Přišla jsem na způsob, jak si dobít baterky - sejít se s někým, koho znáte už z dřívějška. Samozřejmě pokud je to možné. A já jsem tuto možnost naprosto nečekaně dostala...
Někdy před týdnem mi napsala kamarádka Jířa: "Hele Tomáš je v Córdobě?!?" a já na to: "Cožeee, jak jsi na to přišla???". Zjistila jsem, že má na svém facebookovém profilu fotku tady z mešity v Córdobě! V první řadě, kdo to je Tomáš? Je to kamarád, který byl můj spolužák ze španělštiny v Liberci. On ale nebyl v průběhu Bc. studia na Erasmu a tak končil v řádném termínu, aneb po třech letech studia, a tak je letos druhým rokem na magisterském studiu v Olomouci. Takže jsem ho už vlastně od června 2014 neviděla. No a zpráva o tom, že by byl v Córdobě ve mně spustila alarm a hned jsem mu psala kde je a co tam dělá...a dozvěděla jsem se, že je na Erasmu v Seville, městě asi 140 km od Córdoby, tak jsme se dohodli, že za nim přijedu. Původně na "přesden", potom mi nabídl přespání na gauči v obýváku či extra matraci, kterou, lucky him, má narozdíl ode mě k dispozici. No a tak jsme se dohodli to spáchat hned s tím, že přijedu na tenhle víkend, že si oddychneme od školy/práce i tak, měli/máme totiž oba tzv. puente, neboli volno (svátek) hned před či po víkendu, dneska 12. 10. je tu svátek a můžete mi do komentářů zkusit tipovat jaký svátek to je, jsou k němu dva důvody, španělštináři by alespoň ten jeden důvod asi i měli vědět... ;-) Situace se mi zkomplikovala někdy v úterý, kdy mi dvě kolegyně oznámily, že mají jedna narozeniny v pátek a druhá v sobotu, takže pořádají spolu v sobotu oslavu. Hmm, "skvělý". Nejdřív jsem se jim snažila vysvětlit, že sorry, ale že prostě o to setkání s kamarádem fakt moc stojím, kór když tady v Córdobě prostě nikoho (ne)normálního mimo práci neznám, ale vypadaly docela zklamaně, když jsem řekla, že nepřijdu...a mně to pak vrtalo hlavou též. Takže jsem to s Tomem dohodla na to, že dorazím v neděli a zůstanu do pondělí. Momentálně svým způsobem lituju, že jsem tam fakt nejela už v sobotu, protože jsem z té party stejně odešla domů už někdy v půl 1, ještě než se šlo oslavovat z bytu do města, abych byla v neděli vůbec přejezdu schopná...takže jsem si to nemohla tak užít a naopak s Tomášem jsem si to fakt hodně užila. Ale nelituju, mám dobrý pocit z obou akcí a aspoň se můžu těšit na příště! :-)
Lístek na autobus Alsa do Sevilla by mě stál něco kolem 12.50€ a našla jsem, že na Blablacar (oficiální stránka, kam se registrují lidi za účelem sdílení cesty autem, každý tam má svůj profil, kam se píšou vzájemně zkušenosti...) jsou lidi, kteří nabízí spolujízdu za 9, ale i za 8€. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem při placení cesty zjistila, že jak se dostal tenhle servis víc do podvědomí lidí, tak už se musí platit poplatky, loni to ještě bylo zdarma a člověk platil fakt jen řidiči tu cenu, co si řidič napsal. Takhle jsem za cestu tam za 8€ musela zaplatit 1.40€ poplatek a za cestu zpět za 9€ 1.60€. Furt to ale vycházelo levněji a rychleji než autobus, takže nebylo nad čím špekulovat, stačilo jen s Tomem dořešit čas příjezdu a odjezdu a bylo vymalováno. Ještě je třeba říct, že jsem se ve čtvrtek dozvěděla, že obě moje spolubydlící jeli na tenhle víkend domů, což znamenalo prázdný byt a tudíž klid a pohodu a být svým pánem, což mě lákalo a ještě jsem se kvůli tomu Toma ptala, jak je na tom další víkendy, že bych dorazila jindy, ale nakonec jsme to nechali tak, jak to bylo v plánu a já v neděli před polednem vyrazila - a rozhodně jsem nelitovala!
Nejdřív jsem teda byla docela slušně nervózní, protože jsme si s Tomem po cestě psali, informovala jsem ho jak daleko právě jsme... a ač byl na netu vypočítán příjezd na 13:45, já sama to dle naší rychlosti a pohodové jízdě odhadovala spíš na příjezd kolem půly. A měla jsem pravdu, přesně v 13:33 jsem Tomovi psala, že "už jsem tady" a tím tady jsem myslela před vlakovým nádražím, které dle jeho slov má kousek od bytu. No jo, jenže jsem čekala, 10 minut, 15 minut, 20, 25 minut...a když se velká ručička přehoupla přes dvanáctku a bylo už asi 14:03, tak už jsem fakt hodně nervózně Toma vyhlížela. Snažila jsem se mu několikrát volat na mobil, jenže ten mi hlásil, že číslo je momentálně nedostupné, "Jako wtf, proč si v takovou chvíli nehlídá telefon?!" pomyslela jsem si, jenže v tomhle byl Tomáš nevinně, neboť se jeho telefon tvářil plně funkčně...až asi po dvou třech hodinách co už jsme byli spolu mu přišly zpětně SMSky s oznámením o zmeškaných hovorech. Eh! Po celou dobu čekání jsem si psala s Jířou, což mi pomáhalo být ve větším klidu, nicméně když se Tom v 14:05 objevil, spadl mi kámen ze srdce! On mě hledal na místě které jsem mu původně napsala, že jsem našla jako zmínku, kde ten týpek z blablacar vyhazuje a to byla vedlejší ulice, jenže když jsem se pak s Tomem bavila o tom, že je to hned u vlakáče, tak mi přišlo jasné, že se teda sejdeme u vlakáče... no, never mind, hlavně že jsme se našli! :D
Celé odpoledne jsme se procházeli po městě, abych viděla nějaké zajímavé budovy a tak, večer jsme byli na brasilském koncertu v jednom takovém stylovém klubíku, tam jsme byli mimochodem ještě i s Tomovou spolubydlící, maďarko-paraguajkou. Dneska ráno jsme sice zaspali, ale vůbec to nevadilo, od první minuty jsme se něčemu zase nahlas chechtali, až si museli sousedi klepat na čelo :-)) A díky té spolubydlící jsem měla možnost vyzkoušet jízdu po Seville na kole, mají totiž s Tomem oba předplacenou půjčovnu kol, kterých je v Seville neskutečně mnoho. Bylo to super, jako fakt všechno tam...no a vlastně jsme se furt něčemu smáli od začátku do konce mé návštěvy (krom momentu, kdy jsme při cestě z klubu začali potřebovat hooodně na wc, to moc k smíchu nebylo :D). Pro mě něco neuvěřitelného, takhle jsem se od příjezdu do Španělska ještě nenasmála, nebo rozhodně ne takhle "volně", tak nějak prostě jinak. Tady v Córdobě se tak leda směju historkám o stupiditě nejen studentů, ale celkově tak nějak tomu španělskému systému, kdyby tu ovšem nějaký existoval. Nevím.
Prostě to bylo super a já na tenhle víkend budu asi ještě dlouho vzpomínat. Hrozně mě to psychicky nakoplo, že to tu má smysl, že si tu taky musím najít nějaký fajn klubík s mezinárodní hudbou, že tu snad mohu najít někoho, kdo mi bude připadat aspoň trochu normální, i kdybych měla kontaktovat erasmáky (nic proti nim, ale z vlastní zkušenosti vím, že jsou to většinou, naštěstí ale ne všichni, mladá písklata, která se chtějí leda tak opít, pařit a kdo ví co ještě...). :D Nějak víc jsem si uvědomila, že prostě i když zrovna nemám náladu, že to třeba stojí za to se vykopat a jít ven, ať už za jakýmkoli účelem, klidně se jen sama projít a přemýšlet nad tím, jak tu jsou ochcané všechny zdi, rohy, popelnice, značky a dokonce i kola od aut a jak to hnusně vypadá. Malou změnu začínám rovnou tím, že se jdu zítra podívat na hodinu salsy, neboť mi dal kamarád tip na kurzy, které probíhají tři ulice od mého bytu! ;-)
