Celodenní výlet 23.5.2010

Začalo to úplně nevinně. Řekly jsme si s Lýdou, že by bylo fajn podívat se na Stonehenge a jet tam autem, neboť vlak dojede jen několik km odtamtud. A jelikož mělo být krásně již tento víkend, dohodly jsme se na neděli. Že pojedou Marťa s Verčou s námi, o tom nikdo nepochyboval, už zbývalo jen sehnat pátého do party. Ale to též nebyl žádný problém, nakonec by se naplnila nejenom dvě auta… Ale páté a tudíž poslední místo v autě ‚vyhrála‘ Věrka a ukázalo se to jako dobrý výběr :D  Tedy, to byste jí museli znát, ona má nepřekonatelný smysl pro humor, co její hláška, to náš výtlem ;-)

No, a tak jsme tedy v neděli 23.5. v půl osmé ráno vyrážely mým autem v počtu 5ti nadšených ženských na výlet. Jela jsem podle navigátorky Verči (a její mapy), ta se osvědčila, příště jí beru s sebou znovu :-) A navíc nejen že mě správně navigovala na silnice po kterých jet, ale také nám naplánovala ten náš výlet, a to nejen na Stonehenge :)

Jako první jsme jely do vesničky Avesbury, kde je též několik kamínků v přírodě, jako je na Stonehenge. Co se mě týče, já netušila, že jsou v té oblasti ještě jiné známé kameny než přímo Stonehenge, takže pro mě to byla příjemná novinka. A ve zdejším informačním centru jsem si koupila přívěsek na klíče – roztomilou ovečku, udělanou jen z bílého roztřapatěného (jiné, existující slovo mě zrovna nenapadá)  klubíčka s nalepenou černou hlavičkou :-)  Zde jsme byly dohromady asi hodinku a poté, kolem půl dvanácté, už se vyráželo směr další zajímavé místo :o)

To bylo sice trošku jinde než po trase, byla to zajížďka, ale jen cca 15-ti minutová a navíc se fakt vyplatila. No schválně, zkuste si do google map zadat číslo 51.425165,-1.929787 a přepnout na satelitní zobrazení, mělo by vám to vyplyvnout docela zajímavý bod (po přiblížení mapy). Byl to kopec jak hora (to je ale blbé přirovnání :D), kde je kus plochy speciálně upraven a zobrazuje koně (takových bodů je v okolí asi 7) a kousek od něj se na vrcholku kopce tyčí jakási věž. Vlastně ani nevím co to je, jestli nějaký pomník, či prostě jen věž. Ale v tom místě to působí velice hezky, kór ještě s tím koněm a rozkvetlou řepkou pod kopcem :-) A jelikož Lýda se na pár měsíců převtělila do role fotografa a Věra je profesionální fotbalistka, nenapadlo je nic jiného, než že na ten kopec prostě musíme vylézt. No dobrá tedy, sundala jsem si tílko, pod kterým jsem již prozíravě měla oblečen vršek od plavek, a vyrazily jsme :) Tento kopec jsme vyšláply celkem rychle, a to i přes kdo ví kolik stupňů (slunce pálilo, nebe bylo bez mráčku a bylo poledne), ty dvě již zmíněné slečny se předháněly kdo tam bude dřív a já prostě musela jít rychle, abych si to nerozmyslela a nezůstala na ně čekat dole :-D Nahoře jsme si každý nacvakal hrozně moc fotek, vyfotily jsme se i samospouští s koněm v pozadí, bohužel je ale ta fotka trochu mázlá, neboť mi foťák zaostřil na trávu před objektivem a ne na nás :D  Ale never mind, i tak je ta fotka fajn. A poté už se šlo dolů. U auta jsme si daly malý piknik, hlavně řidič do sebe dostal vitamíny v podobě ovoce a spoustu vody a kolem tři čtvrtě na jednu se jelo dál. Tentokrát už opravdu na Stonehenge, kam jsme dorazily o hodinu později.

Když přijíždíte ke Stonehenge, první co uvidíte, je dav lidí a pak teprve ‚kameny‘. To vás trochu znechutí, nás teda určitě. V každém případě nejdřív musíte jet na pakoviště (na druhé straně od silnice než kameny), které je k mému údivu zadarmo a zdejší wc, které je zde lepší než kolikrát v kdejakém podniku, taktéž. Čeho si zde taktéž nedalo nevšimnout, byly tři zájezdové autobusy s českou značkou. Když jsme šly ke vchodu k cestě ke Stonehenge, zůstala jsem očima vyset na dvou kamenech stojících u cesty -  z předešlého večera, který jsem trávila brouzdáním po stránkách geocaching.com jsem věděla, že jsem právě narazila na virtuální kešku!! Takže asi chápete mou radost, začala jsem tam poskakovat jak splašená a vykřikovat že to je ta virtuálka (holky už předem věděly, že tam budu hledat) a když jsem z tašky vylovila mobil a gps modem a nechala se u těch kamenů fotit (to je podmínka najití virtual cache, nechat se ve správném místě vyfotit s vaší navigací), leckterý cizinec na mě čučel s vykulenýma očima a nechápal mou nekončící radost :-)) Ale abych pokračovala.. :-) Verča se od nás odpojila, neboť tu již jednou byla, tak si šla prohlédnout okolí – jsou tam nějaké kopečky, co prý jsou též slavné. Vstup ke Stonehenge mě stál 5.90, pro nestudenty je to o libru víc. No vzhledem k tomu, že na takové místo už asi podruhé nepůjdu, jsem ani nezaváhala a těch 180 Kč za to dala. Aspoň že ta fronta zrovna nebyla tak dlouhá. Za vstupem jsme si ještě vyzvedly anglická mluvítka o historii Stonehenge a pokračovaly ke kamenům. Bylo zde opravdu hodně lidí. Při snažení se zachytit tu pravou fotku bez davu, kdy jsem si já zanadávala na jednu skupinku turistů fotících se ‚mému objektivu v cestě‘ snad 5 minut, se na nás otočil pán říkajíc česky „že nemusím hned nadávat a třeba popojít“, nebo něco v tom smyslu. Tak jsem ho ujistila, že to nebylo na něj a že chci fotku právě z tohoto místa, proto nadávám. Toť vše z tohoto místa. Ještě vlastně jedna věc. Jsou tu ovce a v ten den mi jich bylo opravdu maximálně líto. Byly na přímém slunci, bez místečka stínu. Celé se klepaly, jak se snažily se ochladit, ale moc to nepomáhalo… :-(  No v každém případě při cestě ven jsme vlezly do dárkového obchodu, já si tam koupila další plyšovou ovečku (tentokrát s černým tělíčkem) a dětem každému záložku do knížky, Adam věčně nějakou hledá a Katie aby taky něco dostala, nic jiného levného tam neměli.

A kolem třetí jsme vyrážely na poslední místo naší výpravy, a to k West Lulworth, kam jsme dorazily kolem páté. Když se budete chtít na google mapy kouknout kde to je, můžete to taky najít pod heslem Durdle Door, tak se jmenuje jeden známý skalní otvor co tam je. Teď když na to tak na té mapě koukám, opravdu jsme ten den odjely pěkný kus cesty. A to jsem ještě neřekla, že od toho města West Lulworth jsme šly deseti-kilometrovou procházku směrem k městu Weymouth. Ten ostrov co je (na mapě) pod ním máme dokonce na fotkách. Musím říct, že rozhodně nelituju, že jsme tam jely. A že jsem šla s nimi tu túru. Je to nádherné místo, úžasný výhled, dokonce i s krávami jsme si tam po cestě pokecaly (to mohli někteří vidět na facebooku a asi to dám ještě na picasa) :D  Po cestě teda byly myslím 4 kopce, nepočítám-li ten první, po kterém se na tu ‚vyhlídku‘ k Durdle Door musí vylézt a další menší (byl to nejvyšší bod z toho okolí), který jsem sama vylezla kvůli hezkým fotkám) a daly mi pěkně zabrat. Strmější kopec než co byl zde, jsem snad ještě nezdolávala…anyway, zvládla jsem to. I když po prvním kopci jsem to chtěla vzdát, neboť a poněvadž, doby, kdy jsem chodila do skauta a túry pro mě byly naprosto běžnou víkendovou činností, dávno uplynuly a má kondička šla naprosto do kýble (snad jsem ani nečekala, že až tolik) a v půlce právě už prvního kopce jsem málem chytla hysterák, že dál už to nevyjdu a že ať neblbnou, že je taky někdo musí odvézt zpátky domů a že tímhle tempem já budu na konci procházky naprosto mrtvá a ne zralá na to odřídit ještě 250 kilometrů domů! A málem jsem začala brečet, bez důvodu, prostě asi vyčerpáním či co. Naštěstí jsem to rozdýchala, napila se a pokračovala. A druhý kopec se mi už šel lépe a ty další jsem taky udolala, ač teda s přestávkami, ale udolala :)  K autu jsme se dostaly v devět hodin a rovnou vyrazily dom, pomalu se stmívalo.. Na cestě zpět mě nenavigovala Verča, ale jela jsem dle navigace a cesta byla naprosto v pohodě. Vůbec nechápu, kde se ve mně vzal ten elán, unavená jsem začala být až v Sevenoaks (15 min od Tonbridge), kde jsme vysazovaly Věru. A to jsme po cestě i stavěly na záchůdek a kafíčko a v autě zpívaly písničky od Divokýho Billa :-) než teda holky vzadu usnuly, slabošky :-D   Mno, a to už jsem pak teda zbytek posádky rozvezla po Tonbridge, ještě jsem měla trochu starost o Marťu, která musela řídit z Tonbridge do svého hostdomu, ale zvládla to naštěstí v pohodě.

Ještě jsem zapomněla napsat, že do postele jsem se já dostala v pondělí ve dvě ráno, a to jsem v sedm vstávala! Ale nelitovala jsem ani vteřinu :-)   Usínalo se mi s blaženým pocitem, že jsem prožila nejhezčí den z mého osobního volna tady v Anglii…. A myslím, že to bylo právě během návratu z tohoto výletu, kdy mi Péťa napsala, že Češi vyhráli mistrovství světa v hokeji! :-)

Souhrn na pět stran

Od posledního zápisku se tu děly věci, to vám teda povím :)

Lidé z Baptist Church tu každý pátek pořádají „večerní dýchánek s kávou“ v kavárně Starbucks pro cizince. Člověk tam přijde, dostane slevu na 2 libry při zakoupení kafe, napíše na lepítko své jméno a zemi původu, to přilepí na triko a může si jít dělat, co chce. Teda obrazně řečeno, normální návštěvník tohoto večera si jde koupit nějaké to kafe či cokoliv ze sortimentu Starbucks a pak se jednoduše připojí k nějakému stolu. U každého stolu by měl být jeden angličan, aby byla jistota, že se tam fakt bude mluvit anglicky. Byla jsem tam 2x a je to celkem zábava, mluví se teda o ničem, když to tak řeknu, ale máte kafe a poznáváte nové lidi :) A občas oni pořádají i nějaký sportovní den o víkendu, minule jsem byla na fotbale, sešli se nás teda jen 4 chlapi a já s Lýdou, ale to nevadilo. Statečně jsem si vlezla do brány, teda spíš jsem zdrhla nestatečně z placu.. když jsem viděla totiž různé fígle jednoho němce, tak jsem si řekla, že se tam nebudu ztrapňovat a zacouvala jsem nenápadně do té brány místo toho jednoho „chlapce“..takhle jsem prý byla celkem dobrá a náš tým vyhrál :)

Ještě k tomu Starbucksu, tam to je od sedmi do devíti. A potom se jde do Wetherspoonu, teda kdo chce. To je taková hospodo-restaurace, bych tak řekla :-D Tam si daj někteří pár drinků, povídá se, teda musíte si najít svou skupinu s kterou si chcete povídat, tam už to není jako ten shluk lidí ze Starbucksu, ale každej za sebe a teda spousta lidí ze Starbucks už tam ani nejde.. No a kdo chce ještě pokračovat, tak může před půl dvanáctou dorazit do Mojo clubu, je to teda disco club, takže pro mě něco.. Ale tak když hráli rychlý písničky, tak se na to dá dobře dělat blbiny :-) Ale teda musím vám zmínit jednoho černocha co bývá u vchodu jako security. Totiž já mám zážitek jak stehno z mé první návštěvy Moja. Šli jsme tam asi v pěti, přišli ke vchodu, který byl zamčený. Za chvíli se za sklem objevila jakási silueta, to bylo možno vidět jak odemyká, a pak jen vykoukl hlavou, přejel si nás jednoho po druhém pohledem a řekl „Come in“ a pustil nás dovnitř…ale to prostě kdybyste ho viděli!! Takovej důležitej, já z něj nemohla ještě druhej den, když jsem to vyprávěla kámošce, co tam s náma nešla. To byla prostě hotová Amerika :-D Ptala jsem se na něj teda pak někdy Tibora (SK), co tam v pátek a sobotu dělá security jako brigádu, a ten mi řekl, že to černoch občas trochu přehání, že si tím masíruje ego..tak nevim no :D

Dneska jsem byla poprvé v té škole. Nakonec nemáme tu učitelku Slovenku, přišla jedna učitelka (Angličanka) zpátky po mateřské, tak máme ji, asi jsem nakonec přece jen ráda, že mám Angličanku. Navíc je sympatická a dělá srandičky :) Ale co se mi líbilo nejvíc – přišla jsem do třídy před hodinou a byli tam dva lidi.. ta jedna dokonce Češka Míša. Tak jsem se zeptala po chvíli kolik lidí tam normálně chodí a ona že kolem 5ti!!! To už tam byla i učitelka (Lisette se jmenuje) a ta málem vybublala, že prý má v papíře zaregistrováno asi 20 lidí. No nakonec se nás tam sešlo fakt těch 5! Což mě ale naprosto vyhovovalo, i přes to, že jsme byli lichý počet a já pak musela jednu věc vyprávět přede všema, protože jsem neměla dvojici, co by mě vyposlechla :-D ale teda musím říct, že jsem si tam připadala celkem chytře při mluvení. Ti dva chlápci asi nějak extra anglicky neumí, teda hlavně ten íránec nebo odkud je – má fousy a na hlavě čepičku. Ta češka dělá při mluvení občas takové chyby, že se i já chytám za vlasy, hlavně teda předložky blbne, jinak mluví fajnově a rozumí též v pohodě, takže asi jako já :-) A pak tam byla Francouzka Estelle, a teda na to že je Francouzka, tak se jí dá rozumět :-D Oni totiž Francouzi když se snaží mluvit anglicky, v naprosté většině to stále zní, jak když mluvěj francouzky, ale u Estelle je slyšet i angličtina :) taky jí za to i učitelka pochválila :) a pak tam prý pravidelně chodí ještě Dana nebo nějaké takové jméno na D, to je taky Češka, dneska teda nedorazila, tak nevím co je zač. Mno takže už se těším na středu na další hodinu :) jen budu muset vyjet dřív, tam je peklo parkovat kolem té školy, v areálu je narváno už od devíti a kolem se nikde parkovat nedá, a když už, je to placený…

Mám tu poznámku Sobotní hlídání a Peter Pan…k tomu bych řekla asi tak to, že jsem měla minulou sobotu babysitting u sousedů a ač jsem se snažila Isabel zabavit u Lega, prostě se chtěla jen dívat na Peter Pan, dětský film. A jelikož já to nikdy neviděla, tak jsem nevěděla jak je to dlouhý.. a najednou bylo čtvrt na deset a já začala šílet že jsem jí ještě nedala spát :D ale říkala že už to bude končit..no končilo to až skoro ve třičtvrtě na deset, naštěstí pak šla bez odmlouvání do postele. Teda ještě chtěla zapnout story na CDčku, jenže já vím, že když to má zaplé, tak u toho neusne, tak jsem řekla že good night story byl Peter Pan a že už fakt musí spát a neodmlouvala, uff :) Pak když přišli její rodiče, mamina mi říkala, že o mně Isabel řekla, že jsem striktní. Ale že prý je to dobře, tak aspoň že tak.. ono se prostě musí dítěti říct někdy ne, kord hyperaktivnímu..ale i tak jsem z toho měla smíšené pocity, nechci, aby mě neměla ráda…

                Tibor tu měl nedělní kurzy sebeobrany pro kamarády, bohužel jen 4 lekce..no aspoň 2 jsem stihla, dřív jsem ho neznala.. Ne že bych se z těch dvou hodin něco nějak extra naučila, ale trocha poučení jak se bránit neuškodí. A naposled jsme pak šli do Wedru (to je ten Wetherspoon) na drink a nakonec to dopadlo tak, že já, Tibor, Lýda a Verča jsme odcházeli až při zavíračce o půlnoci. Byla to fakt sranda tam, takhle jsem se dlouho nenasmála. Je mi líto, že to není každý týden. Teda to cvičení, v tom Wedru jsme se sešli i teď, jen já teda odešla už v devět, byla jsem naprosto kaput – ospalá. Byla jsem totiž v sobotu v Londýně na koncertu Horkýže Slíže. Už je teda neposlouchám, nemám je tu v noťasu, ale tak proč tam nejít, kord když Tibor řekl, že vezme auto, takže doprava tam i zpět byla jistá a levněji než vlakem :) Ale teda naštvali mě Horkýžáci! Mělo to začít v devět, pročež v devět jsme stále stáli ve frontě před vchodem….no na podium se uráčili vyjít až kolem jedenácté (!!), takže pro ty, co museli jet dom poslední nočním vlakem před půlnocí, se tento koncert opravdu vyplatil… Koncert sám o sobě byl fajn, normálka. Ale pak mě dostala after party, na které DJ pouštěl diskopísničky, ale kdyby aspoň nějaký český hitovky (jednou zahrál Vondráčkovou a to bylo vše), ale on tam pouštěl samý anglický hnusárny..no jak si někdo může myslet, že člověk co poslouchá Horkýže poslouchá takovej styl hudby co pouštěl..a navíc to měla být CZ-SK party..no nic. Jeli jsme odtamtud v půl 3 a doma v posteli jsem byla v 5 hodin. Docela na dlouho jsme se totiž sekli někde u centra Londýna, byl tam zavřenej tunel co vede pod Temží a nebyla značená objížďka a než se nám něco podařilo najít… Druhý den v neděli jsem vstávala ve 12 a chtělo se mi po hodině opět spát a přepadla mě zimnice, tak jsem se zachumlala do peřiny, ale spát jsem nemohla – čekala jsem na zprávu od Lýdi, ta totiž měla ráno přijet z týdenní dovolené v ČR. No a právě jsem se dočkala, ale až někdy v pět.

                Jinak tu mám jeden celkem nešťastný zážitek s mlékem, řekla bych.. Ono teda v podstatě o nic nejde, jen o to, že tu celou dobu piju vesele mléko PLNOTUČNÉ, aniž bych o tom věděla!! Tenkrát u Indů jsem to pochopila, že to s modrým víčkem je polotučné, zelené odtučněné a červené plnotučné, i mi to tak štymovalo barevně, logicky (nebo ne?). No ale ejhle, modré je plnotučné, zelené je polotučné a červené je odtučněné!!! :D:D No já myslela že padnu, když jsem to zjistila (předtím mě ani nenapadlo se podívat, co na tom mléku píšou, prostě jsem se na to zeptala HM u Indů, tak teď nevím na čí straně vznikl kiks..)!

Někteří z vás, hlavně teda holky z fora z lide.cz a přátelé z facebooku víte, že rodina, respektive Julie (Edward nejede) mi nabídla, jestli nechci s nima jet v srpnu do Francie na asi 10 dní. Ona tam má bráchu, tak k jeho rodině. No to si pište, že jsem bez váhání řekla, že jo, ač teda vůbec netuším, jestli se o prázdninách dostanu do ČR. Jenže odmítněte takovou nabídku, ta rodina jejího bráchy bydlí někde u Alp a už jen výhled z baráku je naprosto úžasný! Takže už teď se těším :) Já to teda nebudu mít úplně jako holiday, samozřejmě budu i pomáhat s dětma, ale zas Julie po mně nechce zaplatit letenku.

V týdnu jsme jeli k Juliiným rodičům na návštěvu, bydlí asi 45 minut autem odtud. Tam řídila Julie, už má sundanou sádru od minulého čtvrtka, ale zpět jsem řídila já, přece jen jí ta ruka, teda zápěstí, ještě bolí. I když ode dneška zas ráno vozí děcka do školy ona, tak už je to asi lepší a lepší :) No každopádně návštěva to byla výborná, Adam se s dědou naučil hrát Scrabble, já hrála s babičkou takový dřevěný kostky, nevím už jak se to jmenuje, ale máte postavenou věž z tří hranolů vedle sebe a do komína a pak střídavě musí každý jeden hranol vytáhnout a položit na vrch, aniž by věž spadla..no nakonec jsme udělaly asi 32 pater a spadlo to babičce, ale už jsem se ani nedivila :D A k večeři jsme měli palačinky a asi mají trochu jiný recept, byly nějaké lepší než naše české (ty mi moc nechutnají). A pak jsme hráli Uno, karty na způsob našeho Prší, ale přece jen jsou trochu odlišné, tak to byla taky sranda. Ani se mi popravdě nechtělo jet domů.

                Při jednom ze svých babysittingů doma jsem zaslechla Katie jak brečí, bylo to poprvé, co se během bejbáče dělo něco jiného, než že by děti spaly… Tak jsem tam šla jí utišit, ale když jsem se ptala co se děje, vůbec nereagovala, jen sebou trochu házela a máchala rukou, druhou měla pod peřinou a taky hlavu válela ze strany na stranu. A u toho kňučela a pobrekávala a to i slzy jí tekly! A to přitom teda spala, reagovala jen na hlas trošičku, když jsem dělala ššššt tak se uklidňovala celkem. A po asi dvou minutách najednou jak kdybych luskla prsty, bylo ticho a klid a Katie ležela jak nemluvňátko… Tak jsem nechápala :-D Pak jsem to říkala Julii a ta říkala, že to Katie občas dělá, když spí po náročném dni, jako že byla hodně unavená, když šla spát.

                Mno a poslední zážitek – v pátek jsem měla day off (pracovala jsem dostatek ostatní dny a navíc si Edward vzal dovolenou, děti měly tenhle týden dovolenou, tak něco v ten pátek podnikali spolu), tak jsem se rozhodla jet do Chelmsfordu. V úterý jsem teda rozeslala maily a vzkazy lidem co jsem chtěla potkat a naštěstí mi to vyšlo, jak jsem chtěla a všechny jsem potkala :) Až třeba na Dianu co jsem znala ze školy, ale to se svět nezboří..

Ráno jsem se jako první stavovala u Indů a naprosto mi vyhovoval fakt, že mi Sucheta do telefonu říkala, že za půl hodiny po mém příjezdu budu muset jít, že pojedou s klukama k GP-doktorovi. Mimochodem, jak mi zavolala, tak se mi úplně sevřelo břicho (udělalo se mi trochu zle) jak jsem jí slyšela po 4 měsících…už nikdy více. Ale pak osobně nebyl žádný problém, naopak byli všichni milí, byl tam i Syia. A Sourish teda dělal opičky, ani hug mi nechtěl dát, a to ani tehdy, když jsem mu dala čokoládová autíčka, měl totiž ve středu narozeniny. Prostě si hrál na stydlína, chvíli mě to mrzelo, ale pak když jsem viděla, že dělal opičky celou mou návštěvu, hodila jsem to za hlavu. Za to Shravan byl úžasný! Jak jsem zaklepala u vchodu, ozval se Shravan: „Kdo je tam?“ a já řekla své jméno a to už on otevřel dveře, ale normálně stál tam s otevřenou pusou a pak se tak hezky usmíval, to bylo tak krásné vidět, že mě rád vidí :) a objal mě hned :) (btw, on nevěděl že mám přijet, ale to jste asi pochopili :) ) A pak mi říkal o škole a tak. Byl milounkej. A Syia hned přinesl foťák a začal fotit..prostě on je na to úchyl nebo co, i kdyby si snad kluk ulomil zub nárazem o stůl, tak to Syia jde hned vyfotit! :D Ale teda v tomhle případě jsem mu byla celkem vděčná, já si je totiž plánovala vyfotit, ale můj foťák zůstal v autě. Ale ještě mi je neposlali, ač slíbili, že pošlou. Tak snad časem :)

Jako další jsem se stavila v Tescu :D moje chelmsfordská droga..musela jsem se tam prostě jít podívat, potřebovala jsem podprsenku a tam maj pěkné (teda já potřebuju jen obyčejné, ale velikostně mi ty jejich perfektně sednou) a navíc levné. Bohužel jsem si mohla koupit jen jednu, druhou neměli v mé velikosti :( a ještě jsem koupila kinder vajíčka, jela jsem totiž zrovna k Joan a Michaelovi, těm postarším věřícím, jak mě u sebe v listopadu nechali na týden bydlet, než si najdu novou rodinu. A věděla jsem, že u nich budou na návštěvě vnoučata, proto ta kinder vejce. Později jsem zjistila, že jsem vybrala úžasně – holka v něm měla tančící hrošici a kluk nějaký auto! No každopádně jsem je všechny viděla hrozně ráda, včetně dětí, bylo vidět, že i ony mě vidí rády a Tom hned dělal tajtrdlíka ze sebe :-D akorát Michael byl u koní nebo kde, takže jsem tam jela pak po šestý po jiném sraze znova, než jsem z Chelmsfordu pro tento den nadobro odjela. A to na mě dokonce čekali s večeří!! A pak mi Michael vytiskl pár papírů na doplňování gramatiky a doporučil nějakou anglickou učebnici, že prý stojí asi 16 liber a je i s CDčkem, tak uvidíme časem jestli si jí koupím.

Po ranní návštěvě u Joan jsem jela na návštěvu do té rodiny, jak jsem tam byla po odchodu od Indů na 3 dny na výpomoc před příjezdem jejich au-pair (na fotce jsem měla Yasemine s králíkem na klíně). A při té příležitosti jsem poznala Zdenku, slovenku, kterou jsem té rodině našla jako aupair. Protože ta stará, kvůli které já tam nezůstala na trvalo, jim o vánočních prázdninách napsala mail, že už se tam jako aupair nevrátí!! Pak po vánocích si tam prý jen přijela pro věci a ještě ten samý den zas odjela a teď je snad v Londýně a učí španělštinu. Ifet (máma) říkala, že si je jistá (a já teda taky), že vzhledem k tomu, že té holce je něco málo přes 30, tak že vlastně nikdy nechtěla být aupair.. Že se jen chtěla dostat do Anglie a pak odtud si najít jinou práci, což se jí teda pěkně hnusně vyčůraně povedlo :-/ Ale já jí teda v podstatě děkuju, protože jsem ráda, že jsem u téhle rodiny, ač Ifetina rodina je taky skvělá, tady je to lepší, tím jsem si jistá. Ještě mě překvapilo, že mi Zdenka říkala, že Ifet o mně tak krásně mluvila a že si mě fakt chtěla nechat.. Ostatně pak mi to Ifet sama řekla, že když jim to tahle aupair napsala s tím, že u nich končí, tak že si nadávala, že jí tenkrát nenapsala, že jí nakonec nechtěj. A Cam (7letej kluk) prý brečel ten večer, jak jsem od nich odešla… Je to milé to slyšet, i když je to na jednu stranu smutné. No každopádně Zdenka tam přijela jen na cca 3 měsíce, chce totiž jet jako aupair do USA, kde už má i přítele, jenže rodiny v USA se hledají podstatně lépe, když už máte nějaké reference odjinud, protože to musí být přes agenturu a ne že vy si vybíráte rodinu, jako to bývá ve většině případů při odjezdu do UK, ale rodina si musí vybrat vás. No a tato rodinka se v květnu/červnu bude stěhovat, a to někam do Karibiku! Tatínek tam totiž dostal dost dobrou nabídku práce, že ani Ifet nebude muset chodit do práce. Nepamatuji si přesně kam, ale prý se můžu přijet podívat! :-D Tak třeba jednou... :-D

Po této návštěvě jsem teda nabrala Zdenku a jely jsme do centra, kde jsme se měly zanedlouho sejít s Peťou a Marťou, holkama mojema, ach, jak mě to setkání dojalo, hlavně s Peťou, s tou jsem toho prožila trošku víc… Mno, tři hodinky utekly jako voda a my se musely opět rozloučit, já odvezla Zdenku zpátky (bydlej dost na okraji Chelmsfordu, to by šla tak hodinu) a pak jela znova navštívit Joan a tentokrát už i Michaela, viz výš.

                A to je asi tak všechno zatím, zas si třeba sem tam napíšu nějakou poznámku a budu to tu mít otevřené 2-3 týdny na liště, než se dokopu k tomu to opravdu sepsat :-/

Ještě jsem si teď vzpomněla, že mi Julie koupila nějaký výživný lak na nehty, po našem rozhovoru o tom, že jsem si 10 let kousala nehty a teď se je snažím opečovávat. Není to teda nijak důležitá informace, jen mě to od ní potěšilo :-)

                A já už teď půjdu fakt spát, je jedenáct a já mám zítra Katie od jedenácti na celý den. Ještě k tomu má horse riding (kam chodím s ní, Julie má na zvířata alergii) a ono má celý den pršet, tak to jsem na to zvědavá, v jakém stavu přijedem domů… :-D

Btw, ve wordu to tu mám napsáno písmem velikosti 11 a je to na 5 stran A4, lol :D

Souhrn

Tak dnešek byl docela krušnej… Ráno jsem musela vstávat v 6:30 kvůli občasné ranní výpomoci v jiné rodině z vyhřáté postýlky do studeného pokoje, a to bylo o to horší, že jsem večer nemohla usnout a usla o půlnoci, né-li dýl…. Vrátila jsem se kolem 8:30, rychle si udělala čaj a cereálie s mlékem a běžela nahoru k internetu, měli jsme mít totiž vypnutou elektřinu 8am-5pm, tak jsem chtěla co nejvíc využít toho, že je ještě zapnutá… Mno, nebyla vyplá ještě ani za hodinu a chvíli před desátou mi došlo že mám jít na interview do školy, rozhodla jsem se totiž (konečně), že do té školy tady taky nastoupím. Mno jenže jsem to nějak nezvládla vypočítat a šla jsem ještě vytřít podlahu, což bylo na půl hodiny, a když jsem řekla Julii že jedu teda do té školy, tak mi připomněla, že Katie končí v půl 12 (což jsem věděla) a jestli teda ještě nechci pro ní připravit packed lunch (sandwich a zelenina/ovoce do krabiček), abych pro ní mohla jet rovnou ze školy. Což byl dobrý nápad, protože jsem zapomněla, že po škole má Tumble Tots, takovej kroužek blbnutí (tancování, lezení přes prolejzačky…) a tudíž by asi umřela hlady :D mno ale to znamenalo další minuty navíc, pak čekání ve škole na recepci… a do místnosti language centre jsem se dostala kolem 11am. Tam jsem měla povídání s jednou učitelkou a pak mi dala test třídy Entry 3, kterou jsem studovala v Chelmsfordu, aby teda zjistila, jestli tam zůstanu i na téhle škole. Mno…celkem jsem ho odflákla, hlavně konec (byly to asi 4 stránky a na konci jsem měla psát o sobě), protože na hodinách bylo za pár minut 11:30 a já už měla být ve škole na parkovišti!! Tak přišla ta paní učitelka (mimochodem fakt milá :)) a já jí celá nervní řekla, že prostě musím jet vyzvednout dítě do školy a jestli bych teda mohla přijít zítra nebo kterýkoli jiný den. To přijala bez problémů, i když mě ještě zdržovala otázkami, které dny bych chtěla chodit (jsou to 2 dny po 2 hodinách výuky)…mno myslela jsem, že se tam na místě rozpustím nervozitou…tak jsem odtamtud běžela (!! Ale spíš se o to snažila :D) na recepci vrátit visitorskou kartičku a během pokračovala k autu. Jinak mimochodem jsem si „chytře“ vybrala kurzy od 12:15, nechápu kde budu parkovat, v tuhle chvíli je to parkoviště před školou kterýkoli den dávno plné… Mno a tak jsem teda celkem pospíchala (ale jen povolenou rychlostí) do té školy..a když jsem přiběhla do třídy a začala se horlivě omlouvat že jdu pozdě, tak ta jedna učitelka vůbec nevěděla, že Katie ve čtvrtek končí tak brzo :D ale ta druhá jí to potvrdila, tak mi Katie vydaly :D Katie měla naštěstí dobrou náladu, kdyby byla ubulená, tak by mě to asi položilo, byla jsem nějaká rozladěná z tý školy, že jsem to tam tak divně usekla (a vůbec nevím jestli ty odpovědi v tom testu jsou správně). Tak jsem jí rozbalila sandwich a spol. a vyrazily jsme směr Tumble Tots. Mno a když už jsme byly dvě ulice odtamtud, vlastně jednu, objevila se za mnou houkající sanitka, zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla zatočit doprava (a teď nezapomeňte, že tady se jezdí vlevo). Mno tak jsem jí uhla doleva na chodník, ta mě předjela, to bylo v pohodě..tak já zařadila zpátečku a mezitím jsem dala indikátor doprava a auto jedoucí odnaproti na mě bliklo a řidička mávla že mě pouští…mno jo, jenže mně se tam ta zpátečka nějak zasekla (respektive páka za zpátečce), tak jsem s tím pár vteřin zápasila (indikátor stále blikal a protijedoucí paní stále čekala) a když se mi to konečně podařilo odblokovat a zařadit na Drive a já se rozjela směr pravo – BUM! Za mnou, vlastně VEDLE MĚ jela postarší paní. Takže jsme se střetly (já zůstala sedět s otevřenou pusou a vykulenýma očima a jen jsem zahlídla tu paní z proti“jedoucího“ auta jak se chytla za hlavu) a já mám trochu promáčklé přední dveře a světle-barevné odřeniny (jenže na obou dveřích za sebou, protože já z toho šoku popojela ve stejném směru, v kterém se naše auta o sebe třely) a ona barevný levý přední roh auta… Mno co vám budu povídat, jak jsem popojela že zaparkuju u strany, tak mě chytal záchvat, ve chvíli kdy jsem zabrzdila, tak jsem automaticky vypla motor, zařadila na Parking a zatáhla za ruční brzdu a ještě otevřela dveře, protože jsem viděla, že ta paní z toho protijedoucího auta, co mi dávalo přednost, vystupovala. To už jsem ale ten záchvat fakt chytla, myslela jsem, že to je snad infarkt…no minimálně jsem dejchala jak při porodu a křečovitě stála na pedálu brzdy. Docela mi trvalo než jsem to alespoň trochu rozdýchala a když jsem vystoupila z auta, že to teda nějak začnem řešit, tak začala brečet Katie – později mi řekla, že si myslela, že mě ty paní odvedou pryč a taky že byla smutná, že já brečím. V tu chvíli jsem věděla, že jí mám ráda. Já teda vůbec nevěděla co dělat, navíc jsem stále trochu brečela, ještě že tam ta „protijedoucí“ paní zůstala, měla jsem svědka, že jsem blikala, ta paní z toho nabořeného auta o tom totiž nevěděla a asi by mi nevěřila.  Tak jsme si vyměnily jména a čísla a já té nabourané slíbila, že jí večer Julie zavolá, já fakt nevěděla co a jak. A svědkyně mi na sebe taky dala číslo, prý kdyby bylo třeba svědectví, nebo cokoli :) byla fakt milá a podporovala mě :)  Mno a když obě šly ke svým autům, já měla největší chuť se rozeřvat znova, navíc jsem měla hrozný nutkání obejmout Katie, která to ze mě vycítila a taky už už natahovala…štěstí že byla přidělaná v autosedačce a ta se objímá blbě :D Julie mi pak říkala, že i kdybych neblikala, tak ta ženská prostě vedle mě (tudíž v protisměru) neměla co dělat, kord když teda v tom protisměru bylo jiné auto, i když stálo, takže to prostě definitivně není má chyba. Jenže..nějak jsem nepochopila co to říkala o tom systému jejich auto-pojištění, ale že prý asi budou muset náhradu tý ženský (asi) zaplatit z vlastních peněz i přes to, že to je její vina…no vůbec nechápu, na co jim to pojištění teda je?! Ale mluvila o částce přes 400 liber!!!!! Takže to mě zdrtilo, a to jsem byla tak nadšená že mi věří a že se usmívá a uklidňuje mě, že je to v pohodě. Ostatně to mi i před mým odchodem na babysitting (jsem u sousedů teď, vzala jsem si noťas a píšu si tohle do wordu a pak to jen překopíruju na net;)) říkala, ať se tím vůbec nezatěžuju, že to prostě není má vina a je to v pohodě a nevim..prostě byla hrozně milá!! No abych dokončila den, tak pak jsem se cítila tak unaveně doma, navíc jak už jsem jednou brečela, tak stačilo na to pomyslet a chtělo se mi znova..tak jsem si musela udělat kafe :D a po třetí jela pro Adama, to bylo všechno v pohodě, aj mi poděkoval za to, že si pamatuju, že bych měla s sebou vzít jeho ds (já nevim jak se to nazývá v ČR, je to jako Nintendo hra do ruky, dvouobrazovková „digihra“, tady to má každý dítě snad), ačkoli jsem ho zrovna s sebou neměla, protože ráno je odvážela sousedka a tak to zůstalo u ní v autě. Tak mě potěšil. A pak už to uteklo rychle až bylo pět a já šla sem na ten bejbáč (Julie mě v pohodě uvolnila dřív!). A tady mě Claire (máma od těch dvou blonďatých holčiček z mých posledních předvánočních fotek) taky dostala jak je milá, koupila mi pizzu a nějakej jejich plněnej koláč (na ten samozřejmě nemám po té pizze kapacitu) a ještě nějaký sušenky mi tu nechala, řekla, že maj v mrazáku zmrzliny… Fakt tu jsou lidi tak milí! :) To jsem zrovna říkala v úterý Julii, že tu poznávám samé milé lidi (teda myšleno většinou maminy od dětí).

To je taky story to úterý… Měla být též vypnutá elektrika celý den (mimochodem nebyla vypnutá ani v úterý, ani ve čtvrtek, ani na vteřinu!) a jelikož Katie úterky končí v 11:30, s Julií jsme se dohodly, že s ní pojedem do play area, abychom nemrzly doma – vyplá elektrika=vyplé topení. Tak se ještě dohodla s Kate, aby vzala její holku (Katieinu spolužačku) a jela tam s náma. A tahle Kate má ještě sedmiměsíční holčičku. Tak jsem jí tam v jednu chvíli pomáhala jí krmit, když šla na wc, jenže mi tenhle prcek po druhé lžičce začal hrozně brečet a že už víc nechce, tak jsem jí musela ze stoličky vyndat a zkusit s ní hopsat po okolí (trochu to zabralo), načež Kate přiběhla z wc a že se hrozně omlouvá že mě s ní nechala samotnou a tak.. Pak mi ještě několikrát děkovala za pomoc :) No a abych pravdu řekla, já jsem nebyla celkově nijak extra nadšená, že tam jsme. Teda bylo to lepší než se Katie snažit zabavit doma, i v normální den kdy se neočekává výpadek proudu, ale v těchhle hracích místech bývá v zimě zima, je to velká průmyslová budova vytápěná jen topením rozmístěným po sloupech (je to takové to topení co vyselo ve vzduchu v dřívějších koupelnách)… Takže já mrzla, ač jsem na sobě měla zimní bundu…ono přece jen jsme tam byly celkem kolem 3 hodin a zima vám začíná být asi tak do třiceti minut…

*jen pár dalších poznámek.

Dostala jsem pokutu za parkování, vlastně svojí první v životě..nj, „poslechla“ jsem další 4 auta a stoupla si na plnou čáru ač jsem věděla, že by se to nemělo…ale když můžou oni… a šmejd policajt přišel k autu asi minutu přede mnou ale už mi to neodpustil, to není jako v ČR :-/ takže tisícovka v háji…naštěstí se mi to vrátilo tím čtvrtečním babysittingem…kéž bych takových měla víc, je to zlatý důl :D

Ale nemá to na poplatek z té mé „bouračky“… jelikož prý naše pojišťovna tvrdí, že to byla chyba té paní a její pojišťovna zas tvrdí, že to byla má chyba, musejí obě strany zaplatit asi 500 liber!!! A pak si ještě budou vzájemně platit škodu, no chápete to???? Já teda ne a už se o to radši ani nepokouším, už tak si připadám hrozně…

                Díky facebooku jsem tu poznala konečně čechy! Našla jsem si tam skupinu mého města a našla tam z tý haldy českých jmen asi pět a napsala jim, tak odtamtud jsme se už sešly s jednou, mimochodem se jmenuje Lýdie, nějak se mi to jméno začíná líbit :) Pak jsem se seznámila s Janou, to už jsem vám minule psala že s ní půjdu do kina.. mno nakonec jsme byli v tom kině 4, ona, já, Ota a Mariana, slovenka, tu jsem ale moc poznat nestihla ale ani mi nějak extra do oka nepadla, nevím proč. No a taky jsem psala o kámoščině kamarádce, to je Verča. A s tou jsem poznala ještě i Blanku a asi tím nejlepším možným způsobem… Totiž dohodly jsme se, že se sejdem ve městě, akorát že holky tam budou dřív, než tam můžu být já, tak že prý půjdou na kafe a pak někam do ulic, tak až budu u obchoďáku, ať se ozvu. Tak mi pak bylo řečeno, že jsou u nádraží, tak jsem šla k nádru..tam jsme se potkaly a na otázku kde byly jedna odpověděla „vyfotit nádraží“ a druhá „lovit“ – načež já hned otevřela pusu úžasem a vykřikla „geocaching“? Takže za zbytek společného dne jsme ulovily 4 kešky a když už Blanka musela dom, já s Verčou jsme si sedly u kafe a já jí vykecala díru do hlavy :-D Btw, od té doby už jsme se zas viděly a přežila, je to dobrý :-D

Mám tu zvláštní poznámku, a to Paní vystupující z Ferrari. To znamená, že jsem vám chtěla veledůležitě svěřit, že když jsem jela kolem jednoho ferrari, zrovna se z něj snažila vystoupit jedna velice široká paní. Bez urážky kohokoli, ale nechápu, proč si takový člověk něco takového kupuje, sportovní nízké auto…ta paní se musela chytnout za střechu zvenčí a pak se natřikrát rozhoupala aby se vyhupla ven…nechápu.

Dále tu mám poznámku Proč jsou Přátelé židi?? No vážně, nechápu to. Nejsem rasista či tak něco, ale od té doby vím jak lidé s židovským vyznáním trápí au-pairky, tak zrovna židy moc nemusím…proto mě zaskočilo, když jsem zjistila, že minimálně Ros a Joey jsou židé?!

Taky jsem během jejich sledování našla chybu, teda pokud to přeložili v přesném znění (mám je nadabované). V 7.řadě 21.dílu říkají Monika s Chandlerem, že se berou za dva týdny a v 22.díle říkají, že za 4! Chá! :D

                Teď v sobotu jsem byla na výletě v Maidstone s mou drahou Kaťulí..mno původně jsme teda vyjely jen lovit, případně kecat u kafe kdyby nevyšlo počasí… jenže jen co jsme vlezly do obchoďáku vykoukl na nás New Look (černé kalhoty za 10 liber, no nekupte to) a potom ještě Samanta’s (tričko s tučňákem)…ale mohlo to dopadnout hůř, kdyby bylo ošklivo. Naštěstí to byl zrovna tak nádherný slunečný den, že to nikdo nečekal, ani předpověď počasí! :D Jen teda bylo kolem nuly, ale to já měla vyřešeno – měla jsem na sobě dvě mikiny :D Takže jsme ulovily 3 keše, 4. je bohužel ukradená, jenže to jsme zjistily až doma u netu, tam jsme se jí snažily najít přes půl hodiny..a že já málem spadla do potůčku, byla jsem obětavá :-D

                Dneska jsem byla ve škole, takže 22.2. definitivně nastupuju na svou první dvouhodinovku na West Kent College :) Nejdřív jsem nadávala, protože má učitelka bude Slovenka. Říkala jsem, že věřím, že její angličtina je skvělá, taky musí, když má povoleno od takové prestižní školy (co jsem slyšela) učit Entry 3 (tak mě tam teda nechali :)), jenže já chtěla pravýho angličana kvůli přízvuku…?! Psala jsem to ale Janě s Verčou, obě na tu školu chodí, a Jana mi napsala, že se můžu radovat, že to je skvělá učitelka jak co se angličtiny týče, ale i výuky a tak. Tak už se docela těším i na ní . A skvělé je, že prý tam kopírují papíry z jakých se budem učit..nebudu muset zas investovat přes 50 liber nebo kolik jsem to tenkrát investovala v Chelmsfordu za blbý dvě učebnice…

A je čtvrt na dvanáct, tak padám spát, dobrou noc

Ehm...skleróza

Jojo lidi, už je to tak, nějak jsem zapomněla, že tenhle můj deníček vůbec existuje :( :D vzpomněla jsem si na něj až v pondělí a od té doby dostala několik upozornění, abych koukala napsat novej :-D

Já se ani nedivím, že jsem na něj zapomněla, mám totiž novou činnost - sledování Přátel, které jsem si okopčila z DVDček od Nadi, tímto ještě jednou děkuji. Už jsem na konci šesté řady :-)) konečně vím jak na sebe různé historky navazují, je to fajn :) dokonce jsem kvůli Přátelům zapomněla i sledovat Ulici, a to je co říct :D

    Takže od začátku nového roku...mimochodem přeju všechno nejlepší :-)

    Prázdniny v ČR jsem si užila, stihla jsem většinu co jsem chtěla (bohužel jsem nestihla navštívit všechny co jsem chtěla) a svůj odjezd zpět do UK opět obrečela, ne snad že by se mi sem nechtělo, chtělo, ale přece jen když opouštíte svou rodinu a přátele...ač jsem věděla že do ČR přijedu znova koncem března (co to je 12 týdnů proti 20ti, vždyť je to skoro půlka :D), prostě to chtělo ven :)

    Jak asi většina z vás ví, z peněžních důvodů jsem jela tam i zpět autobusem a nakonec jsem si za to gratulovala, nemusela jsem se totiž stresovat kvůli váze mého kufru, mohla jsem mít 30 kg - a měla jsem 28 kg obě cesty :D  Můj doprovod k odjezdu byla ségra Zu s Honzou a Honza se mi poctivě dobrovolně s tím kufrem tahal sem tam...nezáviděníhodné :D navíc jsme na Florenc dorazili už kolem půl páte (odpoledne), protože jsem měla zafixován odjezd v pět...ale ouha, odjezd byl v půl šesté, tak jsme si ještě půl hoďky počkali v čekací hale.. Nástup na Florenci byl mnoooohem horší než před vánoci nástup v Londýně (ten byl bez problému až na to, že po odbavení nám hned neotevřeli dveře do busu a museli jsme před ním ještě asi 20 minut čekat v té zimě venku?!).

Tentokrát přijely 2 autobusy s tím, že seznam cestujících byl vypsán jen pro první autobus...Honza se šel zeptat (bez kufru, haha) k druhému autobusu, ale stevardka byla nějaká...ehm, censored. Protože mu řekla, že se tam musim dojít zeptat já osobně a to jedině s kufrem!! Tak se naše tříčlenná posádka a kufr vydali na cestu po kostkách, kterými je pokryto celé autobusové nádraží Praha Florenc...až jsem měla strach, že rozbiju zbytek praktického potřebného umělohmotného systému (při předvánoční cestě k autobusu do Londýna-Victoria Station jsem v metru urazila stojánek, takže kufr sám nestojí). Šli jsme kolem pána řidiče, který už pár lidem nakládal kufry, ale jak jsme zaslechli, byla povinnost nejdřív se nechat odškrtnout u stevardky a pak přijít nalodit kufr. Do toho přišel chytrý druhý pán řidič a dal seznam cestujících na autobus..ovšem do nejužšího místa mezi dvěma autobusy a mimochodem před výfuk prvního autobusu (s běžícím motorem). Tam jsem teda s úlevou vyčetla, že opravdu pocestuji s tímto autobusem, mezitím totiž dorazil autobus třetí a ještě byl na cestě čtvrtý! Mno..musela jsem se tedy prodrat tím davem I S KUFREM ke stevardce, která stála z druhé strany autobusu než řidič nakládající zavazadla - nikdo nechápal, proč nestáli u sebe...jako tenkrát v Londýně?! A jak velké asi bylo mé rozhořčení, když mi stevardka po mém odškrtnutí řekla, že musím dát kufr řidičům a přijít za ní zpět????!!! ÁÁÁÁÁÁ, to byla organizace bagr! Takže cesta zpět k řidičům (chtěl tam jít sám Honza jen s kufrem, ale už jsme nevěřili, že by mu ho jen tak vzali) a ti k našemu překvapení žádný seznam neměli a bez řečí mi kufr vzali a dali nálepku...pro stevardku...takže cesta zase zpět :D   Tam už jsem se ale prodrala poněkud rychleji, už jsem byla fakt naštvaná.. No a pak už jsme jen zjistili, že dveře do busu jsou už otevřené, tak jsem mému drahému doprovodu dala sbohem a šáteček, pusu a pac a tradá si sednout na své předobjednané sedadlo číslo 36, levá řada, sedadlo do uličky......

......a jaké bylo mé překvapení, že strastem s mým odcestováním není konec (mamka je mým svědkem díky následnému hovoru), na mém místě totiž již seděl jakýsi podivný muž...řekl mi akorát že jestli bych si nemohla sednout na jeho sedadlo, že je u okna a že oni (s vedlesedící paní) jsou manželé. Mno a to už jsem měla co dělat, neřekl ani pitomé prosím a kdybyste ho slyšeli, jak řekl to "my jsme manželé"?! Tak jsem jen vykvikla že co je mi do toho že jsou manželé, že já jsem si to sedadlo předrezervovala schválně zrovna tam a do uličky kvůli kolenu a teplu (v autobusech vzadu je v létě vedro a v zimě zima), ale přemohla jsem se a zeptala se ho na číslo jeho sedadla - 54. OK, tak jsem tedy došla tam, mimochodem to byla sedačka zrovna před tou poslední pětkou! Grrr! No ale aspoň již zde sedící mladý muž (fousatý slovák 'Satan'-tak se mi představil..) byl tak ochoten a nabídl mi, že mě klidně nechá sedět do uličky, asi jsem předtím byla slyšet, hehe :D

ALE!

To mi tedy zrovna volala mamka, vyprávěla jsem jí zrovna o strastech s odbavením a obsazením mého původního místa, ale že teda už konečně sedim o asi 4, 5 řad dál a do toho přišla česká slečna Pavla, že má sedadlo 55, které mělo být vedle mě, respektive toho času zrovna pode mnou :D A Satan na to řekl, že ve skutečnosti ON MÁ mít sedadlo číslo 54, pročež já už jsem málem kolabovala, ukončila hovor s mamkou a šla za oním manželem, že teda jako sedadlo 54 už je obsazené a že teda ať jde se mnou (i se Satanem) za stevardkou...mno jeho neochotný výraz mi přišel nadmíru proti srsti, ale šel (a chudák Pavla stále stála v uličce obtěžkána jejími zavazadly). Už jsem se bála jak tohle bude ještě pokračovat, ale stevardka zkontrolovala čísla lístků obou pánů a Satanovi sdělila, že on nemá sedadlo 54, nýbrž 59 (za mým místem na pětce). A s tím Satan začal brblat že mu původně řekla 54 a já bych se ani nedivila, byla fakt divná.. 

Mno..tak tedy rozebrali jsme si svá zavazadla a jelikož já plašila kde si koupím správnou jízdenku (potřebovala jsem jednu specifickou), tak šel Satan s námi (mnou a Pavlou) na nádraží, že mi ukáže kde. Mezitím jsem si vzpomněla že si musím koupit redukci do zásuvky, svou jsem před vánoci zapomněla v tom hotelu kde jsem bydlela, tak mi aspoň měl kdo pohlídat kufr, hehe. Po koupi lístku jsem si nebyla jistá že mám ten správný, ač jsem se na to toho prodávajícího ještě přeptala, furt ve mně hlodal červík pochybností. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem na tabuli odjezdů našla vlak do mé stanice Tonbridge, že jede za pár minut (asi 8?) z nástupiště 6, a to rovnou tam?! To jsem nepochopila dodnes jak je to možné, nacházela jsem se tehdá totiž na Victoria Station a co jsem dostala na nádraží rozpisy odjezdů vlaků, tak tam byla jen zastávka Charing Cross a přes 'viktorku' ten vlak vůbec nejezdil. Takže jsem sice do vlaku nastoupila, ale hrozně jsem se bála, že jedu někam do háje. Až konečně asi 3 stanice před Tonbridge jsem uviděla název stanice co mi byl znám, tak jsem se uklidnila, že fakt dojedu, a to už jsem tedy psala SMS Julii, že budu do půl hoďky na nádraží. A ta mi odepsala, že je to OK a že mně vyzvedne Edward v tolik a tolik u Lidlu (mimochodem, oni neříkaj Lidl ale Lidus!! :D). Ještě že na našem nádru je výtah, jinak nevím, jak bych s tím kufrem vylezla ty schody co tam jsou :D

Měla jsem pár minut čas, tak jsem si skočila do Lidlu pro colu co mě naučil pít švára Pavel (chtěla jsem původně jen zjistit, jestli jí tu taky prodávaj :-D) a šla na parkoviště kde už na mě čekal Edward...a smál se mému kufru, opět, jako při odjezdu :D mno a po cestě mi začal říkat historku o tom, kterak Julie byla s dětmi na výletě na hřišti a když chtěla jedno z nich nějak popostrčit či co, tak uklouzla a má zlomené zápěstí...

...později jsme to spolu probraly (když jsem přijela, tak spala), a že teda mě prosí o pracování více hodin (ale cca jen o 5), ale hlavně taky jestli jsem ochotná tolik řídit (ona nemůže, že). Což ona věděla, že řeknu, že to není problém :-) ale stále se mi za to omlouvá, že jim musim (jí a dětem během týdne, o víkendu je tu Edward) dělat taxi.

Mno, takže tak tu teď "válčíme" a já jsem tak i celkem spokojená, protože za to mám i o dvacku víc peněz. Tak je mi i trochu líto, že jí maj tu sádru za tři týdny sundat :-D

    Jinak týden po mém příjezdu jsem přes jinou kámošku dostala facebook (kontakt) na její kámošku, co tu dělá v okolí aupair. Bohužel v termínu kdy mě zvala na sraz jsme tu měli sněhovou kalamitu a já se celý ten víkend nedostala autem ven, vlastně celý ten týden...takže když jsem se asi 9.den po mém příjezdu sem dostala konečně do města, měla jsem chuť slavit :D Opravdu musím říct, že tady to bylo poprvé co jsem řekla, že už nechci aby sněžilo, ať radši prší! Protože tady když sněží, tak to je děs, všechno stávkuje a kord tady jak jsme na vesnici na kopci..ale oni i vlaky nejezdí při 3cm sněhu, no o tom už jsem vám ale, myslím, psala v prosinci. Mno od té doby byla ještě jedna kalamita na pár dní a pak už myslím jen pršelo, hurray! :D

Mno a do toho jsem přes status kamaráda Oty (zatím též jen facebookového, možná jsem o něm psala v prosinci že jsem ho tu našla a že je dokonce z Bolky) co tu taky bydlí někde poblíž, stihla najít další češku odtud, Janu. A s tou jdu zítra zřejmě do kina, tak snad to vyjde, neskutečně se těším na novou tvář! Sice tu jsou všichni na mě milí a usměvaví, ale přece jen to jsou samí rodiče od dětí a nebo Nikki či Heather, obě sice mladé, ale angličanky..už mi tu hrabe, dneska jsem díky bráchovi Vaškovi přeinstalovávala Nod (antivir) a smála jsem se tomu, že je v češtině :D

    Celkem to vypadá, že nový rok je rokem více práce..a taky přemýšlení. Více práce proto, že už mám dohodlé dvě stálé výpomoci na hodinu, dvě. První je u jedné rodinky ve vesnici pomoct mamině s ranním chodem a vypakováním dětí (a hlídáním dvou když ona jde s třetím čekat na bus) ve čtvrtek a pátek (dneska jsem tam byla poprvé) a druhá výpomoc je skoro u sousedů, dojít v pátek po třetí hodině (zítra poprvé) pro jejich dceru do školy tady ve vesnici a pak s ní být asi necelé dvě hoďky doma a hrát si. Mimochodem tahle holčička je sice šestiletej jedináček, ale takhle hyperaktivní dítě jste ještě neviděli...kam se na to hrabou ty dvě holčičky z našeho tábora pro epileptiky, plně chápu, proč maj jen jedno dítě... Mno ale minulý týden jsem tam dělala babysitting (večerní hlídání) a Isabel mě překvapila jak mě vzorně poslouchala..možná i díky tomu, že jsem jí nechala o hodinu dýl vzhůru, hrály jsme deskové hry které moje děti nezajímají, takže jsem si to užívala a ona očividně taky :D

    Co se jídla týče, tedy co se sladkého týče, přivezla jsem si 3 velké krabice Granka (2 jsem dostala k vánocům, hehe, good job), takže poctivě dlabu na Nesquik a už jsem měla i krupicajdu. Taky jsem se zamilovala do pytlíkových polívek Vitana do hrnečku, silně lituju, že jsem si přivezla jen 2 rajské a 2 hrachovky (nikdy mě instantní polívky příliš nevábily), bohužel už mám jen jednu hrachovku...je to výborná a fakt rychlá 'jednohubka' třeba k večeři nebo třeba během odpoledne když mám hlad.. mno takže už vím, co si sem při další návštěvě ČR musím přivézt :D

A kupodivu mám stále nápady o čem psát (i když velice překotné), ale jelikož už doba pokročila oproti času kdy jsem začala psát a už je za pět jedenáct a já vstávám v půl sedmé (kvůli té ranní výpomoci), tak pro dnešek končím a snad se vrátím dříve, než zas za měsíc :( :D