý mi začal ten měsíční intenzivní kurz španělštiny. Je to na dvě hodiny denně po-pá. V pondělí jsme psali rozřazovací test, ten byl ale směšnej, 1 papír A4 se 3 cvičeními plus jedno cvičení na druhé straně a dopis kamarádovi o tom, že jsem byla vyhozena z práce. Z těch gramatických cvičení by si možná nějakou představu o znalosti studentů udělat mohli, ale to by jich tam muselo být tak o 2 Ačtyřky víc a cvičení trochu jinšího rázu. Nemaj to tu vymyšlený. Nebo jestli to mají zaměřeno na to, aby z nás vytáhli prachy a pak nás odbyli? Nevím.

Každopádně mi nepřijde normální, že při počtu cca 100 studentů jsou JEN 3 skupiny!! A to prostě začátečnící, pokročilí a více pokročilí. Do začátečníků se dostalo sotva 15 studentů, do intermedio něco přes 50 a do avanzado přes 30. Já byla přiřazena do intermedio, což mi nevadilo, oproti některým holkám které znám a vím cca jak španělsky umí jsem si připadala v intermedio zařazena správně. Co mě ale štvalo byla velikost skupiny. 50 lidí na jednoho učitele na dvouhodinovku, když tam jsou naprosto odlišné znalosti studentů...pffff, to bylo něco pro moje nervy.

Po první hodině intermedio v úterý odpoledne, kdy jsme hodinu probírali jednu A4 s textem a slovesy v přítomném čase a druhou hodinu jsme si říkali, co se dělá každý měsíc za "akce" jsem se rozhodla jít zkusit jít navštívit večerní kurz avanzado. A asi tam i zůstanu. Teda jako bude to makačka, o tom žádná. Už ve středu (tedy na druhé hodině) jsem koukala jak puk. Hlavně teda na slovíčka..spousta nového...

Ale jako pardon, abych zůstala ve skupině, kde ani nevědí, že se v ŠJ nečte písmeno 'H'? Sám učitel toho kurzu intermedio na začátku hodiny říkal, že tam jsou studenti, kteří umějí jen trošičku (ale zase dát je k úplným začátečníkům by nebylo fér) a studenti, kteří jsou opravdu pokročilí. No a že ti pokročilí se budou tak prvních 14 dní nudit a pak se najede na věci jim víc vyhovující. Tak kurňa proč si platím 4-týdenní kurz, abych se 2 týdny nudila?!?

Systém na prd, řekla bych. Měli ty skupiny totiž vytvořit aspoň 4 a pak by bylo tolik spokojenějších studentů!! Protože tím by se ti málo pokročilí mohli zdržovat jednoduchými cvičeními a vysvětlováním věcí jako rozdíl mezi ir a irse (jít a odejít) a ti pokročilejší by mohli tohle projet opravdu rychleji (na hodinu ten přítomnej čas fakt nebyl třeba!) a zabývat se pak podrobnější složitější gramatikou. A ti v avanzado by fakt probírali něco z těžšího soudku. Achjo. Jsem z toho trochu nešťastná. V tom avanzado se popravdě bojím toho závěrečného testu, jestli nebude až moc drsný. Na druhou stranu se stejně potřebuju v tom jazyce dostat na vyšší level abych nezaostávala za spolužáky co se teď drtí v ČR... Prostě se ve mně perou různá pro i proti oboum těmto skupinám. Nejradši bych chodila do obouch skupin, ale to asi není možné, rozhodně ne zadarmo.

K výletům studentských organizací, je škoda, že nemám víc peněz. Teď o víkendu je jeden výlet do Cantabrie, což je jakoby kraj tady východně "vedle" Asturias ("kraj" pod který spadá to moje Oviedo), ten je i s ubytováním za 40 €, to by se ještě dalo... ale teď zas místní ESNko zveřejnilo výlet do Barcelony na nějaký mezinárodní setkání erasmáků tam, prý přes 2 tisíce erasmáků z víc jak 30 španělských univerzit... a to je na tři dny (+ubytko, city tour a nevim co ještě..a to je za 125 €! Tak nevim, jestli se tam podívám. Asi spíš jestli by někdo z holek tady chtěl tam zajet..nebo není všem dnům konec a zaletím si tam někdy v budoucnu. Do Barcelony jsem během mého erasmu zajet fakt chtěla (stejně jako do Madridu), ale zas ty peníze si z prstu nevycucám a životní náklady (hlavně na jídlo), tu jsou bohužel vyšší než v ČR.

A to je pro teď vše a jdu spát, musím vstávat už v půl 8! :D

Adios amigos.

Pondělí 11/2/13

Dnešek byl skvělý den, ačkoliv jsem si nejdřív spíš myslela, že bude strašný.

Šla jsem spát s myšlenkou, že jsem musela dovřít větračku, protože má být ten nejstudenější den, co jsem tu zatím zažila. Ráno jsem se probudila s ucpaným nosem. A venku pršelo, což teda tady bohužel není nic zvláštního, prší tak 9 dní z 10. Nicméně jsem věřila předpovědi, že je venku zima a oblíkla si ESN mikinu, protože to je můj nejteplejší svršek tady. A na to teda i zimní bundu, ale to je normální, to snad ani nemusím říkat. A ven jsem vyrazila s mým obr deštníkem-slunečníkem z Primarku za 6 € (ještě že jsem si ho fakt koupila!) a s myšlenkou, že tenhle den bude úspěšný.

A taky že byl!

První jsem šla za svou koordinátorkou odevzdat novej learning agreement, protože jsem měnila předměty, všechny, haha. Ještě jsem to s ní dovyplnila, neměla jsem tam zapsanej ten intenzivní kurz španělštiny. Ona mi to podepsala, okopírovala a mohla jsem jít přes celé město do jiné budovy na hodinu. :-)
Když jsem šla tam za ní, padalo trochu krup ale spíš pršelo. Když jsem odtamtud odcházela, bylo venku boží dopuštění. Kroupy padaly, jak kdyby to byl normální sníh, normálně se všude tvořila vrstva 'ledu', dkonoce to trochu klouzalo a na deštníku se mi dělal ledový povlak. A všude byly obr kaluže. Ještě že tu mám ty sportovní boty voděodolné, koupené ještě v Anglii. Ale buď si seženu hodně rychle nějakou impregnaci a nebo gumáky. Protože ty boty tímhle tempem moc dlouho voděodolné nezůstanou.

Ještě jsem to vzala přes školní oficinu zeptat se na jeden papír, zapomněla jsem totiž kdy ho musim odevzdat a kam. Vyplňují se tam taky předměty, ale i s časem a skupinou, do které chci chodit.

A ještě jedna věc se mi fakt povedla to dopoledne, našla jsem poštu a konečně jsem mohla poslat dva dopisy, které už jsem měla napsané od minulého týdne, ale právě jsem nemohla najít poštu. Doufám, že hlavně ten dopis dědovi dojde. Udělalo by mi radost, kdyby mi odepsal aspoň jednu větu.. Nebo alespoň poslal vzkaz po někom, kdo je se mnou v kontaktu přes PC. Při loučení po telefonu mi říkal, že na internet (myslel na počítač) už moc dobře nevidí, tak tam nechodí.

No a jelikož jsem stále měla asi čtvrt hodiny než mi měla začít hodina, zašla jsem ještě do té druhé oficiny kam jsem měla odevzdat ten papír s předmětama ověřit si, že to stačí odevzdat až ve středu (v úterý 12. je tu svátek kvůli karnevalu, ale moc se mě na to neptejdte, protože to nechápu :D). Jedna paní se po mém dotazu podívala na druhou s otázkou, jestli dnes (v pondělí) není náhodou poslední den...a ta druhá se tak hezky usmála a řekla, že jo, že je poslední den, kdy se to má odevzdávat, ale že to můžu přinést až ve středu.. ;-D

Pak jsem měla hodinu, Destrezas=schopnosti - no tak jaké asi můžou být mé schopnosti v psané a mluvené španělštině, když té učitelce 80 % vůbec nerozumím, haha. Ale dneska jsem se nenechala. Koukala jsem na ní s úsměvem a říkala si, že za měsíc jí budu rozumět víc a za dva měsíce ještě víc! Dokonce jsem se i přihlásila, když se ptala, kdo ještě nepřečetl takovej dotazník co nám dala k vyplnění (dvě vlastnosti, které jsou na nás dobré, ale z oblasti komunikace, z té samé oblasti co máme rádi, co nesnášíme, co bychom chtěli na sobě změnit a co se naučit v tom předmětu) a přečetla to. A byla na sebe pyšná, když se dokonce ta třída smála tomu co říkám, mělo to být totiž vtipné! ;-)  Pro zajímavost, řekla jsem, že nesnášim, když mě lidi přerušujou (když něco říkám), ale že se musím přiznat, že dělám to samé, protože jinak ihned zapomenu to, co jsem chtěla říct. No dobře, takhle to tak vtipně nezní. :D

Po hodině (časově dvou) jsem šla domů, ještě jsem to vzala přes obchod koupit si maso, no dobře, tentokrát jsem si koupila i sušenky :)) a chtěla jsem sehnat tekutej tvaroh nebo zakysanou smetanu na palačinky, ale nepořídila jsem. Tvaroh jsem po čtvrt hodině našla, ale jen vcelku. A smetanu leda na šlehání.

Doma jsem si chtěla udělat rizoto, jenže jsem zjistila, že ta zeleninová směs (zamražená), co jsem si koupila, je jiná, než jsem si myslela, složená ze zeleniny, která se na rizoto nehodí. Tak si to někdy udělám k bramborám. No a jelikož jsem měla v lednici ještě smetanu na vaření a otevřené žampiony, které potřebovaly spotřebovat, udělala jsem si, tramtadadá, kuře na kari :D Musím říct, že bylo lepší. jestli to takhle půjde dál, budu na to kuře na kari a rýži expert :D Néé, snad né, protože se chci naučit vařit i něco jiného že...

No a v 6 jsem měla ještě jednu hodinu, didáctica general, bylo to hrozně nudné. Navíc tomu učiteli (ne)rozumím stejně jako té učitelce na destrezas. 'Nejlepší' je, že k tomu co říká chodí po třídě a studentů se na něco ptá. Dneska se na něco zeptal i Markét. A na konci hodiny nám s Nicou s úsměvem oznámil, že příště budem mluvit i my, haha...tak jsem mu 'nařídila', že mi ale musí dát nějakou lehkou otázku. ;-)

No a když jsem přišla domů, bylo už osm...šla jsem si ohřát zbytek kuřete od oběda, trochu kolínek (ale jedla jsem to zvlášť, přišlo mi to jako zvláštní kombinace to smíchat, nevím proč) a donutila jsem se si sednout k televizi! Původně jsem chtěla jít ven, protože když je zítra svátek, nemusím vstávat do školy. Ale musím říct, že jen chvíli. Našla jsem si totiž v TV španělskou Supernanny, znala jsem to z UK. Přihlásí se tam rodina, která má problémy s výchovou dětí. A přijde jim tam paní, která tu matku učí, jak s těma děckama jednat tak, aby si sjednala respekt, aby jim ukázala že je nejen autorita, ale i kamarádka.... Takže jsem si pustila titulky a donutila se na to koukat. On to teda nebyl moc problém zaujmout mě takovým programem, protože jestli mě v TV něco zajímá, tak to jsou takovéhle příběhy ze života. A potom tam běžel neuvěřitelný program. Jmenovalo se to něco jako "Velký bratr" ale nenechte se mýlit, nebyl to žádnej dům prošpikovanej kamerama a uvnitř s exhibicionistama. První příběh byl o holce, myslím 21 let, která byla toho času závislá na drogách a doma doslova šikanovala svou mámu, jak na ní během absťáku řvala a všechno rozbíjela... Druhý příběh byl o klukovi, 19, který nesnášel svou mámu, která ho kdysi nechala babičce a kvůli chlapovi odešla do jiného města, ten jí tam potom týral a nedovolil jí s tím synem kontakt. To ale ten syn slyšet nechtěl. Teď, když ta matka byldlela s nima, odmítal jí přijmout, plival na ní, rozbíjel věci okolo sebe... No v obou případech zasáhli i psychologové a různé názorné ukázky pro ty dva, např. ta holka si měla zkusit přespat venku na ulici, jen tak bez ničeho, zkusila terapii-léčení kontaktem se zvířetem-lachtanem, taky jí nechali pracovat už nevim kde, aby viděla, že může být v něčem úspěšná; ten kluk přijel v autě k nafingované nehodě, samozřejmě nevěděl, že to bylo nafingované, to auto bylo převrácené na střechu, uvnitř věci jeho matky - no co, však na ní vykřikoval, že by si přál, aby jí přejel vlak. Asi vám ani nemusím říkat, že v tu chvíli, co to viděl se moc nesmál... Taky ho nechali pracovat, aby si připadal dobrej....a nevím co ještě s ním udělali, ale pak se té mámě omluvil za to jak se choval, dokonce jí řekl, že jí má rád, neuvěřitelné na tom ale bylo to, že se smál! První půlku 'show' byl totiž jen s prominutím nasranej, zamračenej... Fakt neuvěřitelná změna. Přála bych si vidět záběry ze zákulisí, čím vším ti lidé procházejí (jakýma terapiema procházejí).

Haha, potom tam začal běžet pořad o svatbě cikánů, nevím jestli znáte jejich zvyk s kapesníkem...to jsem snad radši ani vědět nepotřebovala a vidět už vůbec ne!

Taky jsem se teď večer dozvěděla, že Desiree má zítra narozeniny!!! Nějaké nápady??? Já asi vím, co jí koupím, jen se modlím, abych to sehnala. Při vykládní nádobí z myčky jsem jí totiž nakřápla jednu hrozně křehkou skleničku, takovou speciélní - v tom, že je spešl z Asturias na ten jejich nápoj sidra.

No a teď už je jedna ráno a jsem celkem dost unavená..... ;-)

Chicos, que tengáis un buen día maňana! // Mějte zítra krásný den, stejně jako já dnes, zítra, pozítří a už navždy! :-))

Carnaval en Avilés

Včera jsem jela na karneval do Avilés. Jela jsem tam teda hlavně s Markét, ale ještě jelo i několik málo lidí z ESN a erasmu.

My se s Markét sešly ve čtvrt na pět, abychom ještě skočily do Hipercoru, to je na styl českého Tesca, maj tam vše. Za prvé jsme se chtěly podívat, jestli tam neseženem nějakou levnou masku na večer a za druhé jsme si potřebovaly koupit nějaké pitivo. Nakonec jsme sehnaly masky za 3.50 €, koupily 2 flašky růžového vína za 1.50 € jednu (a dle očekávání nechutnalo nic moc), já ještě konstatovala že nemáme vývrtku, ale že už mam zkušenost se zatlačováním korku dovnitř :D jo a ještě jsme si koupily sušenky, abychom měly s sebou něco k jídlu pro případ nouze, že. A vedle hipercoru bylo něco na způsob cukrárny, tak jsme si koupily kopečkovou zmrzlinu, když už jsem měla na zmrzlinu týden chuť. Byla výborná. No a odtamtud jsme už šly na autobusák, kde byl sraz se zbytkem z ESN.

Koupily jsme si lístek samy v automatu a šly co nejblíž k nástupišti 28, odkud měl náš autobus odjíždět, protože tam, soudě dle počtu lidí v maskách, bylo o tento spoj velký zájem. Těsně než přijel autobus jsem uviděla pár lidí z ESNka, tak jsem se přivítala s dvouma, představila Markét a pak už jsme nastupovali... Cesta trvala asi jen cca půl hodiny, to mě překvapilo. A ještě víc mě překvapil fakt, že zpáteční autobus jezdil každou hodinu i přes noc!

Z autobusáku v Avilés jsme šli všichni dohromady do centra na hlavní náměstí Plaza de Espaňa, tam už bylo plno lidí a viděli jsme pěnová děla, kterých jsme se zejména my s Markét bály, nechtělo se nám totiž tahat oblečení na převlečení, tak jsme si řekly, že se od nich budem držet dále...

Stoupli jsme si do jednoho místa na tom náměstí kde nebylo tolik lidí a čekali jsme na zbytek, protože jsme se do autobusu nevešli všichni, půlka lidí musela čekat na bus, co jel za půl hodiny. A taky měli přijet erasmáci z Gijónu. No, to bylo 'trošku' nudné čekání a takové na nic, je ale fakt, že jinak se tam ještě nikde nic nedělo. Popravdě mě to docela otrávilo a pak jsem se pomaleji dostávala do nálady, kdy mě ten karneval začal bavit. Navíc všichni od nás už pili alkohol, už prostě někdy od pěti od šesti, nepochopim, tak byli v takové té náladě hulákat, fotit se... Tak jsme se od nich s Markét odtrhly, protože už mezitim začali stříkat pěnu a zanedlouho začaly projíždět vozítka v kostýmech nebo jak to nazvat. :-)) Za hodinu dvě byla pěna až do půlky náměstí, všude kolem chodili lidé celí zmáčení a s pěnou na sobě. Se v tom prostě koupali. Já si nejvíc užívala pohled na malé děti, ty byly v těch kostýmech fakt k sežrání. :-))

My jsme šly někdy kolem deváté najít do nějaké restaurace/baru wc, navíc začala být docela zima, tak se taky trochu zahřát. Na záchody tam, kam jsme šly, byla pěkná fronta, byl tam totiž jen jeden záchod pánskej a jeden dámskej. S Markét jsme si ještě i přelily víno do plastovejch půllitrovek, abychom náhodou nedostaly pokutu za pití alkoholu na veřejnosti (zamáčknutí toho korku nebylo tak jednoduché jak jsem si myslela, jsem jaksi zapomněla, že tenkrát jsem měla nůž, teď leda svoje prsty a balzám na rty! :D ale nakonec se povedlo).

Zpátky venku se nic nezměnilo...někdy před desátou už projelo i karnevalové vozítko číslo 17 a nevim teda kolik jich bylo nakonec celkem, ale po skončení se lidi v té pěně začali koupat ještě víc! :D A potom jsme se chytly toho nejlepšího, čeho jsme mohly. Šly jsme znova na wc a byli tam lidi s takovýma popruhama které drží buben. Ti lidi byli převlečení do takových brazilských kostýmků, Markét ožívala... :-)) A pak venku se zrovna shlukla grupa těchhle hudebníků a začali se připravovat na vystoupení. Markét mi vyjmenovávala všechny názvy těch hudebních nástrojů co měli, že prý na něco takhle taky hrála. Tak mi vlastně později i hlásala, co jim "dirigent" dává za pokyny :-)) Každopádně když začali hrát, hned jsme se připojili tancujíc za ně do vláčku a za nás další a další lidi. Bylo to boží, úžasné a skvělé. I jsem volala Jíře, která je momentálně na erasmu v Burgosu a není moc happy kvůli svému ubytování, abych jí zvedla náladu tou úžasnou hudbou, která spojila velkej počet lidí a naladila je na stejnou notu...bohužel jak jsem hopsala přímo za tou kapelou, tak jsem já Jířu vůbec neslyšela a ona z té hudby taky prý nic moc, spíš jen rámus od bubnů...

No a po skončení tohoto "představení" (mimochodem, bylo vidět, jak jsou ti lidi, hlavně jejich "dirigent", nadšení, že se nám to líbí - a oprávněně) jsme šly s Markét zpátky na to hlavní náměstí a šly jsme ulicí, kde předtím taky stříkala děla tu pěnu, takže ta byla všude a dosahovala do půlky lýtek...a já jak už jsem byla pinklá jsem Markét jen vrazila foťák a dala jí instrukce ve stylu "Hele, teď mě vyfoť, ale musíš rychle, protože já si do toho lehnu, tak ať nejsem moc mokrá!" a následně jsem si fakt lehla. Sorry Markét :D

 Pak už zanedlouho na hlavním námku na jednom ze dvou pódií začal koncert, vůbec nevim kdo to byl, bylo to asi 6 chlapů zpívající známé i neznámé písně, jedno z toho byl Gangnam styl, jako ten týpek ty "slova" fakt uměl nazpaměť! :D Tak na to jsme pařili už zas i s ESNkem (a erasmákama), které jsme náhodou potkaly. No, náhodou, ono to nebylo moc těžké je najít i bez hledání, protože stáli vlastně v tom samém místě, kde jsme je předtím v těch asi 7 hodin nechaly! :D

Po skončení tohodle koncertu (mimochodem, zajímavé pařit venku v zimních bundách, v únoru, ještě že tanec zahřívá) byl hned druhý koncert na druhém pódiu, tam nejdřív trochu skučela jedna ženská a pak už to byla práce víceméně DJů. No a to bylo kolem půl 1 a my se s Markét rozhodly jít na bus domů. Kdyby se mě nezeptala, tak mě to popravdě asi ani nenapadlo ještě jít, protože jsem byla fakt ve výborné náladě, vlastně asi nejlepší co jsem tu zatím od mého pobytu tady měla (taky to zatím byla nejlepší akce!). Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsme to utly v tom nejlepším. Já mám totiž většinou dost rychlé a nečekané útlumy a pak jsem akorát otrávená, protože jediná co v takovém mém útlumu dokážu je dokola zívat a zívat (a z toho slzet). Takže jsme vlastně ani nikomu neřekly ahoj a vypařily se jak pára nad hrncem, aby nás nemohl nikdo od našeho plánu zvaný Útěk odradit či snad dokonce zastavit.

Akorát to Markét ještě nevěděla co jí čeká asi, protože já jsem byla fakt pinklá, dokonce víc než jsem si sama myslela, protože ono to při tom tancování (rozumějte blbnutí na hudbu) není tak poznat jako když pak například stojíte na zastávce, čekáte na autobus a padají z vás hrozně chytré myšlenky... :D

Mimochodem domů jsem došla nejen se svou maskou, ale ještě s fialovou parukou, plastovým trojzubcem a takovým tím doktorským poslouchátkem (plastovým). Tomu ale chybí ten poslouchací konec. To patřilo "Pítovi" z ESN a ten konec už neměl, když mi to půjčoval. Paruka byla jedné američanky z naší grupy erasmáků a trojzubec se tam válel pod náma v pěně, tak jsem ho zachránila...

No, bylo to vydařené. Dnes jsem vstávala po jedenácté a nejdřív mě asi hodinu dost bolela hlava... ;-D

Tady si ještě užijte několik málo fotek a pardón za to, jak jsou "poskládaný", nejde mi s tim hnout, systém nahrávání fotek tu nemaj moc vymakaný:

Takhle pak vypadalo to náměstí

Ten moc nadšeně nevypadal

Když opomenu dětské kostýmy tak se mi tenhle líbil snad nejvíc! :D

S Markét

s tučňákama!! :-)))

Toho jsem tam potkávala celej večer a pak i na zastávce! :D

Hezký víkend přeji :)

Předevčírem, když jsem šla ze školy, bylo zrovna po dešti. Což by nebylo nic divného, prší tu dost a dost, každých 10 minut...ale já si na přechodu stoupla pod lampu a najednou mi něco, dle zvuku dopadu, velkého přistálo na hlavě! Tvářila jsem se statečně, ale krve by se ve mně nedořezal, když jsem nenápadně koukla nahoru a tam zrovna i létal holub. Tak jsem nevěděla, jestli je všechno v cajku a byla to jen kapka vody a nebo jestli jsem spíš pro smích s obr ho*nem. Zrovna to i začalo stejkat... No odvážila jsem se si hrozně nenápadně šáhnout do vlasů a....ufffffffffffff, byla to voda!! :D  Takže poučení, nestoupat si na přechodu pod lampy, minimálně ne bez deštníku :D

Tloustnu tu. Ačkoliv se tu hejbu víc než v ČR, nějak mi nevyhovuje ten jejich systém jídla, že maj všechno posunutý, oběd ve 3, večeře klidně v 11 v noci. Což teda já se snažim jíst nejdýl v 9. Nechápu, jak to, že netloustnou i oni. Každopádně to není fajn pocit vidět, že musím pásek zavírat dál a dál...něco s tím musím udělat. ;-)

O mém úspěchu s kuře na kari jsem vám už psala. Měla jsem ho rozpůlený na dvě porce, příště musim na 3, bylo toho totiž víc, než jsem si myslela. Dneska jsem najela na vajíčkovou vlnu, ráno jsem si udělala míchaná vajíčka a teď k obědu kaši s buličím (=volské oko). Ehm, teda kaši...spíš bych to nazvala mačkaný brambory :D protože mi nedošlo, že Desiree tu nemusí mít mačkadlo že jo, takže jsem to v závěru musela mačkat vidličkou o stěnu hrnce a zrovna perfektně to nešlo... :D  Ale bylo to dobrý, už mi i ty brambory chyběly! :)

Včera jsme si byly s Markét a Silvou sednout na pivko v hospodě pojmenované Mala Strana! :D Vevnitř byly fotky pražské Malé Strany, na dveřích od wc checos/checas (češi/češky), nad barem šála AC Sparta Praha a výčepní pivo byla Plzeň! Akorát teda 3 € za půllitr, eh! Jinak to tam bylo fajn, ale ceny jsou pro nás trochu důležité... Ještě že já stejně zvládla jen jedno, haha :D

Dnes jsem zvědavá na místní ESNko. Nevím jestli už jsem vám psala, že z nich mam takové spíš negativní pocity, že jim o nás vlastně ani moc nejde, hlavně aby se oni ožrali... Nebo jsem si taky všimla, že zejména vedení místního ESN tíhne k američankám, které tu jsou prý proslulé jako davajky...

Každopádně dnes jedu s ESN do Avilés na karneval. S nima myšleno teda s tím zbytečkem co jede, protože odjely v noci 3 autobusy erasmáků do Portugalska na 3 dny. A ten karneval - nevím přesně co si pod tím představit, vím jen, že se tam na lidi prská pěna a jsou pak celí mokří...no uvidim. Masku mít asi nebudu, pokud něco s Markét nesplašíme někde u vietnamců. A s báglem na převlečení se mi zrovna dvakrát tahat nechce..

Tak vám sem pak zítra či pozítří napíšu víc.

Čtvrtek 7.2.

Už jsem měla dost těstovin a toastového chleba - když tu nemám ani topinkovač, ani toastovač...

Tak jsem sebrala odvahu, koupila si kuřecí prsa, smetanu, koření, žampiony...a udělala si kuře na kari s rýží! Já! A ano, bylo to dobré! Jsem na sebe pyšná. :-))  a mimochodem mi zbylo ještě na večeři :-D

Tímto děkuji Nic a Markét, kdyby si tohle četly, za trpělivost s vysvětlováním mi receptu... :-D

Dneska je vůbec takový pozitivní den. Sice jsem dneska měla ve škole 4 předměty z 5 (ten pátej je španělskej intenzivní kurz, který ještě nezačal), ale na ten jeden měl dneska jen praktickou část, a to nám erasmačkám učitel vzkázal, že na tu praktickou chodit nemusíme, že ty probírané věci potřebuje probrat rychle a asi jsme mu přišly, že mu nic nerozumíme...no tak tím líp pro nás, že tam musíme jen jednou ze 3 výuk toho předmětu. :D

Takže jsem měla 3 předměty. Z toho teda první byla komunikace anglická, psaná i ústní a docela mi spadla čelist, když jsme měli rozebírat dva texty, které obsahovaly celkem dost pro mě až přespříliš formální aj - a takové texty si potřebuju přečíst sama a v klidu a třeba několikrát...a ona nám to jednou přečetla ona sama a už se nás ptala... Mno musím říct, že její přízvuk je neuvěřitelnej. Nechápu, jak je možný, že ty 3 španělské učitelky, které jsem zatím poznala, mají tak krásnou výslovnost, když jinak španělé vyslovují v aj příšerně. Fakt by se jedna naše nejmenovaná učitelka měla inspirovat a třeba se i něco přiučit........ No ale to jsem odbočila. Prostě přízvuk měla dobrej, tam problém nebyl, ale četla to hrozně rychle. A já na reading potřebuju klid, natož ještě na takovej odbornej... Tak to jsem si přišla trochu mimo, ale tak stane se. :D Druhá hodiny byly Destrezas aneb dovednosti ve španělštině psané i mluvené...no tak tam už je to klasika, že se nechytám. Dneska jsem teda aspoň chápala o čem tu hodinu mluvila (rozdíly mezi projevem psaným a mluveným). Ale jinak z ní mám docela negativní pocit, takový, že mi přijde, že erasmákům co se španělštiny a jejího porozumění týče zrovna pomoct nechce, a to ani teď, ani třeba u zkoušky.

No a třetí předmět byl Anglický jazyk II, což je pro mě konečně nějaký předmět, kde si nepřijdu jak totální blb a dokonce jsem se i o hodině odvážila něco říct na celou třídu. Ono tam totiž probíráme cvičení připravující studenty na FCE test a to já už mám za sebou z loňska... No a po hodině jsem byla najít místo, kde by mi vytiskli z .pdf půlku té učebnice kterou probíráme, místo jsem úspěšně našla, půl knížky mam vytištěnou a dokonce v takové úžasné vazbě - jak vám v ČR svážou okopírované papíry do jakoby kroužkové vazby, ale z plastové hmoty, tak tady mi to svázala takovou kovovou spirálkou, jako když si v obchodě koupíte trhací sešit! Prostě žůžo! :-)))

No a pak to vaření...a teď jsem přejedená a píšu vám tu. :D

Jedno negativum, BlackBerry mi nechce načíst paměťovou kartu! Takže sbohem focení na mobil, protože do paměti mobilu se mi nic nevejde. Ale to je jen taková maličkost...

Druhé negativum, začala mě dost bolet hlava, možná si na chvilku lehnu. Večer mě Desiree pozvala na nějaký setkání několika lidí tady z Ovieda, tak jsem na to zvědavá, co to bude vůbec zač, kolik se nás tam sejde... :-) Ale ráno musím vstávat zas na tu anglickou komunikaci složitou, tak tam můžu být tak na 2 h max.

Všem Verčám přeji vše nej k svátku! :)

Nějaký nápad na originální nadpis?

Je to výhoda nebo nevýhoda, že mam krátké vlasy? Je tak celkem jasné, že nejsem španělka, i teda když si to lidi spojej s tím, že mam světlou pleť. A pak na mě koukaj na zvířátko v ZOO. Ano, přesně tak jsme si s holkama první dny připadaly. Na ulici teda ani ne, ale ve třídě, kde je max. 30 lidí...to se pak na mě/nás otáčely hlavně místní holky......

Ráno tu jsou před barama navezené přenosky s novým pitím. Nechápu, u nás by to hned zmizelo. Občas se za náš národ fakt stydím.

Čistění chodníků a silnic každý den - to je úplně super. Nechápu teda, proč to dělaj, jestli aby tím bylo víc pracovních míst nebo jestli si fakt myslí, že je to nezbytné. Protože pak tady člověk se psem nechá svého miláčky vys*at se přímo doprostřed chodníku v centru města a nic s tím nedělá....a další kolemjdoucí, nejlépe nějaký manager zaneprázdněný telefonním hovorem, do toho šlápne...další ráno je však toto ho*no pryč. Zázrak a vypadá to nádherně, jak je tu ráno čisto. Ale ty lidi "čističe" a jejich trpělivost obdivuju.

Podobné je to s popeláři. To není jako u nás, jednou týdně svoz a jste rádi. Tady jezdí hezky každý večer. Nevím přesně časové rozmezí, ale cca mezi 8-12. I jsem slyšela že po nich jezdí nějaká další četa, která uklízí ty popelnice (nejsou to totiž popelnice, ale takové velké barely) a pak kolem té osmé je zas rozvážejí před vchody domů...ale to už momentálně nevím, co je na tom pravdy a Desiree se zrovna sprchuje, tak se nemůžu zeptat. :D

Mimochodem, Desiree je francouzské jméno, to pro ty, kteří by se chtěli stejně jako já a můj táta divit. ;-)

Měla jsem problém s podprsenkou, to jsem vám asi nepsala, ale pro mě to bylo strašné. Mám košíček 75F a to se blbě shání, člověk musí většinou do obchodů zaměřených přímo na spodní prádlo, protože všude jinde mají podprsenky tak maximálně do košíčku D a ještě k tomu tam většinou mají jen obvod 85 a víc, to by mi drželo možná tak první dva dny, než by se vytáhla. No ale tak k tomu problému. Hned druhý třetí den, co jsem byla tady v Oviedu jsem zjistila, že se mi trhá zapínání na podrpsence. Povolila se nit, která držela jeden ze dvou háčků. Tudíž jsem jí musela přestat nosit, abych háček neztratila a ten druhý nerupnul. Jenže druhou podprsenku, kterou jsem si sem přivezla, jsem vezla jen tak provizorně na dočasné nošení, je mi totiž malá (nosím jí jen, když tuhle pořádnou peru). Po asi 5 dnech hledání šitíčka v obchodech jsem nějak náhodou zjistila, že Janka má nit s jehlou, tak jsem si to půjčila. Jehla ale byla obr, tak jsem se zeptala Desiree, jestli nemá nit...a ona měla celé šitíčko! Jaké překvapení, fakt jsem to od španělky nečekala! :D Takže podprsenka je spravená a já jsem zase happy. :))

Včera jsem tu měla takovou první krizi v pocitu samoty. Měla jsem jedinou výuku dne mezi 12 a 13 hodinou. Přijdu do školy, dokonce hned trefím ke dveřím...a ejhle, na dveřích nápis, že se ta hodina ten den ruší. Venku bylo výjimečně trochu slunce (poslední dobou jen prší a nebo se to teda střídá po 5 minutách s nedeštěm) a já si jen pomyslela, že co teď, že můžu jít stejně leda tak zas domů a nebo teda do parku či se procházet, ale sama... Ale snad si tu nějaké známé a kamarády udělám, nejlíp mezi lidmi z těch mých tříd, že, i pro studijní účely by to bylo fajn...ale netváří se zatím moc přátelsky.

No a jak bylo v Galicii, tedy v Santiago de Compostela a La Coruňa? Fajnově. V Santiagu jsem teda cítila trochu nostalgii z toho, že tam nejsem s Janičkou, jako před rokem a půl. Ale druhý den v Coruně jsem se cítila fajn. Bylo to super tam zas být. Sešla jsem se s Davidem a s Maritzou, s každým teda zvlášť. Bylo neuvěřitelné to, že jsem s obouma vedla konverzaci víceméně v ŠJ. David teda umí anglicky, takže jsem se mohla pokoušet o složitější věty a když jsem něco nevěděla v šj (čehož bylo dost), řekla jsem to slovo/frázi v AJ a bylo to a on mi to ještě řekl v ŠJ. Až jsem si říkala, že je zatraceně velká škoda, že tam nebydlím teď, protože takových 5 rozhovorů s ním by mě rozmluvilo asi mnohem víc, než tady 14 dní bloumání po škole... No a Maritza neumí anglicky, tenkrát před rokem a půl jsme spolu komunikovaly jen přes internetový překladač. Ta byla dobře 'odvařená' z toho, že spolu můžem najednou mluvit a rozumíme si! :D Mělo to pozitivum to, že tu nadšenost na mě přenesla a já si najednou připadala dobře pro to, jaký pokrok jsem v tom jazyce udělala. Sice říkám základní věty, fráze, slovíčka, ale alespoň vůbec něco říkám a španělsky mluvící osoba mi rozumí. Pane jo! :)

Jo a jinak jsem se za ten víkend zkamarádila nejvíc se slovenkou Silvou a bylo super, že jsme na sebe v neděli začaly mluvit i trochu španělsky. Já jsem teda ráda, že je ochotná do toho se mnou jít, páč ona už se učí asi 6 let a už tu byla myslím na rok na erasmu (teď je tu jakože na pracovním pobytu přes univerzitu). Ale právě se mi to zdálo i super, že je taková mně podobná bych řekla, rozuměly jsme si. Přesně mi to připomnělo slovenku Martinu, s kterou jsme se seznámily v Anglii, hlídaly jsme děcka ze stejného ročníku a chodily spolu do třídy na anglinu a pak spolu dělaly i zkoušky...a s tou jsme zase mluvily anglicky, když jsme šly ven. A rozuměly si. Ach ta nostalgie. :-))

Naše ESN grupa (bylo nás tam125 lidí) před katedrálou v Santiago de Compostela

A naše grupa na Plaza María Pita v La Coruňa, já měla štěstí, dorazila jsem zpátky za nima asi 5 minut před tím, než se šlo tohle fotit! :-))

Tohle místo miluju, pohled z Torre de Hercules (románský maják) v La Coruňa.

Posledních 5 dní v kostce

Psáno v úterý:
V pondělí jsem nedělala nic. Škola měla nějakej svátek, takže jsme ani ty předměty nemohly s holkama dořešit. Tak jsme šly odpoledne kouknout se na fakultu pedagogickou kde je a pak do takového obr nákupního centra, kde je i Primark. Tak jsem si koupila deštník, kobereček před sprchu a ve slevě takovou barevnout mikču, z které mám velkou radost. Jsem si totiž chytře doma nechala všechny mikiny až na tu ESŇáckou. Večer jsem byla pěkně unavená a bolelo mě koleno.
A dneska mě bolí snad ještě víc. Ráno jsme šly s Nicol do oficiny (na studijní), docela jsem kulhala. Pak jsme si sedly na lavičku a když jsme vstaly, že jdeme domů, musela jsem to zas rozkulhat. Tak nevím, co se děje, ale bolí to. :-(  Jinak v oficině nám toho moc neřekli. Že prý nám má s předmětama pomoct jedna osoba jakožto náš koordinátor z té pedagogické fakulty...jenže ta osoba tam zrovna dneska není, takže stále nic nevíme, ani co studovat, ani jestli je to pro cizince možné splnit (jak je to těžké v porovnání student španěl a student cizinec se základy jazyka), ani žádný rozvrh... jsem z toho taková rozladěná. Zítra teda půjdem za ní. Teda doufáme, že nám odepíše na mail, že můžem přijít, ale asi tam půjdem i tak! :D


Psáno dnes, v pátek...:
Koupila jsem si v ČR speciélně kvůli Španělsku nové tenisky, staré se mi na podzim rozpadly a já nevěděla, jaké jsou ceny bot tady ve Španělsku... Boty jsou super, jenže tlačí, tedy spíš dělají neplechu. Ještě v ČR se mi odírala bota (nebo jak se to říká) nad levou patou a pod pravým kotníkem, musela jsem nosit náplasti. V úterý jsem ale zjistila novinku, a to poněkud horší - měla jsem je na sobě asi půlden, dohromady jsem ušla tak maximálně hodinu cesty po městě - a večer jsem měla puchejř jak prase na levém palci seshora. A boty jsem se do teď neodvážila znova obout. :(  Nějaké rady co s tím? Ten otlak se mi udělal v místě, kde se ta bota při chůzi prohýbá. Nevím, jestli má cenu si někde koupit takové to roztahovadlo, mam boty 42 a ty roztahovadla jsou většinou spíš na paty ne?
Jinak koleno mě od úterního večera nebolí skoro vůbec (což je zvláštní, že v út dopoledne bolelo tak moc). Ještě dva dny jsem se na něj při chůzi hrozně soustředila a i jsem nevědomky kulhala, ale dneska jsem si na "mou bolístku" vzpomněla náhodou a byl to fajn pocit, když jsem zjistila, že mě to vlastně nebolí. :-)

Zítra jedu do neděle na výlet do Galicie, tam, jak jsem v létě 2011 (cože, už to budou dva roky??) bydlela. Místní ESN (ESN Oviedo) tam pořádá výlet, konkrétně do měst Santiago de Compostela a La Coruňa.
Ten výlet je za 60 € a v ceně je cesta tam i zpátky (která samotná jinak stojí přes 40 €!) autobusem spolu s ostatními erasmáky (tedy soukromým autobusem), ubytování v hotelu v Santiagu, snídaně, přejezd do Coruni, prohlídka měst s průvodcem - což já teda v Coruně asi nevyužiju a radši se sejdu s Davidem. :-)) Psala jsem i Rafovi, ten má ale doma oslavu 65. narozenin někoho z rodiny, snad dokonce i maminky...
No po víkendu vám napíšu víc.

S Jankou jsme ve středu přišly na plán uděla si langoše. Bohužel jsme to dodnes ještě neuskutečnily. Každopádně byla sranda hledat ve španělském obchoďáku ingredience! :D  První bylo na řadě droždí, nejdřív jsme obcházely regály sem a tam, pak jsem se podívala do slovníku v mobilu a ten řekl, že se to jmenuje levadura. Jenže já tomu slovníku v mobilu ne úplně důvěřuju, někdy z něj padaj blbosti, takže jsem se nechtěla ptát a riskovat, že to nebude ono :D Janka se odvážila zeptat zaměstnance marketu snad po 20 minutách hledání. Druhé přišlo na řadu mouka - harina. Tím slovem si byla Janka jistá, takže asi po dalších 10 minutách hledání jsem se zeptala já postaršího páru. Paní byla zaskočena, že tam chodí nakupovat 40 let, ale že najednou neví...nakonec nás ale poslala správně. Na místě byla ještě sranda, neboť muk tam měli samozřejmě několik typů... Pak ještě Janka špekulovala, jestli tam nepatří kypřící prášek, což já už od dob smažení langošů v Anglii zapomněla, tak jsem to chtěla najít na netu...jenže ten měl v tom supermarketu hrozně slabý signál....takže další asi půlhodina? Nevím, byly jsme tam hrozně dlouho. Kypř. prášek jsme nakonec už vzdaly, ani jsme nevěděly jak se to řekne v ŠJ...jaká radost, když mi ten recept u kasy naběhl a zjistily jsme, že tam ten kypř. prášek nepatří! :D

Začíná mi chybět maso.. a vůbec jiná jídla než těstoviny...

V týdnu jsem si sedla večer k TV na chvilku a užívala si pohody...ehm, zapla jsem si kriminálku CSI Las Vegas a pro jistotu se španělskými titulky. Jenže mě mátlo to, že řekli něco jiného, než bylo v titulkách. Jestli jste někdy viděli film s titulkama, obvykle tam bývá obsaženo to, co opravdu herci říkají a pokud to jsou titulky ve stejném jazyce jako film, tak už tuplem. Jenže ŠJ titulky jsou vždycky dost zkrácené, jinak přeformulované, než jak zní originál... No moc jsem toho nerozuměla, tak jsem to asi po půl hodině vypla a šla zpátky k PC. :D

Tenhle týden jsem také zažila pěknou krizovku, a to konkrétně včera, ve čtvrtek. Konečně jsem se dostala do školy jako na výuku, ale... Šla jsem na jeden předmět dvakrát, naschvál. Ráno s Nicol a pak asi za hodinu znovu, protože to měla mít jiná učitelka...která mluvila hrozně rychle. Na druhou stranu ale poutavě a místo prezentací dává studentům k dispozici materiály k vytištění, což by pro mě mělo být lehčí potom k učení. Navíc ta hodina byla taková plná optimismu, studenti spolupracovali. Po hodině jsem za ní šla, původně se zeptat, kde můžu sehnat ty papíry k okopírování...do toho jsem se ale dozvěděla, že jsem asi nechápala systém školy a vůbec jsem nevěděla o jedný přednášce její...učitelka se mě i zeptala do jaký skupiny patřím, jenže to těm učitelům prostě nevysvětlíte, že první dva týdny jen obcházíte předměty (teda někteří z erasmáků) abyste se podívali, jaké ty hodiny jsou a dle toho se rozhodli, co si zapsat, tudíž ještě do žádný skupiny nepatříte... No nakonec jsem z toho vyšla jak debil a chtělo se mi brečet. Mělo to pozitivum v tom, že na mě tu stísněnost poznala jedna holčina z Německa, s kterou už jsem o hodině prohodila pár slov, a pak mi vysvětlila, kde teda najdu tu kopírku s materiálama. No ale to nebylo všechno. Hodina měla končit ve 12 a díky tomu všemu vysvětlování bylo 12:15, když jsem odcházela...a v půlu jsem měla být skoro na opačném konci města v druhém kampusu (fakulty pedagogické), kam se jde normálně cca půl hodiny. Chtěla jsem se tam podívat na předmět znějící cca "Didaktika ústní a psané komunikace". No takže jsem šla rychlochůzí, ještě k tomu to bylo do kopce...ještě jsem si ani nebyla jistá budovou, mělo to být v jižní a já věděla pořádně jen kde je severní..nakonec jsem to našla, i to druhé patro, i tu aulu 24... V 12:35 celá uřícená seberu odvahu, hlasitě oddechnu, zaklepu a otevřu dveře... A tam nikdo!!! Zoufale jsem se otočila, vydýchala se při pohledu z okna a šla dolů zeptat se v infokoutku. Tam ale nikdo zrovna nebyl! Tak to už jsem nevydržela a šla se vybrečet na wc. Potom po 5-10 minutách už tam byla taková milá paní. Jsem se jí zeptala, jestli neví, kde ta hodina je, když v tý třídě ne. Paní pak někam zavolala a zjistila....že ta hodina v ten den vůbec nebyla a není až do 18. února, protože žáci jsou na praxi!! A mně to před ní spustilo nanovo, prostě ze mě ten stres musel ven, nešlo to zastavit, ač ona furt na mě "klid klid". Vypadala trochu paf, ale hlavně vypadala, že mi chce fakt pomoct. Našla ještě v papírech telefon na toho profesora (jehož jméno se dozvěděla během toho telefonátu) a jeho kabinet, ten byl ve vedlejší budově v kanclu číslo 14. Napsala mi to na papírek a že kdybych něco potřebovala, ať znova přijdu. To už jsem natahovala znova, takže jsem rychle poděkovala a vypadla znovu na wc... V druhé budově koukám na ukazatele, jdu chodbou, kde by měl být teda ten kancl 14 a tam nic! Tak jsem si na konci chodby jen kecla do sedačky a brečela nanovo... Asi nějaká pročišťující vlna. :-))  Když jsem se po chvíli sebrala a šla zpátky ke vchodu, potkala jsem tam dvě holky od nás z Liberce co tu jsou též na Erasmu, Báru s Evčou, asi jsem o nich ještě nepsala, nevím. A ty se mě zeptaly jak je a co tam dělám a já jela nanovo :D ale tentokrát už jen tak "nalehko", svěřila se jim se svým problémem, chvíli s nima poseděla, snědla sladkou housku (říkaj tomu mléčný chleba) a šla se znovu podívat na ukazatel - a tam jsem zjistila, že tenhle ukazatel není po řádkách, ale po sloupcích, tudíž když je to Despacho 14 napsáno na ukazateli dole, neznamená to automaticky přízemí, ale musí se člověk podívat pořádně - nahoře byly názvy sloupců jako "sklep", přízemí, 1. podlaží, 2. A Despacho 14 bylo značeno v tom "sklepě". Šla jsem tedy o patro níž do suterénu nebo jak se tomu říká...a hledala 14. A když jsem ten kabinet našla, bylo tam na dveřích napsáno úplně jiné jméno!! :D To už jsem se musela ironicky smát a šla jsem rovnou na informace zeptat se, kde má ten pán sídlit. Prý kancl 222. A tam nebyl. Takže mise byla neúspěšná a já mu před chvíli psala maila a prosila o informace o tom předmětu, abych teda věděla, jestli si ho chci zapsat nebo ne... Dobrá historka, ne? :-D
Jinak to stavění rozvrhu je fakt děs...nejdřív je nejlepší si vybrat z těch kdo ví kolika desítek předmětů ty, co vás nejvíc zaujaly a pak je zkusit nějak zcucnout na užší výběr spolu s tím, že koukáte, jak se vám co hodí do rozvrhu... Jenže je problém, že máme mít 5 předmětů a já mám tedy zatím jen 4 a nevím, co si zapsat jako ten poslední. Tak se příští týden budu muset co nejdřív rozhodnout, protože jak už jsem říkala, profesoři nijak extra uctiví nejsou, když ještě nejste na ten předmět přímo zapsaní...

Ten včerejšek mi ale zachránil Eduardo, což je španěl z Gijónu (cca 30 km severně odtud), který je na Erasmu v Liberci. Je totiž do soboty tady kvůli zkouškám a chtěl mě vyvézt na výlet. Já teda ještě pozvala holky a jeli jsme na výlet k Cabo Peňas, nádherné pobřežní místo, kam se dá dostat jen autem...úplně mi to ten den fakt vylepšilo, bylo tam krásně. A ten klid...

maják, za pár minut už svítil. :)

Akorát jsem měla velkej problém - nemohla jsem mluvit jen anglicky! Prostě totální spanglish. Jako snažila jsem se na něj mluvit španělsky, ale prostě někdy nevíte nebo je to rychlejší anglicky...a když jsem chtěla mluvit jen anglicky, furt se mi do toho pletla španělská slovíčka!!! :D  Já to teda ani tak neřešila a Edovi to taky asi nepřišlo tolik divný, ale holky se mi smály :)) Jako ono to bylo vtipné...ale když jsem si představila, jak budu dělat v červnu zkoušku z AJ... Holt tu budu muset procvičovat i angličtinu!!


A teď něco na rozloučenou, ve středu jsme měli prezentaci pro cizince-erasmáky od školy, kde mluvil teda nějakej co šéfuje tomu "cizineckému" systému, nějaká paní a dva kluci z dobrovolných studentských organizací. Jedna bylo ESN Oviedo, jak už jsem zmínila, a druhá organizace byla AEGEE, původně francouzská, nyní ale všude možně po Evropě. A ti teda vytvořili krásnou prezentaci o Asturias, což je ta oblast, v které je Oviedo, v které jsem já. :-)
Tak si užijte následující prezentaci a zase snad brzy ahoj.
http://www.youtube.com/watch?v=908Aij5MNW0&feature=share