Hmmm, v roce 2016 jsem se na blog pěkně vyprdla. Vím, že jsem několikrát měla myšlenku na to něco zase napsat, kór když se mi líbí myšlenka mít tyto zápisky do budoucna jako takový deníček...ale nakonec vždy zůstalo jen u té myšlenky, no jo, lenost. Když ono je vždycky co dělat... Znáte to, ne? ;-) Aneb teď mám v knihovně připravených asi 7 německých knížek, 8 psychologických, jednu naučnou o němčině, v počítači mám ve složce "Filmy co chci vidět" staženo 92 filmů, mám rozkoukaný španělský seriál (s ním mám teda tu výhodu, že ho dávají jen 1x týdně, takže to stíhám :)), musím odepsat na dloooouhý dopis a cvičit - cvičit jak fyzicky, tak hudebně - ale to všechno vlastně nemusím, ale chci. Není nad to dělat to, co vás baví, naplňuje, to, co vám dělá radost.
Nicméně, to není to, proč jsem se rozhodla zas něco napsat. Chtěla bych (si) udělat shrnutí roku 2016, protože loni se mi to osvědčilo - párkrát za rok jsem se sem vrátila si to přečíst a zavzpomínat si. :-)
Leden
Leden jsem začala skvěle - oslavami Nového roku spolu s Desirée, Cristinou a dalšími již známými či neznámými lidmi z Ovieda. Je to neuvěřitelný pocit se po 3 letech dostat do města, kde jste strávili 4 měsíce života a potkat tam ty stejné tváře, které vás stejně vřele vítají. Nový rok nemohl začít lépe! Nicméně - návrat do reality byl krutý, zpátky v Córdobě jsem se musela vrátit ke studiu, neboť mě koncem ledna čekala v Liberci státnice ze španělštiny. Tu jsem díky Bohu zvládla a také jsem v ČR stihla návštěvu hokeje a sraz s lidmi z 1. stupně ZŠ, takže jsem ji i oslavila. :-)
Únor
Návrat do Španělska byl úspěšný v tom, že v Málaze jsem se viděla se starým kamarádem Ernestem a v Córdobě jsem se konečně naživo potkala s jedním potrhlem Marcosem, na který mi dala kontakt Desirée. Marcos mi naprosto sedl, je to stejné třeštiprdlo jako já a spíš ještě větší, a prostě bylo to takové moje slunce na konci tunelu - protože jinak se mi v Córdobě stále více nelíbilo. V druhé polovině února jsme odtamtud s kamarády Vicky a Richardem zdrhli a jeli na víkend na Gibraltar - přišla jsem si jako ta nejšťastnější osoba na světě, když jsem v místním obchůdku narazila na Cadburry Mini Eggs! :-D Ten víkend byl krátký a napůl zamračený, ale stál za to. Sice jsme z Gibraltarské skály neměli moc výhled, ale za to po nás skákali místní makakové jak diví a při přechodu místní letištní dráhy jsme málem uletěli (kvůli silnému větru)! :-D Návrat do Cordoby byl ale zase ve znamení hádky s diktátorkou a já už toho měla plné zuby...a šéfové jsem po dloooouhém přemýšlení oznámila, že musím odejít - jak z práce, tak z Córdoby. Dohodly jsme se ale na tom, že tam určitě zůstanu do konce března, přece jen, shánějte učitelku ve 3/4 školního roku.
Březen
Poslední měsíc jsem se snažila si užívat. Marcos byl bohužel šéfem přesunut z Córdoby do Alcalá, ještě mi ale naštěstí zůstala Vicky a Rich. Konečně jsem se podívala do místní mešity/katedrály, našla několik kešek a dokonce jsem jedla místní sezónní specialitu - caracoles=šneky! V druhé polovině března, během Semana Santa=Svatý týden (ano, celý týden je svátek) jsem si udělala nejhezčí dovolenou jakou jsem mohla - splnila jsem si sen navštívit Cádiz! Jela jsem sama, spaní zařízené přes couchsurfing u dvou různých lidí, díky tomu jsem se i potkala s jednou milou rakušankou Christine, tak jsme byly i spolu, ať už v centru (mimochodem, výhled z místní katedrály je naprosto ohromující), nebo na pláži. :)
Duben
Čtvrtý měsíc roku 2016 byl též velmi pozitivní. Z Córdoby jsem odjela do Madridu, kde jsme se s kamarádem Alejandrem přiopili v jedné takové 'sklepní vinárničce' se super šéfem, nicméně někdy ve tři ráno jsem musela na letiště...směr Mnichov! Vracela jsem se totiž ze Španělska přes Wörgl v Rakousku, kam jsem byla pozvána na druhé kolo pohovoru. Myslím, že jsem tentokrát nebyla ani nervózní. Na 99 % jsem si byla jistá, že mě vezmou - a za 4 dny mi to telefonicky potvrdili. V ČR jsem se ohřála asi 10 dní, stihla se vidět s Lýdý a Janičkou, a ještě si udělala týdenní dovolenou u rodinky v Anglii, protože jsem nevěděla, kdy se tam zas podívám. Viděla jsem se i s kočkama Věrkou a Terkou, obě (už zase) slibovaly brzký návrat do ČR. A po dalších asi 5 dnech v ČR byl čas se přesunout do Rakouska. Zatím ještě transitem s jedním známým, ale bylo mi jasné, že si musím koupit auto, protože nedokážu být nezávislá.
Květen
Tento měsíc se nedělo nic zvláštního, krom teda samozřejmě adaptace na nové prostředí a novou práci. Po té diktátorské době v Córdobě, kdy mi ta spolubydlící zprotivila vůbec všechno, co se v Cordobě dělo jsem měla velkou radost ze změny zaměstnání z učitelky na Transport Manager a z toho, že teď jsem konečně já ta, co se učí a bude učit něčemu novému. Akorát mě před příchodem nikdo nevaroval, že je tu všechno tak drahé, a že tu nemluví německy, ale svým dialektem tyrolštinou*, která zní asi jako tak němčina smíchaná s finštinou a maďarštinou dohromady.
Červen
Koncem června jsem si konečně užila to, co jsem si právoplatně zasloužila - vlastní promoci! Člověk by řekl, že je to jen setkání několika desítek či stovek lidí, hodina dvě žvatlání o ničem...ale ten pocit, když vám předají VÁŠ diplom do ruky a vy tam pak stojíte hrdě s hlavou vztyčenou a vědomím toho, že jste to přes 'to' všechno dotáhli do konce je k NEZAPLACENÍ! Taky jsem si v ČR odvezla auto, které jsem si mohla pořídit díky rodičům, kteří mi na splátky prodali mamčinu Fabii. Chtěli si být jistí, že si koupím nějaké opravdu v pořádku! <3
Červenec
S firmou jsme šli na horkskou túru, ale přírodu jsem si také užívala díky své nově nabité nezávislosti (autu). Také jsem si koupila kolečkové brusle a čistila si několikrát do týdne hlavu jízdou kolem řeky. Oslavila jsem narozeniny a na závěr července jsem se sešla s Vicky, která vyrazila ze Španělska na dovolenou po Evropě a nevynechala ani Vídeň. Zaspala jsem teda vlak, ale o to setkání jsem stála natolik, že jsem si zaplatila další. S Vicky mi bylo jako vždy krásně, moc jsme si ten jeden den užily.
Srpen
Vyrazila jsem si pročistit hlavu na 'místní Sněžku', jak tomu kopci Pendling říkám, protože je podobně vysoký jako naše Sněžka. Akorát tady nemusím nikam do hor, protože už v nich tak nějak jsem - Pendling mám skoro před barákem. :-)) Spolu s kamarády a jejich dítětem jsme šli na jiný kopec Höhlenstein a já na sebe byla o to víc hrdá, protože jsem ho vyšla v barefoot žabko-sandálech.
Září
Zařídila jsem si u šéfa dovolenou na Vánoce - domluvila jsem se s Julie, že letos konečně pojedu na Vánoce k nim do Anglie! Také mě slovenská kamarádka a kolegyně vzala s její dcerou na Knödelfest=festival knedlíků. Byla to mňamka, jen lidí tam mohlo být méně... Přemýšlela jsem o tom, zda-li jet do Mnichova na Octoberfest, ale řekla jsem si, že mi to právě za ty tlačenice nestojí.
Říjen
Hned na začátku měsíce jsem byla na otočku doma v ČR a na cestě zpátky jsem vzala spolujízdou jednoho týpka z Prahy k Mnichovu. Díky této 'náhodě' jsem se seznámila s dvěma naprosto suprovýma klukama, kteří mi sedli na 200 %, jen škoda, že jsou oba v Teplicích. I když ten jeden pracuje u Mnichova, v týdnu nemám šanci se tam za ním dostat. Také mi začal kurz němčiny, 2x týdně večer po práci, sešla se nás dobrá kombinace různých národností a také učitel byl moc fajn. Plus jsem tento měsíc začala zpívat s místními ženami (sbor o 8 ženách 16-56 let), které zpívají pro radost a na mších - a spolu jsme šly přivítat podzim/zimu výšlapem na Pendling.
Listopad
Farář nám (sboru) dal lístky na 'Venezuela 7/4 Ensemble', viděla jsem jedno jejich video a víc jsem nezkoumala, neboť jsem věděla, že naživo to bude stejně úplně jiné. Bylo to skvělé! A po skončení se projevilo mé akční já a šla jsem si na pódium požádat o fotku - kluci byli z Venezuely, takže s nimi jsem se dohodla lépe, jak s mými sborovými kolegyněmi v němčině, respektive dialektu. Také jsem zase byla na víkend doma oslavit mamky narozeniny a koupit si v Praze barefoot boty na zimu. Mamka byla ale také akční a dala mi jako předčasný vánoční dárek něco, čím jsem si mohla splnit sen - housle! Hrála jsem na ně 3 roky jako dítě a od té doby jsem pořád a neustále litovala, že jsem toho tenkrát z lenosti nechala - a přála si se na ně zase naučit hrát. To jsem jednou řekla před mamkou a ejhle, nápad na vánoční dárek byl na světě. <3
Prosinec
Poštou jsem obdržela nádherné přání - poděkování za to, jaká jsem a že tu jsem pro tu osobu. Ač bylo anonymní, v hlavě vám to šrotuje... :) Skončil nám německý kurz, což jsme šli spolu zapít svařákem na místní vánoční trh. Také má firma pořádala vánoční večírek, který se velmi vydařil - až na to, že moje chodidla si totálně odvykla na těsné boty a málem to nepřežila. 21. 12. jsem letěla za rodinkou do Anglie a dostala jsem od nich úžasný dárek - vstupenku 24. 12. odpoledne do první řady uprostřed na muzikál Les Miserables! Brečela jsem ještě dva dny po tom skoro při každé vzpomínce. Také jsme si užily spoustu srandy s mou 'malou' Katie, šly například na vysoký řetízák přes 50 metrů nad úrovní Temže v Londýně, bruslit, dokoupit vánoční dárky - to se mi ale vymstilo, neboť v jednom obchodě měli ve slevě asi metrového tučňáka - no nekupte to za 9.99 liber! Také mě rodinka vzala na jejich letní sídlo u pobřeží v Croyde v oblasti Devon. Vyšlo nám počasí, takže samotné procházky se psy po pláži byly super. A radost nám nezkazil ani fakt, že nefungovalo topení a měli jsme jen dva přímotopy. Já si dělala srandu, že jsem se vrátila do Córdoby, ale i tak mi tady bylo mnohem lépe - ono totiž záleží i na tom s kým jste..! <3 Silvestra jsem strávila zpátky v Rakousku s pár kamarády.
* Tyrolsky se tu dorozumívají všichni všude, a dokonce i obsluha v obchodech na vás nejdříve mluví automaticky tyrolštinou, než jim z vašeho výrazu "eh?!" dojde, že asi nebudete zdejší - ale dost často jim to ani nedojde... Po 10 měsících tady už rozumím slovům /gema/, /homa/ a /i/, aneb gehen wir=pojďme, haben wir=máme a ich=já. Jo a ještě /vosa/, což nevím jak v dialektu píšou, ale je to wasser=voda. Jaký pokrok, wow! :-D
