Kde jsem a jak to vzniklo?!

Přesně dneska mě napadla otázka Co se vám vybaví, když někdo řekne Erasmus?
Myslím, že naprostá většina by mi odpověděla, že party, zábava, svoboda, noví kamarádi, nové zážitky. Ale to slovo party na prvním místě mě trochu znepokojuje, protože to tak fakt většina erasmáků fakt má, jedou na Erasmus s vidinou toho, že se budou v zahraničí flákat a jen pařit, s čímž souvisí pití alkoholu, většinou i nezávazný sex s kdo ví kým... Já jsem (nejen) v tomhle prostě jiná a ani po mém studijním Erasmu loni v Oviedu bych tak neodpověděla, party a alkohol pro mě nejsou na prvním místě, to jdu radši objevovat nová místa a nebo poznávat nové lidi, ale ne na erasmáckou party, kde je cílem každého se co nejvíc opít a pak dělat kdo ví co, ale na nějaký sraz třeba couchsurfingu, který už ode mě znáte z vyprávění. Takže já jsem si svůj studijní Erasmus užila, jen prostě jinak než ta většina jiných...

Nicméně, proč vám tu zas píšu o Erasmus?
Hodně lidí se při pomyšlení na výjezd o samotě do zahraničí děsí a říká razantní NE. Já jsem byla naopak Erasmu otevřená od začátku (přece jen už jsem měla za sebou bydlení na intru a 2 roky života v Anglii) a naštěstí i rodiče byli pro. Ale dřív jsem netušila, že může člověk vyjet jak na studijní Erasmus, tak na pracovní Erasmus a ještě k tomu v rámci jednoho studia, tedy že lze vyjet na oba Erasmy třeba právě během studia Bc. A kde jsem já teď? Na pracovním Erasmu! :-)


Jak to vzniklo:
Ve škole, respektive u nás na španělské katedře začala kolovat jedna velká fáma, ovšem tehdy se ještě nevědělo, že je to fáma. Učitelé nám začali nabízet výjezd na pracovní stáž Erasmus na Kanárské ostrovy, ovšem s velmi neurčitými informacemi. Říkali, že bychom pracovali v jazykové škole, buď učíc angličtinu Nicméně já jsem to stejně ignorovala, protože už jsem měla na prázdniny plány, měla jsem být od konce června na asi čtyřech táborech na sebe navazujících a pak jsme měli oslavovat táty šedesátiny, což je při počtu nás sourozenců celkem zázrak se sejít. Ale pak jsem si den před deadlinem pro odevzdání CV a motivačního dopisu řekla proč to nezkusit se aspoň přihlásit, že nikde není psáno, že nás vyberou. Tak jsem narychlo zastresovala, dala to dohromady a podala. Navíc to vše proběhlo s mou milovanou Evitou, spolužačkou, která byla už i loni na Erasmus v Oviedu jako já. Tak jsme si už plánovaly, jak zas budeme někde ve Španělsku spolu. Nicméně, jak jsem pak viděla, že nám učitelé a kancelář dává jiné informace, začala jsem víc než tušit, že tu něco nehraje a že to s tou stáží bude trochu jinak....
...Nakonec vybrali dvě holky, mě a ještě jednu prvačku, jenže ne na pracovní stáž na Kanáry, ale prostě jen tak všeobecně nám přiznali přednostní právo na Erasmus stipendium - za podmínky, že si najdeme nějakou pracovní stáž! Trochu rozdíl no :D  Tak jsem si řekla, že mám dvě možnosti. Buď se na to vyprdnout, nikam nejet a právo vyjet přenechat dalším zájemcům (bylo nás dohromady asi 8) nebo zabojovat, zasnažit se a využít toho. Samozřejmě jsem si vybrala druhou možnost, ač to byly nervy. Ale stálo to za to. A nejvíc mě na tom baví ta myšlenka, že někdo se nezmůže vyjet ani na jeden Erasmus a já vyjela hned na dva :-))
Jestli vás napadlo, jak teda přišli ve škole na ty Kanáry, tak to vzniklo od toho, že jim "šéfová" přes zahraniční vztahy vlády Kanárských ostrovů psala mail, že jedna naše kolegyně, studentka TUL, tam jede na stáž od září do nevim kdy a že kdyby naše škola měla víc zájemců, tak že se na ni můžou obrátit a že jim zkusí pomoct najít práci, pravděpodobně jako učitelka angličtiny. Já jsem té paní teda samozřejmě taky psala, ale říkala, že vzhledem k tomu, že chci jet přes léto, tak mi nemůže pomoci, leda bych jela až v září...
Takže jsem pak právě musela přemýšlet kde hledat, kam psát. Napsala jsem asi na 4 místa, ale...za prvé Evita si dohodla au-pair job asi 40 km od Málagy, a za druhé mi Jířa zasněně vyprávěla o škole EF, že když byla kdysi v Málaze na svém studijním pobytu, tak kolem jejich budovy chodila a že je ta budova moc pěkná. :D Tak jsem začala snít o Málaze jako o jediném možném místě mého pracovního pobytu, o, konečně, troše sluníčka a tepla, o jižním Španělsku (jeden z mých snů byl poznat jižní Španělsko!).
Našla jsem stránku EF Málaga na facebooku, protože webovky mi to ukazovalo jen EF Praha, kde mi nezvedali telefon a já chtěla kontaktovat přímo Španělsko. Tam jsem teda napsala kdo jsem, co jsem a že bych chtěla email. kontakt na někoho, komu bych mohla poslat CVčko a motivační dopis...osoba na fb mi jeden poslala (pak jsem zjistila, že to byla tatáž osoba :D), pak za necelý týden mi už přes email odepsala, že se o mě zajímá ředitelka EF Málaga a ať to info pošlu na mail jí...a ta mi hned ještě ten den napsala, jestli bych s ní mohla udělat interview přes skype, a to další den odpoledne (v pátek). Dodnes si pamatuju, jak jsem ten email šokovaně četla v autobuse na cestě do Prahy, zrovna tam byl nějakej koncert či co. Interview jsem si pak představovala, jak to bude spíš přátelské než formální a ono to bylo tak někde na půl, ředitelka byla přímá, striktní, pokládala zapeklité otázky na které jsem se svou slovní (ne)zásobou měla problémy odpovídad...nicméně jsem se snažila hodně smát, prostě být pozitivní tak jak to umím nejlépe, i jsem pozitivitu zmínila jako svou přednost.... No a v úterý mi pak přišel od ní další mail, kde mi psala, že se mnou chce znovu mluvit další den. Tak jsem se ujistila u dvou kamarádů španělů, že je to dobré znamení a druhý den si vyslechla, že mě teda berou! Ale ať si to rozmyslím, že tu budu pracovat rozhodně víc, než 25 hodin jako by se mělo na Erasmus pracovní stáži. No nic, řekla jsem si, že když už zkušenost, tak pořádná a ještě k tomu potřebuju být v kontaktu s lidmi a ne jako v Oviedu prosedět půlku pobytu sama v pokoji...
Tak jsem kývla a 17. června odletěla do Málagy! 

Pěšky jsem to teda ale fakt nešla! :D

Plánek Málagy, sice teda s linkama nočních spojů autobusů, ale pro představu to stačí :-)